54 Ad 21/2021–55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: X bytem X proti žalovanému Ministerstvo práce sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 10. 2021 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 25. 11. 2021 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 29. 10. 2021 č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 4. 2020 č. j. 8032/2020/PRA, kterým byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od ledna 2020, který pobíral ve výši 880 Kč měsíčně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a připomněl, že předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020 bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zdravotní stav žalobce byl posuzován komisí MPSV ČR v Plzni a dále MPSV ČR v Českých Budějovicích. Právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích nebyl dle žalobce vzat v úvahu. Žalobci byl s konečnou platností přiznán stupeň závislosti č. I, kdy z postoje komise podle žalobce vyplývá účelovost v rozhodování, popírání dlouhodobých lékařských zpráv a nálezů posudkové lékařky OSSZ v Prachaticích z let 2011 až 2018 a vše z důvodu redukovat stupeň závislosti ze stupně IV na stupeň I. Ze zprávy psychiatra v Prachaticích MUDr. X z 31. 8. 2021 vyplývá, že v posledních létech bylo zaznamenáno zhoršování stavu zejména v sociální a somatické oblasti, kdy žalobce je neschopen samostatného fungování. Není schopen se sám obléci, pomáhá mu nájemník, který s ním bydlí. Trápí jej polyneuropatie a zároveň má i problémy s orientací v neznámém prostředí. Trpí zrakovými halucinacemi a léky si sám nezvládá připravit. Vše pro něj vykonává nájemník, který mu také hlídá termíny návštěv u lékařů. Sám si nenakoupí, o to se starají jeho známí nebo pečovatelky. Taktéž není schopen zvládat placení poplatků, uvařit obědy, ty mu vozí pečovatelská služba. Dne 3. 11. 2021 mu byl revizním lékařem přiznán nárok na invalidní vozík a podotýká, že se mu z perspektivy invalidního vozíku kvalitativně zhoršil jeho nynější život. Žalobce rozporoval závěry posudkových orgánů, především ohledně nutkavosti při konzumaci alkoholických nápojů. Tento stav je za posledních 12 let zhruba stejný. Žalobce poukázal na zásadu „zákaz reformace in peius“, kdy podle jeho názoru není možné, aby podání odvolání mělo pro něho horší důsledek než původní rozhodnutí prvoinstančního orgánu. Žalobce se taktéž vyjádřil k chování členů Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni.

3. Žalobce shrnul, že při nejnovějším posouzení mu Posudková komise MPSV v Českých Budějovicích uznala, že není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby, a to mobilita, tělesná hygiena a péče o domácnost. Žalobce s tímto nesouhlasí a tento závěr rozporoval. Uvedl, že dále nezvládá stravování, neboť si není schopen uvařit obědy, vozí mu je pečovatelská služba, nezvládá si připravit jídlo ani uvařit čaj či kávu, používá invalidní vozík, obědy mu naporcuje pečovatel a při konzumaci jídla se mu třesou ruce. Dále trpí diabetes mellitus druhého stupně a má přísnou dietu. Rovněž má cystu na slinivce břišní. Z toho taktéž vyplývá nutnost diety, jejíž financování si nemůže dovolit. Dále nezvládá oblékání a obouvání, v čemž mu pomáhá X. Stejně tak mu připravuje léky a objednává jej k lékařům, sleduje termíny návštěv, vyzvedávání léků v lékárně. Není ani schopen orientace v neznámém prostředí, trpí zrakovými halucinacemi a v současné době dochází ke zhoršování tohoto stavu. Má problém i s výkonem fyziologické potřeby, v noci se pomočuje, neboť není schopen dojít včas na toaletu, jednak v důsledku užívání silných psychofarmak, tak i dysfunkce močového ústrojí. Při výkonu fyziologické potřeby musí používat obě berle, což mu tento výkon téměř znemožňuje. Navrhl proto zrušení rozhodnutí žalované a přidělení nejméně třetího stupně závislosti soudem zpětně od 7. 1. 2020, nebo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K výzvě soudu sdělil, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný shrnul dosavadní stav řízení. K tvrzením žalobce uvedl, že v návaznosti na předcházející rozsudek Krajského soudu Českých Budějovicích požadoval po Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí přesné a úplné zdůvodnění zvládání potřeby stravování. Komise se podrobně v rámci několika doplnění touto schopností žalobce zabývala, kdy žalovaný tento závěr považuje za úplný a přesvědčivý. Žalovaný vykonal u žalobce dne 8. 7. 2021 sociální šetření a tyto závěry pak byly v souladu s objektivizovaným posouzením zdravotního stavu žalobce. Pro úplnost bylo doplněno, že ani při tomto šetření nebyl zřejmý žalobcem namítaný třes rukou. Žalovaný odkázal na posouzení zdravotního stavu žalobce, které je uvedeno v posudcích PK MPSV a dále odkázal na své rozhodnutí ve věci.

5. Pokud žalobce dovozuje, že stupeň jeho závislosti se odvíjí od dlouhodobého snížení nutkání požívat alkoholické nápoje, v průběhu času, pak žalovaný uvedl, že jeho závislost na péči jiné osoby je v souladu se zákonem dána pouze mírou neschopnosti zvládat základní životní potřeby z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. To vyplývá z § 8 zákona. K porušení zásady „reformatio in peius“ nedošlo, neboť tato zásada platí pouze v případě, kdy je účastníku řízení ukládána nějaká povinnost typicky v oblasti správního trestání nebo v případech uvedených v § 90 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí o žádosti o příspěvek nemohla být žalobci uložena žádná povinnost, a tudíž nemohlo dojít k naplnění podmínky stanovené v § 90 odst. 3, kdy žalovaný napadeným rozhodnutím pouze potvrzoval rozhodnutí úřadu práce a jeho výrok, neměnil, tím spíše k horšímu.

6. Ke kritice žalobce k jednání členů PK MPSV v Plzni žalovaný poznamenal, že žalobce svá tvrzení nijak nedokládá. Žalobce v řízení žádal o změnu PK MPSV, a proto byl následně jeho zdravotní stav přezkoumán PK MPSV v Českých Budějovicích. Tato komise si pro odstranění všech pochybností chtěla přizvat žalobce ke svému jednání dne 31. 5. 2021, čehož však žalobce nevyužil a možnost být přítomen jednání odmítl a souhlasil s projednáním v jeho nepřítomnosti. Žalovaný shromáždil potřebné podklady pro rozhodnutí. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí vycházela z relevantních a aktuelních lékařských nálezů, které měla k dispozici a z výsledků sociálního šetření. Posudky žalovaný při vyhodnocení nároku žalobce vyhodnotil jako každý jiný důkaz po stránce úplnosti, přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti a uzavřel, že posudky tomuto dostály. V řízení o žádosti žalobce nedošlo k žádnému pochybení a rozhodnutí nemá žádné vady. Žaloba proto není důvodná a žalovaný navrhuje žalobu zamítnout.

III. Obsah správních spisů

7. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

8. V dané záležitosti bylo zahájeno správní řízení podáním návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, a to dne 7. 1. 2020. Rozhodnutí žalovaného, které bylo v této věci dne 7. 8. 2020 vydáno, bylo na základě žaloby žalobce zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 12. 2020. Soud uvedl, že nerozporuje medicínské závěry učiněné posudkovou komisí, nicméně v napadeném rozhodnutí nebyly vypořádány námitky žalobce ohledně velkého třesu rukou, pro který není údajně schopen si naporcovat a naservírovat jídlo. Vypořádání ohledně nezvládání základní životní potřeby stravování soud shledal nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

9. Žalovaný požádal písemností ze dne 21. 1. 2021 o doplnění posudkového závěru ze dne 22. 7. 2020 a stanovení stupně závislosti žalobce k datu 7. 1. 2020, to je k datu podání návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. První doplňující posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni byl datován 10. 3. 2021, kde komise uvedla, že trvá na svém původním posudku ze dne 22. 7. 2020. Nebyla tudíž zohledněna základní životní potřeba stravování. Při objektivním vyšetření neurologem v komisi nebyl velký třes rukou pozorován a prokázán. Nebyl proto podklad k závěru o nezvládání základní životní potřeby stravování pro třes rukou. Žalobce dne 12. 3. 2021 zaslal nové lékařské zprávy, se kterými se žalovaný znovu obrátil na tutéž Posudkovou komisi se žádostí o nový doplňující posudek. Tento druhý doplňující posudek vydala posudková komise dne 7. 4. 2021. Tento druhý doplňující posudek byl shledán jako neúplný a nepřesvědčivý, a proto byla tatáž komise požádána o další vyhotovení doplňujícího posudku. Třetí doplňující posudek byl vypracován na jednání ze dne 15. 4. 2021. Žalobce byl písemně informován o pokračování v řízení a byl vyrozuměn ve smyslu § 36 správního řádu o právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům. Žalobce zaslal odvolacímu orgánu písemné vyjádření, kde uvedl, že nesouhlasí s přiznáním příspěvku ve druhém stupni. Současně vznesl námitku podjatosti předsedkyně posudkové komise MUDr. X. Požádal, aby byl posuzován u posudkové komise v Českých Budějovicích. Námitka podjatosti byla odvolacím orgánem postoupena příslušnému odboru MPSV. Usnesením ze dne 26. 5. 2021 nebyla předsedkyně Posudkové komise MPSV ČR v Plzni MUDr. X vyloučena z posouzení stupně závislosti v řízení. Odvolací orgán však vyhověl žádosti žalobce a požádal dne 30. 4. 2021 Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice o vyhotovení srovnávacího posudku. Po dobu vypracování tohoto posudku odvolací orgán řízení přerušil.

10. Srovnávací posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice včetně protokolu z jednání této komise byl vypracován 31. 5. 2021. Žalobce byl k jednání komise pozván, sdělil však, že si nepřeje být jednání přítomen a souhlasil s projednáním v jeho nepřítomnosti.

11. Komise ve svém hodnocení ze dne 31. 5. 2021 vyslovila závěr, že žalobce se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. lehká závislost. U žalobce byl stanoven diagnostický souhrn, a to chronická distální polyneuropatie oboustranně, syndrom zadních provazců dle kliniky, meralgia parestetica nokturna, bronchiální astma, chronický bolestivý páteřní syndrom při statodynamické poruše Th a LS páteře bez kořenové symptomatologie, diabetes mellitus 2. typu léčený PAD, reaktivní úzkostně depresivní porucha opakovaně se dekompenzující, polyvalentní syndrom závislosti, smíšená porucha osobnosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl zapříčiněný zejména závažnou polyneuropatií dolních končetin. Žalobce není schopen vykonávat čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péče o domácnost. Hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby bylo provedeno ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí a vzhledem na věk posuzované osoby. Na rozdíl od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Plzni nepovažuje Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice za odůvodněné nezvládání péče o zdraví a oblékání, rovněž tak stravování. Jako významnou informaci označila komise, že žalobce žije sám. Žalovaný posuzoval posudek z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti a zjistil, že neobsahuje zdůvodnění, proč nebyly žalobci uznány základní životní potřeby oblékání, obouvání, péče o zdraví za nezvládané. Z toho důvodu bylo zapotřebí vykonat aktuální sociální šetření v místě bydliště žalobce, které bylo vykonáno dne 8. 7. 2021. Dne 5. 8. 2021 obdržel žalovaný doplňující posudek srovnávacího posudku ze dne 4. 8. 2021. Z tohoto doplňujícího posudku vyplynulo, že se komise v současném řízení vyjadřuje ke zvládání základních životních potřeb do 7. 1. 2020. Další doplnění posudku na základě námitek žalobce bylo vypracováno dne 14. 9. 2021. Po celkovém zhodnocení i předcházejících posudkových závěrů uzavřela komise, že předchozí posudky nebyly zdůvodněné, jsou nepřezkoumatelné a lze je považovat za chybné. Nerespektují zásadu příčinné souvislosti objektivně doloženého zdravotního stavu s neschopností základní životní potřeby zvládat. Hodnocení bylo provedeno zejména ze subjektivních či laických informací. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích uvedla, že nadále trvá na svém původním posudkovém závěru, že žalobce je v prvním stupni lehké závislosti.

12. Při podrobném seznámení se s posudkem žalovaný zjistil, že se komise nepořádala s rozdíly oproti posudku OSSZ a s aktuálním sociálním šetřením odvolacího orgánu, neboť komise uvedla, že žalobce žije sám, pomoc mu poskytuje zejména pečovatelská služba a že uvedená fyzická osoba žije na jiné adrese. Sociálním šetřením ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobce žije v bytě s pečující osobou, panem X. Pečující osoba má u žalobce vlastní pokoj, společně mají kuchyň a koupelnu. Pokud komise uvedla, že žalobce byl pozván k jednání, z protokolu vyplynulo, že k jednání pozván nebyl. Proto odvolací orgán požádal dne 5. 10. 2021 o doplnění posudku. Upřesnění obdržel odvolací orgán od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí dne 6. 10. 2021. Žalovaný po shromáždění všech podkladů z těchto podkladů vycházel a uzavřel, že srovnávací posudek ze dne 31. 5. 2021 v návaznosti na jeho doplněk ze dne 4. 8. 2021 a 14. 9. 2021 považuje za úplné a přesvědčivé a že jimi bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce splňoval podmínky pro ponechání příspěvku na péči ve výši stanovené pro první stupeň závislosti ke dni podání návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, to je ke dni 7. 1. 2020, Vydal proto rozhodnutí, kterým uzavřel, že po provedeném řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by nasvědčovaly možnosti nezvládání další základní životní potřeby ze strany žalobce v přijatelném standardu. Žalovaný připomněl, že si je vědom toho, že je jeho povinností nepřevzít bez dalšího hodnocení a závěry uvedené v posudcích, a proto ověřoval všechny skutečnosti ve správním spise založené a na základě tohoto procesu dospěl ke svému právnímu názoru. Základní životní potřeby mají každodenní charakter, i když se liší různou mírou opakování během dne. Aktivity, kterými se základní životní potřeby vymezují, jsou každodenně se opakujícího charakteru. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podstatné je, že posuzovaná osoba je schopna facilitující prostředky samostatně používat a základní životní potřebu svede alternativním, ale vyhovujícím způsobem v přijatelném standardu. Posudková komise se tudíž dostatečně zabývala veškerými podklady, které měla k dispozici při jednání v posudkových komisích. Odvolání ve smyslu uznání vyššího stupně závislosti nebylo vyhověno. Po zhodnocení všech okolností žalovaný konstatoval, že u žalobce zjistil závislost na pomoci jiné fyzické osoby v prvním stupni (lehká závislost), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat v přijatelném standardu čtyři základní životní potřeby.

13. Žalobce soudu k písemné výzvě sdělil, že chce být zastupován obecným zmocněncem a nechce být přítomen jednání ze zdravotních důvodů. Dne 14. 1. 2022 žalobce zaslal soudu souhlas s tím, aby ve věci nebylo nařizováno soudní jednání, a to zejména z jeho zdravotních důvodů, neboť je na invalidním vozíku. K tomuto sdělení žalobce zaslal lékařské zprávy z 1. 4. 2022 z neurologického vyšetření, z ortopedické ambulance ze dne 7. 4. 2022, z KARDIO vyšetření ze dne 30. 3. 2022 a psychiatrické ambulance ze dne 14. 4. 2022.

IV. Právní názor soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Žaloba není důvodná.

16. Krajský soud v úvodu rozsudku připomíná, že podmínky nároku na příspěvek na péči stanoví § 7 zákona o sociálních službách. Podle odstavce 1 předmětného ustanovení se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a podle odstavce 2 nárok na příspěvek má oprávněná osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Kdo je oprávněnou osobou stanoví § 4 odst. 1 zákona o sociálních službách, přičemž žalobce je osobou oprávněnou podle písmene a) předmětného ustanovení, čili osobou, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštního právního předpisu a je státním občanem ČR. Stupně závislosti jsou stanoveny v § 8 zákona o sociálních službách a pro určení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby, které jsou vymezeny v § 9 odst. 1 písm. a) až j) zákona o sociálních službách. Mezi specifikované základní životní potřeby se řadí mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud jde o péči o domácnost, tak tato základní životní potřeba se hodnotí teprve u osob starších osmnácti let. Rozsah jednotlivých životních potřeb je blíže specifikován v příloze 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „příloha 1“ nebo „příloha 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.).

17. V dané záležitosti již jednou rozhodoval krajský soud v Českých Budějovicích, kdy rozsudkem č. j. 54 Ad 12/2020–25 ze dne 28. 12. 2020 zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného a vyjádřil právní názor k argumentaci žalovaného k neschopnosti zvládat základní životní potřebu stravování, kterou hodnotil jako obecnou a nezohledňující konkrétní situaci žalobce, zejména tvrzený třes rukou, s čímž souvisí neschopnost naservírovat a nakrájet si jídlo. Zároveň soud uvedl, že je třeba zdůvodnit nastalý obrat, kdy po devíti létech bylo vyhodnoceno stravování jako zvládnuté a odůvodnit shledané závěry v souvislosti s namítanými zdravotními komplikacemi. Krajský soud dále uvedl, že nerozporuje medicínské závěry učiněné posudkovou komisí, nicméně požadoval, aby v rozhodnutí byly vypořádány námitky týkající se tvrzení žalobce ohledně třesu rukou, v důsledku kterého není schopen si naporcovat a naservírovat jídlo a v důsledku toho nebyla uznána jako nezvládnutá základní životní potřeba stravování.

18. Krajský soud považuje za potřebné zdůraznit, že konstrukce nároku na příspěvek na péči se opírá o posouzení odborných otázek z oboru posudkového lékařství, jako například, zda lze zdravotní stav žadatele o příspěvek vyhodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, zda potřeba pomoci při zvládání základních životních potřeb je v příčinné souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se proto vyznačuje tím, že významným důkazem je odborný posudek o zdravotním stavu a z něj vyplývajících funkčních omezení, která žadateli brání v uspokojování základních životních potřeb a činí jej závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Nejvyšší správní soud se již opakovaně zabýval povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, přičemž dospěl k závěru, že „se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (například rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2010 č. j. 6 Ads 143/2009–60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009 č. j. 3 Ads 48/2009–104).

19. Jak bylo již výše připomenuto, v předchozím řízení soud hodnotil vypořádání základní životní potřeby žalobce stravování jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V žalobě žalobce dále uvedl, že nezvládá ani oblékání a obouvání péči o zdraví, orientaci a výkon fyziologické potřeby. Je třeba připomenout, že i jak vyplývá z písemností založených ve spise, žalobce se k opakovanému jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí nedostavoval. S touto komisí komunikoval písemnou formou. Posudkové komise, které v této věci vypracovávaly posudkové závěry, vycházely z písemných zpráv z lékařských vyšetření a zdravotní stav žalobce posuzovaly k datu podání žádosti o změnu výše příspěvku na péči ke dni 7. 1. 2020. Ve srovnávacím posudku, který zpracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice, jakož i v jeho doplňcích dospěla komise k závěru, že za nezvládnuté základní životní potřeby je třeba hodnotit mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost. K základní životní potřebě stravování, která byla v předchozím řízení uznána za zvládnutou, hodnotil však soud toto hodnocení jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a v novém řízení byla tato potřeba podrobně posuzována a bylo uzavřeno, že v celé spisové dokumentaci ani ve zdravotní dokumentaci praktického lékaře není žádná objektivní zmínka o poruše funkce rukou či třesu rukou do takové míry, že by žalobce nebyl schopen připravit si jednoduchou stravu. Zachované funkční schopnosti, psychické, smyslové, funkce horních končetin umožňují připravit i jednoduchou stravu (nespadá sem strava teplá, obědy dováží pečovatelská služba i na víkend). Pokud jde o přemístění předmětů i jídla, žalobce připustil, že lehčí předměty v bytě přenese. Přemisťování lze zabezpečit nejen přenášením, ale také převezením, stolkem, použitím chodítka, případně upravením prostředí tak, aby přemisťování nebylo potřeba. Podle sociálního šetření, které žalovaný správní orgán doplnil, je žalobce schopen sám se najíst i napít. Jí za pomocí lžíce, nemusí být krmen. Při sociálním šetření pil z těžkého skleněného půllitru, byl schopen si plně nalitý půllitr tekutin jednou rukou zvednut a opakovaně se napít, žádný třes rukou patrný nebyl. Strava je mu dovážena (neschopnost uvařit si teplé jídlo či nápoje je aktivita hodnocená v základní životní potřebě péče o domácnost a nelze tuto aktivitu hodnotit v rámci základní životní potřeby stravování). Ze sociálního šetření mimo jiné také vyplývá, že žalobce byl pozorován ohledně třesu rukou v průběhu celého šetření. Žádný třes rukou nebyl patrný, když kouřil, psal, nebo byl i v klidu. Byl schopen se několikrát sám napít. Na konci sociálního šetření sám sdělil, že ještě nebyl probírán třes rukou a poté ukazoval, jak pije z těžkého půllitru při třesu rukou (pouze při této ukázce se mu ruce třásly, ale i přesto se byl sám schopen bez pomoci napít). Žalovaný k tomu v rozhodnutí vysvětlil, že k neschopnosti zvládat stravování může dojít při anatomické či funkční ztrátě obou horních končetin nebo anatomické ztrátě podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení, při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, při praktické a úplné nevidomosti obou očí a také při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Toto nebylo Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích indikováno. Nezvládání uvedené základní životní potřeby v přijatelném standardu nevyplývalo ani z provedeného sociálního šetření odvolacího orgánu.

20. Žalovaný správní orgán se s odkazem na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR zabýval i zvládáním dalších životních potřeb žalobce, a to orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, oblékání a obouvání a péče o zdraví. U všech těchto základních životních potřeb zdůvodnil, že jejich nezvládání v přijatelném standardu u žalobce zjištěno nebylo, a to ani na základě závěrů vyslovených ve srovnávacím posudku, jakož i při sociálním šetření odvolacího orgánu. Ohledně požadavku krajského soudu o zdůvodnění nastalého obratu, kdy po devíti létech bylo hodnoceno stravování u žalobce jako zvládnuté, bylo vysvětleno, že na základě vyjádření Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České Budějovice nebyly předchozí posudky v této souvislosti zdůvodněné, nebyly přezkoumatelné a komise je považovala za chybné. Nerespektovaly zásadu příčinné souvislosti objektivně doloženého zdravotního stavu a neschopnosti základní životní potřebu zvládat. Hodnocení vycházelo zejména ze subjektivních či laických informací.

21. Krajský soud v projednávané věci shledal, že po doplněném dokazování byly posudkové závěry dostatečným způsobem odůvodněny a bylo vysvětleno, že bylo postupováno podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Krajský soud proto považuje napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí za správné, v postupu správních orgánů nebyla shledána pochybení a skutkový stav byl dle krajského soudu zjištěn úplně a bez důvodných pochybností. Žalobce nedoložil relevantní důkazy, které by prokazovaly, že není schopen zvládat některé další základní životní potřeby. Posudkové komise vycházely ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, odborných lékařských nálezů i sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení a Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích uznala za nezvládnuté shodné základní životní potřeby, a to mobilita, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. U ostatních základních životních potřeb neshledala komise posudkově medicínský důvod k jejich uznání za nezvládnuté. Žalovaný z těchto závěrů vycházel, nepřevzal je však automaticky, ověřoval všechny skutečnosti v návaznosti na písemnosti založené ve spise a vyslovil tak podložený závěr.

V. Závěr, náklady řízení

22. Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem soudu vyslovili účastníci řízení souhlas.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.