č. j. 54 Ad 12/2020 - 25

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: Z. Š., narozen ... bytem X zastoupeného obecným zmocněncem M. S., bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/163939/913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/163939/913 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 6. 9. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, č. j. MPSV-2020/163939/913, kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 4. 2020, č. j. 8032/2020/PRA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že příspěvek na péči ve výši 880 Kč byl zvýšen na částku 4 400 Kč měsíčně od ledna 2020.

2. Žalobce v žalobě nejprve zrekapituloval vývoj jeho zdravotního stavu v souvislosti s přijímaným příspěvkem na péči od roku 2010. Žalobce uvedl, že v roce 2018 mu byl přiznán příspěvek na péči ve IV. stupni, jeho zdravotní stav se však nikterak nezlepšil, a přesto mu byl stupeň závislosti snížen na II. stupeň. Žalobce namítal, že kromě šesti přiznaných nezvládaných úkonů nezvládá také stravování, výkon fyziologické potřeby, orientaci a komunikaci.

3. Žalobce podotkl, že má značný třes rukou, pro který není schopen si stravu sám připravit. Rovněž žalobce zmínil, že trpí obtížemi i v oblasti samotného trávení, což souvisí s jeho diagnózou. Dále bylo v žalobě sděleno, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu je nezbytné dodržování speciální diety, což je však značně finančně náročné.

4. Výkon fyziologických potřeb byl v žalobě popsán jako nezvladatelný. K orientaci žalobce zmínil, že není schopen sám se přepravovat dopravními prostředky hromadné přepravy a špatně se orientuje v neznámém prostředí, ale i v místě a čase. Ani komunikace se žalobce domnívá, že není schopen v adekvátním rozsahu, neboť zpravidla vyžaduje po okolí, aby hovořili pomalu a případně zopakovali již vyřčené.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že pro vyhodnocení závěru o nezvládání některých životních potřeb je třeba mít medicínský podklad. Podle žalovaného zdravotní stav žalobce umožňuje zvládání zbylých životních potřeb. Žalovaný dále zmínil, že jeho závěry mají oporu v přesvědčivé a jednoznačné podkladové dokumentaci. Žalovaný k námitce žalobce, že nezvládá potřebu stravování, uvedl, že veškeré jím tvrzené argumenty zohlednil, nicméně tyto argumenty nespadají pod životní potřebu stravování, ale byly zohledněny v rámci péče o domácnost a v rámci potřeby péče o zdraví. Zároveň bylo přihlíženo k schopnostem zvládání základních životních potřeb s využitím facilitujících pomůcek, které vyrovnávají případné znevýhodnění.

6. Ani životní potřeba komunikace nebyla shledána jako nezvladatelná, neboť tomu nesvědčí žádné zjištěné skutečnosti. Žalobcem tvrzené nezvládané aktivity nebyly posudkově rozhodné a neměly žádný medicínský podklad. Žalovaný konstatoval, že pro své závěry nashromáždil dostatek podkladů, během řízení nedošlo k žádnému pochybení a označil proto žalobu nedůvodnou.

III. Obsah správních spisů

7. Ze správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti: Dne 18. 10. 2010 obdržel správní orgán I. stupně žádost žalobce o příspěvek na péči. Do správního spisu byl založen záznam o šetření závislosti osoby na pomoci jiného ze dne 3. 11. 2010. Dne 4. 11. 2010 bylo řízení ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči přerušeno, neboť v souvislosti s rozhodováním o příspěvku na péči vyvstala potřeba posoudit stupeň závislosti žalobce. Do správního spisu byl založen posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 2. 3. 2011 a dne 9. 3. 2011 byl žalobce vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči. Dne 21. 3. 2011 bylo vydáno rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči ve výši 2 000 Kč měsíčně od října 2010, neboť byl žalobce shledán osobou závislou na pomoci jiné osoby ve stupni I – lehká závislost. Žalobce podal dne 22. 10. 2012 návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči z důvodu celkového zhoršení zdravotního stavu, v souvislosti s tím bylo dne 2. 11. 2012 provedeno sociální šetření, o kterém byl sepsán záznam ze dne 19. 12. 2012, č. j. 11987/2010/PRA. Usnesením ze dne 20. 11. 2012 došlo opět k přerušení řízení z důvodu posuzování stupně závislosti žalobce a dne 13. 12. 2012 byl vydán posudek o zdravotním stavu – posudek stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči a žalobce byl dne 11. 1. 2013 opět vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobci byl rozhodnutím ze dne 1. 2. 2013, č. j. 11987/2010/PRA zvýšen příspěvek na péči z 800 Kč na 4 000 Kč měsíčně od října 2012, neboť byl shledán osobou závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Dne 16. 2. 2015 žalobce opět podal návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Následoval shodný postup správních orgánů jako v předchozích řízeních, v nichž žalobce navrhoval zvýšení příspěvku, výsledkem bylo rozhodnutí ze dne 27. 4. 2015, jímž byl zvýšen příspěvek na péči z 4 000 Kč na 8 000 Kč měsíčně ode dne 1. 2. 2015, neboť byl žalobce shledán osobou závislou na pomoci jiné osoby ve stupni III – těžká závislost. Dne 17. 10. 2018 byl podán další návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči na IV. stupeň závislosti se shodným průběhem následujícího řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí ze dne 14. 1. 2019, jímž byl zvýšen příspěvek na péči z 8 800 Kč na 13 200 Kč, neboť byl žalobce shledán závislým na pomoci jiné osoby ve IV. stupni – úplná závislost.

8. Oznámením ze dne 29. 7. 2019 bylo zahájeno správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše dávky příspěvek na péči. Žalobce byl poučen o právech a povinnostech žadatele o příspěvek na péči. Z provedeného sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku byl sepsán záznam, který byl založen do správního spisu. Dne 14. 8. 2019 bylo řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči přerušeno, neboť vyvstala potřeba posoudit stupeň závislosti žalobce. Do správního spisu byl založen posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 10. 9. 2019 a dne 2. 10. 2019 bylo žalobci sděleno, že se ve správním řízení pokračuje a rovněž byl vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči. Správní orgán I. stupně vydal dne 16. 10. 2019 rozhodnutí o snížení příspěvku na péči z 19 200 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně od listopadu 2019, neboť byl žalobce shledán osobou závislou na pomoci jiné osoby v stupni I – lehká závislost.

9. Dne 7. 1. 2020 podal žalobce návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Žalobce byl poučen o právech a povinnostech žadatele o příspěvek na péči. Z provedeného sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku byl sepsán záznam, který byl založen do správního spisu. Dne 16. 1. 2020 bylo řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči přerušeno, neboť v souvislosti s rozhodováním o návrhu na zvýšení příspěvku na péči vyvstala potřeba posoudit stupeň závislosti žalobce. Do správního spisu byl založen posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 17. 3. 2020 a dne 23. 3. 2020 bylo žalobci sděleno, že se ve správním řízení pokračuje a rovněž byl vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve věci návrhu na změnu a výši příspěvku na péči. Správní orgán I. stupně vydal dne 15. 4. 2020 prvostupňové rozhodnutí, jímž by zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku od ledna 2020 a potvrzeno poskytování příspěvku na péči ve výši 880 Kč měsíčně, neboť byl opětovně shledán osobou závislou na pomoci jiné osoby v stupni I – lehká závislost.

10. Dne 25. 4. 2020 obdržel žalovaný odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, neboť se závěry tohoto rozhodnutí nesouhlasil a poukázal na vývoj ohledně jemu vypláceného příspěvku na péči za posledních 10 let, během nichž docházelo k postupnému zvyšování až na stupeň IV., a to vzhledem k jeho zhoršujícímu zdravotnímu stavu. Před vydáním napadeného rozhodnutí si žalovaný vyžádal posudek, v němž byl posudkovou komisí žalobce shledán závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II, stravování a další žalobcem v žalobě tvrzené nezvládané základní životní potřeby, však byly posouzeny jako zvládnutelné. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, jak bylo uvedeno v odstavci 1 tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba je důvodná.

13. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. (dále jen „prováděcí vyhláška“ nebo „vyhlášky č. 505/2006 Sb.“). Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

14. Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Zdravotní stav žalobce byl shledán dlouhodobě nepříznivým, vyžadující každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, neboť bylo konstatováno, že žalobce není neschopen zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, a to mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.

15. Pro určení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby, které jsou vymezeny v § 9 odst. 1 písm. a) – j) zákona o sociálních službách. Mezi specifikované základní životní potřeby se řadí mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Pokud jde o péči o domácnost, tak tato základní životní potřeba se hodnotí teprve u osob starších 18 let. Rozsah jednotlivých životních potřeb je blíže specifikován v prováděcí vyhlášce.

16. V příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. jsou vymezena hodnotící kritéria pro určení schopnosti zvládat základní životní potřeby. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí, orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. - - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení, udržovat pořádek.

17. Krajský soud podotýká, že základní pokyn pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozveden v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

18. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle níž platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

19. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

20. Dále krajský soud poukazuje na § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách, který vysvětluje význam příspěvku na péči (dále též jen „příspěvek“), jenž se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek má podle odstavce 2 tohoto ustanovení osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.

21. Žalobce namítal, že snížení příspěvku mu způsobilo významné finanční potíže, neboť musí dodržovat přísnou dietu vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, což podle jeho názoru nebylo zohledněno při posuzování zvládání úkonu stravování. K tomu krajský soud uvádí, že finanční náročnost naordinované diety není kritériem, které by se posuzovalo v rámci zvládání základní životní potřeby stravování. Posuzovaná kritéria jsou popsána výše v odstavci 17 tohoto rozsudku v odrážce vztahující se ke stravování. Žalovaný ve vyjádření podotkl, že dodržování diety bylo zohledněno v rámci posuzování zvládání základní životní potřeby péče o zdraví. S tím však krajský soud nesouhlasí, neboť schopnost dodržovat dietní režim je právě jedním z explicitně stanovených kritérií při posuzování zvládání základní životní potřeby stravování. Přesto však dle krajského soudu není sporu o tom, že žalobce dietní režim je schopen dodržovat, nicméně ani sám žalobce toto nerozporoval. V napadeném rozhodnutí bylo uvedeno, že příprava stravy byla zohledněna v základní životní potřebě péče o domácnost, ovšem v rámci posuzování zvládání tohoto úkonu, je zohledňována schopnost připravit si jednoduché teplé jídlo a nápoj. Nicméně žalobce namítal, že není schopen si jídlo naporcovat a naservírovat, což však jsou úkony výslovně posuzované v rámci zvládání životní potřeby stravování.

22. Žalobce uvedl, že má značný třes rukou, pro který není schopen si sám jídlo naporcovat. V záznamu z provedeného sociálního šetření ze dne 14. 1. 2020 bylo uvedeno: „Pan Š. sdělil, že má třes v rukou a dokáže přenést lehčí předmět po místnosti. Obědy si nechá dovážet z jídelny v Dubu a o další stravu se stará poskytovatel pomoci paní N., která připravuje veškerou stravu na talíř a jmenovaný se dokáže najíst lžící, dokáže se sám napít z hrnečku. Jmenovaný sdělil, že si nepřipraví žádnou lehčí stravu, vše připravuje paní N.“ V podstatě shodná tvrzení rozdílná pouze v tom, kdo je poskytovatelem pomoci, byla uvedena ve všech předcházejících záznamech ze sociálního šetření. Zároveň podle obsahu správního spisu byla u žalobce vždy až do rozhodnutí ze dne 16. 10. 2019 konstatována neschopnost zvládat základní životní potřebu stravování. Teprve v posudku o zdravotním stavu ze dne 10. 9. 2019 bylo konstatováno: „Sociálním šetřením ještě zjištěno, že nezvládá stravování a oblékání, není doložené funkční postižení horních končetin, neshledávám zcela jasný důvod nezvládnutí těchto ZŽP.“ V posudku o zdravotním stavu ze dne 17. 3. 2020, který byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí, bylo odkazováno na závěry právě v posudku ze dne 10. 9. 2019 uvedené, neboť údajně nedošlo k podstatné změně zdravotního stavu. Krajský soud považuje takový obrat po 9 letech setrvalého konstatování nezvládání základní životní potřeby stravování za překvapivý a nedostatečně odůvodněný.

23. Žalovaným formulovaná argumentace k neschopnosti zvládat základní životní potřebu stravování byla dle názoru zdejšího soudu zcela obecná, nezohledňující konkrétní situaci žalobce, a to jím tvrzený třes v rukou, s čímž souvisí neschopnost naservírovat a nakrájet jídlo. Žalovaný k nezvládání základní životní potřeby stravování uvedl: „(…) k neschopnosti zvládat stravování může dojít např. při anatomické nebo funkční ztrátě obou horních končetin nebo anatomické ztrátě podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení věcí, při ztrátě úchopové schopnosti obou rukou, při praktické a úplné nevidomosti obou očí a také při těžkých duševních poruchách, spojených se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Toto u odvolatele nebylo indikováno. Dle sociálního šetření se odvolatel dokáže sám najíst lžící a dokáže se sám napít z hrnečku.“ Shodná argumentace žalovaného jako v nyní projednávané věci spočívající ve výčtu postižení, která by mohla zapříčinit nezvladatelnost stravování, byla shledána také v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2020, č. j. 22 A 5/2017 – 52 bod 55 a takové odůvodnění bylo rovněž shledáno jako nedostatečné. Takový postup žalovaného je projevem postupu ignorujícího okolnosti každého jednotlivého případu. Námitky žalobce v souvislosti se stravováním byly žalovaným zcela opomenuty a ponechány bez reakce, takový postup považuje krajský soud za nepřijatelný. Krajský soud považuje za nezbytné v projednávané věci obsáhleji zdůvodnit nastalý obrat, kdy po 9 letech bylo vyhodnoceno stravování jako zvládnutelné, a odůvodnit shledané závěry v souvislosti s namítanými zdravotními komplikacemi.

24. Ve vztahu k namítané základní životní potřebě stravování dospěl krajský soud k závěru, že je rozhodnutí žalovaného v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Ze závěrů sociálního šetření provedeného dne 14. 1. 2020 i sociálních šetření předcházejících vyplývá, že žalobce není schopen si stravu sám naservírovat, resp. tuto činnost vykonává pečující osoba. Přesun pokrmu z přinesených nosičů na talíř a přemisťování naservírované stravy ke stolu rovněž činí podle všeho pečující osoba. S ohledem na vše shora uvedené považuje krajský soud posouzení této základní životní potřeby za nedostatečné a závěry žalovaného v tomto rozsahu za nepřezkoumatelné.

25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 Ads 71/2016 – 28 posuzoval skutkově obdobnou situaci: „Stěžovatelka již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně namítala, že není schopna vykonávat veškeré aktivity spojené se základní životní potřebou stravování. V souladu s přílohou č. 1 prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Oba posudky hodnotí základní životní potřebu stravování v případě stěžovatelky jako zvládnutou s odůvodněním, že nebylo zjištěno postižení horních končetin. Dietní opatření je schopna dodržovat a s „facilitátory“ je schopna stravu nachystat, přenést. Takové odůvodnění závěru o zvládání základní životní potřeby stravování Nejvyšší správní soud nepovažuje s ohledem na výše uvedené požadavky § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. podpořené i judikaturou kasačního soudu za dostatečné. Obzvláště pak za situace, kdy stěžovatelka setrvale namítá, že se pohybuje za pomocí dvou francouzských holí a není proto schopna si stravu naservírovat a přenést, ani dodržovat dietní režim. Posudková komise žalovaného konstatovala, že mezi sociálním šetřením a odbornými nálezy spatřuje v otázce zvládání základní potřeby stravování stěžovatelky rozpor. Nejvyšší správní soud ze spisového materiálu ověřil, že v rámci sociálního šetření uskutečněného dne 20. 2. 2014 vyšlo najevo, že stěžovatelka má v rukou „slabý třes, nic v nich nepřenese“ a dále že si stěžovatelka „talíř sama bezpečně nepřenese, stejně tak i hrnek s teplým nápojem“. Tvrzený rozpor mezi výsledkem sociálního šetření a odbornými nálezy posudková komise ve svých posudcích neodstranila. Neuvedla, v jakých dokumentech má její závěr o zvládání základní životní potřeby stravování oporu, které odborné nálezy dokládají, že stěžovatelka navzdory výsledku sociálního šetření veškeré aktivity vypočtené u životní potřeby stravování v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. zvládá, a s použitím jakých „facilitátorů“ je schopna si stravu připravit. Posudková komise shora uvedený závěr učinila, aniž by jej podrobněji rozvedla, založila na spisových podkladech a náležitě odůvodnila.“ Krajský soud má za to, že obdobná situace nastala i v nyní projednávané věci. Žalovaný nezdůvodnil rozpory mezi výsledky sociálního šetření a hodnocením zdravotního stavu v posudku ze dne 7. 1. 2020, resp. ze dne 10. 9. 2019, a nijak se nevypořádal s tvrzením žalobce o velkém třesu v rukou, pro který není schopen si jídlo naservírovat.

26. Žalobce dále namítal, že není schopen zvládat také další základní životní potřebu, a to výkon fyziologické potřeby. K tomu krajský soud konstatuje, že v tomto případě nebyly shledány žádné rozpory mezi závěry žalovaného a skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu. I ze záznamu ze sociálního šetření ze dne 14. 1. 2020 vyplynulo, že je žalobce schopen výkonu fyziologických potřeb v potřebném rozsahu. Žalobce uvedl, že není schopen během noci udržet moč. K tomu krajský soud podotýká, že podle zjištěných informací žalobci nic nebrání, aby během noci využíval hygienické potřeby. I za situace, kdy osoba musí využívat hygienické potřeby, tak je zvládání základní životní potřeby výkonu fyziologických potřeb zachováno. Tato námitka nebyla shledána důvodnou.

27. Žalobce dále namítal, že se velice špatně orientuje v neznámém prostředí a není schopen jezdit hromadnými dopravními prostředky. K tomu krajský soud podotýká, že orientace v neznámém prostředí není kritériem hodnoceným podle přílohy 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. při zvládání základní životní potřeby orientace, nýbrž tím je orientace v přirozeném sociálním šetření. Rovněž jízda hromadnými dopravními prostředky není v rámci orientace posuzována. I v tomto případě krajský soud neshledal žádný rozpor mezi obsahem správního spisu a závěrem žalovaného o zvládání základní životní potřeby orientace. Žalobci ani při posouzení zdravotního stavu nebyl konstatován jakýkoli sklon k nezvladatelnosti této schopnosti.

28. Poslední žalobní námitkou žalobce poukazoval na jeho obtíže při komunikaci s ostatními lidmi, z čehož dovozoval její nezvládnutí jako základní životní potřeby. Krajský soud i v tomto případě neshledal s ohledem na námitky žalobce a informace o zdravotním stavu zjištěné ze správního spisu důvodnost této námitky. Kritéria posuzující v rámci komunikace byla dle krajského soudu správními orgány správně vyhodnocena, neboť tvrzená potřeba pomalého hovoru či nutnost opakování nesvědčí o neschopnosti žalobce komunikovat.

29. Krajský soud uzavírá, že nerozporuje medicínské závěry učiněné posudkovou komisí, nicméně v napadeném rozhodnutí nebyly nijak vypořádány námitky žalobce ohledně velkého třesu rukou, pro který není údajně schopen si naporcovat a naservírovat jídlo. Jak bylo zmíněno výše, žalovaným učiněné vypořádání ohledně nezvládání základní životní potřeby stravování shledává soud za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný skutečně neuzpůsobil svou argumentaci konkrétní projednávané věci. Naprosto obecné odůvodnění žalovaného, které nezohlednilo tvrzení žalobce ani zjištění ze sociálního šetření, považuje soud za nepřijatelné, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Závěr, náklady řízení

30. V dané věci soud uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez nařízeného jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

31. Podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalobce, který byl v projednávané věci ze zákona osvobozen od placení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v řízení zastoupen, nevznikl mu ani nárok na náhradu nákladů za poskytování právních služeb. Ostatně vzhledem k tomu, že soud rozhodl bez nařízeného jednání, žalobci žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.