54 C 474/2019-83

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Kotlánovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště [obec] sídlem [adresa] o 40 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplati žalované na nákladech řízení částku 1 500 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 40 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Svůj návrh odůvodnil tím, že usnesením Policie ČR v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Na základě jeho stížnosti státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] usnesení policie o zahájení trestního stíhání zrušil jako nezákonné. Nezákonným trestním stíháním mu byla způsobena nemajetková újma, jíž se domáhá ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Tuto újmu odůvodnil tak, že vznikla v podobě psychických útrap, nejistoty z výsledku a poškození dobrého jména a dobré pověsti, když je bezúhonnou osobou, nikdy se nedostal do střetu se zákonem a vždy žil řádným rodinným životem, má manželku a syna ve věku [anonymizováno] let. Přesto byl nucen snášet příkoří způsobené trestním stíháním a trpěl nejistotou z jeho výsledku. Nemajetkovou újmu vyčíslil částkou 40 000 Kč, tj. cca 10 000 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání. V rámci předběžného projednání tento nárok uplatnil u žalované dopisem ze dne [datum]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] konstatovala, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím a za jeho vydání se mu velice omlouvá. Omluvu nepovažuje žalobce za dostatečnou. Podle názoru žalobce lze pouhé konstatování porušení práva považovat za dostatečnou formu zadostiučinění jen zcela výjimečně, v případech nepatrného významu řízení pro poškozeného. Je na místě tedy poskytnout podle významu předmětu řízení daného typem řízení zadostiučinění v penězích. Pokud se týká požadované částky, poukázal žalobce na obdobný případ (tzv. referenční případ), a to zejména na rozsudek [název soudu], sp. zn. [spisová značka], v němž byla žalobci [jméno] [příjmení] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, přiznána částka 40 000 Kč jako nemajetková újma způsobená nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, dále odkazoval na rozsudek [název soudu], sp. zn. [spisová značka], jímž byla žalobci [jméno] [příjmení] přiznána částka 42 000 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, což odůvodňovala tím, že nečiní sporné základní skutečnosti uvedené v žalobě, že tedy proti žalobci bylo usnesením Městského policejního ředitelství policie [obec] ze dne [datum] shora uvedené spisové značky zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, proti čemuž podal žalobce stížnost a usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] rovněž specifikovaným shora, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Nelze pominout, že k důvodnosti trestního stíhání žalobce nepochybně přispěly nejasné řídící vztahy ve firmě [právnická osoba] po převzetí zboží, k němuž bezesporu přispěl i sám žalobce. To, že žalobce doložil příslušnou dokumentaci k projednávané věci až při podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání a tato mohla mít vliv na důvodnost jeho trestního stíhání, za těchto okolností bylo zapotřebí dokončit vyšetřování, a proto bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Žalovaná potvrdila, že žalobce řádně požádal dne [datum] o odškodnění nemajetkové újmy, k čemuž byl následně [datum] vyzván žalovanou k doložení jakýchkoliv dokladů, kterými bude možno doložit vznik a rozsah závažnosti tvrzené nemajetkové újmy, nato žalobce žalované sdělil, že uplatněný nárok se z hlediska jeho výše neopírá o žádné listiny a žádné doložit nelze. Sdělil, že jde o nárok za obecné příkoří způsobené žalobci jako bezúhonné osobě nedůvodným a nezákonným trestním stíháním s tím, že podstata újmy spočívá v nejistotě a obavách z výsledků a příkoří z toho plynoucího. Žalobce se ve své žalobě pouze obecně vyjadřuje ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, aniž to jakkoliv doložil. S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalovaná již mimosoudně ve svém stanovisku ze dne [datum] konstatovala ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vydání nezákonného rozhodnutí v trestním řízení vedeném vůči žalobci u Městského policejního ředitelství v [obec] sp. zn. KRPT [číslo], za což žalobci mimosoudně vyslovila omluvu. Samotné konstatování porušení práva vč. omluvy však žalovaná považuje za dostačující formu poskytnutého zadostiučinění.

3. Z hlediska skutkového stavu soud dospěl k následujícím zjištěním:

4. Z připojeného spisu Policie ČR, [stát. instituce] [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality [číslo jednací] bylo zjištěno, že dne [datum] bylo přijato trestní oznámení [právnická osoba] technika s.r.o. sídlem [adresa], který měl spočívat v tom, že dne [datum] jmenovaný jednatel společnosti [právnická osoba] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, telefonicky objednal u společnosti [anonymizována tři slova]. čistící stroje různých druhů s příslušenstvím, které dne [datum] v prostorách [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. její jednatel [jméno] [příjmení] předal pověřené osobě [právnická osoba], s.r.o. panu [příjmení], společně s fakturou s datem splatnosti [datum], která nebyla ke dni podání oznámení uhrazena a následně při opakované urgenci bylo touto společností sděleno, že faktura uhrazena nebude, čímž tímto jednáním způsobil žalobce poškozené společnosti škodu ve výši 95 532 Kč O tomto oznámení byl učiněn úřední záznam téhož dne, tedy [datum] v [údaj o čase] hodin. Ze záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě shora uvedeného oznámení od [jméno] [příjmení] byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podvodu proti neznámému pachateli pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákona. Z usnesení Policie České republiky, [stát. instituce] [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality se sídlem v [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že je zahájeno trestní stíhání osoby: [celé jméno žalobce], narozen [datum], bytem [adresa], jako obviněného ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Toho se měl dopustit tím, že veden úmyslem získat majetkový prospěch uvedl v omyl [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. se sídlem ve [část obce], u které dne [datum] jakožto tehdy jednatel společnosti [právnická osoba] objednal čistící stroje a příslušenství, odebral fakticky 1 kus průmyslového vysavače [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] v hodnotě 8 107 Kč, načež vědom si toho, že další objednané zboží neuhradí, dne [datum] při faktickém odebrání v sídle [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. vědomě neuvedl, že již od data [datum] není jednatelem [právnická osoba], s.r.o. a zadal v telefonátu s jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., aby faktura č. [anonymizováno] ve výši 95 532 Kč byla i přesto vystavena na [právnická osoba], s.r.o., a aby objednané zboží bylo převzato jeho zaměstnancem [jméno] [příjmení], nacházejícím se na místě, který zboží převezl na provozovnu do areálu [právnická osoba], s.r.o., ulice [ulice a číslo] v [obec] [část obce], kde fakturu a zboží předal [jméno] [celé jméno žalobce], který se zbožím nezjištěným způsobem naložil, fakturu neuhradil, čímž způsobil [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. se sídlem [adresa] zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] stížnost s tím, že odkázal na závěry policejního orgánu, které nejsou správné a nemají oporu v prověřování. Z usnesení Okresního státního zastupitelství [obec], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že podle ust. § 149 odst. 1 trestního řádu ke stížnosti obviněného [celé jméno žalobce] se ruší usnesení policejního orgánu Policie ČR, [stát. instituce] [obec], 2. oddělení obecné kriminality v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání obviněného a bylo uloženo policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Z protokolu o výslechu [celé jméno žalobce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl dne [anonymizováno] v 9:01 hodin zahájen jeho výslech jako obviněného, výslech byl ukončen v 10:03 hodin. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení [celé jméno žalobce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl požádán o vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu, bylo započato v 8:19 hodin a úkon byl ukončen v 9:20 hodin.

5. Z žádosti žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že uplatnil právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve shora specifikované věci, když požadoval nemajetkovou újmu za celkové útrapy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 40 000 Kč.

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že nezpochybňuje okolnosti vedené v žádosti, tedy že vůči žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu je v tomto případě dán. Po vyhodnocení případu žalobce, který pouze obecně tvrdil nárok na vznik nemajetkové újmy, aniž by prokazoval vznik, závažnost či rozsah nemajetkové újmy, přistoupila žalovaná k tomu, že se za vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. panu [celé jméno žalobce] velice omlouvá. Poskytnutou omluvu považuje však za dostatečnou satisfakci.

7. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] zjištěno, že žalobci [jméno] [příjmení] přiznal soud jako poškozenému za trestní stíhání trvající [anonymizováno] měsíců zadostiučinění v penězích ve výši 40 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v délce trvání 1 až 5 let. Po právním posouzení dané věci bylo výpovědí žalobce prokázáno, že trestní stíhání na něj nepříznivě působilo, zejména po vydání trestního příkazu, kdy si uvědomil, že může být odsouzen. Rovněž mělo vliv na rodinný život, kdy ovlivnilo plány žalobce a jeho partnerky do budoucna ohledně dětí a bydlení a dále nepříznivě zatěžovalo jejich vztah, protože stíhání vedlo k hádkám. Pokud jde o pracovní uplatnění, pak nebylo zjištěno ovlivnění samotné pracovní činnosti žalobce, ale komplikace pro výkon jeho profese mohlo přinést. Žalobce poukázal na to, že odsouzení pro trestný čin spáchaný při výkonu profese [anonymizována dvě slova] mohlo vést ke ztrátě bezúhonnosti a případně i k odnětí i živnostenského oprávnění. Žalovaný nebyl dosud trestán ani trestně stíhán, což intenzitu působení spíše zvyšuje. Nelze tedy uzavřít, že význam trestního stíhání byl pro žalobce nepatrný a omluva a konstatování nezákonného rozhodnutí pro odškodnění újmy v projednávané věci nepostačuje. Další okolností pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění byla povaha trestního stíhání pro podvod při výkonu profese, hrozící trest spíše podmíněný, výše tvrzené škody 147 579 Kč, délka trestního řízení v rozsahu 13 měsíců, kdy intenzivněji a vážněji stíhání žalobce prožíval po vydání trestním příkazu po dobu 9 měsíců. Zde soud porovnal projednávaný případ s obdobnými případy, jejichž uvedený seznam je veřejně dostupný na internetových stránkách. Z uvedeného seznamu u ekonomické trestné činnosti je rozpětí satisfakcí od 345 do 10 000 Kč za měsíc stíhání. Průměrně ze všech v tabulce uvedených odškodnění u majetkové trestné činnosti činí odškodnění částku 2 456 Kč za měsíc, což je za 13 měsíců 31 934 Kč. Za této situace soud shledal stanovenou výši zadostiučinění ve výši 40 000 Kč za přiměřenou.

8. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobci [jméno] [příjmení] bylo vůči žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR přiznáno zadostiučinění ve výši 42 000 Kč s tím, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, když zde byl žalobce stíhán pro přečin poškození věřitele dle ust. § 222 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let, tedy s horní hranicí trestní sazby 5 let. Žalobce byl ohrožen výší škody v částce 935 966,36 Kč, jež mu mohla být uložena spolu s dalším obžalovaným k náhradě v adhezním řízení. Trestní stíhání v posuzovaném případě trvalo přibližně 3,5 roku, po kterou trval zásah do osobnostních složek žalobce. Intenzivnější negativní dopad do osobnostních sfér žalobce mělo trestní stíhání do vydání zprošťujícího rozsudku prvoinstančního soudu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání zasáhlo žalobce po stránce psychické, byl nervózní, trestní stíhání nesl špatně, protože měl obavu co bude, zda bude odsouzen a jaké bude mít jeho odsouzení následky pro jeho další život, mělo dopad i do jeho profesního života jako podnikatele na malém městě, když jeho obchodní partneři a zákazníci o jeho trestním stíhání věděli, nebyl však tvrzen ani dokázán dopad trestního stíhání, snížení objemu zakázek v jeho podnikání. Je však nesporný fakt, že každé trestní řízení, stíhání, zasáhne negativně osobnostní sféru poškozené osoby, avšak nelze míru tohoto zásahu přeceňovat do míry subjektivní pociťované žalobcem za situace, kdy nebyl prokázán dopad trestního stíhání do sféry rodinné (rozpad rodinných vztahů nebo manželství žalobce) nebyl tvrzen ani prokázán a společenská povědomost o trestním stíhání žalobce, společenská izolace nebyla tvrzena ani prokázána, ani medializace trestního stíhání v tisku nebo v televizi. Soud však z tohoto citovaného rozsudku také zjistil, že ve věci bylo prvně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s tím, že soud žalobu v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 149 600 Kč a částku 5 142,50 Kč zamítl a zavázal žalovaného zaplatit částku 50 400 Kč a náklady řízení. Odvoláním žalovaného [název soudu] usnesením ze dne [datum] rozsudek Okresního soudu napadené části co do částky 49 999 Kč zrušil a vrátil v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud musí v dalším řízení poučit žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby tvrdil konkrétní skutečnosti (jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti, jaký byl život žalobce před trestním stíhání, po trestním stíhání, rovněž jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a procesním životě atd.) a po reakci žalobce posoudil, zda se v daném případě jedná/nejedná o případ, kdy by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by danou skutečností byla postižena a k tomu navrhl důkazy. Teprve po splnění výše uvedených procesních povinností žalobce může soud dospět opětovně k závěru o nutnosti finančního zadostiučinění a nemá přehlédnout, že následky trestního stíhání u všech komparovaných případů byly mnohem intenzivnější oproti tvrzením žalobce obsažených ve spise, resp. ani v jednom z komparovaných případů se nejednalo o pouze tyto následky trestního stíhání, které jsou dány vždy a u každé nezákonně trestně stíhané osoby v obdobných skutkových okolnostech trestního stíhání. Předmětem sporu tedy zůstala částka 49 999 Kč za nemajetkovou újmu. Zmíněným rozsudkem ze dne [datum] pak [název soudu] znovu rozhodl tak, že žaloba byla v části 7 999 Kč zamítnuta a žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 42 000 Kč.

9. Ze zprávy ošetřující lékařky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že se žalobce k lékařce dostavil dne [datum] s tím, že nahmatal bulku na pravém stehnu a doma měl krevní tlak [číslo], [číslo], je ve stresu, někdy cítí u srdce proudění krve, návaly horka, cítí vyčerpání z práce a hraniční krevní tlak. Byla mu založena pracovní neschopnost od [datum], která byla uzavřena dne [datum]. Po použití přístroje [anonymizována tři slova] dne [datum] byla zjištěna mírná hypertenze, v průběhu aktivní fáze hraniční hodnoty TK v noci a zachovaný noční pokles krevního tlaku. Nebyla doporučena pravidelná kontrola nebo sledování zdravotního stavu.

10. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu:

11. V řízení bylo prokázáno, že usnesením Městského policejního ředitelství policie [obec] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] [číslo] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Následně byla věc usnesením Městského policejního ředitelství policie [obec] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] [číslo] odložena. Žalobce uplatnil dne [datum] u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč, způsobené nezákonným trestním stíháním. Po provedeném šetření vedeném u žalované pod sp. zn. [jednací číslo MSP] žalovaná uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], avšak jako důvodné zadostiučinění shledala vyslovení omluvy, což také ve svém stanovisku ze dne [datum] vyslovila. Žalobce byl žalovanou dne [datum] vyzván k doložení jakýchkoliv dokladů, kterými bude možné doložit vznik a rozsah závažnosti tvrzené nemajetkové újmy, k čemuž dne [datum] sdělil, že uplatněný nárok se z hlediska jeho výše neopírá o žádné listiny a v tomto směru žádné listiny doložit nelze. Dále sdělil, že jde o nárok za obecné příkoří způsobené žalobci jako bezúhonné osobě nedůvodným a nezákonným trestním stíháním s tím, že podstata újmy spočívá v nejistotě a obavách z výsledku a v příkoří z toho plynoucího (povinnost snášet vyšetřovací úkony, stres spojený s vyšetřováním apod.).

12. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona, se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Lze považovat za prokázané, že žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona vznikl nárok na náhradu škody dle § 31a odst. 1, 2 zákona, který je řádně uplatnil v zákonem stanovené lhůtě u zákonem stanoveného subjektu tak, jak je to dáno v ust. § 6 odst. 1, 2 písm. a) zákona. Žalobce, ač byl ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 s odkazem na ust. § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb. vyzván, aby konkrétně doplnil a navrhl důkazy k tomu, jak toto konkrétní trestní stíhání zasáhlo do jeho osobnostní sféry života a dále, aby označil tzv. referenční případ. Dle ustálené judikatury musí odškodnění, tedy vyplacení náhrady v penězích, odpovídat jiným podobným případům, které s projednávanou věcí se v podstatných znacích shodují, přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném (viz rozsudek NS ČR ze dne 27.6.2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Žalobce však svou žalobu nijak nedoplnil, když v zásadě vyjádřil své stanoviska, že tak učinit ani nehodlá. To odůvodňoval tím, že má za to, že každé trestní stíhání je výrazným zásahem do osobnostní sféry obviněného a až na naprosté výjimky není odčinitelné pouhou omluvou. Odkazoval na shora citované referenční případy, kdy je podstatné, že u majetkové trestné činnosti daného typu je na místě poskytnout zadostiučinění v rozpětí 345 Kč až 10 000 Kč za měsíc trestního stíhání. Soud s tímto právním názorem nesouhlasí a je toho názoru, že porovnání případu žalobce a obdobných případů je možné pouze za situace, kdy je v prvé řadě tvrzena a prokázána jeho újma, tedy jak konkrétně se trestní stíhání projevilo v jeho osobnostní sféře. Soud žalobcem označené případy za této situace nepovažoval za přiléhavé, pokud chyběla základní skutková tvrzení, s nimiž by označené případy mohl porovnat. Pokud žalobce dále pouze tvrdil zvýšené následky stresové reakce na zdravotní stav žalobce, z potvrzení praktické lékařky nelze nic takového dovodit, žalobce přitom připustil, že jeho zdravotní stav se do dnešního dne nezměnil. Žalobcem označené referenční případy soud ani nepovažoval za přiléhavé, a to z následujících důvodů. V případě vedeném u [název soudu] trestní stíhání žalobce od doby zahájení trestního stíhání do pravomocného zproštění obžaloby trvalo necelých 13 měsíců, když intenzivnější negativní dopad do osobnostní sféry však mělo trestní řízení pouze od doručení trestního příkazu do vydání zprošťujícího rozsudku, tedy po dobu 9 měsíců, kdy tento začal trestní stíhání brát vážněji. Trestní stíhání nesl špatně jako každý netrestaný jedinec, nicméně toto negativně zasahovalo do jeho partnerského života, přičemž v důsledku trestního stíhání docházelo k hádkám a negativně byly trestním stíháním ovlivněny jeho plány na rozšíření rodiny a zajištění nového bydlení. U poškozeného tak hrozila ztráta bezúhonnosti, což by se výrazně projevilo v pracovní sféře, neboť by nemohl posléze vykonávat práci realitního makléře. V prvním označeném trestním příkazu byl také zavázán k zaplacení náhrady škody ve výši 147 579 Kč. V druhém označeném případě projednávaném u [název soudu] byla podána v rámci trestního řízení obžaloba, proběhlo hlavní líčení a teprve s touto fází trestního řízení došlo k výraznému zásahu do osobnostní sféry poškozeného. Trestní řízení trvalo 3,5 roku a trvalo ohrožení povinností náhrady škody v částce 935 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalobce nejen neprokázal, ale především ani v konkrétních oblastech netvrdil, jak toto konkrétní trestní stíhání zasáhlo do jeho osobnostní sféry života, soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že postačuje zcela tvrzení v obecné rovině, v zásadě zadostiučinění v penězích náleží v každém případě, kdy vůbec k nezákonnému trestnímu stíhání došlo. Tento právní názor soud nesdílí a konečně odporuje i právnímu názoru odvolacího soudu v označeném rozsudku [název soudu], kdy odvolací soud výslovně poučil soud prvního stupně, aby vedl žalobce prostřednictvím výzvy dle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. k tomu, aby tvrdil konkrétní skutečnosti, jak konkrétně došlo k dehonestaci, k narušení lidské důstojnosti, jaký byl život žalobce před trestním stíháním, po trestním stíhání, rovněž jak významně jej trestní stíhání poškodilo v osobním a procesním životě atd. Teprve poté může posoudit, zda má nárok na nemajetkovou újmu vyjádřenou v penězích. Žalobce tuto skutečnost zcela ignoroval a setrval na svém právním názoru. K tomu nutno dodat, že v konkrétním případě trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku trvalo pouhé 4 měsíce od [datum] do [datum], tedy bylo daleko kratší dobu než v označených referenčních případech. Žalobce při trestním stíhání své osoby zúčastnil pouze dvou úkonů v zahájeném trestním řízení, a to když podal dne byl dne [datum] v časovém rozmezí 8:19 do 9:20 hodin vysvětlení a dne [datum] v časovém rozmezí 9:01 do 10:03 hodin byl vyslechnut, jiných úkonů se osobně nezúčastnil. Porovnání s označenými referenčními případy je tedy zcela nepřiléhavé, z žádných okolností nelze dovozovat, že by se ho v osobnostní sféře vznesení obvinění závažně dotklo, aspoň žalobce nic konkrétního netvrdil, pouze manželka mu dle jeho vyjádření údajně vytýkala, že si počínal neopatrně, a pokud se jedná o například hrozící náhradu škody, zde nutno podotknout, že v průběhu trestního stíhání žalobce dobrovolně uhradil částku za dodaný přístroj ve výši 95 532 Kč, uložení náhrady škody mu tedy nehrozilo. Pokud vysvětloval nezaplacení faktury nedostatečnou komunikací mezi ním a novým majitelem firmy, nic by mu nebránilo následně se vůči němu domáhat vrácení zaplacené částky v občanskoprávním řízení. Pokud pak tvrdil, že se zhoršil jeho zdravotní stav, z předložené zprávy tato skutečnost nijak nevyplývá, byla u něho zjištěna pouze zvýšená hypertenze, ovšem dle vlastního vyjádření jeho zdravotní stav je k dnešnímu dni stále stejný. Nelze z toho dovodit, že by to byl následek zahájení trestního stíhání.

17. Závěrem lze tedy uzavřít, že pokud má být odškodnění v peněžité formě vždy řádně podloženo, nejen tvrzením, ale i důkazy, v tomto případě ovšem žalobce břemeno tvrzení ani důkazní břemeno neunesl, což patří k základním principům sporného řízení.

18. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že omluva, kterou mu žalovaná písemně poskytla dne [datum], je dostatečnou satisfakcí za předmětné nezákonné rozhodnutí, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Protože měla žalovaná v řízení plný úspěch, zavázal soud žalobce podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k náhradě nákladů řízení, a to ve výši 1 500 Kč, když tuto částku představuje paušální náhrada ve výši 5 úkonů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, 2 přípravy na ústní jednání a účast u ústních jednání dne [datum] a [datum].

Poučení