54 Co 131/2022-431

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [PSČ] [anonymizováno], [země] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [země] – [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M., Ph.D. sídlem [adresa] za účasti vedlejších účastníků: [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti částečnému rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 20. ledna 2022, č. j. 8 C 169/2018-257 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. dubna 2022, č. j. 8 C 169/2018-321 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2022, č. j. 8 C 169/2018 – 257 se mění tak, že se zamítá žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek] [anonymizována dvě slova] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [jméno], [územní celek]; v zůstávající části se tento rozsudek a dále rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2022, č. j. 8 C 169/2018 – 321 ve výroku I. potvrzují s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku žalobce převedením náhradních pozemků v tomto řízení činí 507 860,80 Kč.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 161 883 Kč, správně: ve výši 213 902 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Výše citovanými rozsudky rozhodl soud prvního stupně nejprve o části uplatněného nároku žalobce tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to pozemků [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek] [anonymizována dvě slova]; [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek]; [parcelní číslo] v k. ú. [obec], [územní celek]; [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] a [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek] O zbývající části uplatněného nároku bylo rozhodnuto tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu dle zákona o půdě, a to pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek], který byl oddělen od pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným společenstvím [právnická osoba] ze dne [datum], jež je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí (výrok I.). Ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek], odděleného výše uvedeným geometrickým plánem od pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek], bylo řízení (pro zpětvzetí návrhu) zastaveno (výrok II.). Výrokem III. pak bylo žalované uloženo uhradit žalobci náklady řízení ve výši 222 634 Kč k rukám právního zástupce žalobce, když místo plnění bylo určeno až v písemném vyhotovení rozhodnutí.

2. Usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2023 byla odvolací řízení vedená u Krajského soudu v Brně – pobočka Jihlava pod sp. zn. 54 Co 131/2022 a 54 Co 132/2022 spojena ke společnému řízení (§ 112 odst. 1 o. s. ř.) a vedena pod sp. zn. 54 Co 131/2022. Prohlášením ze dne [datum] bylo ukončeno vedlejší účastenství [územní celek] v řízení z důvodu zastavení řízení ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

3. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou žalobce (původně s žalobkyní [jméno] [jméno], která své restituční nároky v průběhu řízení převedla dne [datum] darovací smlouvou na [jméno] [jméno], svého syna, přičemž soud prvního stupně rozhodl o procením nástupnictví usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), po částečných zpětvzetích žaloby, na které bylo reagováno částečným zastavením řízení usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uplatnil restituční nárok jako právní nástupce oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [jméno], který měl na základě konkrétních rozhodnutí [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována tři slova] [stát. instituce] [anonymizováno] [pozemkový úřad] nárok na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům za pozemky, které mu nemohly být v restituci vydány z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Vlastnické právo k náhradním pozemkům mělo být na žalobce převedeno na základě veřejných nabídek. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobce (včetně nároku jeho matky) ke dni rozhodnutí soudu ve výši 7 821,30 Kč (2x 3 910,65 Kč), když celý restituční nárok byl žalovanou veden ve výši 60 869 Kč. Žalobce (spolu s matkou) podepsal prohlášení o tom, že jim nelze vydat náhradní pozemky a nechali si vyplatit finanční náhradu ve výši 56 958 Kč. Jestliže nyní požaduje žalobce bezúplatný převod pozemků ve vlastnictví žalované mimo veřejnou dražbu, považuje soud prvního stupně jeho nárok za důvodný, neboť poté, kdy si žalobce nechal v roce 2018 přecenit svůj restituční nárok (respektive odňaté pozemky) podle územně plánovací dokumentace platné v době přechodu vlastnictví pozemků na stát, a ten byl zjištěn ve výši 1 591 463,42 Kč, odmítala žalovaná nárok žalobce přecenit a trvala na jeho původní výši, a to i přesto, že si z důvodů procesní opatrnosti nechala rovněž znaleckým posudkem stanovit cenu odňatých pozemků. Tato cena byla zjištěna ve výši 1 241 270,70 Kč, tedy mnohonásobně vyšší než s jakou žalovaná při vypořádání nároku žalobce uvažuje. Z důvodu nízko stanovené hodnoty restitučního nároku a jeho již částečného vypořádání odmítla žalovaná uspokojení nároku žalobce (a tehdy rovněž jeho matky) ve veřejných dražbách. V tomto konání pak soud prvního stupně spatřuje liknavý postup povinné osoby a přiznává žalobci právo na přímé uspokojení jeho restitučního nároku. Jestliže vznesla žalovaná námitku promlčení nároku na přecenění pozemků, pak tuto shledal soud v souladu s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu nedůvodnou, když ocenění restitučního nároku není samostatným majetkovým právem, které by mohlo podléhat promlčení. Nesporným v řízení shledal soud ocenění pozemků, o jejichž převod žalobce z vlastnictví státu do svého vlastnictví žádá, a to ve výši stanovené znaleckým posudkem předloženým žalobcem. Pokud žalovaná vznesla u jednotlivých pozemků námitku jejich nepřevoditelnosti, ať již z důvodu zákonných překážek, či překážek vyplývajících z judikatury Nejvyššího soudu, ani tyto nebyly shledány důvodnými. Požadované pozemky jsou ornou půdou, trvalými travnými porosty, zatravněnou plochou a zahradou, lze je zemědělsky obdělávat a jsou přístupné. Konkrétně soud prvního stupně shledal, že důvodem nevydání pozemků p. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] není jejich určení v územně plánovací dokumentaci pro stavbu veřejně prospěšné stavby – koridory silnice [anonymizováno]; u pozemků v k. ú. [obec] není důvodem jejich nevydání začlenění do rezervy pozemků pro realizaci nadnárodních systémů ekologické stability. U pozemku v k. ú. [obec] neshledal soud prvního stupně důvodem pro nevydání jeho částečné umístění v ploše zeleně, v oploceném zemědělském areálu, kdy by měl sloužit jako ochrana a izolační clona mezi plochou výroby a mezi plochou bydlení v rodinných domech. U pozemku v k. ú. [obec], který leží v ploše pro bydlení v bytových domech (je zahradou vedle bytového domu) a rostou na něm trvalé porosty, nebyly tyto skutečnosti rovněž shledány důvodem pro nevydání pozemku a konečně tyto důvody nebyly shledány ani u pozemku v k. ú. [anonymizováno], který je v části využíván obyvateli sousedního rodinného domu jako zahrada a plocha pro chov ovcí s odůvodněním, že obyvatelé sousedních domů využívají pozemky bez právního důvodu, přičemž pozemky nejsou pro užívání nemovitostí nezbytné. Pokud jde o oddělenou část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek], pak ani u tohoto pozemku nebyl shledán důvod pro jeho nevydání, pozemek může být zemědělsky obhospodařován a jeho vydání nebrání ani skutečnost, že část je používána na základě nájemní smlouvy jako kynologické cvičiště, neboť nájem může být vypovězen. Vydání pozemků, dle soudu prvního stupně, nebrání ani výše dosud nevyčerpaného restitučního nároku (soud prvního stupně vycházel z ocenění nároku tak jak byl vyčíslen ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D.) se zohledněním již pravomocně vypořádaných částek. Vzhledem k tomu, že ke dni rozhodování soudu prvního stupně (ke dni [datum] a ke dni [datum]) ceny žalobcem vybraných pozemků nedosahovaly výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované – nezabýval se soud prvního stupně rozpory a rozdílností stanované ceny odňatých pozemků ve znaleckým posudcích předložených žalobcem a žalovanou, a ani v tomto směru neprováděl důkazy, když přesné vyčíslení restitučního nároku nemělo na výsledek řízení žádný vliv. Pokud jde o náklady řízení rozhodl o nich soud prvního stupně v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který je rozhodnutím konečným, tak, že náhradu nákladů řízení přiznal v plné výši dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve věci zcela úspěšnému žalobci. Částečné zpětvzetí žaloby a na to navazující zastavení řízení neposuzoval jako neúspěch ve věci s odůvodněním, že jde o specifický druh řízení, ve kterém nelze žalobci přisuzovat k tíži, že v době podaní žaloby navrhoval k vydání více pozemků, když při jejich výběru vycházel pouze z veřejně dostupných informací. Za tarifní hodnotu při určení mimosoudní odměny dle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), považoval částku představující celkovou hodnotu převáděných pozemků.

4. Proti uvedeným rozsudkům soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, proti rozhodnutí ze dne [datum] v celém jeho rozsahu, proti rozhodnutí ze dne [datum] v rozsahu výroků I. a III.

5. Namítla, že restituční nárok žalobce za odňaté pozemky, oceněné již dříve, respektuje skutečný stav a výši restitučního nároku a podmínky, za nichž byly dotčené původní pozemky odňaty. Nesprávné ocenění nevydaných odňatých pozemků začal žalobce tvrdit až poté, kdy byl jeho restituční nárok z větší části vyčerpán, výše zbylého restitučního nároku byla neměnně stanovená téměř 7 let. Poslední finanční náhrada byla žalobci (a jeho právní předchůdkyni) vyplacena v roce 2002, poté se žalobce až do roku 2018 o zbylý restituční nárok nezajímal a do data podání žaloby ([datum]) se zúčastnil se svojí předchůdkyní pouze dvou veřejných nabídek (v dubnu a červnu 2018). Žalobce tedy minimálně po dobu 7 let nesledoval veřejné nabídky (od roku 2011, kdy mu bylo doručeno poslední rozhodnutí pozemkového úřadu), do žádné se nepřihlásil a ani si neopatřil podklady pro ocenění svých restitučních nároků. Ve vztahu k této pasivitě žalobce poukázala žalovaná na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s tím, že soud z těchto důvodů nemohl odvodit liknavost na straně žalované dovodit.

6. Žalovaná dále v odvolání zdůraznila, že setrvává na svém stanovisku, že dosud nevypořádaná výše restitučního nároku žalobce včetně nároku jeho právní předchůdkyně činí dvakrát 3 910,65 Kč, přičemž oponentní znalecký posudek si nechala vypracovat pouze z procesní opatrnosti. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobce, vytkla žalovaná soudu prvního stupně, že se řádně nevypořádal s jejími námitkami vůči znaleckému posudku prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., která neaplikovala žádné srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., tedy srážky předvídané oceňovací vyhláškou, které reflektují skutečnost, že i v rámci jednoho územního celku není hodnota pozemků vždy stejná (rozdíl mezi hodnotou pozemku ve městě uprostřed zástavby s přístupem k sítím a hodnotou pozemku na periférii města bez přístupu k sítím). Právě aplikací srážek dle přílohy č. 7, jež představuje hlavní rozdíl mezi posudky předloženými žalobcem a žalovanou, se soud vůbec nezabýval, ocenění pozemků je mezi stranami i nadále sporné. V tomto směru vytkla odvolatelka soudu, že neúplně zjistil skutkový stav, především když nepřistoupil k výslechu znalců.

7. Soud nesprávně posoudil i aktivní jednání na straně žalobce při uplatňování svých restitučních nároků, když dle ustálené rozhodovací praxe je podmínkou uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky stav, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup dlouhodobě nemůže domoci svých práv. Tato podmínka ze strany žalobce splněna nebyla, když nejdříve po dobu 9 let a poté po dobu 7 let vůči vypořádání svého restitučního nároku nic nenamítal.

8. Dále žalovaná setrvala na svých stanoviscích, pokud jde o převoditelnost pozemků, které žalobce požaduje bezúplatně převést. Obecně konstatovala, že se soud nedostatečně zabýval splněním podmínky naplnění kritéria vhodnosti při rozhodování o převodu konkrétního pozemku, a to z úhlu jejich zemědělské využitelnosti nedostatku vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky či skutečnosti, že jejich k převodu brání právní předpisy. Zopakoval své konkrétní námitky, které zazněly již před soudem prvního stupně (konkrétní námitky budou uvedeny v rozhodnutí níže). Na závěr navrhl, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, popřípadě byla věc soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

9. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že v rozsudku se soud prvního stupně řádně vypořádal se všemi námitkami, je dostatečně kvalitně a podrobně odůvodněn. S otázkou výše restitučního nároku žalobce se soud vypořádal zcela v souladu s ustálenou judikaturou, dle níž při nesporné výši restitučního nároku, která převyšuje hodnotu požadovaných náhradních pozemků, není nutné zabývat se konkrétní výší restitučního nároku a za tímto účelem provádět výslech znalců; přesto se žalobce v podaném vyjádření opakovaně vyjádřil k námitkám žalované vzneseným vůči znaleckému posudku, který žalobce v řízení pro ocenění svých restitučních nároku předložil. Uvedl, že žalovaná i přes aktivitu žalobce, který ji dne [datum] vyzval k přecenění restitučního nároku, a přes existenci oponentního znaleckého posudku, který si nechala sama zpracovat, oceňuje restituční nárok i nadále v nesprávné výši a z důvodu jeho nesprávné výše nadále zneplatňuje přihlášky žalobce do veřejných nabídek. Její jednání tak nadále vykazuje známky svévole a liknavosti. Žalobce si počínal aktivně, když se domáhal uspokojení svého restitučního nároku prostřednictvím veřejných nabídek, aktivně dohledával dobovou dokumentaci k ocenění svého nároku a opakovaně žalovanou vyzýval k jeho přecenění. Ve vyjádření zopakoval svá konkrétní tvrzení ke vzneseným námitkám žalované proti převoditelnosti náhradních pozemků (konkrétní tvrzení budou uvedena v rozhodnutí níže). Navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

10. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, v podaném odvolání žalovaná namítla, že jí nelze přičítat při výpočtu náhrady nákladů řízení k tíži, že úspěšně brojila proti převodu pozemků, které uvedl žalobce v žalobě, ale nikdy k převodu vhodné nebyly. Zpětvzetí části žaloby o tyto pozemky a následné částečné zastavení řízení musí mít dopad na posouzení poměrného úspěchu stran ve věci a jeho dopad na výši náhrady nákladů řízení (zde odkázala např. na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Za situace, kdy žalobce vzal z původně žalovaných 38 náhradních pozemků žalobu ve vztahu k 20 pozemkům (a části jednoho dalšího) zpět, byl úspěšný méně než z poloviny a nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná nesouhlasila rovněž s určením tarifní hodnoty sporu částkou rovnající se hodnotě vydávaných náhradních pozemků. Má za to, že se v projednávané věci jedná o žalobu na nahrazení projevu vůle, tedy na neocenitelné plnění, a je nutné stanovit výši tarifní hodnoty dle § 9 a.t. (zde odkázala na rozhodnutí [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém je řešena věc dalších restituentů z rodiny [příjmení]).

11. Žalobce ve vyjádření k této části odvolání uvedl, že soud správně přiznal žalobci náhradu nákladů v plné výši, neboť důvodem pro částečné zpětvzetí byly takové skutečnosti, které žalobce nemohl před podáním žaloby jakkoliv předpokládat (odkázal na rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Užití hodnoty vydaných náhradních pozemků jako tarifní hodnoty pro určení výši mimosmluvní odměny označil za běžný a soudy vyšších stupňů opakovaně aprobovaný postup.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že byla podána osobou tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a že směřují proti rozsudkům soudu prvního stupně, proti kterým je dovolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně stejně jako řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř., § 212a odst. 1,5 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Pro úplnost je třeba dodat, že výrok II. rozhodnutí ze dne 21. 4. 2022, č. j. 8 C 169/2018-321, nebyl napaden odvoláním a nabyl samostatně právní moci (§ 159 o. s. ř.).

13. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1, 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 6 odst. 1 písmeno k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Při rozhodování o uplatněném nároku vyšel soud prvního stupně z toho, že mezi stranami není sporu, že žalobce je oprávněnou osobu podle § 4 zákona o půdě (jako právní nástupce zemřelého Mgr. [jméno] [jméno]) k vydání náhradních pozemků v hodnotě pozemků nevydaných podle níže citovaných správních rozhodnutí, když zákonnou překážkou jejich vydání restituentům byla zastavěnost pozemků dle § 11 odst. 1 zákona o půdě.

14. Soud prvního stupně správně zjistil, že o určení, že oprávněné osoby nejsou vlastníky jednotlivých, v rozhodnutí konkretizovaných pozemků, rozhodl pozemkový úřad [stát. instituce] rozhodnutími sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] úřad [obec] rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Mezi účastníky není sporné, kterých pozemků se rozhodnutí o určení, že oprávněné osoby nejsou jejich vlastníky, týká. Sporný není ani důvod, pro který nemohly být pozemky vydány (zde odkazuje odvolací soud na podrobné odůvodnění výše citovaných správních rozhodnutích). Pouze pro úplnost dodává zjištění, že původní odňaté pozemky se nacházely v katastrálních územích [část obce] – obec [územní celek], [část obce] [územní celek], [část obce] a [obec] – obec [územní celek] a [část obce] – obec [územní celek]. Právní předchůdce žalobce uplatnil u žalované svůj restituční nárok v zákoně o půdě stanovené lhůtě v roce 1992.

15. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, usnesení ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05 či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 – všechna uvedená rozhodnutí, jakož i další rozhodnutí Ústavního soudu v tomto rozhodnutí případně dále odkazovaná, jsou dostupná na webových stránkách pro vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu www.nalus.cz), je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu České republiky a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminující, přičemž se oprávněná osoba ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015 a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí dále odkazovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn III. ÚS 495/02 a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). Nastíněnému postupu pak nelze vytýkat upřednostňování dotyčné osoby před ostatními oprávněnými, neboť je důsledkem principu ovládajícího soukromé právo vigilantibus iura scripta sunt (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodní kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3847/2015). Judikatura dovolacího soudu je dále rovněž ustálena v závěru, že jako svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala či zcela znemožnila uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, ze dne 25.10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2914/2017, nebo ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018).

16. Proti závěru soudu prvního stupně o svévolném a liknavém přístupu k uspokojování nároků žalobce žalovaná i nadále brojí s odůvodněním, že žalobce (a jeho matka) souhlasili s tím, že jim bude za nevydané pozemky vyplacena finanční náhrada ve výši 60 869 Kč pro každého z nich. Tuto finanční náhradu v letech 2001 2003 žalovaná žalobci a jeho matce vyplatila celkem v částce 56 958 Kč. Teprve v roce 2018 požádaly oprávněné osoby o přecenění nevydaných pozemků, tedy výše svého restitučního nároku. Jestliže je pro vypořádání nároků oprávněných osob nutná jejich aktivní součinnost, nelze ji v této konkrétní věci shledat. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že postupem žalované při uspokojování nároků oprávněných osob, které jsou s žalobcem spřízněny (právních nástupců [jméno] [příjmení] zemřelého dne [datum]) při téměř shodném skutkovém stavu, se soudy již zabývaly a vyslovily závěr o svévolném postupu žalované, přičemž tento závěr aproboval [název soudu] (srovnej např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nezpochybnitelně i v projednávané věci žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobce prostřednictvím veřejné nabídky pozemků nesprávným oceněním jeho restitučního nároku (cena pozemků stanovení žalovanou je mnohonásobně nižší, než cena stanovená žalobcem). S ohledem na tuto skutečnost nebylo možno spravedlivě po žalobci požadovat, aby se za této situace domáhal nadále uspokojení svého nároku účastí ve veřejných dražbách, neboť tato účast by pro něho znamenala stále stejný výsledek, tedy zamítnutí převodu nabízených pozemků právě s odkazem, že jeho nesprávně oceněný restituční nárok byl již téměř zcela uspokojen (pro žalobce a jeho matku [jméno] [jméno] zbýval nárok ve výši 3 911 pro každého). Ve světle těchto zjištění pak je závěr soudu prvního stupně (který považuje za správnou hodnotu restitučního nároku žalobce cenu nevydaných pozemků stanovenou posudkem prof. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D.) o liknavosti žalovaného právě z důvodu nesprávného včasného přecenění restitučního nároku žalobce odpovídající ustáleným judikaturním závěrům. Bylo tak namístě vyhovět žalobě, pokud jde nárok na převod konkrétních žalobcem vybraných pozemků.

17. V souladu se závěry přijatými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 ze dne 24. 1. 2018 ani odvolací soud nepřihlédl ke vznesené námitce promlčení nároku na přecenění hodnoty pozemků, které nebyly oprávněné osobě vydány pro překážky stanovené zákonem o půdě, neboť tento nárok nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Promlčuje se pouze samotný nárok na restituční náhradu, a to v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jestliže povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrad, počíná obecná promlčecí lhůta běžet dnem, kdy se oprávněná osoba dozví, že osoba povinná nehodlá plnit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3881/2009). Žalobce (spolu s [jméno] [jméno]) vyzvali žalovanou k přecenění jejich restitučního nároku dopisem ze dne [datum], na tento žalovaná reagovala odmítnutím přecení dopisem ze dne [datum]. Dnem následujícím započal běh promlčecí doby, přičemž ke dni podání žaloby (dnem [datum]) tříletá lhůta neuplynula.

18. Co se námitky nesprávného ocenění restitučních nároků týče, lze i v tomto ohledu připomenout ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, že pro úspěch žaloby o poskytnutí náhradních pozemků jsou (mimo jiné) rozhodující právě i otázky stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku (náhradních pozemků); tyto otázky soud řeší (toliko) jako otázky předběžné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Pakliže ovšem cena oprávněnou osobou vybraného pozemku (pozemků) nedosahuje výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované – nemá přesné ocenění (vyčíslení) restitučního nároku oprávněné osoby na výsledek řízení žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Z předběžného charakteru otázek stanovení zbývající výše restitučního nároku a ocenění náhradních pozemků, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků totiž vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, respektive jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Pokud by byl případně na oprávněnou osobu převeden náhradní pozemek v hodnotě vyšší, než odpovídá hodnotě jejího restitučního nároku, může na její straně vzniknout bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 nebo ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017).

19. Odvolací soud se tedy mohl dále zabývat vhodností pozemků k převodu, a to pozemků, s jejichž převodem žalobce souhlasil. Nejprve ale muselo být zjištěno, zda výše zůstatku restitučního nároku žalobce není již přečerpána, respektive nebude přečerpána vydáním pozemků, které jsou žalobcem k bezúplatném převodu navrženy. S nevyčerpanou výší restitučního nároku žalobce ke dni rozhodnutí odvolacího soudu pak úzce souvisí otázka přesné výše hodnoty restitučního nároku a rozsah dokazování soudu v souvislosti s námitkami vznesenými žalovanou vůči znaleckému posudku předloženému žalobcem.

20. Pokud jde o dosud uspokojenou výši nároku žalobce (jemuž přirostl na základě již citované darovací smlouvy i nevypořádaný restituční nárok oprávněné a současně původní žalobkyně [jméno] [jméno]), tento je mezi stranami nesporný v části, ve které byl uspokojen finančním plněním ze stany žalované, a to na základě vystavených směnek z března 2003 ve výši 2 x 9 834 Kč; z října 2002 ve výši 2 x 35 872 Kč a z června 2001 ve výš 2 x 11 254 Kč, celkem tak bylo plněno pro každého z tehdy oprávněných 56 958 Kč. V pravomocně skončených soudních řízeních (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu 23. 5. 2023), bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], o bezúplatném převodu pozemků, kterými byl uspokojen restituční nárok [jméno] [jméno] ve výši 103 729 Kč a restituční nárok žalobce ve výši 103 729 Kč; dále rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byly žalobci bezúplatně převedeny pozemky, kterým byl uspokojen jeho restituční nárok ve výši 145 615 Kč. Ve zbývající části bylo o nároku rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 [spisová značka] (zjištění učiněná z protokolu o vyhlášení rozhodnutí), tak, že na žalobce byly bezúplatně převedeny pozemky, kterými byl uspokojen jeho restituční nárok ve výši 120 621 Kč Celkem tak byl dosud uspokojen nárok žalobce a původní žalobkyně [jméno] [jméno] částkou 587 609,88 Kč. V tomto řízení se žalobce žalobou v konečném znění domáhá převodu pozemků celkem v hodnotě 577 641 Kč.

21. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., (dále jen oceňovací vyhláška) a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s zůstatkovou cenou nula ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Oprávněným osobám nevydané pozemky byly stranou žalující oceněny celkem částkou 1 591 463,42 Kč, což pro každého z původních žalobců představovalo podíl 795 731,70 Kč. Žalobce vycházel z hodnoty pozemků tak, jak byly stanoveny znaleckým posudkem doc. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. [číslo] [rok] ze dne [datum], a to k datu ocenění [datum]. Žalovaná, dle svého tvrzení pouze z procesní opatrnosti související s koncentrací řízení, předložila ve sporu„ oponentní“ znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] dne [datum], pod číslem znaleckého posudku [číslo]. Ke dni přechodu nemovitých věci na stát bylo tímto znaleckým posudkem stanoveno, že výše restitučního nároku žalobce představuje 620 635,39 Kč a výše restitučního nároku [jméno] [jméno] představuje 620 635,39 Kč, tedy celkem nárok ve výši 1 241 270,70 Kč.

23. Pokud jde o ocenění odňatých a pro zákonnou překážku oprávněným osobám v restitučním řízení nevydaných pozemků (jímž je daná výše jejich restitučního nároku), je dle ustálené judikatury pro jejich ocenění rozhodný jejich charakter v době jejich přechodu na stát, přičemž ve prospěch oprávněné osoby nelze počítat s navýšením ceny pozemku, k němuž došlo po změně jeho charakteru v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka. Ovšem v situaci, kdy sice byly pozemky v době přechodu na stát vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016). Dle stávající judikatury je podstatné pro úsudek, zda se jedná o stavební pozemky, územně plánovací dokumentace, která dané pozemky ke stavebnímu využití předurčuje. Dá se konstatovat, že oba znalecké posudky z dané premise vycházely. Rozdíl mezi hodnotami stejných pozemků v každém z nich spočívá především v tom, že znalkyně doc. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D. reflektovala při ocenění dobové regulační a zastavovací plány potvrzené [anonymizována tři slova] pro území [část obce] z roku 1936; pro část území [část obce] z roku 1932 a pro část území [obec] a [část obce] z roku 1938. Oponentní znalecký posudek naopak vychází z předpokladu, že v období od [datum], kdy nabyla účinnosti vyhláška [číslo] [anonymizováno], do přijetí směrného územního plánu pro [územní celek] v roce 1964, mělo být definičním znakem stavebního pozemku pouze jeho zastavění anebo vydané územní rozhodnutí o zastavění (tedy nikoliv v minulosti přijaté a v dané době nezávazné plány rozvoje výstavby). Posudky se lišily rovněž v otázce aplikace srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky a v jejím důsledku možnosti korigovat základní cenu pozemku z důvodu absence stavební srostlosti území (především pokud jde o pozemky v [katastrální uzemí]).

24. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, však má za to, že není nutné zabývat se konkrétní výši restitučního nároku a za tímto účelem provádět dokazování (výslech znalců), neboť nesporná výše doposud neuspokojeného restitučního nároku vyplývající alespoň z oponentního znaleckého posudku nepřevyšovala ani ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně ani ke dni rozhodnutí soudu odvolacího hodnotu požadovaných náhradních pozemků (je rovněž nutno zdůraznit, že závěry obou znaleckých posudku hodnotil a s rozpory se vypořádal [název soudu] ve svém rozhodnutí sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde jsou účastníky členové rodiny s totožnými nároky, jaké uplatnil v tomto řízení žalobce).

25. Cena pozemků, o jejichž bezúplatný převod žalobce v tomto řízení žádá a jejichž vydáním se uspokojuje jeho restituční nárok, byla stanovena znaleckými posudky znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a č. [rok] [číslo] ze dne [datum]. Závěry znaleckého ocenění pozemků nebyly žádným z účastníků zpochybněny, soudy je považují za nesporné a vycházejí z nich při stanovení míry uspokojení nároku žalobce jejich převodem. Znaleckými posudky byla stanovena cena pozemků v k. ú. [obec] takto: u [parcelní číslo] 10 28 992,75 Kč; u [parcelní číslo] 12 19 766,05 Kč; u [parcelní číslo] 7 804,45 Kč; u [parcelní číslo] 8 448,05 Kč; u [parcelní číslo] 11 14 188,25 Kč; u [parcelní číslo] 6 17 098 Kč; u [parcelní číslo] 5 540,75 Kč; u [parcelní číslo] 4 15 442,15 Kč a u [parcelní číslo] 3 334,75 Kč, u pozemků v k. ú. [obec] byla cena stanovena takto: u p. č. 715 847,80 Kč; u p. č. 716 2 230,80 Kč; u p. č. 717 109,80 Kč; u p. č. 718 59 348 Kč; u [parcelní číslo] 1 50 945,2 Kč, u pozemku v k. ú. [obec] byla cena pozemků [parcelní číslo] stanovena částkou 187 934,40 Kč, u pozemku v k. ú. [obec] u [obec] [parcelní číslo] částkou 22 176,30 Kč; u pozemku v k. ú. [anonymizováno] [parcelní číslo] částkou 14 640,88 Kč a konečně část pozemku v k. ú. [územní celek] [parcelní číslo] (oddělena geometrickým plánem [číslo]) částkou 141 792,62 Kč. Pokud by bylo v tomto řízení rozhodnuto o bezúplatném převodu všech uvedených pozemků (což se, jak bude následně uvedeno, nestalo), pak by jejich cena činila 577 641 Kč. Doposud neuspokojená výše nároku žalobce dle znaleckého posudku, který žalobce předložil, činí při zohlednění postoupení restitučního nároku jeho matky a při zohlednění plnění, kterého se doposud žalobci a jeho matce dostalo ve výši celkem 587 609 Kč (2 x 56 957,71 Kč, 2 x 103 729 Kč; 1 x 145 614,88 Kč a 1 x 120 621 Kč). 1 003 854 Kč. Pokud z restitučního nároku zbývá uspokojit zůstávající výši 1 003 854 Kč, převyšuje to podstatně hodnotu požadovaných pozemků. Podstatným způsobem převyšuje hodnota požadovaných pozemků i výši dosud nevyplaceného restitučního nároku stanoveného pro žalobce a jeho matku ve znaleckém posudku, který předložila žalovaná. Hodnota odňatých pozemků (výše restitučního nároku) dle tohoto posudku činí u žalobce a jeho matky celkem hodnotu 1 241 270,70 Kč, při odečtení částky 587 609 Kč, tedy plnění, která doposud oprávněné osoby obdržely, zůstává restituční nárok ve výši 653 661 Kč, což opět převyšuje hodnotu pozemků, o jejichž převod je v tomto řízení žádáno. Je tak zřejmé, že i odvolací soud mohl pokračovat v řízení, aniž by prováděl obsáhlé dokazování ohledně přesné výše restitučního nároku.

26. Doposud tak mohl odvolací soud souhlasit se závěry, které soud prvního stupně v obou napadených rozhodnutích vyslovil pokud jde o postavení žalobce (a jeho právní předchůdkyně) jako osob oprávněných dle příslušných ustanovení zákona o půdě, pokud jde o jejich nárok požadovat k uspokojení restitučních nároků převod pozemků do jejich vlastnictví mimo veřejné dražby a rovněž v závěru, že doposud cena požadovaných náhradních pozemků nepřekračuje hodnotu restitučních nároků žalobce. Odvolací soud se však musel dále zabývat tím, zda jsou požadované náhradní pozemky vhodné k převodu, když velká část odvolacích námitek žalované směřovala právě proti závěrům soudu prvního stupně, které v této souvislosti učinil.

27. Podle ustálené judikatury vskutku platí to, na co žalovaná v odvolání poukazuje, tedy že podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“; za pozemky k převodu vhodné je pak třeba mít takové, jež by byly – nebýt liknavého postupu při uspokojování nároku oprávněné osoby – zařaditelné do veřejné nabídky. Ani oprávněná osoba, vůči níž bylo při uspokojování jejího restitučního nároku postupováno liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se tedy nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku ve vlastnictví státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3180/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 72/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014). Při posuzování„ vhodnosti“ konkrétního pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1) je třeba tedy hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ze znění pozdějších předpisů (dále jen„ SPÚ“), zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017 a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Všechna uvedená hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem konkrétního případu.

28. Mezi žalobcem a žalovanou není sporu o tom, že všechny požadované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví [země] s právem hospodaření [anonymizována tři slova]. Dále mezi nimi není sporu, že pozemky, u nichž jejich vydání nebrání žádná z překážek, jsou pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec].

29. Pokud jde o zbývající pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec], žalovaná důvod jejich nevydání spatřuje v překážce převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) SPÚ, neboť části pozemků jsou dle platného územního plánu [územní celek] [anonymizována dvě slova] určeny pro stavbu veřejně prospěšné stavby – [anonymizována dvě slova] homogenizace silnice [anonymizováno]. Dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) SPÚ nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1, 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyjádření příslušný úřad územního plánování. V rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (vydaného sice ve věci církevní restituce, ale použitelného i pro projednávanou věc v poměrech zákona o půdě), uzavřel soud, že zemědělské pozemky určené schváleným územním plánem pro homogenizaci (t. j. rekonstrukci, opravu či úpravu) stávající trasy silnice, t. j. jsou-li dotčeny koridorem vymezeným pro homogenizaci, jsou veřejně prospěšnou stavbou bez ohledu na to, že homogenizace pozemní komunikace není dosud konkretizována územním rozhodnutím. Záměr homogenizace silniční trasy, jež vyvolá účinky nepřevoditelnosti dotčených pozemků, nemusí zahrnovat pouze úpravu silnice, tedy činnost, kterou se může měnit povrch, vlastnosti, ale i rozměry věci, nýbrž i rekonstrukci či opravu silnice. Z připojeného (ale i veřejně dostupného) územního plánu [územní celek] [anonymizována dvě slova], připojené katastrální mapy zahrnující výkres územního plánu a připojeného ortofota [anonymizováno], je zřejmé, že pozemky p. [číslo] jsou, byť v části, zahrnuty do koridoru stávající silnice [anonymizováno]. Jestliže se žalobci nepodařilo prokázat výjimku ze zákazu převodu těchto pozemků, pak má odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že označené pozemky nelze na žalobce bezúplatně převést.

30. U pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] žalovaná namítá, že tyto pozemky jsou z převodu vyloučeny, neboť jsou blokovány na základě usnesení vlády [číslo]. Mezi [stát. instituce] a žalovanou byla uzavřena dohoda, dle které se žalovaný zavázal, že předmětné pozemky nebude zahrnovat do veřejných nabídek, když jsou začleněny mezi rezervy pozemků pro realizaci nadnárodních systémů ekologické aktivity. O některé pozemky (p. [číslo]) má nadto zájem [územní celek] pro výstavbu rodinných domků a vybudování protierozních a protipovodňových opatření. Žalovaná nekonkretizuje, kterých přesně pozemků se mají výše uvedená opatření týkat, k důkazu pak předkládá pouze sdělení [anonymizována tři slova] ze dne [datum], ve kterém se odkazuje na citované usnesení vlády a dohodu o vzájemné spolupráci ze dne [datum], dle kterých se má v každém katastrálním území zajistit v rozsahu 3% rezerva státních pozemků pro realizaci územního systému ekologické stability s tím, že k takto dotčeným pozemkům bude vytvořeno v územně plánovací dokumentaci omezení„ Blokace pro pozemkové úpravy – MŽP – ÚSES. Ve sdělení je kromě jiného uvedeno, že i tyto pozemky mohou být předmětem nabídek pro oprávněné osoby dle zákona o půdě. Z připojené kopie katastrální mapy a hlavního výkresu územního plánu jsou dva z pozemků, a to parc. [číslo] zařazeny do kategorie Z10, dle textové části ÚP jako zastavitelná plocha, u pozemku parc. [číslo] není zřejmé, zda i on je součástí kategorie Z10; pozemky parc. [číslo] jsou v územním plánu obce vedeny jako ZZ (plochy zemědělské půdy, zahrad, sadů a trvalých travních porostů). Ovšem i v případě, že by tyto pozemky byly určeny jako rezerva pozemků pro realizaci územního systému ekologické stability, pak by i v daném případě nemělo být za účelem ochrany přírody a krajiny přikročeno k natolik intenzivnímu prostředku jako je výlukový důvod, a to již proto, že institut překážek bránících vydání nemovitostí je institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí,„ kterou je třeba vykládat spíše zužujícím než rozšiřujícím způsobem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1914/2020). Je nutno připomenout, že jako vyjádření zvláštního zájmu státu na střežení a rozvíjení přírodního bohatství a na jeho ochraně byl zákonodárcem koncipován výlukový důvod, uvedený v ustanovení § 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 428/2012 Sb., jež se vztahuje na nemovitosti nacházející se na území dvou kategorií zvlášť chráněných území (národní park a národní přírodní rezervace). Je pak zřejmé, že v případě, kdy jsou pozemky„ jen“ součástí systému ekologické stability, je potřeba ochrany méně intenzivní (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2412/2022). V tomto citovaném rozhodnutí se Nejvyšší soud vypořádal s charakterem pozemků zařazených dle územně plánovací dokumentace pro uskutečnění veřejně prospěšného opatření – nadnárodního biocentra, tedy s okolnostmi srovnatelnými s tvrzeným zařazením pozemků v k. ú. [obec] do oblasti vybudování protierozních a protipovodňových opatření. Tato skutečnost nebyla shledána jako výlukový důvod, s odůvodněním, že je třeba činit rozdíl mezi pojmy„ veřejně prospěšná stavba“ (pojmy s nimiž pracuje § 6 odst. 1 písm. b/ SPÚ) a„ veřejně prospěšné opatření“. Tyto pojmy jsou rozdílně vymezeny v § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a v § 2 odst. 1 písm. o) tohoto předpisu, podle nichž je veřejně prospěšnou stavbou stavba pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu a veřejně prospěšným opatřením opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji nebo ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví. Jestliže jsou zákonodárcem oba pojmy odlišeny, pak nelze pojem veřejně prospěšné opatření zahrnout pod pojem veřejně prospěšná stavba pro uplatnění možného výlukového důvodu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2445/2020). Rovněž jako výlukový důvod nemohlo být shledáno zařazení výše uvedených pozemků v územně plánovací dokumentaci do území pro výstavbu rodinných domků, výlukovým důvodem je pouze určení pozemků k zastavění veřejně prospěšnými stavbami či stavbami dopravní infrastruktury (ustanovení § 6 odst. 1 písm. b/ zákona o SPÚ a contrario). Pro úplnost je nutno uvést, že dle sdělení [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] není evidovaná k předmětným pozemkům v k.ú. [obec] žádost [územní celek] o jejich převod do vlastnictví obce. Z výše popsaných důvodů byly pozemky, o jejichž převod žalobce v k.ú. [obec] žádá, shledány jako k převodu vhodné.

31. Co se týče pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], zde žalovaná namítá, že rovněž tento pozemek je z převodu vyloučen, neboť jeho část je součástí zaploceného zemědělského areálu, je zastavěn stavbou – tudíž je funkčně spojen s jiným pozemkem. Dle územního plánu [územní celek] se část pozemku nachází v ploše zeleně, která tvoří hygienickou a estetickou clonu mezi plochou zemědělské výroby a skladování a plochou bydlení v rodinných domcích venkovského typu. Z územního plánu [územní celek] (veřejně dostupném) – jeho hlavního výkresu, z připojené kopie katastrální mapy a popisu pozemku ve znaleckém posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] je předmětný pozemek zastavěnou plochou v zemědělském areálu, na západní, jižní a výchovní hranici je oplocen. Dle textové části územního plánu je z větší části součástí [anonymizováno], t. j. plochou v zastavěném území, která slouží k občasnému využití pro odstavení zemědělské techniky, jde o plochu dobře dopravně napojitelnou a v dosahu občanské vybavenosti obce, a ve zbytku součástí ZO, což je pás zeleně koncipovaný s primárním cílem odclonění přilehlé zastavitelné plochy. Z připojené katastrální mapy a ortofotomapy je zjistitelné, že na naprosto zanedbatelné části pozemku se nachází drobné objekty, znalecký posudek, zpracovaný pro účely ocenění pozemku, však s žádnými objekty neuvažuje. Překážkou převodu nicméně zastavění pozemku jednoduchou drobnou stavbou není (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1998, I. ÚS 47/98). Překážkou převoditelnosti tohoto pozemku by mohla být funkční souvislost či provázanost s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor – areál jako funkční celek. Vzhledem ke zjištění, že se na pozemku nachází travní porost, jde bezesporu o plochu zemědělsky využitelnou. Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě je nutno i toto hledisko hodnotit jako případnou překážku (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017 a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). V případě tohoto konkrétního pozemku však nebylo zjištěno, že by tvořil jednotný celek s areálem zemědělského družstva, byť by byl v souvislosti s jeho existencí oplocen. Družstvo pozemek pouze sporadicky užívá k parkování zemědělské techniky, když v řízení nebylo prokázáno jiné využití či využívání. Nic tak nebrání z tohoto úhlu pohledu možnosti zemědělského obhospodařování pozemku [parcelní číslo]. Část pozemku je územním plánem obce určena pro pás zeleně oddělující pozemky, na nichž se uskutečňuje zemědělská výroba, od pozemků, na nichž se nacházejí rodinné domy. V řízení nebylo prokázáno (ani prokazováno), že by obec požádala [anonymizována tři slova] o bezúplatný převod zemědělských pozemků, které jsou v zastavitelné části obce a jsou určeny„ k realizaci veřejné zeleně“ (§ 7 odst. 1 písm. e/ o SPÚ). Přesto však by v případě, že by daný pozemek (travnatá plocha) byl v posuzované věci užíván pro veřejné účely (jako parková, resp. veřejná zeleň či zelená clona), pak by zřejmě nebylo možno nalézt jakoukoli rozumnou proporci mezi restitučním účelem a veřejným zájmem a právě pro překážku, která spočívá v realizaci veřejného zájmu, by nebylo možno uskutečnit restituci v naturální formě (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14). V případě pozemku [parcelní číslo] nebylo zjištěno, že by plocha pozemku byla porostlá udržovanou veřejnou zelení, či by byla jinak využívaná vlastníky přilehlých rodinných domů (tomu ostatně brání právě jeho oplocení) nebo obcí ve veřejném zájmu. Pozemek skutečně tvoří prostor oddělující objekty zemědělského družstva od rodinných domů, nicméně tento účel bude plnit i nadále, jestliže bude převeden oprávněné osobě pro hospodářské účely. Převoditelnosti tohoto pozemku tak žádný výlukový důvod nebrání.

32. U pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno] [jméno] žalovaná namítá, že pozemek nelze na oprávněnou osobu převést, neboť je funkčně spojen s pozemkem, jež je zahradou bytového domu, kterou využívají osoby bytový dům vlastnící. Funkční souvislost pozemku se stavbou může být dle ustálené judikatury překážkou vydání pozemku dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3708/2021). Pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že„ pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto nutné u pozemku, který je požadován jako náhradní, přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018 či ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019), přičemž pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty a pozemky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017 a ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším slova smyslu bez dalšího vyloučeno není, je třeba vždy mimořádně pečlivě zvážit konkrétní místní podmínky, potažmo to, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní a kterou může být i komunikace nebo místo pro odpočinek a relaxaci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019). V konkrétním případě bylo z předložených listinných důkazů, které byly provedeny před soudem prvního stupně, konkrétně ze snímku katastrální mapy a mapy pozemkového katastru a ortofotomapy, zjištěno, že pozemek [parcelní číslo] přiléhá k pozemku [parcelní číslo] (ve stejném katastrálním území), jehož součástí je obytný dům, na který směrem k pozemku [parcelní číslo] navazují garáže a drobné stavby, sloužící uskladnění věcí. Jsou zde i části sloužící drobné zemědělské výrobě jako zahrádky. Viditelně tyto objekty slouží obyvatelům obytného domu pro jejich relaxaci. Z tohoto důvodu vzájemného propojení pak bylo shledáno, že u výše uvedeného pozemku tyto okolnosti brání jeho převodu na oprávněnou osobu.

33. Žalobce dále požádal o bezúplatný převod pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno]. Žalovaná namítla, že převodu tohoto pozemku brání rovněž jeho funkční propojení s jiným pozemkem, konkrétně tento pozemek navazuje na stavby nacházející se na sousedních pozemcích a vlastníci těchto staveb mají na pozemku oplocené zahrady. Jak bylo výše vysvětleno, představuje funkční souvislost pozemku, jehož vydání oprávněná osoba nárokuje, se stavbou domu (i bytového domu), který tento pozemek obklopuje a zároveň slouží obyvatelům tohoto domu, překážku pro jeho převoditelnost. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je však vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je primárně závěrem skutkovým), neboť není v odůvodněných případech bez dalšího vyloučeno, aby i pozemek, který tvoří funkční celek s jinou nemovitostí, byl vydán. Musí však být pečlivě zvažováno, zda lze tento pozemek„ oddělit“ bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (přiměřeně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015). V případě pozemku [parcelní číslo] je z listinných důkazů, které doložil žalovaný, a to především snímků katastrální mapy a mapy pozemkového katastru a ortofotomapy, zřejmé, že tento pozemek (o výměře 4 791 m2) sousedí s pozemky parc. [číslo] jehož součástí je nemovitost [adresa]. Soudu prvního stupně lze určitě vytknout, že neprovedl důkaz šetřením na místě samém, nicméně z fotodokumentace zachycující pozemek a jeho okolí, která je založena ve spise, nevyplývá, že by vlastníci sousedních nemovitostí využívali pozemek [parcelní číslo] pro rekreaci, popř. jako zahradu s trvalými porosty či k jiným obdobným účelům. Ze strany žalované je tvrzeno nicméně pouze to, že tento pozemek je užíván pro chov ovcí. Odvolací soud má za této situace za to, že vydání pozemku oprávněné osobě tak nečiní užívání ostatních nemovitostí v areálu ani nemožným ani méně komfortním a není zde překážka pro jeho převod oprávněné osobě.

34. Obdobná situace nastala rovněž z pozemku p. [číslo] v k. ú. [územní celek], který byl oddělen od pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [územní celek] oddělovacím geometrickým plánem [číslo]. Pozemek byl oddělen na návrh žalobce z původního pozemku [parcelní číslo] poté, kdy byla shledána důvodnou námitka žalované, že část tohoto pozemku dle platného územního plánu [územní celek] (dostupném na internetovém vyhledávači), je určen pro stavbu veřejně prospěšné stavby silnice I. třídy [číslo] souvisejících zařízení, koridoru pro homogenizaci a koridoru pro stavbu technické infrastruktury. K převoditelnosti oddělené části pozemku vznesla žalovaná následně rovněž námitky, které specifikovala tak, že pozemek není možné zemědělsky využívat a obhospodařovat, a to s ohledem na jeho funkční zařazení v územním plánu. Soud prvního stupně se zabýval pouze naplněním formálního znaku pozemku (tedy že je pozemek v katastru nemovitostí označen jako trvalý travní porost), a nezabýval se naplněním materiálního (faktického) znaku, tedy že jde o pozemek, který je, anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařovatelný. Zopakoval, že pozemek je dle územního plánu [územní celek] zařazen v ploše„ výroba a skladování“. Navíc byl pozemek pronajat třetí osobě na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] k provozování kynologického cvičiště, které leží v oploceném areálu na východní části pozemku. Nejprve je nutno konstatovat, že žalovaná neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by dovozovala, že pozemek [číslo] nelze zemědělsky obhospodařovat, její tvrzení tak zůstala pouze v obecné rovině. Rovněž námitka, že je pozemek (ve zbývající oddělené části) zařazen v územním plánu v ploše„ výroba, skladování“ nemůže sama o sobě přivodit nepřevoditelnost pozemku. Jak již bylo uvedeno výše, možným výlukovým důvodem je ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) SPÚ to, že je pozemek nebo jeho část určen k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo je těmito stavbami již zastavěn. Co je veřejně prospěšnou stavbou pro veřejnou infrastrukturu určenou k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, je však nutno vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého pozemku je vždy nutno posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 287 Cdo 5045/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Soud by se tak měl zabývat tím, zda plánovaná výstavba či jiné užití pozemku vyžaduje, aby v souladu s veřejným zájmem měly být zachovány dosavadní vlastnické vztahy. Pro hodnocení věci soudem je pak podstatné to, že žalovaná v době, kdy bylo rozhodnuto o oddělení části pozemku p. [číslo] o níž se žalobce domníval, že již bude převoditelná, nevznesla proti vydání žádné konkrétní námitky. Charakter pozemku a jeho stav byl zjištěn ze znaleckého posudku č. [rok] [číslo] ze dne [datum], a vyplývá z šetření na místě samém, kdy část, která neslouží kynologickému cvičišti, je zatravněnou oplocenou plochou, pozemek je rovinný, přístupný ze zpevněné komunikace, rostou na něm trvalé porosty, na pozemku se nenacházejí žádné nemovitosti, a to ani ve stádiu výstavby. Na pozemek navazuje z jeho dvou stran část, která je zastavěnou plochou, jak vyplývá ze snímků katastrální mapy. Odvolací soud tak má za to, že při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku, lze tento nárok uspokojit vydáním tohoto pozemku. Tento závěr je v souladu i s judikaturou Ústavního soudu, že restituční zákony (a nepochybně i nároky z nich plynoucí) mají být ve vztahu k oprávněným osobám interpretovány co nejvstřícněji (srovnej např. nález ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12), vysloveným a rovněž judikatorním závěrem je, že za pozemky, které byly oprávněné osobě odňaty a byly určeny k zastavění, lze bezúplatně, ve výměře odpovídající výměře odňatých zemědělských pozemků, na oprávněnou osobu převést zemědělské pozemky určené k zastavění (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016). V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2807/2022 či usnesení ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019) nepovažoval soud prvního stupně za překážku převodu předmětné nemovitosti ani nájem třetí osoby s tím, že oprávněná osoba vstoupí do práv a povinností dosavadního pronajímatele a právo nájemce pozemek užívat v souladu s nájemní smlouvou nebude nějak dotčeno. Proto v souladu se závěrem soudu prvního stupně považuje i odvolací soud pozemek vhodným k převodu.

35. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud částečný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2022, č. j. 8 C 169/2018-257 změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) tak, že zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků pro vlastnictví státu p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] a pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] nad [jméno]. V zůstávající části byl rozsudek soudu prvního stupně a dále rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2022, č. j. 8 C 169/2018-321, ve výroku I. potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Vydáním náhradních pozemků, dle potvrzujícího výroku odvolacího soudu byl restituční nárok žalobce uspokojen ve výši 507 860,60 Kč.

36. Vzhledem byť i k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

37. S ohledem na výsledek řízení rozhodl odvolací soud o náhradě jeho nákladů mezi účastníky za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy nicméně měl za to, že z úhlu pohledu rozhodování o nákladech řízení nelze klást k tíži žádné z procesních stran (a tedy ve svém důsledku při rozhodování o náhradě nákladů řízení uvažovat jako jejich neúspěch, resp. úspěch) částečné zastavení řízení z důvodu částečných zpětvzetí žaloby, i když, striktně posuzováno, zpětvzetím žaloby částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce. Odhlédnuto od vlastního důvodu celého sporu, na který poukazuje žalobce a kterým je dlouhodobý negativní postoj žalované k jeho oprávněným nárokům, jichž se musí domáhat soudní cestou, a který rovněž nelze opomíjet, je dle mínění odvolacího soudu především zapotřebí zohlednit nikoliv jednoduchou situaci oprávněných osob při výběru náhradních pozemků, kdy z veřejně dostupných zdrojů buď nejsou známy vůbec nebo jsou jen obtížně zjistitelné (např. z územních plánů pro laika do značné míry nečitelných, resp. nepochopitelných) překážky jejich převodu, což tím spíše platí pro překážky nikoliv zákonné, nýbrž takové, které činí konkrétní pozemek pro převod nevhodným z důvodů dovozovaných judikaturou s ohledem na konkrétní skutečnosti, které vyjdou najevo až v průběhu řízení. Nelze v této souvislosti nepoukázat i na to, že sama žalovaná, i když na jednu stranu měla za to, že žalobce mohl překážky převodu zjistit z veřejně dostupných zdrojů, na druhou stranu sama poukazovala na to, že musela vynaložit značné úsilí„ k dotvrzení a prokázání nepřevoditelnosti jednotlivých pozemků“. Naopak jako (částečný) neúspěch žalobce bylo uvažováno částečné zamítnutí žaloby, kdy v tomto ohledu vychází odvolací soud z toho, že i žalobci byly posléze známy všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých při posuzování převoditelnosti jednotlivých pozemků vycházel (a které vedly k částečnému zamítnutí žaloby) a tudíž na ně mohl zareagovat (tím, že by na převodu toho kterého pozemku netrval). Pokud tak ale neučinil, musí být částečné zamítnutí žaloby uvažováno k jeho tíži (jako částečný jeho neúspěch ve sporu). Budeme-li uvažovat jako cenu předmětu sporu hodnotu všech pozemků, o kterých bylo meritorně rozhodnuto (odvolací soud vychází z toho, že nepřihlíží-li při rozhodování o náhradě nákladů řízení k částečnému zastavení řízení, neuvažuje ani s hodnotou této části sporu), a jejíž výše činí 577 641 Kč, a to, že oprávněnému byl uznán nárok na převod pozemků v celkové hodnotě 507 860,60 Kč (a že hodnota pozemků nevydaných činí 69 780,40 Kč, kdy tato částka sestává z ceny pozemků v k. ú. [anonymizována čtyři slova] p. [číslo] (14 188,25 Kč); [parcelní číslo] (17 098 Kč); [parcelní číslo] (570,75 Kč); [parcelní číslo] (15 442,15 Kč) a [parcelní číslo] (334,75 Kč) a pozemku v k. ú. [obec] u [obec] [parcelní číslo] (22 176,30 Kč)), činí úspěch žalobce 88 % oproti úspěchu žalované v rozsahu 12 % z celkově uvažovaného nároku; má tudíž žalobce právo na náhradu poměrné části svých nákladů řízení v rozsahu 76 % (88 % 12 %).

38. Protože byl žalobce ve sporu zastoupen advokátem, vznikly mu náklady spojené s tímto zastoupením.

39. Je vskutku výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4488/2017, či s odkazem na ně přijaté usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017), že předmět řízení ve věcech obdobných žalob na projev vůle směřujících k převodu náhradních pozemků je namístě uvažovat jako penězi ocenitelný a že tedy v těchto případech nelze při určení tarifní hodnoty sporu aplikovat ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ A.T.“.

40. Jako tarifní hodnotu, z níž se stanoví odměna advokáta, tak odvolací soud uvažoval vždy cenu pozemků, o jejichž převod šlo a o nichž nakonec bylo meritorně rozhodováno.

41. Pokud jde o úkony právní služby advokáta učiněné v době, kdy se řízení účastnili dva žalobci, tedy do doby, kdy [jméno] [jméno] darovala smlouvou ze dne [datum] své restituční nároky žalobci [jméno] [jméno] a bylo rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví, zastupoval v řízení dva účastníky, každého s vlastním samostatným nárokem na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, a to všech pozemků, které byly předmětem řízení v době obou rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. na převod jejich jedné poloviny. Hodnota všech pozemků činí 577 641 Kč, tj. každý z žalobců uplatnil nárok na vydání pozemků v hodnotě 288 820,50 Kč (1/2 z 577 641 Kč). Z této tarifní hodnoty představuje odměna advokáta 9 460 Kč za úkon (§ 7 bod 6. advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že advokát zastupoval více osob, krátí se mu odměna ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 o 20 %, což představuje 7 568 Kč za jeden úkon právní pomoci (9 460 Kč 1 892 Kč). Advokátu byla pro každého z účastníků přiznána odměna za 11 úkonů právní pomoci, tak jak je uvedl soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, nadto byla přiznána odměna za vyjádření ze dne [datum], neboť nelze předepisovat zástupci účastníka, že musí ten který úkon činit při jednání soudu (navíc předložit vyjádření soudu i protistraně při jednání přináší komplikace v možnostech těchto seznámit se s obsahem podání). Dále na rozdíl od soudu prvního stupně byla přiznána odměna za další úkon právní pomoci, když jednání dne [datum] trvalo déle jak dvě hodiny (2 hod 15 min), a to dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů byla dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 11 x 150 Kč (1/2 z částky 300 Kč) pro každého z účastníků, a dále bylo advokátu přiznáno cestovné (§ 13 odst. 1) za účast při jednání soudu dne [datum], [značka automobilu] při spotřebě 5,3 litrů benzínu na 100 km v ceně 27,80 Kč za 1 litr a základní náhradě 4,40 Kč za 1 km jízdy. Při ujetí 316 km z [obec] do [obec] a zpět činí cestovné 1 855,99 Kč (zaokrouhleno 1 856 Kč), z čehož každému z žalobců byla přiznána této náhrady. Celkem představuje náhrada nákladů této části řízení částku 103 849 Kč (z toho 18 023 Kč představuje 21 % daň z přidané hodnoty, kterou musí advokát z odměny a náhrad odvést).

42. Od [datum] (poté, kdy bylo rozhodnuto, že namísto [jméno] [jméno] bude v řízení pokračováno pouze s [jméno] [jméno]) zatupoval advokát v řízení před soudem prvního stupně pouze jednoho z žalobců a tarifní hodnota tak činí celou hodnotu vydávaných pozemků, tj. částku 577 641 Kč. Odměna advokáta činí z této tarifní hodnoty 10 620 Kč za jeden úkon právní pomoci (§ 7 bod 6. advokátního tarifu). Za řízení před soudem prvního stupně učinil advokát za žalobce [jméno] [jméno] 2 úkony právní pomoci, a to účast při jednáních soudu dne [datum] a dne [datum] Náklady řízení představuje odměna právního zástupce 2 x 10 620 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč a náhrada cestovného za jízdy k jednání soudu dne [datum] a dne [datum] [značka automobilu], pro průměrné spotřebě 6,7 l na 100 km benzínu natural v ceně 37,10 Kč za 1 litr a základní náhradě 4,70 Kč za 1 km jízdy. Při ujetí 316 km (na rozdíl od soud prvního stupně počítány takto ujeté kilometry pro obě cesty) v případě obou cest činí cestovné pro jednu jízdu 2 270,68 Kč zaokrouhleně 2 271 Kč Celkem představují náklady částku 31 922,22 Kč (z toho 5 540,22 Kč činí daň z přidané hodnoty ve výši 21 %), zaokrouhleně 31 922 Kč.

43. Před soudem prvního stupně činí náhrada nákladů řízení celkem 239 620 Kč.

44. Za řízení před soudem odvolacím vznikly žalobci rovněž náklady za jeho právní zastoupení. Zástupci žalobce náleží odměna za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) proti rozsudku soudu prvního stupně č. j. 8 C 169/2018-257 ve výši 10 060 Kč (§ 7 bod 6. advokátního tarifu uvažováno z tarifní hodnoty 435 848,38 Kč aby ceny pozemků, o kterých bylo označeným rozsudkem rozhodováno), odměna za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) proti rozsudku soudu prvního stupně č. j. 8 C 169/2018-321 ve výši 6 780 Kč (§ 7 bod 6. advokátního tarifu uvažováno z tarifní hodnoty 141 792,62 Kč aby ceny pozemku, o kterých bylo označeným rozsudkem rozhodnuto), odměna za účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) ve výši 10 620 Ič (§ 7 bod 6. advokátního tarifu uvažováno z tarifní hodnoty 577 641 Kč) a odměna ve výši za podání, které obsahuje vyčíslení zbývajícího restitučního nároku ve výši 5 310 Kč (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 4 x 300 Kč a náhrada z promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč tj. 600 Kč Celkem představují náklady odvolacího řízení 41 829,70 Kč (z toho 7 259,70 Kč činí 21 % daň z přidané hodnoty), zaokrouhleně 41 830 Kč.

45. Právnímu zástupci nebyla přiznaná náhrada za cestovné k jednání soudu dne [datum] a [datum], když tyto náklady neúčtoval. Soud sice není vázán při vyčíslení nákladů řízení návrhy účastníků, ovšem cestovné představuje náklad, který je nutno doložit listinnými důkazy. Tyto listiny soud pro shora uvedené cesty k dispozici neměl, proto o těchto nákladech nerozhodoval.

46. Celkem představují náklady řízení vzniklé žalobci před soudy obou stupňů částku 281 450 Kč. Jak bylo výše uvedeno, byl žalobce se svým nárokem úspěšný pouze částečně, a to v poměru 76 %. Proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení pouze ve výši 213 902 Kč. Z porovnání vyhlášeného rozsudku a výše uvedeného jeho odůvodnění plyne, že při vyčíslení konečné částky nákladů řízení se odvolací soud dopustil početní chyby, kterou proto opravil za použití ustanovení § 164 o. s. ř. přímo v textu písemného vyhotovení rozhodnutí.

Poučení