54 Co 144/2024 - 1292

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A] IČO [IČO žalobkyně A], sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím, o odvolání všech účastnic proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. listopadu 2023, č. j. 11 C 128/2017-1154, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. července 2024 č. j. 11 C 128/2017 – 1203, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení IV. potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení II. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve výroku o nákladech řízení III. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám advokáta [Jméno advokáta], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalobkyně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení ze dne [datum] č. j. [spisová značka] soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně, výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalobkyně náklady řízení ve výši [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku a konečně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši [částka], rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl konečným rozsudkem poté, co bylo mezitímním rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], rozhodnuto, že základ nároku je po právu. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítnuto, stejně jako ústavní stížnost (usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 360/23).

3. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody původně ve výši [částka] s příslušenstvím, která vznikla vedlejší účastnici vloupáním neznámého pachatele do jejího rodinného domu na adrese [Adresa žalobkyně B], při němž mimo jiné došlo k odcizení předmětů vysoké hodnoty – šperků a hodinek, které náležely buď vedlejší účastnici či jejímu manželovi anebo jejímu synovi jako členům domácnosti vedlejší účastnice, přičemž právo na náhradu škody přešlo na žalobkyni ve smyslu § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť žalobkyně vedlejší účastnici z titulu uzavřené pojistné smlouvy o pojištění majetku vyplatila po odpočtu sjednané spoluúčasti částku [částka].

4. Pokud jde o výši nároku, žalovaná namítala, že není prokázáno vlastnické právo vedlejší účastnice k odcizeným věcem, ani zda byly odcizené věci na místě škodní události skutečně přítomny, zpochybňovala pravost odcizených věcí a jejich hodnotu.

5. Prvostupňový soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zastavil řízení co do částky [částka] s příslušenstvím pro částečné zpětvzetí žaloby.

6. O zbytku nároku (tj. částce [částka] s příslušenstvím) rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že dovodil, že skutečnost, kdo odcizené věci vlastnil, není podstatná; relevantní je, že se nacházely v pojištěné domácnosti, neboť předmětem pojištění byl majetek tvořící zařízení domácnost, sloužící k jejímu provozu nebo k uspokojení potřeb členů domácnosti. K samotné výši škody uzavřel, že tato byla prokázána znaleckými posudky znalkyň Korecké a Sukové, ve spojení s jejich výpověďmi, které své závěry obhájily a vysvětlily. Podle jeho názoru znalkyně správně, při určení hodnoty odcizených věcí, vycházely mimo jiné i z informací od žalobkyně, k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Zároveň soud prvního stupně zdůvodnil, z jakého důvodu nevyšel ze znaleckého posudku znalce [jméno], který apriori považoval všechny oceňované věci za falsa, včetně účtenek a certifikátů. S ohledem na to, u jakých obchodníků byly cennosti pořízeny, bylo lze vycházet z toho, že se jedná o originály. Soud prvního stupně tak uzavřel, že hodnota [hodnota] kusů odcizených šperků uvedených pod čísly [právnická osoba]., 4., 5., 10., 11., 12., 13., 16., 19., 20. a 21. a hodnota [hodnota] kusů odcizených hodinek uvedených pod čísly 23., 26., 27. a 28. ( v bodu 22. odůvodnění napadeného rozsudku) činí celkem [částka]. Proto pokud žalobkyně požaduje částku [částka], je v tomto rozsahu žaloba důvodná. Z této částky zároveň soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. K námitce žalované ohledně porušení prevenční povinnosti ze strany vedlejší účastnice soud prvního stupně uvedl, že se touto otázkou vypořádal již v mezitímním rozsudku, na jehož závěry v tomto směru odkázal.

8. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že původně bylo řízení vedeno o zaplacení částky [částka], žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět co do částky [částka], čímž zavinila částečné zastavení řízení. Úspěch žalobkyně odpovídá 60 %, neúspěch 40 %, žalobkyni tedy náleží část nákladů odpovídající 20 %. Celkem náklady řízení žalobkyně soud vyčíslil na [částka], z nichž 20% činí [částka].

9. Shodně rozhodl o nákladech řízení mezi vedlejší účastnicí na straně žalobkyně a žalovanou a z celkových nákladů ve výši [částka] přiznal vedlejší účastnici jejich 20%, tj. částku [částka].

10. O nákladech řízení, které vznikly státu, rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné žalované uložil zaplatit na účet soudu prvního stupně částku [částka] spočívající v soudem vyplaceném znalečném.

11. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání jak žalobkyně a žalovaná, tak i vedlejší účastnice na straně žalobkyně.

12. Žalovaná se odvolala proti všem výrokům napadeného rozsudku. Soudu prvního stupně vytýkala, že se nezabýval otázkou vlastnictví odcizených věcí. Aby mohla žalobkyni škoda vzniknout, musí být prokázáno, že věc, na které mělo dojít ke škodě, vůbec existovala, byla ve vlastnictví vedlejší účastnice a byla na místě vzniku tvrzené škody v době odcizení. Závěr soudu prvního stupně, že otázka vlastnictví věcí není pro rozhodnutí podstatná, je podle žalované nesprávný. Přitom ohledně řady věcí nebyl doložen doklad o nabytí; další věci, které byly vlastnictvím [tituly před jménem] [jméno FO], pak byly ve vlastnictví třetí osoby prokazatelně nežijící s vedlejší účastnicí ve společné domácnosti. Žalobkyně podle žalované tím, že vyplatila pojistné plnění i za věci, které nebyly kryty pojištěním, porušila povinnosti řádného hospodáře a ust. § 2903 o. z. Soud prvního stupně tedy měl nejprve, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. [spisová značka]) prokazovat vlastnictví k odcizeným věcem, poté přítomnost věcí v místě a čase vzniku škody a teprve následně výši škody, přičemž tyto skutečnosti měla prokázat žalobkyně.

13. Žalovaná měla dále za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti listin, jichž se v průběhu řízení dovolávala. Vedlejší účastnice totiž předložila nikoliv originály, ale pouze nekvalitní kopie tvrzených účtů a nákupních dokladů, které ani nebyly vystaveny na její jméno, obalové materiály a údajné certifikáty o pravosti věcí, kterými však originalita odcizených věcí prokázána nebyla. Žalovaná účinně vznesla námitku ohledně pravosti předmětných listin, proto bylo na žalobkyni, aby jejich pravost a správnost prokázala.

14. Za další žalovaná namítala, že soud prvního stupně postupoval nesprávně při zjištění obvyklé ceny údajně odcizených věcí. Znalecké posudky, z nichž soud vycházel, považuje za nepřezkoumatelné, nesplňující základní kritéria znaleckých posudků, vyhotovené za účelem vytvoření seznamu údajně odcizených věcí pro Policii ČR. Znalkyně pak při svém výslechu závěry znaleckých posudků neobhájily. Soud prvního stupně nezdůvodnil, z jakého důvodu při určení obvyklé ceny odcizených věcí vyšel ze znaleckých posudků a výpovědi těchto znalkyň, přestože znalecké posudky neměly potřebné náležitosti, použily chybnou a nepřezkoumatelnou metodiku, nebylo zřejmé, z jakých podkladů vycházely, výpovědi znalkyň byly nevěrohodné, znalkyně si nepamatovaly mnohé podrobnosti podstatné pro jejich zhodnocení ani obsah samotného posudku. Pokud je znalecký posudek nepřezkoumatelný, má soud povinnost uložit znalci vysvětlení, doplnění nebo jiné odstranění jeho nedostatků, případně takový posudek nahradit posudkem zcela jiným. Znalkyně nedostatky svých posudků neodstranily ani svou výpovědí. Soud prvního stupně pochybil, když odmítl závěry znalce [jméno], přestože jeho názor, že jestliže předměty, která má ocenit, nejsou k dispozici, ani neexistují originály nabývacích titulů, nelze než mít za správný, opatrný a střízlivý. Důvod, pro který nevyšel ze znaleckého posudku znalce [jméno], pak soud nevysvětlil. Obvyklá cena údajně odcizených předmětů proto nebyla řádně prokázána. Znalec [jméno] pak má na rozdíl od znalkyň Korecké a Sukové potřebnou odbornost k tomu, aby posoudil obvyklou cenu předmětných věcí. Soud prvního stupně podle žalované nesplnil kritéria pro volné hodnocení důkazů, když závěry volného hodnocení důkazů nemají oporu v provedeném dokazování.

15. Konečně žalovaná namítala, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s námitkou porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně a vedlejší účastnice, k tomu uvedla v odůvodnění odvolání podrobnou argumentaci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalobkyně se odvolala proti výroku o nákladech řízení II. Za prvé nesouhlasila s tím, že jí bylo přiznáno pouze 20% nákladů řízení. Předmětem řízení již byla jen částka [částka], ohledně které byla žalobkyně plně úspěšná, proto by jí měla náležet plná náhrada nákladů řízení. V této souvislosti poukázala na to, že v první fázi řízení, kdy byla předmětem řízení vyšší částka, bylo učiněno podstatně méně úkonů než ve druhé fázi řízení, kdy již byla předmětem řízení pouze částka soudem přiznaná. K tomu žalovaná dále odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3375/17, který se týkal srovnatelné věci a Ústavní soud označil postup soudů za přepjatě formalistický. Připomněla také, že i o nákladech řízení státu rozhodl soud prvního stupně tak, jako by byla žalobkyně ve věci plně úspěšná. Dále soudu prvního stupně vytýkala, že jí nepřiznal náklady spojené s účastí před odvolacím soudem dne [datum]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil nákladový výrok II. tak, že žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka].

17. Vedlejší účastnice se odvolala proti nákladovému výroku III. Nesouhlasila s tím, aby bylo při rozhodování o nákladech řízení mezi ní a žalovanou užito ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., a to z toho důvodu, že vedlejší účastnice vstoupila do řízení až poté, co již byl předmět řízení omezen na částku [částka]. Za této situace, s poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2618/2021, I. ÚS 2890/20 a I. ÚS 2086/23 mělo být užito ust. § 150 o. s. ř. a vedlejší účastnici měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení, zahrnující i náklady za účast u odvolacího jednání dne [datum]. Vedlejší účastnice navrhla, aby odvolací soud změnil napadený nákladový výrok tak, že jí přizná na nákladech řízení částku ve výši [částka].

18. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé jako věcně správného. Nesouhlasila s tím, že by vedlejší účastnice porušila prevenční povinnost a že tedy je z tohoto důvodu dáno její spoluzavinění. K otázce vlastnického práva k odcizeným věcem uvedla, že je irelevantní, neboť pojistné plnění bylo vyplaceno z titulu pojištění domácnosti, což zahrnuje podle čl. 10 odst. 2 doplňkových pojistných podmínek [číslo]) všechny předměty, které se v domě nacházely, pokud jsou ve vlastnictví členů této domácnosti, tedy vedlejší účastnice, jejího tehdejšího partnera a pozdějšího manžela [tituly před jménem] [jméno FO] a syna vedlejší účastnice. Právo na pojistné plnění pak uplatňuje pouze jeden z členů domácnosti a pojistné plnění je vyplaceno k rukám tohoto člena domácnosti. Skutečnost, že vedlejší účastnice a [tituly před jménem] [jméno FO] byli životními partnery, později manžely a vedli společnou domácnost, vyplývá z úředního záznamu o podaném vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně se neztotožnila ani s námitkami žalované stran hodnoty odcizených předmětů. Námitky týkající se pravosti listin považovala za natolik obecné, že se k nim nelze vyjádřit; výtky ohledně znaleckých posudků považovala za liché. Znalkyně [jméno] vycházely z toho, co vedlejší účastnice a [tituly před jménem] [jméno FO] sdělili a doložili Policii, což je velmi pravděpodobná a věrohodná verze. Je krajně nepravděpodobné, že by vedlejší účastnice uchovávala falešné doklady o koupi a falešné certifikáty ke šperkům a hodinkám a čekala jen na to, až bude vykradena, aby mohla u pojišťovny uplatnit nárok na pojistné plnění. Verze vedlejší účastnice přitom byla podpořena řadou listinných důkazů, jako dokladů o koupi, výpisy z účtů, originálními obaly od jednotlivých předmětů či jejich fotografiemi.

19. S odvoláním vedlejší účastnice se žalobkyně plně ztotožnila.

20. Vedlejší účastnice na straně žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že nesouhlasila s jejími námitkami stran znaleckých posudků znalkyň Korecké a Sukové. Soudu prvního stupně však zároveň vytkla, že seznam šperků a hodinek uvedený v bodu 22. odůvodnění napadeného rozsudku (položky 1 až 29) není kompletní, neboť v něm chybí některé položky, které byly součástí [podezřelý výraz] spisu a také byly oceněny jmenovanými znalkyněmi. V tomto směru považuje prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť v něm není vysvětleno, proč tyto položky, které ve svém vyjádření vyjmenovává, v bodě 22. uvedeny nejsou. Celkem totiž bylo předmětem řízení 39 položek, a nikoliv pouze 29, jak se podává z bodu 22. odůvodnění rozsudku. Ze znaleckých posudků obou znalkyň pak plyne, že hodnota jimi oceněných odcizených věcí činila celkem [částka]. Avšak rozsudek v rozporu se závěry znaleckého zkoumání jako celkovou výši škody uvedl pouze částku [částka]. Pokud měl soud prvního stupně za to, že některou část náhrady škody nelze mít provedenými důkazy za prokázanou, měl ji stanovit v souladu s ust. § 136 o. s. ř. úvahou. Pokud se soud některými položkami nezabýval proto, že jím uváděné odcizené šperky postačovaly pro vyhovění žalobě ohledně částky [částka], měl takovou úvahu v odůvodnění napadeného rozsudku uvést. Postup soudu prvního stupně tak může mít pro vedlejší účastnici negativní dopad, a to v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v níž se proti žalované domáhá zbytku nároku na náhradu škody. K tomu vedlejší účastnice poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 141/19, týkající se absence najisto postavené výše škody. Vedlejší účastnice se proto snaží předejít tomu, aby ve zmíněném řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] nebyla shledána překážka věci pravomocně rozsouzené. Vedlejší účastnice navrhla, aby odvolací soud doplnil seznam odcizených položek v bodě 22. odůvodnění napadeného rozsudku a následně také celkovou výši škody, která vedlejší účastnici vznikla.

21. Žalovaná se k odvoláním žalobkyně a vedlejší účastnice vyjádřila tak, že je považovala za nedůvodné. Soud prvního stupně podle jejího názoru posuzoval věc, pokud jde o náhradu nákladů řízení individuálně, ve smyslu judikatury Ústavního soudu (IV. ÚS 3375/17) a správně dovodil, že zastavení řízení zavinila žalobkyně, která se neoprávněně domáhala částky, která nebyly kryta pojistnou smlouvou. Vedlejší účastnice, která do sporu vstoupila dobrovolně, ačkoliv její účast nebyla nutná, pak musí nést stejné dopady částečného zastavení řízení na otázku náhrady nákladů řízení jako žalobkyně.

22. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování neshledal odvolání žalované důvodným, zatímco odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice považoval za opodstatněné.

23. Soud prvního stupně postavil své rozhodnutí o výši nároku na tom, že otázka, kdo odcizené věci vlastnil, není pro rozhodnutí podstatná; relevantní je, že se nacházely v pojištěné domácnosti. Ohledně hodnoty jednotlivých odcizených věcí vyšel ze znaleckých posudků znalkyň Korecké a Sukové.

24. S jeho závěry lze souhlasit pouze částečně. S ohledem na znění pojistné smlouvy není podstatné, zda všechny odcizené předměty vlastnila vedlejší účastnice; zároveň však nelze říci, že je irelevantní, kdo je vlastnil, neboť předmětem pojištění byla domácnost, zahrnující majetek ve vlastnictví členů domácnosti. Právě relevantní skutečnosti, rozhodné pro posouzení výše žalovaného nároku, tak jsou 1) zda byly odcizené věci ve vlastnictví vedlejší účastnice nebo člena její domácnosti, 2) zda se tyto věci nacházely na místě vzniku škody v době odcizení, 3) zda tyto věci byly odcizeny a 4) jaká byla jejich obvyklá cena.

25. Odvolací soud poskytl žalobkyni při jednání konaném dne [datum] poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., konkrétně aby doplnila skutková tvrzení, pokud jde o to, kdo byl vlastníkem jednotlivých odcizených věcí, a pokud šlo o osoby odlišné od vedlejší účastnice, zda tyto osoby žily v domácnosti vedlejší účastníce, zda se odcizené věci nacházely v domě v okamžiku krádeže a zda tyto věci byly odcizeny a k prokázání těchto tvrzení aby označila důkazy.

26. Na shora uvedené poučení reagovaly jak žalobkyně, tak vedlejší účastnice na straně žalobkyně, které obě shodně uvedly, že předměty, uvedené v žalobě, byly ve vlastnictví buď vedlejší účastnice či jejího partnera [tituly před jménem] [jméno FO], který žil s vedlejší účastnicí ve společné domácnosti na adrese [adresa]. Všechny v žalobě uvedené předměty se v době krádeže nacházely v domě a byly odcizeny. Ke svým tvrzením pak označily důkazy, a to výslech vedlejší účastnice, syna vedlejší účastnice a listinné důkazy.

27. Žalovaná v reakci na podání žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalobkyně uvedla, že důkazní návrhy žalobkyně a vedlejší účastnice nejsou dostačující pro prokázání jejich tvrzení. Naopak, z jí předložených důkazů (smlouva o monitoringu, písemné vyjádření vedoucího dispečinku, vyjádření starosty obce [adresa]) plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] ve společné domácnosti s vedlejší účastnicí nežil.

28. Odvolací soud doplnil dokazování o výslech vedlejší účastnice, předsedy představenstva žalované a svědka [jméno FO] a o listinné důkazy a z nich vzal za prokázané následující skutečnosti.

29. Vlastníkem šperků vyjmenovaných pod čísly [právnická osoba]., 4., 5., 10., 11., 12., 13., 16., 19., 20. a 21. a hodinek vyjmenovaných pod čísly 23. a 28. bodu 22. odůvodnění napadeného rozsudku byla vedlejší účastnice (prokázáno výpovědí vedlejší účastnice a svědka [jméno FO], protokol o podání vysvětlení ze dne [datum]). Vlastníkem hodinek pod čísly 26. a 27. bodu 22. odůvodnění napadeného rozsudku byl tehdejší partner vedlejší účastnice, [tituly před jménem] [jméno FO] (prokázáno výpovědí vedlejší účastnice a svědka [jméno FO], protokol o podání vysvětlení ze dne [datum]), který s vedlejší účastnici žil od r. 2015 ve společné domácnosti na adrese [Adresa žalobkyně B], dům [tituly před jménem] [jméno FO] v [adresa] byl od ledna 2016 pronajat třetí osobě. (prokázáno výpovědí vedlejší účastnice a svědka [jméno FO], protokol o podání vysvětlení ze dne [datum], protokol o předání bytu, výpis z účtu [tituly před jménem] [jméno FO] za červen 2016), Všechny uvedené šperky a hodinky se v době jejich krádeže nacházely na shora uvedené adrese a při krádeži vloupáním, ke které došlo dne [datum], byly odcizeny (prokázáno výpovědí vedlejší účastnice a svědka [jméno FO]). Odcizené šperky byly originály, byly zakoupeny ve značkových obchodech (prokázáno výpovědí vedlejší účastnice). Majetková situace vedlejší účastnice a jejího partnera byla velmi dobrá, oba disponovali značnými finančními prostředky a vlastnili nemovitosti (výpověď vedlejší účastnice).

30. Shora uvedené skutečnosti vzal odvolací soud za prokázané z výpovědi vedlejší účastnice, svědka [jméno FO], protokoly o podání vysvětlení vedlejší účastnicí ze dne [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], předávací protokol ze dne [datum], výpisu z účtu [tituly před jménem] [jméno FO] za červen 2016. Tyto důkazy hodnotil soud podle ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a o skutkovém závěru, který z nich plyne, nemá žádné rozumné pochybnosti. Obsah výpovědi vedlejší účastnice a i svědka [jméno FO] považuje odvolací soud za souladný s obsahem listinných důkazů i dalších skutečností, které v řízení vyšly najevo. Je zřejmé, že vedlejší účastnice a její partner [tituly před jménem] [jméno FO] byly velmi movité osoby a jeví se proto vysoce pravděpodobné, že šperky a hodinky, které byly z domu odcizeny, skutečně nakoupili ve značkových obchodech a jedná se tedy o originální zboží, stejně jako se jeví odvolacímu soudu jako velmi pravděpodobné, že si všechny tyto věci nevzali s sebou na dovolenou (na které pobývali v době krádeže), tyto předměty proto zůstaly v domě a byly z něj odcizeny. Žalovaná uvedenou skutkovou verzi zpochybňuje, resp. má ji za nedostatečně prokázanou; k tomu odvolací soud podotýká, že ne vždy se hodnocení důkazů ze strany soudu shoduje se stejnou činností účastníků řízení.

31. Skutkovou verzi žalobkyně pak nevyvrací ani v odvolacím řízení provedené listinné důkazy, předložené žalovanou. Z nich v žádném případě neplyne, že by [tituly před jménem] [jméno FO] na adrese [adresa] nebydlel, případně že by bydlel na jiné adrese. Z důkazů předložených žalobkyní a vedlejší účastnicí plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] Policii sdělil, že bydlí s vedlejší účastnicí, přispíval jí na provoz domácnosti, svůj dům v [město] od ledna 2016 pronajímal, tudíž v souladu s obecnou zkušeností se jeví jako logický závěr, že v domě vedlejší účastnice skutečně bydlel a vedl s ní (společnou) domácnost. Z výpovědi předsedy představenstva žalované [tituly před jménem] [jméno FO], z potvrzení starosty obce [adresa] ze dne [datum] a z vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], které odvolací soud provedl k důkazu, nelze mít za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] s vedlejší účastnicí nebydlel na adrese [adresa]. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] vídal 3x – 4x měsíčně v restauraci v Kunicích; z toho však nelze v žádném případě vyvodit, na jakém místě [tituly před jménem] [jméno FO] bydlel. Ani z listin předložených žalovanou taková skutečnost nevyplývá. Z toho, že [tituly před jménem] [jméno FO] neměl svůj vlastní přístupový kód k zabezpečovacímu zařízení instalovanému v domě na adrese [adresa], nelze dovodit, že v domě nebydlel, neboť vedlejší účastnice vysvětlila, že všichni, kdo v domě bydleli (ona, její partner a její syn) používali stejný přístupový kód. Ani ze skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] nekomunikoval s firmou, která bezpečnostní systém obsluhovala, nelze skutečnosti tvrzené žalovanou vyvodit. Odvolacímu soudu se jeví logické, že pokud vlastníkem nemovitosti byla společnost vedlejší účastnice, byla to právě ona, kdo s bezpečností agenturou ohledně zabezpečení domu komunikoval. Ani skutečnost, kde hradil [tituly před jménem] [jméno FO] poplatky za odpady, nevypovídá ničeho o tom, kde skutečně bydlel.

32. Výše nároku žalobkyně na náhradu škody, kterou uplatňuje v tomto řízení, pak byla podle soudu prvního stupně prokázána znaleckými posudky znalkyň Korecké a Sukové, včetně jejích výpovědí. Soud nemůže hodnotit odborné závěry znalce, ale to, zda jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec hodnotil všechny skutečnosti, k nimž bylo třeba přihlédnout, a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. V tomto směru shledal i odvolací soud znalecké posudky zcela vyhovující, neboť měly všechny požadované náležitosti, znalkyně pak své závěry stvrdily a blíže je vysvětlily ve své výpovědi. Soud prvního stupně rovněž vysvětlil, z jakého důvodu nevyšel ze znaleckého posudku znalce [jméno], a v tomto směru nelze jeho úvahám cokoliv vytknout. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně vysvětlil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a jaké nikoliv, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Při hodnocení provedených důkazů postupoval nalézací soud v souladu s ust. § 132 o. s. ř., když důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl přitom i k tomu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zejména soud prvního stupně jasně vysvětlil, z jakého důvodu nevyšel ze znaleckého posudku znalce [jméno] (včetně jeho výpovědi). Jeho úvahy nejsou v tomto směru v rozporu s pravidly logického myšlení či obecnou zkušeností, ani nejsou v extrémním rozporu s obsahem spisu. Jinými slovy, odvolací soud nemá hodnocení důkazů provedenému soudem prvního stupně, pokud jde o hodnotu odcizených věcí uvedených v bodu 23. odůvodnění napadeného rozsudku, co vytknout. Vedlejší účastnice k těmto šperkům a hodinkám předložila jak originální certifikáty, tak i originální obaly, které i znalkyně považovaly za původní; námitka žalované, že se jednalo pouze o pochybné kopie, tak není důvodná.

33. Soud prvního stupně pak nepochybil, kdy při určení výše nároku na náhradu škody zohlednil pouze některé z žalobou uplatněných věcí. Bylo by totiž v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, pokud by se zabýval hodnotou věcí nad rámec žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody ve výši [částka].

34. Otázka porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně či vedlejší účastnice a s tím související případné spoluzavinění poškozené se posuzuje v rámci základu nároku; při rozhodování o výši nároku již není možné se touto otázkou zabývat.

35. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. Jinak je tomu, pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud musí přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně i vedlejší účastnice, že v daném případě je skutečně aplikace ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. tak, jak ji učinil soud prvního stupně, ryze formalistická, nezohledňující širší souvislosti řízení a požadavek na zachování principu spravedlnosti, tak jak o tom pojednává Ústavní soud ve svých nálezech sp. zn. IV. ÚS 3375/17 a I. ÚS 2890/20.

37. V projednávané věci bylo původně předmětem řízení, které bylo zahájeno dne [datum], zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Usnesením ze dne [datum], č. j. 11 C 1282017-241 bylo k částečnému zpětvzetí žaloby (aniž by to bylo pro chování žalované) zastaveno řízení co do částky [částka] s příslušenstvím. Do částečného zastavení řízení vykonal zástupce žalobkyně 9 úkonů právní služby, po částečném zastavení řízení učinil 26,5 úkonů právní služby. Po částečném zastavení řízení, kdy již předmětem řízení zůstala částka [částka], bylo žalobě po rozsáhlém dokazováním plně vyhověno. Odvolací soud je toho názoru, aby za situace, kdy bylo řízení vedeno po dobu 2 let pro částku [částka] a po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení bylo po dobu 5 let vedeno pro částku [částka], ohledně níž byla žalobkyně plně úspěšná, je nespravedlivé, aby se, pokud jde o náhradu nákladů řízení, zohledňoval procesní neúspěch žalobkyně co do částky, ohledně níž bylo řízení zastaveno, i v následně vedeném řízení. Nelze totiž přehlédnout, že v části řízení do částečného zastavení řízení bylo nesrovnatelně méně úkonů a že v následné fázi řízení, v níž se odehrála podstatná část dokazování a zástupce žalobkyně vykonal 3x více úkonů právní služby, byla žalobkyně se svým nárokem plně úspěšná.

38. Za této situace je namístě, aby ve fázi řízení do částečného zastavení řízení bylo aplikováno ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a v další části řízení již § 142 odst. 1 o. s. ř.

39. Za fázi řízení do [datum] tak žalobkyni podle míru úspěchu a neúspěchu (60% versus 40%) náleží 20% nákladů, které v této fázi řízení vynaložila. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], v odměně advokáta za tyto úkony: 1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní upomínka, 3. žaloba, 4. vyjádření ze dne [datum], 5. podání ze dne [datum], 6. podání ze dne [datum], 7. účast na jednání dne [datum], 8. podání ze dne [datum], 9. účast na jednání dne [datum], po [částka] za úkon (z tarifní hodnoty [částka]), 9 náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v náhradě za daň z přidané hodnoty z nákladů na právní zastoupení ve výši [částka], celkem [částka], z čehož 20% činí [částka].

40. V další fázi řízení je třeba přiznat žalobkyni plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy všech stupňů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady spočívají v odměně advokáta za 26,5 úkonů právní služby (1. účast na jednání dne [datum], 2., 3.

4. účast na jednání dne [datum] (9:03 – 13:51 hodin), 5. 6., účast na jednání dne [datum] (13:00 – 15:54), 7. účast na jednání dne [datum], 8. podání ze dne [datum], 9. účast na jednání dne [datum], 10. účast na místním šetření dne [datum], 11. účast na jednání dne [datum], 12. podání ze dne [datum], 13. účast na jednání dne [datum], 14. vyjádření k odvolání proti mezitímnímu rozsudku, 15. účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], 16. vyjádření k dovolání, 17. podání ze dne [datum], 18. podání ze dne [datum], 19. podání ze dne [datum], 20. účast na jednání dne [datum], 21. vyjádření ze dne [datum], 22. účast na jednání dne [datum], 23. účast na jednání dne [datum], 24. vyjádření ze dne [datum], 25. účast na jednání dne [datum], 26. závěrečný návrh, 26,5 účast na vyhlášení rozsudku) po [částka] za úkon (z tarifní hodnoty [částka], 27x náhrada hotových výdajů po [částka] za úkon podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] a náhradě nákladů na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka], celkem [částka]. Uvedená částka se liší od částky vypočtené soudem prvního stupně, neboť odvolací soud přiznal žalobkyni navíc náhradu nákladů řízení za účast u odvolacího jednání dne [datum].

41. V souhrnu žalobkyni náleží na nákladech dosavadního řízení částka [částka]. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou změnil pouze v jejich výši podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že tato činí [částka], jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

42. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi vedlejší účastnicí a žalovanou, platí, že z postavení vedlejšího účastníka v řízení plynou vedlejšímu účastníku i stejná práva a povinnosti jako účastníku, jehož podporuje, pokud jde o náhradu nákladů řízení. Je-li žalobce, kterého ve věci podporoval, úspěšný, má i vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení, prohraje-li jím podporovaná strana, vznikne mu stejně tak povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšnému účastníku. O nákladech řízení mezi vedlejší účastnicí na straně žalobkyně a žalovanou je tedy třeba rozhodnout shodně jako mezi žalobkyní a žalovanou.

43. Vedlejší účastnice do řízení vstoupila dne [datum], tedy v té fázi řízení, kdy již byla předmětem řízení pouze částka [částka]. Protože ohledně této fáze řízení bylo o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., je třeba uvedené ustanovení aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení mezi žalovanou a vedlejší účastnicí a přiznat vedlejší účastnici plnou náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (1. převzetí zastoupení, 2. vstup vedlejší účastnice do řízení dne [datum]) po [částka], ve 2 náhradách hotových výdajů po [částka] k těmto úkonům podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], dále náhrada hotových výdajů za 21 úkonů, které učinila vedlejší účastnice sama, bez právního zastoupení, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., po [částka] za úkon, za: 1., 2. účast na jednání dne [datum] (13:00 – 15:54), 3. podání ze dne [datum], 4. účast na jednání dne [datum], 5. podání ze dne [datum] vč. doplnění ze dne [datum], 6. účast na jednání dne [datum], 7. podání ze dne [datum], 8. účast na místním šetření dne [datum], 9. podání ze dne [datum], 10. účast na jednání dne [datum], 11. vyjádření ze dne [datum], 12. vyjádření k odvolání proti mezitímnímu rozsudku, 13. účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], 14. vyjádření k dovolání, 15. podání ze dne [datum], 16. účast na jednání dne [datum], 17. účast na jednání dne [datum], 18. účast na jednání dne [datum], 19. vyjádření ze dne [datum], 20. účast na jednání dne [datum], 21. závěrečný návrh, tedy celkem [částka]. Dále náleží náklady na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] a [částka], celkem [částka]. Uvedená částka se liší od částky přiznané soudem prvního stupně, neboť odvolací soud přiznal vedlejší účastnici paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka za účast u odvolacího jednání dne [datum] a všechny jednotlivé položky správně sečetl (na rozdíl od soudu prvního stupně, který učinil chybný součet jím přiznaných položek).

44. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení mezi vedlejší účastnicí a žalovanou změnil pouze v jejich výši podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že tato činí [částka], jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

45. Výrok o nákladech řízení státu odvolací soud jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., neboť náklady státu vzniky v souvislosti se shora zmíněnou fází řízení po částečném zastavení řízení, proto v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. ponese náklady státu procesně neúspěšná žalovaná.

46. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně (a tím pádem i vedlejší účastnice) byly v řízení plně úspěšné, mají proto právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

47. Ty v případě žalobkyně spočívají v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkony a dva půlúkony právní služby (1 úkon vyjádření k odvolání žalované, úkon odvolání proti výroku o nákladech řízení, 1 úkon účast u odvolacího jednání dne [datum], 1 úkon písemné podání ve věci samé ze dne [datum], 1 úkon účast u odvolacího jednání dne [datum], úkon účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), k tomu 4 náhrady hotových výdajů k prvním ze čtyř vyjmenovaných úkonů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do [datum] a 2 náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 17/1996 Sb. ve znění od [datum] k posledním dvěma shora uvedeným úkonům, a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka], které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

48. Náklady vedlejší účastnice jsou tvořeny 5 paušálními náhradami hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 5 úkonů (vyjádření k odvolání žalované, odvolání proti výroku o nákladech řízení, účast u odvolacího jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast u odvolacího jednání dne [datum]) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. vyhlášky č. 254/2015 Sb, celkem [částka].

Poučení