54 Co 178/2024 - 1086

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobkyně: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. března 2024, č. j. 24 C 331/2020-882, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu parc. č. [Anonymizováno] a pozemků ve vlastnictví státu vzniklých na základě geometrického plánu č. [Anonymizováno], vyhotoveného [jméno FO] a ověřeného úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [adresa] dne [datum], číslo [Anonymizováno], a to parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], všechny pozemky v katastrálním území [adresa], obci [adresa], dále pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa].

III. V zůstávající části výroku I. a ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku vydáním náhradních pozemků v tomto řízení činí celkem [Anonymizováno] Kč, tedy pro každou z žalobkyň [Anonymizováno] Kč.

IV. Žalované se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem, jeho výrokem I., nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), a to pozemků v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vzniklých na základě geometrického plánu č. [Anonymizováno], vyhotoveného [jméno FO] a ověřeného [tituly před jménem] [adresa] dne [datum], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč) a pozemek parc. č. [Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), dále pozemků v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno](hodnota [Anonymizováno] Kč) a dále pozemků v katastrálním území [adresa], obec [adresa] parc. č. [Anonymizováno] (hodnota [Anonymizováno] Kč) s tím, že z nároku žalobkyň ve výši [Anonymizováno] Kč bude tak touto smlouvou vypořádáno [Anonymizováno] Kč. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že přílohou rozsudku je výše citovaný geometrický plán a konečně výrokem III. bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši [Anonymizováno] Kč ve lhůtě do 3 dnů k rukám jejich právního zástupce.

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1, § 5 odst. 1, § 11a odst. 1 a 14 a § 14 odst. 1 zákona o půdě tím, že právní předchůdce žalobkyň, původní žalobce zemřelý [právnická osoba], který byl oprávněnou osobou jako jediný dědic po zemřelé [jméno FO], zemřelé [datum], která byla původní vlastnicí pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen předmětné pozemky), uplatnil již dne [datum] u [Anonymizováno] nárok na vydání majetku podle § 9 zákona o půdě. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [Anonymizováno] (právní moc [datum]), bylo rozhodnuto, že původní žalobce není vlastníkem předmětných pozemků a jako oprávněné osobě mu má být za nevydané pozemky poskytnuta náhrada podle zákona o půdě. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně, jako dědičky [právnická osoba], na které přešel restituční nárok rovným dílem, jsou oprávněnými osobami, když tato skutečnost nebyla žalovanou nikterak zpochybňována. Soud prvního stupně zhodnotil postup žalované při uspokojování restitučního nároku oprávněné osoby jako liknavý a svévolný a tudíž žalobkyně mají nárok na převod konkrétních pozemků, které si samy vybraly, aniž by musela být splněna podmínka jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky. Liknavý a svévolný přístup žalované spatřoval nejenom v tom, že o restitučním nároku uplatněném v roce [Anonymizováno] bylo pravomocně rozhodnuto až v roce [Anonymizováno], a to na základě žaloby proti rozhodnutí pozemkového úřadu, který teprve v květnu [Anonymizováno] rozhodl, že za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nepřísluší oprávněným osobám náhrada, ale rovněž v setrvalém a neměnném přístupu žalované k oceňování nevydaných pozemků, kdy žalovaná požadovala ocenit pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako zemědělské, ačkoliv existovala celá řada soudních rozhodnutí v žalobách o nahrazení projevu vůle, ve kterých o těchto konkrétních pozemcích bylo rozhodováno jako o stavebních. Tento postoj žalované a nesprávné ocenění restitučního nároku pak vylučovaly původního žalobce v možnosti uspokojit svůj restituční nárok prostřednictvím veřejných nabídek. Liknavým a svévolným byl posléze shledán postup žalované ve vztahu k uspokojování restitučního nároku žalobkyň za nevydané pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] i v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], i přesto žalovaná na svých postojích v době rozhodování soudu prvního stupně setrvávala. Rovněž soud prvního stupně, pokud jde o ocenění nevydaných pozemků, považoval tyto za stavební, neboť byly jednoznačně určeny k výstavbě, když již v roce [Anonymizováno] (v době přechodu na stát) byly zahrnuty do stavebního obvodu a po krátké době byly skutečně zastavěny. Soud pro určení výše zbývajícího restitučního nároku žalobkyně vycházel z jeho ocenění částkou [Anonymizováno] Kč (oproti ocenění, na němž v té době setrvávala žalovaná ve výši [Anonymizováno] Kč), když se pro účely tohoto řízení nezabýval tím, zda je nutno tuto cenu ponížit o srážku ve výši 7% pro nemožnost napojení nevydaných pozemků na veřejnou kanalizaci, neboť i při její aplikaci by cena nevydávaných pozemků činila [Anonymizováno] Kč, což je částka, která by i po snížení o cenu dosud vydaných náhradních pozemků v jiných soudních řízeních (ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně bylo dosud pravomocně i nepravomocně vyčerpáno z restitučního nároku žalobkyně [Anonymizováno] Kč) včetně náhradních pozemků požadovaných v projednávané věci, byla dostatečně vysoká na to, aby nedošlo k přečerpání restitučního nároku.

3. Soud prvního stupně poté, kdy dospěl k těmto závěrům, zkoumal, zda jsou požadované náhradní pozemky převoditelné, respektive zda jejich vydání nebrání žádná zákonná překážka. Ohledně náhradních pozemků v k. ú. [adresa] dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nadále požadují pouze části oddělené geometrickým plánem z původně požadovaných pozemků parc. č. [Anonymizováno] které nejsou územním plánem určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, nebrání jejich převodu na žalobkyně žádná zákonná překážka, a to včetně pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Tyto pozemky ve vlastnictví státu jsou součástí velkého souvislého celku zemědělsky obdělávaných pozemků. Neshledal překážku vydání ani u pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (nově vzniklého), když zjistil, že společnost [Anonymizováno] má do svého areálu i jiný přístup než příjezdovou komunikací vedoucí přes tento pozemek. Rovněž skutečnost, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je v územním plánu města [adresa] částečně evidován v ploše územní rezervy se způsobem využití – individuální bydlení v rodinných domech, nezakládá překážku vydatelnosti dle § 6 zákona číslo 503/2012 Sb., zákon o státním pozemkovém úřadu a změně souvisejících zákonů (dále jen SPÚ).

4. Rovněž ohledně pozemků v k. ú. [adresa] dospěl soud prvního stupně k závěru, že jejich převodu nebrání žádná zákonná překážka. Žalovanou namítané umístění veřejně prospěšné stavby se dle sdělení úřadu územního plánování Magistrátu města [adresa] posunulo mimo tyto pozemky. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který má být dle tvrzení žalované zasažen veřejně prospěšnou stavbou vodohospodářské soustavy – vodovodem, touto stavbou dotčen není, stavba je umístěna daleko od tohoto pozemku a navíc jde o zařízení technické infrastruktury, na kterou se výlukový důvod nevztahuje. Spolu s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jsou evidovány rovněž v územním plánu jako plochy určené pro bydlení, což není výlukovým důvodem, když navíc nic nesvědčí tomu, že k zastavění v budoucnu dojde. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je vhodný k zemědělskému obhospodařování, když bylo zjištěno, že je v části obděláván fyzickou osobou – [jméno FO]. Nepřisvědčil ani námitce žalované, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jsou součástí rozlehlejšího půdního celku – jednotným způsobem obdělávaného pole, se kterým tvoří funkční spojení, neboť restituční judikatura dovozuje, že za pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek lze považovat stavební pozemek, pozemek zastavěný stavbou a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. V daném případě jde ale o pozemky zemědělsky obhospodařované, které netvoří funkční celek s žádnými stavbami.

5. U žalobkyněmi požadovaného pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] rovněž neshledal žádné zákonné překážky jeho převodu, když dle sdělení úřadu územního plánování Magistrátu města [adresa] ze dne [datum], se pozemek nenachází v koridoru pro homogenizaci situace [Anonymizováno] a netvoří ani funkční celek se stavbou stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], respektive se stavbou rodinného domu na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], neboť pozemek parc. č. [Anonymizováno] s těmito pouze sousedí a obklopuje je. I pokud by část pozemku sloužila jako obslužná k sousednímu pozemku, šlo by o užívání bez právního důvodu, což nelze považovat za překážku vydatelnosti pozemku.

6. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu všech (v konečném návrhu) požadovaných náhradních pozemků. Vycházel z jejich ceny určené ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. posudku [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a znaleckém posudku [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne [datum], č. posudku [č. účtu] a dodatku k tomuto posudku ze dne [datum], č. [č. účtu], kterým byl pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú.. [adresa] oceněn jako zemědělský, přičemž jeho cena (oproti ocenění pozemku jako stavebního ve výši [Anonymizováno] Kč) činila [Anonymizováno] Kč. Celkem tak cena vydávaných náhradních pozemků činila celkem [Anonymizováno] Kč a vzhledem k tomu, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byla výše dosud nevyčerpaného restitučního nároku žalobkyň [Anonymizováno] Kč (v případě aplikace srážky 7% pro případ nemožnosti napojení nevydaných pozemků na veřejnou komunikaci by činila [Anonymizováno] Kč), nedošlo vydáním náhradních pozemků k přečerpání restitučního nároku žalobkyň. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a přiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení v rozsahu 84%, přičemž tarifní hodnota představuje hodnotu vydávaných náhradních pozemků ve výši [Anonymizováno] Kč.

7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, které v průběhu odvolacího řízení doplnila. Namítla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně liknavého a svévolného jednání. Doložila, že v rozhodné době nabízela v rámci veřejných nabídek dostatečné množství náhradních pozemků, v dostatečné kvalitě. Původní žalobce neprokázal, že by se těchto nabídek s dostatečnou frekvencí a intenzitou účastnil. Jeho restituční nárok vznikl dne [datum], následně požádal o ocenění restitučního nároku, což také dne [datum] žalovaná učinila, ani poté původní žalobce žalovanou neinformuje, že má posudek na ocenění nevydaných pozemků a jaká je výše tohoto ocenění, naopak ihned podává ([datum]) žalobu na nahrazení projevu vůle. Pokud jde o účast a přihlášky do veřejných nabídek, pak prokázal, že se jich účastnil pouze pokud šlo o nevydaný pozemek PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (ve vztahu ke kterému jde rovněž o restituční nárok). Původní žalobce nepožádal o přecenění restitučního nároku. Zdůraznila, že dle judikatury je nutno liknavost a svévolnost, ve smyslu požadavku na přímý převod pozemků, zkoumat od okamžiku vydání příslušného správního rozhodnutí, případná svévole či liknavost v průběhu správního řízení – včetně soudního správního řízení – na předmětnou svévoli a liknavost nemá vliv, neboť žalovaná vystupuje v těchto řízeních v odlišném postavení (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). V daném případě tak od vzniku restitučního nároku původního žalobce do podání žaloby uplynuly pouze tři měsíce. Zpočátku žalovaná i nadále zpochybňovala ocenění nevydaných pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako pozemků stavebních, pro případ, že by byly soudem odvolacím považovány rovněž za stavební, navrhovala použít srážku dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb. Setrvala na názoru, že zahrnutí pozemků do stavebního obvodu samo o sobě nestačí k jejich hodnocení jako pozemků stavebních, musí k této skutečnosti přistoupit další faktor, např. územní rozhodnutí či stavební povolení, respektive jejich ekvivalenty v době přechodu pozemků na stát. Vytkla soudu, že neprovedl jako důkaz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který žalovaná nechala vypracovat, čímž soud porušil zásadu „rovnosti zbraní“. Tento posudek sice také vychází ze stavební povahy nevydaných pozemků, ale jsou v něm uplatněny srážky za stavební nesrostlost a nemožnost napojení nevydaných pozemků na zpevněné komunikace, veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci. V průběhu odvolacího řízení žalovaná soudu sdělila, že nově ocenila nevydané PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] jako stavební a při stanovení jejich ceny vycházela z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [Anonymizováno], a to z ceny [Anonymizováno] Kč, která zohledňuje aplikaci srážek 10 % za neexistenci přístupu po zpevněné komunikaci, ve výši 5% za nemožnost napojení na veřejný vodovod a 7% za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci. Pokud jde o splnění podmínek převoditelnosti žalobkyněmi požadovaných pozemků, pak žalovaná předložila Usnesení vlády [Anonymizováno] republiky č. [Anonymizováno] ze dne [datum], které bylo vydáno až po rozhodnutí soudu prvního stupně, na základě něhož má dojít k zařazení všech požadovaných pozemků v k. ú. a obci [adresa] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] do rezervy státních pozemků dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. a pozemky je tak nutno považovat za nevydatelné dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) SPÚ. Dále trvala na tom, že nevydatelné jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], neboť tyto pozemky jsou dle platného a účinného územního plánu města [adresa] evidované v ploše bydlení – individuální v rodinných domech, a jsou tak zamýšleny k zastavění obytnými domy. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je nevydatelný rovněž proto, že tvoří funkční spojení s areálem firmy [Anonymizováno]., neboť je využíván jako vjezd do areálu. Pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jsou funkčně spojeny s jednotným způsobem obdělávanými pozemky, resp. jsou součástí rozlehlejšího půdního celku. Namítla, že se soud vůbec ve vztahu k těmto pozemkům nezabýval tím, zda je lze hospodářsky využívat, či zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovými pozemky. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] rovněž tvoří funkční spojení se stavbou stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (respektive se stavbou rodinného domu na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]). Na části požadovaného pozemku se nachází příslušenství k budově na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], což zakládá překážku jeho vydatelnosti žalobkyním. Žalovaná rovněž v odvolání zpochybnila ocenění náhradních pozemků. U pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] požadovala ocenit pozemek jako stavební, když i podle vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO] lze očekávat jeho trvalé zastavění, a soud zde měl postupovat shodně jako při ocenění pozemků nevydaných (PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]), které byly rovněž oceněny jako stavební, ač k jejich zastavění došlo teprve po přechodu na stát. Trvala na tom, že je nutné, aby principy oceňování nevydaných a náhradních pozemků byly shodné. U pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byla uplatněna srážka 30% z hodnoty za skutečnost, že v případě obce [adresa] se jedná o samostatné sídlo, které není srostlé s obcí [adresa]. Stejná srážka však nebyla aplikovaná při stanovení ceny nevydaných pozemků, ač obec [adresa] rovněž nebyla srostlá s obcí [adresa]. Pokud byl tento postup soudu akceptován v rámci přezkumné činnosti, pak musí být shodně (bez srážky 30%) oceněn i pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Výhrady vznesla žalovaná i vůči výroku o náhradě nákladů řízení, neboť soud prvního stupně chybně aplikoval ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když při určování míry úspěchu ve věci nezohlednil pozemky, ohledně kterých bylo řízení částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyněmi. Navrhla rozsudek zrušit a věc vrátit zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K podanému odvolání se vyjádřily žalobkyně. Uvedly, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaná postupovala při uspokojení restitučního nároku žalující strany liknavě a svévolně. Původní žalobce se aktivně účastnil veřejných nabídek se svým restitučním nárokem za nevydaný pozemek PK [Anonymizováno], rovněž v k. ú. [adresa], který žalovaná ocenila shodně jako pozemek zemědělský ve výši [Anonymizováno] Kč, tedy v zanedbatelné výši oproti následně i žalovanou uznané částce [Anonymizováno] Kč, což mělo za následek znevýhodnění původního žalobce v těchto nabídkách právě nesprávnou, podstatně menší hodnotou restitučního nároku. Pokud se poté musel domáhat u tohoto pozemku nároku soudní cestou, dal se předpokládat shodný postup i v případě pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno]. I zde byla cena těchto nevydaných pozemků stanovena žalovanou v hodnotě 33x nižší než žalobkyněmi (a původním žalobcem) a žalobce s ohledem na zkušenosti s uspokojováním nároku za pozemek PK [Anonymizováno] věděl, že má, za situace podhodnocení restitučního nároku, omezenou účast ve veřejných nabídkách. Žalobci bylo zřejmé, že je důležité, jakým způsobem ocení žalovaná nevydané pozemky, v tomto směru s ní komunikoval, ta však neustále setrvávala na svém původním stanovisku pozemky ocenit jako zemědělské. Vše i v době, kdy již liknavost a svévole žalované byla potvrzena v daném případě pravomocnými rozsudky řady soudů v celé republice. Žalobce si nechal zpracovat své vlastní znalecké posudky, vše v době, kdy již byl vážně nemocen. Žalobkyně odkázaly na judikaturu, která jako svévolný kvalifikuje postup státu, který setrvává na nesprávném určení ceny odňatých pozemků a kdy z tohoto důvodu není možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat její účast na veřejných nabídkách. Žalobkyně dále uvedly, že soud správně vycházel z ocenění pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] jako stavebních a správně nezjišťoval aplikaci srážek, neboť vydáním v rozsudku označených náhradních pozemků nedojde k přečerpání restitučního nároku žalobkyň a tudíž jejich přesná výše je irelevantní. Setrvaly rovněž na tom, že všechny požadované náhradní pozemky jsou vhodné k vydání, a to včetně pozemků označených v usnesení vlády a zařazených do rezervy státních pozemků. Zde by soud k této skutečnosti neměl přihlížet, neboť postup žalované, kdy se tímto způsobem snaží vyloučit z převodu na oprávněné osoby kvalitní pozemky, je nejen protiústavní, ale i v rozporu s judikatorními závěry, které deklarují veřejný zájem na splnění primárního účelu restitučních předpisů, kterým je kompenzace majetkových křivd. Žalovaná mohla pro zařazení označit namísto pozemků, které již byly napadeným rozsudkem vydány žalobkyním, jiné pozemky ve vlastnictví státu. Žalovaná tímto postupem nepřiměřeným a svévolným způsobem zasáhla do legitimního očekávání žalobkyň, že jejich restituční nárok bude vydáním pozemků označených v rozsudku ve značné míře vyčerpán, a to za situace, kdy klesá, s ohledem na množství oprávněných osob, počet kvalitních pozemků ve vlastnictví žalované, vhodných k vydání. Zařazení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], územním plánem do plochy určené k zastavění, není překážkou vydání pozemku, jeho vydáním také nedojde k nezpřístupnění vjezdu do areálu firmy [Anonymizováno]., neboť tento areál je přístupný z veřejně přístupné komunikace – z [adresa] a z hlavní [adresa]. Samotné zařazení pozemků územním plánem do plochy určené k zastavění nezakládá překážku k jejich vydání u pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (vzniklý oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]), [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], když žalovaná neprokázala, že by měly být v bezprostřední budoucnosti zastavěny. U pozemků parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] žalovaná neprokázala, jakou funkci pozemky tvoří a k jakému porušení takové funkce by jejich vydáním došlo a jaké konkrétně by vydáním vznikly problémy při hospodaření s takovými pozemky. Překážku vydání pak dle konstantní judikatury nezakládá ani nájem těchto pozemků. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] namítly, že jeho vydáním nedojde ke zhoršenému užívání budov na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], které lze plně využívat i bez tohoto pozemku. Rovněž ocenění náhradních pozemků považují žalobkyně za správné. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je zemědělsky využíván a nelze jej ocenit jako stavební, když k jeho zastavění by nemohlo dojít bez změny územního plánu. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, proč uplatnil srážku za stavební nesrostlost, která je zde dána tím, že zástavba mezi obcí [adresa] a městem [adresa] není souvislá a je navíc přerušena silničním obchvatem [adresa]. Žalobkyně ve vyjádření odkázaly na rozhodnutí odvolacího soudu, která se zabývala problematikou stejného restitučního nároku a vypořádala se s otázkou liknavého a svévolného přístupu žalované k uspokojení nároku žalobkyň i s oceněním nevydaných pozemků. Správně posouzena byla dle žalobkyň i otázka náhrady nákladů řízení, které byly mezi účastníky rozděleny dle poměru jejich úspěchu a neúspěchu ve věci. Navrhly rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. s. ř.), že ho podala žalovaná z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř), že tak učinila včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo podmínku projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal (§ 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku.

10. V průběhu odvolacího řízení vzaly žalobkyně (při jednání odvolacího soudu dne [datum]) žalobu částečně zpět, a to ohledně nároku na bezúplatný převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] poté, kdy bylo ze právy [Anonymizováno] [adresa], stavebního úřadu zjištěno, že tento pozemek je dle platného územního plánu obce [adresa] po změně č. [Anonymizováno], učiněné od [datum], částečně navržen k veřejně prospěšné stavebně dopravní infrastruktuře – přeložky a homogenizaci silnice [Anonymizováno]. Žalovaná se zpětvzetím části žaloby nesouhlasila s tím, že pro případné další spory, ve kterých by byl rovněž uplatněn nárok na bezúplatný převod tohoto pozemku, potřebuje rozhodnutí soudu o tom, zda jeho vydání brání i zákonné překážky, jichž se dovolává žalovaná.

11. Dle ust. § 222a) odst. 1, 2 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že nesouhlas žalované se zpětvzetím žaloby není důvodný. Důvod, který žalovaná pro svůj nesouhlas uvedla, je irelevantní, neboť závěr, který by (pouze jako závěr o předběžné otázce) tento soud ohledně vydatelnosti pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] v tomto řízení přijal, není pro soudy, ani účastníky v jiných řízeních závazný (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 26 Cdo 178/2025). Proto bylo zpětvzetí žaloby v této části odvolacím soudem akceptováno a za použití ustanovení § 222a o. s. ř. byl rozsudek soudu prvního stupně v části dotčené zpětvzetím žaloby zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno.

13. Odvolací soud musí nejprve konstatovat, pokud jde o meritum věci, že soud prvního stupně zjistil správně a úplně skutkový stav věci ve vztahu k postavení žalobkyň jako oprávněných osob, i pokud jde o skutkový stav věci a právní závěr ohledně liknavého a svévolného jednání žalované při vypořádání restitučního nároku původního žalobce a jeho právních nástupců. Odvolací soud tak může na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně z velké části odkázat. Původní žalobce a žalobkyně mohou uplatnit svůj nárok návrhem na nahrazení projevu vůle k převodu konkrétně označených pozemků mimo veřejnou nabídku žalované pouze tehdy, pokud je postup žalované ve vztahu k uspokojování tohoto konkrétního restitučního nároku liknavý či dokonce svévolný (srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009).

14. Mezi znaky liknavého jednání mimo jiné patří i celková délka trvání restitučního řízení, přičemž s prodlužující se dobou od účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, jde o hledisko, které nabývá na váze. V daném případě [právnická osoba] (právní předchůdce nynějších žalobkyň) uplatnil svůj restituční nárok u správního orgánu již v roce [Anonymizováno], tedy více jak před [Anonymizováno] lety, přičemž správnímu orgánu, kromě malé části nároku (ve vztahu k PK [Anonymizováno]), o níž rozhodl v roce [Anonymizováno], trvalo vydání rozhodnutí o pozemcích PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] až do [datum], kdy ohledně těchto pozemků navíc rozhodl nesprávně a žalobce musel ve vztahu k této podstatné části restitučního nároku jít cestou pořadu práva u soudu (viz rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]; uvedené rozsudky nabyly právní moci [datum]). Teprve v roce [Anonymizováno] tedy žalobce dosáhl definitivně přiznání tohoto restitučního nároku. Z uvedených příčin již délku řízení v daném případě shledává odvolací soud za nepřiměřenou a svědčící o liknavém postupu žalované.

15. Shora uvedené však v projednávané věci není jediný ani nejpodstatnější důvod pro spolehlivý závěr o liknavosti, respektive svévoli žalované v této restituční věci. Součástí řádného uspokojení restitučního nároku, zvláště pokud má být uspokojen formou veřejné nabídky, je jeho správné ocenění, které je úkolem státu, aniž by se vyžadovala aktivita oprávněné osoby. Její aktivita svědčí o tom, že se snaží maximálně bránit svá práva, zatímco pasivita jí nemůže být kladena k tíži. V daném případě byla situace taková, že aktivní byl pouze právní předchůdce žalobkyň, žalovaná byla zcela pasivní, a ještě v počátku tohoto řízení trvala na nesprávném ocenění restitučního nároku, jež brání možnosti řádně jej uplatnit ve veřejné nabídce. Účastnit se veřejných nabídek lze pouze do výše žalovanou vyčísleného nároku, nehledě na správnost takového vyčíslení. Není možné tolerovat pasivitu státu, který fakticky přinutí oprávněnou osobu jednat, aby pak stejně jí předložený znalecký posudek bez dalšího popíral. V tomto případě chování žalované při oceňování pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nese podle odvolacího soudu znaky svévole a vysloveně úmyslného poškozování žalobkyň. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že když se žalobce na žalovanou obrátil po nabytí právní moci předmětných rozsudků s žádostí o ocenění uvedeného restitučního nároku s tím, že pozemky mají být oceněny jako stavební, ocenila je žalobkyně bez dalšího jako zemědělské cenou [Anonymizováno] Kč a odmítla cenu restitučního nároku dále řešit. Její odvolací námitka, že žalobce měl předložit posudky, které již měl (podle data vyhotovení) v době zaslání jeho žádosti o ocenění k dispozici, je ryze účelová, jestliže jej žalovaná i tak následně zpochybňovala a nebyla ochotna přistoupit na možnost, že by pozemky snad mohly být oceněny ke dni odnětí jako stavební. Lze shrnout, že žalovaná vlastním chováním popřela relevantnost vznesené námitky, jestliže ani pod tíhou posudku téměř do skončení odvolacího řízení nepřecenila restituční nárok žalobkyň. Navíc žalovaná setrvala na svém stanovisku i poté, kdy jí byla známa rozhodnutí Nejvyššího soudu v této konkrétní restituční věci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. 28 Cdo 1380/2023-659), ve kterých Nejvyšší soud dospěl znovu k již ustáleným judikatorním závěrům, že přinejmenším jako liknavý lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby předpokládaným způsobem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků, a shledal, že k takovému postupu došlo ze strany žalované i v projednávané věci. Hodnotící závěr odvolacího soudu (zde konkrétně Krajského soudu v [adresa] ve věci projednávané pod sp. zn. [Anonymizováno]) shledávající postup žalované vůči [tituly před jménem] [jméno FO] za liknavý až svévolný, shledal dovolací soud za přiměřený a správný.

16. Dále se odvolací soud zabýval námitkou žalované, zda původní žalobce vynaložil potřebnou aktivitu v podobě účasti na veřejných nabídkách žalované, respektive jestli následná absence této aktivity brání uplatnění žalovaného nároku formou nahrazení projevu vůle žalované k převodu konkrétních pozemků mimo veřejné nabídky žalované, a dospěl zde k závěru, že nikoliv.

17. V dané věci odvolací soud akcentuje, že žalobce měl negativní zkušenost s vymáháním dříve přiznané části restitučního nároku (pozemku PK [Anonymizováno]), kdy žalovaná také stanovila cenu pozemků jako nestavebních ve výši cca [Anonymizováno] tis. Kč, žalobce se účastnil veřejných nabídek žalované, ovšem svého nároku ve správné výši [Anonymizováno] Kč se stejně nedomohl, neboť jej žalovaná odmítla přecenit. Fakticky nereálné vymožení v současné době je dáno i délkou tohoto restitučního řízení, kdy stát již pozemky, natož kvalitními, disponuje v omezené míře. Lpět za popsané situace na tom, aby se původní žalobce či dnes žalobkyně povinně účastnily veřejných nabídek žalované, která opakovaně odmítala přecenit daný restituční nárok, by znamenalo nejen přepjatý formalismus, nýbrž i odepření soudní ochrany žalobkyním, jestliže stát již více než třicet let demonstruje své vrchnostenské postavení. Jestliže žalovaná až v průběhu odvolacího řízení nárok žalobkyně přecenila, nemůže mít tato skutečnost vliv na situaci v době, kdy po bezvýsledném domáhání se uspokojení svého nároku podal původní žalobce návrh na zahájení řízení u soudu. Neobstojí rovněž námitka žalované, že liknavost povinné osoby je nutno posuzovat od doby, kdy bylo o nároku oprávněných osob rozhodnuto vydáním příslušného správního rozhodnutí (a to i ve správním řízení soudním), neboť do té doby neměla žalovaná možnost toto řízení ovlivnit. Žalované lze přisvědčit v tom, že na správní řízení soudní nemá žádný vliv, a že skutečně v projednávané věci uplynuly pouze 3 měsíce od doby, kdy bylo ve správním řízení soudním (rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]) pravomocně dne [datum] rozhodnuto o vzniku restitučního nároku žalující strany, do doby, kdy byl podán návrh na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s původním žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu vybraných pozemků (dne [datum]). Nicméně je třeba zdůraznit, že v původním správním řízení i v současném občanskoprávním řízení vystupuje [Anonymizováno], jejímž úkolem bylo odčinit křivdy způsobené oprávněným osobám odnětím nemovitostí v době totalitního režimu. Odvolací soud je toho názoru, že je nutno posuzovat kompletně dobu, kdy se oprávněné osobě dostalo jejich práv, a to od uplatnění jejího restitučního nároku vůči [Anonymizováno] jako osobě povinné. Restituční nárok původní žalobce uplatnil v roce [Anonymizováno] a rozhodnutí o tomto nároku bylo vydáno až po uplynutí [Anonymizováno] let, což nelze považovat za dobu přiměřenou charakteru nároku.

18. Pokud jde o ocenění pozemků PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], byly vyhotoveny k jejich ocenění celkem tři znalecké posudky. Žalovaná v průběhu odvolacího řízení připustila přecenění restitučního nároku žalobkyň, přičemž vycházela ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], který předložila a který po uplatnění srážek (dle přílohy č. [Anonymizováno] oceňovací vyhlášky) stanovil cenu nevydaných pozemků, považovaných i žalovanou za pozemky stavební, ve výši [Anonymizováno] Kč. Odvolací soud považuje, ve shodě se závěry soudu prvního stupně, za cenu nevydaných pozemků částku [Anonymizováno] Kč, stanovenou ve znaleckém posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum] a jeho dodatku č. [Anonymizováno] ze dne [datum], vypracovaném znaleckým ústavem [Anonymizováno] [adresa]. Rovněž odvolací soud je toho názoru, že při ocenění pozemků (ke dni jejich přechodu na stát dne [datum], kdy vydal [adresa] – [Anonymizováno] souhlas s převodem nemovitostí PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] z [jméno FO] na [Anonymizováno], trhovou smlouvou uzavřenou dne [datum]) nebylo nutno aplikovat nemožnost napojení na veřejný vodovod, napojení na veřejnou kanalizaci a neexistenci přístupu po zpevněné komunikaci, neboť bylo prokázáno, že se nevydané pozemky nacházely v blízkosti (asi [Anonymizováno] m) od území souvisle zastavěného obytnými stavbami a co je podstatné, navazovaly na areál bývalé cihelny, tedy výrobní podnik, který musel mít napojení na vodovod, kanalizaci a musel být s ohledem na charakter výroby přístupný po zpevněné komunikaci. Navíc na objekt cihelny navazovala bytová zástavba, u níž se rovněž předpokládá napojení na sítě. Odvolací soud však zdůrazňuje, že i kdyby tento závěr nebyl správný a bylo nutno srážky aplikovat, nemohlo by to mít vliv na závěr o vyhovění žalobě, neboť tímto rozhodnutím – jak bude dále uvedeno – činí výše uspokojeného restitučního nároku vydáním náhradních pozemků pouze [Anonymizováno] Kč. Ze shodných tvrzení stran pak bylo zjištěno, že ke dni [datum] bylo z uplatněného restitučního nároku žalobkyň pravomocně vykryto [Anonymizováno] Kč, přičemž v této částce je zahrnuto i uspokojení nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno] ve výši [Anonymizováno] Kč (rozhodnutí krajského soudu bylo vyhlášeno dne [datum], v řízení bylo přezkoumáváno meritorní rozhodnutí Okresního soudu [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]). Je tak zřejmé, že vydáním náhradních pozemků v přezkoumávané věci v hodnotě [Anonymizováno] Kč, nedojde k přečerpání restitučního nároku ve zbývající části, i kdyby soudy vycházely z ceny nevydaných pozemků při aplikaci srážek tak, jak je stanovil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (cena nevydaných pozemků [Anonymizováno] Kč) či při aplikaci srážky ve výši 7 % v případě nemožnosti napojení nevydaných pozemků na veřejnou kanalizaci tak, jak byla stanovena v dodatku č. [Anonymizováno] ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno] (cena nevydaných pozemků [Anonymizováno]). Pakliže tedy cena oprávněné osobě vydaných pozemků nedosahuje výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněných osob, ani podle ocenění žalované – nemá přesné vyčíslení restitučního nároku oprávněných osob na výsledek řízení žádný vliv (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Navíc je nutné připomenout, že případné spory účastníků ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010 či ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).

19. Ve shodě s rozhodnutím soudu prvního stupně dospěl tedy i odvolací soud k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené pro to, aby se žalobkyně mohly domáhat uspokojení svého restitučního nároku mimo proces veřejných nabídek, a to žalobou na nahrazení nedostatku projevu vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních pozemků ve smyslu ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, když žalobkyně prokázaly, že se domáhaly neúspěšně náhradních pozemků postupem dle § 11a zákona o půdě.

20. Žalobkyně se domáhaly, po úpravě žalobního petitu i částečném zpětvzetí žaloby, vydání (bezúplatného převodu) pozemků v k. ú. [adresa], k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa]. Podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský majetek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“; za pozemky k převodu vhodné je pak třeba mít takové, jež by byly – nebýt liknavého postupu při uspokojování nároku oprávněné osoby – zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Ani oprávněná osoba, vůči níž bylo postupováno svévolně či liknavě, se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku ve vlastnictví státu. Musí jít o pozemek „vhodný“, přičemž při posuzování „vhodnosti“ konkrétního pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), je třeba hodnotit, a to se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem konkrétního případu, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona o SPÚ a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno dále zkoumat, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017).

21. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že všechny požadované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví [Anonymizováno] s právem hospodaření [právnická osoba].

22. Soud prvního stupně vyhověl žalobě v plném rozsahu, když uložil žalované povinnost uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu všech požadovaných pozemků, neboť neshledal důvody, které by jejich převodu bránily. Celkem tak uzavřením této smlouvy měl být restituční nárok žalobkyň uspokojen ve výši [Anonymizováno] Kč.

23. Oproti stavu, za jakého přijal soud prvního stupně své rozhodnutí, došlo k podstatné změně okolností. Žalovaná doplnila svá skutková tvrzení ohledně převoditelnosti pozemků o nové skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, a to zařazení pozemků v k. ú. [adresa] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (z něhož výše zmíněným oddělovacím geometrickým plánem byly nově odděleny pozemky parc. č. [Anonymizováno]); parc. č. [Anonymizováno] (z něhož výše zmíněným oddělovacím geometrickým plánem byly nově odděleny pozemky parc. č. [Anonymizováno]); parc. č. [Anonymizováno] (z něhož výše zmíněným oddělovacím geometrickým plánem byly nově odděleny pozemky parc. č. [Anonymizováno]); parc. č. [Anonymizováno] (z něhož výše zmíněným oddělovacím geometrickým plánem byly nově odděleny pozemky parc. č. [Anonymizováno]) a parc. č. [Anonymizováno] a pozemku v k. ú. [adresa] parc. č. [Anonymizováno] rezervy státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Jako důkaz předložila usnesení Vlády České republiky č. 248 ze dne 17. 4. 2024, jehož přípustnost v odvolacím řízení je dána ve smyslu ust. § 205a písm. f) o. s. ř.

24. Dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) zákona o SPÚ nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, [Jméno žalované] vytváří a spravuje rezervu státních pozemků, která zahrnuje pozemky, s nimiž je SPÚ příslušný hospodařit, a která slouží k uskutečnění rozvojových programů státu, schválených vládou.

25. Na základě dokazování doplněného v odvolacím řízení, bylo zjištěno, že usnesením vlády ČR ze dne [datum] č. [Anonymizováno] bylo schváleno (kromě jiných) i zařazení pozemků par. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] do rozvojového programu státu pro realizaci záměru podpory bydlení a uloženo ministru financí iniciovat do 3 měsíců od přijetí tohoto usnesení zařazení uvedených pozemků do rezervy státních pozemků. Dne [datum] oznámil [Jméno žalované] ministerstvu financí zahájení správního řízení dle ust. § 3 odst. 3 zákona o SPÚ a dne [datum] rozhodl [Jméno žalované], odbor [Anonymizováno] pod sp. zn. SPÚ [č. účtu], o převedení všech pozemků uvedených shora (opět kromě jiných) do rezervy státních pozemků dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, z důvodu jejich potřebnosti k uskutečnění rozvojového programu ministerstva financí „Rozvojový program státu pro realizaci záměru podpory bydlení.“ Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a z jeho přílohy označené Předmět výroku č. 1 rozhodnutí bylo zjištěno, že předmětné pozemky v k. ú [adresa] a k. ú. [adresa] byly do rezervy zařazeny v celé své výměře. Za této situace nezbylo odvolacímu soudu, než tyto pozemky z převodu na žalobkyně vyloučit, a to z důvodu výluky uvedené v § 6 zákona o SPÚ.

26. Žalobkyně ve svém vyjádření namítly, že by soud neměl k této zákonné překážce vydání přihlížet, protože postup žalované je protiústavní a v rozporu se závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu Pl. ÚS 35/17 ze dne 19. 6. 2018, popř. se závěry nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005. Žalovaná zařazením pozemků do rezervy státní půdy vyloučila cíleně z převodu na oprávněné osoby kvalitní pozemky ve vlastnictví státu a svým jednáním tak zasáhla do jejich legitimního očekávání, zvláště za situace, kdy již bylo, byť nepravomocně, rozhodnuto o převodu těchto pozemků na žalobkyně rozhodnutím prvostupňového soudu. Žalovaná mohla označit k zařazení do státních rezervy jiné pozemky, respektive využít všechny ostatní pozemky označené v usnesení vlády a potřebu pozemků již vydaných pro realizaci záměru podpory bydlení posuzovat až následně. Jednání žalované označil za svévoli stojící v rozporu s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry oprávněných osob v řádné uspokojení jejich restitučních nároků, a trvaly na tom, že tento postup je neústavní.

27. S žalobkyněmi lze souhlasit v tom, že je to [Jméno žalované], kdo vytváří a spravuje rezervu státních pozemků dle § 3 odst. 1 zákona o SPÚ, a je-li pozemek, vedený v rezervě podle odst. 1 písm. a), potřebný k uskutečnění vládou schváleného rozvojového programu státu, převede jej [Jméno žalované] rozhodnutím vydaným z moci úřední do rezervy podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ. Jde tedy o žalovanou, která vydává příslušné správní rozhodnutí, a je tak při nejmenším „účelové a podivné“, že v daném případě byly do rezervy zařazeny pozemky, o nichž věděla či musela vědět, že jsou předmětem nároku žalobkyně. Nicméně odvolací soud v postupu státu a orgánů za stát jednajících neshledal protiústavnost. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmu oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku, je třeba vždy hodnotit, zda nebude lepší uspokojit restituční nárok vydáním jiného náhradního pozemku. Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů pak bude převažovat nad zájmem oprávněných osob na náhradní restituci formou převodu jimi zvolených pozemků v případech, kdy jejich veřejné vlastnictví usnadní realizaci zamýšlené výstavby (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1339/2021 či 28 Cdo 3676/2020). Z úhlu pohledu převažujícího veřejného zájmu dospěla judikatura k závěru, že již pouhé plánované zařazení pozemků do státní rezervy za účelem zajištění dostupného bydlení může být překážkou jeho převoditelnosti, ovšem soud musí zohlednit, zda je dán konkrétní zájem státu či obce na bytové výstavbě, případně vůbec, s jakou pravděpodobností a v jakém časovém horizontu bude pozemek skutečně do takové rezervy zařazen (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. 28 Co 462/2024). Jestliže může veřejný zájem na zachování stávajících vlastnických vztahů převládnout již pouze při plánovaném zařazení pozemků do rezervy, pak tím spíše tento zájem převládne poté, kdy dojde pravomocným správním rozhodnutím k jejich zařazení do státní rezervy pozemků potřebných k zajištění dostupného bydlení. Pozemky v k. ú. [adresa], které žalobkyně požadují jako náhradní, se nacházejí bezprostředně u zastavené plochy obytnými domy a dá se předpokládat, že tímto směrem bude výstavba v krajském městě pokračovat. Podobná situace je v obci [adresa], kdy i tato obec a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] přiléhají k obvodu statutárního města [adresa]. Navíc zde převodu brání právní předpis. Z uvedených důvodů proto odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v části, ve které bylo žalované uloženo uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v k. ú. [adresa] par. c. [Anonymizováno] a pozemků vzniklých oddělením z pozemků parc. č. [Anonymizováno] tak, jak jsou označeny pod bodem [Anonymizováno] tohoto rozhodnutí, a dále pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to tak, že tyto pozemky na žalobkyně, do jejich spoluvlastnictví, převedeny nebudou pro zákonnou překážku převodu uvedenou v § 6 odst. 1 písm. k) zákon o SPÚ.

28. Žalobkyně uvedly v rámci odvolacího řízení, že netrvají na převodu náhradního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v případě, že jim nebude vydán pozemek parc. č. [Anonymizováno] v tomto katastrálním území, neboť tyto pozemky spolu tvoří jeden celek. Za situace, kdy odvolací soud shledal nevhodným k vydání pozemek parc. č. [Anonymizováno] změnil v souladu se stanoviskem žalobkyně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i v té části, kdy rozhodl o povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [Anonymizováno] tak, že se tento pozemek nevydává.

29. Kromě výše zmíněných pozemků požadovaly žalobkyně vydat v katastrálním území [adresa] dále pozemky parc. č. [Anonymizováno]. Soud i v této části žalobě zcela vyhověl. Žalovaná v odvolání, pokud jde o tyto pozemky, namítla, že pozemky par. č. [Anonymizováno] jsou součásti rozlehlejšího půdního celku – jednotným způsobem obdělávaného pole, se kterým tvoří funkční spojení. U těchto pozemků bude třeba posuzovat, zda je lze hospodářsky využívat, či zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s nimi, přičemž se s touto námitkou žalované soud prvního stupně nikterak nevypořádal.

30. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11 odst. 1 zákona o půdě), je kromě jiného skutečně nutno hodnotit, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek tvořící součást funkčního celku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Žalovaná v projednávané věci nevymezila, v čem spatřuje vznik možných problémů při hospodaření s těmito pozemky, nevhodnost pozemků pro jejich vydání spatřuje pouze v jejich obdělávání jednotně jako jeden půdní celek s pozemky okolními. Přesto má odvolací soud za to, že tato její námitka je bezdůvodná. Podle ustálené rozhodovací praxe může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty stavby jeden funkční celek; jde jednak o stavební pozemky a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba přihlížet u nárokovaného pozemku k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014). Pokud tak pozemky tvoří součást uceleného areálu, nelze u nich vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování. Z rozhodovací praxe je zřejmé, že při výkladu restitučních předpisů je kladen důraz především na to, aby se vydáním výše charakterizovaných pozemků oprávněným osobám nestalo užívání přilehlých pozemků či staveb nestalo nemožným, či by užívání ostatních nemovitostí, tvořících s vydávaným pozemkem funkční celek, činilo méně komfortní.

31. Z obsahu spisu soudu prvního stupně, především pak ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], číslo položky [Anonymizováno] ze dne [datum], a ortofotomap pořízených odvolacím soudem, bylo zjištěno, že výše uvedené požadované pozemky jsou pozemky trvalého travního porostu, které jsou využívány jako pozemky zemědělsky obhospodařované nejen formálně (jde o pozemky označené v katastru nemovitostí druhem kultury vedeným v § 1 odst. 2 zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně země půdního fondu), ale i materiálně (fakticky), jak vyplývá ostatně i ze shodných tvrzení účastníků. Pozemky leží jako jeden půdní celek v lánu zemědělsky využívané půdy po západní straně silnice, ze které jsou přístupné, leží na okraji lánu. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že fakt, že tyto pozemky jsou v bezprostřední blízkosti, respektive jsou součástí jednotným způsobem obhospodařování „lánu“, zemědělské půdy (zde je třeba uvést, že dosud bylo v judikatuře odkazováno na funkční propojení pozemků s areálem staveb a pozemku přilehlých a užívaných se stavbou), nebrání jejich zemědělskému využití, neboť jsou obhospodařovatelné a přístupné. Jejich vydáním oprávněným osobám pak není znemožněno ani užívání a zemědělské obhospodařování okolních pozemků jejich současným uživatelem. Nic, podle názoru odvolacího soudu, nebrání tomu, aby části dosavadního jednotného lánu byly i jejich uživatelem odděleny a osety případně jinou kulturou. Proto nejsou dány důvody pro jejich nevydání oprávněným osobám.

32. Vůči převodu ostatních pozemků v k. ú. [adresa] nebyly ze strany žalované vzneseny žádné námitky, proto odvolací soud potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.) rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., kterou bylo žalované uloženo uzavřít s žalobkyněmi smlouvu na bezúplatný převod pozemků v kat. území [adresa], a to pozemků parc. č. [Anonymizováno]

33. Cena vydávaných pozemků činí celkem [Anonymizováno],00 Kč (pro každou z žalobkyň, kterým jsou pozemky vydávány do rovnodílného spoluvlastnictví, činí jednu polovinu této částky), přičemž cena sestává z ceny pozemků par. č. [adresa]. Soud vycházel z ocenění pozemků provedených výše citovaným znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] za situace, kdy cena vydávaných pozemků nebyla v odvolacím řízení zpochybněna.

34. Odvolací soud se dále nezabýval dalšími námitkami, které vznesla žalovaná v řízení proti ceně i vydatelnosti pozemků v k. ú. [adresa] (pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), pozemků v k. ú. [adresa] (parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a pozemku v k. ú. [adresa] (par. č. [Anonymizováno]), neboť z části došlo u uvedených pozemků ke zpětvzetí žaloby a z části jsou nevydatelné z jiných, zákonem předvídaných důvodů.

35. Rozsudek soudu prvního stupně byl ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen rovněž ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto, že přílohou rozsudku soudu je geometrický plán č. [Anonymizováno] vyhotovený [jméno FO], když ve výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodováno pouze o částech tam uvedených pozemků v k. ú. [adresa], oddělených právě tímto geometrickým plánem.

36. Vzhledem, k byť jen částečné změně rozsudku soudu prvního stupně, bylo dále na odvolacím soudu, aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

37. S ohledem na výsledek řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů mezi účastnicemi za použití ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení vzniklo žalované, která byla v konečném důsledku v řízení úspěšná. Výrazem ustálené soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4488/2017) je, že o předmětu řízení ve věcech obdobných žalob na nahrazení projevu vůle směřujících k převodu náhradních pozemků, je namístě uvažovat jako o předmětu penězi ocenitelném, a že v těchto případech nelze při určení tarifní hodnoty sporu aplikovat ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Soud musí jako tarifní hodnotu, při stanovení odměny advokáta, uvažovat vždy cenu pozemků, o kterých bylo rozhodováno. Cena pozemků, jejichž vydání se žalobkyně domáhaly, a cena pozemků, které jim byly vydány, pak představuje poměr úspěchů a neúspěchů účastnic ve sporu. V průběhu řízení došlo (a to i před odvolacím soudem) k částečným zpětvzetím žaloby a nesporně zavinily zpětvzetí žalobkyně, které by měly uhradit žalované náklady se zpětvzetím spojené. V této souvislosti nelze ovšem opomenout nikoliv jednoduchou situaci oprávněných osob při výběru náhradních pozemků, kdy z veřejně dostupných zdrojů (územní plány pro laiky do značné míry nečitelné) jsou překážky jejich převodu jen obtížně zjistitelné, což tím spíše platí pro překážky, které činí konkrétní pozemek pro převod nevhodný z důvodů dovozených judikaturou s ohledem na konkrétní skutečnosti, které vyjdou najevo až v průběhu řízení. I sama strana žalovaná pak v řízení poukazovala na to, že musela vynaložit značné úsilí „k dotvrzení a prokázání nepřevoditelnosti jednotlivých pozemků“. Tyto okolnosti považuje odvolací soud za významné pro závěr, že žalované náklady spojené se zpětvzetím žaloby nepřizná. Rovněž pokud jde o náklady řízení, a to před soudy obou stupňů, odvolací soud tyto náklady ve věci úspěšné žalované (žalobkyně požadovaly do spoluvlastnictví pozemky v hodnotě [Anonymizováno] Kč a dostaly pozemky v hodnotě [Anonymizováno] Kč) rovněž za použití § 150 o. s. ř. nepřiznal. Důvody zvláštního zřetele hodné pro tento postup spatřuje soud v procesu začlenění nejhodnotnějších pozemků, jejichž vydání žalobkyně požadovaly, do státní rezervy pozemků pro zajištění bytové výstavby, a to až v průběhu řízení postupem státu, zastoupeného [Anonymizováno]. Tento postup, mající odraz ve vyloučení pozemku z převodu na oprávněné osoby a tím zmenšení šancí na uspokojení větší části jejich restitučního nároku, byť nebyl shledán protiústavním, musel najít a našel odraz v rozhodnutí o nákladech řízení.