54 Co 187/2024 - 569

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované][Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2. [Jméno advokátky B], narozená [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] 3. [Jméno advokátky D], narozená [Datum narození advokátky D] bytem [Adresa advokátky D] 4. [Jméno advokátky E], narozená [Datum narození advokátky E][Jméno advokátky F] sídlem [Adresa advokátky F] o určení vlastnictví k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. května 2024, č. j. 8 C 71/2019-467, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit každé z žalovaných 1. a 4. [Jméno žalované] a [Jméno advokátky E] náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [Anonymizováno] Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných – advokátky [Jméno advokátky F].

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen ohledně platebního místa tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 2. náklady řízení před soudem prvního stupně k jejím rukám. Jinak se výrok III. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit každé z žalovaných 1. a 4. [Jméno žalované] a [Jméno advokátky E] náklady odvolacího řízení ve výši [Anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných – advokátky [Jméno advokátky F].

V. Ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a 2. a 3. žalovanou [Jméno advokátky B] a [Jméno advokátky D] na straně druhé nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal ve vztahu k žalovaným určení, že ke dni úmrtí zůstavitele [Jméno žalobce], narozeného [datum] a zemřelého [datum] (dále též jen „zůstavitel“), byly ve společném jmění manželů zůstavitele a čtvrté žalované ([Jméno advokátky E]) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví číslo [Anonymizováno] pro k. ú. [Jméno advokátky C] u [Anonymizováno], a to pozemek [Anonymizováno], včetně na něm stojící stavby rodinného domu č. p. [Anonymizováno] [Jméno advokátky C] a pozemky p. č. [Anonymizováno] (dále též jen „nemovitosti“ - výrok I.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně výroky II. až IV. téhož rozsudku tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 4. na jejich náhradu částku [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč k rukám jejich zástupkyně advokátky [Jméno advokátky F], žalované 2. na jejich náhradu částku [Anonymizováno] Kč k rukám její zástupkyně advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] a České republice – Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou na náhradu nákladů státu částku [Anonymizováno] Kč a ve výši dalších částek uvedených v samostatných rozhodnutích o výši nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku nebo do tří dnů od právní moci samostatného rozhodnutí o nákladech řízení.

2. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 8, § 574 a § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), která vyložil s ohledem na závěry vyjádřené v usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3239/19, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, tím, že žalobce sice správně vymezil okruh žalovaných osob a prokázal i svůj naléhavý právní zájem na určení, že byl zůstavitel ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí, nicméně skutkový stav zjištěný provedeným dokazováním neodpovídá skutkovým tvrzením žalobce o tom, že by podpis na darovací smlouvě nebyl pravým vlastnoručním podpisem zůstavitele, ani o tom, že by takového právního jednání zůstavitel nebyl z důvodu nedostatku svéprávnosti kvůli nepříznivému [podezřelý výraz] stavu schopen. Soud prvního stupně naopak vyšel ze zjištění, že darovací smlouvu ohledně předmětných nemovitostí zůstavitel podepsal s tím, že věděl, co činí a jasně projevil vůli darovat nemovitosti první žalované, když ohledně toho byl ve shodě i svojí manželkou – zde čtvrtou žalovanou. Své závěry přitom opřel zejména o znalecké posudky, výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], o kopii darovací smlouvy, o kopii návrhu na vklad do katastru nemovitostí a o kopii knihy o ověřování pravosti podpisů s tím, že v rodině bylo takové darování obvyklé a nejednalo se o žádné náhlé rozhodnutí, přičemž na právní jednání je třeba hledět spíš jako na platné než neplatné. Výpovědi dalších svědků a účastníků (vyjma druhé žalované) pak považoval soud prvního stupně za méně věrohodné.

3. Opačný závěr pak podle soudu prvního stupně nebylo možno dovodit ani z vysokého věku a špatného [podezřelý výraz] stavu zůstavitele, ani ze skutečnosti, že se blízké osoby o [podezřelý výraz] zůstavitele staraly, ani z tvrzení žalobce o údajném snížení kognitivních schopností zůstavitele a jeho ovlivnění léky.

4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně buď změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018, namítl, že soud prvního stupně činil výslechy čtvrté žalované a svědků – praktických lékařů [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] (zřejmě [právnická osoba] – pozn. odv. soudu) mimo jednání bez přítomnosti účastníků, čímž účastníkům řízení odňal možnost klást vyslýchaným osobám se souhlasem soudu otázky. Dále soudu prvního stupně vytkl, že obdobným způsobem mu odňal možnost reagovat na odborná vyjádření znalců, když k vyhlášení odvoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé přistoupil při jednání, u něhož byli znalci slyšeni, bezprostředně po výslechu znalců.

5. Soudu prvního dále vytkl, že nevycházel postupem podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), z rozhodnutí Okresní zprávy sociálního zabezpečení [adresa] (dále též jen „[Anonymizováno]“), které v posudku o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele ze dne [datum] tohoto zařadilo do IV. (tedy nejvyššího) stupně závislosti.

6. Pokud jde o znalecké posudky z oboru [podezřelý výraz], připomněl, že s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3401/2021, bylo prvořadým úkolem soudu prvního stupně nejen zohlednit posudek OSSZ, nýbrž zejména vyčerpat dostupné důkazní prostředky, které měly sloužit k získání spolehlivých a úplných zjištění jako podkladu pro znalecké zkoumání z oboru [podezřelý výraz], jako jsou výslechy praktických lékařů (tedy [právnická osoba], která měla být ošetřující lékařkou zůstavitele již od září 2013 a [právnická osoba], která byla posudkovou lékařkou OSSZ). Pakliže soud prvního stupně uvedeným způsobem nepostupoval, nemá znalecký posudek z oboru [podezřelý výraz] potřebnou validitu, pokud současně nevypracoval alternativní závěry pro všechny možné varianty předkládaných vstupních informací. V souvislosti s tím odvolatel odkázal jednak na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 24 Cdo 622/2020, podle něhož i v případě absence odpovídající [podezřelý výraz] dokumentace zemřelé osoby vztahující se k posuzovanému období lze dospět ke znaleckému závěru, že posuzovaná osoba (zde zůstavitel) byla stižena [podezřelý výraz] a její ovládací a (nebo) rozpoznávací schopnosti byly zcela vymizelé, jednak na studii autorů doc. MUDr. Martina Vyhnálka, Ph. D., Mgr. Tomáše Nikolai. Ph. D., prof. MUDr. Jakuba Horta, Ph. D., prof. MUDr. Jana Laczó, PH. D., Změny kognice ve stáří: jak poznat, že stárneme normálně a jak stárnout úspěšně, podle které sice je přirozené stárnutí spojeno s určitým úbytkem kognitivních funkcí, který však nevede k poruše soběstačnosti, jako v případě intenzity příznaků stárnutí patologického při [podezřelý výraz], jako tomu podle žalobce bylo v případě nulové soběstačnosti zůstavitele odpovídající čtvrtému stupni závislosti. Posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pak podle žalobce nelze považovat za plnohodnotný posudek, neboť znalec odmítl jeho ústní obhajobu před soudem, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pak nepřihlíží ke zjištěním učiněným zejména OSSZ.

7. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nesprávně vyhodnotil důkazní břemeno ohledně pravosti darovací smlouvy (resp. pravosti podpisu zůstavitele na této). Zdůraznil, že důkazní břemeno o této skutečnosti tíží žalované už jen proto, že pravost podpisu jako žalobce popřel. Protože pak soud ve vztahu k žalovaným nepostupoval tak, aby je o jejich důkazním břemenu poučil, pokusil se sám v řízení prokázat (byť to nemělo být jeho povinností), že podpis zůstavitele na darovací smlouvě není jeho pravým vlastnoručním podpisem. Za tím účelem měl soud provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který by zejména zkoumal originál listin a podpisů na nich zachycených. Znalec zpracovávající znalecký posudek z oboru písmoznalectví však pracoval s pouhou kopií darovací smlouvy, pročež objektivně ani nemohl zkoumat vztah podpisu k darovací listině, stejně jako nezkoumal ani nápodobu vzoru pravého podpisu zůstavitele při vedení zůstavitelovy ruky. Odvolatel současně zpochybnil závěry posudku z oboru písmoznalectví vzhledem k tomu, že nebylo ověřeno, kdo byl pisatelem srovnávacích podpisů.

8. Žalobce zpochybnil i pravdivost výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (jako sepisovatelky darovací smlouvy) a druhé žalované. K výpovědi svědkyně namítl, že podle ověřovací doložky měl být podpis zůstavitele ověřen na dvou vyhotoveních darovací smlouvy, jedno z vyhotovení nicméně podpis zůstavitele neobsahuje, z čehož žalobce současně dovozuje, že svědkyně nemohla být u podepisování přítomna. Svědkyně navíc neprovedla test duševních schopností zůstavitele, ačkoliv věděla, že „trvale ulehl.“ Laické posouzení schopností zůstavitele ze strany svědkyně a druhé žalované je pak podle žalobce v rozporu s dalšími důkazy, zejména pak se závěry posudku OSSZ, jakož i s „výpovědí“ třetí žalované a s písemným vyjádřením čtvrté žalované, které obě popisovaly nepříznivý [podezřelý výraz] stav zůstavitele již nejméně od roku [Anonymizováno]. Poukázal přitom na to, že rodina druhé žalované fakticky obhospodařuje nemovitosti, které se darovací smlouvou dostaly do vlastnictví první žalované a syn druhé žalované ([jméno FO]) se dokonce krátce po nabytí vlastnictví k pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Jméno advokátky C] u [Anonymizováno] první žalovanou stal jeho vlastníkem, z čehož žalobce dovozuje zájem druhé žalované na vítězství ve sporu. Nevěrohodnost výpovědi druhé žalované pak žalobce dovozuje též z toho, že popřela, že by měla k dispozici nějaké listiny s pravým podpisem zůstavitele, ačkoliv již v roce [Anonymizováno] byla uzavřena smlouva o převodu majetku zůstavitele na jejího syna [jméno FO], kterou si soud musel vyžádat z katastru nemovitostí.

9. Konečně pak žalobce namítl, že k uzavření darovací smlouvy nemohlo dne [datum] ze strany zůstavitele platně dojít s ohledem na § 563 odst. 1 o. z., neboť zůstavitelův [podezřelý výraz] stav byl natolik nepříznivý, že tento se nemohl seznámit s obsahem listiny, kterou měl podepsat a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla osobou, kterou by si sám zvolil k tomu, aby se s obsahem listiny mohl seznámit. Zůstavitel navíc neměl nikdy v úmyslu darovat předmětné nemovitosti první či druhé žalované, neboť i v případě případných předchozích darů vždy důsledně dbal na to, aby i ostatním svým dětem takové darování kompenzoval. Chtěl proto např. stavební pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [Jméno advokátky C] u [Anonymizováno] převést na něj.

10. V reakci na obranu první a čtvrté žalované dovodil, že převod nemovitostí z vlastnictví zůstavitele byl podvod, kdy právní zástupkyně první a čtvrté žalované [tituly před jménem] [jméno FO] sama jednak výslovně připustila, že v minulosti zastupovala společnost [právnická osoba]. a současně poukázala na to, že v případě, kdy by se na advokáta obrátil ředitel takové společnosti, dalo by se mu možná nějak vyhovět, ale že první žalovaná byla pouhou administrativní pracovnicí v této společnosti. Současně zmínila, že v době podpisu darovací smlouvy existovaly možnosti, jak nahradit podpis zůstavitele vyspělými technickými prostředky. Za situace, kdy jako advokátka se nepochybně znala s dřívější advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], doporučila ji první žalované, jako „vhodnou“ ověřovatelku podpisu za situace, kdy krátce na to (v kalendářním roce [Anonymizováno]) [tituly před jménem] [jméno FO] ukončila svoji advokátní praxi. Následně se pak [Jméno advokátky F] podílela na převodu části nemovitostí získaných první žalovanou na syna druhé žalované.

11. První a čtvrtá žalovaná navrhly (posuzováno podle obsahu jejich vyjádření k odvolání žalobce – viz § 41 odst. 2 o. s. ř.), aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Ve vyjádření k odvolání shodně předně poukázaly na to, že samotný žalobce a členové jeho rodiny posledních [Anonymizováno] let života zůstavitele tohoto navštěvovali maximálně [Anonymizováno] na krátkou návštěvu, pročež jeho tvrzení o nepříznivém [podezřelý výraz] stavu zůstavitele, pro který tento údajně nebyl schopen seznámit se s textem darovací smlouvy, této porozumět a vlastnoručním podpisem vyjádřit svoji vůli smlouvu uzavřít, by mělo být vždy poměřováno právě s uvedenou skutečností, kterou ani žalobce nerozporoval. V souvislosti s tím pak žalované poukázaly na to, že případný nedostatek podkladů (zejména podrobnějších lékařských zpráv) pro jiné závěry o hodnocení [podezřelý výraz] stavu zůstavitele jde nutně za žalobcem, který z vlastního rozhodnutí zůstavitele jako svého otce nejméně posledních [Anonymizováno] let jeho života ignoroval.

12. K otázce důkazního břemene stran pravosti darovací smlouvy žalované 1. a 4. namítly, že důkazní břemeno zde tíží žalobce a pro případ, že by se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil, navrhly, aby případně nechal zpracovat znalecký posudek pracující s originálem darovací smlouvy vyžádaným od katastru nemovitostí. Přesto však poukázaly na to, že existence vlastnoručního podpisu zůstavitele byla potvrzena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru písmoznalectví a aby bylo možno uzavřít, že darovací smlouva je neplatná, musel by znalecký posudek jednoznačně konstatovat, že byl zůstavitelův podpis na smlouvě padělaný. Možnost padělání podpisu osoby se stařeckým třesem však znalec označil za téměř vyloučenou. K námitce, že si soud nevyslechl jako svědky praktické lékaře zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] (správně [jméno FO][Anonymizováno]– pozn. odv. soudu) uvedly, že oba lékaři sdělili, že by své informace o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele nemohli pro potřeby znaleckého zkoumání jakkoliv rozšířit. Dále žalované 1. a 4. poukázaly na to, že žalobce měl možnost připravit se na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] již od [datum] a na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] od [datum]. Pokud jde o posouzení [podezřelý výraz] stavu zůstavitele OSSZ, zdůraznily, že toto hodnocení má vliv toliko na určení, zda posuzované osobě náleží dávka v podobě příspěvku na péči. Oba znalci z oboru [podezřelý výraz] navíc měli podklady OSSZ k dispozici a ani z nich k závěru o nesvéprávnosti zůstavitele v době podpisu darovací smlouvy nedospěli. Pro zapsání práv do katastru nemovitostí pak podle žalovaných postačuje od roku [Anonymizováno] jediná smlouva s úředně ověřenými podpisy. Pokud snad existuje vyhotovení darovací smlouvy s otiskem ověřovacího razítka, avšak bez podpisu zůstavitele, nelze z toho dovozovat, že by svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla podpisu darovací smlouvy zůstavitelem přítomna. Soud by pak podle žalovaných neměl přihlížet k námitkám žalobce zpochybňujícím věrohodnost druhé žalované s ohledem na údajné navázání její rodiny na majetek první žalované získaný darovací smlouvou, neboť se jedná o nová skutková tvrzení uplatněná až po koncentraci řízení, tedy opožděně. Stejně tak by soud neměl zohledňovat ani prosté odkazy žalobce na jeho podání v předchozích fázích řízení.

13. V rámci závěrečného vyjádření k věci před odvolacím soudem první a čtvrtá žalovaná ústy své zástupkyně z řad advokátů sice připustily, že existují technické prostředky, kterými lze nahradit vlastnoruční podpis fyzické osoby, a že jsou advokáti, kteří by se snažili vyhovět např. řediteli velké obchodní společnosti, zároveň zdůraznily, že první žalovaná je pouhou administrativní pracovnicí a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], na kterou se o pomoc s poskytnutím právních služeb obrátily, byla [Anonymizováno] advokátkou, která by nehazardovala se svojí profesí tím, že by něco falšovala, obzvláště pak ve prospěch obyčejných lidí. Zdůraznily přitom, že žalobě by neměl soud vyhovět ani z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, kdy zůstavitel byl odkázán dlouhé roky zejména na jejich na pomoc a ostatní sourozenci měli buď svoje pracovní povinnosti, nebo, jak na to odkazovaly opakovaně v průběhu celého soudního řízení, v případě žalobce extrémní míru lhostejnosti, resp. úplnou lhostejnost a nezájem o něj.

14. Druhá a třetí žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřily.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy soud zásadně provádí pouze důkazy navržené některým z účastníků řízení – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně vypořádal se všemi námitkami odvolatele vznesenými v průběhu řízení. Níže se odvolací soud vypořádává pouze s jednotlivými odvolacími námitkami vznesenými žalobcem.

17. V projednávaném případě je podstata sporu mezi stranami založena na tom, že žalované se dovolávají existence darovací smlouvy datované dnem [datum], kterou měly být darovány nemovitosti ze společného jmění manželů (zůstavitele a 4. žalované) do vlastnictví 1. žalované a žalobce zpochybňuje existenci takového právního jednání a jeho platnost jednak tím, že k takovému jednání ze strany zůstavitele nedošlo (že tento darovací smlouvu nepodepsal – neboť toho nebyl ani fyzicky schopen), případně, pokud se tak skutečně stalo, tak k takovému právnímu jednání nebyl v době podpisu darovací smlouvy svéprávný z důvodu svého nepříznivého [podezřelý výraz] ([podezřelý výraz]) stavu.

18. Odvolací soud předesílá, že pokud jde o břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran sporných skutečností mezi stranami, je v zásadě jejich rozložení v tomto řízení nepodstatné vzhledem k tomu, že soud dospěl závěru o prokázání skutkového stavu, na základě kterého je nutné žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

19. Jen okrajově pak odvolací soud připomíná, že pokud jde o otázku pravosti samotné darovací smlouvy, potom platí, že prohlášení advokáta (advokátního koncipienta) o pravosti podpisu učiněné podle § 25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř., i když obsahuje všechny náležitosti požadované ustanovením § 25a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

20. Sporná darovací smlouva datovaná dnem [datum] tedy přesto, že byla sepsána advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], která rovněž na této ověřila pravost podpisů všech účastníků smlouvy (tedy zůstavitele a 4. žalované jako dárců a 1. žalované jako obdarované), představuje ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř. tzv. „soukromou listinu“. Pro takovou listinu pak platí, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku (tedy popření pravdivosti listiny) nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Podpis na kopii listiny, okopírovaný spolu s dalším textem z originálu, nemá z hlediska dokazování stejné účinky jako vlastnoruční podpis na originálu listiny. Jakýmkoliv způsobem reprodukovaný podpis (s výjimkou případů, kde zákon stanoví něco jiného) není vlastnoručním podpisem, ale jen jeho kopií. Důkaz provedený úředně neověřenou a vlastnoručně nepodepsanou fotokopií listiny soud hodnotí podle zásad § 132 a násl. o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018).

21. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch. Občanský soudní řád neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze originály listin a ačkoli jsou originály listin obecně jako důkazní prostředek vhodnější, než jejich neověřené kopie, a soud by se, pokud pro to nejsou závažné důvody, neměl při dokazování spokojit pouze s fotokopií listiny, nelze takový postup prohlásit za odporující zákonu, a v této souvislosti lze pouze vážit průkaznost provedeného důkazu (k tomu v podrobnostech srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016).

22. Z výše odkazovaných právních závěrů je zřejmé, v projednávaném případě popřením pravosti podpisu zůstavitele na darovací smlouvě ze strany žalobce byla navozena procesní situace, kdy břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně pravosti listiny (darovací smlouvy), resp. pravosti podpisu zůstavitele na ní, tížilo žalované. Ohledně této skutečnosti (tedy pravosti vlastnoručního podpisu zůstavitele na darovací smlouvě) však odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že byla v řízení plně prokázána.

23. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že zůstavitel nebyl v rozhodném období svéprávný k právnímu jednání v podobě uzavření darovací smlouvy, nese v tomto řízení žalobce. Rovněž i ohledně této skutečnosti pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dokazováním provedeným v řízení před soudem prvního stupě bylo zjištěno, že žalovaný byl svéprávný k takovému právnímu jednání.

24. Pokud jde o námitku, že soud prvního stupně při hodnocení [podezřelý výraz] stavu zůstavitele a vlivu takového [podezřelý výraz] stavu na jeho rozpoznávací a volní schopnosti (resp. v konečném důsledku na svéprávnost zůstavitele k právnímu jednání v podobě uzavření darovací smlouvy) nevycházel z posudku zpracovaného OSSZ pro potřeby rozhodnutí o výši příspěvku na péči, potom odvolací soud připomíná, že podle § 135 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle odst. 2 téhož paragrafu si potom jinak soud může otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

25. V projednávaném případě bylo rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], [Anonymizováno] [podezřelý výraz], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v jeho znění účinném do 31. 12. 2011 (dále též jen „zákon o sociálních službách“), a v souladu s § 14 a § 118 zákona o sociálních službách rozhodnuto o [Anonymizováno] zůstavitele z částky [Anonymizováno] Kč na [Anonymizováno] Kč měsíčně ode dne [datum]. Z citovaného rozhodnutí správního orgánu pro občanskoprávní soudní řízení v souladu s § 135 odst. 2 o. s. ř. tedy vyplývá pouze to, že z úhlu pohledu zákona o sociálních službách byl zůstavitel nejpozději od [datum] osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV (úplná závislost), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřeboval každodenní pomoc nebo dohled při více než 20 (v posuzovaném případě konkrétně při 34) úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (viz § 8 písm. d) zákona o sociálních službách). Potud má civilní soud z rozhodnutí správního orgánu vycházet.

26. Shora odkazované správní rozhodnutí nicméně ničeho samo o osobě nevypovídá o svéprávnosti zůstavitele při podpisu darovací smlouvy. Vycházeje z výše uvedeného tedy postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud se při spornosti stran ohledně svéprávnosti zůstavitele při podpisu darovací smlouvy sám nově zabýval posouzením této otázky a za tím účelem správně přistoupil k přibrání znalce z oboru [podezřelý výraz], odvětví [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO] a uložil mu posoudit [podezřelý výraz] stav zůstavitele (konkrétně jeho psychický stav) v červnu a červenci 2014 (dále též jen „rozhodné období“).

27. Podle závěrů znalce byl zůstavitel v rozhodném období organický, tedy na jeho psychice se projevovaly změny vyvolané sklerotickými změnami v jeho mozkových cévách, z podkladů, které měl znalec k dispozici, však nelze spolehlivě určit, jakým způsobem se organicita projevila na jeho psychickém fungování, kdy za ověřené lze považovat pouze zpomalení psychomotorického tempa a to, že mohl být predisponován k detailní orientaci v čase a místě, aniž by však bylo možno určit, zda se jednalo o stav trvalý či jen přechodný. Z lékařské dokumentace nelze spolehlivě konstatovat, že by byl zůstavitel v rozhodném období dementní na jakémkoliv stupni. V lékařské dokumentaci chybí známky odkazující na přítomnost jiného typu [podezřelý výraz], pročež podle znalce nelze prokázat, že by ovládací či rozpoznávací schopnosti posuzovaného byly v rozhodném období podstatně sníženy. Psychický stav zůstavitele v rozhodném období s jistotou nijak neovlivnily ani jemu předepisované léky. Pokud jde o znalecký posudek, který byl podkladem pro rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči v návaznosti na zjištěném IV. stupni závislosti zůstavitele, pak v dokumentaci není věnován případným psychickým změnám větší prostor, byť znalec usuzoval na to, že pokud by zůstavitel byl „psychicky nápadný“, taková informace by se v protokole o šetření sociální pracovnice objevila.

28. Zbývá dodat, že soudem prvního stupně bylo zadáno zpracování posudku z oboru [podezřelý výraz] nejprve znalci [tituly před jménem] [jméno FO], který posudek s obdobnými závěry jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO] podal písemně již dne [datum], přičemž k výslechu v pořadí prvního ustanoveného znalce k závěrům vyjádřeným v jeho posudku nedošlo pouze z důvodu toho, že v mezidobí (od vypracování písemného posudku do doby, kdy chtěl soud prvního stupně přistoupit k výslechu znalce) ukončil svoji znaleckou činnost. Ani posledně vedená skutečnost však důkazní hodnotu závěrů jeho písemně podaného posudku zásadně neumenšuje; naopak, jeho (byť pouze písemně podaný) znalecký posudek podporuje závěry posléze vyslovené znalcem z téhož oboru.

29. Závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru [podezřelý výraz], odvětví [podezřelý výraz] jsou pro odvolací soud přesvědčivé a jejich zdůvodnění i popis postupu, jak k závěrům znalec dospěl, je pro odvolací soud srozumitelný. Zpracování revizního znaleckého posudku tudíž odvolací soud nepovažoval za potřebné a stejně tak nepovažoval za smysluplné zpracovávání případného posudku z oblasti [Anonymizováno], kdy smyslem takového znaleckého zkoumání mělo být zjištění, zda [podezřelý výraz] komplikace pozorované na zůstaviteli odpovídaly procesu samotného stárnutí jeho organismu, či zda a (pokud ano) do jaké míry byly způsobeny jeho případným [podezřelý výraz] [podezřelý výraz]. Ani takový posudek by nemohl dát konkrétnější odpověď na již podrobně znalecky zkoumaný [podezřelý výraz] stav zůstavitele z úhlu pohledu zachování jeho duševních schopností v rozhodném období.

30. Odvolací soud rovněž připouští, že závěr výše odkazovaného rozhodnutí správního orgánu o IV. (tedy nejvyšším) stupni závislosti vychází ze zjištění, které správní orgán učinil na podkladě posouzení stupně závislosti osoby posudkovým lékařem OSSZ, podle něhož zůstavitel potřeboval pomoc mimo jiné i pří úkonech popsaných jako: - orientace v přirozeném prostředí, - komunikace slovní, písemná, neverbální, - orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase i mimo přirozené prostředí, - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, - obstarávání osobních záležitostí, - uspořádání času, plánování života a - zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku (pozn. odv. soudu – odvolací soud ze všech posuzovaných úkonů vybral ty, ze kterých by bylo možno alespoň teoreticky usuzovat na narušení rozpoznávacích či ovládacích schopností zůstavitele, jež by mohlo vést alespoň k hypotetickému závěru o jeho případné snížené či omezené svéprávnosti) s tím, že platnost posudku o [podezřelý výraz] stavu – posouzení stupně závislosti, je trvalá. Samotný posudek o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], jako posudkovou lékařkou OSSZ, jakož i lékařské závěry v něm obsažené nicméně samy o sobě správní rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „s. ř.“) nepředstavují (viz § 25 odst. 4 zákona o sociálních službách, ve spojení s ustanoveními § 16a odst. 1 a 3 a § 8 odst. 1 písm. g) a odst. 4 a 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a ČÁSTI ČTVRTÉ správního řádu - § 154 až § 158 s. ř. a jejich výklad podaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 Ads 271/2017-29, podle něhož je možné učinit toliko závěr, že rozhodnutí o přiznání či zamítnutí [Anonymizováno] musí z posouzení [podezřelý výraz] stavu vycházet a že rozhodné závěry tohoto posouzení mají být součástí odůvodnění rozhodnutí samého, resp. musí být v rámci odůvodnění vyhodnoceny, resp. musí se příslušný správní orgán s posudkem lékaře příslušné správy sociálního zabezpečení vyhotoveným k rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve svém rozhodnutí vypořádat).

31. Aby přitom mohl soud vyhodnotit výše uvedené informace o tom, při jakých úkonech potřeboval zůstavitel pomoc, je třeba připomenout, že z obsahu spisu vedeného Městským úřadem [adresa], odborem sociálních věcí a [podezřelý výraz], [č. účtu] vyplývá, že posudková lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] (ani žalobcem zmíněná [právnická osoba] (rovněž v dokumentaci Úřadu práce a uváděná jako „posuzující lékař“, s jehož závěry vyslovuje [tituly před jménem] [jméno FO] jako posudkový lékař souhlas) nebyla osobně přítomna při osobním posuzování schopností zůstavitele. Při formulaci svých (shora uvedených) závěrů [Anonymizováno] v posudku vycházela z šetření sociální pracovnice [jméno FO], [tituly za jménem] Ze záznamu o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby [právnická osoba] [adresa], odboru sociálních věcí a [podezřelý výraz] ze dne [datum], sp. zn. [č. účtu], který vyhotovila posledně uvedená sociální pracovnice (resp. též ze strojového přepisu tohoto záznamu obsaženého v příloze žádosti o posouzení stupně závislosti zůstavitele podle § 25 odst. 2 zákona o sociálních službách vyhotovené [jméno FO], [tituly za jménem], jako oprávněnou úřední osobu) pak vyplývá podrobnější popis a vysvětlení toho, v čem případně spočívá neschopnost zůstavitele samostatně zvládat shora uvedené úkony, resp. v jakém rozsahu při jejich zvládání potřebuje pomoc. Tak pokud jde o: - orientaci v přirozeném prostředí – zvládá s pomocí (konkrétně před dům zůstavitel sám nevyjde), - komunikaci slovní, písemnou, neverbální – zvládá s pomocí (konkrétně kvůli třesu sám nenapíše vzkaz, pouze se podepíše), - orientaci vůči jiným fyzickým osobám, v čase i mimo přirozené prostředí – zvládá s pomocí (konkrétně k lékařům jej vozí dcera), - nakládání s penězi nebo jinými cennostmi – zvládá s dohledem (konkrétně dle svých slov nepozná drobné kvůli špatnému zraku), - obstarávání osobních záležitostí zvládá s pomocí (konkrétně vše zařizuje dcera), - uspořádání času, plánování života zvládá s dohledem (konkrétně dle slov manželky musí zůstavitele ráno budit a vést k tomu, aby vstal, přes den by jen ležel) a - zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku zvládá s pomocí (konkrétně je závislý na domácím prostředí).

32. Podrobné informace získané z protokolu o šetření sociální pracovnice tak korespondují závěrům znalce o tom, že narušení rozpoznávacích či volních schopností zůstavitele nebylo pozorováno, resp. že neschopnost (omezená schopnost) zůstavitele provádět popisované úkony měla svůj původ zejména v jeho fyzické neschopnosti (nedostatečnosti).

33. K důkazní iniciativně odvolatele, kterou soud prvního stupně neakceptoval, se sluší připomenout, že účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky nemá – v procesním slova smyslu – právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení tzv. nesporná, může provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo (k tomu v podrobnostech srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3606/2007). Soud prvního stupně pak správně neprovedl níže uvedené (žalobcem navrhované) důkazy pro jejich neproveditelnost, případně nadbytečnost, neboť by jejich provedením objektivně nemohl nalézací soud získat žádné další (pro rozhodnutí o věci samé podstatné) informace.

34. Předně je nutné připomenout, že posudková lékařka [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] bohužel již zemřela a nebylo tudíž možno předvolat ji jako svědkyni a důkaz výslechem [právnická osoba] žalobce navrhl nově až v odvolání (nikoliv v řízení před soudem prvního stupně), pročež jeho návrh by odvolací soud ani nemohl akceptovat (viz § 205a o. s. ř. a contr.). Přesto se sluší podotknout, že ani [tituly před jménem] [jméno FO], ani žalobcem zmíněná [právnická osoba], nikdy nebyly osobně přítomny vyšetření zůstavitele (samotné šetření totiž prováděl nikoliv posudkový lékař zpracovávající [podezřelý výraz] posudek, nýbrž pouze sociální pracovník – zde [jméno FO], [tituly za jménem], jejíž výslech však žalobce v průběhu celého soudního řízení nenavrhl), přičemž své závěry formulovaly vždy pouze na podkladě listinné (písemné) dokumentace, kterou označovaly za „dostačující“. Jejich případná svědecká výpověď by se tudíž mohla týkat nanejvýše vysvětlení pojmů užitých v posudku stran [podezřelý výraz] stavu zůstavitele, které však byl schopen soudu z hlediska své odbornosti a zejména z úhlu pohledu své specializace na [podezřelý výraz] vysvětlit ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který měl pro potřeby vypracování svého posudku v tomto řízení k dispozici rovněž veškerou dokumentaci jako posudkové lékařky [Anonymizováno], byť s jeho závěry odvolatel nesouhlasí. Případná svědecká výpověď jiného posudkového lékaře k závěrům učiněným dříve zesnulou kolegyní by byla rovněž pro potřeby rozhodnutí soudu v této věci zcela bezcenná. Stejně tak nelze soudu prvního stupně vytýkat, že neprovedl důkaz výslechem praktické ošetřující lékařky zůstavitele [právnická osoba], která soudu prvního stupně neformálně sdělila, že do ordinace, v níž byl zůstavitel veden jako [podezřelý výraz] (sídlem [adresa], [adresa]), nastoupila až v [Anonymizováno] (tedy po rozhodném období) a zůstavitele shlédla poprvé v [Anonymizováno]. Zákonitě by se tak ke [podezřelý výraz] stavu rovněž nemohla vyjádřit jinak než odkazem na záznamy, které do [podezřelý výraz] dokumentace zanesli její předchůdci a které měl znalec [tituly před jménem] [jméno FO] pro potřeby vypracování svého znaleckého posudku rovněž k dispozici. Návrh na provedení důkazu výslechem praktických lékařů, kteří působili v ordinaci na adrese [adresa] před nástupem [právnická osoba] (zejména pak výslechem [právnická osoba]), rovněž ze strany žalobce nezazněl v řízení před soudem prvního stupně, pročež provádění takových důkazů až v odvolacím řízení by bylo v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

35. K uvedenému odvolací soud připomíná, že žalobce svůj závěr o tom, že [právnická osoba] byla praktickou ošetřující lékařkou zůstavitele již od roku [Anonymizováno] zřejmě mylně dovozuje z toho, že měl k dispozici (a rovněž soudu předložil) výpis ze [podezřelý výraz] dokumentace vedené ambulancí této lékařky za dobu od roku [Anonymizováno], přičemž v záhlaví výpisu ze [podezřelý výraz] dokumentace je uváděno jméno posledně zmíněné lékařky. Jak ovšem vyplývá z kompletního přehledu [podezřelý výraz] dokumentace zůstavitele předloženého přímo ambulancí této lékařky v reakci na výzvu soudu, tato byla osloveným lékařským zařízením vedena do konce července [Anonymizováno] na ručně psaných přehledech a od srpna [Anonymizováno] v elektronické podobě. Skutečnost, že se v záhlaví listů obsahujících výpis z této dokumentace za dobu jejího vedení v elektronické podobě objevuje jméno posledně uvedené lékařky (a to dokonce zpětně již od samého počátku vedení [podezřelý výraz] dokumentace v elektronické podobě, tedy od srpna [Anonymizováno]), tedy vyplývá z toho, že tištěná verze [podezřelý výraz] dokumentace byla předkládána soudu v době, kdy byla ambulance oslovena soudem a kdy jako praktická lékařka ordinaci řídila právě jmenovaná [právnická osoba] (tedy až v roce [Anonymizováno]). Ostatně skutečnost, že [právnická osoba] nastoupila jako praktický lékař do ordinace se sídlem [adresa], [adresa] nepřímo vyplývá i z neformálního sdělení [právnická osoba] (v úředním záznamu soudu prvního stupně nesprávně označeného jako „[Anonymizováno]“) o tom, že působil v téže ordinaci před [právnická osoba], přičemž rovněž pro něj platí závěr, který soudu neformálně sdělil na telefonický dotaz, že k věci by nemohl nic víc (rozuměj více, než je uvedeno v záznamech lékařské dokumentace) uvést. K dokazování lékařskou dokumentací praktické lékařky (resp. k návrhu na její výslech) zbývá dodat to, na co již přiléhavě poukázal znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který samozřejmě měl tuto k dispozici při vypracování znaleckého posudku, a sice že první zmínka o nepříznivém psychickém [podezřelý výraz] stavu zůstavitele vyplývající ze [podezřelý výraz] dokumentace praktické lékařky [právnická osoba] (resp. ordinace se sídlem v [adresa]) se datuje až dnem [datum], tedy více něž 1 rok po rozhodném období, kdy je zaznamenán lékařkou první objektivní nález: „komunikace omezená, výrazné projevy AS cerebri.“ 36. Také odvolací soud připouští, že zůstavitel byl od roku [Anonymizováno] až do své smrti v roce [Anonymizováno] opakovaně hospitalizován v [podezřelý výraz] v [adresa], kdy hospitalizace, která nejblíže rozhodnému období předcházela, trvala od [Anonymizováno] do [datum] a další hospitalizace, která nejblíže po rozhodném období následovala, trvala od [datum]. Z lékařských zpráv o průběhu těchto hospitalizací pak vyplývá (jak opět přiléhavě konstatoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO]), že obsahují protichůdná konstatování o rozpoznávacích a volních schopnostech zůstavitele v čase, pročež z nich nelze vysledovat kontinuální poškození těchto schopností, na jejichž podkladě by znalec konstatoval závěr, že došlo k jejich trvalé změně u zůstavitele jako pacienta. Námitka odvolatele, aby znalec (resp. soud), pokud není ochoten akceptovat závěry žalobce o nesvéprávnosti zůstavitele v rozhodném období, případně zpracoval posudek z oboru [podezřelý výraz] s variantním řešením odpovědí na otázky stran zůstavitelových schopností rozpoznávacích a ovládacích, kdy každé z řešení bude odpovídat pouze selektivně vybraným zjištěním, která by mohla nasvědčovat buď závěru o plné svéprávnosti, nebo naopak závěru o téměř úplné ztrátě svéprávnosti, není přiléhavá. Úkolem znalce bylo posoudit rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitele v rozhodném období vycházejíc ze všech dostupných informací. Znalec tudíž měl k dispozici zejména lékařské záznamy od praktického lékaře zůstavitele a záznamy o průběhu hospitalizací zůstavitele v nemocnici. Logicky pouze podpůrně mohl při plnění znaleckého úkolu z oboru [podezřelý výraz] přihlížet k případným dalším zjištěním učiněným jednak v průběhu sociálního setření při projednávání žádosti zůstavitele o přiznání příspěvku na péči (resp. žádosti o jeho zvýšení), jakož i zcela laickým konstatováním účastníků řízení a svědků o projevech zůstavitele v rozhodném období.

37. Pokud pak jde o objektivní lékařské nálezy z [podezřelý výraz] v [adresa], obvykle je v nich (z úhlu pohledu odvolacího soudu logicky) konstatováno narušení některých kognitivních funkcí zůstavitele při přijetí k hospitalizaci, naproti tomu v okamžiku jeho propuštění do domácího léčení již nikoliv. Tak v případě poslední hospitalizace v roce [Anonymizováno] bylo při přijetí zůstavitele zjištěno, že tento: „... vůbec není orientován časem, místem orientován částečně (ví, že je v nemocnici) ...“ a má „... psychomotorické tempo zpomalené.“ Již v průběhu hospitalizace byl nicméně „... postupně lépe spolupracující ...“ a po ústupu zánětu močových cest byl z hospitalizace propuštěn do domácího léčení. Při této hospitalizaci byl zůstaviteli zaveden též permanentní močový katetr. V srpnu [Anonymizováno] pak byl podle objektivního nálezu zůstavitel „... orientovaný + - ...“ poté, co byl převezen do nemocnice rychlou lékařskou pomocí pro fibrile při horečce. Po přeléčení akutního zánětu močových cest byl opět předán do domácího léčení. V souvislosti s tím odvolací soud připomíná, že drtivá většina hospitalizací se uskutečnila z důvodu léčby právě onemocnění močových cest, případně pro selhávání ledvin při dehydrataci zůstavitele. Při následné hospitalizaci od [datum] do [datum], kterou zůstavitel nastoupil z důvodu kolapsového stavu s několik minut trvající kvantitativní poruchou vědomí, byl přesto zůstavitel při přijetí do nemocnice podle objektivního nálezu: „... při vědomí, orientován, neurol. orient. bpn (orientační neurologické vyšetření bez patologického nálezu – pozn. odv. soudu).“ V průběhu této hospitalizace byl vyšetřen i na neurologii ([datum]), kdy podle objektivního nálezu byl „... lucidní, orientován pouze místem a osobou, přesným časem dezorientován, rok ví, ale přesné datum ne ...“.

38. Z výše uvedených záznamů o hospitalizaci zůstavitele je pak dále zřejmé, že byl z důvodu zeleného zákalu (glaukomu) slepý na pravé oko a na levé oko viděl jen trochu. Kromě toho trpěl mimo jiné i parkinsonským syndromem.

39. Také odvolací soud si je vědom ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, podle které je povinností soudu umožnit znalcům ([podezřelý výraz], [Anonymizováno]), aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy [podezřelý výraz] choroby vyžadují zbavení (případně omezení) způsobilosti k právním úkonům, kdy k tomuto účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, a nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5226/2009, a ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3401/2021). Odhlédnuto však od samotné skutečnosti, že v řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že by zůstavitel vůbec duševním onemocněním v rozhodném období trpěl, není možno přisvědčit postupu žalobce, který se v průběhu řízení snažil selektivně vybrat a v odvolání shromáždit z každého z provedených důkazů (ať už se jednalo o důkazy listinné – lékařské zprávy o zdravotním stavu zůstavitele, či důkazy výpovědí účastníků řízení a v řízení slyšených svědků) vždy jen ta případná zjištění, ze kterých by bylo možno usuzovat na co možná nejhorší [podezřelý výraz] stav zůstavitele, za současného pominutí všech ostatních zjištění, která současně vypovídají o pozitivním stavu [podezřelý výraz] zdraví zůstavitele. Odvolatel se současně mýlí v tom, že případná zjištění obojího charakteru v řízení neobstojí vedle sebe, a že povinností soudu prvního stupně tudíž bylo nejprve vyhodnotit, které (zejména v případě protichůdných výpovědí účastníků řízení a svědků) skutečnosti o chování a jednání zůstavitele vzal soud za prokázané a které nikoliv, a až na jejich podkladě měl dát znalci pokyn k vypracování posudku z oboru [podezřelý výraz], který by zohledňoval pouze soudem zjištěný skutkový stav věci (zde [podezřelý výraz] stav zůstavitele). Odvolatel totiž zjevně pomíjí tu skutečnost, že protichůdně vypovídající účastníci řízení a svědci se (vyjma okamžiku podpisu sporné darovací smlouvy) nevyjadřovali k jedinému okamžiku v životě zůstavitele, nýbrž k dlouhému časovému období jeho života (obvykle přinejmenším od roku 1996 do smrti zůstavitele). Naopak, jak ostatně konstatuje rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO], rozdílná zjištění o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v čase (pokud se jím ošetřující lékaři vůbec u zůstavitele zabývali) konstatují i účastníky řízení nezpochybňované lékařské záznamy lékařů v době [podezřelý výraz] zůstavitele v [právnická osoba]. Povinností znalce tudíž nebylo vypracovávat znalecký posudek vycházejíc ze závěrů o tom „nejhorším možném“ duševním stavu zůstavitele, ani vypracovávat posudek s variantním řešením odpovědí, nýbrž zohlednit právě tu skutečnost, že u zůstavitele byly pozorovány rozdílné stavy, což znalec ve svém [Anonymizováno] učinil, když konstatoval, že u zůstavitele nelze konstatovat, že by rozhodném období trpěl demencí či jinou [podezřelý výraz], která by ovlivňovala jeho rozpoznávací či volní schopnosti.

40. K selektivně vybíraným zjištěním se sluší připomenout, že pokud jde o výpovědi svědkyň z rodiny žalobce (jeho manželky [tituly před jménem] [jméno FO] a dcery [tituly před jménem] [jméno FO]), potom obě odvolací soud předně hodnotí jako zkreslené tím, že mají ekonomický zájem na úspěchu žalobce v tomto sporu. [adresa] pak je i to, že přicházely do kontaktu se zůstavitelem podstatně méně často než všechny čtyři žalované osoby (maximálně [Anonymizováno] za rok – dle žalovaných 1., 2. a 4. ještě mnohem méně častěji) a (to zejména) jejich návštěvy se omezovaly (jak samy svědkyně připustily) na dobu maximálně [Anonymizováno] minut. Ačkoliv obě svědkyně uvedly, že zůstavitel je v rozhodném období již prakticky ani nepoznával (z jejich rodiny poznával nanejvýše žalobce) a nekomunikoval s nimi, přesto obě potvrdily, že zjištění učiněná v rámci sociálního šetření OSSZ pro rozhodnutí o žádosti o příspěvek na péči (jež však taková zjištění neuvádí, či přímo vyvrací), se kterými byly následně žalobcem seznámeny, odpovídají jejich pozorování zůstavitele. Již v tomto lze vysledovat rozpor v jejich výpovědích. Vnitřně zcela rozpornou se pak jeví výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno] zůstavitele) – tehdy [Anonymizováno], v té její části, kdy na jednu stranu dokonce na zůstaviteli pozorovala projevy atrofie mozku – neorientaci v čase a okolí, současně však údajně žalovaným doporučovala, aby zůstaviteli alespoň pouštěly televizi nebo rádio, protože mu chyběl sociální kontakt.

41. V souvislosti s tím odvolací soud připomíná, že z dopisu psaného manželkou žalobce a adresovaného druhé žalované [Jméno advokátky B] z května [Anonymizováno] lze dovodit, že nejméně od [Anonymizováno] došlo mezi žalobcem a jeho rodiči (zůstavitelem a 4. žalovanou) k hádce, která vyvrcholila tím, že žalobce své rodiče vyhodil a neudržoval s nimi kontakt. Pokud přesto posléze k obnovení kontaktů došlo, jejich četnost a intenzita se mohla pohybovat maximálně ve shora uvedeném rozsahu.

42. Pokud pak jde o zjištění učiněná z výpovědí žalovaných 1, 2 a 4 jako účastnic řízení, předesílá odvolací soud, že v případě výpovědi 4. žalované [Jméno advokátky E] ([Anonymizováno] zůstavitele a [Anonymizováno] žalobce), pak tato předně odmítla (ústy své zástupkyně z řad advokátů v tomto řízení) vypovídat v přítomnosti žalobce. Skutečnost, že soud prvního stupně provedl výpověď této účastnice řízení bez přítomnosti žalobce (a tudíž i bez jeho možnosti klást 4. žalované otázky) pak s ohledem na předešlé stanovisko této účastnice řízení nepředstavuje jakékoliv procesní pochybení, které by omezovalo procesní práva žalobce v tomto řízení, když tato pouze využila svého práva podobně, jako to učinil samotný žalobce, který v řízení před soudem odmítl vypovídat zcela (viz § 131 odst. 1 o. s. ř.). Nadto lze konstatovat, že soud prvního stupně i s ohledem na obsah vyjádření 4. žalované v rámci jejího vlastního líčení toho, co ví o předmětu výslechu, vyčerpal i dotazy žalobce na 4. žalovanou předem soudu prvního stupně žalobcem zaslané. Nepřípadným pak je odkaz žalobce na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze den 31. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4132/2018, které se vyjadřují k problematice výslechu svědka, jehož výslech může být provede i bez jeho souhlasu, a který může odmítnout podání svědecké výpovědi za zcela odlišných podmínek (viz § 126 odst. 1 o. s. ř.). Ostatně posledně uvedené platí pro výpovědi i ostatních žalovaných, jejichž výslechu byl žalobce přítomen a kterým mohl klást (a také kladl) otázky do okamžiku, než rovněž využili svého práva nesouhlasit se svým výslechem.

43. Odvolací soud rovněž musí předeslat, že protokoly o výpovědích všech účastnic řízení jsou veřejnými listinami, přičemž proti jejich obsahu nebyly ze strany žalobce vzneseny námitky protokolace. I kdyby však soud vycházel ze zvukových nahrávek těchto výpovědí (resp. z přepisů takových nahrávek založených do spisu žalobcem, s nimiž se měl možnost seznámit mimo jiné i z mnohastránkového odvolání žalobcem z větší části doslovně předčítaného) nijak by to zjištění učiněná z těchto výpovědí soudem (a to ani soudem odvolacím) nezměnilo v tom smyslu, že by z nich bylo možno vyvodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.

44. Také ohledně výpovědí žalovaných 1., 2. a 4. odvolací soud předesílá, že je na tyto třeba (obdobě, jako na výpovědi svědkyň z rodiny žalobce) rovněž nahlížet kriticky proto, že mají zájem na zachování majetkového převodu, kterého se samy účastnily, popř. z něhož následně profituje jejich rodina.

45. Výpověď žalované č. 4 (jak správně konstatoval soud prvního stupně) sice nepřinesla přehledné informace o průběhu a případném vývoji [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v čase, neboť čtvrtá žalovaná nebyla schopná při výslechu udržet jednotnou časovou linii postupně po sobě v čase jdoucích událostí. Současně však lze z této výpovědi dovodit, že darování předmětných nemovitých věcí žalované č. 1 bylo dlouhodobým přáním obou rodičů (tedy zůstavitele a právě 4. žalované), jakož i to, že 4. žalovaná byla osobě přítomna samotnému podpisu darovací smlouvy zůstavitelem za přítomnosti obdarované (1. žalované) a advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] (zde slyšené v postavení svědkyně). V žádném případě však z výpovědi 4. žalované nebylo možno dovodit, že by kdy na zůstaviteli pozorovala jiné [podezřelý výraz] komplikace než ty, které by byly spojeny s jeho nepohyblivostí.

46. Podobně se k otázce chování, jednání a projevů případných zdravotních omezení zůstavitele vyjadřovala rovněž žalovaná č. 1, s tím upřesněním, že podrobněji popsala okolnosti, které předcházely bezprostředně samotnému uzavření darovací smlouvy, kdy vysvětlila, že na žádost rodičů to byla ona, kdo se obrátil na advokátku [tituly před jménem] [jméno FO] s žádostí, aby připravila darovací smlouvu ohledně předmětných nemovitých věcí a za účelem podpisu darovací smlouvy účastníky se dostavila do jejich společného bydliště, kde se nacházel i zůstavitel. Ani z výpovědi této účastnice nebylo možno dovodit žádné další podrobnosti významné pro odborné posouzení celkového [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v rozhodném období.

47. Konečně pak k výpovědi 2. žalované ([Jméno advokátky B]) lze podotknout, že tato nejen, že nesdílela společnou domácnost se zůstavitelem, nýbrž se zcela zjevně nekriticky pozitivně vyjadřovala ke zdravotnímu stavu zůstavitele způsobem, který se rozchází i s lékařskými záznamy o jeho zdravotním stavu v době bezprostředně před jeho smrtí v roce [Anonymizováno].

48. Zbývá dodat, že žalovaná č. 3 ([Jméno advokátky D]) nebyla v průběhu řízení nikdy vyslýchána v postavení účastníka řízení. Své stanovisko k věci vyjádřila nejprve písemně tak, že o darování nemovitostí první žalované nevěděla a nesouhlasí s ním. V průběhu řízení se pak k okolnostem samotného darování vyjádřila ústně u jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne [datum], kdy uvedla, že oba rodiče (tedy zůstavitel a 4. žalovaná) si vždy přáli, aby nemovité věci převzala [Anonymizováno] [Jméno žalované] (1. žalovaná). Dne [datum] se pak opět u jednání v rovině skutkových tvrzení vyjádřila ke [podezřelý výraz] stavu zůstavitele tak, že zůstavitele navštěvovala jednou týdně, přičemž po roce [Anonymizováno] byl na lůžku, už ani nevstával, „... to už bylo jako stěží, všechno už ani nevnímal ...“, resp. svoji komunikaci s ním popsala jako „... to su já, Maruna, jó. Vždycky Maru, jó ...“. Současně však podotkla, že nedokáže posoudit, zda byl zůstavitel schopen v rozhodném období podepsat darovací smlouvu, resp. zda byl schopen posoudit, co dělá. Odhlédnuto od skutečnosti, že se jedná o prosté skutkové tvrzení účastnice řízení učiněné mimo provádění důkazu výslechem její osoby, tak ani takové prohlášení neskýtá s ohledem na ostatní zjištění učiněná z lékařských zpráv o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v době následující po rozhodném období dostatečně jednoznačný závěr o neschopnosti zůstavitele zvážit darování nemovitostí první žalované a takové právní jednání i učinit.

49. K výpovědím 1., 2. a 4. žalované odvolací soud rovněž dodává, že tzn. „informační povinnost“ (jak ji dovodil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010) ohledně [podezřelý výraz] stavu zůstavitele (a projevů jeho případných [podezřelý výraz] omezení) by je mohla stíhat, byť se jedná o stranu sporu jinak nezatíženou břemenem tvrzení a důkazním břemenem o takových skutečnostech, jedině za předpokladu, že by zde neexistovaly žádné (nebo zcela minimální) informace o takových skutečnost dostupných z nezávislých zdrojů (zde zejména v podobě sociálního šetření o míře závislosti zůstavitele na pomoci třetích osob ze strany OSSZ, lékařských záznamů praktického lékaře a dalších lékařských zpráv o průběhu četných hospitalizací zůstavitele v [podezřelý výraz]). O takový případ se však v projednávaném případě nejedná. Nadto všechny tři shora uvedené žalované se ke [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v základních bodech vyjádřily, byť (jak na to poukázal soud shora) se jejich vyjádření (stejně jako vyjádření svědků podporujících stanovisko žalobce) s objektivními záznamy o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele v některých bodech rozcházela, přičemž k odmítnutí souhlasu se svojí výpovědí přistoupily až po takovém vyjádření.

50. Jen okrajově pak odvolací soud připomíná, že první žalovaná ([Jméno žalované]) odmítla vypovídat poté, co na dotaz žalobce připustila, že nahradila vlastnoruční podpis za zůstavitele na listině datované dnem [datum], kterým bylo žádáno o ukončení pojistné smlouvy na [Anonymizováno] s vysvětlením, že to bylo přáním zůstavitele. Druhá žalovaná ([Jméno advokátky B]) pak odmítla vypovídat poté, co se naposledy na dotaz žalobce vyjádřila k tomu, že neví, kdy zůstavitel přestal komunikovat se svými sousedy. Posledně uvedený závěr o neexistenci nesplnění informační povinnosti žalovaných lze pak vztáhnout i na skutková tvrzení 3. žalované.

51. Za stěžejní důkaz v této věci ohledně projevu vůle zůstavitele darovat předmětné nemovité věci žalované č. 1 (jakož i ohledně samotného podpisu zůstavitele na darovací smlouvě) považuje odvolací soud jednak výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (advokátky, která připravila text darovací smlouvy a ověřila rovněž podpis zůstavitele na této), ve spojení se zjištěním učiněným ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

52. Odvolací soud předesílá, že zejména svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] považuje v tomto řízení za jedinou nezaujatou osobu, která se navíc bezprostředně účastnila samotného aktu uzavření darovací smlouvy završeného jejím podpisem stranami. K hodnocení výpovědi uvedené svědkyně lze připomenout, že skutečnost, že si na samotné jednání vůbec rozvzpomněla, pro soud srozumitelně odůvodnila tím, že si musela případ připomenout nahlédnutím do vlastní spisové dokumentace. K průběhu samotného jednání pak vysvětlila, že v bydlišti zůstavitele panovala příjemná atmosféra, přičemž právě z uvedeného důvodu svědkyně uvedla, že její návštěva v bydlišti zůstavitele byla „o emocích“. Jinými slovy, z emocí svědkyně nedovozovala konkrétní zjištění o tom, že viděla zůstavitele podepisovat text darovací smlouvy. Z úhlu pohledu odvolacího soudu si zcela logicky vzpomněla pouze na zcela zásadní okolnosti (tedy, že se na ni obrátila s požadavkem na poskytnutí právní pomoci první žalovaná a že se zúčastnila podpisu smlouvy ze strany zůstavitele v místě jeho bydliště, kdy podpisy účastníků darovací smlouvy rovněž ověřovala) a dále pak už pouze na okolnosti takového charakteru, které byly v době, kdy ještě vykonávala advokacii, obvyklou opakující se praxí, tedy že účastníkům smlouvy jednak předložila jedno vyhotovení textu smlouvy, které sama připravovala a současně je seznamovala i s obsahem písemnosti. Ohledně ostatních (dlužno podotknout, že z úhlu pohledu svědkyně logicky nepodstatných) okolností, jako je počet vyhotovení darovací smlouvy, který připravila, popř. kdo podával návrh na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy, si svědkyně (i podle odvolacího soudu přirozeně) nepamatovala.

53. V případě zde řešené darovací smlouvy tak svědkyně srozumitelně popsala, že nejprve seznámila v kuchyni s textem smlouvy žalovanou 1 jako obdarovanou a žalovanou 4 jako dárkyni a posléze samostatně ještě jednou zůstavitele ležícího na posteli v místnosti za kuchyní (jako dalšího dárce). V přítomnosti zůstavitele vysvětlovala i případný rozdíl mezi darováním a děděním. Uvedla též, že se zůstavitelem osobě mluvila, na což si vzpomněla zejména proto, že zůstavitel hovořil o svojí obdarované [Anonymizováno] [Jméno žalované] (1. žalované), na jejíž pokyn připravovala text darovací smlouvy, zdrobnělinou jejího křestního jména jako o „[Anonymizováno]“, přičemž svědkyně má rovněž křestní jméno [jméno FO]. Vzpomněla si rovněž na to, že zůstavitel sám měl obavy z toho, že jeho podpis na darovací smlouvě nebude považován za platný pro třas jeho ruky při psaní. Svědkyně současně potvrdila nejen to, že zůstavitel v rozhodné době při podpisu smlouvy nevykazoval z jejího (dlužno podotknout že laického) úhlu pohledu jakékoliv známky duševní [Anonymizováno], resp. nepozorovala na něm žádné narušení rozpoznávacích či volních schopností, ale že zůstavitel skutečně darovací smlouvu před ní podepsal.

54. Jak dále vyšlo najevo z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a tímto posudkem zkoumaných kopií listin s podpisy, svědkyně v postavení advokátky rovněž provedla ověření pravosti podpisu zůstavitele na darovací smlouvě, o čemž svědčí i podpisy zachycené na kopii ověřovací knihy podpisů vedené zmíněnou svědkyní jako advokátkou.

55. Odvolací soud si je vědom toho, že na prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] o pravosti podpisu účastníků na darovací smlouvě se uvádí, že mělo dojít k ověření podpisů na dvou vyhotoveních darovací smlouvy. Výše uvedená zjištění učiněná z výpovědi samotné svědkyně nicméně podle názoru odvolacího soudu nezpochybňuje ani skutečnost, že se dodnes nepodařilo dohledat druhé vyhotovení darovací smlouvy, na němž by byly rovněž ověřeny podpisy účastníků (resp. zejména pak zůstavitele), resp. že ani není známo, zda vůbec k ověření podpisu zůstavitele na nějakém jiném vyhotovení darovací smlouvy než na tom, které bylo předloženo katastru nemovitostí, došlo. Věrohodnost tvrzení svědkyně neumenšuje ani skutečnost, že si svědkyně nebyla schopna vzpomenout na to, kolik vyhotovení darovací smlouvy vyhotovila, resp. na kolika takových vyhotoveních skutečně podpis zůstavitele ověřila, a to bez ohledu na skutečnost, zda svědkyně v postavení ověřující advokátky vyhotovila či nevyhotovila i další stejnopis darovací smlouvy bez podpisu zůstavitele, jenž měl být posléze předložen [právnická osoba] a. s. a který předložil soudu žalobce.

56. Výpověď svědkyně advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] pak dává odpověď i na výtky žalobce stran toho, zda bylo postupováno v souladu s ustanovením § 563 o. z. při uskutečnění právního jednání zůstavitele v podobě uzavírání darovací smlouvy s ohledem na jeho fyzické handicapy, kterými nesporně v době podpisu darovací smlouvy trpěl.

57. Podle § 563 odst. 1 o. z. pokud v písemné formě právně jedná ten, kdo nemůže číst a psát, ale je schopen seznámit se s obsahem právního jednání pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, opatří listinu podpisem; není-li s to se podepsat, učiní namísto podpisu před alespoň dvěma svědky na listině rukou nebo jinak vlastní znamení, ke kterému jeden ze svědků připíše jméno jednajícího.

58. Zmíněné ustanovení je přitom nutné vykládat v souladu s níže uvedenými právními závěry, byť přijatými judikaturou vztahující se k výkladu předchozího občanského zákoníku (zejména § 40 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v jeho znění účinném do [datum], dále též jen „obč. zák.“), tak, že písemný právní úkon učiněný fyzickou osobou, která nemůže číst nebo psát a která je schopna listinu vlastnoručně podepsat, v jiné formě než úředním zápisem je platný, poznala-li nebo mohla-li (byla-li způsobilá a měla-li k tomu reálnou příležitost) poznat obsah právního úkonu prostřednictvím přístrojů nebo speciálních pomůcek anebo jiné osoby; nevyžaduje se, aby se vždy s obsahem právního úkonu skutečně seznámila (k tomu v podrobnostech srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 1142/2009. Jinými slovy platnost právního úkonu osoby, jež nemůže číst a psát, jež však listinu vlastnoručně podepsala, je dána i tehdy, měla-li tato osoba schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu prostřednictvím přístrojů, pomůcek či jiné osoby, nikoliv tedy pouze tehdy, když se takto s obsahem právního úkonu vskutku seznámila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 551/2012).

59. V projednávaném případě přitom z lékařských zpráv bylo zjištěno, že zůstavitel neviděl na pravé oko a na levé pouze špatně. Nebyl tedy zcela slepý. Podstatné ovšem je, že s obsahem darovací smlouvy jej seznámila sama advokátka [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud připouští, že právní služby advokátky si objednala sama první žalovaná, toto zjištění nicméně ničeho nevypovídá a tudíž ani nevylučuje, aby v okamžiku, kdy se advokátka dostavila do bydliště zůstavitele, tento souhlasil s tím, aby jej s obsahem darovací smlouvy, kterou připravila, seznámila, což ostatně svědkyně i učinila, resp. jak svědkyně blíže vypověděla, dokonce mu vysvětlila i otázku rozdílu mezi převodem (zde darováním) vlastnického práva k nemovitým věcem a přechodem (tedy možnost dědění). I kdyby si tedy zůstavitel nebyl schopen darovací smlouvu jemu předloženou přečíst sám, byl s jejím obsahem seznámen přinejmenším právě prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolil (zde advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO]).

60. Pro posouzení otázky právních důsledků plynoucích z uzavřené darovací smlouvy pak je nepodstatné, který z účastníků darovací smlouvy učinil návrh na vklad do katastru nemovitostí podle této smlouvy. Jen okrajově k tomu tudíž odvolací soud připomíná, že z kopie návrhu na vklad do katastru nemovitostí je zřejmé, že v daném případě jako navrhovatelé vystupovali všichni tři účastníci darovací smlouvy (tedy zůstavitel a čtvrtá žalovaná jako dárci a první žalovaná jako obdarovaná). Ani v případě, kdyby se zůstavitel na zahájení vkladového řízení jako navrhovatel nepodílel, nemělo by to vliv na skutečnost, že vkladové řízení nepochybně mohly zahájit (i bez účasti zůstavitele jako navrhovatele) i jen samotné žalované.

61. Ke zjištěním učiněným z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pak přistupuje (a svědeckou výpověď dále potvrzuje) závěr písmoznaleckého posudku o pravděpodobnosti pravosti kopie pravého podpisu zůstavitele na zkoumané kopii darovací smlouvy.

62. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že soud prvního stupně uložil znalci určit, zda „podpisy ve znění „[jméno FO]“ na darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne [datum] (dále též jen „darovací smlouva“) a na souvisejícím návrhu na vklad do katastru nemovitostí (pozn. kopie založené v soudním spise na č. l. [Anonymizováno], resp. č. l. [Anonymizováno]) (dále též jen „zkoumané podpisy“ – pozn. odv. soudu) ... jsou pravými podpisy pana [Jméno žalobce], nar. [datum], zemřelého dne [datum] (dále též jen „zůstavitel“ – pozn. odv. soudu)“ s vysvětlením, že při plnění znaleckého úkolu má znalec vycházet z dalších listin založených ve spise, které doložili účastníci jakožto listiny psané rukou jmenovaného, resp. z listin vyžádaných pro účely znaleckého zkoumání soudem a pro případ potřeby dalšího srovnávacího materiálu, aby se znalec obrátil na soud s žádostí o vyžádání takových listin. Znalec byl současně upozorněn, že při plnění znaleckého úkolu je třeba zohlednit věk a [podezřelý výraz] stav jmenovaného tak, jak vyplývá z listin založených ve spise.

63. Usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo vymezení úkolu znalce doplněno na výslovný požadavek žalobce tak, že jeho úkolem je „porovnat podpisy [Jméno žalobce], nar. [datum] na obou vyhotoveních darovací smlouvy a na související knize o prohlášeních pravosti podpisů číslo [Anonymizováno] pořadové číslo [Anonymizováno] z [datum] (dále rovněž též jen „zkoumané podpisy“ – pozn. odv. soudu) a určit, zda uvedené podpisy byly pořízeny ve stejný čas.“ 64. Znalec soudu prvního stupně předložil písemně vypracovaný znalecký posudek datovaný dnem [datum], č. [Anonymizováno], dne [datum]. V písemném vyhotovení posudku pak formuloval odpovědi na položené otázky tak, že v případě všech čtyř zkoumaných podpisů je pravděpodobnější (tzn. na devítistupňové škále závěrů používaných v oboru písmoznalectví, kde +4 znamená závěr o jednoznačně pravém podpisu, -4 závěr o jednoznačném padělku a 0 závěr o tom, že nelze o pravosti podpisu objektivně rozhodnout, se jedná o závěr na stupni +1), že na všech kopiích dokumentů se jedná o kopie rozpadlých variant pravých podpisů zůstavitele, než že by se mohlo jednat o kopie padělků. Pro hypotézu padělků nic nesvědčí a nelze ji ani prokázat. Písmoznaleckými ani jinými metodami nelze prokázat, zda byly zkoumané podpisy napsány ve stejný okamžik. Zkoumané podpisy na druhou stranu vykazují vzájemnou integritu a nic nenasvědčuje tomu, že by byly tyto podpisy psány za výrazně měněných písařských podmínek nebo s výraznými časovými odstupy.

65. Vycházejíc z výše uvedeného zadání znaleckého úkolu je zřejmé, že povinností znalce nebylo zkoumat vztah podpisu k listině, jak se mylně domnívá odvolatel. Úkolem znalce bylo „pouze“ posoudit pravost shora uvedených zkoumaných podpisů, kterýžto závěr lze učinit i na podkladě zkoumání prostých kopií takových podpisů (samozřejmě pod podmínkou, že znalec nazná, že pouhá kopie k identifikaci pravosti podpisu postačuje, což v daném případě znalec konstatoval). Ostatně i s ohledem na odkaz soudu prvního stupně na konkrétní kopie listin založené ve spise lze dovodit, že soud prvního stupně jako zadavatel posudku si byl vědom toho, že za splnění znaleckého úkolu bude považovat zjištění znalce učiněná byť jen na podkladě kopií listin (samozřejmě pod podmínkou, že znalec dovodí jejich použitelnost pro zodpovězení jemu položených otázek), obzvláště, když se spokojil s předložením ověřených kopií darovací smlouvy a návrhu na vklad od katastrálního úřadu, a takto soudní spis předložil i znalci.

66. K tomu odvolací soud připomíná, že s důrazem na potřebu zkoumat originál darovací smlouvy s originálem vlastnoručního podpisu zůstavitele žalobce přišel až v reakci na (pro něj nepříznivý) závěr písemného vyhotovení znaleckého posudku, kdy si uvědomil, odkazujíc na odbornou literaturu z oboru písmoznalectví, kterou odvolací soud nehodlá jakkoliv zpochybňovat, že možnost vyvrátit pro účastníka řízení nepříznivé závěry znaleckého zkoumání kopií podpisů (za situace, kdy ke zkoumání pravosti podpisu vyhodnotí jako použitelné pouze kopie podpisu samotný písmoznalec) je prakticky vyloučena. Jinými slovy, že jediným potenciálně způsobilým krokem ke zpochybnění závěrů je námitka, že jinak pravý (vlastnoruční) podpis zůstavitele byl na zkoumanou listinu přenesen jinými prostředky, než je uskutečnění samotného podpisu, tedy, zjednodušeně řečeno, že byla buď „kopie jinak pravého vlastnoručního podpisu zůstavitele na kopii darovací smlouvy dokopírována“, nebo že byl „k jinak pravému vlastnoručnímu podpisu zůstavitele na prázdné listině dokopírován text darovací smlouvy“), kteréžto jediné námitky logicky nelze písmoznalecky pouze z kopií listin přezkoumat, neboli, jak namítá žalobce, že znalec nezkoumal „vztah podpisu k listině“.

67. Rovněž odvolací soud však má ve shodě se závěry soudu prvního stupně za to, že neúčelnost zkoumání případného vztahu podpisu k listině pro potřeby rozhodnutí v této věci vychází ze skutečnosti, že vyhotovení podpisu zůstavitele na darovací smlouvě je primárně prokazována výpovědí svědkyně advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], která byla podpisu listiny zůstavitelem přítomna.

68. Znalec jinak správně podrobil zkoumání i ostatní podpisy (případně jejich kopie) založené ve spise a přiléhavě vysvětlil, proč pracoval jako se srovnávacím materiálem jen s některými z nich. Správně též při vypracování posudku zohlednil (z úhlu pohledu vlastní odbornosti z oboru písmoznalectví) informace o [podezřelý výraz] stavu zůstavitele. Znalec se tak soustředil zejména na otázku toho, zda a (pokud ano) jak případně zasáhla do podpisu skutečnost, že zůstavitel trpěl (ostatně mezi účastníky řízení nesporně) v roce [Anonymizováno] tremorem (tedy třasem ruky). V souvislosti s tím pak upřesnil i své závěry potud, že napodobit jakýkoliv podpis, který vykazuje znaky podpisu psaného osobou s třasem ruky, je jen obtížně proveditelné a pro písmoznalce by taková nápodoba byla obvykle rozpoznatelná. Znalec se rovněž vyjádřil i k otázce možného vedení ruky zůstavitele při podpisu, kdy vysvětlil, že při vedení ruky se pisateli naruší jeho původní dynamický stereotyp (to na co je zvyklý v zautomatizovaném psacím módu). Pokud by pak někdo vedl zůstaviteli ruku při vyhotovení zkoumaných podpisů, nemohl by podle znalcova předpokladu výsledek dopadnout tak, jak vypadá. Podpisy by zřejmě nebyly tak rytmicky ostré.

69. Také odvolací soud tudíž nepovažoval za účelné doplňovat dokazování ani dalším znaleckým zkoumáním z oboru písmoznalectví. Ani takový posudek by nemohl dát konkrétnější odpověď na již podrobně znalecky zkoumanou otázku pravosti podpisu zůstavitele na sporné darovací smlouvě, jehož pravost byla pro soud dostatečně věrohodně prokázána primárně výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

70. Pokud jde závěrečný návrh právní zástupkyně první a čtvrté žalované v řízení před odvolacím soudem, odvolací soud připouští, že v něm skutečně zazněly výše v úvodu odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu zmíněné obecné argumenty, z nichž by se dalo dovodit (dlužno podotknout, že z úhlu pohledu účastníků řízení, které tato advokátka zastupovala, zcela nesmyslně), že žalované v obecné rovině připouští, že existují technické prostředky, kterými lze napodobit jakýkoliv podpis fyzické osoby tak, aby to nebylo rozeznatelné od pravého vlastnoručního podpisu takovéto osoby, jakož i to, že i mezi advokáty existují takoví, kteří rozlišují mezi klienty, kteří se na ně obrací s žádostí o poskytnutí právní pomoci, v závislosti na jejich společenském (statusovém) postavení. Ani uvedené námitky však pro potřeby zde řešeného sporu nedávají odvolacímu soudu prostor pro to, aby se odchýlil od konkrétních okolností zde řešeného případu zjištěných dokazováním a po provedení volného hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

71. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobu žalobce na určení vlastnického k předmětným nemovitým věcem čtvrté žalované a zůstavitele k okamžiku jeho smrti jako nedůvodnou zamítl z důvodu toho, že v řízení bylo prokázáno, že čtvrtá žalovaná a zůstavitel jako dárci převedli vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na první žalovanou darovací smlouvou datovanou dnem [datum], kterou shledal i přes všechny námitky vznesené žalobcem proti ní platnou. Odvolací soud tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné ve výroku o věci samé (výrok I.)potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně závislého výroku o nákladech státu (výrok IV.), který odpovídá ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je to žalobce, koho stíhá povinnost hradit náklady vynaložené státem na zpracování znaleckých posudků z oboru [podezřelý výraz], jakož i posudku z oboru [Anonymizováno], stran kterého dosud nebylo soudem pravomocně rozhodnuto o znalečném znalce.

72. Co do základu nároku i jeho výše pak bylo soudem prvního stupně správně rozhodnuto rovněž o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem na straně jedné a žalovanými 1., 2., a 4. na straně druhé, kdy povinnost platit náhradu nákladů v řízení úspěšným žalovaným opět stíhá v řízení neúspěšného žalobce (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.) V případě první a čtvrté žalované ovšem soud prvního stupně nesprávně sloučil celkovou výši nákladů do jedné sumy peněz, ačkoliv každá z žalovaných v řízení vystupovala sama za sebe a každé z nich rovněž vznikaly náklady na obranu před žalobou uplatněnou proti nim žalobcem. Jediné, co první a čtvrtou žalovanou spojovalo, bylo zastoupení toutéž zástupkyní z řad advokátů, což se projevuje snížením odměny takové společné zástupkyně postupem podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen „advokátní tarif“), v případě zastoupení dvou účastníků řízení u každého z nich o 20 %, jakož i tím, že ostatní náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením společnou advokátkou se dělí mezi obě žalované na polovic. Odvolací soud tudíž změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně (za analogického užití ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) pouze tak, že jinak správně vyčíslenou výši celkových nákladů obou žalovaných (žalovaných 1. a 4.) rozdělil mezi ně rovným dílem.

73. V případě výroku III. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou pak změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) pouze platební místo, když opět jinak správně soudem prvního stupně vyčíslené náklady náleží zaplatit přímo k rukám účastnice řízení, která již aktuálně není v řízení zastoupena zástupcem z řad advokátů (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a contr.). Ve zbytku pak nákladový výrok III. jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř. ).

74. Výrok IV. o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a první a čtvrtou žalovanou vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší v tomto řízení zcela úspěšným žalovaným.

75. Výše těchto nákladů účelně vynaložených každou z žalovaných 1. a 4. odpovídá odměně jejich společné zástupkyně ve výši [Anonymizováno] Kč za pět úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a účast na dvou ústních jednáních odvolacího soudu v trvání 2 až 4 hodiny) podle § 11 odst. 1 písm. g) a h) advokátního tarifu po [Anonymizováno] Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu počítáno z tarifní hodnoty [Anonymizováno] Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a paušální náhradě hotových výdajů spojených s výše uvedenými pěti úkony právní služby ve výši z celkových společných hotových výdajů obou žalovaných zastoupených toutéž advokátkou [Anonymizováno] Kč (po [Anonymizováno] Kč za úkon v podobě vyjádření k odvolání a účasti na prvním jednáním odvolacího soudu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve jeho znění účinném do [datum] a po [Anonymizováno] Kč za úkon v podobě účasti na druhém jednání odvolacího soudu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve jeho znění účinném od [datum]). Každé z žalovaných 1. a 4. tak náleží náhrada ve výši [Anonymizováno] Kč.

76. Protože se při vyhlášení rozhodnutí odvolací soud dopustil chyby, v důsledku které nesprávně určil místo plnění náhrady nákladů odvolacího řízení (opomněl, že podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů přisouzených účastníků řízení platí advokátu (resp. jeho prostřednictvím), a nikoliv přímo k rukám dočteného účastníka), tuto chybu napravil za použití ustanovení § 211 a § 164 o. s. ř. opravou, kterou zakomponoval přímo do písemného vyhotovení svého rozhodnutí.

77. Výrok V. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou a třetí žalovanou pak vyplývá rovněž z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých je to opět žalobce, koho stíhá povinnost hradit náklady řízení úspěšné protistraně, nicméně za situace, kdy druhé a třetí žalované žádné takové náklady v odvolacím řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z těchto účastníků nemá na jejich náhrad právo.

Poučení