54 CO 189/2022 - 116

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Petry Pipkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 18. července 2022, č. j. 13 C 159/2021-76, ve znění opravného usnesení ze dne 14.9.2022, č.j. 13 C 159/2021-86, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem o vypořádání dříve zaniklého společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) tak, že žalované se přikazuje celý členský podíl v [příjmení] [jméno], stavebním bytovém družstvu, [IČO], sídlem [adresa]), a žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na vypořádání hodnoty členského podílu částku 250 Kč (výrok II.). O nákladech řízení konečně soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“) a § 739 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.o.k.“), tím, že účastníci byli manželé a jejich SJM zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství dne [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání manželství se účastníci stali společnými nájemci družstevního bytu a nabyli společné členství v bytovém družstvu; toto společné členství v bytovém družstvu učinili účastníci předmětem vypořádání jejich zaniklého SJM. Dále účastníci shodně učinili nesporným, že dne [datum] uzavřeli jako manželé smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění sepsanou formou notářského zápisu, kterou vypořádali své společné jmění manželů, část sumy majetku ve společném jmění byla převedena do výlučného vlastnictví žalobce, druhá část do výlučného vlastnictví žalované; v čl. VI. tohoto notářského zápisu a pro případ budoucího převodu vlastnického práva k bytové jednotce se dohodli tak, že ji nabyde do svého výlučného vlastnictví žalovaná, s čímž žalobce vyslovil svůj bezvýhradný souhlas. Soud vycházel dále ze zjištění, že žalobce se v roce 2018 odstěhoval, v bytě zůstala bydlet žalovaná. Ta bytové družstvo dne [datum] požádala o převod bytové jednotky do jejího výlučného vlastnictví. Na základě této žádosti bytové družstvo převedlo smlouvou o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] bytovou jednotku na žalovanou, a to s účinky ke dni [datum].

3. S námitkami žalobce, že ujednání obsažené v čl. VI. notářského zápisu je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, v důsledku čehož je relativně neplatná i smlouva o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva ze dne [datum], neboť žalobce k uzavření této smlouvy nedal souhlas a ani nebyl jejím účastníkem, se soud prvního stupně vypořádal tak, že dovodil, že obě tyto smlouvy či smluvní ujednání byly účastníky uzavřeny platně. Svůj závěr odůvodnil tím, že tvrzenou absolutní neplatnost tohoto článku neshledal, kdy čl. VI. notářského zápisu nevyloučil ze společného jmění účastníků jako manželů členský podíl v bytovém družstvu, dopadal pouze na majetkovou hodnotu tohoto podílu, byl tak uzavřen v souladu s tehdy platnou právní úpravou a platně upravil vztahy mezi účastníky. Na platnosti čl. VI. notářského zápisu (ani na následné platnosti smlouvy o převodu družstevního bytu) nic nemění skutečnost, že v notářském zápisu je nemovitá věc specifikována pouze označením samotného bytu, nikoliv i odpovídajících částí společných částí domu a pozemku, na kterém je dům postavený. Vůle účastníků je z čl. VI. notářského zápisu jednoznačně zjevná, tedy že se týká bytové jednotky, ke které náleží rovněž spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku pod budovou, protože pouze bytová jednotka může být předmětem převodu vlastnického práva, nikoliv byt, tedy místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Smlouva o převodu družstevní bytu musí splňovat podmínky podle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů), tedy musí jít o člena družstva, který je nájemcem bytu a který zároveň bytové družstvo k uzavření smlouvy vyzval. Žalovaná tyto podmínky členství splňovala a na základě notářského zápisu bytové družstvo k převodu bytové jednotky vyzvala sama, přestože členskou bytového družstva byla společně s žalobcem. Notářský zápis ze dne [datum] představuje vůli obou účastníků jako tehdejších manželů nabýt bytovou jednotku do výlučného vlastnictví žalované, nikoliv do společného jmění manželů, které bylo zúženo. Právě již uzavřením notářského zápisu dal žalobce k podání takové žádosti pouze žalovanou souhlas, další nevyjádření tohoto souhlasu i v listině samotné smlouvy o převodu vlastnictví družstevního bytu nečiní uvedenou smlouvu neplatnou, neboť účastníci se jasně dohodli, že to bude pouze žalovaná, kdo bude ve smlouvě o převodu vlastnictví družstevního bytu vystupovat jako nabyvatel. Pokud žalovaná namítala, že námitka absolutní neplatnosti je promlčená, tak soud zaujal stanovisko, že právo dovolat se absolutní neplatnosti právního jednání je nepromlčitelné.

4. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku zabýval rovněž otázkou, zda členství účastníků v bytovém družstvu i po převodu bytové jednotky do výlučného vlastnictví žalované nadále trvá nebo nikoli; odkázal přitom na ust. § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů, a uzavřel, že ujednání v čl. VI. notářského zápisu se nedotýká samotného členství v bytovém družstvu, členský podíl nebyl vyloučen ze společného jmění manželů a bytové družstvo sdělilo, že členství v bytovém družstvu s převodem bytové jednotky nezaniklo, členský podíl je tedy stále součástí zaniklého SJM účastníků a musí být v tomto řízení vypořádán. V rámci vypořádání soud členský podíl přikázal žalované. Mezi účastníky nepanovala shoda, pokud jde o hodnotu členského podílu v bytovém družstvu a z ní vyplývajícího vypořádacího podílu, kdy žalobce tvrdil, že hodnota členského podílu je částka 4 115 000 Kč, představující obvyklou cenu k užívacím právům bytu, žalovaná navrhovala stanovil vypořádací podíl podle hodnoty členského vkladu. Soud prvního stupně vyložil, že vzhledem k tomu, že družstevní byt byl platně převeden do výlučného vlastnictví žalované a tato majetková hodnota již není součástí společného jmění manželů, se přiklonil k návrhu žalované, a uložil jí tedy povinnost zaplatil žalobci částku 250 Kč, jako polovinu hodnoty členského vkladu, zjištěného dotazem na [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně o odkazem na povahu řízení, které je tzv.„ iudicium duplex“, kdy oba účastníci v něm mají totožné postavení žalobce i žalovaného, oba navrhovali zrušení a vypořádání společného jmění manželů ohledně členského podílu a neshodli se pouze na výši vypořádacího podílu. Na úspěch každého z nich je třeba pohlížet jako na úspěch v zásadě stejný, když žaloba zamítnuta nebyla; navíc žalovaná, k jejímuž návrhu se soud přiklonil, náhradu nákladů nepožadovala.

5. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalobce, kdy z obsahu tohoto odvolání vyplývá, že odvolání směřuje do všech výroků rozsudku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce odvolání odůvodnil tím, že v době sepisu odvolání byl vystaven ze strany žalované určitým tlakům, neboť žalovaná neopomněla při každé příležitosti tvrdit, že žalobce rodinu podnikáním ožebračuje a že si na podnikání„ vzal dokonce spoření dcery“. Po zúžení SJM notářským zápisem žalovaná nabyla hodnotný majetek, zatímco žalobce nabyl polorozpadlé nemovitosti s povinností uhradit na společné závazky více než 5 mil. Kč. Z těchto skutečností tedy žalobce vyvozuje, že dohodu o zúžení SJM uzavřel za zvlášť nevýhodných podmínek a v tísni, protože člověk, který by se v tísni neocitl, by takovou smlouvu nikdy neuzavřel. Dohoda obsažená v čl. VI. notářského zápisu nebyla uzavřena platně, protože se účastníci nemohli dohodnout o něčem, co součástí SJM nebylo; jedná se pouze o„ jakýsi pokus o vytvoření smlouvy o smlouvě budoucí, která nicméně podmínky smlouvy o smlouvě budoucí nesplňuje“. Žalobce nepovažuje za správný názor soudu, že žalovaná mohla na základě notářského zápisu ze dne [datum] nabýt vlastnictví k bytu, který je předmětem sporu, neboť v den uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytu a pozemku do vlastnictví člena bytového družstva byli v té době oba účastníci jako manželé společnými nájemci a společnými členy bytového družstva. Odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, podle kterého se při vypořádání SJM vzniklého za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s.o.z.“) postupuje podle o.z., je nepřípadný. V této souvislosti žalobce odkazuje na stanovisko družstva, které oproti z.o.k., podle kterého se v současné době právo společného nájmu družstevního bytu řídí, rozhodlo samo, ač k tomu nebylo oprávněno, že dnem [datum] zaniklo společné členství účastníků řízení v bytovém družstvu [příjmení] [příjmení]. Žalobce trvá na tvrzení, že smlouva o převodu vlastnictví bytu a pozemku uzavřená mezi družstvem [příjmení] [příjmení] a žalovanou je„ nezákonná“, společné členství účastníků řízení ani společné vlastnictví členského podílu nezaniklo a soud měl určit hodnotu členského podílu podle současně platné judikatury, tedy zjištěním obecné ceny družstevního podílu.

6. Žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že notářský zápis je veřejná listina a tvrzení žalobce o tom, že byl podepsán pod tlakem žalované a žalobce smlouvu uzavřel za zvlášť nevýhodných podmínek, je zcela irelevantní, navíc k tomu nebyl navržen žádný důkaz. Čl. VI. notářského zápisu byl sjednán s odkladem ke dni, kdy se bude byt nabývat do osobního vlastnictví, což bylo a je přípustné; z notářského zápisu jednoznačně vyplývá vůle účastníků, aby nabyvatelkou bytu byla výlučně žalovaná. Žalovaná souhlasí s tím, že záznam bytového družstva [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] je nesprávný, proto ostatně žalovaná také souhlasila s žalobním tvrzením, že nedošlo k zániku společného členství v družstvu. Soud nepochybil, pokud přikázal žalované družstevní podíl a zavázal ji k zaplacení částky 250 Kč, což odpovídá jedné polovině hodnoty členského podílu.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen„ o. s. ř.“), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že řízení o vypořádání SJM je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) – (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 410/2008 (uveřejněný pod č. C 7 180 v Souboru), či zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo] (uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)). Vzhledem k tomu pak podle § 206 odst. 2 o. s. ř. nemůže rozhodnutí o vypořádání SJM nabýt samostatně právní moci jen ohledně některých vypořádávaných položek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2008, [číslo] str. 284)); odvolací soud rovněž není podle § 212 písm. c) o. s. ř. vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. V rámci odvolacího řízení pak soud není vázán napadeným rozsahem rozhodnutí soudu prvního stupně, s výjimkou nutnosti respektovat zákaz reformationis in peius v neprospěch odvolatele, který odvolání podal jako jediný z účastníků, jako důsledku zásady dispoziční v civilním řízení (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021).

9. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek podkladů o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl s přihlédnutím k ust. § 120 o.s.ř. dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry přitom srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud pro stručnost odkázat, neboť se v něm soud prvního stupně vypořádal se všemi námitkami žalobce vznesenými v průběhu řízení.

10. V rozsudku ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, Nejvyšší soud konstatoval, že při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když při vypořádání SJM postupoval podle o.z.

11. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z., použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

12. Ve zde projednávaném případě není mezi účastníky řízení sporu o tom, za trvání jejich manželství se účastníci stali společnými nájemci družstevního bytu a nabyli společné členství v bytovém družstvu, a že dne [datum] uzavřeli jako manželé smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění sepsanou formou notářského zápisu, když v čl. VI. tohoto notářského zápisu se pro případ budoucího převodu vlastnického práva k bytové jednotce dohodli tak, že ji nabyde do svého výlučného vlastnictví žalovaná, s čímž žalobce vyslovil svůj bezvýhradný souhlas.

13. Podle § 143a odst. 1 s.o.z., ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o zúžení SJM, manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

14. Ujednání účastníků, obsažené v čl. VI. notářského zápisu N 140/2012, NZ [číslo] ze dne [datum], nijak shora citovanému zákonnému ustanovení neodporuje. Z jeho obsahu je zřejmé, že se týká jednotlivého majetku (konkrétní bytové jednotky), který bude nabýván teprve v budoucnu. V notářském zápisu je jednoznačně projevena vůle obou účastníků řízení, aby se tento majetek k okamžiku jeho nabytí nestal součástí SJM, ale přešel do výlučného vlastnictví žalované. Pokud jde o tvrzenou neurčitost tohoto ujednání, kdy není bytová jednotka v čl. VI. notářského zápisu označena v souladu s ust. § 2 písm. h), v souvislosti s § 5 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, tedy jako jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytů, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, nýbrž pouze označením„ družstevní byt o velikosti 3+ 1 [číslo] na ulici [adresa] (členský podíl u družstva [příjmení] [příjmení], stavební bytové družstvo, se sídlem [adresa], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeným Krajským soudem v Brně, oddíle DrXXXIV, vložka 464)“, tak odvolací soud zde dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně. Především je v textu notářského zápisu jednoznačně a nezaměnitelně s jinou věcí určeno, jakého„ bytu“ se bude budoucí převod do vlastnictví týkat. V takovém případě je nutno především respektovat projevenou vůli účastníků a nikoli formálně lpět na dodržení všech zákonem předepisovaných náležitostí přesného označení nemovité věci, tím spíše, že ujednání v čl. VI. notářského zápisu nenabývalo účinnosti vkladem do katastru nemovitostí, ale představovalo pouze smluvní základ pro budoucí uspořádání právních poměrů mezi účastníky. Soud zde odkazuje rovněž na § 574 o.z., podle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Námitku žalované, že námitka absolutní neplatnosti smlouvy je promlčena, soud prvního stupně vyhodnotil rovněž správně. U této námitky promlčení podle § 609 o.z. vůbec v úvahu nepřichází, neboť podle § 611 o.z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem; jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Závěr o absolutní neplatnosti právního jednání může soud učinit i bez návrhu, z úřední povinnosti (§ 588 o.z.), přičemž o.z., ani s.o.z. žádnou možnost promlčení námitky absolutní neplatnosti nestanoví.

15. Naopak námitkou, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, uzavřená formou notářském zápisu N 140/2012, NZ [číslo] ze dne [datum], byla uzavřena žalobcem„ v tísni a za zvláště nápadně nevýhodných podmínek, neboť byl v dluzích a pod soustavným tlakem žalované“, se soud prvního stupně zabýval nadbytečně. Tato námitka byla totiž uplatněna v závěrečném návrhu žalobce, tedy až poté, co soud prvního stupně při prvním jednání udělil účastníkům řádné poučení o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. s tím, že účastníci mohou uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání pouze do skončení prvního jednání ve věci. Přes toto poučení však žalobce žádné nové skutečnosti ve stanovené lhůtě neuvedl a žádné důkazní návrhy neuplatil, k později tvrzeným skutečnostem o údajné tísni a zvlášť nevýhodných podmínkách žalobce při uzavírání shora označené smlouvy pak soud za splnění podmínek § 118b odst. 1 o.s.ř. přihlížet nesmí.

16. Pokud jde o namítanou relativní neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví družstevního bytu a pozemku do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] pro absolutní neplatnost čl. VI. notářského zápisu, kdy žalobce byl jako člen bytového družstva nezákonně vyloučen z možnosti takovou smlouvu uzavřít, tak zde se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že se jedná o platné právní jednání, kdy odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na výstižné odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně.

17. Rovněž otázkou, zda společné členství účastníků v družstvu trvá, nebo po převodu družstevního bytu (včetně spoluvlastnického podílu na domu a pozemku) do vlastnictví žalované zaniklo, se soud prvního stupně podrobně a důkladně vypořádal. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2021, sp. zn. 27 Cdo 3190/2019, které ve svém odůvodnění jednak poukazuje i na starší judikaturu, použitelnou i v poměrech po [datum], a dále uvádí, že„ v případě družstevního podílu, jehož součástí je nájem družstevního bytu (§ 729 z.o.k.), jsou práva a povinnosti plynoucí z účasti v bytovém družstvu a představující družstevní podíl (§ 31 a § 595 odst. 1 z.o.k.) tvořena dvěma složkami. První složku představují individuální práva a povinnosti určené zákonem a stanovami, vztahující se ke konkrétnímu bytu (zejména právo nájmu družstevního bytu). Druhou složku pak tvoří práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Jde např. o právo účastnit se zasedání členské schůze, právo hlasovat na zasedání členské schůze (§ 649 z.o.k.) či mimo ni (§ 652 a násl. z.o.k.), právo požádat o svolání členské schůze (§ 639 odst. 2 z.o.k.), právo požadovat doplnění programu členské schůze (§ 643 z.o.k.) atd.“ Nejvyšší soud ČR dále pokračuje tak, že„ převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. … Nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s právy a povinnostmi tvořícími druhou (výše popsanou) složku, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon (v § 610 z.o.k. – pozn. odvolacího soudu) spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).“ 18. S ohledem na výše uvedené má i odvolací soud za to, že společné členství obou účastníků v bytovém družstvu trvá, když nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho zániku před zahájením tohoto řízení. Takové skutečnosti nevyplývají ani z potvrzení bytového družstva ze dne [datum], kdy tato listina pouze odkazuje na smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM, ze které (nesprávně) dovozuje zánik společného členství účastníků v bytovém družstvu. S přihlédnutím k ust. § 739 odst. 2 z.o.k. je třeba společné členství obou účastníků v družstvu v takovém případě vypořádat. Vzhledem k tomu, že oba účastníci pro tento případ navrhli, aby byl členský podíl v bytovém družstvu přikázán žalované, která je v současnosti výlučným vlastníkem původně družstevního bytu, postupoval soud prvního stupně správně, pokud tomuto návrhu obou účastníků vyhověl. Vypořádací podíl stanovený ve výroku II. rozsudku byl určen s přiléhavým odkazem na § 24 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů podle hodnoty základního členského vkladu, který byl zjištěn dotazem na bytové družstvo [příjmení] [příjmení] částkou 500 Kč. Z částky 4 115 000 Kč jako obvyklé ceny k užívacím právům (původně) družstevního bytu, stanovené znaleckým posudkem, nelze vycházet, neboť tato majetková hodnota již součástí členského podílu v družstvu není. Vzhledem k tomu, že ani odvolací soud neshledal důvody pro odchýlení se od rovnosti podílů účastníků řízení jako bývalých manželů na jejich SJM, náleží žalobci na vypořádání jeho podílu polovina hodnoty základního členského vkladu, tedy 250 Kč.

19. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, má odvolací soud za to, že v řízení o zrušení a vypořádání SJM se má o nákladech řízení rozhodovat podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), nebo přiznáním náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů (§ 143 o. s. ř.). Použití § 150 o. s. ř. tedy nelze považovat v těchto případech za pravidlo, odůvodněné typem věci, ale za výjimku ze zásady úspěchu ve věci danou důvody hodnými zvláštního zřetele, jež vyvstaly v konkrétní individuální při (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11).

20. Také míru úspěchu je vždy nutné stanovit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem konkrétního případu. Typicky je nutno uvažovat spor o disparitu podílů, přihlížet k výši požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náleží do společného jmění manželů a které nikoliv (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1894/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014, publikované v Soudních rozhledech [číslo] – [číslo], Spr. 258). Okolnost, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je takzvané iudicium duplex (což znamená, že každý z (bývalých) manželů může podat žalobu na vypořádání jejich zaniklého společného jmění, oba mají v řízení současně postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo žalobu podal, oba v něm mohou označovat majetek, který je třeba vypořádat a podáním návrhu jedním je konzumováno právo druhého, který již žalobu na vypořádání společného jmění podat nemůže – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2674/2012 či publikaci [příjmení], J., [příjmení], J. Společné jmění manželů v teorii a judikatuře. Třetí vydání. [obec]: [právnická osoba], 2011, str. 216), se při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlední tak, že zvážená je míra úspěchu každé ze stran i to, co požadovala každá ze stran a čeho se jí dostalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5040/2015, uveřejněné v Soudních rozhledech [číslo] – [číslo], Spr. 362). Jestliže některý z účastníků odmítl před zahájením sporu bez ospravedlnitelného důvodu o vypořádání společného jmění vůbec jednat či odmítl návrh na vypořádání, který soud později v zásadě akceptoval, a znemožnil tak mimosoudní vypořádání, je třeba vzít do úvahy i tuto skutečnost. Rozhodnutí o tom, zda a nakolik byl účastník procesně úspěšný, tak závisí na úvaze soudu, kterou by bylo možno přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3730/2015).

21. V daném případě by bylo nutno při stanovení míry procesního úspěchu obou účastníků vycházet z částky, která byla navržena žalobcem jako vypořádací podíl, a částky, která byla žalobci skutečně přiznána, a přiznat žalované postupem podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (s ohledem na nepatrnou míru jejího neúspěchu) právo na náhradu všech odůvodněných nákladů řízení. Vhledem k tomu, že se však žalovaná výslovně práva na náhradu nákladů řízení (jak před soudem prvního stupně, tak odvolacího řízení) při jednání odvolacího soudu konaného dne [datum] vzdala, shledal odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku, který právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků, jako správný.

22. Odvolací soud tedy z těchto důvodů napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř., ve spojitosti s § 142 odst. 3 o.s.ř., z důvodů blíže popsaných při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně a s ohledem na to, že se žalovaná vzdala i práva na náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím, tak, že žádný z účastníků toto právo nemá.

Poučení