54 Co 203/2025 - 600

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudkyň Mgr. Lenky Marynkové a JUDr. Jaroslavy Pokorné ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení částky 861 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. ledna 2025, č. j. 18 C 28/2020-547, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. února 2025, č. j. 18 C 28/2020-557, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2025, č. j. 18 C 28/2020-557, se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen uhradit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejší účastnice na straně žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 861 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 93 531,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.), uložil žalobci zaplatit vedlejší účastníci na nákladech řízení částku 73 144,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejší účastnice (výrok III.) a konečně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu za výslech znalce, o kterých bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV.).

2. V návaznosti na výrok IV. napadeného rozsudku soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. [spisová značka], rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] částku 2 420 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

3. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 861 500 Kč s příslušenstvím z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu vznikla v důsledku smrti jeho otce, [jméno FO], narozeného dne [datum]. Otec žalobce zemřel dne [datum] v nemocnici žalované poté, co na něj jiný pacient, [jméno FO], s kterým otec žalobce sdílel pokoj na oddělení hematologie, dne [datum] vystřelil ze své legálně držené zbraně. Podle žalobce smrti jeho otce předcházela řada pochybení žalované, která spatřoval v nedostatečném zajištění dodržování zákazu vnášení zbraní do areálu nemocnice upraveného ve vnitřním řádu, v porušení lékařského tajemství a v porušení povinnosti nařídit ambulantní psychiatrické léčení [jméno FO]. Žalobce též dovozoval odpovědnost žalované jakožto provozovatele závodu podle § 2924 o. z. s tím, že žalovaná nevynaložila veškerou péči, aby vzniku újmy předešla. V neposlední řadě se žalovaná měla provinit i tím, že umožnila [právnická osoba] [činnost] v jejím areálu [Událost] týkající se střelby.

4. Žalovaná i vedlejší účastnice na straně žalované navrhly žalobu zamítnout pro absenci příčinné souvislosti mezi úmrtím otce žalobce v důsledku střelby a činností žalované. Žalovaná žádnou svou povinnost neporušila a újma, která žalobci vznikla, nemá původ v její provozní činnosti.

5. Soud prvního stupně nejprve rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 4. 1. 2022, č. j. [spisová značka], žalobu ve věci samé vůči žalobci a dalším původním pěti žalobcům zamítl a uložil jim povinnost nahradit náklady řízení žalované a vedlejší účastnici na straně žalované. K odvolání žalobce zdejší soud usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. směřujícím vůči žalobci, nákladovém výroku VII. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou a v nákladovém výroku VIII. ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí na straně žalované zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud tak učinil poté, co dospěl k závěru, že soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel výlučně z obsahu trestního spisu č. j. [číslo] (dále jen „trestní spis“) a neprováděl další dokazování. To odvolací soud považoval za nedostatečné ve vztahu k tvrzení žalobce, že v době hospitalizace jeho otce existovaly indicie o narušeném psychickém stavu [jméno FO], o jeho agresivitě či o sebevražedných tendencích. V tomto směru proto zavázal soud prvního stupně k doplnění dokazování.

6. Soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud, aniž by je podrobně opakoval, odkazuje při současném stručném shrnutí závěru, k němuž prvostupňový soud v novém rozhodnutí dospěl vycházeje mj. z nesporných tvrzení účastníků, že dne [datum] na pokoji oddělení hematologie v areálu žalované došlo ke střelbě, při které [jméno FO] (dále též jen „střelec“) postřelil [jméno FO] a dalšího hospitalizovaného pacienta. V důsledku způsobených zranění pan [jméno FO] následujícího dne zemřel a žalobci tím vznikla újma. Na základě výslechu svědků – řady lékařů a sester pracujících na oddělení hematologie žalované, zdravotnické dokumentace [jméno FO] a trestního spisu (z něj zejména z protokolů o výslechu svědků) pak soud prvního stupně zjistil, že otec žalobce, [jméno FO], byl hospitalizován na oddělení hematologie v areálu žalované. Na pokoji byl umístěn společně s dalšími dvěma pacienty [jméno FO] a [jméno FO], přičemž [jméno FO] k ostatním dvěma pacientům choval zášť a po celou dobu své hospitalizace s nimi vedl spory ohledně otevírání oken či přepínání televize. Situace vygradovala dne [datum], kdy [jméno FO] vlastní střelnou zbraní zasáhl [jméno FO] do hlavy, přičemž ten zranění následující den podlehl. [jméno FO] postřelil v oblasti ucha. Poté střelec obrátil zbraň proti sobě, ale jeho pokus o sebevraždu v důsledku zaseknutí nábojnice ve zbrani selhal. [jméno FO] svého jednání po činu nelitoval, naopak cítil zadostiučinění. Navazující trestní stíhání proti jeho osobě pro popsaný čin bylo zastaveno, neboť dne [datum] zemřel na následky akutní [nemoc]. Na počátku hospitalizace [jméno FO], v době, kdy se smiřoval se svou nepříznivou diagnózou, bylo zvažováno svolání psychiatrického konzilia kvůli jeho duševnímu stavu, ale později nebylo vyhodnoceno jako potřebné, neboť se jeho stav stabilizoval. Po 21. 2. 2019 už o psychiatrickém konziliu ve zdravotní dokumentaci nebyla uvedena žádná zmínka. I původní poznámky byly do dokumentace zaneseny neatestovanou lékařkou bez specializace na psychiatrii. Chování [jméno FO] po dobu jeho hospitalizace nevybočovalo z normy, která byla na onkologickém oddělení obvyklá, ke zdravotnickému personálu se choval dobře, nevykazoval sebevražedné sklony ani s nikým o svém psychickém rozpoložení nemluvil. Ve vztahu k osobním věcem pacientů soud zjistil, že je zdravotnický personál nekontroluje, a je obvyklé, že u sebe pacienti mají malý nůž na krájení ovoce. O tom, že se mezi věcmi [jméno FO] nachází zbraň, nikdo před tragickou událostí nevěděl.

7. Prvostupňový soud vysvětlil, proč některé z návrhů na provedení dokazování zamítl, případně proč z některého z provedených důkazů při svém rozhodnutí nevycházel. K žalobcem předloženému znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který byl vypracován za účelem posouzení, zda [jméno FO] trpěl psychiatrickým onemocněním a zda žalovaná ohledně takového případného onemocnění postupovala lege artis, uvedl, že důvodem, pro který z tohoto při rozhodování nevycházel, byla nedostatečnost znalcem opatřených podkladů pro vypracování posudku, dále skutečnost, že znalec nepřípustně posuzoval postup lékařů z pohledu následku, a konečně i fakt, že znalecký posudek neobsahoval závěry, ze kterých by soud mohl vycházet, přičemž znalci se posudek nepodařilo obhájit ani při jednání soudu. Prvostupňový soud doplnil, že i kdyby bylo možné dospět k závěru, že psychiatrické konzilium mělo být k vyšetření duševního stavu [jméno FO] ustanoveno, neznamená to, že by tento postup zamezil tragické události, neboť nelze předpokládat, jaký výsledek by konzilium přineslo. Soud prvního stupně dále objasnil, že denní hlášení a výslech neztotožněných pacientů k důkazu neprovedl, neboť skutkový stav i bez těchto považoval za dostatečně prokázaný. Knihu stížností z roku 2019, návrhy obsažené ve vyjádření ze dne 30. 9. 2024 a ohledání nemocničních pokojů pak k důkazu neprovedl z důvodu, že nemohly prokázat tvrzení o zanedbání povinnosti žalované nařídit psychiatrické vyšetření. Soud také zamítl návrh na opakovaný výslech [tituly před jménem] [jméno FO] s odůvodněním, že již při výslechu provedeném dožádaným soudem svědkyně zodpověděla všechny z hlediska předmětu řízení relevantní otázky. Účastníci měli možnost položit písemné dotazy svědkyni, a ty, které by soud prvního stupně sám při výslechu nepřipustil, svědkyni položeny nebyly. Pokud šlo o námitky žalobce proti zdravotní dokumentaci [jméno FO], soud ji posoudil jako úplnou, neboť záznamy, jejichž absence byla tvrzena, v ní obsaženy byly, byť se od sebe lišily s ohledem na různý styl zápisů jednotlivých lékařů, k přenesení důkazního břemene na žalovanou proto nedošlo.

8. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, § 2894, § 2900, § 2924, § 2951 a násl. o. z. a § 51 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Předně dospěl k závěru, že žalovaná neodpovídá za újmu z titulu odpovědnosti provozovatele závodu podle § 2924 o. z., neboť k usmrcení pana [jméno FO] nedošlo provozní činností žalované, tj. toto nemělo původ v povaze činnosti žalované nebo věci při této činnosti použité, ale bylo důsledkem volního aktu [jméno FO]. Objektivní odpovědnost žalované podle tohoto ustanovení je proto vyloučena. Žalovaná dále nebyla odpovědná za vzniklou újmu ani podle § 2900 o. z., neboť toto ustanovení upravuje prevenční povinnost stíhající každého pouze při jeho aktivním konání. Jestliže žalobce tvrdil, že žalovaná porušila svou povinnost nekonáním, když neprováděla kontrolu pacienty přinášených věcí, nemůže se toto ustanovení uplatnit. Současně pod § 2900 o. z. s ohledem na jeho subsidiární povahu nelze zahrnout žalobcem tvrzené porušení lékařského tajemství a nedodržení postupu lege artis ve vztahu k neprovedení psychiatrického vyšetření [jméno FO]. Prvostupňový soud uzavřel, že žalovaná v souvislosti se zákazem vnášení zbraní do areálu nemocnice neporušila žádnou svou povinnost, neboť neexistuje zákonné zmocnění umožňující provádění osobních prohlídek pacientů, a žalovaná tedy neměla nástroj, jak tento zákaz vymáhat. Pokud jde o tvrzení žalobce o porušení lékařského tajemství žalovanou, která měla veřejně sdělit uzdravující diagnózu panu [jméno FO], a naopak fatální diagnózu [jméno FO], což ho mělo motivovat ke střelbě, prvostupňový soud zkonstatoval, že ani po poučení podle § 118a o. s. ř. se žalobci toto tvrzení nepodařilo prokázat a po kasaci prvního rozsudku soudu prvního stupně již dokazováno nebylo. Stran odpovědnosti žalované za [činnost] [funkce] v areálu nemocnice neshledal její pasivní legitimaci. Pokud jde o otázku, zda se žalovaná dopustila pochybení, když nesvolala psychiatrické konzilium k duševnímu stavu [jméno FO], soud prvního stupně uzavřel, že důvody pro jeho svolání nebyly dány. Předně zopakoval, že [jméno FO] po dobu hospitalizace chováním nevybočoval ze standardu, na který byl personál onkologického oddělení zvyklý. Zápis ve zdravotnické dokumentaci ze dne 15. až 16. 2. 2019, o který žalobce opíral svou tezi o potřebě nařídit psychiatrické konzilium, pak byl svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO] podstatně korigován, neboť svědkyně vysvětlila, že konzilium nebylo svoláno kvůli zlepšení psychického stavu [jméno FO] a po zbytek hospitalizace se již žádné pochybnosti o jeho duševním zdraví neobjevily. Jestliže se ve zdravotnické dokumentaci zmínky o zhoršeném psychickém stavu [jméno FO] objevily opakovaně, stalo se tak podle svědkyně pouze v důsledku mechanického převzetí předchozího záznamu. Opakovaná poznámka zanesená v dokumentaci proto neprokázala žádné zhoršení. Soud prvního stupně zdůraznil, že postup zdravotnického personálu bylo třeba hodnotit z pohledu informací, jaké měl k dispozici před tím, než k tragické události došlo, a doplnil, že s ohledem na fungování oddělení bylo nemožné přeložit [jméno FO] či jiného pacienta na odlišný pokoj. Konečně uzavřel, že každého člověka s fatální diagnózu nelze svěřit do péče psychiatra, nadto na uzavřené oddělení, tím spíše za situace, kdy psychiatrické onemocnění [jméno FO] nebylo prokázáno. Současně, i kdyby [jméno FO] duševní poruchou trpěl, nelze zaručit, že by podstoupil vyšetření, že by mu byla předepsána medikace a že by ji užíval, ani to, zda by takové léčení střelbě zamezilo. Soud prvního stupně tedy neshledal, že by ze strany žalované došlo k jakémukoliv porušení právní povinnosti či že by mezi jednáním žalované a vznikem újmy v důsledku střelby dne [datum] existovala příčinná souvislost, pročež požadavek na přiměřené zadostiučinění, jakož i na náhradu nákladů pohřbu, neshledal důvodným a žalobu zamítl (výrok I.)

9. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalované náhradu ve výši 95 531,22 Kč (výrok II). Vedlejší účastnici na straně žalované přiznal dle téhož ustanovení náhradu ve výši 73 144,50 Kč (výrok III). Výrokem IV pak rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech státu spočívajících ve výslechu znalce tak, že žalobci uložil povinnost jejich náhrady v plné výši, posléze určené samostatným usnesením.

10. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a usnesení č. j. [spisová značka] podal žalobce včasné a přípustné odvolání.

11. Předně namítl, že soud prvního stupně nereflektoval závěry kasačního usnesení odvolacího soudu a nevytvořil žalobci dostatečný prostor k prokázání tvrzení, že v době hospitalizace pana [jméno FO] existovaly indicie o narušeném psychickém stavu pana [jméno FO]. Dále dle žalobce nereflektoval aktuální judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1919/08 a III. ÚS 39/22) a neaplikoval řádně § 2901 o. z. Oproti soudu prvního stupně měl žalobce za to, že lékařská péče nebyla poskytnuta lege artis a žalovaná je tak odpovědná za vzniklou újmu. Od 15. 2. 2019 byl [jméno FO] problematickým pacientem a až do 22. 2. 2019 žalovaná zvažovala jeho psychiatrické vyšetření, k němuž nepřistoupila, přestože problémy s [jméno FO] přetrvávaly; v dekurzech ze dne střelby se objevovaly záznamy o jeho agresivitě i napadení pacientů i personálu nemocnice. V době jeho hospitalizace tedy existovaly indicie, že může ublížit sobě nebo někomu jinému a byly konstatovány symptomy, které mohou vést k závěru o závažné duševní poruše. O tom, že onkologickým pacientům hrozí psychické poruchy, musela žalovaná vědět. Od psychiatrického konzilia přitom bylo možno očekávat nastavení medikace k tlumení popsaných rozlad a agresivních propadů. Žalobce shrnul, že žalovaná rezignovala na bezpečnost pacientů a personálu, což vedlo ke smrti pana [jméno FO].

12. Žalobce dále nepovažoval odůvodnění napadeného rozsudku za přesvědčivé a přezkoumatelné, neboť netvoří jednotný nerozporný celek. Některá skutková zjištění podporující verzi žalobce byla marginalizována oproti tvrzením žalované. Soud se rovněž nevypořádal s námitkou neúplnosti zdravotnické dokumentace [jméno FO], v důsledku níž mělo dojít k přechodu důkazního břemene na žalovanou. Neúplnost dokumentace dokládá tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], že někde opsala poznámku ohledně poruchy osobnosti pana [jméno FO], což ovšem z předložené dokumentace nevyplývá a žalovaná tuto nesrovnalost nevysvětlila. Skutková zjištění týkající se obsahu trestního spisu (odst. 7 a 13 až 17 odůvodnění) byla navíc učiněna tzv. souhrnně, protože nelze zjistit, co z které tam uvedené listiny prvostupňový soud zjistil.

13. Postup soudu prvního stupně označil žalobce za vadný i ve vztahu k závěru o skutkovém stavu. Dle žalobce měl prvostupňový soud vycházet ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť jeho závěry byly při výslechu obhájeny, popř. mohl znalci uložit dodatečné vysvětlení. Znalec si opatřil dostatečné podklady, přitom musel vzít v potaz vše, co bylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci, včetně dne střelby, a nelze mu vytýkat, že byl znalcem jen z oblasti psychiatrie a nikoliv hematologie. Žalobce dále namítal, že k jeho poučení podle § 118a o. s. ř. došlo předčasně, neboť ve chvíli, kdy se mu poučení dostalo, sice do spisu byl založen znalecký posudek, ale nebyl proveden k důkazu. Skutkový stav navíc označil za nedostatečně zjištěný, když z obsahu trestního spisu nemohl být sled událostí dne [datum] objasněn, neboť se v trestním řízení řešilo něco jiného. Žalobce navrhl relevantní důkazy, které byly nedůvodně zamítnuty, a bylo tak postupováno v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 262/04, I ÚS 008/09, a II ÚS 1738/16. Šlo především o denní hlášení, výslech neztotožněných spolupacientů a knihu stížností z roku 2019, které by mohly objasnit nedostatečně zjištěný sled událostí dne [datum] – jak se [jméno FO] projevoval, a jak na jeho chování reagoval zdravotnický personál. Prvostupňový soud měl také provést dokazování dle návrhů obsažených ve vyjádření žalobce ze dne 30. 9. 2024 prokazujících, že žalované nic nebránilo vyšetřit [jméno FO] psychiatrem či psychologem. Zdravotnická dokumentace pana [jméno FO] vyvrací, že by se jednalo o problematického pacienta, a naopak prokazuje, že byl s [jméno FO] na pokoji pouhých pět dnů, přičemž [jméno FO] vytvářel problémy po celou dobu své hospitalizace. K přednáškám odborné lékařské veřejnosti navrhovaným k důkazu doplnil, že dokládají, jak velké téma duševní zdraví u onkologických pacientů je, a že vyšetření psychologem či psychiatrem je u nich běžné. Žalobce také považoval za potřebné vyslechnout další svědky – [jméno FO], který jako jediný přeživší mohl vypovědět, co přesně se stalo, paní [jméno FO], dceru pana [jméno FO], které měl zmínit své sebevražedné tendence, a dokazování doplnit též o účastnický výslech žalobce k prokázání zásahů do jeho osobnosti. Dále by se měla [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřit ke svým záznamům ve zdravotnické dokumentaci [jméno FO] a k přesunům pacientů z pokoje, kde se nacházel. Za neprokázané pak žalobce považoval postavení [tituly před jménem] [jméno FO], a skutečnost, proč byl uveden ve zdravotnické dokumentaci [jméno FO], a proč byl přizván k jeho poučení.

14. Žalobce dále označil za opomenuté jím navrhované důkazy - usnesením o zahájení trestního stíhání proti obviněnému č. j. [číslo] ze dne [datum], usnesením Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 28. 8. 2019, č. j. [spisová značka], lékařskými zprávami obviněného ze dne [datum] – ambulantní vyšetření, jedním z protokolů o výslechu svědkyně [jméno FO], listinami týkajícími se žalobců (úmrtní list, rodné listy, oddací listy, rozhodnutí o důchodu), výpisem z registru zdravotnických zařízení, vnitřním řádem žalované, korespondencí mezi účastníky a účtenkami souvisejícími s pohřbem. Na svých důkazních návrzích žalobce trval a opětovně navrhl, aby odvolací soud k důkazu provedl denní hlášení, výslech neztotožněných spolupacientů, kompletní knihu stížností z roku 2019, veškeré návrhy na doplnění dokazování uvedené ve vyjádření ze dne 30. 9. 2024, výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a znalecký posudek k psychickém stavu pana [jméno FO] a k postupu žalované z pohledu lege artis.

15. Pochybení soudu prvního stupně shledal žalobce též při výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] proběhnuvším před dožádaným soudem, pokud účastníky omezil pokládáním toliko písemných dotazů a současně některé žalobcem položené otázky nedůvodně vypustil. Výslech tak měl proběhnout opakovaně.

16. Žalobce dále namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho závěry označil za nelogické a svědčící o selektivním přístupu k důkazům a jejich hodnocení. Neztotožnil se se závěrem, že motivací [jméno FO] ke střelbě bylo chování ostatních pacientů, když z usnesení o zahájení trestního stíhání, které nebylo provedeno k důkazu, vyplývá, že se [jméno FO] vraždy dopustil „z důvodu neutěšeného zdravotního stavu, kdy nabyl dojmu, že není patřičně léčen a z důvodu arogance [funkce] a prostředí se rozhodl…“ Žalobce dále nesouhlasil se závěry, které soud prvního stupně učinil z výslechu [jméno FO] před [orgán], podle nějž se před střelbou mezi pacienty neudála žádná neshoda. Soudu prvního stupně rovněž vytknul, že pominul některé části výpovědí před [orgán] učiněné manželkou [jméno FO] a jeho dcerou. V případě důkazu zdravotnickou dokumentací [jméno FO] a knihou stížností nebylo rozlišeno, jaké závěry byly učiněny z kterého důkazu, a nadto v rozsudku nebyly uvedeny veškeré podstatné závěry plynoucí ze zdravotnické dokumentace, zejména, že v den střelby byl [jméno FO] negativně naladěn, uvažoval o negativním reverzu, byl verbálně agresivní a byl vyzván k ohleduplnosti. U výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nebylo v rozsudku odlišeno, zda šlo o výpovědi v trestním řízení nebo před soudem prvního stupně. Nadto výpovědi zdravotních sester o tom, že [jméno FO] byl v podstatě bezproblémový pacient, zčásti odporují zdravotnické dokumentaci a jejich výpověď mohla být předem domluvena s ohledem na shodné tvrzení o starších pacientech, kteří si nosí do nemocnice malý nožík na krájení ovoce. Žalobce směřoval námitky i proti výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], kterou rozporoval již ve vyjádření ze dne 4. 9. 2023. Doplnil, že nemůže jít k jeho tíži, že poznámky o duševním stavu [jméno FO] zapsala neatestovaná lékařka. Naopak, [tituly před jménem] [jméno FO] správně indikovala potřebné vyšetření a jestliže ho žalovaná bezdůvodně nerealizovala, musí nést následky. Jelikož soud prvního stupně nedospěl ke správným skutkovým závěrům, navrhl žalobce, aby odvolací soud zopakoval k důkazu protokol o výslechu obviněného na č. l. 14 trestního spisu, zprávu o úmrtí obviněného na č. l. 22 trestního spisu, protokol o zadržení osoby podezřelé na č. l. 130 trestního spisu, protokol o vazebním zasedání sp. zn. [spisová značka] na č. l. 136 trestního spisu, příkaz k přijetí do vazby sp. zn. [spisová značka] na č. l. 140 trestního spisu, protokol o ohledání místa činu na čl. 191 trestního spisu, protokol o ohledání věci ze dne [datum] na č. l. 240 trestního spisu, úřední záznam ze dne [datum] [orgán] č. j. [číslo] na č. l. 253 trestního spisu, úřední záznamu o výjezdu stálé výjezdové skupiny ze dne [datum] na č. l. 255 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 28 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 44 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 172 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 178 trestního spisu, zdravotnickou dokumentaci střelce, záznam z „knihy stížností“ na č. l. 330 spisu, protokol o výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] na č. l. 143 trestního spisu, protokol o výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] na č. l. 149, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 155 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 161 trestního spisu, protokol o oznámení [jméno FO] na č. l. 25 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 166 trestního spisu, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a výslech [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Žalobce se neztotožnil též s výrokem o nákladech řízení. V argumentaci odkázal na odvolání ze dne 16. 3. 2022 a doplnil, že náklady na právní zastoupení vedlejší účastnice na straně žalované považuje za neúčelné, neboť pojišťovny obecně bývají zastoupeny svými zaměstnanci. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, uloží žalované a vedlejší účastnici na straně žalované povinnost nahradit žalobci veškeré náklady řízení a uloží žalované povinnost nahradit České republice náklady státu za výslech znalce. Návazně navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2025, č. j. [spisová značka], tak, že povinnost uhradit náklady státu ve výši 2 420 Kč uloží žalované.

18. Žalovaná odvolání žalobce označila za nedůvodné, když neobsahuje žádné nové argumenty ani rozhodné skutečnosti. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že se soud prvního stupně se všemi tvrzeními žalobce vypořádal dostatečně důsledně. Současně jej považovala za přezkoumatelný, neboť je zcela zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně při rozhodování řídil. Neztotožnila se též s namítanými vadami řízení a odkázala na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku, pokud žalobce namítal, že soud prvního stupně nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] či se řádně nevypořádal s námitkou neúplnosti zdravotnické dokumentace. Ohledně zpochybněného postupu při výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] poukázala na faktickou a žalobcem využitou možnost klást svědkyni otázky a opětně též na odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlující proč některé z žalobcových otázek položeny nebyly. Skutkový stav považovala za dostatečně zjištěný s tím, že zamítnuté důkazní návrhy by k jeho objasnění již dále nepřispěly. Skutkové závěry pak jsou výsledkem zásady volného hodnocení důkazů ovládající civilní sporné řízení, na něž prvostupňový soud správně aplikoval odpovídající právní normy. Závěrem vyslovila žalovaná politování nad nastalou tragickou událostí s tím, že je nadále přesvědčena, že mezi žalobcem a žalovanou odpovědnostní vztah neexistuje, a vedle potvrzení napadeného rozsudku vznesla požadavek na náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Vedlejší účastnice na straně žalované považovala napadený rozsudek za správný a navrhla jeho potvrzení a uložení povinnosti žalobci nahradit jí náklady odvolacího řízení. Shodně jako žalovaná uvedla, že žalobce ve svém odvolání nesdělil žádné nové skutečnosti, pro které by byl dán důvod revidovat rozhodnutí soudu prvního stupně, který postupoval procesně bezvadně, provedl dostatečné množství důkazů, vyslechl relevantní svědky a veškeré důkazy logicky a přezkoumatelně vyhodnotil. Žalované nevznikla objektivní odpovědnost za škodu z provozní činnosti, ani nedošlo k porušení prevenční povinnosti. Excesivní protiprávní jednání [jméno FO] nemohla žalovaná předvídat ani mu zabránit. Zdravotnická dokumentace [jméno FO] potvrdila, že při prvních dnech hospitalizace bylo zvažováno svolání psychiatrického konzilia, ale následně od něj bylo upuštěno díky stabilizaci jeho psychického stavu a od 22. 2. 2019 bylo v dokumentaci výslovně uvedeno, že „konzilium nebylo indikováno“. Vedlejší účastnice zdůraznila, že na postup lékařů je nutno nahlížet z pohledu ex ante, tj. jen na základě poznatků, které měl lékař v době svého rozhodování k dispozici. I kdyby byla potvrzena potřeba nařídit psychiatrické konzilium, přesto by zůstala neprokázaná příčinná souvislost mezi nepřistoupením ke konziliu a tragickou událostí ze dne [datum]. K porušení práva žalobce na spravedlivý proces v souvislosti se zamítnutím jeho návrhů na provedení dokazování nedošlo. Žalobcem odkazovaná související judikatura se na projednávaný případ nemůže uplatnit, protože se týká dokazování viny v trestním řízení. Odůvodnění soudu prvního stupně označila za dostatečné, i podle judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 116/05) není nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na všechny navržené důkazy. Jestliže se soud rozhodl některé důkazy neprovést, učinil tak v rozsahu svých pravomocí. I tak se množství provedených důkazů ve vztahu k některým obecným tvrzením žalobce, z nichž nevyplývalo porušení žádné povinnosti žalované, pohybovalo na hraně hospodárnosti. Pokud žalobce navrhl provedení šesti a zopakování více než dvaceti důkazů, poukázala na to, že byly prvostupňovým soudem opakovaně vyhodnoceny jako nadbytečné. Ve vztahu k nezohlednění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vedlejší účastnice uvedla, že z něj nelze učinit žádné závěry, které by svědčily o odpovědnosti žalované za vzniklou újmu. Ve věci nešlo o posouzení postupu lege artis, primární povinností žalované ve vztahu k panu [jméno FO] bylo poskytovat onkologickou péči na náležité odborné úrovni, pan [jméno FO] byl pravidelným pacientem žalované a ta neměla důvod se domnívat, že by psychiatrické vyšetření mělo být potřebné. Psychiatrické léčbě by navíc mohl být podroben jen se svým souhlasem a jen pokud by o léčbu požádal, k čemuž ovšem nedošlo. K námitce neúplnosti zdravotnické dokumentace vedlejší účastnice uvedla, že obrácení důkazního břemene je prostředkem ultima ratio (nadto převážně ve sporech o náhradu újmy z nedodržení správného medicínského postupu), který lze využít v případech, kdy skutkový stav nelze úplně zjistit, a jedna strana se ocitne v informačním deficitu v důsledku zaviněného zmaření důkazního prostředku protistranou. Z odvolání žalobce ovšem neplyne, že by skutkový stav nebyl dostatečně objasněn, ani že by se žalobce nacházel v důkazní nouzi. Pokud jde o námitky žalobce ve vztahu ke skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně, vedlejší účastnice shrnula, že soud vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů a s ohledem na práva ostatních účastníků vzhledem k opakovanému navrhování nových důkazů žalobcem pochopitelně rozhodl o neprovedení některých z nich.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve všech výrocích včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Návrhy na provedení důkazů soudem prvního stupně opomenutých odvolací soud zamítl pro jejich nadbytečnost, jak následně blíže uvedeno. K důkazu navrhované usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněnému č.j. [číslo] ze dne [datum] a usnesení Městského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 28. 8. 2019, č. j. [spisová značka], neshledal odvolací soud za potřebné k zjištění rozhodného skutkového stavu, když samotná střelba [jméno FO] na pana [jméno FO] nebyla spornou, nadto popis skutku, respektive možné motivace střelce, tak, jak byl učiněn orgány činnými v přípravné fázi trestního řízení, nebyl pro soud závazný. Mezi účastníky řízení nebylo sporu ani o tom, že žalovaná je zdravotnickým zařízením a že ve vnitřním řádu žalované byl obsažen výslovný zákaz vnášení zbraní do areálu žalované; rovněž výpis z registru zdravotnických zařízení a vnitřní řád žalované tak nebyly způsobilé blíže či dokonce rozdílně od soudu prvního stupně objasnit skutkový stav, na čemž ničeho nemění ani argumentace žalobce, že vnitřní řád upravoval možný postup nemocnice v případě jeho porušení, když o skutečnosti, že [jméno FO] měl u sebe střelnou zbraň nikdo nevěděl, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Za situace, kdy nebyla shledána odpovědnost žalované bylo nepotřebné provádět dokazování listinami týkajícími se nejen stávajícího žalobce (úmrtní list, oddací listy, rozhodnutí o důchodu) a účtenkami souvisejícími s pohřbem. Za zcela postačující shledal odvolací soud zjištění učiněná toliko z jednoho ze dvou protokolů o výslechu svědkyně [jméno FO] za situace, kdy tato byla soudem prvního stupně slyšena za přítomnosti obou stran řízení s možností klást svědkyni otázky. Pokud jde o korespondenci mezi účastníky či lékařskou zprávu obviněného ze dne [datum] – ambulantní vyšetření (soudem prvního stupně označenou jako překládací zpráva), s těmito důkazními návrhy se vypořádal již prvostupňový soud a na jeho odůvodnění nadbytečnosti těchto důkazů obsažené v bodě 22 napadeného rozsudku lze plně odkázat.

22. Dále odvolací soud neprovedl k důkazu žalobcem opětovně navrhované denní hlášení, výslech neztotožněných spolupacientů, kompletní knihu stížností z roku 2019, veškeré návrhy na doplnění dokazování uvedené ve vyjádření ze dne 30. 9. 2024 a znalecký posudek k psychickém stavu pana [jméno FO], neboť měl stejně jako soud prvního stupně za to, že by nemohly přispět k dalšímu objasnění věci za situace, kdy skutkový stav byl již na základě ostatních provedených důkazů spolehlivě prokázán.

23. Současně odvolací soud nepovažoval za potřebné v rámci dokazování zopakovat protokol o výslechu obviněného na č. l. 14 trestního spisu, zprávu o úmrtí obviněného na č. l. 22 trestního spisu, protokol o zadržení osoby podezřelé na č. l. 130 trestního spisu, protokol o vazebním zasedání sp. zn. [spisová značka] na č. l. 136 trestního spisu, příkaz k přijetí do vazby sp. zn. [spisová značka] na č. l. 140 trestního spisu, protokol o ohledání místa činu na čl. 191 trestního spisu, protokol o ohledání věci ze dne [datum] na č. l. 240 trestního spisu, úřední záznam ze dne [datum] [orgán] č. j. [číslo] na č. l. 253 trestního spisu, úřední záznamu o výjezdu stálé výjezdové skupiny ze dne [datum] na č. l. 255 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 28 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 44 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 172 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 178 trestního spisu, zdravotnickou dokumentaci střelce, záznam z „knihy stížností“ na č. l. 330 spisu, protokol o výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] na č. l. 143 trestního spisu, protokol o výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] na č. l. 149, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 155 trestního spisu, protokol o výslechu [jméno FO] na č. l. 161 trestního spisu, protokol o oznámení [jméno FO] na č. l. 25 trestního spisu, protokol o výslechu svědka [jméno FO] na č. l. 166 trestního spisu, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a výslech [tituly před jménem] [jméno FO], neboť neměl za to, že by z těchto důkazů mohl dospět k jiným skutkovým zjištěním, nežli soud prvního stupně.

24. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně dodržel závazný právní názor formulovaný v předchozím zrušujícím usnesení zdejšího soudu a správně a úplně zjistil skutkový stav. Dokazováním přitom nebylo třeba objasňovat ty skutečnosti, které neměly vliv na otázku odpovědnosti žalované za způsobenou újmu (např. konkrétní postavení [tituly před jménem] [jméno FO], který nadto již zemřel), případně skutečnosti nesporné (např. ve Vnitřním řádu obsažený zákaz vnášení zbraní do areálu žalované). Po kasaci původního rozsudku soudu prvního stupně byla klíčovou nezodpovězená otázka, zda žalovaná pochybila, když nenařídila psychiatrické vyšetření [jméno FO], neboť podle tvrzení žalobce existovaly v době hospitalizace indicie nasvědčující tomu, že [jméno FO] je nebezpečný a mohl by ublížit sobě či někomu jinému. V tomto směru byl soud prvního stupně zavázán provést další dokazování, neboť původní zjištění učiněná z trestního spisu odvolací soud nepovažoval za dostatečná. Nynější rozsudek soudu prvního stupně je však již založen na patřičném množství důkazů, které vytváří ucelený obraz o skutkovém ději nezbytný pro posouzení věci. Události ze dne [datum], jakož i z období předcházejícího, byly soudem prvního stupně zjištěny velmi podrobně nejen z informací obsažených v trestním spise, ale též z výslechu celé řady svědků. To se týká i psychického stavu [jméno FO], jak se ošetřujícímu zdravotnickému personálu jevil před tím, než k tragické střelbě došlo, včetně jeho motivace ke střelbě, kterou však z hlediska otázky odpovědnosti žalované za vzniklou újmu odvolací soud nepovažuje za podstatnou. Prvostupňový soud také podrobně objasnil důvody, pro které lékaři na počátku hospitalizace [jméno FO] do jeho zdravotnické dokumentace zanesli poznámku o možné potřebě v budoucnu, v případě zhoršení, nařídit psychiatrické konzilium. [tituly před jménem] [jméno FO] pak vysvětlila, že pro zlepšení psychického stavu [jméno FO] v průběhu hospitalizace nebylo psychiatrické vyšetření dále indikováno jako potřebné (bod 20 napadeného rozsudku). Podstatné je i zjištění, že ode dne 22. 2. 2019 se ve zdravotnické dokumentaci poznámka o svolání psychiatrického konzilia neobjevovala. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] pak vyplynulo, že popis osobnosti [jméno FO] obsažený v ambulantním záznamu sepsaném na žádost [orgán] za účelem informování vězeňského lékaře o tom, koho k němu budou transportovat, není její dikcí, tento nebyl jejím pacientem, často ho nevídala, toliko opsala část epikrízy z dokumentace pacienta (bod 14 napadeného rozsudku). V této souvislosti pak nebylo bez významu ani zjištění učiněné z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] (bod 19 napadeného rozsudku), že zápis v tzv. překladové zprávě byl motivován přeložením střelce do vazební věznice, resp. pryč z kliniky hematologie, s ohledem na psychický stav personálu na hematologickém oddělení. Výpovědi svědků byly konzistentní a odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že vypovídali úplně a pravdivě. Tvrzení žalobce, že se zdravotnický personál mohl na výpovědích domluvit, považuje odvolací soud za nepodložené. Odvolací soud ve skutkových zjištěních plně odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně a shrnuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná ve vztahu k psychickému stavu [jméno FO] jakkoli pochybila, resp. že měla nařídit psychiatrické vyšetření, které by zabránilo tragické události, při které pan [jméno FO] zemřel. V tomto ohledu tedy žalovaná neporušila ani povinnost zakročit na ochranu jiného či odvrátit hrozící újmu ve smyslu § 2901 o. z. a za způsobenou újmu neodpovídá. O tom, že by se [jméno FO] násilí vůči panu [jméno FO] a [jméno FO] mohl dopustit, žalovaná neměla a nemohla mít žádné povědomí.

25. Pokud jde o jednotlivé odvolací námitky žalobce, předně odvolací soud uvádí, že napadený rozsudek shledal plně přezkoumatelným. Jeho odůvodnění soudem prvního stupně je koherentní, logické a lze z něj jasně a srozumitelně seznat, jakými úvahami byl veden a jak se vypořádal s jednotlivými argumenty účastníků řízení podle míry jejich závažnosti, zcela v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 593/17 či sp. zn. I. ÚS 74/06). Odvolací soud má za to, že i žalobci je z odůvodnění zřejmé, jak se soud prvního stupně s jeho argumentací vypořádal a jakými důvody podepřel své rozhodnutí, neboť proti dílčím závěrům soudu prvního stupně formuloval značné množství konkrétních odvolacích námitek. To nepodporuje závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, ale naopak svědčí o tom, že žalobce se závěry soudu prvního stupně věcně nesouhlasí (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3701/2022).

26. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezakládá ani námitka, že v odst. 7 a 13 až 17 učinil soud prvního stupně souhrnná zjištění. Odvolací soud podotýká, že pokud byla některá dílčí skutková zjištění v odstavci 7 v závěru odkázána na vícero důkazů, je seznatelné z jakého důkazu vychází (např. „na vazebním zasedání Střelec uvedl, že nemá žádnou psychiatrickou ani psychologickou diagnózu“, přičemž v odkazovaných důkazech je uveden protokol o vazebním zasedání na čl. 136 trestního spisu, či „střelec zemřel dne [datum] na akutní [nemoc]“ a v důkazech je uvedena zpráva o úmrtí střelce, apod.). Nadto se v podstatném jednalo o skutečnosti nesporné (zjm. ztotožnění osoby Střelce a jeho úmrtí včetně příčiny) a současně mezi jednotlivými důkazy odvolací soud neshledal rozpory, které by soud prvního stupně opomněl vysvětlit (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3947/2007). Pokud je v odstavcích 13 až 17 činěno zjištění jak z protokolu o výslechu svědka konaného v trestním řízení tak ze soudem prvního stupně provedeného výslechu, ani v uvedeném odvolací soud neshledává pochybení za situace, kdy tyto jsou v souladu.

27. Odvolací soud se dále neztotožnil s argumentací žalobce, že se prvostupňový soud opomenul vypořádat s namítanou neúplností zdravotnické dokumentace [jméno FO]. V této souvislosti plně odkazuje na odůvodnění obsažené v bodě 24 napadeného rozsudku, jež považuje jak za dostatečné, tak i za správné.

28. Soud prvního stupně v bodě 21 napadeného rozsudku rovněž přesvědčivě vysvětlil, v čem shledal zásadní vady žalobcem předloženého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], pro něž z něj při svém rozhodnutí nevycházel, a sice nedostatečnost podkladů, nepřípustnost hodnocení psychického stavu [jméno FO] pohledem po tragické události či nejednoznačná formulace znaleckých závěrů. Prvostupňový soud znalce na jednání dne 28. 1. 2025 vyslechl a dal všem účastníkům možnost klást otázky. Znalec měl možnost své závěry blíže objasnit, doplnit. Jestliže soud prvního stupně přesto dospěl k závěru, že ze znaleckého posudku nelze vycházet a tento svůj postoj srozumitelně vysvětlil, stejně jako to, proč sám znalecký posudek nezadal, nemá odvolací soud, co by mu ve vztahu k tomuto důkazu vytkl. Podstatnou v této souvislosti byla otázka, zda mohl ošetřující zdravotnický personál u [jméno FO] v době před tragickou událostí detekovat takové psychické rozpoložení, z něhož by bylo lze seznat, že je pacient nebezpečný pro sebe, své okolí či pro obé. Pokud byl v tomto směru zpočátku [jméno FO] sledován s tím, že dalších kroků bude třeba toliko v případě zhoršení jeho stavu, pak ze svědeckých výpovědí beze všech pochybností vyplynulo, že potřeba učinit mimořádná opatření nenastala.

29. Prvostupňový soud nepochybil ani tím, že poučil žalobce na jednání dne 10. 9. 2024 po předložení znaleckého posudku, avšak před jeho provedením k důkazu, podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal, že se žalovaná dopustila protiprávního jednání a že je dána příčinná souvislost mezi postupem žalované při léčbě pana [jméno FO] a volním aktem střelce a aby k uvedeným tvrzením označil důkazy v soudem stanovené lhůtě. Žalobce na poučení soudu reagoval včasným vyjádřením ze dne 30. 9. 2024, přičemž znalecký posudek k důkazu označil již před tím a soud ho posléze provedl. Nebylo jeho povinností účastníky předběžně informovat, jak bude znalecký posudek hodnotit, neboť takový závěr je povinen uvést až v odůvodnění svého rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/20). Žalobci uvedeným poskytnutím poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nebyla upřena žádná procesní práva.

30. Měl-li žalobce za to, že soud prvního stupně nedůvodně zamítl jeho návrhy na provedení dokazování, je třeba opětně zdůraznit, že skutkový stav věci byl na základě již provedených důkazů zjištěn natolik dostatečně, že nebylo třeba provádět důkazy další. Soud prvního stupně byl oprávněn v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a § 120 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 56/95). Přitom u každého ze zamítnutých důkazních návrhů podrobně vysvětlil, proč by nemohly přispět k dalšímu objasnění věci (bod 21, 22 napadeného rozsudku) a s jeho odůvodněním se odvolací soud ztotožňuje. Postup soudu prvního stupně byl plně v souladu se zásadou procesní ekonomie.

31. Pokud jde o tvrzení žalobce, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces tím, že některé důkazy ve svém rozhodnutí zcela opomněl, odvolací soud se s těmito za situace, kdy skutkový stav byl z ostatních důkazů již dostatečně zjištěn, vypořádal zamítnutím návrhu na jejich provedení pro nadbytečnost (blíže viz bod 21 tohoto rozsudku). Současně je třeba podotknout, že žalobce neuvedl, jaký vliv by opomenuté důkazy mohly mít na rozhodnutí soudu prvního stupně.

32. K tvrzenému zkrácení práv žalobce při výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud uvádí, že výslech prostřednictvím dožádaného [stát] soudu proběhl v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1783 ze dne 25. listopadu 2020 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech (dokazování) [dále jen „nařízení“]. Soud prvního stupně k dožádání využil nařízením předvídaný formulář A, který předpokládá zanesení konkrétních otázek, na něž má být svědek dotázán (bod 11.2.7. formuláře). Ve formuláři soud prvního stupně zaškrtl variantu průběhu výslechu s účastí právních zástupců a účastníků řízení. Ti se pak k výslechu osobně dostavili. Jestliže soud prvního stupně některé z otázek žalobce dožádanému soudu nezadal, jedná se o postup přípustný, uvedl-li současně, že se jedná o otázky, které by nepřipustil ani při výslechu, který by prováděl sám, a pečlivě zdůvodnil proč (v podrobnostech viz bod 23 napadeného rozsudku). Též z pohledu odvolacího soudu svědkyně veškeré pro rozhodnutí ve věci potřebné otázky zodpověděla. Odvolací soud doplňuje, že výslech svědka prostřednictvím videokonference podle čl. 20 nařízení soud není povinen nařídit a je na jeho úvaze, zda tuto formu výslechu považuje s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem daného případu za vhodnou (odst. 1). Prvostupňovému soudu nelze ani v tomto směru ničeho vytknout.

33. Odvolací soud shrnuje, že námitky žalobce nepovažoval za důvodné. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, který uzavřel, že žalobci sice vznikla újma, avšak žalovaná za tuto neodpovídá, neboť neporušila žádnou právní povinnost. Z provedeného dokazování, při odlišení od do jisté míry očekávatelného obecného rozrušení osoby z umístění v nemocničním prostředí a diagnostikované nemoci, jež bylo u pana [jméno FO] v počátku hospitalizace zaznamenáno, nevyplynulo, že by tento jevil v době před tragickou událostí známky duševní poruchy ohrožující jeho či okolí. Žalované nebyly a nemohly být včas známy konkrétní faktory, pro něž by bylo třeba zakročit, když prvotní stav pana [jméno FO] nedoznal zhoršení, které bylo indikováno pro případné svolání psychiatrického konzilia, právě naopak. Nenastala tedy potřeba přijmout mimořádná opatření týkající se sledování pacienta či dozoru nad ním. Pro závěr, že žalovaná mohla předejít tragické střelbě dne [datum], absentují zjištění, že jí byly v době, kdy mohla účinně zasáhnout, zřejmé konkrétní v rámci běžného průběhu řádné léčby a poskytovaného standardu péče detekovatelné příznaky, pro něž mohla a měla učinit určitá potřebná - právně i fakticky uskutečnitelná - mimořádná opatření. Takový závěr tedy odvolací soud vycházeje z provedeného dokazování, zejména (avšak nejen) z výslechu zdravotnického personálu, jež byl s panem [jméno FO] v době hospitalizace v nejužším kontaktu, stejně jako soud prvního stupně neučinil. Ve zbývajícím, co do závěru o skutkovém stavu, jakož i právního posouzení, ať se týče prevenční povinnosti (§ 2900, § 2901 o. z.) či odpovědnosti z provozní činnosti (§ 2924 o. z.), lze plně odkázat na napadený rozsudek.

34. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správných výroků o nákladech řízení. Zastoupení vedlejší účastnice na straně žalované advokátem je jejím právem, neboť nálezová judikatura Ústavního soudu stran posuzování účelnosti zastoupení advokátem dopadá na stát, respektive jeho organizační složky, a na statutární města, nikoliv však na subjekty soukromoprávních vztahů.

35. Odvolací soud jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil též usnesení soudu prvního stupně č. j. [spisová značka], neboť soud prvního stupně správně určil výši nákladů státu v souladu s § 148 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na přiznanou výši znalečného.

36. O nákladech za tuto fázi řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšné žalované a vedlejší účastnici na straně žalované přiznal jejich plnou náhradu.

37. Náklady odvolacího řízení žalované, stejně jako vedlejší účastnice na straně žalované, činily celkem 26 015 Kč a sestávaly z náhrady za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši á 10 300 Kč [z tarifní hodnoty 500 000 Kč určené podle § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], 2 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši á 450 Kč a 21% DPH ve výši 4 515 Kč.