54 Co 207/2024 - 84

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudkyně JUDr. Jany Tondrové a soudce JUDr. Jiřího Körblera ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. března 2024, č. j. 47 C 235/2023-47 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) potvrzuje.

II. V zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak, tj. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jež bylo zahájeno dne [datum] a dosud neskončilo. Žalovaná v rámci mimosoudního uplatnění nároku poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, přičemž ve vyjádření k žalobě z hlediska finančního zadostiučinění navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Zejména poukázala na to, že žalobce již byl odškodněn za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], do jehož skončení bylo nyní posuzované řízení opakovaně přerušeno, obě řízení byla úzce provázána a žalobci se tak již dostalo odškodnění ve výši [částka].

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] bylo u Obvodního soudu pro [adresa] zahájeno řízení podáním žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady za bezesmluvní užívání pozemků žalobce. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku (body 5. a 6., na něž odvolací soud ve stručnosti odkazuje) soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem [hodnota] let a 2 měsíce, řízení nebylo dosud skončeno.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobce řádně splnil zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délkou posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že za každý rok trvání řízení je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy odpovídajících v rozmězí od [částka] do [částka] s tím, že za prvé dva roky řízení lze přiznat částku pouze v poloviční výši, avšak s ohledem na celkovou délku řízení stanovil obecnou výši na [částka] za rok řízení a [částka] za měsíc řízení. Zároveň však poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. dle něhož, dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba zohlednit, že obě řízení lze v jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení. Ve světle tohoto závěru pak v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část posuzovaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením, což konkrétně dle soudu prvního stupně představuje období 7 let a 8 měsíců. Soud tak dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši [částka] a tuto částku dále modifikoval dle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

6. Shledal, že v řízení došlo k opakovaným obdobím nečinnosti soudu, nejednalo se tak o ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat za předpokladu, že by jinak délka řízení byla přiměřená. S ohledem na období nečinnosti se tak soudy na nepřiměřené délce podílely, a proto byla základní částka navýšena pro kritérium postupu soudu o 15 %. Naopak základní částku ponížil z důvodů procesní a skutkové složitosti i skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy celkem o 20 %, dále ponížil o 5 % za částečný podíl žalobce na délce řízení, o 5 % pro snížený význam řízení pro žalobce a konečně ponížil základní částku o 15 % za sdílenou újmu žalobce, když v řízení vystupovala i druhá žalobkyně (sestra žalobce). Takto tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma ocenitelná částkou [částka]. Vedle této jistiny soud prvního stupně s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznal žalobci i jím požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne marného uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, tj. ode dne [datum]. Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, mezi něž nepočítal žalobcem uplatněnou odměnu za podání spočívající v uplatnění nároku u žalované, prostudování stanoviska žalované a podání vyjádření ze dne [datum], k němuž nebyl soudem vyzván.

8. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě procesní strany, žalobce v rozsahu celého zamítavého výroku o věci samé (výrok II) a žalovaná naopak ohledně vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I), přičemž v důsledku obou zmíněných odvolání byl napaden i svou povahou akcesorický nákladový výrok III předmětného rozsudku.

9. Žalobce se ve svém odvolání nesouhlasil se stanovení základní částky [částka] za rok řízení, která dle soudu prvního stupně nepodléhá inflaci a v této části proto považoval rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Za nesprávný považuje žalobce též závěr soudu o souběhu řízení původního a vedlejšího a o profitování žalobce z dvojího odškodnění. Naopak přerušováním řízení hlavního se pocit nejistoty žalobce zvyšoval, když podstatnou úlohu v tom hrálo vědomí žalobce o tom, že přerušením řízení se oddaluje zodpovězení otázky procesní úspěšnosti. V případě žalobce se navíc jednalo o dvě zcela odlišná řízení s odlišným skutkovým základem. Žalobce proto požaduje přiznat odškodnění za celou dobu trvání původního řízení sp. zn. [spisová značka], tedy za dobu od [datum] do doby rozhodování odvolacího soudu o tomto odvolání. Žalobce dále rovněž nesouhlasí se snížením základní částky o 20 % z důvodů složitosti řízení, či o 5 % z důvodu podílu žalobce na řízení, resp. o dalších 5 % pro snížený význam řízení pro žalobce a s dalším ponížením základní částky o 15 % z důvodu sdílené újmy, kdy soudem uváděné okolnosti považuje žalobce naopak za pro něj znevýhodňující. Ve vztahu k přiznaným nákladům řízení pak žalobce považuje za neopodstatněné nepřiznání úkonů právní služby souvisejících s předběžným uplatněním nároku u žalované. Odvolacímu soudu navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc vrátil mu soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve svém odvolání proti vyhovujícímu výroku odkázala na své konstantní stanovisko ve věci, dle kterého považuje za postačující zadostiučinění poskytnuté žalobci ve formě konstatování porušení práva, což odpovídá všem okolnostem daného případu. Tam náleží zejména, že žalobce byl odškodněn za souběžně vedené řízení u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], do jehož skončení bylo posuzované řízení opakovaně přerušováno. Tato řízení byla vzájemně provázána a není na místě, aby se žalobci dostalo odškodnění za související vedlejší řízení. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla, aby napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.

11. K žalobcem podanému odvolání se žalovaná vyjádřila, poukázala na to, že žalobce sám inicioval či souhlasil s přerušením řízení. Nadto žalobce vede asi 20 skutkově totožných řízení z titulu vydání bezdůvodného obohacení, což svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce. V zamítavém výroku proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované považoval její argumenty za nesprávné a nepřijatelné, absentující jakoukoliv úvahu o dostatečnosti satisfakce pouhým konstatováním porušení práva ze strany žalované, když namítané řízení není ani po bezmála dvaceti letech skončeno.

13. Odvolací soud odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobce je důvodné pouze z části.

14. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh posuzovaného soudního řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný. Spornou zůstala pouze otázka formy, resp. výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

15. Odvolací soud dále dokazování doplnil, neboť namítané řízení nebylo dosud skončeno a žalobce výslovně před odvolacím soudem uvedl, že se domáhá odškodnění celkové délky namítaného řízení.

16. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí (bod 4.) konstatoval, že usnesením ze dne [datum] bylo řízení opět přerušeno do skončení dovolacího řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud má za prokázaný následující obsah spisu: usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť odpadl důvod pro přerušení řízení, když věc sp. zn. [spisová značka] nabyla právní moci, usnesení je pravomocné od [datum], podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, žalovaná podáním ze dne [datum] a rovněž dne [datum] sdělila své procesní stanovisko, žalobce doplnil svoji argumentaci a zaslal důkazy podáním ze dne [datum], dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], žalovaná dne [datum] zaslala repliku, byly založeny přepisy zvukových záznamů jednání ze dne [datum] a [datum], následně byl spis zapůjčen zdejšímu soudu. Ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (žalobce: Hlavní město [adresa], žalovaní: [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0]), o určení vlastnického práva k nemovitostem, odvolací soud uvádí, že toto řízení bylo pravomocně skončeno k datu [datum].

17. Odvolací soud ve vztahu ke stanovení délky namítaného řízení opětovně posoudil období, pro která bylo řízení přerušeno z důvodů vyčkání rozhodnutí ve vedlejší věci, přihlédl k právní moci těchto rozhodnutí, do jejichž skončení bylo řízení přerušeno (celkem [hodnota] let a 6 měsíců) a po doplnění dokazování vyšel z toho, že ve vztahu k žalobci řízení nebylo dosud skončeno, tedy že trvá od [datum] k datu vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. [datum], celkem [hodnota] let a 8 měsíců.

18. Pokud jde o právní posouzení věci samé, soud prvního stupně založil na aplikaci všech relevantních zákonných ustanovení, která v odůvodnění svého rozsudku též řádně citoval. Správně uzavřel, že délka řízení je nepřiměřená a že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ostatně i sama žalovaná tím, že v rámci předběžného projednání žalobcem uplatněného nároku konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, deklarovala, že délku posuzovaného řízení nepovažuje za přiměřenou. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že je na místě žalobci poskytnout peněžité zadostiučinění, neboť jen zcela výjimečně se nepřiznává zadostiučinění v penězích.

19. Správným odvolací soud shledává též postup soudu prvního stupně při stanovení obecné základní výše nemajetkové újmy, při jejímž výpočtu vycházel z částky [částka] za každý rok řízení, a to za současného snížení této částky za první dva roky na polovinu. Odvolací soud je se soudem prvního stupně ve shodě v řešení otázky zvyšování základních sazeb vyčíslených ve Stanovisku, kterou žalobce odůvodňuje poukazem na inflaci. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, v poslední době např. na rozsudek sp. zn. [spisová značka], kde se Nejvyšší soud (opětovně) vyjádřil k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst. Nejvyšší soud usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží i Ústavní soud, jak patrno například z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud nadále ve svých rozhodnutích nenalézá důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat jinak. Nalézací soud tudíž nechyboval, pokud nezohlednil vliv změny životní úrovně při odškodnění žalobce a zcela v souladu se Stanoviskem zohlednil délku řízení stanovením základní roční sazby ve výši [částka], kterou přejal i odvolací soud.

20. Správný je závěr soudu prvního stupně, pokud zohlednil, že žalobce již byl odškodněn za řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], kdy obě řízení bylo třeba vnímat jako řízení jediné, i přesto, že toto hlavní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Nebýt právě tohoto souběžného řízení, které s předmětem namítaného řízení úzce souviselo, nedošlo by k nepřiměřené délce namítaného řízení. S ohledem na úzkou provázanost obou řízení, kdy rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního ve světle uvedené judikatury postupoval a zohlednil, že ve vedlejším řízení byl žalobce odškodněn a je proto namístě jej nyní odškodnit jen za tu část řízení, po kterou namítané řízení probíhalo nikoliv soubězně s vedlešjím řízením. V tomto směru je ustálena i rozhodovací praxe zdejšího soudu ve vztahu k žalobci, resp. žalobkyni [jméno FO] (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

21. Odvolací soud zároveň považuje námitku žalované, že žalobci se již odškodnění dostalo v hlavním řízení a nyní postačí pouhá satisfakce ve formě konstatování porušení práva, za nedůvodnou, neboť byť byla obě řízení provázána, jejich délka je extrémní a pocit nejistoty z výsledku řízení v každém z nich byl zřejmý. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] sice vyřešilo otázku vlastnictví pozemků, za jejichž bezesmluvní užívání žalobce žádal vydání bezdůvodného obohacení, otázka jeho výše či samotného nároku však vyřešena nebyla. Odvolací soud se proto ztotožňuje se soudem prvního stupně, že se žalobci má dostat náhrady nemajetkové újmy v penězích za tu část namítaného řízení, za níž žalobce odškodněn nebyl a které připadá na období, po níž namítané řízení nebylo přerušeno do skončení řízení vedlejšího.

22. K datu rozhodnutí odvolacího soudu řízení trvalo celkem [hodnota] let a 8 měsíců a po odečtení o dobu, po kterou bylo řízení přerušeno (11 let a 6 měsíců), a zohlednění doby, která uplynula od rozhodnutí soudu prvního stupně (5 měsíců) činí základní částka za 8 let a 7 měsíců [částka] [7 x [částka]].

23. Dále bylo třeba s přihlédnutím ke kritériím upraveným v § 31a odst. 3 OdpŠk individualizovat (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Výběru judikatury NS pod č. 604/2011) celou výše zmíněnou částku obecné základní výše náhrady nemajetkové újmy.

24. Soud prvního stupně pro zjištěnou složitost posuzované věci uvedenou obecnou základní výši nemajetkové újmy redukoval o 20 % z důvodu složitosti věci. Samotná složitost věci souvisela zejména s vyřešením otázky vlastnictví předmětných pozemků, což si v samotném důsledku vyžádalo opakované přerušení řízení, než byla tato otázka pravomocně vyřešena a měla zásadní vliv na nárok uplatněný žalobou. Procesní složitost pak plynula z procesní aktivity účastníků a s tím souvisejících procesních návrhů, jakož i v souvislosti s opakovanými návrhy na přerušení řízení, na které bylo třeba reagovat a kdy tyto návrhy nebyly vždy ve shodě a ve věci rozhodoval o procesní otázce i odvolací soud. Naopak ve věci dosud nebyla řešena právní otázka, snížení o dalších 5 %, jak jej provedl soud prvního stupně není na místě. Odpovídající je proto snížení základní částky z důvodu složitosti věci pouze o 15 %.

25. Soudu prvního stupně však odvolací soud nepřisvědčil v tom, že posuzované řízení je pro žalobce méně významné. Nutno připomenout, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk], tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy odškodnění, ale kromě toho je i určujícím kritériem pro určení výše peněžitého odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Źádné konkrétní důvody, pro které by mělo být toto kritérium užito, nebylo v řízení zjištěno a netvrdila je ani žalovaná. Navíc předmětem řízení je částka v řádů statisíců korun, což pro žalobce i s ohledem na případné náklady řízení není řízením se sníženým významem. Stran tohoto kritéria proto odvolací soud neshledal žádnou modifikaci potřebnou.

26. Odvolací soud však ponechal soudem prvního stupně snížení obecné základní výše nemajetkové újmy z důvodu sdílené újmy se svojí sestrou [jméno FO], kdy oba podali žalobu společně, oba jsou zastupováni týmž advokátem, podání jsou činěna společně a navzájem se tak mohou i podporovat. Odvolací soud shledává přiměřeným snížení základní částky o 15 %.

27. Zároveň neupravoval základní částku z důvodu vyššího věku žalobce, neboť ten doposud ani nedosáhl věku 70 let, a zvýšený význam z důvodu věku je dán zpravidla až od 75 let (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

28. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel, pokud podával procesní návrhy, činily tak v průběhu celého řízení obě strany, odvolací soud tak stran kritéria podílu žalobce na délce řízení neshledal důvod pro modifikaci základní částky odškodnění.

29. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že se orgány veřejné moci na délce řízení podílely, kdy zejména opakovaná období nečinnosti (přesahující tři měsíce), odročování jednání z důvodů nedodání znaleckého posudku, vedla k závěru, že délku trvání posuzovaného řízení již nelze považovat za přiměřenou. Vzhledem k tomu, že k těmto průtahům docházelo opakovaně, souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že je třeba základní částku navýšit. Odvolací soud přihlédl ke složitosti věci, kdy zejména na vývoj řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] se často měnila procesní situace účastníků, byla snaha i o mimosoudní dohodu, nelze celou délku řízení přičítat pouze k tíži státu. Odvolací soud považuje za odpovídající navýšení základní částky o 10 % za postup soudu v řízení.

30. Odvolací soud proto ve výsledku dovodil, že je namístě ponížit celkovou základní částku o 20 % a žalobci tudíž náleží finanční náhrada újmy ve výši [částka]. Protože z titulu náhrady předmětné nemajetkové újmy byla již žalobci přiznána peněžitá náhrada ve výši [částka], odvolací soud shledal žalobu důvodnou ještě co do částky [částka]. Ve zbylém rozsahu odvolací soud shledal požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy nedůvodným.

31. Odvolací soud z výše uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé II týkající se částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení jen tak, že žalovaná je povinna do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a ve zbytku, tj. co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, uvedenou část výroku, stejně jako vyhovující výrok o věci samé I. jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

32. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, bylo třeba v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť i když žalobce měl ve věci jen částečný úspěch, nelze pominout, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Za této procesní situace tedy žalobci přísluší právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

33. Žalobci přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za tři úkony právní služby po [částka] [§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písm. g) – účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „AT“], tří paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].

34. Náhrada nákladů odvolacího řízení sestává odměny právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po [částka] [§ 11 odst. 1 písm. d) – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, písemné vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně, písm. g) – účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) AT], tří paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem [částka].

35. V součtu tedy žalobci z titulu náhrady nákladů řízení náleží částka [částka].

36. Odvolací soud se plně ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že zástupci žalobce nepřísluší odměna za předběžné projednání nároku podle § 14 OdpŠk. Nejde o formální řízení, a proto není potřeba, aby byl v něm poškozený zastoupen profesionálem. Z toho důvodu zákon neumožňuje odškodnit náklady právního zastoupení vynaložené na předběžné uplatnění nároku, a to včetně podání takového návrhu, bez něhož by nárok nemohl být předběžně projednán. K tomu odvolací soud pouze dodává, že námitka protiústavnosti daného ustanovení byla opakovaně odmítnuta Nejvyšším i Ústavním soudem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3120/11). Žalobci zároveň nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne [datum], která nebyla soudem vyžádána a nelze ji považovat za účelně vynaložený náklad řízení.

Poučení