47 C 235/2023 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Hrbkem sídlem U Nového dvora 1076/2, 142 00 Praha 4 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 465 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 667 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z této částky od 28. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 376 33 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. Jiřího Hrbka, advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 26. 10. 2023 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 465 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen[Anonymizováno]„obvodní soud“) pod sp. zn.: [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení v délce více jak 19 let je nepřiměřená. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 30. 12. 2004. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 747 630 Kč coby finanční kompenzace za neoprávněné užívání pozemků žalobce žalovanou. Řízení bylo od 29. 1. 2007 přerušeno do doby skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [Anonymizováno] a bylo v něm následně pokračováno od 1. 10. 2015, když žalobce tento postup navrhl. Usnesením z 30. 6. 2017 bylo řízení znovu přerušeno, avšak dané usnesení bylo odvolacím soudem změněno. Řízení bylo posléze opět přerušeno do 25. 1. 2023. Přestože v řízení sp. zn. [Anonymizováno] již rozhodl Nejvyšší soudu o dovolání, soud v posuzovaném řízení je nadále nečinný. Žalobce uvedl, že nárok u žalované uplatnil podáním doručeným žalované dne 27. 4. 2023, avšak žalovaná stanoviskem ze dne 5. 10. 2023 odmítla finanční odškodnění poskytnout. Žalobce dále upozornil na nutnost zohlednit inflaci při výpočtu přiměřeného zadostiučinění, a proto vycházel ze základní částky zadostiučinění v rozmezí 27 660 Kč – 36 880 Kč za jeden rok trvání řízení. Žalobce požadoval za první 2 roky řízení částku ve výši 15 000 Kč, za 3. – 10. rok řízení částku 22 500 Kč a za 11. – 19. rok částku 30 000 Kč. V podání ze dne 27. 3. 2024 žalobce uvedl, že již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021 bylo konstatováno, že vedlejší řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [Anonymizováno] trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Současně se však ohradil, že posuzované řízení a řízení ve věci [Anonymizováno] nelze vnímat jako řízení jediné, když tato nebyla úzce provázána. Zdůraznil, že v každém z nich platil samostatně náklady, v každém z nich pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 11. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 27. 4. 2023 svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 465 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná nárok žalobce projednala dne 5. 10. 2023, přičemž co do poskytnutí finančního zadostiučinění požadavku nevyhověla, žalobci poskytla zadostiučinění toliko ve formě konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení bylo zahájeno 4. 1. 2005 a trvá doposavad. Žalovaná uvedla, že posuzované řízení se vyznačuje vyšším stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, bylo provedeno obsáhlejší dokazování, do řízení vstoupil další účastník na straně žalované, vůči kterému bylo řízení posléze zastaveno, nadto bylo posuzované řízení opakovaně přerušováno a docházelo k neúspěšným jednáním o mimosoudním vyřešení sporu. Za zásadní žalovaná považuje skutečnost, že posuzované řízení bylo velmi úzce provázáno s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [Anonymizováno], do jehož skončení bylo opakovaně přerušeno. Uvedená řízení je proto podle žalované třeba chápat jako řízení jediné, přičemž za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení [Anonymizováno] již byl žalobce odškodněn v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021. Význam řízení pro žalobce hodnotí žalovaná jako snížený. Žalovaná považuje za dostatečnou formu satisfakce konstatování porušení práva, pročež navrhla zamítnutí žaloby.

3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 27. 4. 2023. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne 5. 10. 2023, který nebylo nároku žalobkyně na finanční odškodnění vyhověno. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že v řízení zdejšího soudu sp.zn. [Anonymizováno] bylo žalobci pravomocně přiznáno odškodnění za řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] v peněžité podobě ve výši 262 085 Kč.

5. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 sp.zn. [Anonymizováno] vzal soud za zjištěné, že na č.l. 1 založena žaloba podaná 4. 1. 2005 o zaplacení 1 495 260 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí žalobců. Usnesením z 5. 1. 2005 žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, usnesením z 29. 3. 2005 přibrán účastník na straně žalované na podnět žalobců, vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaní podali odpor dne 27. 5. 2005, dne 30. 6. 2005 podáno vyjádření k žalobě. Referátem z 23. 9. 2005 vyjádření zaslána žalobcům. Dne 16. 10. 2005 učiněn dotaz na katastrální úřad. Referátem ze 4. 4. 2006 nařízeno jednání na 1. 6. 2006, dne 27. 4. 2006 podán návrh na přerušení řízení žalovanou 1), dne 11. 5. 2006 návrh rozeslán ostatním účastníkům. Podáním z 30. 5. 2006 žalobci navrhli přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. a současně se omluvili z jednání. Referátem z 31. 5. 2006 jednání odročeno na neurčito. Referátem z 16. 8. 2006 návrh žalobců rozeslán ostatním účastníkům. Usnesením z 29. 1. 2007 (č.l. 50) řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 62/2006, neboť se v něm procesní žalovaná 1) domáhala určení neplatnosti kupních smluv, na základě kterých nabyli žalobci vlastnické právo k nemovitostem, kterých se posuzované řízení týká. V době přerušení řízení soud činil součinnostní dotazy za účelem zjištění stavu řízení sp. zn. 8 C 62/2006. Referátem z 12. 11. 2014 vyžádáno konečné rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 C 62/2006, dne 30. 1. 2015 zjištěno, že rozsudek byl rozeslán, dne 16. 2. 2015 zjištěno, že byl podán opravný prostředek. Dne 27. 7. 2015 žádáno o zaslání pravomocného rozhodnutí. Usnesením z 1. 10. 2015 rozhodnuto o pokračování v řízení z důvodu pravomocného skončení řízení ve věci 8 C 62/2006, účastníci vyzváni ke sdělení procesních stanovisek, dne 10. 10. 2015 vyjádření rozeslána, referátem soudu z 31. 12. 2015 nařízeno jednání na 12. 4. 2016, dne 11. 4. 2016 rozesláno vyjádření žalobců. Na jednání 12. 4. 2016 provedeno dokazování listinami, následně odročeno na 30. 6. 2016. Usnesením z 12. 4. 2016 řízení částečně zastaveno. Referátem z 1. 6. 2016 jednání odročeno z důvodu omluvy zástupce žalobců. Referátem z 18. 10. 2016 odročeno jednání nařízené na 20. 10. 2016 z důvodu nedodání znaleckého posudku v související věci vedené u téhož soudu, jednání proto odročeno na 13. 2. 2017. Dne 26. 1. 2017 podáno zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované 2) a změna žaloby. Usnesením z 30. 1. 2017 vyzvána žalovaná 2) k podání vyjádření. Na jednání 13. 2. 2017 provedeno dokazování, následně odročeno na 29. 5. 2017. Usnesením z 15. 2. 2017 řízení ve vztahu k žalované 2) zastaveno. Referátem z 26. 5. 2017 rozeslán protokol o jednání. Jednání dne 29. 5. 2017 odročeno na 12. 10. 2017 za účelem vypracování znaleckého posudku. Na č.l. 146 založen rozsudek Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu odvolacího ve věci 8 C 62/2006. Usnesením z 30. 6. 2017 (č.l. 150) řízení přerušeno do skončení řízení 8 C 62/2006. Dne 19. 7. 2017 podal žalovaný proti usnesení odvolání, dne 5. 9. 2017 věc předložena odvolacímu soudu, usnesením z 11. 9. 2017 usnesení soudu I. stupně změněno tak, že řízení se nepřerušuje, neboť otázku vlastnictví předmětných nemovitostí již vyložil Nejvyšší soud. Referátem soudu ze 4. 10. 2017 rozhodnutí rozesláno. Dne 8. 1. 2018 nařízeno jednání na 25. 1. 2018, jednání následně odročeno na neurčito z důvodu mimosoudních jednání účastníků, dne 5. 3. 2018 žalobci navrhli přerušení řízení. Dne 26. 6. 2018 zaslán přípis OS pro Prahu 8, dne 3. 10. 2018 učiněn dotaz na OS pro Prahu 8. Referátem soudu z 8. 1. 2019 nařízeno jednání na 4. 3. 2019. Podáním ze dne 11. 1. 2019 žalobci navrhli změnu žaloby. Referátem soudu z 16. 5. 2019 nařízeno jednání na 27. 6. 2019, to následně odročeno na 22. 8. 2019 z důvodu neobdržení doplňku znaleckého posudku od OS Praha 8. Dne 2. 8. 2019 žádají žalobci o odročení jednání, jednání dne 16. 8. 2019 odročeno na 30. 9. 2019. Dne 25. 9. 2019 žádán doplněk znaleckého posudku u OS pro Prahu 8. Dne 30. 9. 2019 konáno jednání, podáním z 10. 12. 2019 žádá žalovaná o přerušení řízení, referátem soudu ze 17. 12. 2019 návrh rozeslán žalobcům, podáním z 18. 12. 2019 žalobci s přerušením řízení souhlasí. Usnesením z 6. 1. 2020 (č.l. 262) řízení přerušeno do skončení řízení 8 C 62/2006, jelikož je v něm projednávána otázka vlastnického práva k předmětným nemovitostem, která má pro rozhodnutí zásadní význam. Následně průběžně kontrolován stav řízení sp. zn. 8 C 62/2006. Dne 15. 12. 2021 vyžádáno pravomocné rozhodnutí ve věci samé, dne 27. 12. 2021 zjištěno, že byl podán opravný prostředek, dne 23. 3. 2022 učiněn dotaz stran pravomocného skončení věci k OS pro Prahu 8, sděleno, že spis bude předložen odvolacímu soudu. Dne 4. 1. 2023 vyžádáno pravomocné rozhodnutí, žádosti vyhověno 24. 1. 2023, usnesením z 25. 1. 2023 rozhodnuto o pokračování v řízení. Usnesením z 15. 3. 2023 účastníci vyzváni ke sdělení aktuálních procesních stanovisek. Usnesením z 24. 4. 2023, č.l. 311, řízení opět přerušeno do skončení dovolacího řízení ve věci 8 C 62/2006, usnesení nabylo právní moci 11. 5. 2023, řízení je doposud přerušeno.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. 8 C 62/2006 (se souhlasem účastníků, jak byl zjištěn v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021) zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 22. 3. 2006 žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „obvodní soud“) hl. m. Prahou (dále jen v tomto odstavci „žalobce“) ve věci určení neplatnosti kupních smluv mezi účastníky uzavřených dne 18. 4. 2005. Žalovaným byla žaloba doručena dne 7. 6. 2006. Žalobci (v postavení procesních žalovaných, dále také jen v tomto odstavci „žalovaní“) udělili advokátovi dne 28. 4. 2006 plnou moc k jejich zastupování ve věci. Jeho prostřednictvím učinili ve věci dne 21. 6. 2006 vyjádření, v němž nárok žalobou uplatněný neuznali a odmítli. Dne 27. 11. 2006 obvodní soud vyzval žalobce k doplnění žaloby, což se stalo podáním ze dne 17. 1. 2007. Dne 12. 2. 2007 urgovali žalobci nařízení jednání a meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné jednání poté bylo nařízeno na přelomu března a dubna a proběhlo dne 15. 5. 2007, kdy bylo současně nařízeno další jednání na den 4. 9. 2007. Právní zástupce žalovaných z důvodu kolize s jiným jednáním požádal dne 21. 6. 2007 o odročení tohoto jednání na jiný termín. Tomuto soud vyhověl a odročené jednání proběhlo dne 20. 9. 2007, při němž bylo odročeno na den 9. 10. 2007. Podáním ze dne 24. 9. 2007 omluvili procesní žalovaní případnou neúčast jejich a jejich právního zástupce při jednání dne 9. 10. 2007, navrhli znění rozsudku a uplatnili nárok na náhradu nákladů řízení, odročení jednání nepožadovali. Podáním ze dne 5. 10. 2007 navrhl žalobce připuštění změny žaloby. Podáním ze dne 17. 9. 2007 žalobce doplnil žalobu, kdy jednak navrhl, aby soud rozhodl o tom, že se určuje, že kupní smlouva uzavřená s žalovanými dne 18. 4. 2005 je neplatná, a dále, že se určuje, že žalobce je vlastníkem v navrženém petitu vymezených pozemků. Při jednání dne 9. 10. 2007 byla připuštěna změna žaloby ve znění podání ze dne 17. 9. 2007 a poté bylo jednání odročeno na den 15. 11. 2007. Dne 16. 10. 2007 učinili procesní žalovaní vyjádření a námitky k podání žalobce ze dne 5. 10. 2007. Dne 1. 11. 2007 se ve věci vyjádřil žalobce vč. doložení rozsahu vyvlastnění. Dne 12. 11. 2007 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 15. 11. 2007 z důvodu pracovní neschopnosti a nemožnosti zajistit substituci. Jednání bylo poté odročeno na den 18. 12. 2007. Jednání bylo poté odročeno na den 24. 1. 2008. Dne 16. 11. 2007 zaslali procesní žalovaní soudu jejich souhlas s vyžádáním údajů od finančního úřadu. Dne 14. 12. 2007 žádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 18. 12. 2007 z důvodu hospitalizace v uvedený den. Dne 17. 12. 2007 obvodní soud informoval zástupce žalovaných o odročení jednání s tím, že má být zaslán souhlas s vyžádáním zprávy od finančního úřadu ohledně plateb daně z nemovitosti. Dne 17. 12. 2007 byl zástupce procesních žalovaných soudem informován o tom, že jednání dne 18. 12. 2007 bylo odročeno. Dne 15. 1. 2008 Finanční úřad pro Prahu 8 zaslal obvodnímu soudu přehled pozemků procesních žalovaných v katastrálním území Střížkov s tím, že žalovaná 2) poplatníkem daně z nemovitostí není. Ohledně žalovaného 1) se posílá výpis nemovitostí, za které platil daň od roku 1992 do současnosti. Dne 24. 1. 2008 se ve věci konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 18. 3. 2008. Ve věci se poté vyjádřili žalovaní dne 7. 2. 2008. Dne 18. 3. 2008 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 13. 5. 2008. Dne 18. 4. 2008 obvodní soud obdržel od finančního úřadu pro Prahu 8 požadovaný spisový materiál daně z nemovitostí [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Dne 13. 5. 2008 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den 3. 6. 2008. Dne 3. 6. 2008 se ve věci konalo jednání, při kterém nebyla připuštěna změna žaloby učiněná podáním ze dne 1. 11. 2007. Při tomto jednání bylo dokazování prohlášeno za skončené a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 12. 6. 2008. Podáním ze dne 11. 6. 2008 žalobce upřesnil důkazní návrhy. Při jednání dne 12. 6. 2008 obvodní soud informoval účastníky o situaci ohledně správního spisu pozemkového úřadu, který měl být připojen ke spisu sp.zn. 22 C 195/2006 s tím, že obvodní soud považoval informaci o případném restitučním řízení ohledně pozemku, který je předmětem tohoto sporu za podstatnou pro rozhodnutí ve věci. Z tohoto důvodu bude vyžádán správní spis pozemkového úřadu, příp. prováděna zjištění ke skutečnostem, zda předmětné pozemky byly předmětem restitučního řízení. Podle referátu ze dne 20. 6. 2008 a 28. 8. 2008 obvodní soud obeslal Pozemkový úřad Praha 7 s dotazy vztahujícími se k pozemku parcelní č. 534 v katastrálním území Stříškov. Dne 4. 9. 2008 došla obvodnímu soudu odpověď z Ministerstva zemědělství z útvaru pozemkový úřad Praha, kdy bylo sděleno, že celá kompletní spisová značka již byla zapůjčena, a dále bylo sděleno, že ve věci restituce parcely PK č. [hodnota] v KÚ Střížkov nebylo dosud pozemkovým úřadem rozhodnuto. Ve věci se dne 21. 11. 2008 vyjádřil žalobce. Ve věci se poté konalo jednání dne 25. 11. 2008, kdy byl zamítnut návrh žalovaných na přerušení řízení do skončení restitučního řízení před pozemkovým úřadem. Dokazování bylo poté prohlášeno za skončené a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 2. 12. 2008. Ve věci se dne 1. 12. 2008 vyjádřil žalobce. Dne 2. 12. 2008 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen částečný rozsudek, jímž bylo určeno, že kupní smlouva č. [Anonymizováno] ze dne 18. 4. 2005 mezi žalobcem a 1. Žalovanou, 2. žalovaným je neplatná. Dále bylo rozhodnuto, že o určení vlastnictví žalobce k pozemkům p.č. [Anonymizováno] v KÚ Střížkov zapsaných na LV [Anonymizováno] u KÚ pro hl. město Praha a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Písemné vyhotovení rozsudku je na č.l.

282. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní podáním ze dne 9. 1. 2009. Dne 16. 2. 2009 se k podanému odvolání vyjádřil žalobce. Usnesením ze dne 25. 2. 2009 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku, což učinili dne 3. 3. 2009. Referátem ze dne 17. 3. 2009 bylo odvolání žalovaných předloženo MS v Praze, kterému došlo dne 24. 3. 2009. Dne 29. 4. 2009 se konalo jednání před odvolacím soudem, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek obvodního soudu ve výrocích (I), (II) změněn tak, že návrh, aby soud určil, že kupní smlouvy ze dne 18. 4. 2005 uzavřené mezi účastníky jsou neplatné, se zamítá. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu je na č.l.

304. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 17. 7. 2009 dovolání. Dovolání žalobce bylo předloženo NS ČR referátem ze dne 2. 10. 2009 a NS došlo dne 2. 11. 2009. Dne 3. 1. 2011 byl vyhlášen rozsudek NS, kterým bylo dovolání žalobce zamítnuto a rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku NS ze dne 3. 1. 2011 č.j. 28 Cdo 4550/2009 je na č.l.

337. Spis byl obvodnímu soudu vrácen dne 10. 2. 2011. Referátem ze dne 7. 11. 2011 bylo nařízeno jednání na den 21. 2. 2012. Od pozemkového úřadu Praha byl vyžádán spis [Anonymizováno] a dále účastníci vyzváni, zda mají nová skutková tvrzení či nové důkazní návrhy. Dne 2. 12. 2011 požádal žalobce o prodloužení lhůty k zaslání případných nových skutkových tvrzení či nových důkazních návrhů, a to do 14 dnů. Dne 22. 12. 2011 se ve věci vyjádřili žalovaní. Dne 13. 2. 2012 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 21. 2. 2012 z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Referátem ze dne 14. 2. 2012 bylo jednání odročeno na den 24. 4. 2012. Ústní jednání se ve věci konalo dne 24. 4. 2012 a poté bylo odročeno na den 15. 6. 2012. Dne 8. 6. 2012 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 15. 6. 2012 ze zdravotních důvodů. Jednání bylo poté referátem ze dne 15. 6. 2012 odročeno na den 3. 8. 2012. Dne 13. 6. 2012 požádal o odročení jednání nařízeného na den 3. 8. 2012 zástupce žalovaných z důvodu plánované dovolené a požádal o odročení na termín po 24. 9. 2012. Referátem ze dne 14. 6. 2012 bylo jednání odročeno na den 24. 8. 2012. Dne 24. 8. 2012 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den 19. 10. 2012. Dne 19. 10. 2012 se ve věci konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 4. 12. 2012. Na č.l. 487 referát z 27. 11. 2012. Soud informuje účastníky, že jednání dne 4. 12. 2012 se nekoná z důvodu nedoložení specifikace pozemků ze strany žalobce pro jejich vyžádání od Stavebního úřadu MČ Praha 8 a jednání bylo odročeno na 22. 1. 2013. Dne 18. 1. 2013 požádala zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 22. 1. 2013 z důvodu náhlé pracovní neschopnosti JUDr. Krajčíkové s tím, že zástupkyně žalobce se jednání nemůže účastnit. Referátem ze dne 18. 1. 2013 bylo jednání odročeno na den 22. 2. 2013. Referátem ze dne 7. 2. 2013 bylo jednání nařízené na den 22. 2. 2013 odročeno na neurčito bez uvedení důvodu. Ve věci se dne 7. 3. 2013 vyjádřili procesní žalovaní. Referátem ze dne 20. 4. 2013 obvodní soud prodloužil zástupkyni žalobce lhůtu k vyjádření. Dne 31. 5. 2013 obvodní soud urguje žalobce ohledně vyjádření ke sdělení odboru výstavby UMČ Praha 8 ze dne 20. 2. 2013 a stanovuje lhůtu do 31. 5. 2013. Dne 31. 5. 2013 se ve věci vyjádřila zástupkyně žalobce. Dopisem z 25. 6. 2013 se Obvodní soud obrátil na odbor výstavby UMČ Praha 8 s dotazem, kdy je možné očekávat souhlasné stanovisko s dělením pozemku, pokud dojde k rozdělení současného stavebního pozemku, jak uvedeno ve vyjádření žalobce. Dne 16. 7. 2013 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 23. 10. 2013 žalovaní žádají soud, aby k rozhodnutí o věci samé nařídil i jednání. Referátem z 31. 10. 2013 obvodní soud nařídil ústní jednání na den 3. 12. 2013. Dne 3. 12. 2013 se ve věci konalo jednání, při kterém bylo k důkazu sděleno sdělení Úřadu městské části Praha 8 z 20. 2. 2013[Anonymizováno]a doplňující zpráva UMČ Praha 8 z 9. 7.2013 a dále sděleno, že soud obstará z katastru nemovitostí srovnávací sestavení parcel, resp. identifikaci parcel k datu úmrtí otce žalovaných, pana [jméno FO], v březnu roku 1990 a dále obstará originál vyvlastňovacího spisu vč. dokladů o doručení rozhodnutí zemřelému panu [jméno FO], otci žalovaných, s ohledem na vznesenou námitku vydržení. Jednání bylo poté za účelem zajištění zmíněných listin odročeno na den 4. 3. 2014. Referátem ze dne 5. 2. 2014 bylo jednání nařízené na den 4. 3. 2014 odročeno z důvodu chybějících listin vyžádaných k ústnímu jednání odročeno na den 22. 4. 2014. Dne 14. 4. 2013 vyžádal obvodní soud součinnost od Katastrálního úřadu hl. města Prahy a od správního archivu městské části Praha 8. Dne 22. 4. 2014 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 2. 6. 2014. Dne 2. 6. 2014 se konalo jednání, které bylo z časových důvodů přerušeno do 10. 6. 2014. Dne 10. 6. 2014 bylo v jednání pokračováno a poté bylo odročeno na den 14. 7. 2014. Další jednání se poté konala dne 14. 7. 2014, dne 29. 9. 2014 a poté dne 6. 10. 2014, při němž byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé odročeno na den 14. 10. 2014. Při jednání dne 14. 10. 2014 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba o určení vlastnictví tam uvedených pozemků zapsaných na LV 3495 u KÚ pro HMP v KÚ Střížkov zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 14. 10. 2014 je na č.l.

716. Proti tomuto rozsudku podali dne 27. 1. 2015 odvolání procesní žalovaní a dne 28. 1. 2015 podal odvolání žalobce. Usnesením z 11. 5. 2015 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku s odvoláním. Dne 6. 5. 2015 se k odvolání žalobce vyjádřili procesní žalovaní. Referáty ze dne 21. 5. 2015 na č.l. 749 a 750 byla odvolání žalobkyně a procesních žalovaných předložena Městskému soudu v Praze, kterému došla 26. 5. 2015. Dne 17. 6. 2015 se u Městského soudu v Praze konalo odvolací jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek obvodního soudu ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně částku 1 775 238,06 Kč. Jinak byl potvrzen a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Písemné vyhotovení rozsudku MS v Praze ze dne 17. 6. 2015 č.j. 18 Co 193/2015-762 je na č.l. 762 a je na něm škrtnuta doložka právní moci s poznámkou, že ve výrocích (I), (II) a (III) zrušen rozsudkem NS ČR ze dne 17. 5. 2017 č.j. 26 Cdo 3684/2016-866. Proti odvolacímu rozsudku Městského soudu v Praze na č.l. 762 podali žalovaní dne 21. 8. 2015 dovolání, a to proti nákladovým výrokům odvolacího rozsudku. Podáním ze dne 4. 9. 2015 podal žalobce dovolání proti odvolacímu rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolání účastníků jim byla vzájemně zaslána referátem ze dne 15. 9. 2015. Usneseními ze dne 15. 9. 2015 na č.l. 801 a 802 byl žalobce a procesní žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Na č.l. 805 žádost Generálního finančního ředitelství ze dne 16. 9. 2015 o sdělení, zda proti odvolacímu rozsudku bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Na č.l. 812 vyjádření procesních žalovaných k dovolání žalobce ze dne 9. 10. 2015. Na č.l. 815 vyjádření žalobce ze dne 7. 10. 2015 k dovolání procesních žalovaných. Na č.l. 823 a 824 výzvy soudu žalobci a žalovaným k doložení plné moci k zastupování účastníků v dovolacím řízení. Dne 13. 11. 2015 zasílají plnou moc žalovaní. Dne 16. 11. 2015 zasílá plnou moc žalobce. Referátem ze dne 19. 11. 2015 předložil obvodní soud podaná dovolání Nejvyššímu soudu ČR, kdy Nejvyššímu soudu došla dne [datum]. Na č.l. 848 žádost žalovaných o přednostní vyřízení dovolání. Na č.l. 855 vrátil Nejvyšší soud ČR spis obvodnímu soudu bez věcného vyřízení s tím, že soudní poplatek za dovolání zaplatil toliko procesní žalovaný 2), nikoli procesní žalovaná 1). Nejvyšší soud dal pokyn, aby obvodní soud vyzval žalovanou 1) k zaplacení soudního poplatku. Přípis Nejvyššího soudu došel obvodnímu soudu dne 7. 6. 2016. Usnesením ze dne 15. 6. 2016 obvodní soud vyzval žalovanou 1), [jméno FO], k zaplacení soudního poplatku za dovolání 2 000 Kč. Referáty ze dne 29. 7. 2016 byla obě podaná dovolání předložena Nejvyššímu soudu ČR, kterému došla dne 8. 8. 2016. Rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, sp.zn. 26 Cdo 3684/2016 na č.l. 866 Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č.j. 18 Co 193/2015-762 ve výrocích (I), (II) a (III) zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 7. 6. 2017. Na rozsudku Nejvyššího soudu je vyznačena doložka právní moci dne 14. 6. 2017. Dne 20. 7. 2017 sdělili procesní žalovaní soudu, že proti rozsudku dovolacího soudu ze dne 17. 5. 2017 podali ústavní stížnost pod sp.zn. II. ÚS 2241/17. Referátem ze dne 28. 7. 2017 zaslal obvodní soud spis MS v Praze k dalšímu řízení, kdy MS v Praze došel dne 1. 8. 2017. Na č.l. 882 usnesení ÚS, sp. zn. II. ÚS 2241/17, kterým byla ústavní stížnost procesních žalovaných proti rozsudku NS ze dne 17. 5. 2017 na č.l. 866 odmítnuta, a to pro předčasnost, neboť rozsudkem NS došlo ke zrušení předchozích rozhodnutí a ve věci bude znovu rozhodováno, což ÚS nemůže předjímat. Na č.l. 886 procesní stanovisko žalovaných na základě výzvy odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2017. Stanovisko došlo dne 23. 8. 2017. Na č.l. 888 vyjádření žalobce ze dne 29. 8. 2017. Na č.l. 890 doplnění procesního stanoviska procesních žalovaných ze dne 31. 8. 2017. Na č.l. 892 replika žalobce ze dne 15. 10. 2017 na vyjádření žalovaných. Jeho součástí znalecký posudek na stanovení charakteru pozemků ze dne 20. 2. 2017 (č.l. 894). Usnesením ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 18 Co 193/2015 na č.l. 908 byl rozsudek obvodního soudu ze dne 14. 10. 2014 na č.l. 716 zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (nabylo PM 30. 11. 2017.) Referátem ze dne 30. 3. 2018 bylo nařízeno jednání na den 28. 5. 2018. Dne 4. 1. 2018 došel obvodnímu soudu návrh žalobce na doplnění dokazování. Dne 5. 1. 2018 se ve věci vyjádřili procesní žalovaní. Dne 18. 1. 2018 podal žalobce repliku k vyjádření procesních žalovaných. Referátem ze dne 23. 1. 2018 byl termín jednání nařízeného na den 28. 5. 2018 změněn na den 5. 3. 2018. Dne 5. 3. 2018 se ve věci konalo jednání, které bylo poté za účelem vypracování znaleckého posudku odročeno na den 21. 8. 2018. Dne 27. 3. 2018 žádá obvodní soud o součinnost Katastrální úřad pro hl. město Prahu. Usnesením ze dne 3. 4. 2018 na č.l. 942 ustanovil obvodní soud znalce z oboru geodézie a kartografie k podání znaleckého posudku ve lhůtě 40 dnů od obdržení spisu. Dne 9. 4. 2018 došla obvodnímu soudu odpověď od Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu. Referátem ze dne 30. 9. 2018 bylo jednání odročeno na den 9. 11. 2018 z důvodu žádosti znalce o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 30. 9. 2018. Znalecký posudek (č.l. 966) byl obvodnímu soudu doručen dne 21. 8. 2018. Usnesením ze dne 23. 8. 2018, č.l. 980 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 23. 8. 2018 rozeslán znalecký posudek účastníkům s tím, aby případně sdělili, zda navrhují výslech znalce při ústním jednání. Dne 10. 9. 2018 se vyjádřil žalobce. Dne 31. 8. 2018 se vyjádřili procesní žalovaní. Dne 19. 9. 2018 žádá obvodní soud znalce o vypracování dodatku ke znaleckému posudku. Dodatek ke znaleckému posudku ze dne 22. 10. 2018 (č.l. 997) došel Obvodnímu soudu dne 25. 10. 2018. Dne 30. 10. 2018 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 30. 10. 2018 dodatek znaleckého posudku rozeslán účastníkům. Dne 5. 11. 2018 se vyjádřil žalobce. Na č.l. 1013rub záznam, že dne 9. 11. 2018 v dopoledních hodinách byl evakuován justiční areál s tím, že nebylo známo, kdy budou pracovníci a veřejnost vpuštěni. Dále dne 9. 11. 2018 dopoledne telefonicky informována zástupkyně žalobce, že se jednání konat nebude, a požádána, nechť vyrozumí zástupce žalovaných a znalce. Referátem ze dne 13. 11. 2018 bylo jednání odročeno na den 10. 12. 2018. Dne 27. 11. 2018 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání z důvodu kolize tohoto jednání s jiným, dříve nařízeným jednáním. Poté referátem ze dne 28. 11. 2018 jednání odročeno na den 12. 2. 2019. Dne 29. 11. 2018 žádá zástupce procesních žalovaných zvážení možnosti nařízení ústního jednání v dřívějším termínu než 12. 2. 2019. Dne 24. 1. 2019 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání, a to z důvodu školních jarních prázdnin nezletilého syna a zaplacené zahraniční dovolené a současně z důvodu pracovní neschopnosti kolegyně, která se účastnila všech jednání. Jednání poté referátem z 24. 1. 2019 odročeno na den 25. 2. 2019. Dne 29. 1. 2019 vyjádření procesních žalovaných, aby soud dalšímu návrhu strany žalující o odročení jednání na den 25. 2. 2019 již nevyhověl s odůvodněním, že věc je projednávaná již nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy jsou na jejím výsledku závislá další řízení vedená mezi účastníky. Dne 25. 2. 2019 se konalo jednání, při kterém proběhl výslech ustanoveného znalce, a jednání bylo poté odročeno na den 13. 5. 2019. Přípisem ze dne 25. 2. 2019 žádá obvodní soud o zpracování dodatku znaleckého posudku, a to v návaznosti na závěry z ústního jednání. Dodatek č. 2 znaleckého posudku ze dne 18. 4. 2019 (č.l. 1064) došel obvodnímu soudu dne 24. 4. 2019. Usnesením ze dne 9. 5. 2019 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 7. 5. 2019 dodatek č. 2 ke znaleckému posudku rozeslán účastníkům. Dne 13. 5. 2019 se konalo jednání, které bylo za účelem dodatku znaleckého posudku a předvolání znalce odročeno na den 3. 6. 2019. Dne 31. 5. 2019 účastníci informováni o tom, že ústní jednání dne 3. 6. 2019 se nekoná a je odročeno na den 5. 11. 2019, a to z důvodu vytíženosti znalce při vypracování dodatku znaleckého posudku. Dne 17. 10. 2019 žádal obvodní soud znalce o doplnění zpracovaného znaleckého posudku o dále uvedené, a to ve lhůtě co nejkratší. Referátem ze dne[Anonymizováno]1. 11. 2019 bylo jednání odročeno na den 2. 12. 2019 z důvodu dosud nevypracovaného dodatku ke znaleckému posudku. Dne 30. 10. 2019 stanovisko procesních žalovaných. Referátem z 28. 11. 2019 jednání odročeno na den 18. 2. 2020. Dodatek č. 3 ke znaleckému posudku (č.l. 1141) byl obvodnímu soudu doručen dne 11. 12. 2019. Dne 16. 1. 2020 žádá zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 18. 2. 2020, a to z důvodu čerpání dovolené v období jarních prázdnin nezletilého syna. Usnesením ze dne 20. 1. 2020 rozhodnuto o znalečném. Referátem ze dne 20. 1. 2020 dodatek č. 3 znaleckého posudku rozeslán účastníkům s tím, aby se účastníci vyjádřili, zda navrhují slyšení znalce při ústním jednání. Referátem ze dne 10. 2. 2020 bylo jednání odročeno na den 23. 3. 2020 (žádost zástupkyně žalobce). Dne 17. 2. 2020 se vyjádřil žalobce, a ještě se žalobce vyjádřil dne 25. 2. 2020. Dne 20. 2. 2020 se vyjádřili procesní žalovaní, kteří navrhli výslech znalce. Referátem ze dne 16. 3. 2020 bylo jednání odročeno na den 9. 6. 2020, a to z důvodu vyhlášení nouzového stavu a přijetí krizových opatření. Dne 1. 6. 2020 žádala zástupkyně žalobce o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Referátem ze dne 3. 6. 2020 bylo jednání odročeno na den 3. 8. 2020 (nemoc zástupkyně žalobce). Dne 4. 6. 2020 požádal o odročení jednání nařízeného na den 17. 8. 2020 zástupce žalovaných, a to z důvodu plánované dovolené. Referátem z 13. 7. 2020 jednání odročeno na den 17. 8. 2020 (žádost zástupce žalovaných). Dne 6. 8. 2020 požádala o odročení jednání nařízeného na 17. 8. 2020 zástupkyně žalobce, a to z důvodu zdravotních komplikací. Referátem z 11. 8. 2020 jednání odročeno na den 20. 10. 2020 (nemoc zástupkyně žalobce). Dne 19. 8. 2020 reagoval zástupce procesních žalovaných na opakované žádosti žalobce o odročení jednání s tím, že žádal soud, aby již další odročení ústního jednání, byť ze zdravotních důvodů, nepřipustil a nepřipustil další průtahy v řízení. Dne 16. 10. 2020 žádost o odročení jednání zástupkyně žalobce, a to z důvodu trvající pracovní neschopnosti. Referátem z 16. 10. 2020 jednání odročeno na den 7. 12. 2020. Dne 26. 11. 2020 žalobce upřesnil žalobu na základě dodatku č. 3 znaleckého posudku. Dne 7. 12. 2020 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut ustanovený znalec. Jednání bylo poté odročeno na den 25. 1. 2021. Dne 15. 1. 2021 sdělení žalobkyně na výzvu soudu ohledně důkazních návrhů. Dne 22. 1. 2021 vyjádření procesních žalovaných. Dne 25. 1. 2021 se konalo jednání, které bylo poté za účelem pokračování v dokazování odročeno na den 22. 2. 2021. Dne 22. 2. 2021 se konalo jednání, které bylo poté odročeno na den 27. 4. 2021. Dne 15. 3. 2021 žádost žalobce o prodloužení lhůty dané při jednání dne 22. 2. 2021 o dalších 30 dnů. Dne 24. 3. 2021 doplnění důkazních návrhů na výzvu soudu a žádost o prodloužení lhůty. Dne 12. 4. 2021 zadáno znalci, aby vypracoval dodatek ke znaleckému posudku ve lhůtě 15 dnů. Referátem ze dne 20. 4. 2021 jednání odročeno na den 4. 5. 2021 z důvodu nutného rozhodování v detenčním řízení. Dne 21. 4. 2021 žádost zástupkyně žalobce o odročení jednání z důvodu pozitivního testování na onemocnění COVID-19. Dne 22. 4. 2021 vyjádření procesních žalovaných. Dne 26. 4. 2021 vyjádření žalobce. Referátem z 27. 4. 2021 jednání odročeno na den 17. 5. 2021 (kolize právní zástupkyně žalobce). Na č.l. 1340 dodatek č. 4 ke znaleckému posudku, který obvodnímu soudu došel dne 27. 4. 2021. Dne 30. 4. 2021 se zástupce žalovaných kriticky vyjádřil k opakovaným žádostem o odročení ze strany zástupkyně žalobce. Dne 4. 5. 2021 žádost o odročení jednání ze strany zástupkyně žalobce z důvodu hospitalizace po prodělání onemocnění COVID-19. Referátem ze dne 5. 5. 2021 dodatek č. 4 znaleckého posudku rozeslán účastníkům řízení. Usnesením ze dne 6. 5. 2021 rozhodnuto o znalečném. Dne 6. 5. 2021 doplnění žádosti o odročení jednání. Dne 7. 5. 2021 sdělení žalobce k výslechu znalce. Dne 13. 5. 2021 jednání odročeno na den 28. 6. 2021. Dne 28. 6. 2021 se konalo jednání, ke kterému byl předvolán znalec, a byl proveden jeho výslech. Jednání bylo poté odročeno za účelem dokončení dokazování přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí na den 19. 7. 2021. Dne 13. 7. 2021 písemný závěrečný návrh žalobce. Dne 13. 7. 2021 písemný závěrečný návrh procesních žalovaných. Referátem ze dne 15. 7. 2021 bylo jednání odročeno na den 31. 8. 2021 z důvodu dovolené předsedkyně senátu. Dne 17. 8. 2021 stanovisko procesních žalovaných k závěrečnému návrhu žalobce. Dne 31. 8. 2021 se konalo jednání, při kterém byla připuštěna změna žalobního návrhu ze dne 26. 11. 2020 a jednání poté bylo za účelem skončení dokazování, přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 3. 9. 2021. Dne 3. 9. 2021 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku na č.l. 1447. Dne 10. 12. 2021 podal proti tomuto rozsudku odvolání žalobce. Dne 13. 12. 2021 proti tomuto rozsudku podali odvolání procesní žalovaní. Usnesením ze dne 23. 2. 2022 procesní žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dne 31. 3. 2022 vyjádření žalobce k odvolání žalovaných. Referátem ze dne 25. 3. 2022 odvolání žalobce a žalovaných předloženo Městskému soudu v Praze, kterému došlo dne 14. 4. 2022. Dne 27. 4. 2022 nařízeno odvolací jednání na den 25. 5. 2022, při kterém bylo uloženo žalobci doplnit návrh geometrickým plánem. Dne 29. 7. 2022 bylo Městskému soudu v Praze doručeno doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobce. Referátem ze dne 1. 8. 2022 bylo nařízeno odvolací jednání na den 7. 9. 2022. Dne 17. 8. 2022 vyjádření procesních žalovaných ke geometrickému plánu a podání žalobkyně ze dne 29. 7. 2022. Dne 24. 8. 2022 vyjádření žalobce k podání žalovaných ze dne 16. 8. 2022. Dne 7. 9. 2022 se konalo odvolací jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je na č.l. 1542. Obvodnímu soudu byl spis vrácen dne 11. 10. 2022.[Anonymizováno]Odvolací rozsudek nabyl právní moci dne 21. 11. 2022. Dne 11. 1. 2023 a 12. 1. 2023 podána proti rozsudku ze dne 7. 9. 2022 dovolání. Dne 21. 4. 2023 spis odeslán na Nejvyšší soud ČR. Dne 21. 6. 2023 o podaných dovolání rozhodnuto, přičemž byla věc vrácena odvolacímu Městskému soudu v Praze. Dne 20. 7. 2023 spis vrácen na obvodní soud. Dne 30. 8. 2023 spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 2. 1. 2024 spis vrácen obvodnímu soudu.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od okamžiku podání žaloby dne 4. 1. 2005 a dosud nebylo skončeno. Soud tak v souladu s judikaturou Nejvyššího soud stanovil délku řízení do dne vyhlášení rozsudku, tedy ke dni 28. 3. 2024, tedy 19 let a 2 měsíce.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 27. 4. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když žalobce se po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

20. Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená, kdy v rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.

21. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 19 let a 2 měsíce. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílel i soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení ke dni vyhlášení rozsudku trvalo 19 let a 2 měsíce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvá doposavad 19 let. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 19 000 Kč za rok řízení, tj. 1 583 Kč za měsíc. K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů.

23. Soud dále zohlednil, že posuzované řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby skončení řízení sp.zn. 8 C 62/2006, a to v období od 29. 1. 2007 do 1. 10. 2015, tj. 8 let a 8 měsíců, dále v období od 6. 1. 2020 do 25. 1. 2023, tj. 3 roky, a konečně od 24. 4. 2023 doposud, tj. 8 měsíců, celkem tedy po dobu 12 let a 4 měsíců. Přestože přerušení řízení, které nastalo po vydání rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, č.j. 68 Co 342/2017-160, se jeví jako nedůvodné, žalobce měl možnost proti rozhodnutím procesního soudu o přerušení řízení brojit podáním odvolání, kdy odvolací soud mohl usnesení o přerušení řízení zvrátit. I když tedy přerušení řízení, která nastala po vydání citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze, byla zjevně nedůvodná, nemůže nyní žalobce z této skutečnosti těžit tím, že by jí za stejné období bylo přiznáno odškodnění dvakrát, neboť žalobce byl za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. 8 C 62/2006 již odškodněna, a to v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021, přičemž odškodnění bylo přiznáno za délku řízení ke dni 21. 11. 2022. Při stanovení výše zadostiučinění je totiž třeba zohlednit, že obě řízení (přerušené hlavní řízení i řízení vedlejší) je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Jestliže bylo posuzované řízení, byť zjevně nedůvodně, přerušeno do skončení souběžného řízení sp. zn. 8 C 62/2006, byla újma žalobce v daném období soustředěna toliko na řízení sp.zn. 8 C 62/2006, na kterém mělo rozhodnutí v posuzovaném řízení záviset. Soud tak za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlíží k zadostiučinění poskytnutému (přiznanému) za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení a přizná přiměřené zadostiučinění za tu část řízení, kdy hlavní řízení neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016). Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvá doposavad celkem 19 let a 2 měsíce, z čehož na řízení vedlejší vedené pod sp. zn. 8 C 62/2006 připadalo období od 29. 1. 2007 do 1. 10. 2015 a období od 6. 1. 2020 do 22. 11. 2022, celkem 11 let a 6 měsíců. Za toto období, tedy za nepřiměřenou délku trvání vedlejšího řízení byla žalobkyně odškodněna v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 93/2021. Je tak na místě žalobkyni odškodnit za zbývající období od 4. 1. 2005 do 29. 1. 2007, od 1. 10. 2015 do 6. 1. 2020 a od 22. 11. 2022 dosud, celkem tedy za 7 let a 8 měsíců. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 126 667 Kč 6 x 19 000 + 7 x 1 583, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud shledal, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V řízení byla shledána období zásadní nečinnosti soudu, a to od 16. 10. 2005, kdy soud učinil součinnostní dotaz ke katastrálnímu úřadu, do 4. 4. 2006, kdy soud nařídil jednání; dále od 16. 8. 2006, kdy rozeslal účastníkům návrh na přerušení řízení, do 29. 1. 2007, kdy soud vydal usnesení o přerušení řízení; dále od 31. 12. 2015, kdy soud nařídil jednání, do 11. 4. 2016, kdy soud rozeslal vyjádření žalobců žalovaným; dále od 1. 6. 2016 do 18. 10. 2016, kdy soud opakovaně odročoval jednání, a následně do 30. 1. 2017, kdy soud vyzval žalovanou 2) k vyjádření; dále od 15. 2. 2017, kdy soud usnesením zastavil řízení ve vztahu k žalované 2), do 26. 5. 2017, kdy soud rozeslal protokol o jednání; dále od 30. 6. 2017 do 11. 9. 2017, kdy bylo řízení ve světle výše citovaného usnesení Městského soudu v Praze nedůvodně přerušeno; dále od 4. 10. 2017, kdy soud rozhodnutí Městského soudu v Praze rozeslal účastníkům, do 8. 1. 2018, kdy soud nařídil jednání; konečně od 26. 6. 2018 do 3. 10. 2018, kdy soud zaslal přípis Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Soud by průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý, v řízení však došlo k většímu množství průtahů, které již nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo lze tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Z výše uvedeného plyne, že se na délce řízení významnou měrou podílely soudy, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 15 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak nesprávný postup soudu byl natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

25. Soud shledal, že řízení bylo složitější, a to po procesní (-10 %), skutkové (-5%) i právní stránce (-5%). Soud se musel vypořádat s nejednoduchou předběžnou otázkou vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž pro účely zodpovězení této otázky řízení opakovaně přerušoval. Současně došlo k rozšíření žaloby o dalšího žalovaného, vůči kterému byla žaloba posléze vzata zpět, dále došlo k částečnému zastavení řízení, ke změnám žaloby, bylo třeba provést větší množství listinných důkazů, soud vyčkával dodání znaleckého posudku v řízení sp. zn. 8 C 62/2006, účastníci řízení se rovněž pokoušeli dosáhnout dohody mimosoudně. V souvislosti s opakovaným přerušením řízení byl soud nucen opakovaně činit součinnostní dotazy a sledovat stav vedlejšího řízení, kdy nejpodstatněji ovlivnilo dobu trvání řízení právě vedení a potažmo přerušení do vedlejšího řízení. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, ve věci nebylo vydáno meritorní rozhodnutí, jedenkrát odvolací soud přezkoumával rozhodnutí nalézacího soudu o přerušení řízení. S ohledem na uvedené soud snížil za složitost základní částku o 20 %.

26. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Procesní žalobci žádali o odročení jednání, které se mělo konat dne 30. 6. 2016, dále žádali o odročení jednání podáním ze dne 2. 8. 2019, avšak tyto žádosti v kontextu 19 let trvajícího řízení k celkové délce posuzovaného řízení výrazně nepřispěly. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu však lze v rámci tohoto kritéria hodnotit, zda poškozený přispěl k celkové délce původního řízení tím, že se proti jeho přerušení nebránil odvoláním, nebo že nenavrhoval, aby v řízení bylo pokračováno (srov. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 348/2010). Nelze přehlédnout, že žalobkyně nečinila žádné kroky (např. odvolání přinejmenším proti usnesením o přerušení řízení, která byla vydána poté, co bylo Městským soudem v Praze usnesením ze dne 11. 9. 2017, č.j. 68 Co 342/2017-160, usnesení nalézacího soudu o přerušení řízení změněno tak, že řízení se nepřerušuje, a to proto, že otázka vlastnictví předmětných nemovitostí již byla postavena na jisto Nejvyšším soudem), kterými by projevila aktivní zájem o průběh a výsledek řízení, či kterými by deklarovala svůj zájem na rychlém rozsouzení věci. Naopak to byli oba žalobci, kteří sami přerušení řízení opakovaně navrhovali nebo s návrhem na přerušení řízení výslovně souhlasili (např. podáním ze dne 18. 12. 2019). Soud tedy s ohledem na výše uvedené základní částku snížil o 5 %.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako snížený. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Předmětem posuzovaného řízení byl nárok majetkový, který obecně nemá pro poškozeného zvýšený význam. Případný zvýšený význam pro poškozeného se u tohoto typu řízení nepresumuje, přičemž je na něm, aby případně okolnosti svědčící pro zvýšený význam řízení pro jeho osobu tvrdil. Naopak je v poměrech skutkové věci třeba dospět k závěru, že vedení vícero obdobných řízení vede k závěru o mírně sníženém významu každého jednoho z nich. Soud tedy s ohledem na výše uvedené základní částku snížil o 5 %, když soud je z úřední činnosti známo a ostatně žalobce toto sám uvádí i ve svém podání ze dne 27. 3. 2024, že mezi týmiž účastníky jsou vedeny doslova další desítky obdobných řízení. Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení. V daném případě žalobci jakožto sourozenci vznikající újmu pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107, který modifikaci zadostiučinění na základě sdílené újmy v takových případech označil za správnou). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko) a v případě zdejších žalobců i rozprostření nákladů řízení, když všichni byli zastoupeni jedním právním zástupcem. Soud tedy základní částku se zřetelem na uvedené okolnosti ponížil o 15 %, když žalobci sdíleli nemajetkovou újmu nejen jako rodinní příslušníci v postavení žalobců, stejně jakož sdíleli i finanční náklady právního zastoupení.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 19 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 30 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 88 667 Kč (výrok I.). Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (376 333 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné výši z částky 88 667 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 28. 10. 2023 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 27. 4. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 27. 10. 2023, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 28. 10. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá a § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl sice úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány částkou 14 342 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobkyně dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu učinil ve věci 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a účasti na jednání dne 28. 3. 2024 á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 3 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty, když zástupce žalobkyně doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za prostudování stanoviska žalované ze dne 5. 10. 2023 a dále za podání vyjádření ze dne 27. 3. 2024, když k tomuto vyjádření nebyl žalobce vyzván a reagoval v něm toliko na stanovisko žalované ze dne 4. 10. 2023, které mu však bylo známo již při podání žaloby a žalovaná žádné doplňující vyjádření dne 27. 10. 2023 nezaslala.

31. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení