54 CO 241/2021-160

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 75 227,30 Kč s přísl. o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. června 2021, č. j. 10 C 125/2020-127,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba na zaplacení částky 75 227,30 Kč zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 42 258 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 75 227,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále povinnost v téže lhůtě nahradit žalobci – k rukám jeho právního zástupce advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] – náklady řízení ve výši 40 291,70 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na ustanovení § [číslo] odstavec 1, § [číslo] věty druhé, § [číslo] odstavec 1, § [číslo], § [číslo], § [číslo] odstavec 1, § [číslo] odstavec 1 a 2, § [číslo], § [číslo] odstavec 1 a 2, § 2106 a § 2107 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) tím, že žalovaná jako zhotovitel prováděla pro žalobce stavbu zděného oplocení kolem domu za sjednanou cenu (dle rozpočtu) 93 450 Kč (bez DPH); dílo bylo předáno bez výhrad dne [datum], žalovanou byla poskytnuta záruka za jakost v délce 48 měsíců ode dne předání a převzetí díla. Koncem roku 2018 žalobce zaznamenal vady oplocení spočívající v jeho praskání, o jejichž existenci žalovanou informoval a žádal ji o nápravu e-mailem odeslaným jí [datum]. Dne [datum] u žalované stavbu oplocení reklamoval, aniž provedl volbu nároku. Žalovaná uplatněnou vadu jako nárok z odpovědnosti za vady neuznala, navrhla však její odstranění zahlazením povrchu z titulu záruky za jakost, žalobce takový způsob opravy nepovažoval za dostačující. Soud prvního stupně vzal dále za prokázáno, že příčinou vzniku prasklin plotu a odpadávání tvárnic byly objemové změny výplňového betonu vlivem kolísání vlhkostních a teplotních podmínek a související rozpínavosti mrznoucí vody. K vnikání dešťové vody či sněhu do plotových sloupků a podezdívky pak došlo v důsledku nedostatečného zakrytí, kdy svislá styčná spára mezi dvěma zákrytovými deskami není dostatečně ošetřena, v důsledku čehož vniká voda do konstrukce plotu, mimo jiné i do vzduchových kavern vzniklých v důsledku nekvalitního zhutnění zálivkového betonu. Vadu plotu (spočívající v nedostatečném ošetření svislé styčné spáry mezi dvěma zákrytovými deskami zakrývajícími plotové sloupky a podezdívku) měl soud prvního stupně za skrytou vadu, kterou měla zhotovená stavba oplocení již při přechodu nebezpečí škody na žalobce, kterou však žalobce při převzetí díla nemohl zjistit ani při vynaložení potřebné péče. Tato skrytá vada, která se projevila (vznikem prasklin plotu a odpadáváním tvárnic) koncem roku 2018, založila právo žalobce z vadného plnění dle § [číslo] odstavec 2 ve spojení s § 2099 a násl. o. z. Pokud pak ji žalobce žalované oznámil dne [datum], učinil tak dle mínění prvostupňového soudu včas, tj. bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl zjistit při dostatečné péči, nejpozději do 5 let od převzetí stavby (§ 2629 odstavec 1 o. z.). Protože však žalobce včas neprovedl volbu nároku z odpovědnosti za vady ve smyslu § [číslo] odstavec 2 ve spojení s § 2106 odstavec 3 o. z., neboť tak neučinil při oznámení vady, ani bez zbytečného odkladu poté, náležela mu práva dle § 2107 o. z., tedy právo na odstranění vady, a nebo na přiměřenou slevu z ceny díla. Protože žalovaná vytýkanou vadu neodstranila (do doby uplatnění nároku na slevu z ceny díla tak mohla učinit podle své volby opravou díla či provedením náhradního díla), dospěl soud prvního stupně k závěru, že slevu z ceny díla žalobce požaduje důvodně. Její výši pak soud prvního stupně posuzoval za využití judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku sp. zn. 33 Cdo 69/2013) a zohlednil, že žalobcem vytčená vada nejenže zásadně snižuje estetickou hodnotu oplocení, ale výrazně snižuje jeho funkční vlastnosti a výrazně omezuje i jeho životnost. Slevu z ceny díla (ve výši odpovídající rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo dílo bez vad, a hodnotou, kterou má vadné dílo, tj. 70 % původní ceny při zohlednění 15% DPH) měl tak za zcela důvodnou. Závěrem ještě soud prvního stupně odmítl jako nedůvodnou námitku žalované týkající se použití žalobcem vymíněných tvárnic, kdy měl za to, že bylo povinností žalované na jejich případnou nevhodnost žalobce upozornit (§ 2594 odstavec 1 o. z.). Za bezvýznamné také měl, zda žalobce žalované vytýkal vady z titulu odpovědnosti za vady či z titulu záruky. To, že by žalobce žalované neumožnil odstranění vady, neshledal. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. s tím, že ve sporu úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ze žaloby (3 762 Kč), nákladech vynaložených na znalecký posudek zpracovaný mimo soudní řízení (6 800 Kč) a v nákladech na zastupování advokátem, které soud prvního stupně vyčíslil částkou 29 729,70 Kč.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně se žalovaná odvolala; vytýkala mu neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Z hlediska skutkového soud prvního stupně dle žalované nesprávně dovodil, že by v okamžiku zjištění vady, jak ho tvrdil žalobce, tj. koncem roku 2018, se tato projevovala„ vznikem prasklin plotu a odpadáváním tvárnic“, tedy že se vada projevovala v daný okamžik totožně, jako v momentě oznámení vady dne [datum] (zřejmě dne [datum] – pozn. odvolacího soudu). Pokud bylo prováděno dokazování k rozsahu vad, váže se toto k momentu provedení znaleckého posudku, nikoliv ke dni zjištění vady. Ze samotné žaloby se přitom podává, že se„ koncem roku 2018 začaly objevovat praskliny“ a nikoli, že by tehdy poškození plotu dosáhlo rozsahu, jak je nakonec reklamováno. Sám žalobce ostatně tvrdí, že došlo ke zvětšení prasklin až během následujících tří měsíců. Vzal-li soud dále za prokázané, že k uplatnění vady došlo e-mailem dne [datum], nemění uvedené nesprávné skutkové zjištění na dalších závěrech nic podstatného s výhradou toho, že vady se začaly více projevovat právě po zimě, kdy měl žalobce potřebu je o měsíc dále„ oficiálně reklamovat“ spolu s přiloženou fotodokumentací.

3. Z hlediska procesního měla odvolatelka za nesprávný postup prvostupňového soudu při provádění dokazování znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], ze závěrů jehož písemného znaleckého posudku nemohl vycházet, pokud jej jako znalce nemohl vyslechnout (což s ohledem na závěry posudku bylo nezbytné); procesně za nepřípustné měla, aby znalec byl posléze vyslýchán jako svědek. Nemohl tak soud mít za prokázáno, že vada vznikla v daném rozsahu.

4. Co se týče hmotněprávního posouzení věci, soud prvního stupně nesprávně vyloučil aplikaci ustanovení § 2629 odstavec 1 o. z. a uplatnění vady žalobcem měl za včasné, přestože k němu došlo s odstupem více než dvou měsíců; navíc k tomuto závěru soud prvního stupně nic dalšího neuvedl a lze ho tak mít za nepřezkoumatelný. S odkazem na relevantní judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2970/2013) žalovaná uvedla, že časové určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o lhůtu velmi krátkou, jíž je míněno bezodkladně, neprodleně, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu a doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Rozhodně tak dle žalované nelze mít za bezodkladné uplatnění vady za více než měsíc, ač byly zjevnými„ koncem roku 2018“, tj. před zimním obdobím. Žalovaná v této souvislosti poukázala na tvrzení„ svědka/znalce“, že oprava plotu před zimou by zabránila vzniku škody na něm po zimě.

5. Nakonec za nesprávný měla žalovaná i závěr prvostupňového soudu, že žalobci vznikl konkrétně nárok na slevu z ceny díla. V této souvislosti měla za rozhodující, že žalovaný v průběhu doby provedl volbu práva v podobě opravy věci, což potvrdil v podání ze dne [datum], kdy trval na„ opravě poškozených částí plotu vedoucí k odstranění vady jako takové“. Pokud pak byl žalovanou vyzván ke sdělení termínu, kdy může žalovaná vadu odstranit, neučil tak; vyjádřil nesouhlas se způsobem odstranění vady co do technického řešení, nikoli s opravou jako takovou. Žalovaný tak nemá právo volbu měnit ani požadovat slevu z ceny díla. Také její přiměřenost nebyla soudem prvního stupně posouzena správně, kdy tato se musí vztahovat k míře poškození ke dni zjištění vady díla, zde tedy před zimou na přelomu let 2018 2019, kdy nepochybně rozsah poškození díla následně narostl v důsledku nikoli bezodkladného oznámení vady díla. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žaloba bude zamítnuta a bude mu přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobce navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Ve vyjádření k odvolání připomněl uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla mimo jiné stavby oplocení kolem domu, která byla provedena [datum]. Koncem roku 2018 se na díle začaly projevovat první známky vad (vznik prasklin), které během následujících tří měsíců vyústily až k odpadávání částí tvárnic na oplocení. Proto žalobce bez zbytečného odkladu kontaktoval žalovanou, [datum] oznámil existenci vad a [datum] e-mailem odeslal oficiální písemnou reklamaci, ve které vytkl vadu a požádal o nápravu. Až v květnu 2019 mu bylo zasláno přijetí reklamace, která ani poté nebyla vyřízena. Později bylo žalobci ústně sděleno, že oprava bude vyřízena zatmelením (zasilikonováním) prasklin s tím, že se jedná pouze o estetickou vadu, což mu následně žalovaná potvrdila v dopise ze dne [datum] písemně; takový způsob opravy žalobce odmítl (a stále odmítá), neboť vadu nevyřešení, ale pouze překryje. Jelikož žalovaná nenavrhla adekvátní způsob nápravy vady díla, požaduje žalobce slevu z ceny díla.

7. K odvolací námitce žalované ohledně nesprávných skutkových zjištění žalobce uvedl, že vada se sice koncem roku 2018 neprojevovala odpadáváním tvárnic, ale samotný vznik prasklin byl předstupněm závažných vad, které se na oplocení následně projevily. Pro tento případ je dle žalobce irelevantní, zda došlo k tak velkému poškození už na konci roku 2018 nebo až o pár měsíců později, ale významný je fakt, že žalovaná provedla dílo s vadami, když nevynaložila veškerou potřebnou péči a použila nevhodné tvárnice. Způsob provedení zapříčinil praskání oplocení a následné odpadávání jeho částí, za což žalovaná zodpovídá.

8. Znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] je dle žalobce v souladu s právními předpisy a skutečnost, že znalec v lednu 2021, tedy téměř rok od vypracování posudku, znaleckou činnost ukončil, nemá na důvěryhodnost jeho posudku žádný vliv. Jeho závěry pak jsou také podpořené vyjádřením manažera kvality výrobce tvárnic, které byly použity. Protože v době projednávání věci soudem prvního stupně už Ing. [příjmení] nebyl znalcem, bylo z procesního hlediska nutné, aby byl vyslýchán jako svědek. Dále je naprosto v pořádku, že znalecký posudek hodnotí stav díla ke dni zkoumání, nikoliv ke dni zjištění vady, jelikož ze stavu díla v době zkoumání mohl znalec jasně vypozorovat příčinu, na základě které dílo v současnosti tak podstatné vady vykazuje.

9. Stran hmotněprávního posouzení věci žalobce uvedl, že pokud si koncem roku 2018 všiml, že se na sloupových částech oplocení objevují praskliny, měl jako laik za to, že nejde o nic významného a nehodlal to nijak řešit; během následujících tří měsíců však došlo ke zvětšení prasklin na jednom ze sloupků o cca 20 až 30 cm, praskliny se navíc objevily celkem na 60 až 70 % délky oplocení a začalo docházet k opadávání tvárnic. Jelikož došlo k uplatnění práva z vady bez zbytečného odkladu poté, co ji žalobce vyhodnotil jako dostatečně závažnou, není možné namítat nevčasnost uplatnění práva. Nadto judikatura Nejvyššího soudu říká (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 30 Odo 1300/2006), že lhůta„ bez zbytečného odkladu“, kterou občanský zákoník stanoví kupujícímu k uplatnění vad předmětu koupě u prodávajícího, má jen pořádkovou povahu a její nedodržení nemá pro kupujícího žádné následky. V daném případě je tak relevantní pouze lhůta pěti let od převzetí stavby, která byla dodržena. Nemluvě o tom, že byla žalobci poskytnuta záruka za jakost v délce 48 měsíců od [datum].

10. Za pravdivé neměl žalobce ani tvrzení, že by oprava oplocení před zimou zabránila vzniku škody, když podle znaleckého posudku by i v případě dřívější opravy následně na tvárnicích vznikaly nové praskliny, které by vedly k dalšímu odpadávání částí tvárnic, působením vlivů počasí na oplocení by docházelo k další degradaci tohoto díla. Na pováženou také je, zda by vůbec k opravě před zimou ze strany žalované došlo; v této souvislosti žalobce poukázal na časový průběh vyřizování reklamace ze strany žalované poté, co jí vady oznámil, respektive dílo reklamoval.

11. Nakonec k nároku na slevu z ceny díla žalobce uvedl, že sice provedl volbu opravou věci, ale postup, který navrhla žalovaná, nemůže vést k odstranění vady jako takové.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému ho zákon jako řádný opravný prostředek připouští (§ 201, § 202 à contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), že ho žalovaná podala z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas (§ 204 odstavec 1 o. s. ř.) a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odstavec 2 o. s. ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno c/, písmeno d/, písmeno e/ a písmeno g/ o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a následně dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

13. V posuzované věci žalobce uplatňuje nárok na slevu z ceny díla - stavby plotu, kterou pro něho v pozici zhotovitele provedla žalovaná na základě smlouvy o dílo, a to v souvislosti s vadou díla, která se v průběhu doby projevila prasklinami ve sloupových částech oplocení a na zdech mezi jednotlivými sloupky, které se v průběhu doby zvětšovaly, a též začalo docházet k odpadávání částí tvárnic.

14. Podle ustanovení § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle ustanovení § 2587 věty druhé o. z. se dílem rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

15. Podle ustanovení § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

16. Podle ustanovení § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (odstavec l). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (odstavec 2 věta první).

17. Podle ustanovení § 2617 části první věty před středníkem o. z. má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění.

18. Podle ustanovení § 2629 odstavec 1 věty první o. z. soud nepřizná právo ze skryté vady, které objednatel neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že právo nebylo uplatněno včas.

19. Podle ustanovení § 2619 o. z. dal-li zhotovitel za jakost díla záruka, použijí se obdobně ustanovení o kupní smlouvě (odstavec 1). Záruční doba týkající se díla počíná běžet předáním díla (odstavec 2).

20. Podle ustanovení § 2113 věty první o. z. zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti.

21. Podle ustanovení § 1921 odstavec 2 o. z. vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Podle ustanovení § 1921 odstavec 3 o. z. nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí, soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět.

22. V posuzované věci učinil soud prvního stupně správná skutková zjištění (jež ani v odvolacím řízení nebyla účastníky zpochybněna) o uzavření smlouvy o dílo mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem, o obsahu této smlouvy i o provedení díla (jeho předání a převzetí). Žádných pochybností nelze pak mít o tom, že předmětné dílo (stavba oplocení kolem domu žalobce) trpělo vadou, kterou soud prvního stupně správně uvažoval jako skrytou vadu, kterou měla zhotovená stavba oplocená již při přechodu nebezpečí škody na žalobce (tj. při předání). Takové zjištění, které koneckonců ani žalobce, ani žalovaná nezpochybnili, má oporu v písemném znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení] ve spojení s vyjádřením výrobce ke stavbě oplocení použitých tvárnic, společnosti x [právnická osoba], konkrétně v té jeho části, ve které se znalec vyjadřuje k příčinám vzniku prasklin a odpadávání tvárnic. Co se tohoto znaleckého posudku týče, protože splňoval všechny zákonem požadované náležitosti (srov. ustanovení § 13 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do 31. 12. 2020 a ustanovení § 13 odstavec 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném do [datum]) a obsahoval doložku znalce o tom, že je si vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud jej postavil na úroveň znaleckého posudku vyžádaného soudem (srov. ustanovení § 127a o. s. ř.). Pro provádění důkazů takovým znaleckým posudkem tak vskutku platí ustanovení § 127 o. s. ř., který stanoví, že soud znalce vyslechne; současně však soudu umožňuje, aby se v odůvodněných případech spokojil s písemným posudkem znalce. Byť pak lze přisvědčit námitce, že zpracovatele znaleckého posudku, který následně pozbyl status znalce, je (a je tomu tak ze samé podstaty věci) vyloučeno vyslýchat jako svědka, který může vypovídat pouze k tomu, co sám zažil (svými smysly vnímal), nikoli aby se vyjadřoval k odborným otázkám, má odvolací soud za to, že právě stran příčin vady stavby oplocení bylo lze se spokojit právě s písemným znaleckým posudkem (kdy v tomto ohledu nebylo důvodu mít o jeho závěrech pochybnosti, když tímto směrem nebyly uplatněny žádné námitky ani ze strany účastníků řízení). Další závěry, které soud prvního stupně z výpovědi Ing. [příjmení] učinil, nebyly pak pro rozhodnutí odvolacího soudu významné.

23. Popsaná vada díla se na něm projevila postupně – podle tvrzení samotného žalobce nejprve prasklinami na sloupových částech oplocení a na zdech mezi jednotlivými sloupky, které žalobce zjistil„ koncem roku 2018“ a které se v průběhu doby (během následujících tří měsíců) zvětšovaly a další přibývaly, a začalo též docházet k odpadávání částí tvárnic. V této souvislosti tak bylo lze přisvědčit odvolací námitce žalované, že v provedených důkazech nemá oporu zjištění, že se předmětná vada již na konci 2018 projevila vznikem prasklin plotu a odpadáváním tvárnic.

24. Jak z výše popsané právní úpravy plyne, pokud jde o vady díla a odpovědnost zhotovitele za ně, uvažuje zákon jednak se zákonnou odpovědností a jednak s odpovědností ze záruky za jakost. Zákonná odpovědnost se přitom vztahuje na vady, které má dílo při předání; ačkoliv to zákon výslovně nestanoví, má odvolací soud za to, že na takové vady, které má dílo při předání, se vztahuje i záruka (přičemž práva objednatele ze záruky jsou nezávislá na jeho zákonných právech plynoucích ze zákonné odpovědnosti zhotovitele za vady díla), která pak se dále vztahuje i na vady, které vzniknou až po předání díla (v průběhu záruční doby).

25. Jak plyne z ustanovení § 2692 odstavec 1 o. z., předpokladem úspěšného uplatnění práv objednatel z odpovědnosti zhotovitele za skryté vady stavby je povinnost objednatele zhotoviteli vadu oznámit (notifikovat); jde o jednostranný adresovaný projev vůle, jehož předmětem je oznámení o existenci vady, kterou je zapotřebí dostatečně určitým způsobem popsat. Notifikovat vadu musí objednatel včas; označené zákonné ustanovení stanoví, že se tak musí stát bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby. Pro případ neoznámení vady včas zákon stanoví, že soud nepřizná právo ze skryté vady, namítne-li druhá strana, že právo nebylo uplatněno včas. Jestliže tedy objednatel dodavateli neoznámil vadu včas, jeho právo z odpovědnosti za vady nezaniká, ale je podstatně oslabeno. Podle principu promlčení vzniká zhotoviteli možnost vznést námitku, že objednatel nesplnil svou zákonnou povinnost oznámit vady (že oznámení vady nebylo učiněno včas). Jestliže dodavatel takovou námitku uplatní v soudním řízení, nemůže být právo z odpovědnosti za vady objednateli přiznáno (stane se nevymahatelným). Tento důsledek se přitom pojí s nedodržením obou lhůt v uvedeném zákonném ustanovení uvažovaných, tj. nejenom lhůty pětileté počítané od převzetí stavby (lhůty objektivní), ale také lhůty„ bez zbytečného odkladu“ (lhůty subjektivní, počítané od okamžiku, kdy objednatel mohl vadu při dostatečné péči zjistit). Takový závěr lze dovodit z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, ve kterém vysvětlil (k výkladu ustanovení § 2112 odstavec 1 o. z., jež upravuje notifikační povinnost v případě zákonné odpovědnosti za vady v případě kupní smlouvy), že:„ Názor odvolacího soudu, že lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je lhůtou pořádkovou a není s ní spojen zánik práva, je z pohledu shora uvedeného výkladu mylný. Nemůže obstát již proto, že pro něj nelze nalézt jakoukoli oporu jak v textu citovaných ustanovení občanského zákoníku, tak ani v jejich výkladu. Jestliže kupující neoznámí prodávajícímu vady ve lhůtách uvedených v § 2111 o. z., resp. v § 2112 odstavec 1 o. z., jde o nevčasné (opožděné) oznámení vad, s čímž se zákon spojuje v případě § 2111 o. z. prekluzi práva, jejímž marným uplynutím právo na odstoupení od smlouvy zanikne“.

26. S povinností notifikovat vady přitom zákon uvažuje i v případě záruční odpovědnosti, a to v ustanovení § 1921; toto obecné ustanovení se uplatní v případě smlouvy o dílo s ohledem na nedostatek jiné (speciální) úpravy v rámci úpravy kupní smlouvy, na kterou je, pokud jde o smlouvu o dílo, odkazováno v ustanovení § 2619 odstavec 1 o. z. Také v režimu záruční odpovědnosti tak pro oznámení vad platí subjektivní lhůta bez zbytečného odkladu (počítaná od doby, kdy měl nabyvatel možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit) a objektivní lhůta, jejíž délka je určována délkou reklamační lhůty. S ohledem na znění ustanovení § 1921 odstavec 3 o. z. je pak dle přesvědčení odvolacího soudu potřeba mít za to, že i v tomto případě se sankční následky promeškání lhůty v podobě nepřiznání práva, pokud zcizitel opožděné vytknutí namítne, vztahují nejenom k objektivní lhůtě, ale také ke lhůtě bez zbytečného odkladu.

27. Je skutečností, že v minulosti se v doktríně i v rozhodovací praxi dovozovalo, že lhůta „ bez zbytečného odkladu“ je pouze lhůtou pořádkovou a že s jejím nedodržením zákon žádnou sankci nespojuje (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. listopadu 2008, sp. zn. 33 Odo 1300/2006, na který poukazoval žalobce). Nicméně takto se dělo ve vztahu k dříve platné právní úpravě, konkrétně ustanovení § 599 odstavec 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), jehož text byl jiný než rozhodná ustanovení nyní platného občanského zákoníku; podle ustanovení § 599 odstavec 1 obč. zák. platilo, že vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci. V tomto znění zákon tedy požadavek na vytknutí vady„ bez zbytečného odkladu“ uvažoval jako předpoklad pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady u soudu, aniž však tuto povinnost nějak sankcionoval, s jejím nedodržením nespojoval žádné důsledky, a to na rozdíl od objektivní lhůty, jejímž marným uplynutím došlo k prekluzi práv z odpovědnosti za vady. Odhlédnuto od jiného textu zákona nelze pominou výše již zmíněný výklad ustanovení § 2112 odstavec 1 o. z. přijatý Nejvyšším soudem, kdy odvolací soud má za to, že není důvodu, aby další zákonná ustanovení téhož znění (toliko se vztahující k jinému druhu odpovědnosti) byla vykládána odlišně.

28. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci žalovaná namítla opožděné vytknutí vady díla ze strany žalobce (nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu), bylo nezbytné se primárně právě s touto námitkou vypořádat.

29. Výkladem pojmu„ bez zbytečného odkladu“ se v minulosti opakovaně zabýval Nejvyšší soud, který například v rozsudcích ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008 a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008 a dále též například v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 113/2012, dospěl k závěru, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat a jde o tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu [číslo] ročník 2005, pod [číslo]) vysvětlil, že„ vágní“ pojem „ bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že vždy je třeba zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne [datum], sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne [datum], sp. zn. 9 Afs 20/2010 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010) jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu, tedy„ ad hoc“ v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout. K závěru, že lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je zásadně lhůtou v řádu dnů, maximálně týdnů, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 2970/2013.

30. Jak plyne z tvrzení samotného žalobce, první projevy předmětné vady stavby oplocení v podobě prasklin na sloupových částek oplocení, jakož i na zdech mezi jednotlivými sloupky, zjistil„ koncem roku 2018“. I kdyby se tak stalo na samém konci roku 2018 (při jednání odvolacího soudu žalobce upřesnil, že to bylo v období kolem Vánoc, tj. týden před koncem roku 2018), uplynulo do [datum], kdy žalované existenci vad díla oznámil, sedm týdnů; dle odvolacího soudu tak nelze mít za to, že tak učinil bez zbytečného odkladu – tedy nedodržel zákonem požadovanou lhůtu. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl (bez bližšího odůvodnění) k závěru, že žalobce žalované vadu oznámil včas, neměl odvolací soud tento jeho závěr za správný.

31. Dle přesvědčení odvolacího soudu neměl pro posouzení dodržení notifikační lhůty význam rozsah poškození stavby oplocení, který se postupem doby zvětšoval. Jak praskliny, které se ve sloupcích a zdech plotu vyskytly (nejpozději) koncem roku 2018, tak postupné zvětšování jejich velikosti i rozsahu, stejně jako pozdější odpadávání částí tvárnic, byly zjevně projevy téže vady (nekvalitního provedení stavby oplocení jak bylo výše popsáno) a tudíž nemohly mít na počátek běhu lhůty k oznámení vad již žádný vliv. Skutečnost, že první praskliny žalobce neměl„ za nic zásadního“, v tom nehraje žádnou roli. Stejně tak je pro rozhodnutí věci bez významu spekulativní předpoklad nečinnosti žalované po dřívějším oznámení vady.

32. Odvolací soud si byl vědom i toho, že součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo objednatele z vad díla přiznáno v soudním řízení, musí být také úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterým dodavatel v době předání díla věděl nebo musel vědět. Na tomto místě odvolací soud připomíná soudem prvního stupně učiněné zjištění o příčinách vzniku prasklin a pozdějšího odpadávání tvárnic, které má oporu v nerozporované části písemného znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] (a které tak bylo lze mít za správné); z těchto příčin vzniku prasklin a pozdějšího odpadávání tvárnic, jak je Ing. [příjmení] v posudku (a soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku) popsal, lze dovodit, že na straně zhotovitele došlo při stavbě oplocení ke dvěma pochybením, a to k nedostatečnému ošetření svislé styčné spáry mezi dvěma zákrytovými deskami, jimiž jsou zakryty plotové sloupky, a dále v některých místech k nekvalitnímu zhutnění zálivkového betonu. [příjmení] bylo lze vyloučit důsledek zhotovitelem namítnuté nikoliv včasné notifikace vad díla v podobě nepřiznání práv z odpovědnosti za vady (ze záruky), musí jít o tzv. vědomou vadu, které si zhotovitel musel být vědom (o které nemohl nevědět), pokud by postupoval s náležitou péčí (s péčí odbornou, jde-li o odborníka v daném oboru); současně však nelze mít za to, že by se mělo jednat o péči maximální (o veškerou možnou míru znalostí a pečlivosti při provádění díla, což by ve svém důsledku činilo profesionála v určitém oboru odpovědného za všechny vady díla bez ohledu na jejich vytknutí ze strany objednatele), ale zapotřebí je uvažovat takovou míru péče, která je běžnou (obvyklou). Pokud tedy zhotovitel díla způsobil jeho vady buď nevědomě, ale také v důsledku své běžné (omluvitelné) nedbalosti, po uplynutí lhůt k jejich notifikaci za takové vady nebude odpovídat. Takové skutečnosti, které svědčí o vědomosti zhotovitele díla (v podobě, jak byla výše popsána), buď může tvrdit objednatel (v rámci skutkových tvrzení směřujících k naplnění skutkové podstaty hmotněprávních ustanovení o odpovědnosti zhotovitele za vady díla ze zákona, respektive ze záruky), nebo k nim soud přihlédne, pokud jakkoliv jinak vyjdou v průběhu řízení najevo. V posuzované věci však žalobce žádné takové skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by žalovaná o předmětné vadě díla věděla či vědět mohla, netvrdil a ani žádná konkrétní skutečnost, ze které by bylo možné její vědomost o vadě stavby plotu v době jejího předání žalobci dovozovat (což by umožňovalo použít ustanovení § 1921 odstavec 3 věty druhé o. z.) nebyla jinak zjištěna (za řízení nevyšla najevo).

33. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně sice v zásadě správně zjistil skutkový stav (když dílčí nesprávnosti ve skutkových zjištěních nebyly pro rozhodnutí věci podstatné), avšak o věci nesprávně rozhodl. Proto odvolací soud jeho rozsudek za použití ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 75 227,30 Kč zamítl.

34. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně bylo na odvolacím soudu rozhodnout též o náhradě nákladů řízení, a to nákladů řízení odvolacího i nákladů řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odstavec 2 o. s. ř.) O této náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl za použití ustanovení § 142 odstavec 1, resp. § 224 odstavec 1 ve spojení s § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na výsledek sporu tak v dané věci náhrada nákladů řízení náleží (v plné výši) plně úspěšné žalované. Té pak vznikly náklady v podobě soudního poplatku zaplaceného z odvolání (3 762 Kč) a dále náklady, které vynaložila za zastupování advokátem a jejichž výši odvolací soud určil částkou 38 496 Kč, z níž 25 444 Kč představují náklady na zastupování žalované advokátem v řízení před soudem prvního stupně a 13 052 Kč náklady na její zastupování v řízení odvolacím.

35. Při zastupování žalované v řízení před soudem prvního stupně vykonal její zástupce z řad advokátů celkem čtyři úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení dle plné moci ze dne [datum] (§ 11 odstavec 1 písmeno a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), sepisu písemného vyjádření ve věci (§ 11 odstavec 1 písmeno d/ advokátního tarifu) a zastoupení při dvou jednáních soudu, která se konala ve dnech [datum] a [datum] (§ 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu), z nichž mu za každý náleží odměna ve výši 4 140 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu, uvažováno z tarifní hodnoty 75 227,30 Kč); naopak jako náklad žalovanou vynaložený v řízení odvolací soud neuvažoval odměnu advokáta za úkony, které učinil mimo jeho rámec ještě v době před jeho zahájením, neboť úkony, které zahájení řízení předcházejí, nejsou jeho součástí a náklady s nimi spojené tak za jeho náklady, o kterých výhradně soud rozhoduje v souvislosti s rozhodnutím o věci, nelze z povahy věci považovat. Jedinou výjimku v tomto ohledu představuje tzv. předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 11 odstavec 1 písmeno d/, případně § 11 odstavec 2 písmeno h/ advokátního tarifu. Další náklady žalované na zastupování advokátem představuje paušální náhrada hotových výdajů advokáta, která mu náleží za každý z uvedených čtyř úkonů právní služby v částce 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhrada za ztrátu času advokáta na cestě z [obec] do [obec] a zpět ke dvěma jednáním soudu prvního stupně, která se uskutečnila ve dnech [datum] a [datum], za 4 x 3 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/ a odstavec 3 advokátního tarifu), náhrada cestovních výdajů za uvedené dvě cesty k jednání soudu prvního stupně v částkách 1 053 Kč a 1 015 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odstavec 3 o. s. ř.), tj. z částky 21 028 Kč ( (4 x 4 140) + (4 x 300) + (12 x 100) + 1 053 + [číslo]) ve výši 4 416 Kč. Při výpočtu cestovní náhrady za použití soukromého vozidla dne [datum] uvažoval odvolací soud 172 km ujetých na trase [obec] – [obec] a zpět, doloženou spotřebu k jízdě použitého vozidla Škoda Octavia pro kombinovaný provoz 6,2 l benzinu [číslo] km, průměrnou cenu benzinu 27,80 Kč a sazbu základní náhrady 4,40 Kč/ujetý km, obojí dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. (1,72 x 6,2 x 27,80 = 296,50; 172 x 4,40 = 756,80; 296,50 + 756,80 = zaokrouhleně 1 053), při výpočtu cestovní náhrady za použití soukromého vozidla dne [datum] uvažoval odvolací soud 172 km ujetých na trase [obec] – [obec] a zpět, doloženou spotřebu k jízdě použitého vozidla Škoda Rapid 5,4 l benzinu [číslo] km, průměrnou cenu benzinu 27,80 Kč a sazbu základní náhrady 4,40 Kč/ujetý km, obojí dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. (1,72 x 5,4 x 27,80 = 258,20; 172 x 4,40 = 756,80; 258,20 + 756,80 = 1 015). 36. [příjmení] vynaložená žalovanou na zastupování advokátem v odvolacím řízení (13 052 Kč) sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby – sepis odvolání (§ 11 odstavec 1 písmeno k/ advokátního tarifu) a zastoupení při jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odstavec 1 písmeno g/ advokátního tarifu) po 4 140 Kč, ze dvou režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), z náhrady za ztrátu času advokáta na cestě z [obec] do [obec] a zpět v souvislosti s jednáním odvolacího soudu, které se uskutečnilo dne [datum], za 2 x 3 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů za cestu k označenému jednání odvolacího soudu v částce 1 307 Kč a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad (§ 137 odstavec 3 o. s. ř.), tj. z částky 10 787 Kč ( (2 x 4 140) + (2 x 300) + (6 x 100) + 1 307), ve výši 2 265 Kč. Při výpočtu cestovní náhrady za použití soukromého vozidla dne [datum] uvažoval odvolací soud 181 km ujetých na trase [obec] – [obec] a zpět, doloženou spotřebu k jízdě použitého vozidla Audi A5 6,8 l benzinu [číslo] km, průměrnou cenu benzinu 37,10 Kč a sazbu základní náhrady 4,70 Kč/ujetý km (1,81 x 6,8 x 37,10 = 456,60; 181 x 4,70 = 850,70; 456,60 + 850,70 = zaokrouhleně 1 307).

37. Povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení byla žalobci uložena ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odstavec 1 o. s. ř.), a to k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).