54 Co 271/2024 - 373

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Nadi Pínové a soudkyň Mgr. Lenky Marynkové a JUDr. Jaroslavy Pokorné ve věci žalobkyně: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] všechny zastoupeny advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 4/0][Datum narození zainteresované osoby 4/0] [Adresa zainteresované osoby 4/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 4/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 4/0] o určení služebnosti k nemovitosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. května 2024, č. j. 12 C 116/2023-312, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok I.) mění tak, že se žaloba o určení, že žalobkyně a), b) a c) jakožto vlastnice pozemků parc. č. [hodnota] o výměře 262 m 2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 284 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], kat. úz. [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat. pracoviště [adresa], na LV [číslo], a každý další po žalobkyních následující vlastník pozemku, jsou oprávněny na straně západní ke svodu dešťové vody odtokovými žlaby a rigolem ze střechy domu nacházejícího se na pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 163 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 398 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], kat. úz. [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat. pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], a žalovaní jakož i každý další po žalovaných následující vlastník pozemku je povinen toto strpět, zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně a), b) a c) jako vlastnice pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 262 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 284 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], a každý další po žalobkyních následující vlastník pozemku, jsou oprávněny na straně západní ke svodu dešťové vody odtokovými žlaby a rigolem ze střechy domu nacházejícího se na pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 163 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 398 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] a žalovaní, jakož i každý další po žalovaných následující vlastník pozemku, jsou povinni toto strpět (výrok [právnická osoba] části, v níž se žalobkyně a), b) a c) jako vlastnice pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 262 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [číslo] a pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 284 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], domáhaly pro sebe a každého dalšího po nich následujícího vlastníka pozemku určení, že jsou oprávněny na straně východní ke svodu dešťové vody odtokovými žlaby a rigolem ze střechy domu nacházejícího se na pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 163 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 398 m2, zahrada, to vše v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] a žalovaní, jakož i každý další po žalovaných následující vlastník pozemku, jsou povinni toto strpět, žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly určení služebnosti okapu, podle níž by byly oprávněny na straně východní a západní ke svodu dešťové vody ze střechy jejich domu na střechu domu a pozemek žalovaných a žalovaní by byli povinni to strpět. Žalobkyně jsou vlastnicemi pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [číslo] a okolní zahrady – pozemku parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa]. Žalovaní vlastní sousední pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [číslo], pozemek parc. č. [hodnota] – okolní zahradu a pozemek parc. č. [číslo] (ohledně nějž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno), vše v kat. území [adresa]. Dle tvrzení žalobkyň služebnost okapu vznikla roku 1926 na základě prohlášení o zřízení služebnosti v podobě vzájemné služebnosti svodu dešťové vody mezi domy č. p. [číslo] a č. p. [číslo] a v té době byla zapsána do pozemkové knihy. Z důvodu chyby pracovníka geodezie se po vzniku evidence nemovitostí v roce 1964 do této zápis služebnosti nepromítl, pročež aktuálně není zapsána ani v katastru nemovitostí. To však na její existenci nemá vliv, neboť byla v minulosti vykonávána právními předchůdci žalobkyň a je vykonávána až do současnosti. Pokud by soud neshledal existenci služebnosti na základě prohlášení z roku 1926, měly žalobkyně za to, že ji vydržely. Dále poukázaly na to, že žalovaní, kteří nabyli dům č. p. [číslo] v roce 2019, upravili svod dešťové vody tak, aby směřoval na pozemek žalobkyň, a to přes upozornění žalobkyň na existenci služebnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovaly žalobkyně v tom, že bez existence služebnosti by v případě přívalového deště mohlo dojít k vytopení jejich sklepa a tím ke vzniku škody, potažmo v nutnosti uvést skutečný stav do souladu se stavem právním.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, předně namítali nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dále měli za to, že služebnost zanikla v roce 1964, kdy nebyla zapsána do evidence nemovitostí, popřípadě provedením rozsáhlých stavebních úprav domu žalobkyň v letech 1968 a 1981, při nichž došlo ke zvednutí domu o jedno podlaží, změně orientace střechy o 90 stupňů a vybudování nových okapů kolem střechy žalobkyň. Tím se změnily poměry mezi oběma nemovitostmi, které původně měly podobu vzájemně se zrcadlícího dvojdomku o stejné výšce s oboustrannou služebností. Žalovaní namítali též nesplnění podmínek pro vydržení služebnosti, neboť nebyla prokázána potřebná doba, a současně držba nebyla řádná, poctivá ani pravá.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že oba žalobou dotčené domy byly vystavěny jako dvojdomek v roce 1926, přičemž při jejich výstavbě došlo ke zřízení vzájemných věcných služebností svodu dešťových vod. V 60. letech minulého století prošla část dvojdomku ve vlastnictví žalobkyň rekonstrukcí, při níž bylo k této přistavěno další patro a byla zhotovena nová stanová střecha, která byla otočena o 90 stupňů. Při zakládání evidence nemovitostí v roce 1964 nebyla do této vzájemná služebnost zapsána, přičemž prvostupňový soud nevzal za prokázané, že by v této době ještě existovala. Naopak s ohledem na nemožnost zachování původního řešení svodu vody pro otočení a navýšení střechy domu žalobkyň při rekonstrukci, v důsledku čehož dům ve vlastnictví žalovaných fakticky nemohl vzájemnou služebnost využívat, dospěl k závěru, že tato pro trvalé změny zanikla (§ 1299 o. z.).

5. Následně se soud prvního stupně zabýval otázkou vydržení, případně mimořádného vydržení služebnosti žalobkyněmi podle § 1260 odst. 1, § 1091 odst. 2 a § 1089 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že na západní straně nemovitosti žalobkyně služebnost vydržely, když na této straně dochází ke svodu vody z jejich střechy na střechu žalovaných nepřetržitě a se souhlasem od roku 1967, a v této části proto shledal žalobu důvodnou (výrok I.). Vyšel přitom ze zjištění, že již v 60. letech (v návaznosti na první rekonstrukci domu žalobkyň v roce 1967) se právní předchůdci žalobkyň a žalovaných dohodli, že z domu ve vlastnictví žalobkyň bude na západní straně střechy (orientované do zahrady), byť na přechodnou dobu, sváděna dešťová voda svislým okapem vyústěným na střechu právních předchůdců žalovaných, přičemž tento stav trval nepřetržitě až do roku 2020, kdy žádost o souhlas s odstraněním domu žalovaných vyvolala rozsáhlé spory mezi účastníky a žalovaní odmítli svod vody dále trpět.

6. K opačnému závěru však soud prvního stupně dospěl ohledně existence služebnosti na východní straně domu, když při místním šetření bylo zjištěno, že na této straně žalobkyně svádí dešťovou vodu svým vlastním okapem do odtokového kanálku umístěného na jejich pozemku, a žalobu v této části zamítl (výrok II).

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na 50% úspěch každé ze stran tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.)

8. Proti tomuto rozsudku do vyhovujícího výroku ve věci samé (I.) a nákladového výroku (III.) podali žalovaní včasné a přípustné odvolání, v němž namítli neurčitost a nicotnost výroku I. s tím, že jím byli zavázáni k technicky nemožnému plnění pro absenci uvedení rozsahu oprávnění žalobkyň ke svodu dešťových vod, když svod vody z celé střechy by představoval neúnosné množství pro jeden okap. Upozornili také na to, že ve výroku uvedené rigoly, se na nemovitostech žalovaných nenachází a jestliže někdy existovaly, byly již dávno zabetonovány. Neztotožnili se ani se závěry učiněnými prvostupňovým soudem z výpovědi svědkyně [jméno FO], dle nichž tato měla povědomí o věcném břemeni na nemovitosti, a současně namítli, že nebylo nikterak zhodnoceno její čestné prohlášení ze dne [datum], ačkoliv bylo provedeno k důkazu. Rozporovali rovněž závěry soudu prvního stupně o vyhrocení sousedských vztahů po vypracování projektu k odstranění stavby žalovaných, jakož i závěry učiněné z místního šetření, či z návrhu smlouvy o úpravě sousedských vztahů a dále z projektové dokumentace z let 1968 a 1981, v níž prvostupňový soud shledal vodorovné a svislé svody dešťových vod, i když z ní vyplýval opak. Žalovaní prvostupňovému soudu dále vytkli, že nepřihlédl k prokázané dočasnosti řešení svodu dešťových vod, kterou potvrdila při výslechu žalobkyně a), a že se nezabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Za rozporné označili odůvodnění vyhlášeného rozsudku s odůvodněním obsaženým v písemném vyhotovení, neboť při vyhlášení soud prvního stupně odůvodňoval trváním držby nejméně od roku 1987, k vydržení tak muselo dojít podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., na nějž však soud v písemném odůvodnění vůbec neodkázal, a naopak vycházel z účinného občanského zákoníku, podle nějž by vydržení mohlo nastat až po [datum]. Se závěrem o vydržení služebnosti na straně západní se žalovaní neztotožnili rovněž pro nesplnění podmínek podle § 1260 ve spojení s § 1089 odst. 1 a 1091 o. z., kdy žalobkyně neprokázaly počátek a konec vydržecí doby a jejich držba nebyla pravá, neboť se v ní vetřely svémocně masivními stavebními úpravami svého domu, a dočasné právo se nyní snaží proměnit v trvalou služebnost. Rovněž vznik držby nebyl dostatečně objasněn, pokud ohledně data ústní dohody právních předchůdců účastníků řízení dospěl soud prvního stupně k nesprávným skutkovým zjištěním, nadto tato nepostačuje, neboť nenaplňuje podmínku písemné formy. V jednání žalobkyň dále spatřovali nepoctivý úmysl vylučující i mimořádné vydržení. V neposlední řadě žalovaní upozornili na změnu skutkového stavu nastalou po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně, když na základě povolení k odstranění stavby (k výzvě odvolacího soudu předložené s doložkou právní moci) došlo k úplné demolici domu žalovaných včetně všech svodů dešťových vod a tím k trvalé změně poměrů podle § 1299 o. z. způsobující zánik služebnosti i v případě, že by služebnost vůbec kdy existovala. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] pak žalovaní upozornili, že žalobkyním byla ve stavebním řízení poskytnuta možnost chránit své právo, avšak jmenované ve svých námitkách nikdy nezmínily, že by odstraněním stavby byly jakkoli zkráceny ve svém právu svádět dešťovou vodu. Závěrem navrhli změnu napadeného rozsudku odvolacím soudem tak, že žalobu zamítne a žalovaným přizná náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně navrhly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s požadavkem náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázaly na skutečnost, že služebnost pokojně vykonávají od roku 1926, na čemž nic nezměnily ani stavební úpravy jejich domu v 60. a 80. letech. K namítaným absentujícím zjištěním z čestného prohlášení svědkyně [jméno FO] uvedly, že byla slyšena jako svědek a při svém výslechu potvrdila existenci svodu dešťových vod, jakož i poctivý a nerušený výkon služebnosti po dobu více než 30 let, což vylučuje teze žalovaných o jejich nepoctivosti. Jak svědkyně právně hodnotila institut, na jehož základě žalobkyně právo ze služebnosti vykonávaly, označily za nepodstatné. Stejně tak existenci služebnosti nevyvrátilo ani přesvědčení svědkyně, že se sousedé v budoucnu na řešení svodu mohli dohodnout jinak. Pokud jde o snahu žalobkyň uvést faktický stav jejich nemovitosti do souladu se stavem právním obstaráním dodatečných povolení, v uvedeném nespatřují nepoctivý úmysl. Namítly rovněž, že z dohody o úpravě sousedských vztahů žádné závěry vyvozovat nelze, pokud nebyla pro nesouhlas žalovaných uzavřena. Skutkové závěry soudu o svodu dešťových vod učiněné z projektové dokumentace považovaly za správné, podpořené výslechem svědkyně. Měly za to, že naplnily všechny zákonné podmínky nejen pro řádné vydržení služebnosti, ale i pro její mimořádné vydržení, a v této souvislosti odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že touto otázkou by se případně měl odvolací soud podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] zabývat, aniž by s ohledem na uplynutí 20leté vydržecí doby před nabytím dotčených pozemků žalovanými bral v potaz okolnosti nastalé poté, kdy se žalovaní stali vlastníky těchto nemovitostí. Pokud jde o změnu skutkového stavu nastalou po vyhlášení napadeného rozsudku, žalobkyně připustily, že nadzemní část domu žalovaných byla zbourána, a to včetně střechy a všech svodů dešťových vod, avšak služebnost vázne na pozemcích parc č. [hodnota] a 2286, které zůstaly demolicí nedotčeny a na nichž ji lze vykonávat, byť by bylo třeba provizorně zvolit jiné technické řešení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v rozsahu napadeném odvoláním správnost rozsudku soudu prvního stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu a aktuálními fotografiemi dotčených nemovitostí shledal odvolání žalovaných důvodným.

11. Z rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], odvolací soud zjistil, že bylo pravomocně rozhodnuto o povolení odstranění stavby „Rodinný dům č. p. [číslo] (dům žalovaných) a objekt zděné kolny na pozemcích parc. č. [číslo], k.ú. [adresa]“.

12. Z fotografií na čl. [číslo] odvolací soud zjistil, že nadzemní část domu žalovaných, včetně střechy a vodorovných a svislých okapů, byla odstraněna, společná zeď s domem žalobkyň je podepřena opěrnými kůly.

13. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že po vyhlášení napadeného rozsudku došlo ke změně skutkového stavu, neboť dům, přes jehož střechu a okapy měla být požadovaná služebnost okapu svodem vody ze střechy žalobkyň realizována, již neexistuje.

14. Soud prvního stupně si opatřil dostatek důkazů, ze kterých učinil pro rozhodnutí o věci samé postačující skutková zjištění (odpovídající stavu v době vyhlášení rozhodnutí; srovnej § 154 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud však nemohl ponechat bez povšimnutí změnu stavu nastalou po vyhlášení napadeného rozsudku, jak vyplynula z doplněného dokazování.

15. Podle § 1299 odst. 1 ve spojení s § 3028 odst. 2 občanského zákoníku služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě.

16. Za trvalou změnu, která brání užívání služebnosti ve smyslu citovaného ustanovení, je třeba považovat kompletní odstranění domu žalovaných, který měl coby nižší stavba dvojdomku sloužit k odvádění dešťových vod ze střechy vyššího domu žalobkyň. V současnosti již neexistuje střecha ani vodorovné a svislé okapy na domu žalovaných, přes které by bylo možno vodu odvádět ze střechy domu žalobkyň. Služebná věc tak již nemůže sloužit panujícímu pozemku, a přitom nejde o změnu toliko dočasného charakteru. Nutno současně podotknout, že k odstranění domu žalovaných došlo zcela po právu na základě pravomocného povolení k odstranění stavby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) a žalobkyním byla v rámci stavebního řízení dána možnost chránit jimi tvrzené právo (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), jíž však nevyužily, když námitky týkající se možného zásahu do svých práv vyplývajících ze služebnosti nevznesly. Odvolací soud uzavírá, že již z tohoto důvodu, nemohlo napadené rozhodnutí v odvolacím přezkumu obstát.

17. Navzdory výše uvedenému podrobil odvolací soud ve světle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přezkumu úsudek soudu prvního stupně o vydržení služebnosti okapu žalobkyněmi k tíži nemovitostí ve vlastnictví žalovaných, a nezbytně též úsudek o zániku vzájemné služebnosti zřízené v roce 1926.

18. Předně se odvolací soud ztotožnil se závěrem prvostupňového soudu o zřízení vzájemné služebnosti okapu roku 1926, z níž byly zavázány a současně oprávněny jak nemovitosti žalobkyň (jejich právních předchůdců), tak nemovitosti žalovaných (jejich právních předchůdců), když shodné stavebně konstrukční řešení obou domů v dané době umožňovalo vzájemný svod vod z jejich střech. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, tato služebnost nemohla přetrvat pro rozsáhlé změny domu žalobkyň v 60. a 80. letech minulého století, při nichž se změnila orientace střechy a především došlo k výraznému navýšení domu žalobkyň. Žalobkyně (právní předchůdci žalobkyň) tak přestavbou jejich domu samy zánik vzájemné služebnosti okapu zapříčinily, čehož si musely být vědomy, pokud se po provedených stavebních změnách obrátily na právní předchůdce žalovaných za účelem získání souhlasu s užitím jejich střechy a okapu ke svodu dešťové vody.

19. Odvolací soud však dospěl na základě provedeného dokazování k odlišnému závěru v otázce vydržení služebnosti, byť neměl důvodu pochybovat o správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z výpovědi svědkyně [jméno FO] (právní předchůdkyně žalovaných), která v rámci svého výslechu uvedla, že někdy v 80. letech minulého století došlo mezi právními předchůdci žalobkyň a žalovaných k ústní dohodě o svodu dešťových vod ze střechy domu žalobkyň na střechu domu žalovaných a dále do jejich okapů. Svědkyně dohodu popsala jako vstřícnost vzešlou z dobrých sousedských vztahů s tím, že se jednalo o řešení dočasné, do doby než se bude něco dělat též s domem žalovaných (bod 24 napadeného rozsudku), což ostatně nyní nastalo. Na základě tohoto právními předchůdci žalovaných uděleného svolení k dočasnému řešení svodu dešťových vod ze střechy žalobkyň přes střechu a okapy žalovaných odvolací soud uzavřel, že samotné užívání nemovitostí žalovaných (střechy a okapů na západní straně jejich domu a případně též odtokového kanálku) nelze posoudit jako držbu práva služebnosti žalobkyněmi, nýbrž jako výprosu, pročež ani nemohlo dojít k vydržení práva služebnosti (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). I pokud by tedy nedošlo k trvalé změně nemovitosti žalovaných, nebylo by lze žalobě vyhovět, neboť žalobkyně nemohly služebnost okapu na základě jimi realizovaného právního důvodu užívání řádně ani mimořádně vydržet.

20. Pokud žalovaní namítali, že se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nevypořádal s čestným prohlášením [jméno FO] ze dne [datum], ačkoliv ho provedl k důkazu, odvolací soud podotýká, že [jméno FO] byla soudem prvního stupně slyšena jako svědkyně, byla tudíž poučena podle § 126 o. s. ř., a v rámci výslechu jí krom soudu mohly klást a také kladly otázky i obě strany sporu. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně z výslechu této svědkyně ke stejným skutečnostem pak byla podrobně rozvedena v bodě 24 napadeného rozsudku, odvolací soud proto v dané souvislosti žalovanými vytýkané pochybení prvostupňového soudu neshledal. Rovněž nebylo lze se ztotožnit s tvrzením žalovaných o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s ohledem na důsledky plynoucí z materiální publicity katastru nemovitostí za situace, kdy žalobkyně namítaly právě nesoulad faktického stavu s evidencí katastru nemovitostí. Zbývajícími námitkami účastníků řízení se odvolací soud s ohledem na zásadu procesní ekonomie nezabýval, neboť žalovaní uváděli jen další podpůrné argumenty, které měly vést k zamítnutí žaloby, čehož dosáhli, a žalobkyně naopak snesly argumenty k přetrvání služebnosti zřízené v roce 1926 případně k jejímu vydržení, jež odvolací soud v předchozích bodech tohoto rozsudku vyvrátil.

21. Ze shora uvedených důvodů shledal odvolací soud odvolání žalovaných opodstatněným, rozsudek soudu prvního stupně proto změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé I. dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobu i ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok I).

22. Z důvodu změny napadeného rozsudku odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaným přiznal za předchozí fázi řízení plnou náhradu jimi účelně vynaložených nákladů podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na částečné zastavení řízení zaviněné žalobkyněmi v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, a plný úspěch žalovaných ve zbývající části. Náklady spočívaly u každého ze dvou žalovaných v odměně za 11 úkonů podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, po [částka] podle § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty [částka] určené podle § 9 odst. 4 písm. b) AT, a to 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3) účast na jednání soudu dne [datum], 4) duplika ze dne [datum], 5) účast na jednání soudu dne [datum], 6) účast na místním šetření dne [datum], 7) účast na jednání soudu dne [datum], 8) vyjádření ze dne [datum], 9) účast na jednání soudu dne [datum], 10) soudem vyžádaný písemný závěrečný návrh ze dne [datum], 11) účast na jednání soudu dne [datum]. Podle § 12 odst. 4 AT byla odměna za každého ze zastupovaných žalovaných ve výši [částka] snížena o 20 % na částku [částka]. Odvolací soud shledal neúčelným úkonem písemné vyjádření ze dne [datum], které bylo soudu předáno krátkou cestou při jednání téhož dne, neboť toto mohlo a s ohledem na jeho načasování též mělo být učiněno při samotném jednání ústně, přičemž současně nelze přehlédnout další žalovanými v průběhu řízení před soudem prvního stupně učiněná podání a jejich obsah. Ke shora vyčíslené odměně 2 x [částka] odvolací soud přičetl 11 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po [částka], jejichž počet nenásobil počtem žalovaných, neboť se pojí k úkonům, u nichž množství vynaložených výdajů (náhrad) neroste s množstvím zastupovaných osob, a 21% náhradu za daň z přidané hodnoty v souladu s § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši [částka], celkem tedy [částka].

23. O nákladech odvolacího řízení bylo s ohledem na plný procesní úspěch žalovaných též v této fázi řízení rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a žalovaným byla přiznána náhrada všech účelně vynaložených nákladů v celkové částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání [částka] a dále u každého ze žalovaných z odměny za 2 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 o. s. ř. po [částka] podle § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty [částka] určené podle § 9 odst. 4 písm. b) AT, a to za 1) odvolání a 2) účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], snížené dle § 12 odst. 4 AT na částku [částka] za každého z žalovaných, dále ze 2 náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po [částka] (opětně nenásobených počtem účastníků) a z 21% náhrady za daň z přidané hodnoty v souladu s § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. ve výši [částka]. Odvolací soud neshledal účelným úkon žalovaných spočívající v replice ze dne [datum], kterou tito spojili s odpovědí na výzvu soudu ke sdělení aktuálního stavu nemovitosti, jíž se řízení týká, neboť sama replika byla redundantní a vyžádané sdělení o stavu bouracích prací úkonem není.

24. Celková výše nákladů řízení účelně vynaložených žalovanými před soudy obou stupňů činila [částka]. Žalobkyním byla uložena povinnost jejich úhrady žalovaným společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalovaných do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení