54 Co 50/2023-227

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců Mgr. Miroslava Pecha a JUDr. Lenky Prokšové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. prosince 2022, č. j. 6 C 37/2021-203, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců náklady řízení ve výši 21 594 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců náklady odvolacího řízení ve výši 3 183 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem vyhověl žalobě, kterou se žalobci po změně žaloby připuštěné usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 9. 2022, č. j. 6 C 37/2021-174, které nabylo právní moci dne 29. 9. 2022, domáhali vůči žalovanému určení, že mají ve společném jmění manželů (dále též jen„ SJM“) pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] oba zapsané u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] dále že žalobci mají v podílovém spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu svého spoluvlastnického podílu o velikosti , pozemek parc. [číslo] který je zapsán u [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] (dále též jen„ předmětné nemovité věci“ nebo„ darované nemovité věci“ – výrok I.). O nákladech řízení rozhodl výrokem II. téhož rozsudku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce částku 43 188 Kč.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 80 a § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), která vyložil s ohledem na právní závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, tím, že žalobci jako dárci vyzvali v souladu se zákonem žalovaného jako obdarovaného k vrácení darovaných nemovitých věcí výzvou ze dne [datum], čímž došlo k obnově jejich vlastnictví k předmětným nemovitým věcem, a to v režimu, jak uvedeno ve vztahu ke každé jednotlivé věci shora.

3. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobci získali vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na základě postupní smlouvy ze dne [datum] registrované [anonymizována dvě slova] dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to v případě pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] jako spoluvlastníci do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též jen„ BSM“), v případě pozemku parc. [číslo] jako spoluvlastníci do rovnodílného podílového spoluvlastnictví každý ideální . Darovací smlouvou obsaženou v notářském zápisu sepsaném JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou [anonymizována dvě slova] ve [obec], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], pak žalobci darovali žalovanému jednu polovinu předmětných nemovitých věcí, čímž vznikl stav, kdy předmětné nemovité věci aktuálně jsou v katastru nemovití evidovány v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení tak, že žalovanému náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. . a každému z žalobců pak spoluvlastnický podíl o velikosti id. . Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] (dále též jen„ trestní rozsudek“), byl žalovaný (tam obžalovaný) uznán vinným, že v období přinejmenším od letních měsíců roku 2015 do [datum] ve společně obývané zemědělské usedlosti [číslo] či na jiných místech v obci [obec], okres [okres], se necitelně, bezohledně a hrubě zlým způsobem choval vůči své matce [jméno] [příjmení], narozené [datum], a to zejména tím způsobem, že (zpravidla po předchozím požití alkoholu) ji a současně i svého otce a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], za použití různých vulgárních výrazů slovně napadal, narušoval jejich soukromí posloucháním za dveřmi vedoucími do jimi obývaných prostor, jakož i úmyslným poškozováním těchto dveří a nerespektováním jejich požadavku, aby do jejich prostor nevstupoval ve večerních hodinách, čímž je přinutil se v těchto prostorách uzamykat, a dále i tím, že různými způsoby atakoval i další příbuzné osoby během jejich návštěv u poškozených a od těchto návštěv je odrazoval, kdy takové chování obžalovaného mělo následky přinejmenším na psychice poškozené [jméno] [příjmení] spočívající v poruše přizpůsobení a úzkostně depresivních potížích, tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu, a tím spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dopisem ze dne [datum] se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce obrátili na žalovaného s výzvou k vrácení daru, přičemž odkázali na obžalobu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], a rozsudek [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Důvody vrácení daru jimi ve výzvě výslovně formulované doslovně odpovídají výroku trestního rozsudku, popř. ve zbývajícím rozsahu textu podané obžaloby.

4. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne. V důvodech odvolání s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2021, č. j. 2 As 233/2019–50, a ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 31/2007–165, a Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, č. j. 9 Ca 257/2004–48, namítl nesprávnost skutkových zjištění (a na jejich základě i přijetí nesprávných právních závěrů) stran zániku předmětu darování v důsledku stavebních prací. Soudu prvního stupně též vytkl, že opominul zjištění a závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], podle kterých došlo v důsledku stavebních činností k podstatným změnám původní stavby (rozšíření obytné plochy domu o 32 % oproti původnímu stavu a vybudování další bytové jednotky oproti původní jedné, kdy zůstala zachována pouze část původního obvodového nosného zdiva). S odkazem na zmíněný znalecký posudek lze podle odvolatele dospět k závěru, že původní dům byl v důsledku stavebních aktivit zbořen do té míry, že již nebylo patrno stavebně technické a funkční uspořádání prvního nadzemního podlaží.

5. Žalobci navrhli, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno s odůvodněním, že toto se jako věcně správné vypořádává se všemi námitkami vznesenými žalovaným v průběhu řízení, a to včetně námitky, podle níž mělo údajně dojít k zániku původně darované věci její přestavbou.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. a contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Na tomto místě je třeba uvést, že soud prvního stupně o žalobě rozhodl již rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 C 37/2021-106, který však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 4. 2022, č. j. 54 Co 46/2022-138. V posledně odkazovaných rozhodnutích přitom nalézací soudy dovodily, že ve zde řešeném případě docházelo k jednání žalovaného proti dobrým mravům opakujícími se méně závažnými útoky v delším časovém období, které však ve svém součtu naplňují zákonné předpoklady pro uplatnění práva na vrácení daru podle § 630 obč. zák., přičemž k poslednímu závadnému jednání před doručením výzvy k vrácení daru a podáním žaloby došlo až dne [datum] (viz trestní rozsudek zmíněný shora). Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vrácení daru, jejíž uplynutí žalovaný namítal v předcházejícím odvolacím řízení, je tedy nutno odvozovat právě od posledně uvedeného data. Žalobci se vrácení daru domáhali výzvou datovanou dnem [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], a žalobu na určení vlastnického práva podali dne [datum].

8. Pokud jde údajné závadné chování, kterého se měl dopouštět vůči žalovanému žalobce a) (tedy údajné„ slovní a faktické pronásledování“, vyhledávání jeho přítomnosti a nestálé udělování nějakých pokynů, co má dělat a jak si má uspořádat život, a pokračování v takovém jednání v kalendářním roce 2020 a v letech následujících, přestože žalovaný žalobce a) žádal, aby odešel a toto nedělal), připomíná odvolací soud, že ani ohledně této námitky nemá důvod odchýlit se od jinak správného hodnocení a závěrů soudu prvního stupně, které byly vyjádřeny již v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 C 37/2021-106, byť posléze odvolacím soudem zrušeném, avšak z jiných důvodů. Pro stručnost pak lze připomenout, že z hlediska časového zařazení údajně docházelo k popisovanému závadnému chování žalobce a) jednak v době shodné s dobou, kdy se odehrály skutky, pro které byl žalovaný uznám vinným ze spáchání trestného činu, a dále pak i v době následující, když pro posledně uvedené pokračování se žalovaný dokonce obrátil s trestním oznámením i na Policii České republiky.

9. Obdobnou obranou žalovaného se nicméně zabýval soud již v rámci shora uvedeného trestního řízení vedeného proti žalovanému s tím výsledkem, že žádné odsuzující rozhodnutí nebylo vůči žalobci a) vydáno. Na základě výše uvedeného tak učinil soud závěr, že pouze chováním žalovaného jako obdarovaného došlo k hrubému porušení dobrých mravů obdarovaného vůči dárcům (žalobcům). Uvedené podle soudu bezezbytku platí právě s ohledem na skutečnost, že údajné jednání žalobce a), který měl podle žalovaného vzájemné neshody účastníků vyvolávat, se překrývá s časovým vymezením skutku, z jehož spáchání byl pravomocně uznán vinným pouze žalovaný.

10. Jestliže pak byl v důsledku jednání žalovaného dosahujícího trestněprávní intenzity jednou důvod vrácení daru naplněn, pak ani jakékoliv později nastalé jednání žalobce a) či jeho zintenzivnění nemůže být z hlediska předmětu tohoto řízení nijak významné. Podle obsahu trestního oznámení žalovaného ze dne [datum] nicméně k výše popsanému jednání žalobce a) mělo dojít až v posledním roce před podáním trestního oznámení, tj. po vydání odsuzujícího rozsudku vůči žalovanému. Jinými slovy řečeno, ve skutečnostech popisovaných dříve žalovaným v jeho vyjádření ze dne [datum] nemůže spočívat důvod pro případné zamítnutí žaloby, neboť jednání, v němž soud jednoznačně spatřuje hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 630 obč. zák., se žalovaný dopustil dříve, než nastalo jím tvrzené zintenzivnění jednání žalobce a), které jej k podání trestního oznámení na žalobce a) vedlo. Nad rámec uvedeného je třeba dodat, že ani v případě, že by jednání žalovaného bylo skutečně žalobcem a) vyprovokováno, jak žalovaný tvrdil, nebylo by možno jím ospravedlnit závadné chování žalovaného vůči jeho matce (žalobkyni b)). Z výroku trestního rozsudku je také zřejmé, že to byl naopak žalovaný, kdo vstupoval do prostor obývaných žalobci, a to ve večerních hodinách, zpravidla po předchozím požití alkoholu, čímž narušoval soukromí žalobců a tím je přinutil se v těchto prostorách uzamykat.

11. Právo žalobců na vrácení daru tedy bylo uplatněno důvodně, a navíc i řádně před uplynutím tříleté promlčecí doby a není tudíž promlčeno.

12. Nevyjasněnou tak po předešlém zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu zůstala pouze otázka majetkoprávního režimu, jaký se vztahoval na předmětné nemovité věci v době před darováním ideálního spoluvlastnického podílu ve výši žalovanému, a který by se měl s účinky od doručení výzvy k vrácení daru žalovanému obnovit, tedy zda předmětné nemovité věci byly v BSM žalobců nebo v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví.

13. Obšírněji pak žalovaný v tomto druhém odvolacím řízení rozvedl svou dříve (ještě před vydáním rozsudku [název soudu] ze dne [datum]) uplatněnou námitku, podle níž od darování předmětných nemovitých věcí provedl rozsáhlou rekonstrukci rodinného domu tak, že předmět darovací smlouvy ze dne [datum], který darovací smlouvu obdržel, není totožný s předmětem, který existuje dnes a který má být vrácen. V souvislosti s tím poukázal na závěry znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, dále na kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a konečně i na odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

14. Na úvod je nutné předeslat, že soud prvního stupně si opatřil dostatek informací o skutkových okolnostech případu a k jejich prokázání provedl (s ohledem na uplatnění zásady projednatelnosti v tomto občanském soudním řízení, kdy je soud zásadně vázán důkazními návrhy účastníků – viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) dostatečné množství důkazů. Ze skutkových zjištění získaných provedeným dokazováním učinil soud prvního stupně logický závěr o skutkovém stavu věci, který rovněž správně právně posoudil na něj dopadajícími zákonnými ustanoveními. Své závěry sice stručně, nicméně srozumitelně a logicky popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které může odvolací soud odkázat.

15. Pokud jde o povahu majetkového režimu, potom podle ustanovení § 500 odst. 1 a 2 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 12. 1991 (jakož i podle ustanovení § 856 odst. 1 a 2 obč. zák. v jeho znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013) majetková společenství mezi manželi vzniklá podle dřívějších předpisů (rozuměj těch, které byly účinné před nabytím účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dne 1. 4. 1964) zanikla dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vzniklo bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří. Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahovala se na ně nicméně ustanovení o BSM přiměřeně.

16. Rozsah BSM určovalo ustanovení § 143 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 3. 1983 tak, že v BSM je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. Z nemovitých věcí mohly být předmětem osobního vlastnictví pouze rodinné domky a rekreační chaty. Rodinným domkem byl obytný dům, u něhož aspoň dvě třetiny podlahové plochy všech místností připadají na byty. Rodinný domek mohl mít nejvýše pět obytných místností nepočítajíc v to kuchyně. Větší počet obytných místností mohl mít, jestliže úhrn jejich podlahové plochy nepřesahoval 120 metrů čtverečních; z obytných kuchyní se do tohoto úhrnu započítávaly pouze plochy, o které výměra kuchyně přesahovala 12 metrů čtverečních. Za posledně uváděných podmínek se za rodinný domek považovala i obytná část zemědělské usedlosti (viz § 127 věta druhá a § 128 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 3. 1983). V osobním vlastnictví přitom mohl být jen jeden rodinný domek (srovnej § 129 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 3. 1983). Ostatní nemovité věci v tzv. individuálním vlastnictví občanů (fyzických osob), tedy zejména pozemky, náležely do tzv. soukromého vlastnictví (viz § 489 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 3. 1983). Nabyl-li některý z manželů věci náležející do soukromého vlastnictví za trvání manželství, platil pro ně režim ustanovení o BSM (§ 143 až 151 obč. zák.) přiměřeně (viz § 492 odst. 2 obč. zák. v jeho znění účinném do 31. 3. 1983).

17. Rovněž tehdejší Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. Cpj 86, k odkazovaným zákonným ustanovením uváděl, že BSM může vzniknout jen k věcem, které mohou být v osobním vlastnictví (§ 127 obč. zák.) a pokud jde o věci, které jsou v soukromém vlastnictví, platí podle ustanovení § 492 odst. 2 obč. zák. a § 500 odst. 2 obč. zák. ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů přiměřeně. Jaký byl praktický dopad výkladu zmíněných zákonných ustanovení lze nicméně nejlépe demonstrovat na závěrech vyjádřených v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 1980, sp. zn. 3 Co 293/80, publikovaném ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR (1966-1984), číslo vydání (svazku) IV, ročník 1980, na straně 492 (nebo též v komentáři HANDLAR, Jiří. § 856 (Majetková společenství manželů). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2416, či v APSI: JUD5906CZ), podle kterých i věci v soukromém vlastnictví, a tedy i pozemky, nabývají manželé do bezpodílového spoluvlastnictví (za podmínek uvedených v ustanovení § 143 obč. zák.), na něž se přiměřeně užije ustanovení o bezpodílovém osobním spoluvlastnictví manželů.

18. V posuzovaném případě z obsahu notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], vyplývá, že právní předchůdci žalobců (manželé [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], kteří byli každý dělenou polovicí vlastníky předmětných nemovitých věcí) postupní smlouvou z uvedeného data převedli za postupní cenu ve výši 60 413 Kč mimo jiné i zemědělskou usedlost [adresa] v [obec] se stav. parcelou [číslo] poz. parcelu [číslo] vše zapsané ve vl. [číslo] poz. knihy pro kat. území [obec] žalobcům (manželům [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]), kteří je do svého vlastnictví přejali, a to„ obytnou část budovy [adresa] do svého bezpodílového spoluvlastnictví, v dalším pak každý po polovici.“ Toutéž postupní smlouvou pak stejní převodci převedli bezúplatně vlastnické právo na tytéž nabyvatele i k pozemku [parcelní číslo] pastva, aniž by současně bylo výslovně určeno, jakou část pozemku má který z příjemců nabýt. Rozhodnutím [anonymizována tři slova] [okres], odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla výše uvedená postupní smlouva schválena podle § 490 odst. 2 obč. zák. v jeho znění [účinnost] a dnem [datum] nastaly právní účinky registrace postupní smlouvy [anonymizována dvě slova] [okres] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Všechny předmětné nemovité věci byly na podkladě citované postupní smlouvy zapsány (v případě zemědělské usedlosti [adresa], pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku [parcelní číslo] dokonce v souladu s návrhem obsaženým v postupní smlouvě v jejím článku pátém) v katastru nemovitostí nejprve na listu vlastnictví (dále též jen„ LV“) [číslo] (dnes [list vlastnictví]) do rovnodílného podílového spoluvlastnictví, tedy tak, že každý z žalobců byl veden jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti ideální těchto.

19. Odvolací soud má nicméně s přihlédnutím ke způsobu nabytí budovy [adresa] nacházející se na pozemku p. č. st. [číslo] a způsobu nabytí pozemků p. č. st. [číslo] a [parcelní číslo] do vlastnictví žalobců formou úplatného převodu za to, že vlastnický režim posledně uvedených nemovitých věcí byl podřízen režimu BSM, přičemž za součást jejich BSM by měl být považován i formálně. Dnem nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (tedy zákon č. 40/1964 Sb.), tedy dnem [datum], pak došlo ke sjednocení právní úpravy všech do té doby rozlišovaných různých typů vlastnických práv (socialistického, družstevního, osobního a soukromého) do jediného (viz § 124 obč. zák. v jeho znění účinném od 1. 1. 1992), které mohlo vytvářet zákonné majetkové společenství manželů – BSM – za obdobných podmínek, jak uvedeno ve shora odkazovaném § 143 obč. zák. To se pak od 1. 8. 1998 (dnem nabytí účinnosti zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů) transformovalo na SJM. V případě posledního pozemku p. [číslo] který byl na žalobce převeden toutéž postupní smlouvou bezúplatně (tedy darováním), pak bylo ustanovením § 143 obč. zák. pojmově vyloučeno, aby jej žalobci získali do BSM, pročež výsledkem darování takového pozemku žalobcům mohl být pouze vznik podílového spoluvlastnictví žalobců, v případě každého z nich ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální . Za popsaného stavu by pak mělo dojít doručením výzvy k vrácení daru k obnově právního režimu ex nunc u každé z nemovitých věcí v podobě, jak uvedeno v tomto odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

20. Pokud jde o námitku žalovaného spočívající v přestavbě budovy [adresa], potom je třeba připomenout, že podle § 498 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) jsou nemovité věci pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Podle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014 – pozn. odv. soudu) samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba. Podle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy ke dni 1. 1. 2014) ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Do 31. 12. 2013 pak podle ustanovení § 119 odst. 2 a § 120 odst. 2 obč. zák. platilo, že nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Stavba pak nebyla součástí pozemku.

21. Shora citovaná zákonná ustanovení, tedy jak ta, která byla účinná do, tak i ta, která jsou účinná od 1. 1. 2014, je třeba vykládat v souladu s právními závěry vyjádřenými v jinak ustálené rozhodovací praxi obecných soudů prezentované níže zmíněnými rozhodnutími Nejvyššího soudu tak, že stavba jako samostatný předmět právních vztahů (jako věc v právním smyslu) vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Uvedené pravidlo se obdobně uplatní při posouzení zániku stavby jako věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 764/2011, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2554/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000, všechna dostupná, stejně jako další rozhodnutí v tomto rozhodnutí odkazovaná, na webových stránkách Nejvyšší soudu www.nsoud.cz). V rozsudcích ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, a ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1241/2010, pak Nejvyšší soud vyložil, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním nadzemním podlažím obvykle při současném odstranění zdiva příček; objem nově zbudovaných konstrukcí na místě – základech – původní stavby je v této souvislosti nerozhodný. V rozsudku ze dne 13. 12. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1191/2000, a posléze znovu v rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1764/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že nezanikla-li půdní stavba při stavebních úpravách, potom logicky platí, že věc, co k ní v důsledku těchto úprav přirostla, se stává součástí původní stavby, a není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily, respektive změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přestavbě, právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, nemá vliv na trvání její existence coby věci v právním smyslu. Z rozsudku ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001, pak plyne, že pro posouzení zániku stavby původní je významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží; z hlediska posouzení zániku stavby tedy není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby nové nebo nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla, při částečném zbourání je nutno posoudit míru těchto zásahů. V naposledy označeném rozhodnutí Nejvyšší soud také vysvětlil, že zásada, že nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, platí u staveb obytných a staveb občanských bezvýjimečně. Veškerá shora zmíněná judikatura pak byla shrnuta rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2158/2019, ve kterém Nejvyšší soud rovněž řešil dopad zániku či změny stavby na možnost uplatňovat vrácení daru.

22. Ve zde řešeném případě skutečně mělo v blíže neurčeném období (někdy po roce 1995, kdy bylo vydáno stavební povolení) dojít k přestavbě budovy [adresa] nacházející se na pozemku p. č. st. [číslo]. Pokud jde o rozsah bouracích prací, které jediné mají vliv na otázku případného možného zániku původní stavby, je nutné předeslat, že samotná skutková tvrzení žalovaného byla do značné míry nejednotná. Z upřesňujících vyjádření žalovaného pak bylo možno dovodit, že rozsah bouracích prací žalovaný sám ručně vyznačil barevnými čárami do půdorysů plánků, které pak byly učiněny součástí odborném vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], a ze kterých posledně uvedená znalkyně při vypracování svého odborného vyjádření také vycházela. V rámci ústního jednání před soudem prvního stupně, což následně upřesnil i před odvolacím soudem, pak žalovaný poukázal na to, že mělo dojít k vybourání celé zdi mezi místnostmi označenými v půdorysu současného stavu přízemí domu [adresa] číslicemi [číslo], [číslo] a [číslo] na straně jedné a místnostmi označenými číslicemi [číslo], [číslo] a [číslo] na straně druhé.

23. Ze skutkových tvrzení žalovaného vtělených do plánků půdorysů původního a nové stavu budovy [adresa] obsažených v odborném vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že v rámci přestavby mělo být ze všech obvodových zdí, které zároveň představují zdi nosné, buď zcela odstraněno, popř. odstraněno a nově nahrazeno zdivem novým, pouze cca 6,7 %. V případě vnitřních příček pak došlo buď k úplnému k odstranění, popř. k odstranění a znovuvybudování přibližně 51,7 % zdiva. Pakliže by soud připustil, že došlo i k úplnému odstranění zdi mezi shora popsanými místnostmi, zvýšilo by se procento úplně odstraněných vnějších obvodových stěn na cca 10 % a v případě vnitřních příček by se jednalo o 62 % veškerého vnitřního zdiva. Na tomto místě pak odvolací soud připomíná, že plánky současného stavu domu jsou do značné míry zavádějící potud, že na nich není zobrazena jižní část budovy, která však zůstala jinak poměrně rozsáhlou rekonstrukcí nedotčena a která tak významným způsobem vychyluje procento odstraněných částí původní stavby ve prospěch zjištění, že prakticky všechny původní obvodové nosné stěny domu a nemalá část vnitřních příček, zůstaly přestavbou nedotčeny. Graficky názorně je to patrné zejména na plánku původního stavu domu z roku 1995, který je rovněž součástí odborného vyjádření Ing. [příjmení], a i znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Vycházejíc již jen z uvedených skutečností je zřejmé, že k odstranění původní stavby takovým způsobem, že by tato zcela zanikla, v žádném případě nemohlo dojít, a to ani v případě, pokud soud uvažoval s žalovaným uváděným největším rozsahem odstraněných zdí.

24. Okolnosti, jako je rozsah zcela nově vybudovaných příček a konstrukcí (zejména pak v podobě půdní vestavby), změna charakteru vnitřního uspořádání objektu, ve kterém došlo k vytvoření dvou relativně samostatných bytů, jakož i případná výše investic, či změna ceny věci (hodnoty stavby) jako takové, jsou přitom z úhlu pohledu posouzení případného zániku původní stavby jako samostatné věci nepodstatné. K otázce případného zhodnocení darované věci, jež má být po výzvě k vrácení daru obdarovaným vydána, pak lze v podrobnostech odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3463/14, ve kterém Ústavní soud aproboval jako ústavně konformní závěr nalézacího soudu, který nepřihlížel k námitce stěžovatelky, že dar byl zhodnocen a že dárci nebude vráceno to, co původně daroval, ale majetek vyšší hodnoty, když vysvětlil, že projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným držitelem, je povinen mu věc vydat (§ 126 odst. 1 obč. zák.). Tato povinnost přitom není závislá na tom, zda dárce uplatnil u soudu právo na vrácení daru. V řízení zahájeném žalobcem o určení vlastnictví k dotčeným nemovitostem se tedy soudy mohou zabývat pouze otázkou, zda byla naplněna skutková podstata § 630 obč. zák., či nikoli, a zda je tedy žalobce vlastníkem těchto nemovitostí. Případné nároky obdarovaného týkající se například zhodnocení daru pak mohou být předmětem řízení o vydání bezdůvodného obohacení, neboť na vypořádání vztahů ze zrušené smlouvy se aplikují obecná ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.).

25. Na závěru, že žalovaným namítaná přestavba (včetně přístavby obyvatelného podkroví) představovala pouze změnu věci, která v minulosti byla darována a jejíž vrácení tak lze žádat zpět postupem podle § 630 obč. zák., pak nemění ničeho ani zjištění učiněná z dalších důkazů navržených žalovaným.

26. Tak z obsahu znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, zejména vyšlo najevo, že úkolem znalce bylo na pokyn žalovaného (jako zadavatele posudku) určit cenu domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] před a po přístavbě a stavebních úpravách. Znalec přitom vycházel jednak ze sdělení žalovaného, z prohlídky a zaměření nemovitosti na místě samém, z výkresové dokumentace před a po dostavbě a z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum]. Podle zjištění znalce se původně jednalo o přízemní samostatně stojící dům postavený v devatenáctém století, ve kterém se před přístavbou nacházela jedna bytová jednotka s příslušenstvím. Dům byl přístupný jednak vchodem z jižní strany a dále ze dvora na severní straně. Na východní straně na dům navazuje dílna, která však nebyla předmětem ocenění. Při stavebních úpravách měla být podle žalovaného zbourána a přestavěna část severozápadního křídla domu a provedena oprava střechy (výměra části krovu, střešní krytiny a klempířských konstrukcí). V jedné (znalcem v posudku blíže neupřesněné) části domu zůstala původní část obvodového nosného zdiva a část stropu nad jedním pokojem. Ostatní konstrukce měly být při dostavbě provedeny nové. Dostavbou vznikla bytová jednotka o dvou podlažích. Před dostavbou byla zastavěná plocha domu 172,85 m, celková užitná plocha domu činila 123,83 m. Po dostavbě celková zastavěná plocha všech podlaží činí 272,86 m (první nadzemní podlaží se zvětšilo na 192,8 m, nově zbudované obyvatelné podkroví pak činí 80,08 m). Celková užitná plocha domu je 181 m, z toho první nadzemní podlaží 125,23 m a podkroví 55,77 m. V původním stavu měl dům zastavěnou plochu prvního nadzemního podlaží 182,85 m při výšce 2,85 m; obestavěný prostor prvního nadzemního podlaží pak činil 521,12 m3, obestavěný prostor zastřešení byl 338,27 m. Zastavěná plocha prvního nadzemního podlaží současného stavu domu činí 192,8 m při totožné výšce 2,85 m; obestavěný prostor prvního nadzemního podlaží pak je 549,48 m, obestavěný prostor zastřešení 356,68 m. K datu vypracování posudku se tedy podle znalce jedná o rodinný dům od dvou bytových jednotkách a takto je i nově zkolaudován. Při přístavbě a stavebních úpravách domu došlo k rozšíření obytné plochy domu o 32 % oproti původnímu stavu a k vybudování druhé bytové jednotky. Zároveň byla provedena rozsáhlá modernizace a náhrada původních konstrukcí novými.

27. Jinými slovy, cílem vypracování znaleckého posudku bylo zejména zjištění změny hodnoty budovy v době mezi darováním ideálního spoluvlastnického podílu na ní žalovanému a doručením žádosti žalobců o vrácení daru, kterýžto závěr však je pro posouzení důvodnosti uplatnění práva podle § 630 obč. zák. nepodstatný. Navíc zjištění učiněná znalcem o rozsahu přestavby pak vychází primárně ze sdělení samotného zadavatele posudku, kterým je žalovaný. Rozsah přestavby uvedený v posudku přitom není co do podrobnosti popisu tak přesný, jako přehledné plánky připojené k odbornému vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] zachycující barevně rozsah buď zcela odstraněných, či odstraněných a nově vybudovaných zdí (konstrukcí) vypracované dle skutečností sdělených samotným žalovaným jako zadavatelem odborného vyjádření, resp. jím samotným barevně graficky doplněných.

28. Pokud jde o kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], odboru stavebního a životního prostředí, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], tímto bylo povoleno užívání stavby: přístavba a stavební úpravy rodinného domu [adresa], [obec] na pozemku st. p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Stavba podle rozhodnutí obsahuje přístavbu a stavební úpravy rodinného domu – rozšíření obytné plochy objektu, a to podle stavebního povolení [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], s tím, že nepodstatné odchylky skutečného provedení stavby od projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení jsou v projektové dokumentaci vyznačeny a tyto odchylky nevyžadují řízení o změně stavby.

29. Citované správní rozhodnutí tedy v konečném důsledku jen podporuje jako další nepřímý důkaz zjištění soudu o tom, že v mezidobí od darování spoluvlastnického podílu žalovanému do výzvy k vrácení daru nedošlo k zániku původní stavby [adresa] jejím odstraněním, nýbrž pouze k její přestavbě (a částečné přístavbě).

30. Stavebně technická dokumentace (změření skutečného stavu přístavby k [anonymizováno] [adresa], parc. [číslo] [obec] a vestavby do podkroví stávajícího [anonymizováno 5 slov]) vypracovaná [titul] [jméno] [příjmení] v prosinci 2019 pak zobrazuje toliko aktuální stav budovy (její půdorysy a boční pohledy na stavbu po rekonstrukci a její umístění v prostoru), a ničeho tak nevypovídá o rozsahu bouracích prací na stavbě v její původní podobě. Navíc, co do celkového rozsahu a uspořádání celé budovy [adresa] je do značné míry zavádějící, neboť nezobrazuje ty části stavby (zejména její jižní část), které zůstaly přestavbou zcela nedotčeny.

31. Zcela nad rámec výše uvedeného odůvodnění pak zbývá dodat, že skutková tvrzení o rozsahu přestavby prezentovaná žalovaným v tomto řízení se zcela rozchází se skutkovými tvrzeními samotného žalovaného, která tento uplatňoval v minulosti v řízení o vypořádání SJM mezi ním a jeho bývalou manželkou vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kdy ve svém podání ze dne [datum] namítal, že:„ V přízemí usedlosti byly vybourány příčky a byla postavena jedna nová. Zůstala podlaha, stěny i strop, omítky po drobných úpravách slouží dodnes. Pro nové schodiště byla odstraněna část stropu do podkroví a místo v podkroví umístěné sýpky vznikl prostor pro nové tři místnosti, koupelnu a WC. Byla zde zbudována střešní okna. Přistavovala se pouze veranda.... [příjmení] na krov věnoval můj otec pan [jméno] [příjmení] (pod označením otec rozuměj vždy žalobce a) v této věci – pozn. odv. soudu) a přidal na krytinu 10 000 Kč. Zbylá část (z částky 33 900 Kč – pozn. odv. soudu) byla financována ze společných prostředků účastníků (žalovaného a jeho manželky – pozn. odv. soudu) .... Dveře, na které můj otec věnoval dřevo, zhotovil pan [jméno] [příjmení] zdarma, neboť jsem mu pomáhal při výstavbě jeho domu a opravoval mu zdarma jeho auta. Rovněž na schodiště dřevo věnoval otec a zhotovil je ve stejném režimu pan [příjmení]. Podlahy, které se v nemovitosti některé prováděly nové, stály přibližně 4 000 Kč a financovali jsme je ze společných prostředků (rozuměj prostředků žalovaného a jeho manželky – pozn. odv. soudu) .... Rekonstrukci garáže provedl výhradně můj otec pan [jméno] [příjmení] a použil zde vlastní materiál. Zámkovou dlažbu a oplocení realizoval rovněž můj otec, přičemž práci zdarma prováděl můj bratranec pan [jméno] [příjmení]“ Vysvětlení žalovaného podané v tomto řízení o určení vlastnického práva – vrácení daru, který (dlužno podotknout, že poté, co podle svých představ nesupěl v řízení o vypořádání SJM) označil svá předchozí tvrzení, jimiž se snažil bagatelizovat skutečný rozsah rekonstrukce domu, za čistě účelová, tedy vědomě lživá, pak pouze dokresluje celkově nízkou věrohodnost jakýchkoliv námitek žalovaného vznesených v průběhu tohoto soudního řízení. Jinými slovy, nelze dnes (po více jak deseti letech od provedení rekonstrukce domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo]) žalovaným nově prostřednictvím informací předaných znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] za účelem vypracování znaleckého posudku o ceně stavby nekonkrétně„ zveličovaný“ rozsah provedené rekonstrukce považovat za věrohodný. Pakliže má být obsahem posudku pouhé konstatování znalce o tom, že z původní stavby zůstala zachována jen nepatrná část (učiněné navíc jen pro účely ocenění nemovitosti), aniž by současně jeho obsahem byly konkrétní skutečnosti, významné pro posouzení destrukce původní stavby, je takový posudek v tomto ohledu bez důkazní hodnoty. Nadto je třeba připomenout, že stran zásahů do původní stavby, které byly významné pro právní závěr o tom, zda tato stavba zanikla či nikoliv, vycházel nalézací soud ze skutkových tvrzení, jak je uplatnil sám žalovaný, tedy ze skutkového stavu pro něj nejpříznivějšího. Vysvětleno bylo i to, že rozsah přestavby ani cena provedených stavebních prací včetně toho, z jakých zdrojů byly uhrazeny, nemají za situace, kdy původní stavba jako věc v právním smyslu nezanikla, žádný vliv.

32. S ohledem na popsané závěry judikatury nelze přijmout námitku žalovaného, že je pro posouzení věci v daném případě rozhodný objem nově zbudovaných konstrukcí. K otázce přístaveb se citovaná judikatura vyslovuje jednoznačně tak, že pokud nelze učinit závěr o zániku původní stavby, bez ohledu na jejich rozsah se stávají její součástí (za splnění podmínek ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák., tj., že k takové věci podle povahy náleží a nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila). Stejně tak pro posouzení zániku stavby není ve světle popsané judikatury Nejvyššího soudu významné, nakolik se zvětšila výměra zastavěné plochy či podlahové plochy domu, či že zde vznikla další bytová jednotka, ani to, nakolik při přestavbě došlo ke změnám tak zvaných prvků dlouhodobé životnosti. Že je otázka prvků dlouhodobé životnosti pro posouzení toho, zda při stavebních úpravách původní stavba zanikla či nikoliv, bezvýznamná, plyne též z výše již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99.

33. Vzhledem k tomu, že závěr o trvání existence budovy [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] po celou dobu její přestavby bylo možno dovodit ze skutkových tvrzení sdělených samotným žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] pro potřeby vypracování jejího odborného vyjádření ze dne [datum] do tohoto vyjádření také vtělených v podobě barevných půdorysů domu před a po rekonstrukci, případně upřesněných v rámci tohoto soudního řízení, nepovažoval odvolací soud za potřebné provádět dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] (starosty [územní celek]), který se měl vyjádřit právě pouze k rozsahu bouracích a stavebních prací na předmětných nemovitých věcech. Ostatně smyslem provádění důkazů v civilním sporném řízení ovládaném dispoziční zásadou (viz § 120 o. s. ř. v jeho znění účinném od 1. 1. 2014) má být prokazování sporných skutkových tvrzení (tedy unesení důkazního břemene), kterému předchází povinnost tvrzení účastníků řízení o těch okolnostech, kterou jsou podle hmotného práva rozhodné pro aplikaci konkrétní právní normy, jejíhož použití se účastník řízení dovolává (zde v případě žalovaného pak ustanovení § 119 odst. 2 a § 120 odst. 2 obč. zák., podle kterých mělo dojít k zániku stavby), a nikoliv zjištění jiného skutkového stavu věci, který skutkovým tvrzení účastníka řízení, jehož povinnost tvrzení a důkazní břemeno tíží, neodpovídá.

34. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o tom, že stavba budovy [adresa] nacházející se na pozemku p. č. st. [číslo] jako věc nezanikla, správně také uzavřel, že případná přestavba budovy [adresa] stojící na pozemku p. č. st. [číslo] nebrání uplatnění nároku na vrácení daru podle § 630 obč. zák., přičemž stavba se nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., stala součástí pozemku, na kterém stojí.

35. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil.

36. Pokud jde o náklady účelně vynaložené každým z žalobců v dosavadním průběhu řízení (do vydání odvoláním napadeného a zde přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně), lze ohledně jejich výše i konkrétního vyčíslení odkázat na podrobné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud odvolací soud přesto i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně bez dalšího jako věcné správný nepotvrdil, nýbrž přistoupil k jeho změně (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), učinil tak pouze proto, aby výslovně vyjádřil skutečnost, že každému z žalobců náleží náhrada jím účelně vynaložených nákladů řízení samostatně, neboť tito mají postavení tzv. samostatných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů každého z nich pak činí právě celkových nákladů, tedy 21 594 Kč.

37. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší v tomto řízení zcela úspěšným žalobcům. Výše nákladů účelně vynaložených každým ze žalobců 3 183 Kč odpovídá odměně zástupce z řad advokátů ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 4. 2023) podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ advokátní tarif“) ve spojení s § 12 odst. 4 a § 7 bodem 5. advokátního tarifu, počítáno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených s uvedeným úkonem právní služby ve výši 150 Kč (celková paušální náhrada je 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradě 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 553 Kč podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. počítané z odměny i paušální náhrady hotových výdajů.

Poučení