6 C 37/2021-203

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo] dále že žalobci mají v podílovém spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu svého spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2, pozemek parc. [číslo] který je zapsán u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou pro k. ú. a [územní celek] na listu vlastnictví [číslo].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 43 188 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhali po žalovaném určení vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ spoluvlastnický podíl“). Uvedli, že na základě darovací smlouvy ze dne 18. 4. 1994 spoluvlastnický podíl bezúplatně převedli na žalovaného. Žalovaný se dopustil vůči žalobcům jednání, za něž byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pravomocně odsouzen, když v jeho jednání bylo shledáno naplnění zločinu týrání osoby blízké žijící s ním ve společném obydlí. Popis jednání žalovaného uvedený čl. II odst. 1 žaloby se přitom doslovně shoduje s výrokem odsuzujícího rozsudku. Dopisem ze dne 14. 1. 2021 žalobci vyzvali žalovaného k vrácení poskytnutého daru, na což žalovaný, ač výzvu obdržel dne 22. 1. 2021, nereagoval. Za dané situace žalobcům nezbylo, než domáhat se určení vlastnického práva žalobou, neboť jinak (bez součinnosti žalovaného) nelze dosáhnout změny zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Odmítl, že by se k žalobcům nebo členům jejich rodiny choval tak, že by tím hrubě porušil dobré mravy. Jeho chování k žalobcům je podmíněno tím, že žalobce a) neustále vyvolává konflikty s cílem vytvářet v rodině nepříznivé situace ve vztahu k žalovanému, zejména tím, že jej„ slovně i fakticky pronásleduje“ a chce ovlivňovat způsob života žalovaného. Jednání žalobce a) mělo podle žalovaného dokonce vést k poškození jeho zdraví, kdy kvůli nátlaku žalobce a) a následné slovní roztržce byl dne 22. 3. 2021 převezen RZP do [nemocnice] v [obec] s podezřením na infarkt myokardu a byl zde celý den hospitalizován. S přihlédnutím k těmto okolnostem je žalovaný toho názoru, že jeho jednání nelze posoudit jako hrubé porušení dobrých mravů. V této souvislosti žalovaný poukázal na charakteristiku osobnosti žalobce a) obsaženou ve znaleckém posudku PhDr. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 10. 8. 2019 (pozn. vypracovaný pro účely trestního řízení). Dále žalovaný uvedl, že dne 31. 3. 2021 podal na žalobce a) trestní oznámení z důvodu podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit tím, že vyhledává jeho přítomnost a v jeho přítomnosti mu stále uděluje nějaké pokyny, co má dělat a jak si má uspořádat život, a v tom pokračuje, přestože ho žalovaný žádá, aby odešel a toto nedělal. Žalovaný konečně poukázal i na to, že od roku 1994, kdy předmětný dar získal, prováděl na nemovitosti rozsáhlou rekonstrukci, jak je blíže popsáno v kolaudačním rozhodnutí Městského úřadu Nové Město na Moravě č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], přičemž z vlastních prostředků vynaložil nejméně částku 900 000 Kč.

3. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 12. 2021, č. j. 6 C 37/2021-106, bylo rozhodnuto tak, že soud vyhověl žalobě o určení, že žalobci mají v podílovém spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 nemovité věci - pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané pro k.ú. a [územní celek] úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, na listu vlastnictví [číslo]. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 4. 2022, č. j. 54 Co 46/2022-138, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k tomu, jaký byl vlastnický režim předmětných nemovitých věcí v době před jejich darováním smlouvou ze dne 18. 4. 1994.

4. Podáním ze dne 22. 9. 2022 žalobci doplnili chybějící skutková tvrzení tak, že na základě uzavřené postupní smlouvy ze dne 11. 11. 1969 registrované Státním notářstvím dne 19. 3. 1970, sp. zn. RI [číslo] žalobci nabyli nemovitosti uvedené v petitu žaloby a to pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba zemědělské usedlosti [adresa], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] které jsou v katastru nemovitostí zapsány pro obec a [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo]. Z obsahu postupní smlouvy se podává, že převod vlastnictví k uvedeným nemovitostem s výjimkou pozemku parc. [číslo] byl převodem úplatným, tudíž podle tehdy platné právní úpravy žalobci nabyli budovu [adresa] s pozemkem st. parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] do tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Vzhledem k tomu, že pozemek parc. [číslo] byl na žalobce převeden bezúplatně, stal se tento pozemek předmětem jejich podílového spoluvlastnictví s rovnodílnými spoluvlastnickými podíly o velikosti id. 1/2. Po změně příslušné právní úpravy pozemky se stavbou nacházející se v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů přešly do společného jmění žalobců. V tomto směru je tak zřejmé, že forma vlastnictví evidovaná nejdříve v evidenci nemovitostí a posléze v katastru nemovitostí jako rovnodílné podílové spoluvlastnictví, není v souladu se skutečným právním stavem, neboť s výjimkou pozemku parc. [číslo] se jedná o nemovitosti, které náleží do společného jmění žalobců, jehož právní režim nebyl dotčen jakoukoliv změnou. U pozemku parc. [číslo] je však situace jiná, neboť tento byl za předchozí úpravy na žalobce převeden bezúplatně, v důsledku čehož tento pozemek se předmětem tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví žalobců stát nemohl, ale stal se předmětem jejich podílového spoluvlastnictví.

5. Usnesením č. j. 6 C 37/2021-174 ze dne 23. 9. 2022 bylo rozhodnuto tak, že byla připuštěna změna žaloby ve znění, jímž se žalobci domáhají, aby soud určil, že mají v sjm pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, pro obec a k. ú. [obec] na LV [číslo] dále že žalobci mají v podílovém spoluvlastnictví, a to každý v rozsahu svého spoluvlastnického podílu o velikosti pozemek parc. [číslo] který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrální úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, pro obec a k. ú. [obec] na [list vlastnictví].

6. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalovaný (tam obžalovaný) uznán vinným, že v období přinejmenším od letních měsíců roku 2015 do 21. 4. 2019 ve společně obývané zemědělské usedlosti [číslo] či na jiných místech v obci [obec], okres [okres], se necitelně, bezohledně a hrubě zlým způsobem choval vůči své matce [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], a to zejména tím způsobem, že zpravidla po předchozím požití alkoholu, ji a současně i svého otce a jejího manžela [celé jméno žalobce], narozeného [datum] za použití různých vulgárních výrazů slovně napadal, narušoval jejich soukromí posloucháním za dveřmi vedoucími do jimi obývaných prostor, jakož i úmyslným poškozováním těchto dveří a nerespektováním jejich požadavku, aby do jejich prostor nevstupoval ve večerních hodinách, čímž je přinutil se v těchto prostorách uzamykat, a dále i tím, že různými způsoby atakoval i další příbuzné osoby během jejich návštěv u poškozených a od těchto návštěv je odrazoval, kdy takové chování obžalovaného mělo následky přinejmenším na psychice poškozené [celé jméno žalobkyně], spočívající v poruše přizpůsobení a úzkostně depresivních potížích, tedy týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu, a tím spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odstavec 1, 2 písmeno d) trestního zákoníku.

7. Dopisem ze dne 14. 1. 2021 se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce obrátili na žalovaného s výzvou k vrácení daru, přičemž odkázali na obžalobu Okresního státního zastupitelství sp. zn. ZT [číslo] ze dne [datum] a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Důvody vrácení daru jimi ve výzvě výslovně formulované doslovně odpovídají výroku trestního rozsudku, popř. ve zbývajícím rozsahu textu podané obžaloby (shodně také viz čl. II. žaloby v této věci). Poštovním podacím archem dokládají žalobci odeslání této výzvy dne 19. 1. 2021. Žalovaný její doručení nerozporoval.

8. Z notářského zápisu ze dne 18. 4. 1994, č. j. [spisová značka], NZ [číslo], soud zjistil, že žalobci darovali žalovanému jednu polovinu nemovitostí, a to dům [adresa] a pozemky parc. č. St. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] náležejících dle jejich vlastního prohlášení do jejich bezpodílového spoluvlastnictví. Podle výpisu z katastru nemovitostí na č.l. 6 byly tyto nemovité věci ke dni 3. 12. 2020 evidovány v podílovém spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení tak, že každému z žalobců náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/4 a žalovanému náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2. Shodné zjištění plyne i z listu vlastnictví na č.l.

142. Podle listu vlastnictví na č.l. 148 ke dni 7. 3. 1994 byly předmětné nemovité věci evidovány v podílovém spoluvlastnictví žalobců, přičemž každému z nich náležel spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2. Nabývacím titulem zde byla postupní smlouva [spisová značka] ze dne 11. 11. 1969.

9. Z postupní smlouvy ze dne 11. 11. 1969 (2 R [spisová značka]) soud zjistil, že v článku za prvé byl ujednán úplatný převod vlastnického práva na žalobce, a to ve vztahu k zemědělské usedlosti [adresa] a dále k pozemkům parc. č. St. [číslo] a parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Dle článku za šesté postupní smlouvy byl na žalobce bezúplatně převeden pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec].

10. Z vyjádření žalovaného ze dne 7. 2. 2012 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 36/2011, jejímž předmětem bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů, tj. žalovaného a jeho bývalé manželky, byl zjištěn rozsah provedených prací, jak je žalovaný tvrdil v rámci tohoto řízení. V přízemí byly vybourány příčky a byla postavena jedna nová. Zůstala podlaha, stěny i strop. Pro nové schodiště byla odstraněna část stropu do podkroví. Přistavena byla pouze veranda. Dále bylo zjištěno, že žalobce věnoval dřevo na krov a přidal částku 10 000 Kč na krytinu. Žalobce též věnoval dřevo na zhotovení schodiště a dveří.

11. Z projektové dokumentace přístavby RD [adresa], [obec] a vestavba do podkroví stávajícího RD v přílohové obálce na č.l. 176, konkrétně geometrického plánu pro změnu obvodu budovy a půdorysu přízemí a podkroví bylo zjištěno, že v přízemí byla nově vybudována veranda a byla provedena vestavba podkroví. Z odborného vyjádření znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že půdorys budovy se v důsledku provedené rekonstrukce zvětšil o 5,4 % a že byla provedena vestavba další bytové jednotky v podkroví. Z těchto listin tedy nebylo prokázáno, že by stavba jako předmět občanskoprávních vztahů a jako předmět darování zanikla, neboť v převážné míře nedošlo k destrukci obvodového zdiva prvního nadzemního podlaží. V důsledku toho nově vybudované konstrukce tvoří součást stavby původní.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro projednávanou věc.

13. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

15. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, neboť za situace, kdy žalovaný k tomu neposkytl součinnost, obnovení zápisu vlastnického práva žalobců nebylo možné dosáhnout jinak. Žaloba byla shledána důvodnou pro žalobci tvrzený důvod vrácení daru, neboť v souvislosti s popsaným dlouhodobým jednáním žalovaného proběhlo trestní řízení a žalovaný (tam obžalovaný) byl z jeho spáchání již pravomocně uznán vinným.

17. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

18. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, vysvětlil, že z ustanovení § 630 obč. zák. nevyplývá, že by závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny muselo - co do rozsahu a intenzity - dosáhnout takového stupně závažnosti jednání, které by založilo trestněprávní či správněprávní odpovědnost obdarovaného. Kromě rozsahu a intenzity jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin nebo přestupek, mohou i jiná závadná jednání ze strany obdarovaného rovněž vést k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru podle ustanovení § 630 obč. zák.; musí se však jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli " běžným", nýbrž hrubým porušením dobrých mravů (závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny musí být svým rozsahem a intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod ustanovení § 630 obč. zák.).

19. Podle soudu za situace, kdy důvodem pro vrácení daru může být i takové jednání, které nezakládá přímo trestněprávní či správněprávní odpovědnost obdarovaného, je tím spíše důvodem vedoucím k úspěšnému uplatnění práva na vrácení daru takové jednání směřující vůči dárcům, za něž byl obdarovaný (žalovaný) pravomocně odsouzen.

20. Podle výše citovaného ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. V posuzovaném případě bylo rozhodnuto o vině žalovaného a tímto je soud s ohledem na výše uvedené vázán. Naopak v případě žalobce a) žádné odsuzující rozhodnutí nebylo vydáno. Na základě výše uvedeného tak učinil soud závěr, že chováním žalovaného jako obdarovaného došlo k hrubému porušení dobrých mravů obdarovaného vůči dárcům (žalobcům). Uvedené podle soudu bezezbytku platí právě s ohledem na skutečnost, že údajné jednání žalobce a), který podle žalovaného měl (vzájemné) neshody účastníků vyvolávat, se překrývá s časovým vymezením skutku, z jehož spáchání byl pravomocně uznán vinným. Vzhledem k tomu, že soud v tomto řízení vycházel z pravomocného rozhodnutí o vině, neprovedl důkazy navržené žalobci u jednání konaného dne 8. 12. 2021, tj. listinami z připojeného trestního spisu, a to usnesením o zahájení trestního řízení na č.l. 1-2, protokoly o výslechu svědka žalobkyně b) na č.l. 33-36, 38-39, dále protokolem o výslechu svědka žalobce a) na č.l. 50-53, 55-57, dále svědka [jméno] [celé jméno žalobce] č.l. 70-73, svědka [jméno] [příjmení] č.l. 82-83, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] č.l. 87-89, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] č.l. 96-98, svědka [jméno] [celé jméno žalobce] č.l. 100-102, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] č.l. 111-113, svědka [jméno] [celé jméno žalobce] č.l. 126-127, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] č.l. 131-136, svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] č.l. 142-147, svědkyně [jméno] [příjmení] č.l. 156-158, svědka [jméno] [příjmení] č.l. 162-163, svědka [jméno] [příjmení] č.l. 167-169 a svědkyně [jméno] [příjmení] č.l. 180-181, eventuálně výslechem uvedených svědků.

21. Jestliže tedy v důsledku jednání žalovaného dosahujícího trestněprávní intenzity byl jednou důvod vrácení daru naplněn, pak jakékoliv později nastalé jednání žalobce a) či jeho zintenzivnění nemůže být z hlediska předmětu tohoto řízení nijak významné. Podle obsahu trestního oznámení ze dne 31. 3. 2021 totiž ke zde popsanému jednání žalobce a) mělo dojít až v posledním roce před podáním trestního oznámení, tj. po vydání odsuzujícího rozsudku vůči žalovanému, a totéž se týká i události ze dne 22. 3. 2021. Jinými slovy řečeno ve skutečnostech popisovaných žalovaným v jeho vyjádření ze dne 7. 7. 2021 nemůže spočívat důvod pro případné zamítnutí žaloby, neboť jednání, v němž soud jednoznačně spatřuje hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 630 obč. zák., se žalovaný dopustil dříve, než nastalo jím tvrzené zintenzivnění jednání žalobce a), které jej k podání trestního oznámení na žalobce a) vedlo. Přestože soud v této argumentaci žalovaného neshledává důvod pro zamítnutí žaloby, je třeba k tomu dodat, že ani v případě, že by jednání žalovaného bylo skutečně žalobcem a) vyprovokováno, jak žalovaný tvrdil, tak tímto zcela jistě nelze ospravedlnit, že se takto choval i vůči své matce, na jejíž psychiku mělo výše popsané chování obžalovaného negativní následky. Z výroku trestního rozsudku je také zřejmé, že to byl naopak žalovaný, kdo vstupoval do prostor obývaných žalobci, a to ve večerních hodinách, zpravidla po předchozím požití alkoholu, čímž narušoval soukromí žalobců a tím je přinutil se v těchto prostorách uzamykat. Z těchto důvodů soud považoval důkazy navrhované žalovaným u jednání konaného dne 8. 12. 2021 výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], svědka [jméno] [příjmení] a dále účastnický výslech žalovaného za nadbytečné.

22. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení namítl promlčení práva na vrácení daru, ale odvolací soud tuto námitku žalovaného neshledal důvodnou, když dospěl k závěru, že právo žalobců na vrácení daru bylo uplatněno před uplynutím tříleté promlčecí doby a není tudíž promlčeno. Soud prvního stupně měl tímto uvedenou argumentaci žalovaného za vypořádanou a dále se jí nezabýval.

23. Pokud jde o další námitku žalovaného, že od roku 1994, kdy předmětný dar získal, provedl rozsáhlou rekonstrukci rodinného domu, přičemž z vlastních finančních prostředků vynaložil částku nejméně ve výši 900 000 Kč, pak ani tato námitka k zamítnutí žaloby nemohla vést. Na dotaz soudu u jednání konaného dne 8. 12. 2021 pak k tomu žalovaný uvedl, že svoje tvrzení o jím provedené rekonstrukci uváděl v rámci procesní obrany a na základě toho neformuluje žádný návrh. Později v podání ze dne 16. 9. 2022 žalovaný uvedl, že v důsledku provedené rekonstrukce předmět darovací smlouvy uvedený v notářském zápisu ze dne 18. 4. 1994 č. j. [spisová značka], NZ [číslo], sepsaném Dr. [jméno] [příjmení] (pozn. správně JUDr. [jméno] [příjmení]), není totožný s předmětem daru, jehož vrácení se žalobci v tomto řízení domáhají. Podle žalovaného z uvedeného důvodu není možné tento dar vydat.

24. S ohledem na skutečnost, že žalobci u jednání konaného dne 23. 9. 2022 vznesli námitku, že žalovaný tato svoje tvrzení a navržené důkazy nepřípustně uplatnil v rozporu s nastalou koncentrací řízení, která nebyla prolomena zrušením prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem, se soud nejprve zabýval, zda v tomto řízení lze přihlédnout k obsahu podání žalovaného ze dne 16. 9. 2022. Podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, které je použitelné i po 1. lednu 2014, poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu účastníka, jímž vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. Účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení.„ První jednání“ lze pokládat ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s ř. za„ skončené“ jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.

25. V poměrech projednávané věci z uvedeného plyne, že k tvrzení žalovaného o jím provedené rekonstrukci, které bylo uplatněno před nastalou koncentrací řízení (již v jeho vyjádření k žalobě ze dne 7. 7. 2021), v tomto řízení musí být přihlédnuto. Obsah podání žalovaného ze dne 16. 9. 2022 pak soud vyhodnotil podle obsahu jako projev, jímž žalovaný vyjadřuje svoje stanovisko k žalobnímu požadavku, popř. k právní stránce věci, že předmět darování s odkazem na provedenou rekonstrukci nelze vydat. V návaznosti na uvedené byl proto žalovaný soudem vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby v potřebném rozsahu doplnil důkazní návrhy k rozsahu provedené rekonstrukce, neboť z dosud předložených listinných důkazů nelze zjistit rozsah, v jakém došlo k přestavbě původních konstrukcí. Na základě výzvy soudu žalovaný do protokolu o jednání konaném dne 23. 9. 2022 navrhl k důkazu stavební povolení a projektovou dokumentaci, které ve stanovené lhůtě soudu předložil. Navržený důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud neprovedl jednak z toho důvodu, že byl žalovaným navržen pozdě (v jeho podání ze dne 17. 11. 2022), jednak proto, že jej považoval soud za nadbytečný, neboť rozsah provedené rekonstrukce byl dostatečně zjištěn z předložené projektové dokumentace.

26. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba (po připouštění změny petitu) je důvodná, a proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku podle ust. § 630 obč. zák. vyhověl.

27. Soud se zcela ztotožnil s argumentací žalobců, kteří do protokolu o jednání konaném dne 23. 9. 2022 uvedli, že vedle budovy [adresa] přešly na základě postupní smlouvy ze dne 11. 11. 1969 do bezpodílového spoluvlastnictví žalobců i pozemky parc. č. St. [číslo] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], zatímco bezúplatně převedený pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] přešel do jejich podílového spoluvlastnictví, a to s poukazem na kogentní povahu ustanovení § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2480/2010 ze dne 28. 11. 2012).

28. Pokud se týká formulace petitu stran právních závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 238/2005 ze dne 25. 7. 2006, na který odkázal odvolací soud (odstavec 22. odůvodnění usnesení č. j. 54 Co 46/2022-138 ze dne 8. 4. 2022), je soud toho názoru, že v citovaném rozhodnutí se nejednalo o totožnou skutkovou situaci, ale jako přiléhavější pro danou věc se jeví usnesení sp. zn. 22 Cdo 1968/2000 ze dne 7. 3. 2001, podle něhož„ v případě, že dárce, který na obdarovaného převedl jednu ideální polovinu nemovitosti, přičemž druhá ideální polovina zůstala ve vlastnictví dárce, se domáhá určení svého práva, obnoveného v důsledku zrušení darovací smlouvy, může žádat jen určení, že je vlastníkem celé věci. Ideální vlastnický podíl nelze v rozsudku konkretizovat.“ 29. Výše naznačenému tak petit žaloby po změně žalobního návrhu, jež byla připuštěna usnesením č. j. 6 C 37/2021-174 ze dne 23. 9. 2022, zcela odpovídá.

30. K zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností. A to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. Jiné skutečnosti pro posouzení důvodnosti podané žaloby nejsou významné. Pokud jde o právní úkon, jimž se dárci domáhají po žalovaném vrácení daru, pak žalobci tak učinili prostřednictvím výzvy ze dne 14. 1. 2021, v níž vymezili konkrétní skutečnosti, pro které se domáhají vrácení daru. Žalovaný doručení této výzvy nerozporoval. Soud tak uzavřel, že vrácení daru bylo žalobci tímto jednostranným právním úkonem řádně uplatněno. K argumentaci žalovaného ohledně jím tvrzené nemožnosti dar vydat je třeba uvést, že na základě tvrzení žalovaného (jak je přednesl do protokolu o jednání konaném dne 23. 9. 2022), podle něhož došlo k vybourání kamenné zdi po celé délce, na místě této kamenné zdi byla potom postavená nová zeď a k ní se přistavila veranda, nelze učinit závěr, že předmětné nemovité věci zanikly jako věc v právním smyslu. Pokud se týká obsahu projektové dokumentace přístavby k RD [adresa] v obci [obec] (půdorysu přízemí a podkroví) a odborného vyjádření znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], tak zjištění z těchto listin učiněná podporují verzi žalovaného v tom smyslu, že v přízemí byla přistavěna veranda, v čehož důsledku se zvětšil půdorys budovy, a že byla provedena vestavba další bytové jednotky v podkroví. Stejná zjištění podle soudu plynou i z dalších provedených listin, a to zejména z vyjádření žalovaného ze dne 7. 2. 2012 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 36/2011, z níž nad rámec již uvedeného vyplývá i to, že žalobci se na prováděných úpravách významnou měrou podíleli, a to přinejmenším poskytnutím materiálu na zbudování krovu, schodiště do podkroví a dveří. Na základě těchto zjištění soud učinil závěr, že původní stavba nezanikla a nově vybudované konstrukce tvoří součást původní stavby. Zjištěné skutečnosti tedy ve svém souhrnu nepředstavují důvod zamítnutí žaloby, kterou se žalobci domáhají vůči žalovanému vrácení daru, když žalobci prokázali naplnění podmínek ust. § 630 obč. zák., čemuž ostatně přisvědčil odvolací soud ve svém rozhodnutí, jímž předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

31. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo potom rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zcela nahradit náklady řízení procesně úspěšným žalobcům. Za společné úkony při zastupování více účastníků, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní odměny připadající na každého z žalobců, snížená o 20 %, a to dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 8. 12. 2021, vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 23. 9. 2022 a dne 9. 12. 2022). Tarifní hodnota ve sporu o určení vlastnictví činí dle § 9 odst. písm. 4 písm. b) advokátního tarifu činí 50 000 Kč, odměna advokáta z této tarifní hodnoty činí 3 100 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), odměna za jeden úkon právní pomoci snížená o 20 % pak představuje částku 2 480 Kč. Zástupci žalobců dále náleží náhrada hotových výdajů z výše uvedených úkonů a náhrada DPH 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 6 628 Kč. Dále je nutno připočíst soudní poplatek, který byl žalobci uhrazen ve výši 5 000 Kč Náklady, které žalobcům v tomto řízení vznikly, tak činí celkem 43 188 Kč. Žalobcům nebyla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za úkon doplnění žaloby ze dne 22. 9. 2022, které doručil soudu bezprostředně před jednáním konaným dne 23. 9. 2022, když navíc jeho obsahem bylo toliko doplnění chybějících skutkových tvrzení a oprava petitu žaloby. Z těchto důvodů za tento úkon podle soudu náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení