54 Co 93/2022-1381

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] všechny zastoupeny advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. února 2022, č. j. 4 C 247/2018-1177, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. března 2022, č. j. 4 C 247/2018-1189 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek] a [osobní údaje žalované] [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]; v zůstávající části výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku vydáním náhradních pozemků činí u žalobkyně a) 111 254,10 Kč, u žalobkyně b) 500 643,43 Kč a u žalobkyně c) 500 643,43 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady řízení před soudy obou stupňů v částce [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 119 426,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni c) náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 119 426,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce – advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení 14 748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně a) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení 164 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení 737,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobkyně c) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení 737,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem (jeho výrokem I.) rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to a) pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek]; b) parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [osobní údaje žalované] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek]; c) parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek]; d) parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek]; e) parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek]; f) parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], odděleného od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] a potvrzeného [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] dne [datum]; g) parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek]; h) parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek]; text smlouvy, podle níž žalobkyně tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo], [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] a [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl ve výši [číslo], učinil součástí výroku I., ve kterém dále rozhodl, že součástí rozsudku je geometrický plán [číslo] vyhotovený Ing. [jméno] [příjmení] a potvrzený [anonymizována čtyři slova], [stát. instituce] dne [datum]. Žalované pak uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, které přiznal žalobkyni a) (výrokem II.) ve výši 57 964,60 Kč, žalobkyni b) (výrokem III.) ve výši 32 675,60 Kč a žalobkyni c) (výrokem IV.) ve výši 32 675,60 Kč s tím, že povinnost k náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna splnit vždy do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň advokáta Mgr. [jméno] [příjmení]. Nakonec (výrokem V.) rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Jihlavě náhradu nákladů řízení v plné výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení na tam označený účet a pod tam označeným variabilním symbolem. Usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. 4 C 247/2018-1189, pak prvostupňový soud určil výši těchto nákladů řízení státu částkou 16 387 Kč.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě (v podobě její v průběhu řízení připuštěné změny (usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 10. 2020, č. j. 4 C 247/2018-487) a po částečném zpětvzetí žaloby, na které bylo reagováno částečným zastavením řízení usneseními ze dne 4. listopadu 2021, č. j. 4 C 247/2018-1074, a ze dne 3. února 2022, č. j. 4 C 247/2018-1155), kterou nejprve žalobkyně a) a posléze i žalobkyně b) a c) (jejichž vstup do řízení byl připuštěn usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 9. 2020, č. j. 4 C 247/2018-473) uplatnily restituční nárok jako právní [anonymizováno] oprávněné osoby dle zákona o půdě [jméno] [příjmení], [datum narození], poté, co ze strany žalované nedošlo dobrovolně k poskytnutí náhradních pozemků za pozemky, které byly právním předchůdcům žalobkyň odňaty, avšak nebylo lze je oprávněným osobám vydat, v takovém rozsahu, který by odpovídal jejich správnému ocenění, které v případě žalobkyně a) činí 2 644 020 Kč a žalobkyň b) a c) pak u každé 1 322 010 Kč. Prvostupňový soud měl za nesporné, že žalobkyně zdělily po [jméno] [příjmení] restituční nárok a jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, jakož i dosavadní rozsah uspokojení jejich nároků (podrobně popsaný v odstavci 3 písmena d/, e/ a f/ rozsudku), to, že nárokované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví žalované a (vyjma pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec]) také jejich hodnotu. Jako skutečnosti mezi stranami naopak sporné uvažoval výši restitučních nároků žalobkyň (tj. zda v případě žalobkyně a/ činí jí tvrzenou částku 2 644 020,12 Kč oproti žalovanou uznané částce 2 003 735,30 Kč a v případě žalobkyně b/ a c/ činí – u každé z nich – jimi tvrzenou částku 1 322 010,50 Kč oproti žalovanou uznané částce 1 001 867,63 Kč) a od toho se odvíjející zbývající výši těchto nároků, hodnotu náhradních pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a existenci překážek bránících převoditelnosti jednotlivých náhradních pozemků. Postup žalované při uspokojování restitučních nároků žalobkyň, zejména pak to, že se dlouhodobě odmítavě stavěla k jejich požadavku na jejich přecenění, k čemuž přistoupila až v průběhu tohoto řízení, kdy tyto nároky žalobkyň [anonymizováno] na mnohonásobně vyšší částky, než které do té doby evidovala (a i tak ještě značnou jejich část rozporuje), v důsledku čehož se žalobkyně nemohly ucházet o náhradní pozemky z veřejných nabídek (jejich žádosti o převod takových pozemků žalovaná opakovaně vyřazovala právě z důvodu nedostatečně vysokého restitučního nároku), měl soud prvního stupně za svévolný a liknavý a jako takový opravňující žalobkyně domáhat se uspokojení svých restitučních nároků výběrem konkrétních pozemků ve vlastnictví státu a nahrazení jeho vůle s převodem takových pozemků. Tento závěr podpořil odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, stejně jako závěr o tom, že ocenění restitučního nároku není samostatným majetkovým nárokem, který by podléhal promlčení; námitku promlčení žalovanou vznesenou vůči přecenění restitučního nároku proto odmítl jako nedůvodnou.

3. Pokud jde o vyčíslení restitučních nároků, konkrétně pak ocenění těch pozemků, které byly právním předchůdcům žalobkyň odňaty a u nichž se žalovaná (i po jí provedeném přecenění restitučních nároků žalobkyň, ve kterém fakticky uznala, že většina odňatých pozemků měla stavební charakter) bránila jejich ocenění jako pozemků stavebních, ztotožnil se prvostupňový soud s oceněním obsaženým ve znaleckém posudku prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], které vychází z územně plánovací dokumentace přijaté ve 30. letech 20. století (návrhů [anonymizováno] regulačního a zastavovacího plánu z let [rok], [rok] a [rok] a návrhů na změny těchto plánu z roku [rok]). Měl za to, že pokud v době přechodu pozemků na stát nebyla přijata jiná novější územně plánovací dokumentace, bylo by značně formální a současně nespravedlivé k uvedené jediné dokumentaci nepřihlédnout (čehož se dovolává žalovaná s tím, že tato plánovací dokumentace pozbyla po [datum] účinnost vzhledem k přijetí vyhlášky [číslo] Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu a na nepoužitelnosti této dokumentace je také založeno ocenění restitučních nároků žalobkyň provedené znaleckým ústavem [právnická osoba]). Také tento závěr soud prvního stupně podpořil odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Protože dle názoru prvostupňového soudu znalkyně prof. [příjmení] [příjmení] postupovala správně i při neuplatnění srážek uvedených v příloze č. 7 [ustanovení pr. předpisu], jakož i při ocenění pozemků nestavebních, dospěl soud prvního stupně k závěru, že správná výše restitučního nároku činila jejím posudkem stanovenou částku 2 644 020,12 Kč u žalobkyně a/ a částku 1 322 010,50 Kč u každé z žalobkyně b/ a c/).

4. V návaznosti na námitky žalované se pak jednotlivě prvostupňový soud zabýval převoditelností žalobkyněmi k vydání nárokovaných náhradních pozemků; překážku, pro kterou by nemohl být vydán, u žádného neshledal. Nakonec při určení ceny náhradních pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (54 [anonymizováno] kč) a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (64 638 Kč) vyšel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], kdy podle jeho názoru tato znalkyně správně vycházela, respektive oba pozemky ocenila dle [ustanovení pr. předpisu], dle něhož se oceňují nejen pozemky pro stavbu, ale také pozemky určené ke zřízení zahrady, kdy právě takto jsou oba uvedené pozemky podle územních plánů určeny. Porovnáním výše restitučních nároků, toho, v jakém rozsahu již tyto nároky byly (dílem ve veřejných nabídkách a dílem v jiných soudních řízeních) uspokojeny a toho, jakých hodnot se žalobkyním dostává v tomto řízení (vzhledem k hodnotě náhradních pozemků 1 409 292,36 Kč se žalobkyni a/ dostává 140 929, 236 Kč a každé z žalobkyň b/ a c/ 634 [anonymizováno], 562 Kč), dospěl soud prvního stupně také k závěru, že žalobkyním lze jimi požadované podíly na náhradních pozemcích vydat, aniž by na jejich straně došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť ani poté ještě nebudou jejich restituční nároky plně uspokojeny.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že změny žaloby a částečné její zpětvzetí v průběhu řízení nelze z procesního hlediska považovat za neúspěch žalobkyň, neboť tak činily podle vývoje řízení. Zásadním naopak bylo, že vydáním většiny náhradních pozemků, o které usilovaly, dosáhly uspokojení části svých zbývajících restitučních nároků. Na náhradě nákladů řízení byla (každé žalobkyni samostatně) přiznaná náhrada nákladů právního zastoupení, přičemž při vyčíslení odměny advokáta soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 9 odst. 3 písmeno b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Reflektoval tak, že ne u všech pozemků, jejichž rozsah se v průběhu řízení měnil, byla známá jejich hodnota, podle které by bylo možné vždy k datu učinění toho kterého úkonu určit tarifní hodnotu.

6. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že i při tomto rozhodování je nutno mít za plně ve sporu úspěšné žalobkyně a žalovanou tudíž za osobu k náhradě nákladů řízení státu povinnou. Protože ke dni rozhodování nebyla ještě výše nákladů státu přesně známa, rozhodl soud prvního stupně o základu tohoto nároku s tím, že výše nákladů bude následně (po vyplacení znalečného) stanovena v samostatném rozhodnutí (§ 155 odst. 1 o. s. ř.). Tuto výši nákladů státu následně soud prvního stupně určil usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. 4 C 247/2018-1189, částkou 16 387 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně a současně i proti usnesení, jímž byla v návaznosti na výrok V. rozsudku určena výše nákladů státu, kterou je žalovaná povinna mu nahradit, podala odvolání žalovaná. Namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazu k nesprávným skutkovým zjištěním, když nesprávně posoudil vhodnost požadovaných náhradních pozemků k převodu a že věc nesprávně právně posoudil, pokud přisvědčil tvrzením žalobkyň o výši zbývajícího restitučního nároku a umožnil převod požadovaných náhradních pozemků do jejich vlastnictví, aniž by řádně posoudil, zda jsou tyto pozemky k převodu způsobilé; žalované rovněž uložil povinnost uhradit žalobkyním náklady řízení v nesprávné výši.

8. Co se týče restitučního nároku žalobkyně a), připomněla žalovaná, že jeho celková nesporná výše po opakovaném přecenění ze strany [anonymizována čtyři slova] - poznámka odvolacího soudu) činila 2 003 735,30 Kč; protože žalobkyně a) tvrdila, že celková výše jejího restitučního nároku činí na základě znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], který vypracovala znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], 2 644 020,99 Kč, zůstal mezi stranami spor o 640 285,69 Kč. Žalovaná poukázala též ocenění restitučního nároku žalobkyně a) podle znaleckého posudku ústavu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] („ posudek [anonymizováno]“), částkou 947 342,71 Kč a zdůraznila, že restituční nárok žalobkyně a) je ve srovnání s jeho výší evidovanou žalobkyní, i s jeho výší, jak byla určena posudkem [anonymizováno], přečerpán; uspokojen byl dílem poskytnutím náhradních pozemků z veřejné nabídky a dílem náhradními pozemky, o jejichž převodu do vlastnictví žalobkyně a) bylo rozhodnuto v jiných soudních řízeních, přičemž celková výše uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) činí 2 053 346,48 Kč. Proto má žalovaná za to, že bez ohledu na případnou přítomnost překážek převoditelnosti nelze již žalobkyni a) žádný z požadovaných náhradních pozemků vydat.

9. Pokud jde o restituční nároky žalobkyň b) a c), činila celková jejich nesporná výše po jejich přecenění ze strany žalované u každé 1 001 867,60 Kč; protože ale žalobkyně b) a c) tvrdí, že celková výše restitučního nároku každé z nich činila 1 332 010,50 Kč, zůstal vždy sporný nárok ve výši (přinejmenším) 330 142,90 Kč. Restituční nároky žalobkyň b) a c) byly doposud uspokojeny – dílem poskytnutím náhradního pozemku z veřejné nabídky a dílem náhradními pozemky, o jejichž převodu do vlastnictví žalobkyň b) a c) bylo rozhodnuto v jiných soudních řízeních – v případě každé z nich v celkové částce 453 879,44 Kč.

10. V další části odvolání žalovaná připomněla své námitky proti ocenění některých odňatých a nevydaných pozemků, které provedla znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] a na jehož základě je výše restitučního nároku žalobkyněmi určena, s tím, že za nesporné označila ocenění nevydaných odňatých pozemků - z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], pozemků [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [část obce], z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], pozemků [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], vše v k. ú. [část obce], z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], části pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce], v rozsahu nestavební výměry odpovídající rozloze 370 m2 a z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce]; naopak ocenění zbývající nevydaných odňatých pozemků, které bývaly ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyň, považuje žalovaná nadále za sporné. Soudu prvního stupně pak vytýká, že v tomto ohledu bez dalšího přejal tvrzení žalobkyň, respektive závěry znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], od niž posouzení povahy i výši ocenění sporných nevydaných odňatých pozemků zcela přejal. U všech dotčených pozemků se soud prvního stupně dále dostatečným způsobem nevypořádal s úplnou absencí srážek předvídaných oceňovací vyhláškou, ačkoliv v okamžiku odnětí těchto pozemků nebyly naplněny předpoklady pro jejich neaplikaci (například přítomnost síťového a komunikačního napojení pozemků apod.). V důsledku toho, že se řádně nezabýval povahou a výší ocenění jednotlivých nevydaných odňatých pozemků, které v součtu zakládají celkový restituční nárok každé ze žalobkyň, neposoudil soud prvního stupně řádně, úplně a správně výši těchto nároků; v důsledku toho také nesprávně označil zbývající nárok žalobkyně a) za dostatečně vysoký pro uspokojení náhradními pozemky v hodnotě 140 929, 236 Kč. V případě žalobkyň b) a c) pak vydáním pozemků v celkové hodnotě (u každé) 634 [anonymizováno], 562 Kč byly jejich restituční nároky přečerpány, proto i jejich vydáním soud prvního stupně pochybil.

11. Co se věci samé týče nakonec odvolatelka soudu prvního stupně vytkla, že se také dostatečně nevypořádal s tím, zda jsou požadované náhradní pozemky skutečně vhodné k převodu. V tomto ohledu poukázala na judikaturu prezentovanou řadou v odvolání označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a zdůraznila též (mimo jiné) z ní vyplývající závěr, že pokud žalovaná předmětné pozemky nepovažuje za vhodné k převodu, nezařadila je ani do veřejné nabídky podle zákona o půdě, nemůže soud bez dalšího okolnosti, které ji k takovému závěru vedly, [anonymizováno]. Obšírně se poté žalovaná vyjádřila k důvodům nepřevoditelnosti jednotlivě ve vztahu ke každému z pozemků, u kterých tuto námitku uplatnila.

12. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, měla žalovaná za to, že soud prvního stupně nesprávně uvažoval plný úspěch ve věci na straně žalobkyň, které se v průběhu řízení domáhaly vydání celkem 28 náhradních pozemků, z nichž nakonec získaly pouze 23. Ve zbytku samy vzaly (stran pozemků nevhodných k převodu) žalobu zpět a řízení tudíž bylo v tomto rozsahu jejich vinou zastaveno. Nelze přitom přijmout závěr soudu prvního stupně, že„ změny a zpětvzetí návrhu nelze z procesního hlediska považovat za neúspěch žalobkyň, neboť tak učinily podle vývoje řízení“, neboť u řady pozemků je jejich jednoznačná nepřevoditelnost patrná i z pouhého nahlédnutí do veřejně přístupných mapových portálů, a to zejména s ohledem na zřetelné funkční spojení s okolními pozemky a stavbami či nemožnost jejich zemědělského obhospodařování. Nelze proto uzavřít, že by žalobkyně uplatnily svá práva předmětnou žalobou úspěšně, a zároveň platí, že žalovaná musela vynaložit značné úsilí k dotvrzení a prokázání nepřevoditelnosti jednotlivých pozemků. I kdyby tedy soud uznal, že soud prvního stupně o věci samé rozhodl správně (s čímž však žalovaná nesouhlasí), může uvažovat s ohledem na uvedené jejich úspěch pouze v rozsahu 64,28 % ([anonymizováno] - 17,86 %). Hodnotu sporu naopak dle názoru žalované soud prvního stupně určil nesprávně dle ustanovení § 9 odst. 3 písmeno b) advokátního tarifu.

13. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení; po projednání odvolání navrhla in eventum rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu odvolacích námitek změnit.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání označily rozsudek soudu prvního stupně za skutkově i právně správný a navrhly jej proto potvrdit. Měly za to, že rozsudek je dostatečně kvalitně a podrobně odůvodněný, přičemž ony v něm neshledávají žádné zásadní pochybení. Poukázaly na to, že soud prvního stupně o věci rozhodl v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dále připomněly, že v obdobných jejich věcech již byla vydána celá řada rozhodnutí, a to i soudy odvolacími a soudem dovolacím, kdy těmito rozhodnutími byl opakovaně potvrzen svévolný a liknavý postup žalované vůči žalobkyním i ve vztahu k ocenění jejich restitučního nároku, který se žalovaná opakovaně snažila (a dodnes snaží) ocenit v nesprávné výši; to vše přes aktivní snahu a urgenci ze strany žalobkyň a navzdory již rozsáhlé judikatorní praxi.

15. Žalobkyně odmítly výhrady odvolatelky, pokud soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s jejími námitkami stran stanovení výše jejich restitučního nároku, respektive ocenění odňatých pozemků, kdy připomněly, že tyto se týkaly především otázky uplatnění či neuplatnění srážek ve smyslu oceňovací vyhlášky a charakteru pozemků, které byly žalobkyním odebrány. Soud prvního stupně, který provedl řádně všechny důkazy včetně výslechu znalkyně prof. [příjmení] a výslechu zpracovatele oponentního znaleckého posudku předloženého žalovanou (posudku [anonymizováno]), v rozsudku náležitě odůvodnil, proč, ostatně jako už řada soudů před ním, považuje za správné ocenění provedené prof. [příjmení]; žalobkyně poukázaly výslovně na závěry, které stran správnosti tohoto ocenění učinil [název soudu] v rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 12. 2018, respektive Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. 26 Co 47/2019-655 ze dne 24. 4. 2019, Okresní soud v České Lípě v rozsudku č. j. 15 C 232/2018-376 ze dne 6. 11. 2019, respektive Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. 29 Co 290/2019-513 ze dne 5. 5. 2020, Okresní soud v Příbrami v rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 11. 2018, respektive Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. 27 Co 66/2019-490 ze dne 12. 12. 2019, Okresní soud v Berouně v rozsudku sp. zn. 3 C 164/2018, respektive Krajský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 22 Co 112/2021, či Okresní soud v Rakovníku v rozsudku č. j. 3 C 140/2018-544 ze dne 15. 9. 2020, respektive Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. 28 Co 26/2021-955 ze dne 17. 12. 2021, zejména o použitelnosti územně plánovací dokumentace z 30. let minulého století, o správné neaplikaci srážek dle přílohy č. 7 [ustanovení pr. předpisu] a o správném postupu znalkyně při ocenění zemědělských pozemků. Žalobkyně v návaznosti na to pak připomněly ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Pokud tedy prvostupňový soud při vyčíslení jejich restitučních nároků vycházel z ocenění provedeného znalkyní prof. Ing. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], postupoval správně a nedůvodnou je námitka žalované o jeho přečerpání.

16. Obdobně jako žalovaná se pak žalobkyně v rámci svého vyjádření k odvolání jednotlivě vyjádřily k převoditelnosti náhradních pozemků. Co se jejich ocenění soudem prvního stupně uvažovaného týče, měly výhrady k ocenění oddělené části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkami 54 184 Kč, respektive 64 638 Kč, kdy podle jejich mínění soud prvního stupně vyšel nesprávně ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], v němž tato znalkyně nesprávně obě plochy v celém rozsahu uvažovala jako zastavitelné, což není v souladu s územně plánovací dokumentací; vyjma malé části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] o odhadované výměře 25 m2, která se nachází v území plánovací dokumentací vymezeném jako plochy bydlení, nelze tyto pozemky ocenit jako stavební. Za správné proto žalobkyně měly ocenění těchto pozemků, které jako revizní provedla znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a to částkami 3 507,68 Kč, respektive [částka].

17. Pokud jde o náklady řízení, měly žalobkyně za to, že v případě částečného zpětvzetí žaloby či nevydání některého z náhradních pozemků nelze takovou skutečnost považovat za jejich neúspěch v řízení. Za podstatné je třeba i v této souvislosti mít to, že důvodem celého procesu je svévolné, liknavé a diskriminační jednání žalované vůči žalobkyním, kvůli kterému neměly jinou možnost, než se domáhat svých práv soudní cestou. Za rozhodující pak považují, že uvedené jednání žalované bylo prokázáno. Skutečnost, že se jim nepodařilo získat některé náhradní pozemky, pak nemůže být při rozhodování o nákladech řízení relevantní; i v této souvislosti poukázaly na rozhodovací praxi soudů – např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 66/2019-490 ze dne 12. 12. 2019 či č. j. 27 Co 294/2019-628 ze dne 20. 2. 2020. Nesprávně pak podle žalobkyň soud prvního stupně postupoval při určení tarifní hodnoty sporu, za kterou je nutné v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. usnesením ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 či usnesením sp. zn. 28 Cdo 4488/2017) uvažovat hodnotu vydaných náhradních pozemků.

18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201, § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“), že ho žalovaná podala z pozice účastníka řízení (§ 90 o. s. ř.) jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o. s. ř.), že tak učinila včas a že její odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s..ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 odst. 2 písmeno e) a písmeno g) o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal (§ 2112, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru o toliko částečné důvodnosti odvolání tak, jak to vyplývá z výrokové části tohoto rozsudku.

19. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení vzaly žalobkyně (písemným podáním odvolacímu soudu doručeným dne [datum]) žalobu částečně, a to ohledně nároku na bezúplatný převod pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], zpět, odvolací soud při zohlednění souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím žaloby, vysloveným při jednání odvolacího soudu dne [datum], za použití ustanovení § 222a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části dotčené zpětvzetím žaloby zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

20. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písmeno b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

21. Při rozhodování o žalobou uplatněných nárocích vyšel soud prvního stupně správně z toho, že není sporu o tom, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, a to jako právní nástupkyně [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] a zemřelého dne [datum], jehož pohledávky proti [anonymizována tři slova] z titulu nevypořádaných restitučních nároků za nevydané pozemky, jejichž uspokojení žalobkyně posléze učinily předmětem tohoto řízení, na podkladě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], nabyla žalobkyně a) v rozsahu a žalobkyně b) a c) každá v rozsahu vzhledem k celku.

22. Správně také soud prvního stupně zjistil, že o určení, že oprávněné osoby (pan [příjmení] [příjmení], [datum narození], vždy uvedeným mezi nimi) nejsou vlastníky tam uvedených nemovitostí, rozhodl [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] rozhodnutími sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (jde o rozhodnutí ze dne [datum]), [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]), [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]), [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]), [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]), [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]) a [anonymizováno] [číslo] (ze dne [datum]); dále se tak stalo ještě rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Lze pak jen doplnit z těchto rozhodnutí vyplynuvší zjištění, že oprávněným osobám nebyly vydány následující pozemky (dle původní evidence). Rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo]: část bývalého pozemku dle [anonymizováno] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 732 m2, z důvodu zastavění komunikací; rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo]: části bývalého pozemku dle [anonymizováno] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměrách 5 478 m2 a 937 m2, z důvodu zastavění obytným družstevním domem a jeho nezbytným zázemím, objektem mateřské školy a jeho technickým zázemím, a dále komunikací; rozhodnutím [anonymizováno] [číslo]: dle [anonymizováno] parc. [číslo] (23 070 m2), [číslo] (144 m2), [číslo] (1 038 m2), [číslo] (186 m2), [číslo] (5 094 m2), [číslo] (4 839 m2), [číslo] (1442 m2), [číslo] (9 993 m2), [číslo] (7 350 m2) a ideální parc. [číslo] (114 m2), vše k. ú. [část obce], z důvodu zastavění komunikací ([anonymizováno]), ostatní pozemky jsou zatopeny [anonymizována dvě slova]; rozhodnutím [anonymizováno] [číslo]: dle [anonymizováno] část parc. č. [rok] o výměře 688 m2, části p. č. [rok] o výměře 502 m2, části p. č. [rok] o výměře 1 453 m2, části p. č. [rok] o výměře 1 248 m2, části [parcelní číslo] o výměře 1254 m2 a části [parcelní číslo] o výměře 2 561 m2, vše k. ú. [část obce], z důvodu zastavění komunikacemi a budovou [anonymizována dvě slova]; rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo]: dle [anonymizováno] parc. [číslo] o výměře 2 775 m2 a části p. [číslo] o výměře 546 m2, k. ú. [část obce], z důvodu zastavění tělesem vlečky, plochou podél vlečky, zpevněnými skladovými plochami a komunikací; rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo]: dle [anonymizováno] par. [číslo] (73 m2), [anonymizováno] (450 m2), [anonymizováno] (651 m2), [anonymizováno] (715 m2), [anonymizováno] (655 m2), [anonymizováno] (838 m2), [anonymizováno] (893 m2), [anonymizováno] (675 m2), [anonymizováno] (1158 m2), [anonymizováno] (886 m2), [anonymizováno] (718 m2), [anonymizováno] (214 m2), [anonymizováno] (523 m2), [anonymizováno] (336 m2), [anonymizováno] (245 m2), [anonymizováno] (429 m2), [anonymizováno] (625 m2), [anonymizováno] (39 m2), [anonymizováno] (985 m2), [anonymizováno] (616 m2)), [anonymizováno] (122 m2), [anonymizováno] (369 m2) a [anonymizováno] (18 m2), k. ú. [část obce], z důvodu zastavění převážně bytovou zástavbou, občanskou vybaveností a komunikacemi; rozhodnutím sp. zn. [anonymizováno] [číslo]: dle [anonymizováno] část [parcelní číslo] o výměře 370 m2, k. ú. [část obce], z důvodu zastavění komunikací; rozhodnutím sp. zn. [spisová značka]: dle [anonymizováno] část p. č. [rok] (47 m2)), p. č. [rok] (636 m2), část p. č. [rok] (576 m2), část p. č. [rok] (285 m2), část p. č. [rok] (10 m2), část p. č. [rok] (121 m2), část p. č. [rok] (370 m2), část p. č. [rok] (105 m2), [parcelní číslo] (1 358 m2), p. č. [rok] (64 m2), p. č. [rok] (415 m2), [parcelní číslo] (489 m2), [parcelní číslo] (89 m2), [parcelní číslo] (416 m2), [osobní údaje žalované] [číslo] (550 m2), [osobní údaje žalované] [číslo] (608 m2), [osobní údaje žalované] [číslo] (611 m2), [osobní údaje žalované] [číslo] (609 m2), [osobní údaje žalované] [číslo] (98 m), [parcelní číslo] (136 m2), vše k. ú. [část obce] a část [parcelní číslo] (1910 m2) a [parcelní číslo] (25 m2), k. ú. [obec], z důvodu zastavění bytovou zástavbou, občanskou vybaveností a komunikacemi.

23. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srov. zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, usnesení ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05 či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 – všechna uvedená rozhodnutí, jakož i další rozhodnutí Ústavního soudu v tomto rozhodnutí případně dále odkazovaná, jsou dostupná na webových stránkách pro vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu www.nalus.cz), je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní [anonymizována dvě slova] [země] a jejíž práva a povinnosti vykonává [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. K výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminující, přičemž se oprávněná osoba ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015 a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí dále odkazovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn III. ÚS 495/02 a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). Nastíněnému postupu pak nelze vytýkat upřednostňování dotyčné osoby před ostatními oprávněnými, neboť je důsledkem principu ovládajícího soukromé právo vigilantibus iura scripta sunt (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodní kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3847/2015). Judikatura dovolacího soudu je dále rovněž ustálena v závěru, že jako svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala či zcela znemožnila uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, ze dne 25.10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2914/2017, nebo ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018).

24. Postupem žalované při uspokojování nároku žalobkyň ve světle popsané judikatury se soudy již opakovaně zabývaly, přičemž závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování těchto nároků aproboval (rovněž opakovaně) i Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 282/2020, nebo usnesení ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2429/2020). Protože se skutkové okolnosti, ze kterých závěr o svévolném postupu žalované při uspokojování nároku žalobkyň nijak nezměnily, není důvodu čehokoliv na něm ani ve věci nyní posuzované měnit. Ostatně proti závěru soudu prvního stupně o svévolném a liknavém přístupu žalované při uspokojování nároků žalobkyň, který dovodil především z jejího dlouhodobě odmítavého postoje k žalobkyněmi požadovanému přecenění jejich restitučních nároků, respektive k jejich žádostem o převod náhradních pozemků právě z důvodu nedostatečně vysokých restitučních nároků, které měla za vyrovnané, žalovaná v podaném odvolání nebrojila. Neučinila tak ani proti závěru o nedůvodnosti námitky promlčení přecenění restitučního nároku; lze tak pouze uvést, že tento závěr soud prvního stupně učinil v souladu s relevantní judikaturou, na kterou také přiléhavě odkázal.

25. Co se námitky nesprávného ocenění restitučních nároků týče, sluší se i v tomto ohledu připomenout ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, že pro úspěch žaloby o poskytnutí náhradních pozemků jsou (mimo jiné) rozhodující právě i otázky stávající výše nároků oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku (náhradních pozemků); tyto otázky soud řeší (toliko) jako otázky předběžné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Pakliže ovšem cena oprávněnou osobou vybraného pozemku (pozemků) nedosahuje výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované – nemá přesné ocenění (vyčíslení) restitučního nároku oprávněné osoby na výsledek řízení žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). Z předběžného charakteru otázek stanovení zbývající výše restitučního nároku a ocenění náhradních pozemků, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků totiž vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, respektive jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Pokud by byl případně na oprávněnou osobu převeden náhradní pozemek v hodnotě vyšší, než odpovídá hodnotě jejího restitučního nároku, může na její straně vzniknout bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 nebo ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017).

26. Pokud jde o dosud uspokojenou výši nároku žalobkyně a), nebylo mezí ní a žalovanou sporu o tom, že ve veřejných nabídkách získala náhradní pozemky v hodnotě 39 370 Kč a 90 716 Kč. Dále pak v pravomocně skončených soudních řízeních bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků její osobě v hodnotě 70 934,60 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 5 843,60 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 462 213,40 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 52 151 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 20 978,53 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 81 764,57 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 640 196,92 Kč (v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]), 24 647,60 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 18 014,76 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) a 41 412,50 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Pokud stran nároku, o kterém rozhodoval [název soudu], účastnice následně uzavřely dohodu o narovnání, kterou reagovaly na zánik jednoho z vydaných pozemků a podle které byl oprávněným osobám poskytnutý jiný náhradní pozemek v hodnotě o 1 636,63 Kč nižší (takové tvrzení žalobkyně a), které prezentovala při jednání odvolacího soudu, žalovaná nezpochybnila), je z toho třeba dovodit, že uspokojení nároků žalobkyně a), která získala spoluvlastnický podíl na náhradních pozemcích o velikosti 10/100, je zapotřebí uvažovat v částce o 163,66 Kč nižší (tj. v částce 24 483,94 Kč). Dále pak o nároku žalobkyně a) bylo ještě pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u [název soudu], kde byly žalobkyni vydány pozemky v hodnotě 505 103 Kč, avšak [název soudu] následně rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně (rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) částečně zrušil, a to ohledně pozemků par. [číslo] v K. ú. [obec] a věc vrátil zpět okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm pak byla (rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] – [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) žaloba na uložení nahrazení projevu vůle žalované k bezúplatnému převodu pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] na žalobkyni [jméno] [příjmení] zamítnuta. Pakliže hodnota tohoto pozemku činila 278 785 Kč, je zapotřebí přisvědčit tomu, že v tomto rozsahu nelze mít nárok žalobkyně za uspokojený. Bez významu je, že jej žalobkyně a) v mezidobí zcizila ve prospěch třetí osoby a že žalovaná s ní vede s tím související spor o vydání bezdůvodného obohacení. Z uvedeného plyne, že restituční nárok žalobkyně a) byl doposud uspokojen náhradními pozemky v celkové hodnotě [částka]; pro úplnost zbývá uvést, že pro určení výše doposud uspokojeného restitučního nároku žalobkyně a) byly bezvýznamnými výsledky dalších řízení, ve kterých žalobkyně a) uplatňuje nárok na bezúplatný převod dalších pozemků ve vlastnictví státu, která však doposud nebyla pravomocně skončena; podle judikatury Nejvyššího soudu oprávněná osoba nabývá vlastnické právo k náhradnímu pozemku až dnem právní moci rozsudku o nahrazení souhlasu s jeho převodem (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Do právní moci takového rozhodnutí, které má povahu rozhodnutí o nabytí vlastnictví, nelze o uspokojení nároku oprávněné osoby uvažovat.

27. Pokud jde o žalobkyni b), získala ve veřejné nabídce náhradní pozemek v hodnotě 65 071,32 Kč a v pravomocně skončených soudních řízeních bylo rozhodnuto o vydání náhradních pozemků její osobě v hodnotě 10 489,26 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 110 914,19 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), 81 066,42 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) a 186 356,25 Kč (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Součet uvedených částek (453 897,44 Kč) je pak s ohledem na dohodu o narovnání týkající se nároku, o kterém rozhodoval [název soudu] (viz. předchozí odstavec) třeba u žalobkyně b) ponížit o částku 736,48 Kč (tj 45/100, odpovídacích podílu žalobkyně b) na náhradních pozemcích, z částky 1 636,63 Kč); byl tedy nárok žalobkyně b) doposud uspokojen náhradními pozemky v celkové hodnotě 453 160,96 Kč. Totožně jako nárok žalobkyně b) byl doposud uspokojen také nárok žalobkyně c).

28. Na tomto místě je vhodné připomenout, že žalobkyně a) vyčísluje celkový svůj restituční nárok částkou 2 644 020,12 Kč a že žalovaná ho (po jeho přecenění) uznala ve výši 2 003 735,30 Kč. Žalobkyně b) a c) pak vyčíslují celkové své restituční nároky (každá) částkou 1 322 010,50 Kč a žalovaná je u každé z nich uznala ve výši 1 001 867,65 Kč. Pakliže doposud byl nárok žalobkyně a) uspokojen ve výši 1 774 397,81 Kč, nárok žalobkyně b) ve výši 453 160,96 Kč a nárok žalobkyně c) ve výši 453 160,96 Kč, zůstává z nesporné výše nároků stále neuspokojený v případě žalobkyně a) nárok ve výši 229 337,49 Kč (2 003 735,30 – 1 774 397,81) a v případě každé ze žalobkyň b) a c) nárok ve výši 548 706,69 Kč (1 001 867,65 – 453 160,96). Pokud pak hodnota pozemků, jejichž bezúplatný převod do svého spoluvlastnictví (se spoluvlastnickými podíly 10/100 pro žalobkyni a/, 45/100 pro žalobkyni b/ a 45/100 pro žalobkyni c/) žalobkyně v přítomném řízení uplatňují důvodně, činí (jak bude později odůvodněno) 1 112 540,95 Kč, z čehož na žalobkyni a) připadá 111 254,10 Kč (10/100) a na každou ze žalobkyň b) a c) 500 643,43 Kč (45/100), je zjevné, že úspěch žalobkyň v tomto řízení nepovede ještě ani k úplnému vypořádání jejich nároků v nesporné výši. S ohledem na to tudíž závěr o sporné výši nároků nebyl pro rozhodnutí v dané věci podstatným. Odvolací soud přesto považuje za vhodné vysvětlit, že pokud se soud prvního stupně touto otázkou zabýval a vycházel při tom z ocenění odňatých pozemků, jak bylo provedeno znalkyní prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], považuje takový jeho postup za správný.

29. Pokud jde o ocenění odňatých a oprávněným osobám v rámci restitučního řízení pro zákonnou překážku nevydaných pozemků, jímž je dána výše jejích restitučního nároku, platí ustálený judikaturou přijatý závěr, podle kterého je pro ocenění pozemků rozhodný jejich charakter v době jejich převodu (přechodu) na stát, přičemž ve prospěch oprávněné osoby nelze počítat s navýšením ceny pozemku, k němuž došlo po změně jeho charakteru v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát nebo právnickou osobu bez přičinění původního vlastníka. Současně však dovolací soud ve své rozhodovací praxi také konstatoval, že v situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, nebo jeho usnesení ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1949/2016 či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016); lze ještě podotknout, že ohledně uvedeného závěru se Nejvyšší soud přidržuje výkladových pravidel obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03. Současně však dovolací soud již v řadě jím posuzovaných kauz aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební; přiléhavě na tuto judikaturu prezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 či rozhodnutím Nejvyššího soudu přijatým ve věci sp. zn. 28 Cdo 4120/2016 poukázal již soud prvního stupně; z pozdější doby lze zmínit kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020. Podle této judikatury mezi faktory podstatnými pro úsudek, zdali se v určité situaci jednalo o stavební pozemky, má zpravidla značný význam existence územně plánovací dokumentace, jež dané pozemky předurčuje ke stavebnímu využití; za takovou relevantní dokumentaci pak lze považovat i územně plánovací dokumentaci v podobě regulačních a zastavovacích plánů ze třicátých let 20. století. Právě s ohledem na uvedené pak má odvolací soud za to, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud při určení ceny odňatých pozemků vycházel ze znaleckého posudku, který vypracovala znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], jež při ocenění právě reflektovala i dobové regulační plány blíže specifikované v části II posudku [číslo] obsahující přehled podkladů pro jeho vypracování. Z uvedeného současně plyne, že pro posouzení ceny odňatých pozemků nebylo lze použít žalovanou v průběhu řízení předložený oponentní znalecký posudek [číslo] zpracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba], který naopak vychází z předpokladu, že v období od [datum], kdy nabyla účinnosti vyhláška [číslo] [anonymizováno], do přijetí směrného územního plánu pro [územní celek] v roce [rok] mělo být definičním znakem stavebního pozemku pouze jeho zastavění anebo vydané územní rozhodnutí o zastavění – aniž by tedy byly uvažovány v minulosti přijaté plány rozvoje výstavby (byť v dané době nezávazné). Protože tato premise není správná, nelze mít závěry znaleckého posudku na ní založené za takové, které by měly vyloučit správnost znaleckého posudku prof. [příjmení] [příjmení]. Toliko pro úplnost lze připomenout, že tohoto ocenění žalobkyním, respektive jejich právním předchůdcům odňatých pozemků se žalovaná v odvolacím řízení nedovolávala, když poukazovala toliko na jí provedené ocenění jejích nároků, respektive jejích přecenění, které bylo od uvedeného posudku odlišné. Odvolací soud se nicméně se soudem prvního stupně shoduje i v tom, že závěry znaleckého posudku prof. [příjmení] [příjmení] o ceně každého z odňatých a právnímu předchůdci žalobkyně nevydaných pozemků jsou logicky odůvodněny v každém jednotlivém případě v návaznosti na relevantní zjištění o výměnách pozemků, o jejich poloze a určení podle územně plánovací dokumentace, které mají oporu v podkladech, ze kterých znalkyně při vypracování posudku vycházela (a jejichž výčet je obsažený v části II posudku) a jež precizně znázornila v přílohách posudku; to se týká zejména i těch pozemků, jejichž ocenění měla žalovaná za sporné (tj. části bývalého pozemku [anonymizováno] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 732 m z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], částí pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce] o výměrách 5478 m a 937 m z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], pozemků [anonymizováno] [rok], [rok], [rok], [rok], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], pozemků [anonymizováno] [číslo] a části pozemku [anonymizováno] [číslo] o výměře 546 m2 v k. ú. [část obce] z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], pozemků [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce] z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo], části pozemku [anonymizováno] [rok] o výměře 47 m2, pozemku [anonymizováno] [rok], části pozemku [anonymizováno] [rok] o výměře 576 m, části pozemku [rok] o výměře 285 m2, části pozemku [anonymizováno] [rok] o výměře 10 m2, části pozemku [anonymizováno] [rok] o výměře 121 m2, části pozemku [anonymizováno] [rok] o výměře 370 m2, části pozemku [anonymizována dvě slova] o výměře 105 m2, pozemků [anonymizováno] [rok], [rok], [rok], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], části pozemku [anonymizováno] [číslo] o výměře 1910 m2 a pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [obec] z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] zn. [anonymizováno] [číslo]).

30. Měla-li žalovaná v odvolání výhrady týkající se„ plošného určení“ nevydaných odňatých pozemků, je zapotřebí je odmítnout opakovaně s poukazem na podklady, ze kterých znalkyně při zpracování posudku vycházela a s nimiž jsou její závěry u ocenění všech pozemků v souladu. Plně v souladu s rozhodnutími o nevydání pozemků uvažovala znalkyně i výměry nevydaných (oceňovaných) pozemků. Nakonec za nedůvodnou měl odvolací soud (ve shodě nejenom se soudem prvního stupně, ale i s dalšími soudy, které se oceněním restitučního nároku žalobkyň ve skutkových souvislostech jejich sporu se žalovanou, ze kterých odvolací soud vychází v nyní posuzované věci, již zabývaly) i námitku nepoužití cenových srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. v případě stanovení ceny pozemků, jejichž ocenění žalovaná akceptovala jako ocenění pozemků stavebních; sluší se připomenout, že dílem šlo o pozemky, které oprávněným osobám nebylo lze vydat z důvodu, že jsou zatopeny [anonymizována dvě slova] (pozemky [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce]) a dílem o pozemky zastavěné bytovou zástavbou, stavbami občanské vybavenosti a komunikacemi (pozemky [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [číslo] v k. ú. [část obce]). Co se pozemků určených a využitých pro stavbu přehrady týče, nelze nad rámec přiléhavých důvodů uvedených soudem prvního stupně doplnit, že smyslem srážek stanovených oceňovací vyhláškou bylo korigovat základní cenu pozemku z důvodu jeho omezené individuální využitelnosti (absence přístupu po zpevněné komunikaci, nemožnost napojení na inženýrské sítě, absence stavební srostlostí s obcí apod.). Předmětné pozemky však byly jejich tehdejším vlastníkům odňaty (vyvlastněny) jako celek za účelem zbudování rozsáhlé stavby a pro naplnění tohoto účelu byla pro jejich hodnotu existence skutečností odůvodňujících případné snížení ceny zcela bez významu. V tomto ohledu pak lze odkázat na obdobné závěry, které přijal Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 4329/2018 ve věci týkající se ocenění pozemků odňatých za účelem rozšíření letiště. Odvolací soud má dále za to, že důvod pro korekci základní ceny pozemků cestou srážek uvažovaných v příloze č. 7 oceňovací vyhlášky nebyl dán ani u pozemků určených (a reálně také využitých – viz. důvody, pro které je nebylo možné oprávněným osobám vydat, uvedené v jednotlivých rozhodnutích, kterými o nevydání pozemků bylo rozhodnuto) pro městskou zástavbu (obytnými stavbami, stavbami občanské vybavenosti) či zástavbu průmyslovými stavbami a s tím související vybudování infrastruktury. Protože nevydané pozemky v [část obce], [část obce] a [obec] byly součástí [územní celek], nelze uvažovat o snížení ceny z důvodu absence stavební srostlosti území. Pokud jde o nepoužití dalších srážek týkajících se absence komunikace či přípojek, odvolací soud vnímá jako zcela přiléhavé vysvětlení znalkyně prof. [příjmení] [příjmení], pokud v této souvislosti poukázala na již zmíněný účel, pro který byly pozemky odňaty, jenž je patrný z historických plánů a který byl posléze reálně i realizován s tím, že nová zástavba navazovala na zástavbu stávající; tím byla logicky dána jejich reálná přístupnost i možnost připojení k infrastruktuře. Pokud je (i dle vysvětlení znalkyně, které koresponduje se zněním uvažované přílohy oceňovací vyhlášky, která důvod snížení ceny nespojuje s neexistencí napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci či rozvod elektřiny, ale s nemožností napojení na ně) srážka založena na tom, zda v obci samotné je přípojka infrastruktuře, je s ohledem na situování pozemků v hlavním městě v [obec], nadto v sousedství již existující zástavby, zřejmé, že podmínky pro její použití nebyly dány.

31. I když žalovaná neuplatnila žádné námitky proti ocenění pozemků charakteru nikoliv stavebního, považuje odvolací soud za vhodné poznamenat, že znalkyní prof. Ing. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] použitý postup, kdy tyto pozemky ocenila částkou 3 Kč, považuje za akceptovatelný; nadto pak jejich ocenění podle sazeb [anonymizováno], které v době přechodu pozemků na stát neexistovaly, jak to uvažovala žalovaná, uvedenou sazbu převyšuje.

32. Shrnuto tedy, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že výše restitučního nároku žalobkyně a) činila 2 644 020,12 Kč a každé ze žalobkyň b) a c) 1 322 010,50 Kč. Pro takový závěr přitom bylo významné primárně právě ocenění nevydaných pozemků obsažené ve znaleckém posudku znalkyně prof. Ing. [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] ze dne [datum], [číslo]. Pokud pak žalobkyně předložily dodatek tohoto posudku, tento se týkal pouze výpočtu nároků oprávněné osoby [jméno] [příjmení], respektive jednotlivých žalobkyň, jak jej po něm zdědily, a takto byl pro soud (pro určení výše restitučních nároků) defacto bezvýznamným. Bez významu proto bylo, že znalkyně (ač nakonec vyčísluje nároky jednotlivých žalobkyň ve správné výši) ve svých výpočtech uvažuje (konkrétně u položek č [číslo]) s odlišnými cenami odňatých a oprávněným osobám nevydaných pozemků, než jak je dříve v posudku určila.

33. Jak ze znaleckého ocenění odňatých a oprávněným osobám nevydaných pozemků plyne, části pozemku [anonymizováno] [číslo] v k. ú. [část obce], o jejichž nevydání bylo rozhodnuto rozhodnutími zn. [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkami 183 000 Kč, respektive 1 100 Kč, přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] (právního předchůdce žalobkyň) činil v prvním případě 1/3, ve druhém případě 1/6 (kdy tento podíl zohledňuje, že se oprávněným osobám nevydává, respektive že nejsou vlastníky ideální jedné poloviny části parcely [anonymizováno] [číslo] o výměře 370 m2), tj. 61 000 Kč ([anonymizováno] 000: 3) a 185 Kč (1 110: 6).

34. Pozemky, o jejichž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkou [částka], přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činil [číslo], tj. 22 911 Kč ([anonymizováno] 135: 21).

35. Pozemky o jejíž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím zn. [anonymizováno] [číslo], byly oceněny (vyjma pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce]) částkou [částka], pozemek [anonymizována dvě slova] pak byl oceněn částkou 28 500 Kč. Protože bylo rozhodnuto, že oprávněné osoby nejsou vlastníky toliko ideální 1/2 tohoto pozemku, je nutné uvažovat restituční nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení], jinak určený v rozsahu 1/3, snížený na polovinu, to je v rozsahu 1/6, což odpovídá částce 4 750 Kč (28 500: 6), ohledně zbytku nároku pak v částce 4 361 001 Kč (13 083 002: 3).

36. Pozemky, o jejichž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkou 911 106 Kč, přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činil 1/3, tj. 303 702 Kč (911 106: 3).

37. Pozemky, o jejichž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkou [částka], přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činil 1/3, tj. 276 750 Kč ([anonymizováno] 250: 3).

38. Pozemky, o jejímž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkou 2 929 069 Kč, přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činil [číslo], tj. 139 479 Kč (2 929 069: 21).

39. Pozemky, o jejichž nevydání oprávněným osobám bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] [číslo], byly oceněny částkou 2 483 500 Kč, přičemž podíl oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činil 1/21; z rozhodnutí lze dovodit, že také v tomto případě (obdobně jako v případě rozhodnutí [anonymizováno] [číslo]) takto určený podíl reflektuje skutečnost, že se oprávněným osobám nevydává (určuje se, že nejsou vlastníky) toliko spoluvlastnický podíl na pozemcích o velikosti ideální 3/7. Činí tak restituční nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] plynoucí z uvedeného rozhodnutí 118 262 Kč (2 483 500: 21).

40. Činil-li tedy restituční nárok [jméno] [příjmení] 5 288 040 Kč (61 000 + 185 + 22 911 + 4 750 + 4 361 001 + 303 702 + 276 750 + 139 479 + 118 262), činil nárok žalobkyně a), která jej po [jméno] [příjmení] zdědila co do jedné jeho poloviny 2 644 020 Kč (5 288 040: 2) a nárok každé ze žalobkyň b) a c), které jej po [jméno] [příjmení] zdědily každá co do jedné jeho čtvrtiny, 1 322 010 Kč.

41. Další odvolací námitky žalované směřovaly proti závěrům prvostupňového soudu, které učinil stran toho, zda jsou požadované náhradní pozemky vhodné k převodu.

42. Podle ustálené judikatury vskutku platí to, na co žalovaná v odvolání poukazuje, tedy že podmínkou pro vyhovění žaloby na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“; za pozemky k převodu vhodné je pak třeba mít takové, jež by byly – nebýt liknavého postupu při uspokojování nároku oprávněné osoby – zařaditelné do veřejné nabídky. Ani oprávněná osoba, vůči níž bylo při uspokojování jejího restitučního nároku postupováno liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se tedy nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku ve vlastnictví státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3180/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 72/2008 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014). Při posuzování„ vhodnosti“ konkrétního pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1) je třeba tedy hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o [anonymizována tři slova] a o změně některých souvisejících zákonů, ze znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o [anonymizováno]“), zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017 a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Všechna uvedená hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem konkrétního případu.

43. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že všechny požadované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření [anonymizována tři slova].

44. Pokud jde o pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí evidovaný jako orná půda s výměrou 17 373 m2), žalovaná jako překážku převoditelnosti uplatňuje, že jde o pozemek potřebný pro plánované [anonymizováno] úpravy, kdy pak tuto skutečnost dokládá sdělením Krajského [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [obec] ze dne [datum]. To, aby bylo lze dotčení [anonymizováno] úpravami považovat za překážku převoditelnosti pozemku, je však podmíněno tím, že je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení [anonymizováno] úprav (srov. ust. § 6 odst. 1 písm. c/ zákona o [anonymizováno]). Protože tak tomu (ani ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu, který si uvedenou skutečnost ověřil z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí) v případě pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] není, a protože žádné další skutečnosti, které by případně naplňovaly jinou překážku převodu, nebyly uplatněny (a ani jinak nevyšly najevo), uzavírá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že jde o pozemek převoditelný. Cena pozemku byla určena znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] částkou 86 865 Kč a není mezi účastníky sporná.

45. U pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí evidovaný jako ostatní plocha – neplodná půda o výměře 4 309 m2) a pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí evidovaný jako orná půda o výměře [výměra]) žalovaná namítá, že pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo] nelze na žalobkyně převést, neboť není zemědělsky obhospodařovatelný. Poukazuje na to, že se nachází v průmyslové zóně, že není přístupný z veřejné komunikace, ale pouze přes pozemky ve vlastnictví třetích osob, že se v jeho středu nachází vodní plocha o výměře přes 400 m2, do níž stéká dešťová voda z okolních průmyslových objektů, že se dle platné územně plánovací dokumentace nachází v plochách výroby a skladování (a že tudíž zemědělské hospodaření jako způsob jeho využití je nepřípustné), že účelem restitučního procesu není vznik jen holého vlastnictví a že pozemek je funkčně spjatý s ostatními pozemky v rámci průmyslového areálu. Rovněž u pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] žalovaná namítá jeho zemědělskou neobhospodařovatelnost, situování v průmyslové zóně, nepřístupnost z veřejné komunikace, to, že se dle platné územně plánovací dokumentace nachází v plochách výroby a skladování a dále to, že se na něm nachází vodovod, že je pronajímán třetí osobě a je zatížený věcným břemenem (vedení VN).

46. Jak plyne z popisu pozemků parc. [číslo] parc. [osobní údaje žalované] [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve znaleckém posudku zpracovaném za účelem jejich ocenění znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] (znalecký posudek [číslo]), který má oporu zejména i v jejich prohlídce znalcem na místě samém, oba uvedené pozemky, které se nacházejí v průmyslové zóně, na sebe navazují, jsou oplocené (náleží k nim ploty na jihovýchodní a severozápadní hranici), nejsou přístupné z veřejné komunikace (jen přes sousední cizí pozemky), při západní hranici do nich zasahuje ochranné pásmo železnice v délce 60 m a prochází jimi podzemní elektrické vedení a podzemní optický kabel. Jsou mírně svažité a uprostřed p. [osobní údaje žalované] [číslo] se nachází vodní plocha cca 420 m2, do níž stéká dešťová voda ze střech sousedních hal. Na pozemcích má nájemce umístěno několik stavebních buněk a drobných staveb bez základů. Na pozemcích se nachází převážně travní porost, velké množství ovocných stromů a keřů. V severovýchodní části obou pozemků a podél severozápadní hranice pozemku parc. [osobní údaje žalované] [číslo] se celoplošně vyskytují lesní a okrasné stromy na celkové ploše 2 135 m2. Podle sdělení [stát. instituce], [anonymizováno] územního plánování, jsou oba pozemky dle platného územního plánu určeny k zastavění stavbami průmyslové výroby a skladů, na pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] pak se nachází veřejně prospěšná stavba technické infrastruktury (vodovod). Podle sdělení [stát. instituce], stavebního [anonymizováno], není žádný z uvedených pozemků určen k zastavění stavbou a není vyloučen z převodu.

47. Bylo již výše uvedeno, že mezi kritéria vhodnosti převodu pozemku patří to, že jde o pozemek, který je zemědělsky obhospodařovatelný. Z judikatury (a to ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1013/2016, kterého se dovolávají žalobkyně) nelze naopak dovodit, že by bylo možné jako náhradní pozemky vydat takové, které zemědělsky obhospodařovatelné nejsou; naopak, vytvoření toliko„ holého vlastnictví“, jak s ním ve vztahu k pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] uvažoval soud prvního stupně, považuje Ústavní soud za rozporné se smyslem restitucí s tím, že takový stav tvoří překážku vydání pozemku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15); tyto závěry se nepochybně uplatní i ve vztahu k pozemkům náhradním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Nicméně odvolací soud je toho názoru, že výše popsaná skutková zjištění týkající se předmětných pozemků závěr o jejich zemědělské neobhospodařovatelnosti neodůvodňují. Odhlédnuto od toho, že pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo] je v katastru nemovitostí evidovaný jako orná půda a pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo] jako ostatní plocha – neplodná půda, a že tedy i formálně jde o půdu zemědělsky využitelnou, považuje odvolací soud za podstatné, že reálně právě takto uvedené pozemky využívány jsou, pakliže se na nich nachází převážně travní porost, velké množství ovocných stromů a keřů, jakož i stromy lesní a okrasné. Na tom, že jde o pozemky takto i nadále využitelné, nic nemění to, že jsou územním plánem určeny k zastavení (stavbami průmyslové výroby a skladů), když žalovaná ani netvrdila, že by se tak mělo stát v dohledném časovém horizontu; naopak ze sdělení příslušného stavebního úřadu vyplynulo, že pozemky k zastavění stavbou (tj. stavbou již konkrétní) určeny nejsou. Ostatně určení k pozemku k zastavění nikoliv veřejně prospěšnými stavbami či stavbami dopravní infrastruktury samo o sobě výlukový důvod nepředstavuje (srov. ust. § 6 odst. 1 písm. b/ zákona o [anonymizováno] a contrario). Mohlo by tomu tak být, pokud by budoucí, konkrétně již uvažovaná stavba měla tvořit funkční celek s již stávající zástavbou, případně reálně zemědělské využitelnosti pozemku bránit; pakliže zde žádná konkrétní nová zástavba není prozatím plánována, nelze však o takové funkční souvislosti ani o překážce zemědělské využitelnosti pozemku logicky uvažovat. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 999/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2807/2022 či usnesení ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019) a tedy správně nepovažoval soud prvního stupně za překážky převodu předmětných pozemků případný nájem třetí osoby, zatížení pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] věcným břemenem ve prospěch [anonymizováno] [právnická osoba] za účelem umístění distribuční soustavy kabelového vedení VN a jeho provozování, existenci drobných staveb ani nedostatek přístupu z veřejné komunikace. Zjištěny (a koneckonců ze strany žalované ani tvrzeny) nebyly žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že předmětné pozemky jsou funkčně spojené s okolními pozemky, resp. stavbami, resp. že tvoří součást nějakého areálu. Jenom to, že se nacházejí„ v průmyslové zóně“, kdy s areálem průmyslových budov pouze sousedí, z nich funkční celek s dalšími pozemky a stavbami nečiní. Překážkou převodu pozemku p. [osobní údaje žalované] [číslo] není umístění stavby vodovodu; protože stavba vodovodu je veřejně prospěšnou stavbou technické infrastruktury (srov. [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů), převodu pozemku nebrání (srov. ust. § 6 odst. 1 písm. b/ bod 4. zákona o [anonymizováno]). Pokud jde o vodní plochu na pozemku parc. [číslo] využívanou pro záchyt (svádění) dešťové vody z okolních průmyslových objektů, nebylo zjištěno, zda se vůbec jedná o stavbu, nicméně i v takovém případě by bylo zapotřebí, obdobně jako např. stavbu retenční nádrže – srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AO 1/2009 – ji považovat za stavbu technické infrastruktury, která, jak bylo již vysvětleno, překážkou převodu pozemku není ani funkční souvislost z existence této vodní plochy na pozemku parc. [osobní údaje žalované] [číslo] s okolními budovami (bez ohledu na povahu této plochy), která by bránila převodu pozemku, pak dle názoru odvolacího soudu dovozovat nelze; svádění dešťové vody rozhodně nepředstavuje něco, čím by byla průmyslová činnost realizovaná ve vedlejších objektech nějak podmíněna (bez čeho by se tato činnost neobešla). Shrnuto tedy, ani odvolací soud u pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] žádné překážky pro jejich převod žalobkyním neshledal. Cena pozemku byla určena znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] částkami 375 698,79 Kč (za pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo]) a 466 644,88 Kč (za pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo]), kdy v řízení před soudem prvního stupně účastníci uvedené ceny pozemků učinili nespornými. Pokud pak se žalovaná v odvolacím řízení domáhala jejich přecenění, resp. poskytnutí prostoru k tomu, aby mohla předložit nové ocenění s ohledem na změnu [číslo] územního plánu [územní celek] schválenou usnesením zastupitelstva [územní celek] ze dne [datum], v níž mělo nově dojít k zařazení těchto pozemků do zastavitelného území obce, odvolací soud neměl tento požadavek za důvodný. Vyšel přitom z toho, že oba pozemky byly oceněny jako stavební (určené územním plánem k zastavení); to, že se tyto pozemky dle územního plánu nacházejí v zastavitelném území obce, není pak novum, když takto byly určeny již v době jejich ocenění (viz. sdělení úřadu územního plánování [stát. instituce] ze dne [datum]). Krom toho tuto skutečnost znalec také zřejmě při ocenění uvažoval.

48. Co se týče pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaných jako ostatní plocha – manipulační plocha o výměře 168 m2 a 243 m2), namítá žalovaná, že jsou coby přídomovní zahrada funkčně spojeny se sousedními pozemky parc. [číslo] že jsou na nich umístěny drobné stavby vlastníka přiléhajících pozemků (kůlna, bazén, gril, drobné ocelové konstrukce) a že jsou předmětem nájemní smlouvy s vlastníky funkčně spojených pozemků. Žalobkyně oproti tomu ve prospěch svého požadavku na jejich vydání argumentují tím, že vydání pozemku s jednoduchou drobnou stavbou neevidovanou v katastru nemovitostí nic nebrání; navíc tyto stavby byly na pozemcích umístěny buď bez řádného právního titulu nebo s vědomím, že jde o cizí pozemek, a že vydání nebrání ani nájemní vztah. Poukazovaly též na to, že předmětné pozemky jsou od stavby rodinného domu na pozemku [parcelní číslo] odděleny pozemkem [parcelní číslo] ve vlastnictví třetí osoby a že rodinný dům má zajištěný přístup z veřejné komunikace; měly za správný závěr soudu prvního stupně, že jejich vydání nic nebrání. Soud prvního stupně přitom ve prospěch tohoto závěru argumentoval tím, že nájem není překážkou vydání, že pokud se na pozemcích nachází kůlna, bazén a gril vlastníka sousedního pozemku, nejsou pozemky p. [číslo] nezbytně nutné pro využití domu na pozemku p. [číslo] zahrady, která se po celém obvodu domu nachází. Pokud nájemci vybudovali, co je na pozemcích umístěno, šlo o jejich riziko, neboť tak učinili s vědomím, že nájem je dočasný titul k užívání.

49. Jak plyne z popisu označených pozemků ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] (který koresponduje s dalšími provedenými důkazy, zejména snímkem katastrální mapy s ortofotem), je jejich jižní část užívána jako zahrádka u rodinného domu. Je zde postavena dřevokůlna na skladování palivového dřeva, venkovní gril, bazén, sušák na prádlo a ocelová konstrukce na stanový přístřešek. Severní část pozemku pak tvoří veřejný prostor převážně zatravněný s nezpevněnou místní komunikací. Nachází se na nich trvalé okrasné porosty (porosty okrasných dřevin).

50. Bylo již výše vysvětleno, že překážkou poskytnutí náhradního pozemku oprávněné osobě může být i funkční souvislosti pozemku se stavbou a že tedy u pozemku požadovaného jako náhradní je nutné uvažovat i jeho případnou funkční provázanost s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek. V judikatuře Nejvyššího soudu byly opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, nebo rozsudek ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017) aprobovány i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor; pro posouzení, zda pozemek (zahrada) s přilehlým domem představuje jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek, přitom nemusí být samo o sobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemku a staveb (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3586/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011).

51. Odvolací soud má za to, že zjištěné využití pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] vlastníkem rodinného domu na pozemku [parcelní číslo] coby zahrady, na níž má současně umístěné drobné stavby, které slouží k realizaci standartních volnočasových aktivit či k odpočinku (venkovní gril, bazén, ocelová konstrukce pro stan), i k zajišťování běžného provozu domácnosti (sušák na prádlo, dřevokůlna na skladování palivového dřeva), odůvodňuje přijmout závěr, že tvoří přirozené zázemí tohoto domu, s nímž tak tvoří jednotný funkční celek. Na tom nic nemění skutečnost, že pozemky p. [číslo] k pozemku [parcelní číslo] se stavbou domu bezprostředně nepřiléhají, jednotný celek s ním však tvoří prostřednictvím pozemku p. [číslo] který pozemek s domem bezprostředně obklopuje, zjevně však (viz snímek katastrální mapy a ortofoto) dostatečné zázemí pro standartní provoz rodinného domu sám o sobě neskýtá. Přisvědčil proto odvolací soud námitce žalované, že v případě uvedených pozemků je dána překážka jejich převodu v podobě jejich funkčního propojení se sousedními pozemky tak, jak to bylo výše popsáno. Závěr o funkčním propojení pozemků se stavbou rodinného domu činí bezvýznamným, že nájemní vztah či umístění drobných staveb na pozemku jinak jeho vydání nebrání.

52. Obdobné závěry jako v případě pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] odvolací soud učinil i ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaného jako trvalý travný porost o výměře 2 717 m2). Ve vztahu k tomuto pozemku též žalovaná namítá, že je funkčně spojený coby přídomovní zahrada se soudními pozemky p. [číslo] že se na něm nacházejí drobné stavby vlastníka přiléhajících pozemků (bazén, drobné stavby pro chov drůbeže); dále ještě namítala, že jde o pozemek dotčený veřejně prospěšnou stavbou – stokou splaškové vody a že je potřebný pro plánové pozemkové úpravy. Podle popisu pozemku znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] (v posudku [číslo]), jež odvolací soud shledal i v tomto případě souladným s obsahem snímku katastrální mapy s ortofotem, je jihozápadní část tohoto pozemku nájemcem využívána k zahrádkaření a chovu slepic, má zde umístěno několik stavebních buněk bez základů a provizorní oplocení pro chov slepic a má zde bazén; severní část pozemku je zemědělsky obdělávaná, nacházejí se zde trvalé porosty okrasných dřevin, ovocné stromy a keře; ze snímku ortofota je přitom patrné, že pozemek [parcelní číslo] přiléhající k pozemku p. [číslo] který obklopuje pozemek [parcelní číslo] se stavbou rodinného domu, je uživatelsky s uvedeným pozemkem spojen a ani ze strany žalobkyň nebylo zpochybněno, že je užívaný právě vlastníkem pozemků p. [číslo]. I v tomto případě má odvolací soud za to, že předmětný pozemek tvoří adekvátní (byť poměrně rozsáhlý) prostor pro realizaci zahrádkářských a chovatelských aktivit, jakož i prostor pro aktivity volnočasové a odpočinkové, a že jako takový tvoří přirozené zázemí domu určeného k bydlení, postaveného na pozemku parc. [číslo] se kterým je funkčně spojen prostřednictvím pozemku parc. [číslo] který pozemek parc. [číslo] bezprostředně obklopuje. Odvolací soud tak uzavírá, že ani pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] není jako náhradní pozemek k bezúplatnému převodu žalobkyním vhodný.

53. Ohledně pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaný jako ostatní plocha – manipulační plocha o výměře 1 514 m2) žalovaná namítá, že je pronajatý třetí osobě, která si na něm zbudovala drobné stavby a oplocení. Dovolává-li se však žalovaná toliko nájmu pozemku třetí osobě, je třeba přisvědčit soudu prvního stupně i žalobkyním, že taková skutečnost sama o sobě (aniž by současně byla tvrzena například funkční propojenost pronajatého pozemku se sousedními nemovitostmi) vydání nebrání a že vydání nebrání ani popsané jeho využití ze strany jeho nájemce. Jak na to správně poukázal soud prvního stupně, nájem pozemku, který není okolností nikterak výjimečnou, sám o sobě na překážku jeho vydání není s tím, že oprávněná osoba vstoupí do práv a povinností dosavadního pronajímatele a právo nájemce pozemek užívat v souladu s nájemní smlouvou nebude nijak dotčeno. Protože pak žalovaná žádné další skutečnosti, které by činily tento pozemek k převodu nevhodný, netvrdila, dospívá i odvolací soud k závěru, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je k převodu vhodný. Jeho cena pak nebyla mezi účastníky spornou a činí podle znaleckého posudku Ing. [ulice] 8 590,50 Kč.

54. Stran pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaný jako trvalý travní porost o výměře 2 346 m2) žalovaná namítá, že je pronajatý [anonymizována dvě slova] [obec] a dále to, že je potřebný pro plánové [anonymizováno] úpravy. Protože ani v tomto případě netvrdila ve vztahu k užívání nájemcem žádné další skutečnosti a ani žádné takové skutečnosti, které by nastolovaly úvahu o nevhodnosti pozemku k převodu, nevyšly v řízení jinak najevo, platí totéž, co bylo uvedeno v předchozím odstavci, tj., že nájem pozemku sám o sobě převodu oprávněným osobám nebrání. Výše pak již bylo vysvětleno, kdy je dána překážka převoditelnosti v podobě [anonymizováno] úprav; protože ani v případě pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] není v katastru nemovitostí ke dni rozhodování odvolacího soudu zapsána poznámka o zahájení [anonymizováno] úprav, není u něj taková překážka dána. Pozemek je tedy k převodu vhodný, přičemž jeho cena, určená znaleckým posudkem Ing. [ulice] a mezi účastníky nesporná činí [částka].

55. Překážku převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaného jako trvalý travní porost o výměře 7 993 m2) žalovaná spatřuje v umístění drobných staveb nájemce pozemku, v tom, že se na něm nachází stoka splaškové kanalizace a dále v tom, že jde o pozemek, který je potřebný pro plánové [anonymizováno] úpravy. Protože v katastru nemovitostí není (ani ke dni rozhodování odvolacího soudu) zapsaná poznámka o zahájení [anonymizováno] úprav, není posledně namítaná překážka převodu ani v tomto případě naplněna. Převodu coby stavba technické infrastruktury vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 písmena b) bodu 4. zákona o [anonymizováno] nebrání stoka splaškové kanalizace a překážkou převodu nejsou ani drobné stavby na pozemku umístěné (srov. ustanovení § 11 odst. 1 písmeno c/ zákona o půdě), když ani tvrzeno nebylo, že by snad šlo o drobné stavby takové, které by byly součástí nějakého areálu a byly nezbytné pro zachování jeho funkčnosti (k uvedenému srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2012, sp. zn. 28 Cdo 999/2012, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2022, sp. zn. 23 Co 112/2022, dostupný v Aspi pod ID [anonymizováno]). Správně tak měl soud prvního stupně tento pozemek za převoditelný; jeho cena určená znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] nebyla mezi účastnicemi spornou a činí 19 928,91 Kč.

56. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaný jako trvalý travní porost s výměrou 1 949 m2), uplatňuje žalovaná námitku budoucí (plánované) stavby splaškové kanalizace a potrubí ČOV, kdy činnosti vedoucí k vybudování splaškové kanalizace dle ní vylučují budoucí zemědělské obhospodařování pozemku, dále budoucí zatížení pozemku věcným břemenem a dále to, že jde o pozemek potřebný pro plánové pozemkové úpravy. Bylo již výše vysvětleno, že stavba splaškové kanalizace ani zatížení pozemku věcným břemenem (ve prospěch vlastníka takové stavby) nepředstavuje překážku převodu; sama žalovaná pak tvrdí, že na pozemku v současné době provádí zemědělskou činnosti (na podkladě nájemní smlouvy) [anonymizována dvě slova] [obec] a dle názoru odvolacího soudu na jeho zemědělské využitelnosti nic nemění ani případná realizace stavby splaškové kanalizace a potrubí ČOV, čímž by taková využitelnost pozemku maximálně mohla být dočasně omezena; to však důvod, pro který by bylo lze předmětný pozemek považovat za nepřevoditelný, nepředstavuje. Protože pak ani v tomto případě není v katastru nemovitostí zapsaná poznámka o zahájení [anonymizováno] úprav, uzavírá odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] lze do vlastnictví oprávněným osobám převést. Cena pozemku určena znaleckým posudkem Ing. [ulice] je nesporná a činí 2 679,59 Kč.

57. Pokud jde o pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v katastru nemovitostí zapsaný jako ostatní plocha – neplodná půda o výměře 694 m2), založila žalovaná svoji obranu proti závěru prvostupňového soudu o tom, že jde o pozemek k převodu vhodný, na námitce nemožnosti jeho zemědělského využití, což je dle jejího mínění dáno tím, že jde o prudký svah nad vodotečí; byť odvolací soud o popsané podobě pozemku nemá důvod pochybovat (pozemek jako prudký svah nad bezejmennou vodotečí popisuje mimo jiné i na základě jeho obhlídky provedené na místě samém znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku [číslo]), ztotožňuje se s tím, že tato skutečnost jeho převodu nebrání. Za nepřípadnou má úvahu, že byť prudká svažitost pozemku brání jeho zemědělskému obhospodařování, když za takové lze považovat i jeho osázení stromy, keři a podobně. To, že je také reálně právě takto předmětný pozemek využíván, pak plyne z již zmíněného znaleckého posudku – dle popisu pozemku v něm obsaženého se na něm nachází trvalé porosty okrasných dřevin. Soud prvního stupně též v zásadě přiléhavě poukazuje na to, že pozemky obdobného charakteru žalovaná zařazuje do veřejných nabídek náhradních pozemků (kteréžto skutkové zjištění soudu prvního stupně žalovaná nijak nezpochybnila). Odvolací soud pak nesdílí názor, že by závěr o převoditelnosti předmětného pozemku byl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy toto rozhodnutí sice obecně akcentuje zemědělskou obhospodařovatelnost pozemku jako kritérium posouzení jeho vhodnosti coby náhradního pozemku s tím, že se hodnotí (může hodnotit), nakolik je konkrétní osoba schopna náhradní zemědělský pozemek jako takový využívat, jeho morfologické podmínky však nijak neuvažuje. Žádné skutečnosti, které by se vztahovaly k osobě žalobkyň (či některé z nich) a které by případně mohly znamenat překážku ve vydání předmětného pozemku, však žalovaná neuplatňuje. Tedy ani u pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ani odvolací soud neshledal žádné důvody pro závěr, že ho nelze žalobkyním vydat. Cena pozemku určená znaleckým posudkem Ing. [ulice] nebyla mezi účastnicemi spornou a činí 4 027,70 Kč.

58. Pokud jde o pozemky v k. ú. [obec] u [obec] [parcelní číslo] (dle katastru nemovitostí ostatní plocha – ostatní komunikace o výměře 393 m2), [parcelní číslo] (dle katastru nemovitostí ostatní plocha – ostatní komunikace o výměře 9 m2), [parcelní číslo] (dle katastru nemovitostí ostatní plocha – ostatní komunikace o výměře [osobní údaje žalované] [číslo]) a [parcelní číslo] (dle katastru nemovitostí ostatní plocha – ostatní komunikace o výměře 85 m2), namítá žalovaná, že tyto pozemky jsou součástí pozemní komunikace (v případě pozemku [parcelní číslo] místní), a že bez ohledu na charakter komunikace jsou takto uvedené pozemky (a ještě i další okolní pozemky, po kterých pozemní komunikace vede, a okolní pozemky, k jejichž propojení slouží) funkčně propojeny. Ve vztahu k pozemkům p. [číslo] dále žalovaná namítá, že podle sdělení [anonymizováno] územního plánování jde o pozemky dotčené územním plánem [územní celek]„ vymezenou stavbou dopravní infrastruktury – stavbou specifické formy dopravy“, čímž je dána překážka převodu dle § 6 odst. 1 písmeno b) zákona o [anonymizováno].

59. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písmeno b) zákona z [anonymizováno] vskutku nelze (s výjimkami uvedenými pod body 1. až 4.) převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Judikatura dovolacího soudu dále dovodila, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku může být i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění; o takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání, jako například veřejné prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) nebo účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť potencionální uživatele. Náhradní uspokojení restitučního nároku je tak vyloučeno tam, kde by vedlo k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2074/2022, a další judikaturu v něm odkazovanou). Podle ustanovení § 7 odst. 1 věty první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků; jsou-li splněná uvedená kritéria, vzniká taková komunikace ze zákona, aniž by bylo třeba pro kategorizaci pozemku jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2018, sp. zn. 22 Cdo 987/2018). Pro posouzení, zda je pozemek účelovou komunikací, není vždy rozhodující, jak je pozemek evidovaný v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1601/2006).

60. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] předložila žalovaná lustraci pozemku, v níž je vyznačena překážka převoditelnosti ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písmeno b) zákona o [anonymizováno] z důvodu, že se na něm nachází část pozemní komunikace; stejná informace je obsažena ve sdělení stavebního úřadu [stát. instituce] s tím, že k charakteru komunikace je oprávněn se vyjádřit silniční správní orgán-odbor dopravy [stát. instituce]. Pokud si odvolací soud vyžádal zprávu tohoto úřadu (kterou měl za přípustný důkaz v odvolacím řízení vzhledem k tomu, že jeho potřeba vyšla najevo již za řízení před soudem prvního stupně), vyplynulo z ní, že předmětný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je ve skutečnosti cca z poloviny plochy účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění; účelová komunikace, jejíž je i předmětný pozemek součástí, je evidována v pasportu místní komunikací [stát. instituce]. Své sdělení silniční správní orgán doplnil o ortofoto snímek s vyznačením komunikace. I když lze soudu prvního stupně přisvědčit v tom, že účelová komunikace není stavbou dopravní infrastruktury, která by představovala překážku převodu pozemku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písmeno b) zákona o [anonymizováno], měl odvolací soud za to, že popsané zjištění o umístění účelové komunikace na podstatné části pozemku [parcelní číslo] představuje překážku jeho převodu oprávněným osobám jako náhradního pozemku proto, že coby účelová komunikace je tento pozemek zatížený veřejným užíváním.

61. Pokud jde o pozemky p. [číslo] tyto se podle sdělení silničního správního orgánu, které se vyžádal odvolací soud, ve skutečnosti pouze účelové komunikace evidované v pasportu místních komunikací jen dotýkají, respektive zasahují do ní jen velmi malou částí (kterou zpracovatel sdělení vyznačil v ortofoto snímku). Pozemek [parcelní číslo] pak je ve skutečnosti od popsané účelové komunikace vzdálen. Pravděpodobně se nachází vedle jiné pozemní komunikace (vyjeté koleje na přilehlé pole); bez zaměření pozemku v terénu však není možné to, zda i zde se nachází pozemní komunikace, s jistotou říci; příjezd na pole, byť je také dopravní cestou, je však dopravní cestou jen malého dopravního významu. S ohledem na uvedené zjištění odvolací soud nenachází u pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] překážku převodu v podobě veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů, kdy tyto pozemky nejsou veřejným užíváním (v podobě existence účelových komunikací, které se žalovaná dovolávala) zatíženy buď vůbec, případně je tak tomu jen v nepatrném rozsahu. Pokud přes pozemek [parcelní číslo] případně vede příjezd na pole, jde nadto o příjezd na pole situované na pozemcích, které jsou též žalobkyním vydávány. Ani na jednom z uvedených pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] nevázne ani překážka převoditelnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o [anonymizováno]. Z listin, které žalovaná soudu předložila (konkrétně z lustrace těchto pozemků, podle níž však současně na nich nevázne žádná překážka převoditelnosti, a ze sdělení [anonymizováno] územního plánování [stát. instituce]) plyne, že všechny označené pozemky jsou určeny dle územního plánu k zastavění„ stavbou specifické formy dopravy“. Pokud si však odvolací soud vyžádal upřesňující informace k uvedené otázce, odpověď na níž neměl na základě uvedeného za možnou, vyplynulo ze sdělení stavebního [anonymizováno] [stát. instituce], že parcela [číslo] je zařazena do stabilizované„ [příjmení] dopravní infrastruktury – účelové komunikace /DX/“, parcela [číslo] je zařazena do stabilizované„ [příjmení] dopravní infrastruktury – účelové komunikace /DX/“ a zároveň je vymezena jako součást územní rezervy R28 pro bydlení s tím, že aktivace plochy by musela proběhnout v režimu změny územního plánu podle stavebního zákona a že totéž platí pro parcelu [číslo]. Tato zpráva, resp. popsaná z ní vyplynuvší zjištění, umožňují učinit závěr, že podle platného územního plánu pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], nejsou ani územním plánem určeny k zastavění veřejně prospěšnými stavbami dopravní infrastruktury. Měl tudíž i odvolací soud pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] za vhodné k převodu oprávněným osobám; jejich mezi účastnicemi nesporná cena, určená znaleckým posudkem Ing. [ulice], činí 4 938,50 Kč (za pozemek p. [číslo]), 3 486 Kč (za pozemek p. [číslo]) a 522,90 Kč (za pozemek p. [číslo]).

62. Spor mezi účastnicemi řízení nebyl, pokud jde o pozemky v [katastrální uzemí], o převoditelnosti pozemků p. [číslo] p. [číslo] ani o jejich ceně, určené znaleckým posudkem Ing. [ulice] částkami 198 Kč (za pozemek p. [číslo]) a 31,90 Kč (za pozemek p. [číslo]).

63. Pokud jde o pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] (v katastru nemovitostí zapsaný jako trvalý travní porost o výměře 3 200 m2), založila žalovaná námitky proti jeho převoditelnosti na tom, že je dle schválené územně plánovací dokumentace určený k zastavení stavbami rodinného bydlení (rodinnými domy), a to v návaznosti na již existující sídelní zástavbu; s okolními zastavěnými pozemky tak dle žalované tvoří funkční celek, v důsledku čehož není vhodný pro zemědělské využití. Co se popisu označeného pozemku týče, bylo lze vyjít ze znaleckého posudku zpracovaného za účelem jeho ocenění (účastnicemi nijak nerozporovaného) znalkyní ing. [jméno] [příjmení] (viz. její znalecký posudek [číslo]), která (mimo jiné i na podkladě šetření provedeného na místě samém) uvedla, že jde o zatravněnou louku (u jižní hranice s trvalými porosty) po severní straně silnice, kterou se přijíždí do [obec] od [obec], pozemek je svažitý k jihu, přístupný přes nezpevněnou krajnici zmiňované silnice. Je zde možnost napojení na veřejný vodovod a elektrickou energii, nachází se zde trojí ochranné pásmo (elektrického vedení, lesa a radioreleové trasy), část pozemku leží v území s archeologickými nálezy. Pozemek leží v územním plánu v ploše BI - bydlení v RD. To, že se pozemek dle schváleného územního plánu obce (ze dne [datum]) nachází v zastavitelném území obce a je určený k zastavění stavbou rodinného bydlení, plyne i z vyjádření [územní celek], podle níž je tudíž vyloučen z převodu, a to podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o [anonymizováno] Odvolací soud se nicméně ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že uvedená skutečnost (určení pozemku k zastavění stavbou rodinného bydlení) nečiní z předmětného pozemku pozemek nepřevoditelný na oprávněné osoby; další skutečnosti, které by takový závěr odůvodňovaly, nebyly zjištěny, resp. ze strany žalované ani tvrzeny.

64. Je skutečností, že judikatura Nejvyššího soudu za pozemky nevhodné k bezúplatnému převodu náhradou za pozemky nevydané považuje nejenom pozemky zastavěné, ale také pozemky se stavbou bezprostředně funkčně související (kdy pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popř. pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení), neboť právě u nich nelze vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování, činící případně takové pozemky nevhodnými pro zemědělské využití, a ukládá u nárokovaného pozemku vždy přihlížet k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb. Z usnesení ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, jehož se dovolává žalovaná, pak také plyne, že jako hledisko posouzení veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů lze sice uvažovat i budoucí realizaci zamýšlené bytové výstavby, avšak se zřetelem k tomu, zda takový záměr trvá, případně zda bytovou výstavbu bude lze vůbec realizovat a v jakém časovém horizontu. V tam posuzovaném případě konkrétně šlo o situaci, kdy nárokované pozemky byly vydaným územním plánem zahrnuty do plochy [anonymizováno] území venkovského charakteru, nacházely se v zastavitelném území obce a byly určeny k zastavění stavbami; na rozdíl od situace odvolacím soudem nyní posuzované v přítomném řízení bylo však dále zjištěno, že plánovaná výstavba individuálních obytných domů má být realizována v blízkém časovém horizontu jednotek let, přičemž na ně bude navazovat výstavba dopravní a technické infrastruktury či výstavba sloužící k rozšíření průmyslové zóny. Šlo tedy o situaci skutkově nesrovnatelnou, neboť ve věci nyní posuzované žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly blízké realizaci konkrétní výstavby na dotčeném pozemku a ani takové skutečnosti, které by svědčily o jejím funkčním propojení s okolní zástavbou. Odvolací soud má za to, že pokud se v okolí pozemku nacházejí individuální rodinné domy obklopené samostatnými zahradami, každý s vyřešeným přístupem z veřejné komunikace (resp. bez nutnosti případného využití předmětného pozemku k přístupu k nim), který je stejně tak možný k předmětnému pozemku, z něhož se také lze připojit na inženýrské sítě v dané lokalitě dostupné (viz. znalecký posudek na ocenění pozemku a ortofoto snímek katastrální mapy), nelze o funkčním propojení případné budoucí zástavby se zástavbou již existující uvažovat. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] je pozemkem k převodu na žalobkyně vhodný; jeho mezi účastnicemi nesporná cena určená znaleckým posudkem Ing. [příjmení] činí 49 603 Kč.

65. Převodu pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] (dle katastru nemovitostí trvalý travní porost o výměře 1 088 m2) se žalovaná brání tím, že jeho část je dle územního plánu [územní celek] zastavěna veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – trasa kolem [anonymizována dvě slova] a dále tím, že jeho zastavěnost (garážemi a chatami ve vlastnictví třetích osob, nezapsanými v katastru nemovitostí) vylučuje jakoukoliv zemědělskou činnost.

66. Jak plyne ze shora již jednou citovaného ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o [anonymizováno], mezi pozemky ve vlastnictví státu, jež jsou vyloučeny z převodu jiným osobám, patří mimo jiné (s výjimkami zde uvedenými)„ zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné“. Nejvyšší soud pak opakovaně ve svých rozhodnutí vysvětlil, že zjištění o tom, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, nemůže než vést bez dalšího k závěru, že takový pozemek nelze na jinou osobou převést (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020). V posuzované věci pak ze žalovanou doložené lustrace pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] plyne, že právě stavbou veřejně prospěšné stavby je jeho část zastavěna; konkrétně jde o stavbu [anonymizována dvě slova], což je dle územního plánu [obec] (viz. str. 89 a násl. jeho výrokové části) veřejně prospěšná stavba pro cyklistiku a pěší„ [anonymizováno] trasa kolem [anonymizována dvě slova] a dál směr [část obce]“. Z aktuální výkresové dokumentace územního plánu [územní celek], dostupného na webových stránkách [územní celek] [webová adresa], si pak odvolací soud ověřil, že předmětný pozemek, byť z převážné části zařazený do ploch BI (= individuálního bydlení v rodinných domech), je zčásti dotčený právě veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury. Vzhledem k výše uvedenému je proto v té podobě, jak ho žalobkyně nárokovaly (celý) z převodu vyloučen, aniž by bylo významné, jakou částí do něho uvedená veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury zasahuje; úvahu soudu prvního stupně o tom, že dostačující pro cyklostezku je sousední pozemek p. [číslo] na němž je dle územního plánu také umístěna (a který je dle územního plánu v sousedství pozemku p. [číslo] veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury vskutku zasažen celý), měl tak odvolací soud pro rozhodnutí o věci za bezvýznamnou.

67. Co se týče pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], sporu mezi účastnicemi nebylo ani o jeho převoditelnosti, ani o jeho ceně, která byla určena znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] a činí 76 924,40 Kč.

68. Žádné překážky převoditelnosti nebyly nakonec (v odvolacím řízení) ze strany žalované uplatněny ve vztahu k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a p. [číslo] v k.ú. [obec] (coby části pozemku oddělené od pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] a potvrzeným [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno], [stát. instituce], dne [datum]); stran těchto pozemků však byl mezi účastnicemi spor o jejich cenu – žalovaná předložila znalecký posudek na jejich ocenění vypracovaný znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], která ocenila pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] částkou 64 638 Kč a pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] částkou 60 379 Kč, žalobkyně se pak dovolávaly znaleckého posudku, resp. revizního znaleckého posudku vypracovaného k posudku Ing. [příjmení] znalkyní prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], PhD., podle jejíhož ocenění činí cena pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] [částka] a cena pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] 3 507,68 Kč.

69. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] [číslo] z dodatku tohoto posudku ze dne [datum], z písemného vyjádření této znalkyně ze dne [datum] a z jejího výslechu provedeného soudem prvního stupně při jednání dne [datum], z revizního znaleckého posudku prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [číslo] zpracovaného k označenému posudku Ing. [příjmení] a z výslechu této znalkyně provedeného soudem prvního stupně při jednání dne [datum], je zřejmé, že obě znalkyně při ocenění dotčených pozemků postupovaly podle [ustanovení pr. předpisu], o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. (dále také jen„ oceňovací vyhláška“) a že Ing. [příjmení] je ocenila jako pozemky stavební dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, znalkyně prof. [příjmení] [příjmení] je ocenila (vyjma zastavitelné části pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 25m2, kterou – shodně jako znalkyně [příjmení] [příjmení] – ocenila za použití ust. § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky částkou 465 Kč) jako pozemky nezastavitelné (zemědělské), tj. dle jejich bonity.

70. Podle ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemku uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11; k aplikaci vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. při oceňování náhradních pozemků srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp zn. 28 Cdo 1996/2022, ve kterém bylo dále akcentováno, že náhradní pozemky je nutné oceňovat v souladu s pravidlem zakotveným v § 154 odst. 1 o.s.ř., tedy dle jejich stavu v době vyhlášení rozhodnutí soudem.

71. Pokud jde o pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], jde o pozemek evidovaný jako zemědělská půda – trvalý travní porost, v současné době využívaný k zemědělským účelům (viz. popis pozemku obsažený ve znaleckých posudcích obou znalkyň); dle územního plánu [územní celek] leží tento pozemek v ploše„ S“ (viz. č.l. 1095 spisu), což dle textové části tohoto územního plánu (viz. č.l. 1096 spisu) jsou plochy smíšené nezastavěného území, jejichž hlavní využití je formulováno takto:„ plochy s víceúčelovým využitím, jednotlivé funkce jsou ve vzájemně rovnocenném postavení, přírodní ekosystémy jsou využívány kompromisně, což limituje intenzivní formy produkčních a komerčních činností.“ Byť jako přípustné využití jsou v územním plánu uvedeny i nezbytné stavby a zařízení veřejné dopravní a technické infrastruktury či stavby pro ochranu přírody a jako podmíněně přípustné využití některé další stavby, nelze dle mínění odvolacího soudu dovodit, že předmětný pozemek je platným územním plánem určený k zastavění tak, jak to má na mysli ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě, a tedy že by měl být oceněn jako pozemek stavební. Bylo proto zapotřebí uvažovat jeho ocenění podle v současné době existujícího stavu a ocenit ho jako pozemek zemědělský; případné jiné jeho budoucí možné využití v souladu s územním plánem (konkrétně jako zahrady ocenitelné dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky), jak to akceptoval soud prvního stupně, nelze vzhledem k ust. § 11 odst. 4 zákona o půdě a výkladu výše uvedenému, kdy se náhradní pozemek ocení podle stavu v době rozhodování a pouze pozemek určený schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění bude oceněn jako stavební, dle názoru odvolacího soudu uvažovat. Na rozdíl od závěru přijatého soudem prvního stupně tak bylo dle názoru odvolacího soudu namístě vyjít ze závěrů znaleckého posudku, resp. revizního znaleckého posudku prof. [příjmení] [příjmení], která vyšla právě z toho, že předmětný pozemek nelze ocenit jako stavební či určený k zastavění (jak to učinila znalkyně [příjmení] [příjmení]), nýbrž jako pozemek nestavební. Protože pak závěry znalkyně prof. [příjmení] [příjmení] měl odvolací soud nejenom za souladné s ostatními provedenými důkazy, ale i za úplné a logicky odůvodněné, dospěl k závěru, že jako cenu náhradního pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je namístě uvažovat jí určenou částku [částka].

72. Pokud jde o pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře [výměra] (oddělený od původního pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem jak to bylo výše popsáno), jde o pozemek evidovaný jako trvalý travní porost. Podle platného územního plánu [anonymizováno] [obec] (je přílohou dodatku znaleckého posudku Ing. [příjmení]) leží jeho převážná část v ploše„ Zz“, malá část jeho výměry (obě znalkyně uvažují shodně 25 m2) leží v ploše„ SO“; dle textové části územního plánu (též je přílohou dodatku znaleckého posudku Ing. [příjmení]) jsou jako„ SO“ označeny plochy bydlení – smíšené obytné, určené (hlavním využitím) k polyfunkčnímu využití, převážně pro bydlení, dále např. pro občanské vybavení a podnikatelské aktivity. Plochy„ Zz“ jsou plochy zeleně a záhumenků, které plní funkci doplňkově produkční a kompoziční – vytvářející přechod zástavby do krajiny (hlavní využití); jako jejich přípustné využití jsou uvedeny zahrady a záhumenky sloužící pro oddych a samozásobitelské hospodaření. Na základě uvedeného lze mít zato, že jako stavební lze ocenit toliko tu část pozemku p. [číslo] která je zahrnuta do ploch„ SO“, když toliko v této části lze mít posuzovaný pozemek za určený k zastavění tak, jak to má na mysli ust. § 11a odst. 14 zákona o půdě; ve zbytku naopak je zapotřebí uvažovat jeho stávající podobu a ocenit jej jako zemědělskou půdu podle bonitace, neboť v této části územním plánem k zastavení určený není. Bylo již vysvětleno, že ocenění náhradního pozemku jako stavebního nelze založit na tom, že je dle územního plánu využitelný jako zahrada. Protože také v tomto případě uvedené skutečnosti reflektuje posudek znalkyně prof. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., měl odvolací soud za správné jím provedené ocenění náhradního pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] částkou 3 508 Kč.

73. Vzhledem ke všemu shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) tak, že se zamítá žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek] a p. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek]. V zůstávající části výroku I. pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o.s.ř.) s tím, že výše uspokojeného restitučního nároku vydáním náhradních pozemků činí u žalobkyně a) 111 254,10 Kč, u žalobkyně b) 500 643,43 Kč a u žalobkyně c) 500 643,43 Kč. Při určení těchto částek vyšel z toho, že cena všech náhradních pozemků žalobkyním poskytovaných činí 1 112 540,95 Kč (86 865 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 375 698,79 Kč za pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 466 644,88 Kč za pozemek p. [osobní údaje žalované] [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 8 590,50 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 4 027,70 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + [částka] za pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] + 19 928,91 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 2 679,59 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 4 938,50 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 3 486 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 3 486 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 522 090 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 198 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 31 090 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 49 603 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] + [částka] za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] + 3 508 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] + 76 924,40 Kč za pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]) a pokud se žalobkyni a) dostává spoluvlastnického podílu na těchto náhradních pozemcích o velikosti [číslo], činí to částku 111 254,10 Kč a žalobkyním b) a c) se každé dostává spoluvlastnický podíl na náhradních pozemcích o velikosti [číslo], činí to u každé 500 643,43 Kč.

74. Vzhledem k byť částečné změně rozsudku soudu prvního stupně bylo dále na odvolacím soudu, aby rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

75. S ohledem na výsledek řízení rozhodl odvolací soud o náhradě jeho nákladů mezi účastnicemi za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy nicméně měl za to, že z úhlu pohledu rozhodování o nákladech řízení nelze klást k tíži žádné z procesních stran (a tedy ve svém důsledku při rozhodování o náhradě nákladů řízení uvažovat jako jejich neúspěch, resp. úspěch) částečné zastavení řízení z důvodu částečných zpětvzetí žaloby, i když, striktně posuzováno, zpětvzetím žaloby částečné zastavení řízení (usneseními [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a tímto rozsudkem odvolacího soudu za současného zrušení rozsudku soudu prvního stupně v dotčené části) procesně zavinily žalobkyně. Odhlédnuto od vlastního důvodu celého sporu, na který poukazují žalobkyně a kterým je dlouhodobý negativní postoj žalované k jejich oprávněným nárokům, jichž se musí domáhat soudní cestou, a který rovněž nelze opomíjet, je dle mínění odvolacího soudu především zapotřebí zohlednit nikoliv jednoduchou situaci oprávněných osob při výběru náhradních pozemků, kdy z veřejně dostupných zdrojů buď nejsou známy vůbec nebo jsou jen obtížně zjistitelné (např. z územních plánů pro laika do značné míry nečitelných, resp. nepochopitelných) překážky jejich převodu, což tím spíše platí pro překážky nikoliv zákonné, nýbrž takové, které činí konkrétní pozemek pro převod nevhodným z důvodů dovozovaných judikaturou s ohledem na konkrétní skutečnosti, které vyjdou najevo až v průběhu řízení. Nelze v této souvislosti nepoukázat i na to, že sama žalovaná, i když na jednu stranu měla za to, že žalobkyně mohly překážky převodu zjistit z veřejně dostupných zdrojů, na druhou stranu sama poukazovala na to, že musela vynaložit značné úsilí„ k dotvrzení a prokázání nepřevoditelnosti jednotlivých pozemků“. Naopak pominout při rozhodování o nákladech řízení nebylo dle odvolacího soudu lze částečné zamítnutí žaloby, které nelze vyhodnotit jinak než jako (částečný) neúspěch žalobkyň; v tomto ohledu vychází odvolací soud z toho, že i žalobkyním byly posléze známy všechny rozhodné skutečnosti, ze kterých při posuzování převoditelnosti jednotlivých pozemků vycházel (a které vedly k částečnému zamítnutí žaloby) a tudíž na ně mohly zareagovat (tím, že by na převodu toho kterého pozemku netrvaly). Pokud tak ale neučinily, musí být částečné zamítnutí žaloby uvažováno k jejich tíži (jako částečný jejich neúspěch ve sporu). Budeme-li uvažovat jako cenu předmětu sporu hodnotu všech pozemků, o kterých bylo meritorně rozhodnuto (odvolací soud vychází z toho, že nepřihlíží-li při rozhodování o náhradě nákladů řízení k částečnému zastavení řízení, neuvažuje ani s hodnotou této části sporu), a jejíž výše činí 1 240 257,70 Kč, a to, že oprávněným byl uznán nárok na převod pozemků v celkové hodnotě 1 112 540,95 Kč (a že hodnota pozemků nevydaných činí 127 716,75 Kč, kdy tato částka sestává z ceny pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ([částka]), ceny pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (1 744 Kč), ceny pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ([částka]), ceny pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (1 179 Kč) a ceny pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] (108 800 Kč)), činí úspěch žalobkyň 90% oproti úspěchu žalované v rozsahu 10% z celkově uvažovaného nároku; mají tudíž žalobkyně právo na náhradu poměrné části svých nákladů řízení v rozsahu 80% (90% 10%).

76. Protože každá ze žalobkyň byla ve sporu zastoupena advokátem, vznikly každé náklady spojené s tímto zastoupením.

77. Je vskutku výrazem ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4488/2017, či s odkazem na ně přijaté usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017), že předmět řízení ve věcech obdobných žalob na projev vůle směřujících k převodu náhradních pozemků je namístě uvažovat jako penězi ocenitelný a že tedy v těchto případech nelze při určení tarifní hodnoty sporu aplikovat ust. § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ advokátní tarif“ nebo„ A.T.“.

78. Jako tarifní hodnotu, z níž se stanoví odměna advokáta, tak odvolací soud uvažoval vždy cenu pozemků, o jejichž převod té které žalobkyni v době toho kterého úkonu právní služby šlo a o nichž nakonec bylo meritorně rozhodováno. Pokud jde o úkony právní služby advokáta učiněné v době, kdy se řízení účastnila pouze žalobkyně a), pak s ohledem na pozdější úpravu žaloby v souvislosti se vstupem do řízení dalších žalobkyň b) a c), bylo i u nich uvažováno pouze 10/100 této hodnoty; pokud se totiž úspěch žalobkyně a) odvíjí od úspěchu s požadavkem na převod spoluvlastnického podílu na náhradních pozemcích právě v rozsahu 10/100, potom tomu musí odpovídat i určení tarifní hodnoty, za kterou rozhodně nelze považovat to, čeho se nakonec žalobkyně a) nedomáhala. Nemá-li na rozhodování o nákladech řízení (na posouzení míry úspěchu ve sporu) vliv ta část sporu, o které bylo řízení zastaveno, nemůže být ani jeho hodnota uvažovaná při výpočtu odměny advokáta; to platí i pro hodnotu spoluvlastnického podílu, jehož se nakonec žalobkyně a) nedomáhala.

79. V době, kdy se řízení účastnila toliko žalobkyně a), šlo o převod pozemků (z těch, o kterých bylo nakonec meritorně rozhodováno) p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v ceně 86 865 Kč), p. [číslo] v k. ú. [obec] (v ceně 49 603 Kč), p. [číslo] v k. ú. [obec] (v ceně 3 508 Kč), p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v ceně [částka]), p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (v ceně 76 924,40) a p. [číslo] v k. ú. [obec] (v ceně 108 800 Kč), tj. pozemků v celkové hodnotě 328 511,74 Kč; tarifní hodnota pro určení odměny advokáta tak činila 32 851,20 Kč (328 511,74: 100 x 10) a odměna advokáta za jeden úkon právní služby určená dle ust. § 7 bodu 5. advokátního tarifu 2 420 Kč. Odměna v této výši náleží advokátu žalobkyně a) za celkem 8 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle plné moci ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), předžalobní výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a účast na dvou jednáních soudu prvního stupně, která se uskutečnila ve dnech [datum] a [datum] a která v obou případech přesáhla 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu); jako úkon právní služby, za který advokátu náleží odměna, odvolací soud neuvažoval písemné podání ze dne [datum] (založené na č.l. 121 spisu), v němž žalobkyně a) na výzvu soudu doplňovala skutková tvrzení a označení důkazu na podporu svých tvrzení; toto podání tak směřovalo ke splnění jejích procesních povinností, které měla splnit už při podání žaloby a pokud tak neučinila, nelze úkon, kterým se tak stalo později až na výzvu soudu, považovat za účelný (a tedy takový, za který advokátu náleží odměna, resp. za takový, náklady na jehož provedení lze žalobkyni a/ přiznat). Ke každému z uvedených 8 úkonů právní služby pak advokátu náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

80. V dalších úkonech právní služby, které zástupce žalobkyně a) vykonal, šlo již o náhradní pozemky v hodnotě 1 240 257,70 Kč, tj. v případě žalobkyně a) činila tarifní hodnota 124 025,77 Kč ([číslo] z celkové hodnoty náhradních pozemků, o kterých bylo posléze meritorně rozhodováno) a všechny tyto úkony zástupce žalobkyně a) současně činil i za další dvě účastnice řízení. Tudíž odměna za jeden úkon právní služby určená dle ust. § 7 bodu 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí 4 880 Kč (6 100 Kč – 20% za společný úkon při zastupování dvou nebo více osob). Odměna v uvedené výši pak zástupci žalobkyně a) náleží za celkem 9 úkonů právní služby – písemné vyjádření ve věci obsahující návrh na přistoupení dalších účastnic do řízení a změnu žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), písemné vyjádření ve věci ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), zastoupení při jednání před soudem prvního stupně, které se uskutečnilo dne [datum] a trvalo déle než dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), zastoupení při jednání soudu prvního stupně, které se uskutečnilo [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a zastoupení při jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu). Ke každému z úkonů právní služby vykonaných při společném zastupování více osob advokátu náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), ze které na žalobkyni a) připadá (vzhledem k poměru její účasti na uplatněném nároku) 10/100, tj. 30 Kč. Ve stejném rozsahu (tj. v rozsahu 10/100) pak bylo nutné uvažovat její podíl i na dalších nákladech, které jejímu zástupci vznikly při společném zastupování všech 3 žalobkyň. Tímto dalším společným nákladem bylo cestovné, na které zástupci žalobkyně vznikl nárok v souvislosti s cestami k jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum] a [datum] a které odvolací soud vyčíslil částkami 1 868,30 Kč, 1 732,80 Kč a 1 512,60 Kč; protože cestovné stejně vyčíslil už soud prvního stupně, a protože své výpočty v odůvodnění svého rozhodnutí také (správně) odůvodnil, odvolací soud na toto odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje. Pokud se pak žalobkyně a) podílí na těchto společných nákladech v rozsahu 10/100, představuje to částky 186,90 Kč, 173,20 Kč a 151,20 Kč. Zbývá vysvětlit, že náklady na cestovné v souvislosti s dalšími jednáními soudu prvního stupně (tj. jednáními ve dnech [datum], [datum] a [datum]) žalobkyně a) neuplatnila a v souvislosti s uskutečněnými cestami na jednání uplatněna nebyla ani žádná náhrada za ztrátu času. Třebaže pak soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení není vyúčtováním nákladů ze strany účastníka řízení vázán (o náhradě nákladů řízení rozhoduje z úřední povinnosti), žádné další („ neúčtované“) náklady žalobkyně a) neuvažoval; i když totiž účastník řízení není povinen své náklady vyúčtovat, je povinen (pakliže jejich vynaložení neplyne ze spisu) tvrdit a případně prokázat skutečnosti, které jsou pro jejich určení významné. V tomto případě však k nároku na další jízdné či na náhradu za ztrátu času nebylo tvrzeno ani doloženo ničeho. Lze tak shrnout, že v řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni a) (při zohlednění náhrady za 21% DPH, jejíž je její zástupce plátcem – srov. § 137 odst. 3 o.s.ř.) náklady v celkové výši 80 418,30 Kč ( (8 x 2 420) + (8 x 300) + (9 x 4 880) + (9 x 30) + 186,90 + 173,20 + 151,20 = 66 461,30 + 13 957 (= 21% z částky 66 461,30) = 80 418,30).

81. Pokud jde o odvolací řízení, náleží zástupci žalobkyně a) v souvislosti s jejím zastupováním odměna za tři úkony právní služby za sepis písemného vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu) a za účast při jednání odvolacího soudu, které se uskutečnilo dne [datum] a přesáhlo 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu) po 4 880 Kč a 3 x podíl na režijním paušálu po 30 Kč. Pakliže se v souvislosti náhradou nákladů řízení neuvažuje s částečným zastavením řízení, nenáleží žalobkyni a) náhrada odměny advokáta za částečné zpětvzetí žaloby v průběhu odvolacího řízení a za úkon právní služby, za který by advokátu náležela odměna, nelze považovat ani vyčíslení nákladů řízení; podání obsahující vyčíslení čerpání restitučních nároků zaslané odvolacímu soudu po projednání věci, při kterém se účastnice na této otázce shodly, neměl odvolací soud za účelné podání a tedy za takové, náklady na jehož provedení by bylo lze na straně žalobkyně a) uvažovat jako takové, za které jí náleží náhrada. Dalším nákladem, které vznikly v odvolacím řízení společně všem žalobkyním, je jízdné jejich zástupce k jednání odvolacího soudu v podobě náhrady za použití soukromého vozidla, se kterým zástupce žalobkyň vykonal cestu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy dle předloženého vyúčtování ujel celkem 258,8 km; při vyčíslení náhrady cestovného částkou 1 857,60 Kč pak odvolací soud vyšel z doložené spotřeby vozidla pro kombinovaný provoz 4,8 l benzinu /100 km, z průměrné ceny pohonných hmot 41,20 Kč/litr a sazby základní náhrady 5,20 Kč/ujetý km – obojí dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (4,8 x 2,588 x 41,20 = 511,80; 258,80 x 5,20 = 1 345,80; 511,80 + 1 345,80 = 1 857,60). Pokud se pak žalobkyně a) podílí na společných nákladech v rozsahu 10/100, je jejím nákladem z titulu cestovného jejího zástupce částka 185,80 Kč. Nakonec společným nákladem žalobkyň v odvolacím řízení je i náhrada za ztrátu času, která náleží jejich zástupci v souvislosti s cestou k jednání k odvolacímu soudu za 6 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu), tj. v částce 600 Kč, z níž na žalobkyni a) připadá 10/100, tj. 60 Kč. Vzhledem k řečenému tedy účelně vynaložené náklady žalobkyně a) v odvolacím řízení činí částku 18 120,80 Kč ( (3 x 4 880) + (3 x 30) + 185,80 + 60 + 3 145 coby náhrada za 21% DPH z částky 14 975,80).

82. Pakliže náklady žalobkyně a) za řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím činí v součtu 98 539,10 Kč (80 418,30 + 18 120,80) a žalobkyně a) má nárok na jejich náhradu v rozsahu 80%, činí její nárok vůči žalované z titulu náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů 78 831,30 Kč.

83. Pokud jde o žalobkyni b), která se domáhala převodu spoluvlastnického podílu na pozemcích v celkové hodnotě 1 240 257,70 Kč o velikosti [číslo], činí tarifní hodnota, z níž se určí odměna advokáta za úkony právní služby vykonané při jejím zastupování, 558 116 Kč (1 240 257,70: 100 x 45), z níž odměna advokáta činí 10 540 Kč; při zohlednění toho, že její zástupce současně zastupoval dvě, resp. tři žalobkyně, činí jeho odměna za zastupování žalobkyně b) mínus 20% z uvedené částky (srov. § 12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 8 432 Kč. Odměna v této výši pak zástupci žalobkyně b) náleží za celkem 11 úkonů právní služby – převzetí a přípravu zastoupení dle plné moci ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), předžalobní výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), návrh na přistoupení dalších účastnic do řízení spojený se změnou žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), písemná vyjádření ve věci ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a za účast při jednáních soudu prvního stupně, která se uskutečnila ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] s tím, že jednání, které se uskutečnilo dne [datum], přesáhlo 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu). Z paušální náhrady hotových výdajů, které advokátu náleží ke každému úkonu právní služby v částce 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) na žalobkyni b) připadá v případě dvou úkonů advokátem vykonaných společně pro dvě osoby (žalobkyni b/ a žalobkyni c/), a to převzetí a přípravy zastoupení a předžalobní výzvu k plnění, jedna polovina z uvedené částky, tj. 150 Kč, v případě dalších 9 úkonů právní služby, při kterých zástupce žalobkyně zastupoval společně všechny tři, na žalobkyni b) připadá 45/100 z uvedené částky, tj. 135 Kč. Ve stejném poměru pak na ni připadá podíl na dalších společných nákladech, kterými je jízdné advokáta k jednáním soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum] a [datum], vyčíslené částkami 1 868,30 Kč, 1 732,80 Kč a 1 512,60 Kč (viz. shora); připadá tak na žalobkyni b) z těchto částek 840,70 Kč, 779,80 Kč a 680,70 Kč. Lze tudíž shrnout, že v řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni b) (při zohlednění náhrady za 21% DPH, jejíž je zástupce žalobkyň plátcem) náklady v celkové výši [částka] ( (11 x 8 432) + (2 x 15) + (9 x 135) + 840,70 + 779,80 + 680,70 = 96 568,20 + 20 279 (21% z částky 96 568,20) = 116 847,20).

84. Pokud jde o odvolací řízení, stejně jako v případě žalobkyně a) náleží zástupci žalobkyně b) odměna za 3 úkony právní služby – sepis písemného vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu v trvání delším než 2 hodiny, vždy ve výši 8 432 Kč, podíl na 3 paušálních náhradách hotových výdajů advokáta po 135 Kč, podíl na nákladech vynaložených na cestu k jednání odvolacího soudu určený částkou 835,90 Kč (45/100 z částky 1 857,60 Kč) a podíl na náhradě za ztrátu času určený částkou 270 Kč (45/100 z částky 600 Kč). Vzhledem k řečenému tedy účelně vynaložené náklady žalobkyně b) v odvolacím řízení činí částku 32 435,90 Kč ( (3 x 8 432) + (3 x 135) + 835,90 + 270 = 26 806,90 + 5 629 (= 21% z částky 26 806,90) = 32 435,90).

85. Pakliže náklady žalobkyně b) za řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem činí v součtu 149 283,10 Kč (116 847,20 + 32 435,90) a žalobkyně b) má nárok na jejich náhradu v rozsahu 80%, činí její nárok vůči žalované z titulu náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů 119 426,50 Kč.

86. Ve stejné částce náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů též žalobkyni c), zastoupené stejným zástupcem a uplatňující stejný nárok jako žalobkyně b).

87. Jiné náklady, než náklady na zastupování advokátem žádná ze žalobkyň neuplatnila ani se z obsahu spisu nepodává, že by jim takové (další) náklady vznikly. Splnit povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyním bylo žalované uloženo ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

88. Nakonec předmětem rozhodnutí odvolacího soudu (vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně) musela být nově i otázka náhrady nákladů, které v průběhu řízení vznikly státu. Jak plyne z obsahu spisu, náklady České republice vznikly toliko v řízení před soudem prvního stupně, který ze svých rozpočtových prostředků vynaložil (na úhradu znalečného) celkem 16 387 Kč O náhradě těchto nákladů pak bylo odvolacím soudem rozhodnuto za použití ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení; pakliže v něm žalobkyně uspěly z 90%, je právě v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení státu povinna zaplatit žalovaná, uhradit zbývajících 10% pak je na žalobkyních, které se i na těchto nákladech musí podílet podle poměru své účasti na sporu. S ohledem na uvedené bylo z titulu náhrady nákladů řízení státu uloženo žalované zaplatit [země] – [název soudu] 14 748 Kč, žalobkyni a) 164 Kč a každé z žalobkyň b) a c) 737,50 Kč. Zbývá vysvětlit, že tímto (novým) rozhodnutím o náhradě nákladů řízení státu přijatým odvolacím soudem v návaznosti na změnu rozsudku soudu prvního stupně byl odklizen nejenom výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, kterým rozhodl o základu tohoto nároku, ale i jeho navazující usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o určení jejich výše (tj. usnesení ze dne 29. 3. 2022, č.j. 4C 247/2018-1189).

Poučení