55 A 48/2022– 34

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci navrhovatelky: Market Place s.r.o., IČO 05053684, sídlem Sadová 355, Průhonice, zastoupená advokátem Mgr. Radkem Motzkem, sídlem Zahrada 6, Kaly, proti odpůrci: město Dobřichovice, sídlem Vítova 61, Dobřichovice, zastoupený advokátem Mgr. Markem Hejdukem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Dobřichovic, vydaného usnesením Zastupitelstva města Dobřichovice ze dne 24. 6. 2021, č. Z08–13–21, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – územní plán Dobřichovic, vydaný usnesením Zastupitelstva města Dobřichovice ze dne 24. 6. 2021, č. Z08–13–21 – se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v části, která vymezuje funkční plochu ZK – plochy zemědělské – zahrady ve volné krajině na části pozemku p. č. 1824/4 v katastrálním území Dobřichovice, na níž byla v Územním plánu sídelního útvaru Dobřichovice ve znění změny č. 2 vymezena funkční plocha AZS – zastavěné plochy areálů zemědělské výroby, a v části, která vymezuje zastavěné území obce, ve vztahu k výše uvedené části pozemku p. č. 1824/4 v katastrálním území Dobřichovice, která byla v Územním plánu sídelního útvaru Dobřichovice ve znění změny č. 2 součástí zastavěného území.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 13 228 Kč k rukám Mgr. Radka Motzkeho, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Navrhovatelka se návrhem ze dne 2. 7. 2022 podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Dobřichovic vydaného usnesením Zastupitelstva města Dobřichovice ze dne 24. 6. 2021, č. Z08–13–21 (dále též „napadené OOP“ či „územní plán“). Navrhovatelka požaduje zrušení vymezení hranice zastavěného území na společné hranici pozemků p. č. 1824/4 a p. č. 1384 v katastrálním území Dobřichovice a zrušení funkční plochy ZK – plochy zemědělské – zahrady ve volné krajině na části pozemku p. č. 1824/4, která byla do této plochy a nezastavěného území zahrnuta v důsledku nově vedené hranice zastavěného území na společné hranici pozemků p. č. 1824/4 a p. č. 1384.

2. Navrhovatelka uvádí, že je vlastníkem pozemků p. č. 1384, 1385, 1386, 1387 a 1824/4 v katastrálním území Dobřichovice. Má v úmyslu využít pozemek p. č. 1384, předmětnou část pozemku p. č. 1824/4 a další pozemky pro rozvoj svého podnikání. Zvažuje vybudování pekařského provozu a souvisejících staveb. Vydáním napadeného OOP se změnila hranice zastavěného území na pozemku p. č. 1824/4. Oproti Územnímu plánu sídelního útvaru Dobřichovice, schváleného Zastupitelstvem obce Dobřichovice dne 19. 6. 1996 (dále jen „původní ÚP“), ve znění změny č. 2 (dále jen „předchozí územní plán“), je hranice vedena jižněji na rozhraní pozemků p. č. 1824/24 a p. č. 1384. Změnou se dostalo cca 190 m2 pozemku navrhovatelky mimo zastavěné území a zastavitelné plochy a tato část pozemku se stala nezastavěným územím. Provedená změna zasahuje do vlastnického práva navrhovatelky, neboť snižuje využitelnost a hodnotu pozemku.

3. Navrhovatelka namítá, že změna hranice zastavěného území je neodůvodněná. Uvádí, že v průběhu pořízení napadeného územního plánu podala námitky, v nichž požadovala ponechání hranice zastavěného území na pozemku p. č. 1824/4 tak, jak byla definována předchozím územním plánem. Odpůrce její námitky zamítl s odkazem na to, že předmětná část pozemku je ornou půdou I. třídy ochrany, kterou lze ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) odejmout pouze výjimečně, a v obci převažuje veřejný zájem na ochraně ZPF. Navrhovatelka s tímto odůvodněním nesouhlasí. Poukazuje na to, že územní plán převzal z předchozího územního plánu zábory půdy I. třídy ochrany například v plochách 01–B, 02–B, 03–B, 02–OU, 04–TI, 02–VO, 03–VO a 04–VO. Celkový zábor zemědělských půd vyvolaný rozvojem obce činí podle napadeného OOP 29,3 ha, přičemž pozemky uvažované k rozvoji obce jsou tvořeny ze 40,56 % půdami I. třídy ochrany. Územní plán ruší zastavitelnost části pozemku p. č. 1824/4 s poukazem na ochranu ZPF, nicméně v jiných plochách upřednostňuje zastavitelnost pozemků před ochranou ZPF. Tento odlišný přístup odpůrce nevysvětluje. Dle navrhovatelky tím porušil zásadu legitimního očekávání navrhovatelky.

4. Navrhovatelka tvrdí, že část pozemku p. č. 1824/4 není fakticky součástí pole, které se rozprostírá na jeho zbylé části. V dotčené části stojí strom a povrch je z větší části vyježděnou plochou, která slouží jako přístupová komunikace pro pravidelné pojíždění techniky. Jedná se věcně o ostatní plochu stejně jako u navazujícího pozemku p. č. 1384, která s polem nemůže věcně souviset. Vyloučení části pozemku p. č. 1824/4 ze zastavěného území redukuje možnost využití této plochy a navazujícího pozemku p. č. 1384.

5. Navrhovatelka poukazuje na to, že na pozemku p. č. 1826/10, který leží za silnicí naproti části pozemku p. č. 1824/4, odpůrce zastavěné území rozšířil, čímž respektoval skutečnost, že na rozšiřované části pozemku p. č. 1826/10 je vjezd do areálu stavebnin. U části pozemku p. č. 1824/4 však nerespektoval, že nejde o zemědělskou půdu, která by mohla být funkční součástí pole, které se rozprostírá na zbylé části pozemku p. č. 1824/4.

6. Navrhovatelka z výše uvedených důvodů považuje odůvodnění rozhodnutí o námitce za rozporné, nepřezkoumatelné a změnu hranice zastavěného území za neodůvodněnou.

7. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že je srozuměn s požadavky navrhovatelky a připraven dospět ke kompromisnímu řešení, ke kterému by však s ohledem na nákladnost úpravy napadeného územního plánu mohl přistoupit až společně se zprávou o uplatňování územního plánu.

8. Navrhovatelka v replice uvedla, že s ohledem na časový odstup nemůže akceptovat, aby bylo navrácení části jejího pozemku do zastavěného území řešeno až v souvislosti se zprávou o uplatňování územního plánu, a proto setrvala na svém návrhu. Posouzení návrhu soudem 9. Soud ověřil, že návrh byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Soud proto návrh věcně projednal. Při věcném posouzení návrhu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Při rozhodování byl vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Soud o návrhu rozhodl bez jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

10. Navrhovatelka svoji legitimaci k podání návrhu dovozuje z vlastnictví pozemků p. č. 1384 a p. č. 1824/4 v katastrálním území Dobřichovice, které soud ověřil z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. 1618). Mezi účastníky není sporu, že jde o pozemky, které jsou napadeným územním plánem regulovány, přičemž navrhovatelka předestřela myslitelné tvrzení o dotčení vlastnického práva, které spatřuje v tom, že na základě nové regulace bude omezena možnost využití části pozemku p. č. 1824/4 a navazujícího pozemku p. č. 1384.

11. Soud při přezkumu opatření obecné povahy vychází z algoritmu (testu) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS). Jednotlivými kroky algoritmu jsou: 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem a 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu), tedy konkrétně zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) a zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). S ohledem na vázanost důvody návrhu se však soud může zabývat jen těmi kroky algoritmu přezkumu, které navrhovatel zahrne do návrhových bodů (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), a to z hledisek navrhovatelem namítaných.

12. V posuzované věci navrhovatelka vznesla dva okruhy námitek. První se týká otázky přezkoumatelnosti napadeného OOP a nedostatečného odůvodnění rozhodnutí o námitce, druhý otázky legitimního očekávání, nerozumnosti změny regulace, diskriminace a svévole. Návrhové body spolu věcně souvisejí, neboť navrhovatelka nepovažuje uvedené důvody pro změnu regulace, zejména vymezení hranice zastavěného území, za přiléhavé, což podle ní způsobuje nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného OOP. Soud se k nim proto vyjádří současně.

13. Požadavky na konkrétnost a detailnost odůvodnění územního plánu se liší v závislosti na tom, zda jsou v průběhu řízení o vydání územního plánu vzneseny proti regulativům napadeným před soudem včasné námitky (viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013–33). Na obecnou část odůvodnění nelze klást přehnané nároky a nutně zůstává spíše v obecné rovině (srov. např. bod 20 rozsudku NSS ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018–39). Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že na rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako na standardní rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to zejména co do přezkoumatelnosti odůvodnění (srov. např. rozsudek ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169). Reakci na tento přístup požadující vysoký standard vypořádání námitek představuje nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm sice Ústavní soud nevyloučil užití § 68 odst. 3 správního řádu na uvedené případy, avšak konstatoval, že požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu. Později tyto závěry Ústavní soud upřesnil v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, v němž uvedl, že samotné rozhodnutí o námitkách musí obsahovat odůvodnění odpovídající požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu, v ostatních částech však s ohledem na specifika územního plánování již takovou podrobnost vyžadovat nelze. S tímto přístupem se zdejší soud opakovaně ztotožnil. Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy. Odůvodnění rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015–101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015–44).

14. Navrhovatelka uplatnila proti návrhu územního plánu námitku, ve které navrhla ponechat hranici zastavěného území na pozemku p. č. 1824/4 tak, jak byla definována v předchozím územním plánu. Územní plán mírně mění hranici plochy VO2, původně označenou jako AZS. Novou hranicí zastavěného území je hranice pozemků p. č. 1824/4 a p. č. 1384, čímž se cca 190 m2 pozemku p. č. 1824/4 přesune do nezastavěného území. Změna hranice zastavěného území je pro navrhovatelku nevýhodná a do budoucna komplikuje její záměry na využití pozemku.

15. Předchozí územní plán vedl hranici zastavěného území od společného bodu hranic pozemků p. č. 1824/12, 1388/1 a 1824/4 skrze pozemek p. č. 1824/4 kolmo na ulici Pražská. Část pozemku p. č. 1824/4 nacházející se v zastavěném území spadala do plochy AZS – zastavěné plochy areálů zemědělské výroby. Funkčním využitím tato část pozemku navazovala na sousední pozemky p. č. 1384 a 1388/1. Zbylá část pozemku p. č. 1824/4 byla zařazena do nezastavěného území s funkčním využitím AZ – plochy obslužných areálů zemědělské výroby (srov. vlevo vyobrazený výřez předchozího územního plánu). [OBRÁZEK]

16. Hranice zastavěného území je v novém územním plánu vedena od společného bodu hranic pozemků p. č. 1824/12, 1388/1 a 1824/4 po hranici pozemků p. č. 1388/1 a p. č. 1824/4 a dále po hranici pozemků p. č. 1824/4 a p. č. 1384. Po přijetí nového územního plánu spadá celý pozemek p. č. 1824/4 do nezastavěného území a je součástí plochy ZK – plochy zemědělské – zahrady ve volné krajině (srov. vpravo vyobrazený výřez nového územního plánu). Hlavním způsobem využití této plochy je zahradnictví a hospodaření na orné půdě, přípustným využitím jsou protierozní a protipovodňová opatření, stromořadí, remízy a meze pro ekologickou stabilizaci krajiny, dopravní infrastruktura (zejména polní cesty, stezky pro pěší a cyklisty), drobné stavby církevní, mobiliář pro rekreaci a turistiku (sezení, drobné přístřešky do 20 m2), nezbytná technická infrastruktura a oplocení. U části pozemku p. č. 1824/4 tedy došlo ke změně, neboť nebyla zařazena do zastavěného území a změnilo se její funkční využití. Pozemky p. č. 1384 a 1388/1 zůstaly v zastavěném území a byly zařazeny do plochy VO2 – plochy smíšené výrobní – výroba a obchod.

17. Pokud žalobkyně uvádí, že územní plán ruší zastavitelnost předmětné části pozemku, je třeba upřesnit, že územní plán nevyřazuje část pozemku p. č. 1824/4 ze zastavitelných ploch (ploch vymezených k zastavění v územním plánu). Předchozí územní plán tuto část pozemku neřadil do ploch zastavitelných, nýbrž do stávající zastavěné plochy areálů zemědělské výroby v současně zastavěném území obce. Nový územní plán tedy vyřazuje část pozemku p. č. 1824/4 ze zastavěného území.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“, se v tomto zákoně rozumí zastavěným územím území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá–li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen „intravilán“).

19. Podle § 189 stavebního zákona se za zastavěné území považuje současně zastavěné území obce vyznačené podle dosavadních právních předpisů v územním plánu obce nebo v regulačním plánu, a to po dobu platnosti této územně plánovací dokumentace. V případě pořizování a vydání jejich změny se zastavěné území aktualizuje podle tohoto zákona.

20. Podle § 139a odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „stavební zákon z roku 1976“), současně zastavěné území obce tvoří jedno nebo více oddělených zastavěných území ve správním území obce. Při určování současně zastavěného území obce se vychází z údajů katastru nemovitostí. Hranici jednoho současně zastavěného území tvoří uzavřená obalová čára zahrnující soubor a) stavebních parcel (zastavěných ploch a nádvoří) a pozemkových parcel, které s nimi sousedí a slouží účelu, pro který byly stavby zřízeny (povoleny a kolaudovány), b) parcel zemědělských pozemků a vodních ploch obklopených parcelami uvedenými pod písmenem a); parcely jiných zemědělských pozemků stejně jako lesních pozemků se do zastavěného území obce nezahrnují, c) parcel ostatních ploch; z nich dráhy, dálnice, silnice a ostatní komunikace pouze v případě, že jsou obklopeny parcelami uvedenými pod písmeny a) a b).

21. Podle § 58 odst. 1 stavebního zákona se na území obce vymezuje jedno případně více zastavěných území. Hranici jednoho zastavěného území tvoří čára vedená po hranici parcel, ve výjimečných případech ji tvoří spojnice lomových bodů stávajících hranic nebo bodů na těchto hranicích.

22. Podle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vinic, chmelnic, pozemků zemědělské půdy určených pro zajišťování speciální zemědělské výroby (zahradnictví) nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, a to a) zastavěné stavební pozemky, b) stavební proluky, c) pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, d) ostatní veřejná prostranství, e) další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví.

23. Podle § 58 odst. 3 stavebního zákona se zastavěné území vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou.

24. Skutečnost, že územní plán nově nezahrnul část pozemku p. č. 1824/4 do zastavěného území a zařadil ji do plochy zemědělské ZK, omezuje možnost jejího využití. Rozdělení území na zastavěné území, zastavitelné plochy a nezastavěné území je zásadní z hlediska přípustnosti změn v území a náročnosti postupů rozhodování v území. S ochranou krajiny jako jedním z cílů územního plánování souvisí přísnější ochrana nezastavěného území (§ 18 odst. 4 až 6 stavebního zákona) a náročnější režimy rozhodování o změnách v území (včetně umísťování staveb) v nezastavěném území. Pro podstatné stavební aktivity je vyhrazeno zastavěné území spolu se zastavitelnými plochami. Mimo ně lze umísťovat pouze stavby a zařízení pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, ochranu přírody a krajiny, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a další výjimečné účely uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona, pokud je územní plán výslovně nevylučuje. Pouze v zastavěném území (nebo v zastavitelné ploše) lze použít zjednodušené postupy v územním a stavebním řízení, zjednodušené územní řízení dle § 95 stavebního zákona či územní souhlas podle § 96 téhož zákona.

25. Odpůrce v rozhodnutí o námitce posun hranice zastavěného území a zařazení části pozemku p. č. 1824/4 do nezastavěného území odůvodnil tím, že pozemek p. č. 1824/4 je druhem pozemku orná půda v nejcennější I. třídě ochrany, kterou lze odejmout ze ZPF pouze výjimečně, a to pouze ve veřejném zájmu, který výrazně převažuje veřejný zájem na ochraně ZPF. Proto byl celý pozemek p. č. 1824/4 vymezen jako nezastavěné území stabilizované plochy ZK zemědělské – zahrady ve volné krajině. Uvedl, že hranice plochy s funkčním využitím AZ – plochy obslužných areálů zemědělské výroby a plochy AZS – zastavěné plochy areálů zemědělské výroby vymezené předchozím územním plánem vycházela z podrobnosti mapových podkladů použitých pro zpracování původního ÚP. Proto byla při zpracování návrhu nového územního plánu respektována hranice plochy ZK druhem pozemku orná půda a plochy VO2 druhem pozemku ostatní plocha.

26. Soud souhlasí s navrhovatelkou, že takové odůvodnění rozhodnutí o námitce ve vztahu ke změně hranice zastavěného území je nedostatečné. Skutečnost, že pozemek p. č. 1824/4 je v katastru nemovitostí evidován druhem pozemku jako orná půda I. třídy ochrany, sama o sobě nutně neznamená, že jeho část nemůže být součástí zastavěného území. Ostatně také pozemek p. č. 1826/10, na který poukazuje navrhovatelka v návrhu, je evidován v katastru nemovitostí jako orná půda I. třídy ochrany ZPF, což plyne z přiřazené bonitované půdní ekologické jednotky (4.56.00) uvedené v katastru nemovitostí (srov. § 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 48/2011 Sb., o stanovení tříd ochrany, ve znění pozdějších předpisů, a tabulku č. 1, která je přílohou této vyhlášky). Ochrana ZPF má při pořizování územně plánovací dokumentace místo především při vymezení nových zastavitelných ploch (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013–85, č. 2903/2013 Sb. NSS). Zastavěné území se vymezuje dle § 58 stavebního zákona, jak poukázal sám odpůrce v textové části odůvodnění napadeného OOP (část F.1 Členění území podle zastavitelnosti). Odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitce ani v dalších částech územního plánu nevysvětlil, z jakého důvodu nelze zachovat dosavadní hranici zastavěného území, tedy proč předmětná část pozemku nesplňuje kritéria pro zařazení do zastavěného území, která jsou zakotvena v § 58 stavebního zákona. Nepostačí konstatovaní, že předchozí územní plán vycházel z tehdejších mapových podkladů. Soud dále připomíná, že hranice zastavěného území nemusí být nutně vedena po hranici parcel (§ 58 odst. 1 věta druhá stavebního zákona), čehož odpůrce také při vedení hranice zastavěného území na jiných místech využil (např. v ploše VO2 na pozemku p. č. 1388/1 u hranice s pozemkem p. č. 1825/7 a na pozemku p. č. 1825/6, mezi plochami KZ a B5 na pozemku p. č. 347/1 či na pozemku p. č. 1811/10 mezi plochami UK a OP).

27. Dostatečné není ani to, že odpůrce v textové části odůvodnění napadeného OOP (části G. Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch) zmínil, že za zastavěné území považuje současné zastavěné území obce, resp. území, kde již stojí stavby včetně přilehlých pozemků pod společným oplocením. Jak bylo výše uvedeno, dotčená část pozemku byla vymezena jako současně zastavěné území obce v předchozím územním plánu. Dále je třeba zopakovat, že při vymezení zastavěného území je nutno vycházet z § 58 stavebního zákona, přičemž nezbytnou podmínkou pro zařazení do zastavěného území není existence stavby a společného oplocení. Pokud odpůrce v odůvodnění napadeného OOP obecně konstatoval, že při terénních průzkumech v roce 2019 aktualizoval hranici zastavěného území, není patrné, k jakým zjištěním ve vztahu k předmětné části pozemku dospěl a jak je hodnotil.

28. V případě, že by odpůrce přezkoumatelně odůvodnil, že nejsou splněna kritéria pro zařazení části pozemku do zastavěného území, pak by bylo třeba na základě námitky navrhovatelky při vážení veřejného zájmu na ochraně ZPF [viz § 4 a § 5 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 31. 1. 2022] odůvodnit, proč byla předmětná část pozemku zařazena do nezastavěného území a nikoli do zastavitelné plochy s funkčním využitím VO2. Nelze přehlédnout, že dle odpůrce navazuje funkční využití VO2 na vymezení plochy AZS v předchozím územním plánu (viz odůvodnění rozhodnutí o první námitce navrhovatelky ohledně navržené změny funkčního využití některých pozemků), jejíž součástí byla i předmětná část pozemku p. č. 1824/4. V tomto ohledu by bylo třeba vzít též v úvahu, že množství zastavitelných ploch bylo v návaznosti na předchozí územní plán vymezeno i na půdě I. třídy ochrany, jak poukazuje navrhovatelka (40,56 % z 29,3 ha dle napadeného OOP, kdy 97,68 % rozvojových ploch bylo převzato z předchozího územního plánu). Nelze také přehlédnout, že oproti předchozímu územnímu plánu byly některé zastavitelné plochy (a předpokládané zábory ZPF) nově vymezeny, například na části pozemků p. č. 1825/5 a 1826/6 v ploše Z03 s funkčním využitím VO2, kdy dle napadeného OOP byly zastavitelné plochy upraveny tak, aby bylo dosaženo celistvého tvaru sídla, a dle odpůrce nově navržené plochy neovlivňují organizaci ZPF. Jestliže odpůrce značnou část předpokládaných záborů ZPF převzal, bylo třeba k námitce navrhovatelky blíže vysvětlit, proč je v případě části pozemku p. č. 1824/4 třeba přistoupit ke změně funkčního využití oproti předchozímu územnímu plánu a jejímu zařazení do nezastavěného území.

29. Z rozhodnutí o námitce lze dovodit, že změna funkčního využití části pozemku p. č. 1824/4 souvisela se změnou hranice zastavěného území, která však nebyla, jak bylo výše uvedeno, náležitě odůvodněna.

30. Lze tedy shrnout, že z odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky ani napadeného OOP jako celku neplynou jasné relevantní důvody, které vedly ke změně vedení hranice zastavěného území ve vztahu k části pozemku p. č. 1824/4 a s tím související změně vymezení funkčního využití oproti předchozímu územnímu plánu. Soud proto dává za pravdu navrhovatelce, že odůvodnění územního plánu je v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Návrhový bod je důvodný. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 31. S ohledem na výše uvedené soud shledal návrh na zrušení části územního plánu důvodným. Soud proto dle § 101d odst. 2 za přiměřeného užití § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil napadené OOP v té jeho části, která vymezuje zastavěné území obce, a to ve vztahu k části pozemku p. č. 1824/4 v katastrálním území Dobřichovice, která byla v předchozím územním plánu součástí zastavěného území a plochy AZS, a dále v části, v níž byla na této části pozemku vymezena funkční plocha ZK. Při formulaci výroku soud vyšel z bodu 16 rozsudku NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015–79.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Navrhovatelka měla ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem, které tvoří odměna za zastoupení a náhrada hotových výdajů. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce navrhovatelky provedl v souvislosti s tímto řízením dva účelné úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, a to převzetí zastoupení a sepis návrhu. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu 3 100 Kč. Výše odměny zástupce tak činí celkem 6 200 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci navrhovatelky též náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 600 Kč. Jelikož zástupce navrhovatelky je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení též částka odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % vypočtená z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 6 800 Kč, ve výši 1 428 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náklady navrhovatelky tedy celkem činí 13 228 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce navrhovatelky (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení

Vymezení věci a obsah podání účastníků Posouzení návrhu soudem Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení