55 A 6/2021 – 95

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: O.N., narozený dne bytem zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. OOSČ 413/2021 OOSC/117, č. j. KUJI 56563/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Humpolec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) obdržel oznámení o přestupku od Policie České republiky, Krajské ředitelství police Kraje Vysočina, Územní odbor Pelhřimov, Obvodní oddělení Humpolec ze dne 1. 9. 2022. Z oznámení o přestupku vyplývá, že žalobce dne 22. 8. 2020 v době od cca 3:40 hodin řídil z obce Mladé Bříště do obce Humpolec, kde přinejmenším v ulicích Hálkova a Masarykova, poblíž č. p. 857 byl v čase kolem 03:50 hodin dle § 79 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) zastaven a kontrolován policisty. Během kontroly byl vyzván k provedení dechové zkoušky analyzátorem alkoholu v dechu značky Dräger. Této zkoušce se v 3:59 dobrovolně podrobil s výsledkem 0,64 g/kg alkoholu v dechu. Druhá dechová zkouška ve 4:04 hodin proběhla s výsledkem 0,69 g/kg alkoholu v dechu a třetí dechová zkouška ve 4:10 hodin proběhla s výsledkem 0,64 g/kg alkoholu v dechu. Po odečtení toleranční odchylky 0,24 g/kg, která zohledňuje faktory ovlivňující výsledek měření a jeho přepočet, byla žalobci prokázána nejméně hodnota 0,40 g/kg alkoholu v krvi. S výsledky dechových zkoušek žalobce souhlasil a výtisky proběhnuvšího měření podepsal. Žalobci byla následně zakázána další jízda a byl mu zadržen řidičský průkaz.

2. Správní orgán prvního stupně následně na den 15. 10. 2020 nařídil ústní jednání. Dne 13. 10. 2020 obdržel správní orgán prvního stupně prostřednictvím datové schránky právního zástupce žalobce návrh na odročení nařízeného jednání. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. MUHU/38666/2020/Vt, rozhodl správní orgán prvního stupně o nevyhovění žádosti o odročení ústního jednání a pokračoval v řízení o přestupku. Ústní jednání dne 15. 10. 2020 se tak konalo v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, přičemž k ústnímu jednání se dostavili zasahující policisté – prap. M.H., prap. P.R. a nastržm. D. L..

3. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2021, č. j. MUHU/13821/2021/Ne, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, jehož se dopustil z nedbalosti tím, že porušil § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, když řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu. Za tento přestupek správní orgán prvního stupně uložil žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 27. 4. 2021 potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 30. 8. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení.

6. Žalobce předně vytkl žalobou napadenému rozhodnutí flagrantní porušení základních zásad správního řízení a nesprávně zjištěný skutkový stav věci a následné právní posouzení věci. Obdobně označil žalobce žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, za nesrozumitelná a nepřezkoumatelná.

7. Za zásadní žalobce označil nevyhovění žádosti o odročení jednání, jež byla správnímu orgánu doručena dne 13. 10. 2020 prostřednictvím datové schránky právního zástupce žalobce. Žalobce uvedl, že se jeho právní zástupce nemohl na jednání dostavit, neboť měl prokazatelnou kolizi s jinými jednáními v Praze. I přes to, že uvedenou kolizi advokát doložil, správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 14. 10. 2020 žádosti nevyhověl, přičemž na následně konaném jednání provedl výslech klíčových svědků a účelově tak znemožnil žalobci právo na spravedlivé řízení, neboť žalobci a jeho právnímu zástupci znemožnil přítomnost na jednání. Nadto sám žalovaný následně konstatoval, že ve výpovědích svědků jsou rozpory. Pokud by se právní zástupce žalobce mohl jednání zúčastnit, je pravděpodobné, že by vhodnou skladbou otázek uvedené rozpory ve výpovědích odhalil a poukázal na ně. K uvedenému žalobce odkázal na článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.

8. Žalobce dále uvedl, že jeho právní zástupce nově předložil, že účasti na jednání bránila nemoc právního zástupce doložená rozhodnutím o pracovní neschopnosti. Dodal, že nesehnání substituce za právního zástupce nelze klást k tíži ani zástupci ani žalobci. Dle názoru žalobce se žalovaný s doloženou pracovní neschopností právního zástupce nevypořádal správně. Nucení právního zástupce do práce v době pracovní neschopnosti považuje žalobce za narušení zásady humanity. Nadto měl zástupce žalobce vyjma nemoci nařízenou karanténu. Dle žalobce se nejedná o účelovou argumentaci, jak tvrdí žalovaný, nýbrž o doložená tvrzení.

9. Žalobce dále uvedl, že vyšetření na Covid–19 u jeho právního zástupce bylo negativní, avšak i přes uvedené se právní zástupce stále nacházel ve stavu nemocných pro jinou diagnózu. Žalobce navrhl provedení důkazu lékařskou zprávou.

10. Žalobce dále namítl podjatost ve věci rozhodující osoby, a to na úrovni žalovaného. Žalovaný není dle žalobce ve věci neutrální, pokud tvrdí, že by odročení jednání muselo vést ke změně plánů služeb svědků – zasahujících policistů. Žalovanému tak očividně více záleží na tom, aby se neměnil plán služeb policistů před zachováním zákonnosti řízení a respektování práv žalobce. Svědci by totiž mohli podat výpověď i ve svém služebním volnu. Dle žalobce nelze akceptovat závěr žalovaného, dle kterého měl žalobce možnost se dostavit sám bez svého právního zástupce, neboť žalobce má právo na zastoupení advokátem.

11. Stejně tak dle žalobce nelze použít úřední záznamy jako důkaz pro prokázání viny žalobce. Čtení listinných důkazů totiž proběhlo mimo zásady dokazování. Doklady o množství alkoholu v krvi nemohou samy o sobě obstát. Obstát mohou pouze v souvislosti s korespondujícími výpověďmi zasahujících policistů.

12. Nad rámec uvedeného žalovaný odmítl pro nadbytečnost návrh právního zástupce žalobce k provedení důkazu znaleckým posudkem ke zdravotnímu stavu a pracovní neschopnosti zástupce.

13. Žalobce dále uvedl, že se správní orgán prvního stupně se ve svém rozhodnutí nikterak nezabýval vyjádřením žalobce k podkladům pro rozhodnutí a vyjádřením stanoviska k věci ze dne 14. 3. 2021. Pro uvedené považuje žalobce rozhodnutí obou správních orgánů za nepřezkoumatelné.

14. Žalobce dále nesouhlasí s tvrzením, že byl zastaven Policií České republiky. Pokud policisté tvrdí, že vozidlo chtěli zastavit dříve a dali k tomu světelný signál, tak žalobce tento signál neviděl a z obsahu spisu se nepodává, že by zastavil vozidlo na základě výzvy Policie České republiky. Vozidlo zastavil žalobce na základě vlastního rozhodnutí, neboť se mu ve vozidle rozsvítila varovná kontrolka. Jestliže policie nedodržela zákonné podmínky pro zastavení a kontrolu řidiče, nebyl zákonný ani následující postup, tj. kontrola žalobce na alkohol, včetně zjištění alkoholu v dechu.

15. Z úředního záznamu o kontrole řidiče se podává, že se žalobce podrobil dechové zkoušce dobrovolně, a to v časech 3:59 s výsledkem 0,64 a v 4:04 s výsledkem 0,69. Tvrzené nervózní chování je dle žalobce při kontrolou Policie České republiky v podstatě normální a přiměřené. Policie dále uvedla, že zde byl cítit zápach alkoholu, což však neznamená, že žalobce alkoholický nápoj požil. Nadto není ani zřejmé, zda alkohol cítili všichni zasahující policisté nebo pouze jeden z nich.

16. Žalobce dále rozporoval i průběh dechové zkoušky, když uvedl, že se bavil s dalšími zasahujícími policisty, během toho, co třetí policistka připravovala trubičku pro provedení dechové zkoušky. Tento způsob, kdy byla de facto odvedena pozornost žalobce od prováděné zkoušky, považuje žalobce za nedůvěryhodný a neetický.

17. Žalobce namítl vadnost měření alkoholu v dechu, jelikož k měření došlo nesprávným postupem. Policejní hlídka totiž nerozbalila trubičku k přístroji před žalobcem. Toho by si žalobce všimnul. Trubičku přinesla policistka již rozbalenou. Samotné výsledky měření alkoholu v dechu si žalobce nedokáže vysvětlit. Příčinou je dle žalobce chyba na straně policie, anebo skutečnost, že žalobce užil před kontrolou propolisovou tinkturu, kterou si vyrábí sám a užívá ji na záněty v ústech, dásních a celkově proti špatnému pocitu v ústech a krku. Užití tinktury může dle žalobce vysvětlit naměřené hodnoty alkoholu v dechu. Žalobce přitom v nočních hodinách při překvapivé a stresující kontrole policií nenapadlo hájit se požitím tinktury. Na to si nevzpomněl. Pokud by si vzpomněl, pravděpodobně by byl odvezen na odběr krve anebo by muselo být měření opakováno po hodině a více a žalobce by tak musel na místě kontroly setrvat znatelně déle.

18. Žalobce nad rámec uvedeného upozornil na tvrzení policistů, dle kterého mají vše zdokumentováno na kamerách, přičemž v průběhu správního řízení žádné kamerové záznamy nedoložili. Věc se tak žalobci jeví, že policie České republiky účelově neposkytla dostupné obrazové materiály, aby se situace pohybovala pouze v rovině tvrzení tří zasahujících policistů.

19. Poslední námitkou žalobce byla vadnost výroku správního orgánu prvního stupně, že žalobce „řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu“. Dle žalobce není z výroku zřejmé, a správní orgány ani nezjistily, zda žalobce buď řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje, nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy ještě mohl být pod vlivem alkoholu. Uvedené zjištění však bylo povinností správních orgánů. Nikoho nelze odsoudit za alternativní jednání, případně za alternativní posouzení události.

20. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

21. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že v průběhu řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a je přesvědčen, že žalobou napadené rozhodnutí je věcné správné a zákonné, a proto s ohledem na uvedené navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Procesní postup krajského soudu

22. Žalobce v podání ze dne 28. 11. 2021 navrhl zdejšímu soudu obstarání důkazu, jímž měla být lékařská zpráva o ošetření právního zástupce žalobce z jara 2021 z infekčního oddělení Nemocnice Na Bulovce za účelem prokázání, že právní zástupce žalobce byl v době ústního jednání před správním orgánem prvního stupně v takovém stavu, že se nemohl ze zdravotních důvodů jednání zúčastnit. Právní zástupce žalobce si následně nenechal z důvodu absence opakované návštěvy vytíženého infekčního oddělení v době pandemie Covid–19 vystavit lékařskou zprávu.

23. Zdejší soud přípisem ze dne 6. 12. 2021 žalobce informoval, že jím navrhovaný důkaz obstarávat nebude, neboť soud nemůže dohledávat důkazy namísto účastníků řízení. Nad rámec uvedeného krajský soud neshledal žádný relevantní důvod, pro který by si právní zástupce žalobce nemohl svou lékařskou zprávu obstarat sám.

V. Průběh jednání

24. Dne 30. 3. 2022 se konalo ve věci jednání, v nepřítomnosti účastníků. Žalobce požádal o odročení jednání, přičemž žalovaný omluvil nepřítomnost na jednání a souhlasil, aby věc byla projednána v jeho nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že při vyhlašování rozsudku byla přítomna pouze samosoudkyně, soud vyhlásil rozsudek vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu.

25. Žalobce dne 30. 3. 2022, tedy v den konání jednání, požádal o odročení soudního jednání z důvodu vyčkání vyhotovení důkazu ve prospěch žalobce a advokát se z jednání omluvil, neboť žalobce advokátovi dosud neuhradil odměnu za jednání, které bylo nařízeno na dne 30. 3. 2022. Dle soudu nelze považovat omluvu právního zástupce žalobce za náležitou omluvu, neboť aby mohla být soudem přijata, musí být uplatněna včas a musí obsahovat konkrétní důležitý důvod. V daném případě ovšem právní zástupce žalobce požádal odročení jednání z důvodu, že žalobce mu nezaplatil odměnu za jednání a dalším důvodem odročením měla být okolnost, že advokát žalobce den před jednáním, tedy dne 29. 3. 2022, si vyžádal zprávu od Fakultní nemocnice na Bulovce ohledně jeho návštěvy u lékaře. Tyto okolnosti dle soudu však nelze považovat za takovou událost, která by zabránila zúčastnit se jednání, neboť takovou okolností může být dle soudu například indispozice, eventuálně účast u jiného jednání. Tato překážka nebo jiná okolnost musí představovat „důležitý důvod; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnosti. Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, je tedy třeba považovat jen takovou okolnost (událost), která účastníku objektivně zabrání zúčastnit se jednání tak i okolnost účastníkem způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat za důležitou. V projednávané věci bylo nařízeno jednání na dne 30. 3. 2022 v 8:45 hodin, když k tomuto jednání byli předvoláni oba dva účastníci, když toto předvolání bylo žalobci, respektive jeho právnímu zástupci, doručeno dne 8. 3. 2022. Právní zástupce žalobce však až v den konání jednání doručil soudu žádost o odročení z důvodu, že byla jím vyžádána lékařská zpráva den před konáním ústního jednání. Soud má za to, že právní zástupce žalobce měl dostatečně dlouhou dobu na to, aby uvedenou zprávu včas vyžádal, ji považoval za nutné předložit. Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o překážku nebo jinou okolnost, která se vyznačovala charakterem nepředvídatelnosti, neboť právní zástupce žalobce měl dostatek času na to, aby uvedenou zprávu vyžádal a při jednání dne 30. 3. 2022 ji předložil. Rovněž tak skutečnost, že žalobce nezaplatil odměnu za právní zastoupení, není důležitým důvodem, pro který by mělo být jednání odročeno. Sám tedy žalobce způsobil, že se nezúčastnil jednání před soudem, soud neshledal důvod pro odročení jednání a jednal v jeho přítomnosti, neboť žalobce z důležitého důvodu o odročení nežádal, neboť jím uvedené okolnosti nepředstavují důležitý důvod pro odročení.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

27. Žaloba není důvodná. VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí 28. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

29. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

30. Žalobce konkretizoval námitku nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pouze v tom, že žalovaný shodně se správním orgánem prvního stupně flagrantně porušil základní zásady správního přestupkového řízení správním orgánem prvního stupně, které žalovaný následně akceptoval, na základě čehož došlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu ve věci a k následnému nesprávnému posouzení. Ve zbytku ponechal námitku nepřezkoumatelnosti ve zcela obecné rovině, pročež krajský soud k tomu ve stejné míře obecnosti uvádí, že neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky.

31. Dále žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost v nevypořádání se s jeho vyjádřením ze dne 14. 3. 2021 správním orgánem prvního stupně. I toto tvrzení ponechal žalobce ve zcela obecné rovině. Ve vyjádření ze dne 14. 3. 2021 žalobce rozporoval cestu k obchodnímu domu Lidl. Nadto žalobce namítal vadnost výroku, jelikož není zřejmé, který ze dvou skutků je mu přičítán (blíže viz bod VII.B tohoto rozsudku). V neposlední řadě žalobce ve vyjádření obsáhle komentoval výpovědi zasahujících policistů a konané jednání v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce.

32. Správní orgán prvního stupně se s konáním jednání bez přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce vypořádal již v usnesení ze dne 14. 10. 2020 jímž žádosti o odročení jednání nevyhověl. Ve svém rozhodnutí dále na stranách 5 a 6 rozsáhle popsal průběh výslechu zasahujících policistů a popsal průběh silniční kontroly včetně měření alkoholu v dechu. Jakkoliv se správní orgán blíže nezabýval argumentací žalobce stran vadnosti výroku, tuto vadu zhojil v následném řízení žalovaný, který na straně 4 na argumentaci žalobce reagoval. Jak již krajský soud uvedl výše, rozhodnutí obou stupňů tvoří jeden celek, a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala. Pro uvedené se krajský soud s námitkou nepřezkoumatelnosti neztotožnil. VI.B K námitce nezákonného konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce 33. Krajský soud se dále zabýval námitkou nezákonně konaného ústního jednání, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

34. Jak již krajský soud uvedl výše, správní orgán prvního stupně na den 15. 10. 2020 nařídil ústní jednání. Dne 13. 10. 2020 obdržel prostřednictvím datové schránky právního zástupce žalobce návrh na odročení nařízeného jednání. Usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. MUHU/38666/2020/Vt, rozhodl správní orgán prvního stupně o nevyhovění žádosti o odročení ústního jednání a pokračoval v řízení o přestupku. Ústní jednání dne 15. 10. 2020 se tak konalo v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, přičemž k ústnímu jednání se dostavili zasahující policisté – prap. M. H., prap. P. R. a nastržm. D. L.

35. Dle § 80 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) platí, že „[s]právní orgán může nařídit ústní jednání.“ Dle odstavce 4 stejného ustanovení platí, že „[k] ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu“ (důraz doplněn). Správní orgán by měl na tomto místě posoudit, zda omluva ze dne 13. 10. 2020 splňovala předpoklady náležité omluvy dle § 80 odst. 4 přestupkového zákona, tzn., zda byla řádně odůvodněna a zda byla učiněna s dostatečným časovým předstihem.

36. Správní orgán prvního stupně uvedenou úvahu provedl, což vyplývá z usnesení ze dne 14. 10. 2020, jímž správní orgán prvního stupně žádosti o odročení jednání nevyhověl. V tomto usnesení správní orgán prvního stupně dále uvedl, že „dospěl k závěru, že omluva zástupce obviněného nenaplňuje požadavek náležité omluvy, jelikož nebyla učiněna s dostatečným časovým předstihem. Skutečnost, že zástupce za sebe nenašel substituci, není řádnou omluvou“.

37. Nad rámec uvedeného krajský soud dodává, že žalobcem, resp. jeho právním zástupcem předestírané důvody absence považuje za nepřesvědčivé. Nejdříve žalobce požadoval odročení jednání dva dny před nařízeným jednáním před správním orgánem z důvodu kolize s jinými jednáními na straně právního zástupce, ačkoliv z předložených dokumentů vyplývá, že o kolizi musel právní zástupce vědět mnohem dříve. Žalobce k žádosti o odročení jednání doložil předvolání účastníka v odlišné věci, jehož měl taktéž zastupovat žalobcův právní zástupce. Jednání pod sp. zn. 6 A 143/2015 bylo u Městského soudu v Praze nařízeno na den 15. 10. 2020 (shodně s jednáním před správním orgánem prvního stupně v nyní posuzované věci). Datum vyhotovení předvolání je 29. 9. 2020. Stejně tak žalobce doložil vyrozumění o odročení dalšího jednání vedeného pod sp. zn. 6 A 86/2019, které bylo ze dne 24. 9. 2020 odročeno na datum 15. 10. 2020 tj. opět shodné datum s nařízeným jednáním ve věci žalobce. Datum vyhotovení předmětné listiny je 23. 9. 2020. Posledním předloženým dokumentem je předvolání k jednání vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 A 75/2019 na den 15. 10. 2020, přičemž datum vyhotovení předvolání účastníka je dokonce 17. 9. 2020. Jelikož ve všech uvedených věcech účastníky zastupoval právní zástupce žalobce, který disponuje datovou schránkou, je více než pravděpodobné, že mu uvedené skutečnosti musely být známy mnohem dříve, než – li dne 13. 10. 2020, tj. pouhé dva dny před nařízeným jednáním ve věci žalobce. Následně (po vydání usnesení o nevyhovění žádosti žalobce) se pak žalobce již nedovolával kolize s jinými jednáními svého právního zástupce, ale nově tvrdil nemožnost účasti na jednání z důvodu zdravotní indispozice svého právního zástupce, kterou dokládal printscreenem SMS zprávy z obrazovky telefonu, z níž se podává, že výsledek vyšetření na onemocnění Covid–19 u osoby VV, rok narození 1971, je negativní. Z uvedeného printscreenu přitom není zřejmé, kdy byl printscreen pořízen, neboť obsahuje pouze časový údaj „pátek 6:53“. Dále žalobce předložil potvrzení o karanténě právního zástupce ze dne 21. 9. 2020 (tj. 24 dnů před nařízeným jednáním, jež vystavila MUDr. T. sídlící v Olomouci). Bližší doložení pracovní neschopnosti právního zástupce (vyšetření v Nemocnici Na Bulovce) žalobce avizoval až v rámci vznesené žaloby. Uvedený postup nepovažuje krajský soud za přesvědčivý. Pokud by krajský soud přeci jen žalobcem předestřeným měnícím se verzím dal za pravdu, zůstává zde fakt, že omluvu nelze považovat s ohledem na uvedené (dostatečně předem známá kolize s jiným jednáním, resp. nedostatečně doložená zdravotní indispozice právního zástupce) za řádně odůvodněnou a učiněnou s dostatečným předstihem. Správní orgán prvního stupně tak správně nevyhověl žádosti žalobce a konal dne 15. 10. 2020 ústní jednání v žalobcově nepřítomnosti. Jednání před správním orgánem se konalo dne 15. 10. 2021, žalobce žádal dne 13. 10. 2021 o odročení z důvodu kolize s jinými jednáními, proto soud nepřihlédl k rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

38. Nad rámec uvedeného krajský soud k důkaznímu návrhu žalobce (lékařská zpráva prokazující indispozici právního zástupce žalobce) připomíná, že žalobce požadoval zajištění předmětného důkazu po krajském soudu, který přípisem ze dne 6. 12. 2021 žalobce informoval, že předmětný důkaz za žalobce, resp. jeho právního zástupce dohledávat nebude, přičemž zdůraznil, že neshledal důvod, proč by si předmětnou lékařskou zprávu nemohl vyžádat sám právní zástupce žalobce (neboť uvedená lékařská zpráva se týká jeho osoby, tudíž zde není překážka pro její vydání). Pro uvedené krajský soud důkaz v podobě předmětné lékařské zprávy nezajistil. VI.C K námitce podjatosti žalovaného 39. Krajský soud nedal žalobci za pravdu ani stran námitky vztahující se k podjatosti žalovaného. Žalobce uvedl, že se jednalo o podjatost rozhodující osoby, aniž by blíže specifikoval, o kterou úřední osobu se mělo jednat. Důvodem podjatosti dle žalobce byla absence neutrality ve vztahu k žalobci, neboť žalovaný konstatoval, že by odročení jednání muselo vést ke změně plánu služeb svědků – zasahujících policistů.

40. Absencí bližší specifikace námitky podjatosti se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 7. 2019, č. j. 9 As 70/2019 – 34, v němž uvedl, že „[p]odjatou může být z povahy věci jen osoba fyzická, podjatá nemůže být instituce. Vyjadřuje–li podjatost vnitřní vztah konkrétní rozhodující fyzické osoby k účastníku nebo předmětu řízení (zde přestupku) a současně je–li účastník limitován propadnutou lhůtou k uplatnění této námitky bez zbytečného odkladu, pak lze dle stěžovatele konstatovat, že není–li účastník s to bez zbytečného odkladu identifikovat ty osoby, k nimž jej má pojit vnitřní vztah k jeho osobě, zástupci nebo jeho přestupku, pak není tato námitka personálně vymezena. Není pak ani právního důvodu k tomu, aby k takové námitce bylo podle § 14 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přihlíženo“ (důraz doplněn). Krajský soud nemá důvod se od uvedeného jakkoliv odchýlit a uzavírá, že blíže nespecifikovanou námitku podjatosti žalovaného nepovažuje za relevantní. Fakt, že žalobce nesouhlasí s posouzení věci žalovaným, nemůže bez dalšího založit podjatost správního orgánu, resp. jeho blíže nespecifikovaných pracovníků.

VII. K námitce průběhu dechové zkoušky

41. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou vztahující se k nezákonně provedené dechové zkoušce. Opětovně je zde tvrzení žalobce, dle kterého nebyla trubička pro provedení dechové zkoušky rozbalena přímo před ním (dle jeho slov by si toho musel všimnout). Namísto toho žalobce uvádí, že byl rozptylován hovorem s dvěma dalšími zasahujícími policisty během toho, co třetí zasahující policistka rozbalila trubičku pro dechovou zkoušku v přítomnosti žalobce. Uvedené tvrzení neodpovídá obsahu správního spisu (výpovědím zasahujících policistů, které spolu korespondují a vyvracejí tvrzení uváděné žalobcem). Z výpovědi svědka prap. M. H. se podává, že „[d]echová zkouška byla provedena standardním způsobem dle metodiky. Trubička byla nová, řidiči byla ponechána.“ Z výpovědi svědka prap. P. R. vé se podává, že „[t]rubička do dechového přístroje byla nasazena a rozbalena před řidičem. Je možné řidič si toho nevšiml, jelikož se bavil s kolegy ohledně motoru a navíc byla tma. Nicméně vždy se trubička rozbaluje a nasazuje před řidičem, aby byly dodrženy veškeré hygienické podmínky. Na tomto důsledně vždy trvám.“ Z poslední výpovědi svědka nastržm. D. L. se podává, že „[t]rubička byla rozbalena před řidičem. Vždy se rozbaluje až před řidičem.“ 42. Krajský soud s ohledem na uvedené nemá důvod pochybovat o správnosti provedené dechové zkoušky. Jestliže měl žalobce pochybnosti o správnosti provedené dechové zkoušky, měl možnost požadovat transport k odběru krve za účelem potvrzení či vyvrácení naměřeného alkoholu v dechu. O uvedené žalobce nepožádal, nadto záznamy o průběhu jednotlivých dechových zkoušek podepsal, čímž vyjádřil souhlas s naměřenými hodnotami. VII.A K námitce chybějících videozáznamů Policie České republiky 43. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, dle které Policie České republiky účelově neposkytla dostupné obrazové důkazy (videozáznamy z policejních kamer na uniformách). Uvedené tvrzení o existenci záznamů předestřel pouze žalobce, který tvrdí, že mu zasahující policisté řekli, že mají vše zadokumentováno na kamerách. Uvedené tvrzení nemá oporu ve správním spisu a nevyplývá ani z výslechu jednotlivých zasahujících policistů. Uvedené prohlášení žalobce tak zůstalo pouze v rovině tvrzení. VII.B K námitce vadnosti výroku (stran jeho specifikace)

44. V neposlední řadě se krajský soud neztotožnil ani s námitkou žalobce vztahující se k absenci specifikace žalobci vytýkaného přestupkového jednání, kdy správní orgán prvního stupně uzavřel, že žalobce „řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu“. Krajský soud ve shodě s žalovaným neshledal ve správním orgánem prvního stupně zvolené formulaci výroku vadu, neboť zákon o silničním provozu v § 125c odst. 1 písm. b) uvedenou skutkovou podstatu definuje stejným způsobem. Pro naplnění uvedené skutkové podstaty je pak lhostejné, zda se u řidiče vozidla (žalobce) jednalo o řízení bezprostředně po požití alkoholického nápoje, či zda se jednalo o řízení vozidla v době, kdy žalobce ještě mohl být pod vlivem alkoholu. Podstatou uvedené skutkové podstaty je totiž fakt, že žalobci byla prostřednictvím dechové zkoušky zjištěna přítomnost alkoholu v dechu.

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Procesní postup krajského soudu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí VI.B K námitce nezákonného konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce VI.C K námitce podjatosti žalovaného VII. K námitce průběhu dechové zkoušky VII.A K námitce chybějících videozáznamů Policie České republiky VII.B K námitce vadnosti výroku (stran jeho specifikace)