č. j. 6 A 143/2015 – 205

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: K. L., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Magistrátu hlavního města Prahy se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v právní věci žalobce vedené pod sp. zn. S-MHMP 1217426/2014/BuO, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26.684 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci vedené pod sp. zn. S-MHMP 1217426/2014/BuO.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že v předmětné věci vydal žalovaný dne 26. 8. 2014, pod č.j. MHMP 1218889/2014/BuO platební příkaz. Proti tomuto příkazu podal zmocněnec žalobce P. K., nar. X, bytem X (dále též „zmocněnec žalobce“) dne odpor, a to e-mailem opatřeným důvěryhodným elektronickým podpisem, vydaným důvěryhodnou certifikační autoritou PostSignum, z elektronické adresy X. Žalovaný následně žalobci zaslal sdělení ze dne 6. 11. 2014, č.j. MHMP 1593407/2014, ve kterém žalobci sdělil, že příkaz nabyl právní moci, neboť podání, kterým byl proti němu podán odpor, nebylo opatřeno elektronickým podpisem.

3. Žalobce je přesvědčen, že podání obsahující odpor bylo podáno v souladu se zákonem a pro případ, že žalovaný bude tuto skutečnost dále rozporovat, navrhl, aby soud provedl dokazování znaleckým zkoumáním datové zprávy v podobě, ve které byla žalovanému doručena, popř. aby byl proveden znalecký posudek této zprávy. Jako přílohu k žalobě žalobce přiložil doklad o doručení odporu ze dne 9. 9. 2014, ze kterého dle žalobce vyplývá, že byl odpor řádně doručen (Certificate status: „OK“, signer: „X“).

4. Žalobce dále uvedl, že dne 11. 11. 2014 vydal žalovaný opravné rozhodnutí, proti kterému podal žalobce dne 28. 11. 2014 odpor. Uvedl, že došlo-li opravným rozhodnutím ke změně výroku rozhodnutí, počíná běžet nová lhůta pro podání odporu proti příkazu. Opravné rozhodnutí nelze zaměňovat s usnesením o opravě zřejmé nesprávnosti (písařské chyby).

5. Žalobce dále konstatoval, že pro případ, že by odpor podaný dne 9. 9. 2014 nebyl podán v souladu se zákonem, odpor podaný dne 28. 11. 2014 byl podán včasně a v souladu se zákonem. Uvedl, že zastává názor, že doručením odporu dne 9. 9. 2014, resp. 28. 11. 2014 vznikla žalovanému povinnost meritorně rozhodnout ve věci ve lhůtách dle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

6. Závěrem žalobce uvedl, že bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany, který mu nabízí procesní právní předpis, když dne 23. 11. 2014 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného k nadřízenému správnímu orgánu, tedy Ministerstvu dopravy. Žalobce přiložil jako přílohu k žalobě doklad ze dne 23. 11. 2014 o doručení této písemnosti do podatelny Ministerstvu dopravy, kterým mu ministerstvo oznamuje, že jeho „elektronické podání bylo doručeno v pořádku a bude vyřízeno dle pravidel pro provoz elektronické podatelny“.

7. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat v předmětném řízení rozhodnutí.

8. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2007, č.j. 7 Ans 1/2007 uvedl, že podmínkou přípustnosti podané žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je předchozí a bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpisy platné pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Uvedl, že podmínkou předchozího bezvýsledného vyčerpání prostředků proti nečinnosti se rozumí nejenom uplatnění (podání), ale též vyřízení ze strany správního orgánu. Nelze proto uplatnit prostředky ochrany před nečinností v rámci řízení před správními orgány a bez vyčkání, jak s ním naloží správní orgán, podat žalobu k soudu.

9. Jelikož žalobce v podané žalobě tvrdil, že dne 23. 11. 2014 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, požádal žalovaný nadřízený správní orgán o sdělení, zda byla žádost opravdu podána, neboť žalovanému tato skutečnost známa není. Dne 7. 10. 2015 byla žalovanému doručena e-mailová zpráva od X znějící následovně: „V případě pana L. bylo zjištěno, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem pana P. K. Jelikož žádost neobsahuje náležitosti podání dle SŘ, považujeme žádost za nepodanou, o výsledku šetření pan K. nebyl vyrozuměn a byl pouze vypracován úřední záznam. Přezkoumáním příslušné spisové dokumentace pak bylo zjištěno, že odpor byl podán bez uznávaného elektronického podpisu a podání nebylo dále potvrzeno nebo doplněno, proto správní orgán považoval odpor za nepodaný a po marném uplynutí zákonné lhůty k podání odporu na příkazu o uložení pokuty vyznačil právní moc. Ministerstvo dopravy, Odbor agend řidičů, tedy neshledalo žádné důvody k uplatnění opatření proti nečinnosti v této věci.“ Z tohoto vyjádření žalovaný dovodil, že zmocněnec žalobce nepodal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti v souladu s platnou právní úpravou, a proto se jí nadřízený správní orgán nezabýval. Z toho důvodu žalobce nesplnil podmínku žalobní legitimace dle ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

10. Žalovaný dále uvedl, že opravy zřejmých nesprávností písemného vyhotovení rozhodnutí, tj. i příkazu o uložení pokuty, se provádí buď ve formě opravného rozhodnutí, nebo opravného usnesení, a to v závislosti na tom, jaká část písemného vyhotovení rozhodnutí je předmětem opravy a také o jaký druh rozhodnutí jde. Bude-li se oprava týkat výrokové části, tedy některého z výroků nebo jejich vedlejších ustanovení, musí být provedena opravným rozhodnutím, které má stejné náležitosti jako rozhodnutí. Bude-li se oprava týkat jiné než výrokové části písemného vyhotovení rozhodnutí, tedy odůvodnění nebo poučení o opravném prostředku, bude o tom vydáno opravné usnesení. Žalovaný v tomto případě vydal opravné rozhodnutí týkající se výroku rozhodnutí, kterým opravil rok narození žalobce. Učinil tak opravu zřejmých nesprávností, opravné rozhodnutí nesloužilo k nápravě věcných nebo právních vad rozhodnutí nebo k jiným změnám obsahu již vydaného rozhodnutí. K této problematice dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č.j. 1 Afs 58/2009-541. Žalovaný dále uvedl, že záměnou roku narození žalobce ve výroku rozhodnutí nedošlo k úpravě práv a povinností žalobce, přičemž je z obsahu spisového materiálu zřejmé, že došlo pouze k písařské chybě, neboť rok narození žalobce je mnohokrát ve spise uveden správně. V případě opravného rozhodnutí nejde o opravu obsahu vydaného rozhodnutí, ale právě jen zřejmých nesprávností, ani v případě opravného prostředku proti opravnému rozhodnutí se proto nelze domáhat revize původního rozhodnutí, ale jen přezkumu opravného rozhodnutí.

11. Závěrem žalovaný uvedl, že podáním odvolání do opravného rozhodnutí není dotčeno původní rozhodnutí ve věci, v tom případě příkazu o uložení pokuty, přičemž žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, č.j. 1 As 112/2008-56, jehož závěry lze analogicky aplikovat i na nyní projednávaný případ.

12. Při ústním jednání před soudem konaném dne 27. 9. 2016 žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby a k tvrzení žalovaného, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem jeho zmocněnce, uvedl, že potvrzení o doručení tohoto podání ze strany podatelny Ministerstva dopravy je označeno slovy „v pořádku“.

13. Žalovaný při ústním jednání odkázal na své písemné vyjádření k podané žalobě. Dále uvedl, že potvrzení zprávy z podatelny Ministerstva dopravy je běžné. Toto potvrzení přijde odesílateli vždy při doručení zprávy do podatelny bez ohledu na to, zda doručené podání splňuje všechny náležitosti podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu.

14. Ústní jednání bylo odročeno za účelem vyžádání zprávy, ve které žalovaný podrobně zdůvodní, proč bylo podání žalobce ze dne 9. 9. 2014 vyhodnoceno jako nepodepsané elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb.

15. Dne 27. 10. 2016 byla soudu doručena požadovaná zpráva, ve které žalovaný uvedl, že Ing. M. B., zaměstnanec odboru informatiky Magistrátu hl. m. Prahy se k věci vyjádřil takto: „Z přiložených průvodek podání je patrné, že odesílatel odeslal e-mailovou poštou bezprostředně po sobě, tedy v jedné minutě, 2 různá podání. První s PID MHMPPXP06IU0W č.j. 1264012/2014 bez podpisu a druhé s PID MHMPXP06IU1R č.j. 1264017/2014 a elektronickým podpisem a věcně totožným obsahem. Elektronický podpis druhého dokumentu byl vyhodnocen jako neplatný, protože dokument (emailová zpráva) byl od podepsání změněn. Nesouhlasí haš dokumentu a haš získaná rozšifrováním elektronického podpisu. V tomto případě je neplatný elektronický podpis a již nemá smysl vyhodnocovat přiložený certifikát, tedy zda je o uznávaný elektronický podpis. K porušení konzistence dokumentu mohlo dojít při přenosu elektronického dokumentu datovou sítí nebo vědomou manipulací s obsahem zprávy před odesláním.“ K printscreenu obrazovky, který předložil žalobce, žalovaný uvedl, že tento důkaz prokazatelně neprokazuje, že skutečně i tato zpráva byla odeslána, když tento printscreen ukazuje pouze vlastnosti certifikátu, nikoli zprávy, neboť ta může být poškozena cestou. Elektronický podpis byl šifrovacím zařízením vyhodnocen jako neplatný, tudíž nedošlo ke splnění podmínky uvedené v ustanovení § 2 zákona č. 227/2000 Sb., nebylo tedy možné vyhodnotit skutečnost, zda došlý e-mail je opravdu odeslán od osoby, která ho měla elektronicky podepsat.

16. K dotazu soudu, zda byla Ministerstvu dopravy doručena žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti, zaslaná jménem jeho zmocněnce P. K. z e-mailové adresy X, Ministerstvo dopravy dne 14. 11. 2016 sdělilo, že tato žádost žalobce mu byla doručena prostřednictvím e- mailu bez uznávaného elektronického podpisu. Z toho důvodu na ní nebylo ve smyslu ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu doposud reagováno, neboť nebyla doplněna zákonným způsobem.

17. Při ústním jednání před soudem konaném dne 12. 1. 2017 zástupce žalobce uvedl, že nebyl seznámen s obsahem vyjádření žalovaného a Ministerstva dopravy. Uvedl, že zmocněnec žalobce podal řádný odpor, který opatřil tehdy platným elektronickým podpisem. K tvrzení žalovaného, že dokument mohl být změněn, žalobce uvedl, že zaměstnanec žalovaného nemůže uvádět nic jiného, než to, co je v souladu s jednáním žalovaného. Proto žalobce navrhl provedení důkazu výslechem příslušného zaměstnance. K vyjádření Ministerstva dopravy žalobce uvedl, že pokud by podání žalobce (žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti) ministerstvo ignorovalo, nedostal by na něj zmocněnec žalobce odpověď z elektronické podatelny. Uvedl, že i e-mail s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti byl podepsán uznávaným elektronickým podpisem, který byl v tehdejší době platný. Podle názoru žalobce tak žalovaný ani Ministerstvo dopravy účelově netvrdí pravdu. Navrhl, aby si soud od Ministerstva dopravy vyžádal výtisk žádosti ze dne jejího podání, včetně e-mailového podání týkajícího opatření proti nečinnosti.

18. Žalovaný při ústním jednání uvedl, že nesouhlasí s tvrzeními žalobce, přičemž odkázal na svá předchozí vyjádření ve věci.

19. Ústní jednání bylo za účelem předložení dokladů vztahujících se k žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti odročeno na neurčito. Zástupce žalobce byl zároveň vyzván k tomu, aby soudu označil doklady, ze kterých dovozuje, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti adresovaná Ministerstvu dopravy byla opatřena řádným elektronickým podpisem.

20. Dne 13. 1. 2017 bylo soudu doručeno podání žalobce, ve kterém navrhl provedení znaleckého posudku z oboru kybernetika, informační technologie. Dále navrhl, aby si soud vyžádal od žalovaného a Ministerstva dopravy žalobcova podání, přičemž tato svá e-mailová podání opětovně předložil soudu. Žalobce v tomto podání uvedl, že z přílohy č. 1 odporu ze dne 9. 9. 2014 plyne hlášení: „The digital signature on this message is invalid or Not trusted,“ které v překladu znamená: „Digitální podpis v této zprávě je neplatný nebo není důvěryhodný“. Uvedl, že je zřejmé, že certifikát jeho podpisu při jeho zobrazení až v lednu 2017 již není platný, když k jeho podpisu došlo v roce 2014, jelikož platnost a elektronický podpis certifikátu není časově neomezená a musí se obnovovat po roce na žádost uživatele certifikátu. V dialogovém okně „View Certificate, karta podrobnosti“ se objevuje zpráva: „Platnost od úterý 15. dubna 2014 do středy 15. dubna 2015.“ Dle žalobce byl tedy certifikát platný v době, kdy činil e-mailová podání ve věci. Žalobce dále zdůraznil, že je v obtížné situaci, kdy správní orgány popírají doručení řádných podání opatřených elektronickým podpisem, popř. tvrdí, že u podání došlo k porušení integrity při doručování na síti a že s nimi tedy nemohly nakládat jako s e-maily řádnými.

21. Následně soud vyzval Ministerstvo dopravy, aby předložilo úplný spisový materiál k žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ministerstvo dopravy dne 1. 2. 2017 požadované dokumenty zaslalo Městskému soudu v Praze, včetně dokladu o doručení předmětné žádosti.

22. Při ústním jednání před soudem konaném dne 12. 9. 2017 k dotazu soudu na žalovaného, v čem byl změněn haš dokumentu, žalovaný odkázal na vyjádření Ing. B. K dotazu soudu, zda nemohl být haš dokumentu změněn tím, že zmocněnec žalobce opatřil podpis v 13:07.52, zatímco z elektronické průvodky podání vyplývalo, že tak učinil v 14:07.52 (tzn. hodinový rozdíl), žalobce uvedl, že nastavení času počítače u příjemce může být jiné než u odesílatele. Žalovaný k tomuto dotazu uvedl, že různé nastavení počítače by nemělo mít vliv na haš dokumentu. K návrhům na doplnění dokazování soud uvedl, že zjistil dostatek skutkových okolností, které umožní právní posouzení věci.

23. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, č.j. 6A 143/2015-87, byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí v předmětné právní věci, ve výroku II. mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Zdejší soud k předpokladům žaloby na ochranu proti nečinnosti podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. uvedl, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti byla doručena ministerstvu dne 23. 11. 2014. Žalobce obdržel z elektronické podatelny ministerstva jako odpověď na její podání automaticky generovanou odpověď, že „elektronické podání bylo doručeno v pořádku a bude vyřízeno dle pravidel pro provoz elektronické podatelny“. Z toho zdejší soud dovodil, že došlo ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. K vlastní nečinnosti žalovaného pak soud uvedl, že žalobci nelze odepřít spravedlnost a přístup ke správnímu orgánu. Z průběhu správního řízení a z údajů vyplývajících ze správního spisu vztahujících se k podpisu odporu podaného žalobcem proti příkazu je podle soudu třeba za použití zásady v pochybnostech ve prospěch dovodit, „že žalobce splnil svou povinnost a podání opatřil elektronickým podpisem.“ Skutečnost, že podání (odpor) podepsal a odeslal, podle soudu žalobce dostatečně v žalobním řízení prokázal printscreeny obrazovek dokládajících, že elektronická zpráva obsahující jako přílohu odpor podepsaný elektronickým podpisem z počítače žalobce odešly.

24. Ke kasační stížnosti žalovaného byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2018, č.j. 8 As 248/2017-47, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že městský soud se v řízení spornou otázkou, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky proti nečinnosti, zabýval pouze potud, že z printscreenu obrazovky obsahující automaticky generovanou odpověď elektronické podatelny ministerstva dovodil, že písemnost ze dne 23. 11. 2014 byla tomuto ministerstvu doručena. Nejvyšší správní soud označil tento názor městského soudu za předčasný, neboť automaticky generovaná odpověď nemohla v žádném případě u žalobce (jednajícího zmocněncem) vyvolat dojem, že jeho podání splňuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 37 odst. 4 správního řádu, zejména že je opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Tato odpověď byla pouze potvrzením, že žalobcova písemnost se dostala do sféry dispozice správního orgánu, tedy do jeho elektronické podatelny. Uvedl, že doposud tak nebyla postavena na jisto skutečnost, zda toto žalobcovo podání bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, přičemž se jedná o zcela zásadní otázku, která je předpokladem přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti a jejího meritorního posouzení. Bylo-li by totiž potvrzeno tvrzení žalovaného, že žádost o uložení opatření proti nečinnosti nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem, byl by správný i závěr žalovaného, že k takovému podání správní orgány vůbec nebyly povinny přihlížet. V tom případě nebylo ministerstvo vůbec povoláno na základě této „žádosti“ přistoupit k posouzení, zda je žalovaný nečinný a zda je třeba přijmout některé z opatření proti nečinnosti podle ustanovení § 80 správního řádu, a nemělo tudíž ani povinnost informovat žalobce o tom, jak toto jeho podání (bez právních účinků), bylo posouzeno a vyřízeno. Podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků proti nečinnosti před podáním žaloby podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. by tak nebyla splněna. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že městský soud však své úvahy vyslovené v rozsudku zaměřil převážně na posouzení toho, zda odpor proti příkazu žalobce opatřil uznávaným elektronickým podpisem a zda měl stěžovatel povinnost pokračovat v řízení o přestupku věcným posouzením a rozhodnutím. Naopak otázkou přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se zabýval pouze okrajově, na základě zcela neúplných zjištění a podkladů.

25. Po vrácení věci soud usnesením ze dne 28. 4. 2020, č.j. 6A 143/2015-119, ustanovil pro toto řízení znalecký ústav: Risk Analysis Consultants, s.r.o., IČ: 636 72 774, se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, znalecký ústav z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika se zaměřením na poskytování služeb v oblasti analýzy a posuzování bezpečnostních rizik informačních systémů (§ 127 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“ a „znalecký ústav“). Znalci bylo soudem uloženo vypracování znaleckého posudku, ve kterém soud žádal zodpovězení následujících otázek: 1) Zda bylo podání žalobce ze dne 23. 11. 2014 (zaslané elektronickou poštou z e-mailové adresy X a obsahující žádost o uložení opatření proti nečinnosti) opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2012)? 2) Uvede další důležitá zjištění znalce.

26. Dne 7. 8. 2020 byl soudu doručen znalecký posudek z oboru Kybernetika, odvětví výpočetní technika ze dne 6. 8. 2020, č.j. ZU-RAC: 263-3.003.01-2020. Znalecký ústav dospěl na str. 32 posudku k následující odpovědi na soudem položenou otázku: „Na základě výstupů znaleckého zkoumání v rámci tohoto posudku, kdy byly využity všechny dostupné informace, které bylo možno získat z podkladů od Zadavatele a informací dotčených třetích stran (CA PostSignum) a aplikovány metody a postupy na jejich ověření, je možno konstatovat, že bylo podání Žalobce ze dne 23. 11. 2014 (zaslané elektronickou poštou z e-mailové adresy X a obsahující žádost o uložení opatření proti nečinnosti) opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (ve smyslu ust. § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2012).

27. Soud následně zaslal účastníkům řízení znalecký posudek k vyjádření. Žalovaný se dne 7. 9. 2020 vyjádřil v tom smyslu, že proti znaleckému posudku nemá námitky a netrvá na výslechu znaleckého ústavu.

28. Při ústním jednání před soudem konaném dne 15. 10. 2020 zástupce žalobce uvedl, že souhlasí se znaleckým posudkem. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

29. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

30. Dne 26. 8. 2014 vydal žalovaný pod č.j. MHMP 1218889/2014/BuO příkaz o uložení pokuty, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), neboť dne 13. 8. 2014 ve 13:44 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz, reg. zn. X v P. 5 na ul. S., ve směru jízdy z centra města, 100 m před sjezdem na městskou část Z., kde byla jím řízenému vozidlu v průběhu jízdy orgány Policie ČR naměřena rychlost jízdy 106 km/hod, přestože je v tomto úseku místní úpravou – dopravní značkou B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ stanovena maximální rychlost jízdy 80 km/hod v obci. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.500 Kč.

31. Příkaz byl žalobci doručen fikcí dne 8. 9. 2014, jelikož si jej žalobce ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí, nevyzvedl.

32. Dne 10. 9. 2014 byla prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalovanému doručena plná moc ze dne 3. 9. 2014, kterým žalobce zplnomocnil pana P. K. k zastupování v předmětném správním řízení.

33. Téhož dne bylo žalovanému zmocněncem žalobce doručeno podání, které bylo podle průvodky elektronického podání opatřeno neplatným (chybným) podpisem. Téhož dne obdržel žalovaný další podání od zmocněnce žalobce, které dle průvodky elektronického podání rovněž nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Obsahem obou podání byl odpor proti příkazu o uložení pokuty a plná moc.

34. Ze spisu vyplývá, že žalovaný následně požádal odbor informatiky Magistrátu hlavního města Prahy o prověření platnosti elektronického podpisu výše uvedených podání. Dne 8. 10. 2014 obdržel žalovaný odpověď, ve které je mimo jiné uvedeno, že „podpis pana K. je neplatný, protože dokument je odlišný od dokumentu, který podepsal. Tedy s datovou zprávou bylo manipulováno (např. antivirovým programem). Žádné PDF není podepsané.“

35. Dne 6. 11. 2014 žalovaný vyznačil na příkazu o uložení pokuty právní moc (tj. datum 16. 9. 2014) a zároveň pod č.j. MHMP 1593407/2014/BuO zaslal žalobci sdělení, že příkaz nabyl právní moci, neboť podání, kterým byl proti němu podán odpor, nebylo opatřeno elektronickým podpisem.

36. Dne 11. 11. 2014 vydal žalovaný pod č.j. MHMP 1620104/2014/BuO opravné rozhodnutí, kterým opravil výrokovou část příkazu o uložení pokuty ze dne 26. 8. 2014 znějící: „L. K., nar. X, bytem S. 281/70, K. V.“ takto: „L. K., nar. X, bytem S. 281/70, K. V.“

37. Dne 28. 11. 2014 bylo žalovanému doručeno podání zmocněnce žalobce, opatřené zaručeným elektronickým podpisem, ve kterém uvedl, že opravným rozhodnutím došlo ke změně výroku příkazu a tím de facto k vyhotovení zcela nového příkazu, proti kterému podává odpor.

38. Žalovaný toto podání vyhodnotil jako odvolání proti opravnému rozhodnutí a dne 22. 12. 2014 jej předal Ministerstvu dopravy jako nadřízenému správnímu orgánu příslušnému k rozhodnutí.

39. Městský soud v Praze přezkoumal postup žalovaného z hlediska, zda měl za povinnost vydat příslušné rozhodnutí, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu je v době vydání tohoto rozsudku (ustanovení § 81 odst. 1, 2 s.ř.s.), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto:

40. Podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, v rozhodném znění, bylo podání možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datově sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

41. Podle ustanovení § 37 odst. 5 téhož zákona ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 4 věty první, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.

42. Právní úprava příkazního řízení je obsažena v ustanovení § 87 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“). V odst. 1 tohoto ustanovení je uvedeno, že není-li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil a nebyla-li věc vyřízena v blokovém řízení, může správní orgán bez dalšího řízení vydat příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty. Dle odst. 4 téhož ustanovení obviněný z přestupku může proti příkazu podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor správnímu orgánu, který příkaz vydal. Včasným podáním odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Dle odst. 5 citovaného ustanovení příkaz, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí.

43. Soud se nejprve musel vypořádat s otázkou, zda žaloba byla podána za podmínek ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s., tedy zda žalobce před jejím podáním bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

44. Nejvyšší správní soud ve svém zrušovacím rozsudku shledal v tomto směru pochybení městského soudu. V bodu [22] svého rozsudku konstatoval, že „[v] dalším řízení tedy městský soud nejprve postaví najisto, zda žalobcovo podání obsahující žádost o uložení opatření proti nečinnosti ze dne 23. 11. 2014 bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem či nikoliv a na základě těchto zjištění následně znovu posoudí splnění předpokladů přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s. ř. s., tedy bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Teprve za předpokladu, že shledá přípustnost této žaloby, znovu uváží, zda žalovaný byl nečinný, a žaloba je proto opodstatněná.“

45. Žalobce splnění této podmínky tvrdil a dokazoval ji předložením kopie svého podání ze dne 23. 11. 2014, adresovaného Ministerstvu dopravy, v němž upozorňoval na to, že Magistrát hlavního města Prahy je v jeho přestupkové věci nečinný a žádal, aby nadřízený orgán přikázal žalovanému vydat rozhodnutí ve věci sp. zn. S-MHMP 1217426/2014/BuO. K odeslání této žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti mělo dojít dne 23. 11. 2014 a její doručení do elektronické podatelny Ministerstva dopravy pak žalobce dokazoval kopií e-mailové odpovědi z podatelny Ministerstva dopravy s adresou [email protected].

46. Městský soud v Praze si v průběhu řízení u Ministerstva dopravy vyžádal informaci, zda mu byla doručena žádost pana K. L. o uplatnění opatření proti nečinnosti datovaná ke dni 23. 11. 2014. Z odpovědi Ministerstva dopravy ze dne 14. 11. 2016 vyplynulo, že žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti mu byla doručena prostřednictvím e-mailu bez uznávaného elektronického podpisu. Z toho důvodu na ní nebylo ve smyslu ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu reagováno, neboť nebyla doplněna zákonným způsobem. Soud si dále vyžádal spisový materiál vztahující se k výše uvedenému podání žalobce. Ve spise je založena samotná žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a založen doklad vytištěný Ministerstvem dopravy dne 8. 10. 2015 ve věci L. K. – žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, doručení této písemnosti do podatelny Ministerstva dopravy dne 23. 11. 2014 s tím, že podpis byl vyhodnocen jako neplatný.

47. Soud si dále v průběhu řízení u znaleckého ústavu nechal vypracovat znalecký posudek týkající se této sporné otázky. Ve znaleckém posudku ze dne 6. 8. 2020 dospěl znalecký ústav k závěru, že podání žalobce ze dne 23. 11. 2014, jež bylo zasláno elektronickou poštou z e-mailové adresy X a jež obsahovalo žádost o uložení opatření proti nečinnosti, bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem.

48. Dle názoru soudu je tak nade vší pochybnosti postaveno na jisto, že předmětné opatření proti nečinnosti ze dne 23. 11. 2014 bylo podáno řádně a bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Lze tak dospět k závěru, že podmínka přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s., tj. bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti, byla v daném případě splněna, což ostatně zdejší soud presumoval již ve svém dřívějším rozsudku.

49. Soud tedy shledal podanou žalobu přípustnou. Ve vztahu k důvodům podané žaloby (meritu věci) soud neshledal důvod odchýlit se od svých původních závěrů.

50. V daném případě je předmětem sporu otázka, zda byl odpor žalobce ze dne 9. 9. 2014 proti příkazu opatřen elektronickým podpisem. Pokud by odpověď na tuto otázku byla kladná, byl by podáním tohoto odporu předmětný příkaz zrušen a správní orgán by tak byl povinen pokračovat v řízení a následně vydat rozhodnutí ve věci. Příkaz by v takové situaci neměl účinky pravomocného rozhodnutí. Předmětem sporu je také zároveň otázka, jak má být prokazováno, že bylo podání opatřeno elektronickým podpisem.

51. Při posouzení této otázky soud vycházel z právní zásady „v pochybnostech ve prospěch“. Na jedné straně totiž stojí tvrzení a důkazy žalobce (printscreeny podání), které svědčí o tom, že odpor byl opatřen elektronickým podpisem s platným certifikátem. Na druhé straně stojí tvrzení žalovaného a správní spis, ze kterého vyplývá, že odpor takovým podpisem opatřen nebyl. Soud se za takové situace, kdy má pochybnosti o tom, zda odpor byl či nebyl opatřen elektronickým podpisem, musel ve smyslu výše uvedené právní zásady, přiklonit na stranu žalobce. Tvrdí-li totiž žalobce, že odpor podal řádně a opatřen elektronickým podpisem a na podporu svých tvrzení předložil soudu důkazy, nelze formalisticky vycházet pouze z obsahu správního spisu, kde je sice na předmětných průvodkách elektronického podání uvedeno, že podpis je neplatný (chybný), popř. že podání elektronickým podpisem vůbec nebylo opatřeno.

52. Soud si rovněž vyžádal na ústním jednání dne 27. 9. 2016 zprávu od žalovaného, ve které měl žalovaný soudu podrobně vysvětlit, proč bylo podání žalobce ze strany žalovaného vyhodnoceno jako nepodepsané elektronickým podpisem, když důkazy předložené žalobcem svědčí o opaku. Z vyjádření Ing. M. B., zaměstnance odboru informatiky Magistrátu hl. m. Prahy, který odkázal na vyjádření ředitele informatiky Ing. R. F., MBA ze dne 5. 10. 2016, však mimo jiné vyplývá, že „k porušení konzistence dokumentu mohlo dojít při přenosu elektronického dokumentu datovou sítí nebo vědomou manipulací s obsahem zprávy před odeslání“. Za takové situace a za určité míry pochybnosti, že podání mohlo být změněno cestou, aniž by na tom mohl mít žalobce jakýkoliv vliv či vinu, nelze žalobci odepřít spravedlnost a přístup ke správnímu orgánu, resp. odepřít mu možnost hájit svá práva v přestupkovém řízení, když k porušení konzistence dokumentu mohlo dojít při přenosu elektronického dokumentu datovou sítí.

53. Ke zpochybňování printscreenů ze strany žalovaného, soud uvádí, že jiný důkaz, který by mohl žalobce předložit na podporu svého tvrzení, že odpor opatřil elektronickým podpisem, prakticky ani není možné předložit. Z printscreenu předloženého žalobcem vyplývá, že zpráva odešla včetně příloh, přičemž žalovanému byly spolu se zprávou tyto přílohy doručeny. Printscreen předložený žalobcem tedy odpovídá tomu, co bylo doručeno žalovanému s jediným rozdílem, že podpis nebyl dle vyhodnocení podatelny platný. Dle názoru soudu by znalecké posouzení došlo ke stejnému závěru, stejně tak, jako tomu bylo v případě podání žalobce ze dne 23. 11. 2014. Rovněž pak soud k platnosti certifikátů uvádí, že jejich platnost není časově neomezená, přičemž je třeba je obnovovat. Při pozdějším zobrazení certifikátu se tak může jevit takový certifikát neplatným, ovšem v době učinění podání tento certifikát platný byl.

54. Z toho důvodu soud dospěl k závěru, že žalobce splnil svou povinnost a podání opatřil elektronickým podpisem. Skutečnost, že podatelna či šifrovací program vyhodnotily toto jako neplatný podpis, je v daném případě nepodstatná, a to z toho důvodu, že žalobce dle názoru soudu svou povinnost splnil. Odpovědností žalobce bylo, aby podání podepsal a odeslal, což dle názoru soudu v průběhu řízení prokázal. Žalovaný tak je dle názoru soudu povinen se odporem žalobce zabývat, pokračovat v řízení a následně vydat rozhodnutí ve věci.

55. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp.zn. IV.ÚS 1829/13, vyplývá, že přístup soudů a správních orgánů nemůže být v otázce posouzení, zda bylo podání opatřeno elektronickým podpisem, resp. zda se takový podpis vztahuje i na přílohy podání, přepjatě formalistický. Důsledkem takového postupu by bylo odepření práva žalobce na spravedlivý (řádný) proces. Soud tak v návaznosti na tento nález Ústavního soudu shrnuje, že v řízení je třeba prokázat jen to, co je možné vůbec z hlediska technických prostředků prokázat. Pokud tedy žalobce splnění své povinnosti (opatření podání elektronickým podpisem) prokázal, nebyla v daném případě dána možnost pro postup žalovaného, který k podání žalobce obsahujícímu odpor nepřihlédl.

56. Za tohoto stavu věci pak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto podle ustanovení § 81 odst. 2 s.ř.s. uložil žalovanému správnímu orgánu povinnost ve věci přestupkového řízení, sp. zn. S-MHMP 1217426/2014/BuO, rozhodnout.

57. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále odměna zástupce žalobce a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna náleží za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a 4x účast na jednání ve dnech 27. 9. 2016, 12. 1. 2017, 12. 9. 2017 a 15. 10. 2020) po 3.100 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, celkem tedy 18.600 Kč. Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů jeho zástupce ve výši 1.800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je tento povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (ustanovení § 57 odst. 2 s.ř.s.), ve výši 21 %. Celková výše nákladů řízení žalobce tedy činí 26.684 Kč.