Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

55 Ad 15/2016 - 53

Rozhodnuto 2017-10-27

Citované zákony (7)

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně R. K., bytem Č. B., P. 9, zastoupené Mgr. Magdalenou Rudolfovou, advokátkou, se sídlem Zátkovo nábřeží 448/7, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016 č.j. MPSV-2016/217017 - 913, takto :

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 20. 10. 2016 č.j. MPSV-2016/217017-913 se z r u š u j e věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů nepřiznává. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Magdaleny Rudolfové se určuje částkou 2.600,-- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. Žalobou doručenou dne 21.12.2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016 č.j. MPSV- 2016/217017 – 913, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích č.j. 10286/2016/CBU ze dne 28. 1. 2016, jímž bylo rozhodnuto o příspěvku na péči tak, že návrh na změnu výše příspěvku podaný dne 18. 6. 2015 byl zamítnut. Příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 4.000 Kč měsíčně. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Žalobkyně v žalobě poukázala na to, že prvostupňovým rozhodnutím jí nebyl přiznán požadovaný příspěvek. Posudkový závěr lékařské komise považuje za nesprávný a neúplný, neboť lékařská zpráva ošetřujícího lékaře MUDr. J. M., psychiatra MUDr. M. P, šetření v bytě žalobkyně a závěr lékařské komise jsou v diametrálním rozporu, z něhož nelze jednoznačně určit, zda žalobkyně nezvládá 6 nebo 7 základních úkonů pro posouzení její závislosti na jiné osoby. Posudková komise zcela účelově zařadila žalobkyni do skupiny II. stupně se 6 nezvládanými životními úkony. Za zcela paradoxní považuje žalobkyně skutečnost, že byla přizvána k lékařské komisi na den 1. 8. 2016, přestože je od jara roku 2016 upoutaná na lůžko. Žalobkyni není zřejmé, z jakého důvodu se komise nedostavila do jejího bytu za účelem provedení šetření, v jakém zdravotním stavu se nachází, a to za přítomnosti pečovatele. Žalobkyně dále poukázala na svou omezenou hybnost s tím, že je od jara 2016 upoutaná na lůžko. Dále poukázala na svůj psychiatrický stav a slepotu, v důsledku čehož se nedokáže sama obout a obléci. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá 7 nebo 8 nezvládaných základních životních úkonů, proto má nárok pobírat příspěvek na péči podle § 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 108/2006 o sociálních službách ve výši 8.800 Kč měsíčně, neboť se u ní jedná o stupeň III, o těžkou závislost. Žalobkyně je téměř nevidomá, proto nezvládá základní životní potřeby. Žalobkyně považuje rozhodnutí za nesprávné, neboť nebyl řádně zkoumán její zdravotní stav, byla přizvána na jednání, přestože se nemůže dostavit. Žalobkyni mohl ovšem navštívit lékař a mohl si tak učinit představu o jejím zdravotním stavu. Posudková komise se tak zabývala otázkou zvládání základních životních potřeb pouze na základě zdravotnické dokumentace, ovšem nebyl zohledněn výsledek sociálního šetření, které bylo učiněno před více než rokem a nebyl tak zjištěn aktuální zdravotní stav žalobkyně. Žalobkyně je nevidomá, má psychické pohybové problémy, proto nezvládá minimálně 8 základních životních potřeb. Posudkový lékař nevzal v úvahu, že zdravotní stav žalobkyně se v roce 2015 zhoršil, což dokazují lékařské zprávy. Proto žalobkyně navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Ustanovená zástupkyně žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 3. 2017 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem je diagnostikovaná oční dysfunkce. Zdravotní stav žalobkyně je horší, než jak je popsán v napadeném rozhodnutí, neboť žalobkyni bylo diagnostikováno krvácení do sklivce, věkem podmíněná makulární degenerace obou očí ve stádiu jizev, přičemž se jedná o stav trvalý a léčbou neovlivnitelný. Dále byla žalobkyni nařízena hospitalizace na očním oddělení a vzhledem k tomu, že visus je menší než 3/60, je prakticky považována za slepou. Za slepotu na levé oko je žalobkyně fakticky slepá. Dle metodiky LPS úplná či praktická slepota vede k nezvládání další základní životní potřeby, a to oblékání a obouvání. Vzhledem k diagnostikované oční disfunkci a jejímu výrazném zhoršení a vzhledem k tomu, že žalobkyně je upoutána na lůžko, je zřejmé, že není schopna zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání, jímž se považuje stav, kdy je osoba schopna si sama vybrat oblečení a obutí, přiměřené okolnostem rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat a obouvat se, svlékat se a zouvat se a manipulovat s oblečením. Pro závěr o nezvládání této životní potřeby oblékání a obouvání stačí, aby žalobkyně nebyla schopna zvládat byť i jednu z aktivit. Vzhledem k průběžnému zhoršování oční dysfunkce žalobkyně ve spojení s močovou inkontinencí je i důvodná pochybnost o zvládání základní životní potřeby, a to výkon fyziologické potřeby. Závislost žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby ve skutečnosti odpovídá třetímu stupni, neboť není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb, to je orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost a k tomu navíc oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Proto by u žalobkyně mělo dojít ke zvýšení pobíraného příspěvku na péči. Proto je navrhováno zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě popsal průběh řízení před úřadem práce i průběh odvolacího řízení. Konstatoval obsah posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích, který považuje za úplný a přesvědčivý, bylo jím spolehlivě prokázáno, že žalobkyně splňovala od 18. 6. 2015 podmínky pro přiznání příspěvku na péči ve výši stanovené pro druhý stupeň závislosti. Komise jednala v řádném složení a při vypracování posudku vycházela z kompletní zdravotní dokumentace. U žalobkyně bylo provedeno sociální šetření dne 26. 1. 2016 v místě jejího trvalého bydliště za přítomnosti L. V., při kterém bylo zjištěno, že L. V. jedná v neprospěch žalobkyně, proto byl žalobkyni ustanoven opatrovník Statutární město České Budějovice. Posudková komise při stanovení závislosti vycházela z lékařských zpráv ošetřujícího lékaře - psychiatra a ze šetření v bytě žalobkyně. Komise se s námitkami žalobkyně ve svém posudku vypořádala, byl řádně zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Posudek neobsahuje žádný vnitřní rozpor a zohledňuje veškeré podstatné okolnosti případu. Žalovaný poukázal na to, že je v pravomoci lékaře posudkové služby, zda vyhodnotí podkladovou dokumentaci za dostatečnou a zda považuje za indikované a nezbytné mít přímý kontakt s posuzovanou osobou. Žalobkyně byla s ohledem na část námitek pozvána k jednání, možnost být vyšetřena třemi odbornými lékaři však nevyužila, přestože se ke kontrole psychiatrické a k očnímu vyšetření dostavila. Veškeré lékařské nálezy jsou součástí spisové dokumentace a komise je měla k dispozici a rovněž i žalovaný. Posudková komise se v posudku rovněž vyjádřila k hybnosti žalobkyně, její senzorice i psychickému stavu, přičemž v posudku se vyjádřila k namítaným základním životním potřebám a řádně zdůvodnila, z jakého důvodu je nelze považovat za nezvládané. Podle žalovaného rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy s ohledem na posudek Posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť žalobkyně je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém stupni. III. Obsah správních spisů. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Žalobkyně podala návrh na změnu výše příspěvku na péči. Dne 18. 6. 2015 bylo správním orgánem prvního stupně provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. Při šetření; žalobkyně uvedla, že je schopna chodit po bytě bez kompenzačních pomůcek, venku využívá skládací vycházkovou hůl. K lékaři se dopravuje v doprovodu L. V. u lůžka má zvonek a v případě potřeby si zazvoní. Sama si dojde na WC, drobnou hygienu provádí sama. Sama se obléká, špínu na oblečení nevidí, sama se dokáže najíst, jídlo jí připravuje L. V. Osoby vidí mlhavě, obličeje nerozezná, po bytě se vyzná, ale v terénu vidí překážku maximálně 1,5 metru před sebou. Okresní správa sociálního zabezpečení dne 16. 10. 2015 provedla posouzení zdravotního stavu žalobkyně pro účely příspěvku na péči, když bylo vycházeno z nálezu ošetřujícího lékaře, lékařských nálezů a sociálního šetření. OSSZ dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o středně těžkou závislost ve druhém stupni, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není žalobkyně schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při orientaci, komunikaci, stravování, péči o zdraví, osobní aktivity i péči o domácnost. Po provedeném sociálním šetření a posouzení stupně závislosti lékařem OSSZ bylo vydáno úřadem práce rozhodnutí, jímž byl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku zamítnut s tím, že nadále bude žalobkyni poskytován příspěvek na péči v původní výši 4.000 Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Odvolacímu orgánu bylo postoupeno odvolání proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 28. 1. 2016, kterým bylo rozhodnuto o odejmutí příspěvku na péči ode dne 1. 2. 2016 a proti usnesení úřadu práce ze dne 27. 1. 2016, kterým bylo rozhodnuto žádosti žalobkyně o ustanovení opatrovníka nevyhovět a opatrovníka nestanovit. Žalovaný si pro účely odvolacího řízení vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise učinila závěr, že žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni čtvrtém nebo třetím, u žalobkyně se jedná o středně těžkou závislost, jedná se o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. Žalobkyně není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb. Posudková komise učinila závěr, že v senzorice je žalobkyně limitována v oblasti zraku při věkem podmíněné makulární degeneraci obou očí, ke které přistupuje senilní katarakta obou očí, kdy se u žalobkyně jedná o zrakovou ostrost na úrovni silné slabozrakosti, oční nález je však již několik let stabilní. Praktický lékař uvádí, že na pravém oku jde o slepotu, tento údaj však nelze hodnotit jako validní. Zrakové funkce má žalobkyně omezeny zejména pro rozlišování detailů, je referována neschopnost vidění na větší dálku, uvedené zrakové postižení je podkladem ke zvládání základní životní potřeby, orientace i základní životní potřeby komunikace, sama si nepřipraví léky, nezvládá pak sama základní životní potřebu péče o zdraví, není schopna vyřídit osobní záležitosti, nezvládá tak základní životní potřebu osobní aktivity. Hraničně bylo uznáno i nezvládání životní potřeby stravování, k omezení hybnosti bylo konstatováno, že je doprovod zdůvodnitelný zrakovou disfunkcí, nikoli disfunkcí pohybovou. Komise po prostudování podkladové dokumentace v nepřítomnosti žalobkyně dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje především smyslové schopnosti žalobkyně a omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Žalobkyně není schopna zvládat celkem 6 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, nebo péči jiné fyzické osoby. Není schopna zvládat tyto základní životní potřeby: orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Žalovaný vyšel při rozhodování z posudku posudkové komise ze dne 30. 9. 2016 a považoval jej za úplný a přesvědčivý. Závěr posudkové komise byl shodný se závěrem OSSZ a nebyl v rozporu s výsledky provedeného sociálního šetření. Žalovaným byly námitky vyhodnoceny jako nedůvodné. Ke zrakovým funkcím bylo uvedeno, že nejsou na úrovni úplné nebo praktické slepoty s tím, že takovéto zdravotní postižení vede k nezvládání této základní životní potřeby, nelze tedy uznat, že nezvládne výběr prádla. Podle šetření se žalobkyně sama obléká, jen nerozliší špinavé oblečení, což nelze hodnotit jako rozhodnou skutečnost. IV. Právní názor soudu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba je důvodná. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách]. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný popsal průběh řízení před prvostupňovým správním orgánem a následně uvedl, na jakém posudkovém závěru se posudková komise usnesla. Dále je uvedena odborná lékařská dokumentace, která byla k dispozici Okresní správě sociálního zabezpečení, a to od praktického lékaře MUDr. J. M., oční ambulance, MUDr. Š. ze dne 26. 11. 2014, psychiatrie MUDr. P. ze dne 27. 1. 2015 a interny s tím, že si posudková komise vyžádala zprávu ohledně očního vyšetření MUDr. Š. datované dnem 31. 8. 2016, ze které vyplývá, že žalobkyně nevnímá výrazné změny ve vidění, dlouhodobě nečte. Jedná se u ní o VPMD obou očí, o senilní kataraktu obou očí s tím, že nález je již několik let stabilní. Dále je citována zpráva ohledně vyšetření od psychiatra s tím, že se u žalobkyně jedná o periodickou depresivní poruchu, dále posudkový závěr na straně 6-7, posudkového zhodnocení ohledně senzoriky, stran hybnosti a psychického stavu, kdy je doslovně opsán text posudkového zhodnocení na straně 6-7. Žalovaný se nevyjádřil k námitkám v odvolání, zcela převzal text z posudkového zhodnocení, který uvedl rovněž na straně 9 napadeného rozhodnutí, dále byl doslovně převzat text ze strany 8 posudkového zhodnocení ohledně oblékání a obouvání i ohledně tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby. Zcela doslovně byl tedy převzat text posudkového zhodnocení ze strany 11. Na straně 11 napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádal s námitkou ohledně průkazu ZTP/P a odborností, pracovních schopností a kompetencí posudkového lékaře OSSZ MUDr. V. T. Tato námitka nebyla žalovaným shledána jako důvodná. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podané žalobkyní obsahovalo zcela konkrétní odvolací námitky, které se týkaly jejího názoru, že nezvládá více základních životních potřeb, než které byly shledány lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze obecně uvádí, že námitkám v odvolání nebylo vyhověno s tím, že se posudková komise řádně s námitkami ve svém posudku vypořádala a že byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný vyhodnotil posudek posudkové komise MPSV za úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkaz. S ohledem na shora uvedený obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí soud dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí trpí vadou nepřezkumatelnosti. V rozhodnutí je popisován průběh správního řízení, kdy bylo konstatováno, že žalobkyně se k jednání posudkové komise nedostavila. Jak je uvedeno shora v napadeném rozhodnutí žalovaný zcela opsal posudkové zhodnocení, které vypracovala posudková komise a tento posudek v rozhodnutí citoval s tím, že posudek považuje za úplný a přesvědčivý a dovozuje z něj svůj závěr, že bylo spolehlivě prokázáno, že žalobkyně je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve druhém stupni, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb, ani 7 nebo 8 takových potřeb, není však schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb s tím, že tento stav byl zjištěn ke dni 18. 6. 2015. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se odvolacími námitkami konkrétně žalobkyní v odvolání formulovanými žalovaný nezabýval, pouze obecně odkázal na závěry posudku, přestože bylo jeho povinností se s námitkami vypořádat, uvést na základě jakých závěrů a zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně ostatní zpochybňované životní potřeby zvládá. Tyto úvahy napadené rozhodnutí neobsahuje, jestliže žalovaný pouze cituje posudkové zhodnocení, kde jsou sice některé úvahy obsaženy, žalovaný se však konkrétně námitkami vznesenými žalobkyní nezabýval. Žalovaný správní orgán si tak zjednodušil pozici při posuzování námitek žalobkyně, což má za následek nepřezkumatelnost jeho rozhodnutí. Pouhým přepisem obsahu posudku nemůže být zhojena vada nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí je nutno hodnotit jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud na rozdíl od odvolacího správního orgánu proto nehodnotí posudek za úplný a přesvědčivý, jestliže jeho závěr byl učiněn, aniž byla žalobkyně komisí řádně vyšetřena. Soud má za to, že v daném případě bylo nutno žalobkyni posudkovou komisí vyšetřit v případě, že byla k jednání posudkové komise přizvána a nedostavila se. Proto bylo namístě vyšetřit žalobkyni při návštěvě v místě jejího bydliště. Posudková komise však nesprávně vyšla z místního šetření, které bylo učiněno v delším časovém horizontu, než byl vypracován posudkovou komisí posudek dne 18. 6. 2015. Žalovaný se dále řádně nevypořádal konkrétně s výhradami žalobkyně ani s lékařskými zprávami, na které žalobkyně odkazovala. Citace z posudku posudkové komise nemůže v žádném případě nahradit vypořádání odvolacích námitek, a proto jsou ve světle požadavků procesního předpisu pro odůvodnění rozhodnutí nedostatečné. Soud zdůrazňuje, že je vždy třeba hodnotit odvolací námitky ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí, u každé námitky je pak třeba uvést, zda je považována za důvodnou či nikoliv a z jakých důvodů. Tento postup ze strany žalovaného dodržen nebyl. V rozhodnutí je vždy potřeba uvést, jaké důkazy měl správní orgán k dispozici, které důkazy byly pro správní orgán rozhodující a v případě zjištěných rozporů je potřeba činit další dokazování, kterým by byly případné rozpory odstraněny. Žalovaný správní orgán však tímto postupem nepostupoval, jestliže na námitky zcela formalisticky reagoval pouhým opisem posudkového zhodnocení. Bez náležitého odůvodnění námitek nemůže napadené rozhodnutí při soudním přezkumu obstát. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný nezdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že ostatní zpochybňované životní potřeby žalobkyně zvládá, jestliže bylo pouze odkázáno na závěry posudku. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jestliže nebylo v době rozhodování posudkové komise provedeno místní šetření v místě bydliště žalobkyně, která nebyla schopna pro svůj zdravotní stav se k jednání dostavit. Soud poznamenává, že žalovaný nereagoval ani na to, že žalobkyně zcela zpochybňovala výsledek sociálního šetření, a bylo proto namístě, aby byla znovu posouzena posudkovou komisí v rámci její návštěvy v místě bydliště žalobkyně. Schopnost zvládat základní životní potřeby se vždy posuzuje v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk posuzované osoby. Soud proto uzavřel, že v daném případě přetrvávají zásadní pochybnosti ohledně objektivních možností žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Jestliže nebylo provedeno v době rozhodování posudkové komise místní šetření, nebylo možné z posudku pro účely rozhodnutí ve věci vycházet a jestliže tak žalovaný učinil a nekriticky přijal závěry v něm obsažené, zatížil svůj postup vadami, neboť vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Krajský soud žalovanému za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci doporučuje provést místní šetření v místě žalobkyně za účelem řádného zjištění skutkového stavu věci. Za těchto okolností není pak namístě, aby se soud zabýval tím, jak posudková komise vypořádala svůj závěr o tom, že žalobkyně je schopna zvládat namítané základní životní potřeby. Toto hodnocení bude žalovaný povinen učinit znovu na základě nově a řádně zjištěného skutkového stavu věci. V. Závěr, náklady řízení. Krajský soud z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s., a to jednak pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a dále pro to, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění a odstranění pochybností, které zakládá nedostatečné posudkové hodnocení zdravotního stavu žalobkyně a s tím souvisejícího stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud zároveň věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž v tomto řízení bude žalovaný vázán závazným právním názorem krajského soudu obsaženém v tomto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, které však žádné náklady v souvislosti předmětným řízení nevznikly, resp. žádné náklady neúčtovala. Proto bylo rozhodnuto tak, že se se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení nebyl úspěšný. Žalobkyně zaslala soudu dne 20. 2. 2017 podání – doplnění správní žaloby ze dne 20. 12. 2016, které podal Mgr. Ing. L. V.. Toto doplnění žaloby bylo zasláno na základě generální plné moci datované dnem 1. 1. 2014, na základě které udělila žalobkyně plnou moc Mgr. Ing. L. V. k tomu, aby ji zastupoval ve všech věcech a při jednání s úřady, orgány státní správy a orgány místní samosprávy, právnickými a fyzickými osobami, vůči úřadům, státním orgánům a orgánům místní samosprávy. K tomuto podání ze strany soudu nebylo přihlédnuto s ohledem na to, že generální plná moc jde datována dnem 1. 1. 2014, přičemž žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 21. 12. 2015 žádala o ustanovení advokáta, a to s ohledem na její zdravotní stav, když její žádosti bylo vyhověno a soudem jí byla ustanovena advokátka Mgr. Magdalena Rudolfová. K doplnění žaloby by soud nemohl přihlížet i s ohledem na to, že toto podání bylo k soudu podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty od doručení napadeného rozhodnutí k podání žaloby. Ze strany soudu proto nebylo na námitky uvedené v doplnění správní žaloby reagováno. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně, Mgr. Magdaleně Rudolfové, advokátce byla přiznána odměna ve výši 2.600 Kč představující odměnu za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 bod 3 a § 9 odst. 2 advokátního tarifu (převzetí věci, sepis doplnění žaloby) a dvakrát režijní paušál po 300 Kč. Tato odměna bude vyplacena ustanovené zástupkyni žalobkyně Krajským soudem v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (2)