55 Ad 23/2018 - 67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyně Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně: R.K. bytem X zastoupená Mgr. Ing. L. V., obecným zmocněncem bytem P. 9, Č. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Praha 2 sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018 č. j. MPSV-2018/195051-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 4. 12. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018 č. j. MPSV-2018/195051-913, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích č. j. 0286/2016/CBU ze dne 28. 1. 2016, kterým bylo rozhodnuto o příspěvku na péči tak, že návrh na změnu výše podaný dne 18. 6. 2015 se zamítá s tím, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 4 000 Kč měsíčně a bylo rozhodnutí změněno tak, že žalobkyni byl zvýšen příspěvek z 4 400 Kč na 8 800 Kč od ledna 2017.

2. Žalobkyně v žalobě zejména napadá nesprávné posouzení vzniku nároku na příspěvek na péči ve III. stupni od ledna 2017. Má za to, že datum vzniku nároku na příspěvek na péči se datuje k datu podání žádosti ze dne 18. 6. 2015. Dále má za to, že byla zkrácena na svém právu na zvýšení příspěvku na péči na základě změny jejího zdravotního stavu, proto požaduje, aby jí byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni od června 2016, respektive od 1. 1. 2016 s tím, že hraniční doba, od které je nutno přiznat příspěvek na péči ve III. stupni je od března 2016.

3. Dále žalobkyně spatřuje nezákonnost řízení u odvolacího řízení ve věci nezastoupení osoby zákonným zástupcem od počátku řízení opatrovníkem nebo advokátem, když ustanovení opatrovníka Statutární město České Budějovice bylo kolizní a formální.

4. Dále žalobkyně napadá nesprávně posouzenou základní životní potřebu mobilitu, která byla uznána za nezvládanou až od roku 2017, neboť byla zcela nemobilní, upoutaná na lůžko. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tím, že jí nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb stravování a oblékání a obouvání. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem posudkového zhodnocení v posudku PK MPSV, kdy zejména odkazuje na lékařská vyšetření odborných lékařů, kdy má zejména výhrady k postupu M.E., dále namítá, že pojetí komise podle světského zákona je v jiných dimenzích a neslučuje se s pojetím křesťanských hodnot. Dále nesouhlasí se znaleckým posudkem T., který byl uveden jako jeden z podkladů, ze kterých PK MPSV vycházela.

5. Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost postupu žalovaného, kdy žalovaný nepostupoval v souladu s pokyny krajského soudu, proto nové rozhodnutí považuje za porušení principu předvídatelnosti rozhodování a zásahem do práva žalobkyně na spravedlivý proces. Dále považuje rozhodnutí za nesrozumitelné, nesprávné, neúplné a posudek považuje za nepřesvědčivý. Dále žalobkyně namítá nesprávné odůvodnění napadeného rozhodnutí a zejména postup oprávněné úřední osoby J.K.. Dále je žalobkyní namítán i postup žalované ve věci udělení plné moci ze strany žalobkyně zástupci.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázal na průběh řízení dosavadního a soudního řízení, kdy zejména poukázal na posudek PK MPSV, která v posudkovém zhodnocení uvedla, že vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a shledala důvody pro změnu, již přijatého posudkového závěru. PK MPSV se usnesla na dvojím posudkovém závěru, a to pro období od 18. 6. 2015 do 31., 12. 2016 a na období od 1. 1. 2017 do dne jednání komise. Dle posudkového závěru PK MPSV z období od 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016 uvedla, že nedochází ke změně vyhodnoceného stupně závislosti na péči a odkázala na předchozí jednání komise ze dne 30. 9. 2016, kde byly konstatovány skutečnosti, které shledala komise dále platné. Posudková komise v posudku konstatovala, že žalobkyni považuje ode dne 1. 1. 2017 za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni, kdy odůvodnila zvýšení stupně závislosti od tohoto data tím, že závislost na péči je doložena novou dokumentací. Datum změny nároku na příspěvek na péči byl zvolen na základě výsledků dokazování v průběhu správního řízení. Datum objektivní změny zdravotního stavu žalobkyně byl řádně odůvodněn a vysvětlen. V souvislosti s tím bylo odkázáno na spisovou dokumentaci a na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná řádně zdůvodnila, z jakého důvodu nebyla uznána základní životní potřeba, mobilita za nezvládanou před lednem 2017, proto považuje námitku žalobkyně, že byla nesprávně posouzena základní životní potřeba mobilita za nedůvodnou. K námitkám proti znaleckému posudku T. žalovaná uvedla, že posudek doložila sama žalobkyně a trvala na tom, že je nutno z posudku T. vycházet. Na tento posudek bylo nahlíženo jako na kterýkoli jiný prostředek důkazní, neboť není tzv. povinným důkazem. Hlavním důkazem byl posudek o stupni závislosti žalobkyně o příspěvek na péči. Žalovaná se s posudkovým závěrem PK MPSV ze dne 20. 8. 2018 zcela ztotožnila, neboť neshledala žádné okolnosti, které by nasvědčovaly možnosti nezvládání další základní životní potřeby ze strany žalobkyně. Posudek ze dne 20. 8. 2018 považuje žalovaný za srozumitelný. K námitkám vůči E. se žalovaný nevyjádřil. Pastorační péči žalovaný nerozporoval, odkázal na ustanovení týkající se podmínek nároku na příspěvek na péči, a to konkrétně na § 9, kde je řešeno jakým způsobem se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby.

7. K. jako oprávněná úřední osoba postupovala v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, kdy žádné pochybení nebylo ze strany úřední osoby shledáno. V průběhu nového odvolacího řízení byla doložena plná moc datována ke dni 1. 1. 2014, která byla doložena až v roce 2018. Proto žalovaná považovala za zplnomocněného zmocněnce žalobkyně V. Žalovaná neshledala důvodnou námitku, že nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb, stravování a oblékání a obouvání, a to s odkazem na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, dle něhož uznání základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání nebyl shledán medicínský důvod, kdy žalobkyně sama sdělila, že se převléká sama. Rovněž uvedla, že sama jí, jídlo nemusí mít nakrájené, přesto jí ho obecný zmocněnec připravuje. Sama si připraví jednoduché jídlo. Žalovaná má za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci.

8. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

9. Žalobkyně podala návrh na změnu výše příspěvku na péči. Dne 18. 6. 2015 bylo správním orgánem prvního stupně provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobkyně. Při šetření; žalobkyně uvedla, že je schopna chodit po bytě bez kompenzačních pomůcek, venku využívá skládací vycházkovou hůl. K lékaři se dopravuje v doprovodu L.V., u lůžka má zvonek a v případě potřeby si zazvoní. Sama si dojde na WC, drobnou hygienu provádí sama. Sama se obléká, špínu na oblečení nevidí, sama se dokáže najíst, jídlo jí připravuje L.V.. Osoby vidí mlhavě, obličeje nerozezná, po bytě se vyzná, ale v terénu vidí překážku maximálně 1,5 metru před sebou.

10. Okresní správa sociálního zabezpečení dne 16. 10. 2015 provedla posouzení zdravotního stavu žalobkyně pro účely příspěvku na péči, když bylo vycházeno z nálezu ošetřujícího lékaře, lékařských nálezů a sociálního šetření. OSSZ dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o středně těžkou závislost ve druhém stupni, kdy z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není žalobkyně schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při orientaci, komunikaci, stravování, péči o zdraví, osobní aktivity i péči o domácnost. Po provedeném sociálním šetření a posouzení stupně závislosti lékařem OSSZ bylo vydáno úřadem práce rozhodnutí, jímž byl návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku zamítnut s tím, že nadále bude žalobkyni poskytován příspěvek na péči v původní výši 4 000 Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala.

11. Odvolacímu orgánu bylo postoupeno odvolání proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 28. 1. 2016, kterým bylo rozhodnuto o odejmutí příspěvku na péči ode dne 1. 2. 2016 a proti usnesení úřadu práce ze dne 27. 1. 2016, kterým bylo rozhodnuto žádosti žalobkyně o ustanovení opatrovníka nevyhovět a opatrovníka nestanovit.

12. Žalovaný si pro účely odvolacího řízení vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise učinila závěr, že žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni čtvrtém nebo třetím, u žalobkyně se jedná o středně těžkou závislost, jedná se o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. Žalobkyně není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb. Posudková komise učinila závěr, že v senzorice je žalobkyně limitována v oblasti zraku při věkem podmíněné makulární degeneraci obou očí, ke které přistupuje senilní katarakta obou očí, kdy se u žalobkyně jedná o zrakovou ostrost na úrovni silné slabozrakosti, oční nález je však již několik let stabilní. Praktický lékař uvádí, že na pravém oku jde o slepotu, tento údaj však nelze hodnotit jako validní. Zrakové funkce má žalobkyně omezeny zejména pro rozlišování detailů, je referována neschopnost vidění na větší dálku, uvedené zrakové postižení je podkladem ke zvládání základní životní potřeby, orientace i základní životní potřeby komunikace, sama si nepřipraví léky, nezvládá pak sama základní životní potřebu péče o zdraví, není schopna vyřídit osobní záležitosti, nezvládá tak základní životní potřebu osobní aktivity. Hraničně bylo uznáno i nezvládání životní potřeby stravování, k omezení hybnosti bylo konstatováno, že je doprovod zdůvodnitelný zrakovou disfunkcí, nikoli disfunkcí pohybovou. Komise po prostudování podkladové dokumentace v nepřítomnosti žalobkyně dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje především smyslové schopnosti žalobkyně a omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Žalobkyně není schopna zvládat celkem 6 základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, nebo péči jiné fyzické osoby. Není schopna zvládat tyto základní životní potřeby: orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Žalovaný vyšel při rozhodování z posudku posudkové komise ze dne 30. 9. 2016 a považoval jej za úplný a přesvědčivý. Závěr posudkové komise byl shodný se závěrem OSSZ a nebyl v rozporu s výsledky provedeného sociálního šetření. Žalovaným byly námitky vyhodnoceny jako nedůvodné. Ke zrakovým funkcím bylo uvedeno, že nejsou na úrovni úplné nebo praktické slepoty s tím, že takovéto zdravotní postižení vede k nezvládání této základní životní potřeby, nelze tedy uznat, že nezvládne výběr prádla. Podle šetření se žalobkyně sama obléká, jen nerozliší špinavé oblečení, což nelze hodnotit jako rozhodnou skutečnost.

13. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016 č. j. MPSV-2016/217017-913 žalobou. Krajský soud rozsudkem č. j. 55 Ad 15/2016-53 rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 20. 10. 2016 č. j. MPSV-2016/217017-913 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a dále proto, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje doplnění a odstranění pochybností, které zakládá posudkové zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně a s tím souvisejícího stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Dle soudu bylo namístě vyšetřit žalobkyni při návštěvě v místě jejího bydliště, kdy žalovaný nereagoval na to, že žalobkyně zcela zpochybňovala výsledek sociálního šetření a bylo tedy namístě, aby byla žalobkyně znovu posouzena posudkovou komisí v rámci její návštěvy v místě bydliště.

14. Poté žalovaná dne 26. 1. 2018 požádala posudkovou komisí MPSV o doplnění posudkového závěru ze dne 30. 9. 2016. Žalobkyně byla dne 17. 7. 2018 navštívena v místě svého bydliště předsedkyní posudkové komise M.E. a tajemnicí posudkové komise.

15. Posudková komise MPSV vydala doplňující posudek dne 20. 8. 2018 včetně posudkového zhodnocení a protokolu z jednání. V tomto posudkovém závěru bylo konstatováno, že ke dni 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016 nešlo o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. d) nebo c) zákona č. 108/2006 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. nebo III., ale jedná se o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Ode dne 1. 11. 2017 se žalobkyně považuje za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).

16. Posudková komise v posudkovém zhodnocení uvedla, že vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a shledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Dospěla k závěru, že v období od 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016 nedochází ke změně vyhodnoceného stupně závislosti na péči, kdy posudková komise dospěla k závěru, že její závěry ze dne 30. 9. 2016 jsou stále platné. Dále dospěla posudková komise k závěru, že žalobkyni považuje ode dne 1. 1. 2017 za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. Od 1. 1. 2017 dochází ke zvýšení stupně závislosti na péči, a to s ohledem na odbornou dokumentaci, kdy byla zjištěna na počátku roku 2017 pokročilá atrofie mozku a AS encefalopatie, kdy došlo ke zhoršení hybnosti v posledním cca 1,5 roce. Dle posudkové komise není schopna žalobkyně dlouhodobě zvládat sedm základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby, kdy není schopna zvládat mobilitu, orientaci, komunikaci, tělesnou hygienu, péče o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Jedná se tedy o těžkou závislost III. stupně. S ohledem na závěr posudkového zhodnocení bylo vydáno žalovanou dne 27. 9. 2018 rozhodnutí č. j. MPSV2018/195051-213, jímž bylo změněno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že žalobkyni byl zvýšen příspěvek na péči ze 4 400 Kč na 8 000 Kč od ledna 2017.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. S účinností od 1. 1. 2012 platí, že osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. [§ 8 odst. 2 zákona o sociálních službách].

20. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách dále platí, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ustanovení § 9 odst. 4 téhož zákona platí, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

21. Základní direktiva pro hodnocení jednotlivých schopností zvládat životní potřeby je rozvedena v § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, podle něhož pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

22. Tato direktiva je dále konkretizována v ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., podle něhož platí, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.

23. Podle § 2 citované vyhlášky dále platí, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení 24. Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopise Ministerstva práce a sociálních prací nebo se zahajuje z úřední moci. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je posuzován podle 10 kritérií základních životních potřeb, které jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky. Ohledně schopnosti mobility se posuzuje, zda osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. V rámci posuzování schopnosti orientace je podstatné, zda osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Při posuzování komunikace je důležité, zda osoba je schopna se dorozumět a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Schopnost stravování se posuzuje tak, zda osoba je schopna vybrat si ke komunikaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Podmínka zajištění oblékání a obouvání je splněna tehdy, pokud je osoba schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K naplnění podmínky zajištění tělesné hygieny se posuzuje, zda osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Ohledně naplnění podmínky fyziologické potřeby se posuzuje, zda osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Ke splnění podmínky péče o zdraví musí být osoba schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky (schopnost zvládat základní životní potřebu se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem). V rámci splnění podmínky osobní aktivity musí osoba být schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku i prostředí jako vzdělání, zaměstnání, volnočasové aktivity, zařizovat své záležitosti. K naplnění podmínky péče o domácnost je třeba hodnotit, zda je osoba schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

25. Za neschopnost zvládání životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládnout alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

26. Úvodem krajský soud předesílá, že není povinností moci soudní detailně odpovědět na každou žalobcem uplatněnou námitku. Vzhledem k rozsahu podání žalobce (žaloba má 42 stran a replika 30 stran) se krajský soud uchýlil k odkazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, nebo ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09, která připouštějí možnost soudu reagovat komplexním a uceleným názorem na množství přednesených námitek, aniž by soud musel vypořádávat zvlášť každou jednotlivou žalobní argumentaci. Ústavní soud konstatoval, že: „…není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 – 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 – 30, bod 41). Úkolem krajského soudu tudíž je vypořádání se s obsahem a smyslem žalobní argumentace.

27. Předmětem sporu je posouzení zvládání základních životních potřeb, kdy žalobkyně zejména napadá nesprávné posouzení vzniku nároku na příspěvek na péči ve III. stupni od ledna 2017 a odkazuje na to, že datum vzniku nároku se datuje ke dni podání žádosti 18. 6. 2015. Navrhuje proto, aby jí byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni od června 2016, respektive od 1. 1. 2016, kdy hraniční dobu považuje od března 2016. Dále napadá nesprávně posouzenou základní životní potřebu, a to mobilitu, která byla uznána za nezvládanou až od roku 2017, neboť je zcela nemobilní, upoutaná na lůžko. Dále namítá, že zcela nesprávně nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb, stravování, oblékání a obouvání.

28. Nutno zdůraznit, že postup žalovaného byl již jednou předmětem přezkumu zdejšího soudu, když bylo konstatováno, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, kdy žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bylo mu uloženo, aby tyto nedostatky odstranil, zejména, aby bylo provedeno místní šetření v místě bydliště žalobkyně, která nebyla pro svůj zdravotní stav se k jednání schopna dostavit.

29. V nyní vedeném řízení se proto krajský soud zabýval postupem žalovaného po zrušení jeho původního rozhodnutí rozsudkem č. j. 55 Ad 15/2016-53, a to zejména v tom směru, do jaké míry dostál požadavkům vyjádřeným v dotčeném rozsudku, co do vyplnění existujících mezer ohledně rozhodného skutkového stavu a co do podání přezkoumatelného odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám, a to i v kontextu uplatněných žalobních námitek.

30. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku především poukázal na to, že v době rozhodování nebylo v době rozhodování posudkové komise provedeno místní šetření v místě bydliště žalobkyně, kdy žalovaný nereagoval na to, že žalobkyně zcela zpochybňovala výsledek sociálního šetření a bylo proto na místě, aby byla znovu posouzena posudkovou komisí v rámci její návštěvy v místě bydliště žalobkyně. Krajský soud zhodnotil, že na to žalovaný v novém řízení reagoval a nechal provést nové sociální šetření, kdy žalobkyně byla navštívena v místě bydliště dne 17. 7. 2018, kdy byla žalobkyně navštívena předsedkyní komise E. a tajemnicí K.

31. Ze záznamu o návštěvě vyplývá, že žalobkyně členky komise živě přivítala, na posteli se sama postavila, kdy uváděla, že nejistá je v chůzi asi 1,5 roku, ven sama nevychází, jen s obecným zmocněncem, kdy se usadí na lavičku před dům. Po schodech jde sama, drží se zábradlí oběma rukama, jde jen pod dohledem. Bylo vyzkoušeno, že při mobilitě skutečně potřebuje intervenci druhé osoby. Jemná motorika rukou nebyla dle pozorování nijak významně omezena. Žalobkyně byla mírně nepřesně orientovaná, časem věděla den v týdnu, roční období, reagovala živě, porucha nálady zřejmá nebyla, slyšela dobře, zrakové je orientovaná, neboť pochválila oblečení i účes předsedkyně komise Podle komise slovní zásoba byla v normě, ohledně stravování uvedla, že ji pan V. odvede ke stolu, jí sama, sama jídlo porcuje na větší kusy, na menší sousta jí jídlo porcuje pan V., k obouvání a oblékání uvedla, že přes den je v noční košili, převléká se sama, pan V. pouze dohlíží, aby oblečení neměla naruby. K tělesné hygieně sdělila, že ráno ji pan V. odvede do koupelny, malou hygienu provádí sama, celkovou hygienu s panem V., neboť se bojí pádu ve vaně. K výkonu fyziologické potřeby udala, že na WC jí odvádí pan Velecký, jinak hygienu na WC zvládá sama. Rovněž léky ji připravuje pan V., sama by je zrakem nerozlišila. Péči o domácnost provádí pan V.

32. Soud se zabýval i otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí, kdy se zabýval tím, zda z odůvodnění vyplývá stav mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé. Za nepřezkoumatelné rozhodnutí je považováno vždy rozhodnutí, které nevypořádává námitky vznesené v obraném prostředku a v takovém případě se jedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých důvodů jsou považovány správním orgánem námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. V daném případě soud vyhodnotil odůvodnění výroku žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť odůvodnění rozhodnutí poskytuje dostatečné vypořádání žalobkyní vznesených námitek. Správní orgány provedly náležité odůvodnění a vypořádání všech vznesených námitek žalobkyně, kdy byly shromážděny veškeré důkazy, které dávají dostatečný úplný a přesvědčivý podklad pro vydání napadeného rozhodnutí.

33. Nelze přehlédnout, že posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v přijatelném standardu probíhá na základě posudkových kritérií, tj. podle výčtu vymezených dílčích aktivit příslušné základní životní potřeby, která jsou uvedena v příloze č. 1 k vyhlášce o sociálních službách. Přitom neschopnost zvládat i pouze jedinou dílčí aktivitu znamená, že posuzovaný není schopen zvládat celou základní životní potřebu (§ 2a citované vyhlášky). Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a lékařské a posudkové orgány přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládnutou, je jejich povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014 č. j. 3Ads 50/2013- 32). Soud zdůrazňuje, že posouzení schopnosti zvládat základní životní potřebu vyplývá z objektivizovaných kritérií - příslušných dílčích aktivit základních životních potřeb.

34. Pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku, je rozptýlit obecným tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu posuzovaný zvládá, ale je nutné detailně se zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu. Rovněž polemika ohledně nezvládnutí určité aktivity, zda patří v daném případě, kupříkladu pod mobilitu či péči o zdraví, musí být jednoznačně vypořádána.

35. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla při prvním posuzování ohledně zvládnutí základních životních potřeb hodnocena tak, že žalobkyně není schopna zvládat pět nebo šest základních potřeb, že se u žalobkyně jedná o středně těžkou závislost, jedná se o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., kdy žalobkyně je v sensorice limitována v oblasti zraku při věkem podmíněné makulární degeneraci obou očí, ke které přistupuje senilní katarakta obou očí, kdy u žalobkyně se jedná o zrakovou ostrost v úrovni silné slabozrakosti. Uvedené zrakové postižení, kdy žalobkyně má omezeny zrakové funkce ohledně rozlišování detailů, kdy je referována neschopnost vidění na větší dálku, je pak podkladem k nezvládání základní životní potřeby orientace i základní životní potřeby komunikace, kdy sama si nepřipraví léky, nezvládá základní životní potřebu péče o zdraví, není schopna vyřídit osobní záležitosti, nezvládá tak životní potřebu osobní aktivity. Hraničně pak bylo uznáno i nezvládání životní potřeby stravování, kdy k omezení hybnosti bylo konstatováno, že je doprovod zdůvodnitelný zrakovou disfunkcí, nikoli disfunkcí pohybovou. Proto komise dospěla k závěru, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje ji především smyslové schopnosti a omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb, kdy žalobkyně není schopna zvládat šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc nebo péči jiné fyzické osoby. Není schopna zvládat tyto základní životní potřeby: orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost.

36. Na základě pokynu Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo pak provedeno místní šetření, které je uvedeno shora a byl následně vypracován posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dne 20. 8. 2018. Z posudku vyplývá, že posudková komise vycházela jednak z dokumentace, která byla k dispozici při jednání komise ze dne 30. 9. 2016, kdy ze strany žalobkyně byly doloženy rovněž k odvolání další lékařské zprávy a rovněž byla zapůjčena kompletní dokumentace od praktického lékaře a byly vyžádány lékařské nálezy ze strany posudkové komise, a to ohledně očního vyšetření a dále byla vyžádána celá zdravotní dokumentace z psychiatrie od P. Rovněž tak byl k dispozici posudkové komisi i soudně znalecký posudek z oboru psychiatrie primáře T. ze dne 17. 7. 2017, dle něhož žalobkyně sama uvedla validní údaje z rodinné a osobní anamnézy, kdy uvedla, že je schopna umýt si nádobí, dívá se na televizi, chodí ven s opatrovníkem, sama se obleče, je schopna si i oblečení vybrat, na záchod dojde sama nebo s pomocí, jí sama, jídlo nemusí mít nakrájené, ale přesto jí ho pan Velecký připravuje, sama si je schopna připravit i jednoduché jídlo, vidí na vzdálenost 1 m. Dle pana V. si zvládá obsloužit žalobkyně i jednoduchý mobil. Při vyšetření dobře spolupracovala, byla orientována všemi kvalitami, jen časem nepřesně. Odpovědi byly přiléhavé, má dobrou slovní zásobu. Aktuálně byla bez poruchy nálady, bez deprese, byly zjištěny jen mírné poruchy paměti, hlavně krátkodobé, mírně narušené kognitivní funkce. Posudková komise rovněž vycházela ze záznamu o návštěvě v bytě žalobkyně ze dne 17. 7. 2018 a následně pak vyhodnotila skutečnosti a shledala důvody pro změnu posudkového závěru s tím, že v období od 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016 nedochází ke změně stran vyhodnoceného stupně závislosti, kdy komise odlišně vyhodnotila základní životní potřebu stravování, a to v neprospěch žalobkyně, což ovšem nemá vliv na uznaný stupeň závislosti na péči. Posudková komise poukázala na to, že dne 30. 9. 2016 bylo konstatováno, že závislost na péči základní životní potřeby stravování je jen hraniční. Proto dle znaleckého posudku, jestliže sama žalobkyně uvedla, že sama jídlo nemusí mít nakrájené, kdy sama si připraví i jednoduché jídlo, pak tyto skutečnosti podporují schopnost žalobkyně zvládat tuto základní životní potřebu v dostatečném standardu. Komise poukázala na to, že omezená schopnost chůze není dle metodiky LPS jednoznačným důvodem ke zvládnutí základní životní potřeby stravování, kdy důvodem k uznání neschopnosti zvládat stravování, je pouze těžká disfunkce nebo anatomická ztráta horních končetin – ztráta úchopové schopnosti obou rukou, nevidomost obou očí a těžké duševní poruchy spojené se sociální desintegrací, tyto skutečnosti však nebyly u žalobkyně zjištěny, proto pak byl posudkovou komisí důvodně učiněn závěr, že žalobkyně nebyla v období od 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopna zvládat pět základních životních potřeb a vyžadovala tak každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, kdy nebyla schopna zvládat orientaci, komunikaci, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost, byla tak osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, jednalo se tak o středně těžkou závislost.

37. Soud proto učinil závěr, že byla-li osobě uznána závislost ve stupni středně těžké na základě posouzení nezvládání pěti základních životních potřeb ve smyslu § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pak zpochybnění zvládání další pouze jedné základní životní potřeby nemá vliv na přezkoumávanou zákonnost rozhodnutí, neboť pro středně těžkou závislost se vyžaduje nezvládání pěti nebo šesti základních životních potřeb.

38. Z posudku pak vyplývá, že nebyl shledán důvod žalobkyni vyšetřovat, neboť obsáhlá odborná lékařská dokumentace dostatečně dokládá míru jejího funkčního omezení, s čím se soud zcela ztotožňuje. Tato podkladová dokumentace byla vyhodnocena za dostatečnou, kdy soud poukazuje na to, že žalobkyně byla k prvnímu jednání pozvána, možnosti být vyšetřena odbornými lékaři však nevyužila, přestože se ke kontrole psychiatrické a k vyšetření očního lékaře dostavila.

39. Jak vyplývá z posudku ze dne 20. 8. 2018, od 1. 1. 2017 došlo u žalobkyně ke zvýšení stupně závislosti, a to s odkazem na novou odbornou dokumentaci, kdy na počátku roku 2017 byla zjištěna a doložena u žalobkyně pokročilá atrofie mozku AS encefalopatie (pokročilou atrofii mozku) což lze dát do souvislosti se zhoršováním hybnosti, což odpovídá i údajům, které uvedla žalobkyně při šetření v jejím bytě, kdy uváděla, že v posledním 1,5 roce došlo ke zhoršení její hybnosti. Komise se při stanovení data změny vycházela z odborného nálezu MR mozku, která byla provedena za hospitalizace na očním oddělení, kdy bylo zjištěno zhoršení stavu, než jak byl popsán při CT mozku v roce 2016. Komise proto dospěla k závěru, že od 1. 1. 2017 žalobkyně není schopna sedm základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, kdy není schopna zvládat a) mobilitu, b)orientaci, c) komunikaci, f) tělesnou hygienu, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a péči o domácnost. Tyto potřeby není schopna zvládat trvale v přijatelném standardu, ani za využití běžných pomůcek. Proto je žalobkyně považována za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve třetím stupni, kdy se tedy jedná o těžkou závislost. Nově tak jsou posuzovány jako nezvládané základní životní potřeby, a to mobilita a tělesná hygiena, kdy žalobkyně není schopna chůze v exteriéru a po schodech z důvodu vertiga bez dohledu a dopomoci druhé osoby, kdy ze stejných důvodů potřebuje i dohled a pomoc při mytí a celkové hygieně. Komise poukázala na to, že pan V. poskytuje péči hyperprotektivní, což podporuje rozvoj hypomobility a nárůst závislosti na péči. Komise proto při hodnocení stavu v současnosti vyhodnotila údaje sdělené žalobkyní s objektivizací somatických disfunkcí prokázaných odbornými vyšetřeními – ne ve všech aktivitách, kdy je pomáháno, pečováno a je pomoc nezbytná, neboť pan V. nemá náhled na některé skutečnosti.

40. Komise tak od 1. 1. 2017 neuznala závislost na péči v základní životné potřebě, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Základní potřeba stravování byla vyhodnocena pro období 18. 6. 2015 do 31. 12. 2016, kdy stav se nezhoršil, s tím, že stav zraku nelze hodnotit jako praktickou či úplnou slepotu, což vyplývá i ze záznamu o návštěvě v bytě žalobkyně, kdy bylo zjištěno, že žalobkyně nerozliší jen malé detaily, kdy sama uvedla, že se převléká sama, proto nejde o těžkou ani středně těžkou demenci. Pokud jde o výkon fyziologické potřeby, tak bylo konstatováno, že žalobkyně chodí na WC sama, kdy bylo doplněno, že doprovod na WC je vyhodnocen v základní životní potřebě mobilita.

41. S ohledem na shora uvedené je pak nedůvodná námitka žalobkyně, že jí nesprávně nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání, neboť jak vyplývá z posudku k uznání základních životních potřeb k nezvládání stravování a oblékání a obouvání nebyl shledán medicínský důvod, kdy poukázáno je zejména na to, že žalobkyně sama uvedla, že jí sama, jídlo nemusí mít nakrájené, přesto je jí panem V. připravováno, kdy sama si je schopna připravit jednoduché jídlo. Tato skutečnost pak podporuje závěr, že žalobkyně byla schopna zvládat tuto základní životní potřebu stravování.

42. Ke zvládání životní potřeby oblékání a obouvání komise uvedla, že žalobkyně nemá takovou poruchu struktur a funkci stran nosného a pohybového aparátu, pro které by nezvládala jednotlivé aktivity hodnocené u základní životní potřeby. Nemá rovněž žádnou závažnou disfunkci jemné motoriky rukou, kdy její zrakové funkce nejsou na úrovni úplné nebo praktické slepoty, proto nelze tak uznat, že by žalobkyně nezvládla výběr prádla. Jak bylo při šetření zjištěno, žalobkyně se obléká i obouvá sama, jen nerozliší špinavé prádlo, což nelze hodnotit jako rozhodnou skutečnost. Má psychické kompetence dostatečně k pravidelné výměně prádla, kdy k míře zrakového postižení bylo poznamenáno, že péče o čistotu prádla, je pak aktivitou hodnocenou v základní životní potřebě péče o domácnost. Komise rovněž vycházela z toho, že žalobkyně sama uvedla, že se převléká sama.

43. Z uvedeného je pak zřejmo, že nesprávně je napadán ze strany žalobkyně vznik nároku na příspěvek na péči ve třetím stupni od ledna 2017, jestliže je až od ledna 2017 datována objektivní změna zdravotního stavu žalobkyně, a to s ohledem na nový odborný nález.

44. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že datum uznání za osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby závisí na posouzení zdravotního stavu, což je věcí odborně medicínskou. Správně pak posudková komise odůvodnila zvýšení stupně závislosti od ledna 2017 tím, že tato závislost je doložena novým lékařským vyšetřením, které bylo na počátku roku 2017, kdy byly u žalobkyně zjištěná pokročilá atrofie mozku, což souvisí se zhoršováním její hybnosti.

45. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že nebyla správně posouzena i základní životní potřeba mobilita, která byla uznána za nezvládanou až roku 2017. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že žalobkyně uvádí termín imobility odlišně, kdy například v žalobě je uveden termín imobility od února 2016, přičemž žalobkyně jako důvod, proč se nemohla dostavit k jednání komise, uváděla, že je od března 2018 ležící. V protokolu o jednání komise ze dne 14. 5. 2018 se uvádí, že z kompletní zdravotní dokumentace lékaře, kterou měla komise k dispozici, nevyplývá, že by byla žalobkyně imobilní. Rovněž dle záznamu z návštěvy E. v místě bydliště žalobkyně tato skutečnost zjištěna nebyla, že by žalobkyně byla zcela imobilní a upoutána roky na lůžko, neboť žalobkyně byla schopna se sama na lůžko posadit, byla schopna pohybu o dvou francouzských holích a sama uváděla, že opouští byt i s pomocí pana V. mimo byt před dům, kdy je schopna s pomocí vyjít i schody.

46. Tato základní životní potřeba mobilita byla uznána posudkovou komisí za nezvládanou až od ledna 2017, jak vyplývá z odůvodnění posudku posudkové komise, kdy komise dospěla k závěru, že žalobkyně není schopna pouze v exteriéru a po schodech z důvodu vertiga bez ohledu a dopomoci druhé osoby. Rovněž soud tento závěr posudkové komise považuje za úplný a přesvědčivý.

47. Zcela nedůvodná je námitka žalobce ohledně M.E., kdy žalobkyně zejména nesouhlasí s posudkovým zhodnocením a závěrem posudku, ovšem soud považuje posudek za úplný a přesvědčivý, neboť v posudku byly řádně vypořádány námitky žalobkyně, kdy v tomto posudkovém zhodnocení bylo řádně vysvětleno, z jakých důvodů došlo ke změně názoru ohledně zvládání některých základních životních potřeb, a proto je rozhodnutí přezkoumatelné. V napadeném rozhodnutí pak byly řádně jednotlivé odvolací námitky vypořádány.

48. Pokud jde o námitky ke znaleckému posudku T., tak se jedná o posudek, který byl doložen žalobkyní. Uvedený posudek T. byl jen jedním z důkazů pro vypracování posudkové zhodnocení. Z posudkového zhodnocení vyplývá, že nebylo vycházeno při vypracování závěru pouze ze znaleckého posudku T., ale i z jiných důkazů, které jsou uvedeny shora. Když tento znalecký posudek byl zhodnocen v kontextu s dalšími důkazními prostředky, z čehož vyplývá, že tento znalecký důkaz byl jedním z podkladů pro vypracování posudkového závěru.

49. K námitkám vůči E. soud poznamenává, že s tímto posudkem byla žalobkyně seznámena a ze strany žalobkyně před správním orgánem nebyly námitky vůči této osobě vzneseny. Žalobkyně rovněž nereagovala na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v rámci řízení před žalovaným. K námitce žalobkyně, že pojetí komise je v jiných dimenzích a neslučuje se s pojetím křesťanských hodnot, soud poukazuje na to, že v daném případě je postupováno dle zákonných ustanovení uvedených v předchozí pasáži rozsudku nikoli podle křesťanských hodnot.

50. Nedůvodná je i námitka žalobkyně ohledně odůvodnění napadeného rozhodnutí a na postup oprávněné úřední osoby J.K., který pořizoval napadené rozhodnutí, jak je uvedeno v záhlaví napadeného rozhodnutí, kdy rozhodnutí bylo vydáno a podepsáno vedoucí oddělení D.P. Soud poukazuje na to, že je právem žalobce napadnout rozhodnutí odvolacího orgánu, když žaloba byla shledána v tomto směru nedůvodnou, neboť soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, je řádně odůvodněno a bylo i v něm reagováno na veškeré námitky vznesené žalobkyní. Ohledně námitek, které byly vzneseny vůči J.K., byla žalobkyně informována v průběhu odvolacího řízení, kdy nebylo zjištěno žádné pochybení ze strany oprávněné úřední osoby.

51. Nedůvodná je i námitka žalobkyně ohledně postupu žalované ve věci udělení plné moci ze strany žalobkyně L.V.. Ze spisu vyplývá, že žalobkyně doložila v průběhu nového odvolacího řízení plnou moc, která byla datována dnem 1. 1. 2014, proto byl opatrovník, který byl žalobkyni ustanoven pro správní řízení zrušen. Žalovaná pak správně považovala za zmocněnce žalobkyně V.. Soud poznamenává, že žalobkyně předložila plnou moc ze dne 1. 1. 2014 úřadu práce dne 28. 8. 2015 k zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí dávky příspěvek na péči. Dne 30. 12. 2015 obdržel úřad práce generální plnou moc ze dne 1. 1. 2014 k zastupování žalobkyně, následně proto pak úřad práce obecného zmocněnci písemností ze dne 18. 1. 2016 vyrozuměl, že ho považuje za zmocněnce žalobkyně. Dne 21. 1. 2016 pak žalobkyně zaslala úřadu práce sdělení, že doručení písemností je právně irelevantní, neboť zmocněnec není účastníkem řízení a žalobkyni nezastupuje s tím, že uvedená plná moc je určena pro jiné zastupování, kdy současně s tím žalobkyně prohlásila, že neustanovením opatrovníka z řad advokátů pro toto řízení vypovídá plná moc L.V. k zastupování ve správním řízení na odboru péče Úřadu práce České Budějovice. Z toho pak plyne, že plná moc, která byla doložena dne 28. 8. 2015 byla předložena v rámci správního řízení ve věci odejmutí příspěvku na péči nikoliv v rámci řízení o návrhu změnu na výše příspěvku na péči. Jak bylo zjištěno z usnesení Krajského soudu č. j. 7 Co 2345/2016-80 ze dne 14. 12. 2016, tak generální plná moc udělena žalobkyní je platná a návrhem o určení, že výpověď generální plné moci udělená zmocnitelkou R.K.dne 21. 1. 2016 je neplatná. Z toho pak plyne závěr, že správně v rámci nového odvolacího řízení byl Mgr. L.V. považován za zástupce žalobkyně na základě uvedené plné moci.

52. S ohledem na shora uvedené důvody soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

53. Náhrada nákladů řízení nebyla žalovanému přiznána dle § 60 odst. 2 s.ř.s, neboť žalovanému nelze ve věci sociální péče náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení