55 Ad 17/2018 - 155

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: M.Š. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2018, č. j. RN-655 117 0890-43091-BR, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Hanusovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 10 519 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o důchodovém pojištění“) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl námitky žalobkyně a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2018, č. j. R – 22. 3. 2018 – 43/655 117 0890, jímž byl žalobkyni ode dne 24. 4. 2018 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice (dále jen „lékař OSSZ“) ze dne 15. 3. 2018 nebyla žalobkyně invalidní, dle posudku poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 20%.

2. Dne 20. 8. 2018 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručena včasná správní žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované.

3. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně namítá nesprávné zjištění skutkového stavu – svého zdravotního stavu. Žalobkyně velice podrobně popisuje své zdravotní potíže v návaznosti na prodělané onkologické onemocnění, k čemuž poukazuje i na řadu dalších zdravotních komplikací tak, jak se v čase vyvíjely. V tomto směru poukazuje na dle jejího názoru nesprávné závěry lékaře OSSZ. Spolu s žalobou byla soudu předložena řada lékařských zpráv.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že při svém rozhodování vycházela z posudku ze dne 21. 6. 2018 vypracovaného pro účely námitkového řízení, dle tohoto posudku činil pokles pracovních schopností 25% a nešlo tak o invaliditu. Zpracovaný posudek dle žalované vyhovuje požadavkům zákona.

5. Dne 2. 10. 2018 obdržel krajský soud doplnění podané žaloby, ve kterém se žalobkyně vyjádřila k nevhodnému průběhu jednání u posudkové komise dne 1. 10. 2018, žalobkyně rovněž doložila další lékařské zprávy.

6. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti:

7. Žalobkyně byla v minulosti shledána invalidní ve III. stupni s poklesem pracovnách schopností o 70%, jak plyne z posudku o invaliditě posudkového lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 3. 1. 2017, doba platnosti posudku byla omezena do 31. 1. 2018.

8. Dle posudku lékaře posudkové služby OSSZ ze dne 15. 3. 2018 žalobkyně nebyla k tomuto dni invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, ani o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona a ani o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně byl způsoben odléčeným Ca mammae I.dx. T1 N1 M0 od 8/2016; rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším odpadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v rozhodném znění, pro kterou se stanovila míra poklesu pracovní schopnosti 20%, ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nebyla procentní míra měněna.

9. Správním rozhodnutím I. stupně byl žalobkyni od 24. 4. 2018 odejmut invalidní důchod, proti čemuž žalobkyně brojila námitkami.

10. Posudkový lékař ČSSZ ve svém posudku ze dne 21. 6. 2018 vypracovaném pro účely námitkového řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla invalidní, pokles pracovních schopností byl hodnocen dle kap. II, odd. A, pol. 1b vyhlášky o posuzování invalidity ve výši 25%. Závěry posudkového lékaře OSSZ byly akceptovány. Posudkový lékař vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a žalobkyní předložených lékařských zpráv. Konstatováno, že stav žalobkyně je dán po ukončené léčbě pro karcinom pravého prsu T1N0M0.Dle vyšetření 1/2018 a 4/2018 je onemocnění žalobkyně v remisi bez známek recidivy či generalizace. Posudkový lékař shrnul dosavadní pracovní praxi žalobkyně a vybrané lékařské zprávy a dospěl k uvedenému závěru.

11. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora v návaznosti na obstarané lékařské posudky.

12. Krajský soud na tomto místě konstatuje průběh řízení před krajským soudem, když s ohledem na obsah žalobních námitek nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV, pracoviště v Českých Budějovicích (dále jen „PK MPSV v ČB“). Jednalo se o posudek 1. 10. 2018. V návaznosti na podání žalobkyně ze dne 2. 10. 2018, ve kterém žalobkyně obsah vypracovaného posudku rozporovala, bylo zadáno vypracování doplňujícího posudku, který byl touto komisí vyhotoven dne 20. 2. 2019. Dne 27. 5. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém žalobkyně zpochybnila dosavadní posudky. Z tohoto důvodu bylo přikročeno k zadání vypracování srovnávacího posudku, který vyhotovila Posudkové komise MPSV, pracoviště v Praze (dále jen „PK MPSV v Praze“) dne 11. 11. 2019. Krajský soud předestírá, že posudkové závěry těchto posudků jsou ve své podstatě zcela totožné, vyjma drobného rozdílu v procentním hodnocení poklesu pracovních schopností žalobkyně (PK MPSV v ČB 25%, PK MPSV v Praze 20%). Žalobkyně ke každému posudku předložila rozsáhlý přednes, ze kterého se podávají důvody jejího nesouhlasu, rovněž byly předloženy lékařské zprávy. Dosavadní argumentaci žalobkyně včetně jí předložených lékařských zpráv měla PK MPSV v Praze k dispozici.

13. PK MPSV v ČB se ve svých posudcích ztotožnila se závěry posudkového lékaře OSSZ a ČSSZ. Komise popsala závěry vybraných lékařských zpráv, se kterými pracovala a shrnula dosavadní zdravotní stav žalobkyně. Byly konstatovány žalobkyní namítané subjektivní potíže (zejm. vyčerpání, komorbidity a následky léčby), ke kterým bylo následně uzavřeno, že byly zhodnoceny v rámci míry procentního poklesu pracovních schopností žalobkyně. Řešena byla i žalobkyní průběžně namítaná polyneuropatie, která byla sice z lékařských zpráv zjištěna, zároveň bylo ale poukázáno na to, že EMG vyšetření polyneuropatii objektivně nezjistilo. Stav žalobkyně byl navázán na trvající remisi jejího nádorového onemocnění, přičemž závažný následek léčby, který žalobkyně popisovala, nebyl objektivizován.

14. PK MPSV v Praze při svém posouzení dospěla ke stejným závěrům. Žalobkyně se zúčastnila jednání této komise spolu se svým právním zástupcem (resp. advokátním koncipientem).

15. V posudku komise uvádí, že žalobkyně má základní vzdělání (absolvovala odborné učiliště), nyní od roku 2007 pracuje jako léčitelka cca 4 hodiny týdně. Při jednání komise žalobkyně udala křeče HK i DK a zvýšenou únavu. Při operaci dostala infekci, špatně se hojila; hormonální léčba neprobíhala dobře (únava, krvácení apod.), absolvovala 32 ozáření. Pro zvýšenou únavu se necítila schopna práce. V diagnostickém souhrnu v návaznosti na vypsané lékařské zprávy konstatován stav po karcinomu pravého prsu; netolerance hormonální terapie; senzitivní osobnost, neuroticky disponovaná, akcentovaná a nevyrovnaná; bolesti a křeče končetin – polyneuropatie dle klinického obrazu (dle subj. potíží a vyšetření ladičkou), EMG nepotvrdilo, pregalin netolerován, nelze vyloučit postižení tenkých vláken; protahovaná únava, nadměrná spavost, nevýkonnost; koxalgie s normální hybností kyčelních kloubů při incipientní oboustranné postdysplastické koxartróze, artrózy symfýzy a Sl kloubů; hypertenze; diabetes mellitus 2: typu na dietě; hyperurikémie; v mládí vředová choroba, operace tříselné kýly, appendektomie; astma bronchiale t. č. pod kontrolou; atopický terén. Po datu vydání napadeného rozhodnutí je mj. konstatováno vyšetření v Centru lékařské genetiky v Českých Budějovicích – 30. 10. 2019 diagnostikovány trombofilní stavy – vyšší riziko vzniku žilní trombózy.

16. Komise se v rámci svého posudkového závěru vypořádala s hodnocením posudkového lékaře ze dne 3. 1. 2017, kdy byla žalobkyně hodnocena jako invalidní ve III. stupni, což s ohledem na průběh léčby považovala komise za předčasné. V návaznosti na to komise shrnula průběh léčby žalobkyně, včetně objektivizovaných zdravotních potíží. Komise se dále zabývala i následně vypracovanými posudky, přičemž s hodnocením zdravotního stavu žalobkyně se komise s těmito posouzeními ztotožnila, na rozdíl od posudkového lékaře ČSSZ a PK MPSV v ČB dospěla ale k závěru, že procentní míra poklesu pracovních schopností žalobkyně činí v rámci dané kapitoly 20%, nikoli 25%. Tento svůj závěr komise odůvodnila tím, že pro dané postižení stanovuje vyhláška procentní rozmezí od 15/ do 25% a stav žalobkyně včetně komorbidit neodůvodňuje volbu bodového „stropu“ v rámci kapitoly II., odd. A, položky 1, písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Stav po mastectomii považovala komise za vhodně zvolené posudkové kritérium s ohledem na dlouhou remisi, přičemž nebylo indikováno použití jiných odstavců, pokud je stav žalobkyně onkology hodnocen PS WHO 1 a nelze tedy konstatovat přítomnost středně těžkého nebo ještě závažnějšího funkčního postižení. Komise se výslovně zabývala i dalšími potížemi žalobkyně v jejich kontextu nebyly dány podmínky pro odchýlení se od uvedeného závěru či k použití § 3 vyhlášky. Přetlaková choroba i cukrovka jsou u žalobkyně bez orgánových komplikací, jsou kompenzované léčbou, hyperurikémie je bez významného postižení funkce kloubů; postdysplastická koxartóza je incipientní; artróza symfýzy a sakroiliakálních kloubů nemají dopad na pracovní potenciál; polyneuropatie nebyla s pomocí EMG potvrzena. Dále je uzavíráno, že osobnost žalobkyně je senzitivní, neuroticky disponovaná, akcentovaná, nevyrovnaná. V žalobě uváděné četné polymorfní potíže kladla komise vesměs na vrub osobnostní struktury žalobkyně.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Krajský soud nařídil po vyhotovení srovnávacího posudku od PK MPSV ČR v Praze jednání, které proběhlo dne 16. 12. 2019. Při jednání byl konstatován dosavadní postup v řízení a obsah jednotlivých posudků, srovnávací posudek PK MSPV ČR v Praze byl proveden jako důkaz. Žalobkyně setrvala na podané žalobě a shodně jako ve svých písemných podáních široce rozporovala správnost vyhotovených posudků.

19. Žaloba není důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

22. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

23. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudky posudkovými komise MPSV. Tyto posudky byly vyhotoveny posudkovými komisemi zasedajícími v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání PK MPSV ČR v Praze (poslední posudek) přítomna a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, jakož i lékařské a jiné zprávy předložené samotnou žalobkyní. Jednání komise se účastnil i právní zástupce žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se jednání uvedené posudkové komise účastnila, posudková komise měla k dispozici dosavadní posudky včetně všech připomínek žalobkyně a všech lékařských zpráv, které žalobkyně připojila ke svým podáním, má krajský soud za to, že právě tento posudek v co nejširší možné míře posuzuje stav žalobkyně a proto z něho primárně vychází.

24. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobkyně obsažených v podané žalobě a jejích dalších podání. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila předchozí posudkové závěry. Posudková komise rovněž řádným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila své posudkové závěry, které dala do kontextu předchozích posudkových závěrů, dle kterých žalobkyně nebyla shledána invalidní.

25. Krajský soud má z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 20% a ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. To, že PK MPSV v ČB hodnotila pokles pracovních schopností žalobkyně o 25%, nemá na závěr o invaliditě žalobkyně vliv; rozpor mezi tímto posouzením PK MSPV v Praze řádně odůvodnila.

26. K hodnocení posudku posudkové komise MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný, na čemž nemohou změnit nic ani námitky, které vůči němu žalobkyně vznesla ve svém podání ze dne 9. 12. 2019 (založeno na č. l. 108 až 139 soudního spisu), jakož i námitek vznesených prostřednictvím jejího právního zástupce dne 10. 12. 2019 (založeno na č. l. 141 až 142 soudního spisu).

27. Vznesené námitky ve své podstatě korespondují s argumentací vznesenou proti předchozím posudkovým závěrům a jsou opravu velmi rozsáhlé, neboť žalobkyně rozporuje prakticky každý závěr posudkových lékařů. Krajský soud není schopen posoudit validitu tvrzení žalobkyně, neboť se jedná o odborné lékařské otázky, nicméně tyto otázky byly jen v řízení před soudem předmětem celkem třech posouzení dvěma posudkovými komise. Tyto posudky ve svém souhrnu podle názoru krajského soudu dostatečným způsobem objasňují zdravotní stav žalobkyně. Žalobkyně má zejména za to, že nebyla zohledněna její zvýšená únava, nicméně zvýšená únava žalobkyně byla brána v potaz, stejně tak jako polyneuropatie žalobkyně, byť je konstatováno její neprokázání při EMG vyšetření.

28. Žalobkyně jednak vytýká posudkové komisy ve své podstatě ne zcela důležitá pochybení (chyby v psaní, nesprávnost určitých údajů, chybná datace doby léčby žalobkyně o jeden měsíc), která ale nemají z povahy věci přímý vliv na posudkový závěr. Skutečnost, že posudková komise uvedla, že žalobkyně má základní vzdělání a že absolvovala odborné učiliště, nepovažuje krajský soud za vadu mající vliv na správnost posudku, neboť oba údaje jsou pravdivé (žalobkyně absolvovala povinnou školní docházku, následně se dále vzdělávala) a z příslušné části posudku neplyne, že na žalobkyni by bylo nahlíženo jako na osobu se základním vzděláním. To, že v rámci jednání komise mělo být hlavní řešenou otázkou právě vzdělání žalobkyně a její obživa nemá opět vliv na posudkový závěr, neboť tyto otázky jsou důležité pro stanovení míry poklesu pracovních schopností. Vedle toho je zřejmé, že posudková komise se rozsáhle zabývala zdravotním stavem žalobkyně, ke kterému měla celou řadu listinných podkladů, v případě vzdělání a pracovní činnosti žalobkyně takové podklady neměla a je proto logické, že na tyto skutečnosti se musela komise žalobkyně dotázat. To, zda komise uvedla, že u žalobkyně byla nově zjištěna hypertenze, byť dle žalobkyně ji byla diagnostikována již dávno v minulosti, nemá rovněž na výsledek posouzení vliv, když tato nemoc byla v rámci diagnostického souhrnu tak či onak zohledněna. Žalobkyně rovněž dala najevo silný nesouhlas s průběhem svého psychologického vyšetření, nicméně závěry tohoto vyšetření nejsou pro posudkový závěr zcela stěžejní, stav žalobkyně v tomto směru není rozhodující příčinou stavu žalobkyně, resp. takovýto skutečnost nebyla nikým objektivizována. Co se týče polyneuropatie, tato je v diagnostickém souhrnu uvedena, soudu přitom nepřísluší hodnotit její zjištění tím či oním vyšetřením. Z posudku PK MPSV v Praze, jakož i z ostatních posudků, je však zřejmé, že možnost tohoto onemocnění nebyla při jednotlivých posouzeních ignorována, na toto onemocnění bylo reagováno; to, že žalobkyně s tímto opakovaným posouzením nesouhlasí, však nelze zohlednit jím předpokládaným způsobem; nejedná se o rozhodující příčinu stavu žalobkyně.

29. Žalobkyně rovněž navrhla vypracování dalšího posudku, což však krajský soud při jednání odmítl, neboť měl za to, že skutkový stav byl již dostatečně zjištěn, na čemž nemůže změnit nic ani rozsáhlá argumentace žalobkyně, na kterou není účelné s ohledem na činěné závěry podrobně reagovat. S ohledem na obsah vypracovaných posudků je krajský soud přesvědčen, že opakované posouzení žalobkyně by vedlo ke zcela stejné situaci a ve svém výsledku ke kolotoči posudků a rozsáhlých nesouhlasů žalobkyně, která by se spokojila pouze s takovým posudkem, který by byl dle jejích vlastních představ.

30. To, že žalobkyně nesouhlasí se závěry jednotlivých posudků, neznamená, že posudkoví lékaři se mýlí. Krajský soud je přesvědčen, že pro dosažení objektivního zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně bylo uděláno maximum, když bylo přistoupeno i ke změně posudkové komise. Jednotlivý lékaři zasedající v posudkových komisích ministerstva jsou osoby vybaveny dostatečnou odborností, praxí a schopnostmi k posouzení stavu žalobkyně v kontextu jí předkládaných lékařských zpráv, případně i z vlastního osobního kontaktu s žalobkyní. Na tomto hodnocení soudu nemůže argumentace žalobkyně vedoucí opačným směrem nic změnit.

31. K hodnocení stavu žalobkyně krajský soud uzavírá, že posudek PK MPSV v Praze svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně.

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou tak té nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

34. Pokud jde o soudem ustanoveného zástupce žalobkyně (usnesení ze dne 22. 3. 2019, č. j. 55 Ad 17/2018 – 68), tomuto náleží odměna advokáta dle § 7, §9 odst. 2 a § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 5 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, účast najednání soudu dne 27. 5. 2019, účast na jednání posudkové komise dne 11. 11. 2019, vyjádření žalobkyně ze dne 10. 12. 2019, účast u jednání soudu dne 16. 12. 2019), tj. po ponížení o 20% celkem 4 000 Kč. K této částce je nutno připočíst režijní paušál dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky v celkové výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Dále ustanovenému zástupci náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 1 000 Kč za 10 započatých půlhodin cesty z Českých Budějovic do Prahy na jednání posudkové komise a zpět, jakož i jízdné ve výši 2 250 Kč. Cesta byla vykonána osobním automobilem, technický průkaz k vozidlu byl soudu předložen, průměrná spotřeba činí 9,7 l benzínu/100 km (metodika EU 93/116); ujetá vzdálenost činila celkem 300 km. Náhrada cestovné činí 1 230 Kč, náhrada za palivo při průměrné ceně benzinu 95 oktanů 33,10 Kč pak 963,21 Kč; v součtu 2 193 Kč. Celkem tedy 8 693 Kč; po připočtení DPH pak 10 519 Kč. Účast zástupce žalobkyně při jednání posudkové komise není obvykle považována za účelně učiněný úkon právní služby, neboť při jednání komise jsou řešeny lékařské otázky, nikoli otázky právní, nicméně s ohledem na specifika nynějšího řízení má krajský soud za to, že v tomto konkrétním případě je možné tento postup výjimečně akceptovat.

Poučení