č. j. 55Ad 4/2020 - 166

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobkyně: M.Š. bytem X zastoupená Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2020 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Hanusovi advokátovi, se sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítla námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 8. 2019 č. j. X, kterým byla na základě žádosti žalobkyně zamítnuta její žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 8. 8. 2019 není žalobkyně invalidní, jestliže poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.

2. Žalobkyně doručila dne 13. 3. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích včasnou správní žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalované.

3. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně namítá nesprávné zjištění jejího zdravotního stavu, kdy poukazuje zejména na své zdravotní obtíže, kterými trpí. Má za to, že nebyl dostatečně zohledněn její zdravotní stav, kdy se zejména nezabýval posudek její chronickou únavou, která žalobkyni zásadním způsobem omezuje její schopnosti pracovat. Její zdravotní stav ji neumožňuje vykonávat žádnou práci, kvůli chronické únavě žalobkyně prospí i dvacet hodin denně. Žalobkyně proto není schopna vykonávat plnohodnotně zaměstnání. Má za to, že její zdravotní stav je takový, že splňuje předpoklady pro invaliditu III. stupně.

4. Žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Při rozhodování vycházela z posudku o invaliditě, dle něhož pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 25 % a žalobkyni proto nenáleží invalidní důchod. S ohledem na obsah žalobních námitek navrhovala přezkoumat zdravotní stav žalobkyně prostřednictvím posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

5. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobkyně byla v minulosti shledána invalidní ve III. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, jak vyplývá z posudku o invaliditě posudkového lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 3. 1. 2017, kdy doba platnosti posudku byla omezena do 31. 1. 2018.

6. Dle posudku lékaře posudkové služby OSSZ ze dne 15. 3. 2018 žalobkyně nebyla k tomuto dni invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, ani o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona a ani o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně byl způsoben odléčeným Ca mammae I.dx. T1 N1 M0 od 8/2016; rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v rozhodném znění, pro kterou se stanovila míra poklesu pracovní schopnosti 20%, ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nebyla procentní míra měněna.

7. Správním rozhodnutím I. stupně byl žalobkyni od 24. 4. 2018 odejmut invalidní důchod, proti čemuž žalobkyně brojila námitkami.

8. Posudkový lékař ČSSZ ve svém posudku ze dne 21. 6. 2018 vypracovaném pro účely námitkového řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla invalidní, pokles pracovních schopností byl hodnocen dle kap. II, odd. A, pol. 1b vyhlášky o posuzování invalidity ve výši 25%. Závěry posudkového lékaře OSSZ byly akceptovány. Posudkový lékař vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a žalobkyní předložených lékařských zpráv. Konstatováno, že stav žalobkyně je dán po ukončené léčbě pro karcinom pravého prsu T1N0M0. Dle vyšetření 1/2018 a 4/2018 je onemocnění žalobkyně v remisi bez známek recidivy či generalizace.

9. Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 7. 2018 podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o důchodovém pojištění“) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl námitky žalobkyně a potvrdil prvostupňové správní rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 3. 2018, č. j. X, jímž byl žalobkyni ode dne 24. 4. 2018 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice (dále jen „lékař OSSZ“) ze dne 15. 3. 2018 nebyla žalobkyně invalidní, dle posudku poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 20%. Dne 20. 8. 2018 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručena včasná správní žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 55 Ad 17/2018 byla žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2018 zamítnuta. Proti tomuto rozsudku si podala žalobkyně kasační stížnost, o které dosud Nejvyšší správní soud nerozhodl.

10. Žalobkyně opětovně požádala o invalidní důchod, přičemž České správy sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 22. 8. 2019 zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť jej pokles zdravotního stavu představuje pouze 25 %. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně opětovně podala námitky, kterým nebylo vyhověno. Napadeným rozhodnutím byly námitky žalobkyně jako nedůvodné zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť lékařem ČSSZ byl stanoven pokles pracovní schopnosti 25 %, kdy zdravotní postižení žalobkyně bylo hodnoceno na základě odborných nálezů dle posudkového kritéria, které je uvedeno v kapitole II, oddílu A, položce 1b) vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15 – 25 %, kdy se jedná pouze o lehké funkční postižení. K datu napadeného rozhodnutí ČSSZ ke dni 22. 8. 2019 bylo konstatováno, že posudkový závěr lékaře OSSZ ze dne 8. 8. 2019 lze potvrdit.

11. Krajský soud si s ohledem na obsah žalobních námitek nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Českých Budějovicích. Dle protokolu o jednání posudkové komise se žalobkyně k jednání osobně dostavila a byla seznámena s podklady, ze kterých komise vycházela. Z protokolu o jednání vyplývá, že posudková komise obdržela dne 22. 6. 2020 písemně vyjádření žalobkyně, ve kterém uvádí, že jí byly v květnu 2020 prokázány dvě poruchy spánku primářem P.D. ve specializované Spánkové laboratoři České Budějovice. Dále jí byla i diagnostikována leidenská mutace. V souvislosti s tím pak žalobkyně předložila větší množství lékařských zpráv z období května a června 2020.

12. V posudku vypracovaného posudkovou komisí jsou shrnuty lékařské zprávy, ze kterých bylo při posudkovém závěru vycházeno. Posudkovou komisí byl učiněn diagnostický souhrn, dle něhož se u žalobkyně jedná zejména o zhoubný nádor pravého prsu – T1N0M0, pT1cpN1a (2+5), parciální mastektomie a extirpace sentinelových uzlin 9. 11. 2016, aktinoterapie v době 27. 2. 2017 – 13. 4. 2017, netolerance hormonoterapie, astma bronchiale pod kontrolou, normální ventilační parametry, diabetes mellitus 2. typu léčený PAD, hypertenzi, spánkovou poruchu – středně těžký SAS (syndrom spánkové apnoe). PLMS (periodické pohyby končetin ve spánku), indikace k CAP (kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách), narcistickou poruchu osobnosti se sklonem k somatizaci, vředovou chorobu gastroduodena, podysplastickou valgozitu kyčlí a artrotické změny v oblasti symfýzy a SI kloubů, citlivost rotací v krajní poloze, hybnost volná.

13. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je zhoubný nádor pravého prsu, odstraněný částečnou mastektomií s odstraněním podpažních uzlin a následným ozářením pravého prsu. Léčba skončena zářením do 13. 4. 2017, trvá remise onemocnění. Pro řadu obtíží volí komise horní hranici rozmezí. K navýšení této hranice dle § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhl. č. 359 neshledán důvod. Profese žalobkyně není enormně náročná, průvodní zdravotní potíže funkčně neomezují další systémy. Horní hranice dostatečně zohledňuje míru obtíží. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole II, oddílu A, položky 1 b. Zdravotní stav žalobkyně je hodnocen jako lehké postižení, zahrnující stavy v kompletní remisi, zpravidla po 6 měsících po ukončení léčby, její stav stabilizovaný. Zahrnuje i mastektomii, přičemž u žalobkyně byla provedena jen částečná. U žalobkyně stanoven pokles pracovní schopnosti 25 %. Zdravotní stav je týž, jak je posuzován od 15. 3. 2018, kdy byla invalidita oduznána. Ostatní mnohé narůstající a subjektivně nepříznivě vnímané potíže nemají zásadní dopad stran pracovní schopnosti. Posudkový závěr je ve shodě s posudkem OSSZ ze dne 8. 8. 2019 i s posudkem ČSSZ ze dne 17. 11. 2019 v námitkovém řízení. Oduznání invalidity v roce 2018 je plně v souladu s posudkovými kritérii, kdy zpravidla po 6 měsících od ukončení aktivní léčby a onemocnění je v remisi, je stav žalobkyně považován za stabilizovaný. Komise posuzuje stav žalobkyně podle funkčních důsledků – resekcí, anatomických ztrát – mastektomie jako lehké funkční postižení. Ozařována byla do 13. 4. 2017, hormonální léčba pro nežádoucí účinky byla vysazena. Nález na kyčlích je vrozená záležitost a se základním onemocněním nemá nic společného. Ohledně poruch spánku byla již vyšetřena na specializovaném pracovišti, diagnóza byla učiněna, léčba zahájena, výsledek nelze pro krátkodobost předjímat. Psychiatricky vyšetřena byla též klinickým psychologem, o jejich závěrech nemá komise důvod pochybovat. Diagnostikována byla osobnostní porucha, která ve vztahu k sociální interakci nemá na pracovní schopnost vliv, je-li uvedena somatizace, značí odlišné subjektivní prožívání somatických stavů. Stav po operaci žlučníku, kýly, recidiva kýly nejsou stavy dlouhodobě nepříznivé.

14. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní, neboť se jednalo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

18. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

19. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správního spisu žalované, jakož i z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení, kdy žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto ho krajský soud považuje za důkaz osvědčující řádně zjištěný zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

20. Posudek posudkové komise soud zhodnotil jako úplný a přesvědčivý, neboť komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi včetně tvrzení žalobkyně obsažené v podané žalobě, kdy žalobkyně zejména poukazovala na poruchu spánku, když k tomu komise uvedla, že žalobkyně byla již vyšetřena na specializovaném pracovišti, kdy diagnóza byla učiněna, léčba zahájena, výsledek ovšem nelze pro krátkodobost předjímat. Rovněž tak byla žalobkyně psychiatricky vyšetřena klinickým psychologem a o jeho závěrech nemá rovněž komise důvod pochybovat. Byla u žalobkyně diagnostikována osobnostní porucha, která ve vztahu k sociální interakci nemá na pracovní schopnost vliv, je-li uvedena somatizace, pak značí odlišné subjektivní prožívání somatických jevů.

21. Krajský soud má z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobkyni činí 25 %, tedy že ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně invalidní nebyla. Posudková komise vzala v úvahu veškeré podklady lékařské dokumentace ohledně zdravotního stavu žalobkyně a v projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybnosti o správnosti posudkových závěrů. K hodnocení posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích soud uzavírá, že svými parametry tento posudek obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný.

22. K námitce žalobkyně, že nebyl správně posouzen její zdravotní stav, soud uvádí, že se jedná o subjektivní pocit žalobkyně, který je zcela v rozporu s objektivním posouzením odborných lékařů a posudkové komise. Zdravotní stav žalobkyně byl posouzen tak, že pokles její pracovní schopnosti představuje 25 %, proto nemá subjektivní přesvědčení žalobkyně, že se u ní jedná o invaliditu oporu ve výsledcích dokazování.

23. Žalobkyně navrhovala, aby byl soudem zajištěn nový znalecký posudek ohledně jejího zdravotního stavu. Tento důkazní návrh žalobkyně byl zamítnut pro nadbytečnost, neboť její zdravotní stav byl zjištěn dostatečně. Navíc ze zákona je určená k posouzení zdravotního stavu ohledně uznání invalidity posudková komise MPSV. Lékařské zprávy, které žalobkyně předložila v rámci řízení před soudem k podané žalobě, nebyly při jednání provedeny jako důkaz, neboť tyto zprávy sloužily jako podklad posudků vyhotoveného posudkovou komisí a pokud jde o lékařské zprávy, které jsou datovány po datu vydání napadeného rozhodnutí, tak k tomu soud uvádí, že tyto lékařské zprávy jsou irelevantní, jestliže soud vychází při rozhodování ze zdravotního stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 10. 1. 2020. K lékařským zprávám po dni vydání napadeného rozhodnutí nelze v rámci řízení před soudem přihlédnout, neboť je vždy rozhodný zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně byl řádně posouzen ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Posudková komise měla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci žalobkyně rozhodnou k posouzení zdravotního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

24. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu jsou upraveny v § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Bylo-li posudkem posudkové komise prokázáno, že pokles pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí u žalobkyně 25 %, žalobkyně pak nesplňuje předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu, a proto byla správně žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto bylo soudem žaloba jako nedůvodná dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

25. Závěrem soud poznamenává, že toto soudní rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnila u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka žalovanou, tak té nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s.ř.s.

27. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s.ř.s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, přiznal odměnu za zastupování 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před krajským soudem dne 19. 10. 2020) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy částku 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu o náhradu hotových výdajů o sazbu této daně o 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud při stanovení výše odměny přihlédl přiměřeně k Nálezům Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, č. 302/2019 Sb. ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 22/19, č. 28/2020 Sb. a ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 26/19 č. 176/2020 Sb., jakož i k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 6 As 209/2019 – 39.