55 C 235/2022 - 163

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], IČO: [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč od 21. 9. 2022 do 29. 9. 2022, z a m í t á.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38.446 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně 100 % náhrady nákladů řízení, přičemž výše této náhrady bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, na základě něhož by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 50.000 Kč úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 9. 2022 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě usnesení [orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl následně rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne [datum] shledán vinným a byl mu uložen peněžitý trest v celkové výši 30.000 Kč. Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání žalobce tak, že dne [datum] napadený rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a věc postoupil [právnická osoba] s poukazem na skutečnost, že se nejedná o trestný čin, nicméně mohlo dojít ke spáchání přestupku. Proti žalobci tedy bylo po dobu osmi měsíců vedeno nedůvodné trestní stíhání, které žalobce vnímal velmi úkorně a bylo pro něj traumatizující, a to především z důvodu, že je zcela bezúhonný člověk, nikdy nebyl trestaný, ani proti němu nebylo vedeno trestní řízení a projednání věci (zejména pak nepravomocné odsouzení) vnímal jako křivdu. Celých osm měsíců, pro které trestní řízení trvalo, pro něj představovalo značnou zátěž. Role obžalovaného před soudem pro něj byla značně nepříjemná, stejně jako nutnost hájit se vůči obvinění ze strany orgánů státní moci za situace, kdy byl přesvědčen o své vlastní nevině a nikdy dříve se s podobným zacházení nesetkal. Informace o nehodě a o probíhajícím trestním řízení se navíc objevila i v médiích, kdy, i přes skutečnost, že jméno žalobce nebylo v médiích zmíněno, došlo ze strany osob, které žalobce znají a o nehodě věděly, k jeho konfrontování se skutečností, zda tato nehoda je právě ta, jíž byl účastníkem a zda byl skutečně odsouzen, příp. byl upozorňován na skutečnost, že jeho případ byl medializován a tato skutečnost se v komunitě přátel a rodinných příslušníků z tohoto důvodu rozšířila. S ohledem na rozšíření informace o trestním řízení a odsouzení žalobce došlo k zásahu do jeho pověsti a dobrého jména, kdy žalobce musel vše svým známým vysvětlovat a posléze uvádět na pravou míru. Nepravomocné rozhodnutí poté i v řadách nejbližších osob žalobce vyvolalo dojem, že žalobce je vinen spácháním trestného činu. Matka žalobce více věřila nesprávnému soudnímu rozhodnutí než žalobci, a snažila se jej přemluvit, aby proti vadnému rozhodnutí soudu nebrojil. Žalobce byl dále nucen k úkonům trestního řízení cestovat z [Anonymizováno], kde v dané době pobýval na dlouhodobém studijním pobytu. Trestní řízení mu způsobovalo neúměrné komplikace, když byl nucen v souvislosti se soudním jednáním přerušovat studijní pobyt, aby mohl být účasten nedůvodným úkonům orgánů činných v trestním řízení. Jeho absence navíc zasahovala do přípravy projektů, na kterých se ve spolupráci s dalšími zahraničními studenty podílel, což bylo pro žalobce značně komplikované a nepříjemné, zejména s ohledem na potřebu domluvy s ostatními kolegy a nutné koordinace činností v době jeho nepřítomnosti, přičemž dotyčným musel uvést důvody, proč se na projektu nepodílí s odpovídajícím nasazením. To se spolu se značným diskomfortem spojeným s cestováním na dlouhé vzdálenosti pouze za účelem účasti u soudního jednání rovněž promítlo do jeho celkové situace. Požadované zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč označil žalobce jako přiměřené dopadům trestního stíhání na jeho osobu a komplikacím, které mu nedůvodné trestní stíhání způsobilo. Tato částka zohledňuje jak dopady trestního stíhání do sféry žalobce po psychické stránce, komplikace vzniklé s ohledem na potřebu cestovat k úkonům souvisejícím s trestním řízením, tak i délku a závažnost trestního stíhání, kdy toto trvalo po dobu osmi měsíců a v jeho průběhu došlo dokonce k vydání nepravomocného odsuzujícího rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne [datum], kde uvedl, že lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. Žalobce byl stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody v trvání až jeden rok, což je sazba, kterou lze považovat za nízkou. Trestní stíhání trvalo celkem 8 měsíců, bylo rozhodováno u soudu I. stupně a u soudu II. stupně, délku lze považovat za zcela přiměřenou. Pokud žalobce poukazuje na medializaci případu, tak stát odpovídá za medializaci pouze v případě, kdy dochází k excesu ze strany orgánů činných v trestním řízení. V tomto případě však orgány činné v trestním řízení žádným způsobem excesivně nekomentovaly domnělou trestnou činnost žalobce, ani se nedopustily porušení zásady presumpce neviny. Žalobce nebyl žádným způsobem v článku identifikován, tj. ani jménem, iniciály a dokonce ani fotografií, nemohlo tak žádným způsobem dojít k narušení dobrého jména či pověsti žalobce. Medializace případu v tomto případě vychází ze zásady veřejnosti řízení a nemůže jít k tíži státu. Ke komunikaci žalobce s přáteli ze sociálních sítí žalovaný uvedl, že je jednoznačné, že žalobce musel o předmětné dopravní nehodě, potažmo o trestním stíhání své okolí informovat sám. Pokud by jeho přátelé o dopravní nehodě, potažmo o trestním stíhání nevěděli, jen těžko by mohli žalobce podle článku identifikovat. Pokud pak matka žalobce nerespektovala zásadu presumpce neviny, není toto problémem žalovaného, ale zcela evidentně problémem s důvěrou, který má žalobce se svou matkou, a tento nelze klást k tíži státu. K problémům, které trestní stíhání způsobilo žalobci se studiem, žalovaný uvedl, že cestování k úkonům orgánů činných v trestním řízení není následkem, který by se negativně projevil v osobnostní sféře žalobce, posuzovány mají být následky ve sféře profesní, zdravotní či rodinné. Žalobce se zúčastnil tří úkonů, prvním byl výslech žalobce, který se konal dne [datum], tedy mimo akademický rok; v tomto případě byl zásah do studia žalobce nulový. Dále byl žalobce účasten u hlavního líčení konaného dne [datum], v tomto případě žalobce absentoval pouze 3 dny a nebylo prokázáno, že by tyto tři dny způsobily zásadní trvalé a negativní následky ve studiu, např. nesložení zkoušky či nedodržení termínu pro odevzdání tvrzených projektů. Žalobce se dále účastnil hlavního líčení konaného dne [datum], v tomto případě však žalobce sám ve své žádosti uváděl, že tohoto úkonu byl účasten z toho důvodu, že měl v tomto období naplánovanou návštěvu České republiky, a to v rámci plánovaných vánočních prázdnin; zásah do studia je tedy v tomto případě rovněž nulový. Žalovaný závěrem konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., žalovaný se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobci omluvil a toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalovanému jeví jako dostatečné.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce žádostí ze dne [datum] uplatnil u [orgán veřejné moci] nárok na náhradu majetkové újmy v celkové výši 20.683,21 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 50.000 Kč. Žádost žalobce byla [orgán veřejné moci] doručena dne [datum] a [orgán veřejné moci] ve svém stanovisku ze dne [datum] přiznalo žalobci nárok na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu a náhradu cestovného v celkové výši 20.671,77 Kč. Dále konstatovalo, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovilo žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení [Návrh na přiznání nároku na náhradu majetkové škody a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne [datum], Stanovisko [orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]].

6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny následující skutečnosti. Dne [datum] byly vůči žalobci zahájeny úkony trestního řízení, neboť na podkladě provedeného šetření a zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že žalobce mohl spáchat přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákoníku [Záznam o zahájení úkonů trestního řízení č.j. [spisová značka] ze dne [datum]]. Dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla proti usnesení o zahájení trestního stíhání podána stížnost, která byla podáním doručeným dne [datum] odůvodněna, a která byla na základě usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne [datum] jako nedůvodná zamítnuta [Usnesení [orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a odůvodnění stížnosti ze dne [datum], Usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně č.j. [spisová značka] ze dne [datum]]. Žalobce podal dne [datum] vysvětlení a dne [datum] byl vyslechnut v procesním postavení obviněného [Úřední záznam o podaném vysvětlení č. j. [spisová značka] ze dne [datum], Protokol o výslechu obviněného č.j. [spisová značka] ze dne [datum]]. V evidenci Rejstříku trestů fyzických osob a v evidenci přestupků nebyly zjištěny žádné informace o odsouzení žalobce a nebyly nalezeny žádné informace o evidovaných přestupcích. Žalobce neměl záznam v evidenci přestupků v [obec] [Opis evidence přestupků ze dne [datum], Opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne [datum], Výpis z evidence přestupků ze dne [datum], Sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]]. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, žalobce do spisu nahlédl dne [datum], obhájce žalobce prostudoval spis dne [datum] [Vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis č.j. [spisová značka] ze dne [datum], Záznam o nahlédnutí do trestního spisu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], Záznam o prostudování spisu č.j. [spisová značka] ze dne [datum]]. [orgán veřejné moci] po skončení vyšetřování předložila dne [datum] spis Městskému státnímu zastupitelství v Brně s návrhem na podání obžaloby proti žalobci a obžaloba na žalobce pro spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku byla státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Brně podána dne [datum] k Městskému soudu v Brně [Návrh na podání obžaloby č.j. [spisová značka] ze dne [datum], Obžaloba č. j. [spisová značka] ze dne [datum]]. Městský soud v Brně dne [datum] nařídil hlavní líčení na den [datum]. Obhájce žalobce dne [datum] podal žádost o odročení s odůvodněním, že žalobce aktuálně pobývá na půlročním studijním pobytu v [Anonymizováno] a v termínu [datum] se má v rámci mezinárodního studentského projektu, na jehož zpracování se podílí, účastnit finální prezentace na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy předmětná prezentace je faktickým završením jeho studijního pobytu. Současně nabídl možnost využití termínu od [datum] do [datum], kdy žalobce již nyní s jistotou ví, že v uvedených termínech může být přítomen v České republice [Ustanovení hlavního líčení ze dne [datum], Žádost odročení soudního jednání ze dne [datum]]. Dne [datum] bylo hlavní líčení k žádosti žalobce přeloženo na [datum]. Dne [datum] se za přítomnosti žalobce konalo hlavní líčení, v rámci něhož byli slyšeni žalobce a svědek [jméno FO]. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody ve výši 16.705 Kč připojila poškozená [právnická osoba] a s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 66.343,25 Kč se připojil poškozený [jméno FO]. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] s tím, že žalobce požádal, aby toto hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne [datum] se za přítomnosti žalobce konalo hlavní líčení, kdy byl vyhlášen rozsudek. Státní zástupkyně v rámci své závěrečné řeči navrhla, aby žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání okolo 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným, že dne [datum], ve [hodnota] hod. v [obec] řídil vlastní silniční jízdní kolo po jednosměrné pozemní komunikaci [adresa], nepřizpůsobil svou rychlost jízdy okolnostem, které je možné předvídat, kdy jel rychlostí 40 km/hod přesto, že v dané zóně je dopravní značkou předepsána maximální rychlost 30 km/hod, v důsledku čehož před domem [adresa] narazil do chodce [jméno FO], přecházejícího pozemní komunikaci [adresa], z pohledu jízdy cyklisty zleva doprava, z místa, kde se do 50 metrů nenachází na vozovce vyznačený přechod pro chodce, kdy při dopravní nehodě utrpěl chodec [jméno FO] lehké zranění, a to [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu cca 3 až 4 týdnů. Žalobce tím spáchal přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 30.000 Kč, přičemž bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíční splátkách po 5.000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit poškozené [právnická osoba] škodu ve výši 13.164 Kč a poškozenému [jméno FO] škodu ve výši 36.494 Kč a povinnost nahradit poškozenému [jméno FO] nemajetkovou újmu (bolestné) ve výši 16.580 Kč [Protokol o hlavním líčení ze dne [datum], Protokol o hlavním líčení ze dne [datum], Protokol o hlavním líčení ze dne [datum], Rozsudek Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne [datum]]. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce dne [datum] odvolání, které bylo na základě výzvy soudu ze dne [datum] odůvodněno dne [datum]. Odvolání žalobce bylo Krajskému soudu v Brně předloženo dne [datum] a na základě usnesení Krajského soudu v č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně byl v celém rozsahu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že věc žalobce, na kterého byla státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Brně podána dne [datum] obžaloba pro skutek přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku, postoupena [právnická osoba], odboru dopravně správních činností, neboť tento zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] [Odvolání obžalovaného ze dne [datum], Výzva soudu ze dne [datum], Odůvodnění odvolání ze dne [datum], Předkládací zpráva ze dne [datum], Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne [datum]].

7. Ze spisu [právnická osoba] sp. zn. [spisová značka] byly zjištěny následující skutečnosti. Dne [datum] bylo zahájeno řízení o přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Na základě rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným, že dne [datum] ve [hodnota] hod. řídil jízdní kolo v [obec] po jednosměrné pozemní komunikaci [adresa], kdy u domu č. [hodnota] nepřizpůsobil rychlost své jízdy okolnostem, které je možno předvídat, načež došlo ke střetu s chodcem [jméno FO], který přecházel vozovku z pohledu jízdy cyklisty zleva doprava, a to šikmo mezi zde zaparkovanými vozidly. Následně vlivem nárazu do chodce upadl na zaparkované motorové vozidlo zn. [SPZ]. Při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na motorovém vozidle, na jízdním kole a došlo ke zranění cyklisty a chodce. Tímto se žalobce dopustil z nedbalosti přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, za což mu byl uložen správní trest – pokuta ve výši 1.600 Kč. Na základě rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] zrušeno a řízení bylo zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se řízení vede, nebylo žalobci prokázáno [Oznámení o zahájení řízení o přestupku č.j. [spisová značka] ze dne [datum], Rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]].

8. Žalobce se v období [datum] do [datum] zúčastnil výměnného programu [právnická osoba] v rámci programu Erasmus na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s datem příjezdu [datum] a s datem odjezdu [datum]. [jméno FO], profesor žalobce v průběhu podzimního semestru [rok] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], dne [datum] prohlásil, že výuka žalobce probíhala pravidelně každý týden ve [Anonymizováno] mezi [hodnota] hod. až [hodnota] hod., v polovině prosince se však žalobce musel naléhavě vrátit do České republiky, aby se zúčastnil soudního jednání, jak tehdy vysvětlil. V důsledku těchto nepředvídatelných okolností a opoždění letu museli výuku odsunout na následující týden, což výrazně narušilo jejich časové plány. Závěrečné zkoušky byly naplánovány na dobu těsně před katolickými Vánocemi, k cestě žalobce došlo pouhý týden před zkouškami, žalobce o víkendu po soudním jednání a před zkouškami vyvinul mimořádné úsilí, aby uspěl. Žalobce v obou zkouškách dosáhl výtečných výsledků, jeho výkon je důkazem houževnatosti tváří tvář problémům. Přestože je žalobcův studijní úspěch úctyhodný, je nutno přiznat, že cesta nepochybně způsobila narušení jeho studijních plánů. Původním záměrem žalobce bylo užít si na začátku ledna [Anonymizováno] vánoční oslavy, bohužel v důsledku druhého soudního jednání se nemohl slavnostní atmosféry zúčastnit. [jméno FO], profesor žalobce v průběhu podzimního semestru [rok] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], dne [datum] prohlásil, že kromě pravidelných setkání a přednášek dostal žalobce zadán významný celo-semestrální projekt, který se zaměřoval na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V průběhu semestru věnoval žalobce tomuto projektu značné úsilí. Původním plánem bylo dokončit projekt před [Anonymizováno] Vánocemi, což by žalobci poskytlo příležitost zažít slavnostní atmosféru [Anonymizováno] [Anonymizováno] a následně spolupracovat na společném projektu mezi [právnická osoba] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Koncem listopadu ho žalobce informoval o tom, že potřebuje odcestovat do České republiky k soudnímu jednání. V důsledku narušení cestováním a nepřítomnosti žalobce po tři kritické všední dny právě v týdnu těsně před původně plánovaným ukončením, museli posunout termín ukončení projektu na konec ledna. Toto odložení bylo politováníhodné, protože žalobci neumožnilo představit svá zjištění jiným profesorům a [Anonymizováno] studentům. I přes tyto problémy žalobce prokázal mimořádné odhodlání, kdy odevzdal podstatnou část projektu těsně před [Anonymizováno] Vánocemi a celý projekt dokončil později v lednu [Potvrzení studijního období, Prohlášení ze dne [datum], Prohlášení ze dne [datum]].

9. Z článku nazvaného „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ bylo zjištěno, že dne [datum] byl na zpravodajském serveru [Anonymizováno] publikován článek o nehodě na [Anonymizováno] [adresa] ze začátku [měsíc] [rok], v rámci něhož bylo uvedeno, že cyklista, který o deset kilometrů překročil povolenou rychlost 30 km, odešel od Městského soudu v Brně s rozsudkem za ublížení na zdraví z nedbalosti, a že na pokutě a odškodném pak musí zaplatit téměř sto tisíc korun. V článku byli citováni cyklista, zraněný muž a soudce. Cyklista dostal za ublížení na zdraví z nedbalosti trest 30 tisíc korun. [Anonymizováno] [Anonymizováno] musí zaplatit 13 tisíc a sraženému muži škodu a bolestné přes 53 tisíc korun. Dále byl na zpravodajském serveru [Anonymizováno] publikován článek nazvaný „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“.

10. Ze screenshotů z aplikace messenger soud seznal reakce [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] adresované žalobci na článek publikovaný dne [datum] na zpravodajském serveru [Anonymizováno]

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že tato je od roku [rok] přítelkyní žalobce. O jeho nehodě a o trestním stíhání se dozvěděla v létě roku [rok], o jednotlivých soudních jednáních byla žalobcem průběžně informována. Probíhající trestní stíhání se projevilo na psychice a na kvalitě spánku žalobce. Žalobce byl před každým soudním jednáním nervózní, byl to stresový faktor, který trval již několik týdnů předtím, než se soud konal. Bylo to nepříjemné i pro svědkyni, čas, který spolu před soudem strávili, nebyl moc kvalitní. Žalobce toho měl plnou hlavu, připravoval se na soud, měl obavy, jak to dopadne, odrazilo se to i na jejich vztahu. I když svědkyně žalobci věřila, tak když byl odsouzen, zamávalo to s ní, začala mít pochybnosti, jak se nehoda přesně stala; nevěděla, jestli náhodou nedošlo k nějakému pochybení ze strany žalobce. Věřila, že soud má přehled o tom, jaké důkazy může používat, takže věřila, že rozhodnutí soudu bylo správné. Pochybnosti si nechávala pro sebe. Žalobce se přes ní obhajoval, říkal, že za nehodu nemohl. Po vydání odsuzujícího rozsudku na tom žalobce nebyl psychicky moc dobře, byl z toho vyloženě špatný, viděla ho brečet. Když bylo odsouzení zrušeno, bylo vidět, jak se žalobci ulevilo. Přátelé a širší okolí žalobce se o trestním stíhání dozvěděli z článku, který vyšel na [Anonymizováno], jednalo se o 10 až 20 lidí, žalobce jí říkal, že byl terčem posměchu kvůli komentářům pod článkem.

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že tato je matkou žalobce. O nehodě ji informoval žalobce, věděla, že je trestně stíhán. Po dobu trestního stíhání byla s žalobcem v kontaktu, s žalobcem mají dobrý vztah a říkají si věci na rovinu. Trestní stíhání žalobce poznamenalo, projevilo se na jeho psychice, žalobce je impulzivní, má rád věci vyřešené a je celkem citlivý na nespravedlnosti. Žalobce o trestním stíhání často mluvil, opakovaně jim to vysvětloval, bylo to pro něj velice důležité. Záležitost se probírala i v rámci rodiny. Žalobce byl od začátku přesvědčen, že nehodu nezavinil, že je nevinný a rovněž byl přesvědčen, že se musí vyřídit v jeho prospěch. O odsuzujícím rozsudku si myslela, že byl správný, napsala to i žalobci, neměla žádnou zkušenost se soudy a nenapadlo ji, že by soud mohl rozhodnout nesprávně. Podobný názor měl i její manžel. Žalobce se jí snažil vysvětlit, že to nemusí být správné rozhodnutí. Odsuzující rozsudek ho velmi rozhodil, hned řekl, že se odvolá. O odvolání si myslela, že je zbytečné, že je to už správně rozhodnuto, ale žalobce neustále argumentoval, že to tak není, že je nevinen. O správnosti odsuzujícího rozsudku začala pochybovat až po přečtení jeho odůvodnění a přečtení komentářů k článku na [Anonymizováno]. Začala i žalobci věřit a přiklánět se k tomu, že co žalobce říká, že to tak skutečně může být. Probíhající trestní stíhání se na vztahu svědkyně a žalobce projevilo tím, že spolu začali více mluvit, byli v užším kontaktu, aby si to všechno vysvětlili.

13. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento zná žalobce více než 10 let, žalobce je jeden z jeho nejlepších kamarádů. O nehodě a trestním stíhání žalobce se dozvěděl na konci roku [rok], kdy se žalobce vrátil ze svého pobytu v [Anonymizováno]. Trestní stíhání se na žalobci projevilo, bylo patrné, že ho to trápí, žalobce byl přesvědčen o své nevině. Byl méně hovorný, méně společenský, uzavíral se před světem. Žalobce je člověk, který velmi dbá na své vystupování, na to, jak působí na ostatní, snaží se věci dělat správně, bez problémů dodržovat zákony. Žalobce se mu svěřoval, že se bojí, že trestní stíhání, příp. odsouzení, může mít vliv na jeho kariéru a na jeho vztahy. Svědek žalobci věřil, nepochyboval, jeho vztah vůči žalobci se nezměnil. Informace o trestním stíhání žalobce se rychle rozšířila v rámci komunity přátel, ti tomu napomáhali různými vtipy, dělali si z té situace legraci, mohl za to hlavně článek v médiích, ve kterém bylo několik velmi bizarních slovních obratů a následovala lidová tvořivost v komentářích. Žalobce to hlavně ze začátku nenesl úplně dobře, někdy se i ohrazoval. Vtipy se občas objeví doteď. Svědek na předmětný článek narazil náhodou na zpravodajském serveru, po přečtení mu bylo jasné, že se článek týká žalobce. Když se v jejich komunitě objevil někdo, kdo žalobce moc neznal a to, že je trestně stíhaný, se dozvěděl jako jednu z prvních informací o něm, tak byl takový podezřívavější a nepřistupoval k žalobci tak otevřeně jako k jiným lidem.

14. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento zná žalobce více než 10 let, s žalobcem jsou dobří kamarádi. O nehodě se dozvěděl přímo od žalobce, který mu popsal, jak se střetl s chodcem a nestandardní chování chodce. Od žalobce měl i informace, jak soudní proces postupně probíhá. Žalobce je dobrý sportovec, premiant ve škole, ten, co měl vždycky všechno v pořádku. Nehoda zavdala celé sportovní komunitě obrovský potenciál k tomu, dělat si z žalobce srandu, zvlášť poté, co vyšel na [Anonymizováno] předmětný článek. Týkalo se to desítek lidí a trvalo to až rok. Svědkovi bylo jasné, že se v článku píše o žalobci. Postoj svědka k žalobci se nezměnil, věřil mu, nezapochyboval, měl naprostou důvěru v to, jak žalobce nehodu popisoval. Ostatní v tréninkové skupině neměli úplnou důvěru v to, jestli žalobce za nehodu mohl nebo nemohl. Po odsouzení byl žalobce nešťastný a trochu vytočený, byly tam emoční projevy. Po zproštění psal žalobce příspěvek na sociální sítě, kde měl potřebu vysvětlit to širšímu okolí, měl potřebu se obhájit; podle svědka se cítil poškozený tím, jaké to na něj společensky vrhalo světlo. Žalobce se svědkovi se svými obavami svěřoval, být odsouzený za něco takového je samozřejmě „škraloup“, který může mít negativní vliv v zaměstnání.

15. Žalobce slyšen jako účastník řízení uvedl, že nejzávažnější pro něj bylo cestování k jednání, které zabralo několik desítek hodin, bylo velmi nekomfortní a v jeho důsledku zameškal tři dny ve škole, kdy si musel nahrazovat předměty a přišel o konferenci se studenty, kde měl prezentovat svůj závěrečný projekt [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], který zpracovával celý předchozí semestr. Další faktor, který jej negativně poškodil, byla medializace jeho případu. Přátelům a kamarádům říkal o své nehodě na [adresa], to však nezáměrně; ptali se jej, co se stalo, kdy se vrátil na byt s dvanácti spolubydlícími s rozbitým kolem, příp. proč má novou helmu či nové kolo. Vzhledem k tomu, že byl tehdy přesvědčen o své nevině, neměl problém jim říct, že jej srazil chodec. Jednalo se zhruba o 30 lidí. Pro jeho přátelé, i vzhledem k tomu, že se nečekaně vrátil z [Anonymizováno], nebylo těžké spojit si, že předmětný článek o odsouzení cyklisty je o něm. Vzhledem k tomu, že jim celou dobu tvrdil, že je nevinný, tak jej pochopitelně konfrontovali s tím, proč jim tvrdí, že je nevinný, když najednou soud i státní zastupitelství tvrdí, že nehoda byla jeho vinou. Musel jim vysvětlovat, že informace, které se v předmětném článku objevily, jsou podle něj nepravdivé. Nedůvěra nebo posměch poškodily jeho pověst. O trestním stíhání věděla jeho rodina, tzn. rodiče a [Anonymizováno], potom to věděli lidé, na jejichž bytě přespával během jednání v prosinci. Rodinu a dva kamarády o trestním stíhání informoval sám. Kamarádi mu věřili, [Anonymizováno] jej podporovali. Matka, která věřila, že soud nebo státní zastupitelství, nechybuje, na krátkou dobu, zhruba na měsíc, zpochybnila verzi žalobce a myslela si, že se snaží z nehody vylhat. Prvního hlavního líčení v [měsíc] [rok] se nemohl zúčastnit pro prezentaci v rámci projektu [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno], z důvodu účasti na hlavním líčení v [měsíc] [rok] přišel o prezentaci svého závěrečného projektu, hlavního líčení v [měsíc] [rok] se zúčastnil, neboť to cítil jako svou povinnost, měl se tehdy vracet [datum] do [Anonymizováno], tak si přesunul letenku o tři dny, aby jednání stihnul. Na jeho zdraví se probíhající trestní stíhání projevilo stresem, který zažíval a výpadkem z tréninku. V průběhu trestního stíhání měl obavy z toho, že bude odsouzen k trestu dvou roků podmíněně, což navrhovala státní zástupkyně a což by mimo jiné znamenalo, že by třeba nyní neměl práci, kterou má, kdy musel dokládat výpis z trestního rejstříku. Jeho obavy se primárně soustředily na to, že bude odsouzen za něco, o čem byl přesvědčen, že neudělal; a dále na obavy z odsouzení ze strany rodiny nebo kamarádů. Po vyhlášení odsuzujícího rozsudku se cítil hrozně, celý večer probrečel. Z rozhodnutí krajského soudu v Brně měl velkou radost a telefonoval to všem svým kamarádům i rodině.

16. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako „zákon o odpovědnosti za škodu“).

17. Podle ustanovení § 5 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízením ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

19. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle ustanovení § 31a zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

21. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

22. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnostního titulu žalovaného, o uplatnění nároku žalobce na náhradu škody u žalovaného, o následném negativním stanovisku žalovaného nad rámec konstatování, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a nad rámec omluvy; sporný mezi účastníky nebyl ani skutkový děj vyplývající ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a ze spisu [právnická osoba] sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na právě uvedené tak soud ohledně vzniku odpovědnostního titulu pouze konstatuje, že v trestním řízení vedeném proti žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, kterým se rozumí usnesení o zahájení trestního stíhání, a že odpovědnost žalovaného není vyloučena skutečnostmi předpokládanými v ustanovení § 12 zákona o odpovědnosti za škodu. Soudní praxe je přitom dlouhodobě ustálena v tom, že stát podle zákona o odpovědnosti za škodu odpovídá za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, přičemž se vychází z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017 ze dne 31. 10. 2017). Předmětem sporu tak zůstalo právní hodnocení věci ohledně formy, resp. výše zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce.

23. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy, sluší se poznamenat, že soudní judikatura při úvahách o neoprávněnosti zásahu a rozsahu vzniklé újmy vychází tradičně z toho, že rozhodný není pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale klíčové je objektivní posouzení, tj. posouzení testem běžného člověka. Toto pojetí bylo přitom shledáno Ústavním soudem jako ústavně konformní (k tomu srov. nález sp. zn. II. ÚS 1174/09 ze dne 13. 1. 2010). Neoprávněný zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria).

24. Soud při úvahách o nemajetkové újmě způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání proti žalobci vycházel především z kritérií stanovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, a to z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a z následků v osobnostní sféře poškozeného.

25. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozeného za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený konkrétní trestní řízení proti němu vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). V projednávaném případě se jednalo o přečin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok, což v obecné rovině nelze hodnotit jako hrozbu vysokého trestu, kterým se rozumí až situace, pokud lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně osmi let (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 ze dne 1. 4. 2004 či sp. zn. I. ÚS 2652/16 ze dne 14. 9. 2016). Žalobce však nebyl dosud soudně trestán a pro jeho bezúhonnost mu nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozil. Nad to se v případě žalobce jednalo o méně závažný přečin, nemající obecně dehonestující charakter, kdy povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla nepůsobí značné společenské odsouzení. V trestním řízení projednávaný skutek se též nedotýkal nejužšího okruhu rodiny žalobce. V těchto rovinách tedy nejde o okolnost svědčící pro přiznání peněžitého zadostiučinění.

26. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy necelých osm měsíců, což lze vzhledem k rozsahu dokazování považovat za dobu přiměřenou, nad to prostou jakýchkoliv průtahů ze strany orgánů činných v trestním řízení. Trestní řízení bylo sice vedeno i před trestním soudem, tedy byla podána obžaloba, ale žalobce nebyl omezen na osobní svobodě a ze strany orgánů činných v trestním řízení zde rovněž nebylo žádné jednání vybočující ze standardních postupů. Orgány veřejné moci postupovaly v řízení v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe, soud proto hodnotí délku trestního stíhání žalobce jako věci zcela přiměřenou. Intenzita úkonů orgánů činných v trestním řízení (žalobce podal dne [datum] vysvětlení, v procesním postavení obviněného byl [právnická osoba] vyslechnut dne [datum], dne [datum] byl v procesním postavení obžalovaného vyslechnut soudem a dále byl přítomen u hlavního líčení dne [datum]) nebyla též nepřiměřená. V těchto rovinách tedy nejde o okolnost svědčící pro přiznání peněžitého zadostiučinění.

27. Pokud jde o následky v osobnostní sféře poškozeného, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku výše uvedených objektivních skutečností daného případu (povaha trestní věci a délka trestního řízení). Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. Soud v řadě první shledal, že trestní stíhání a jeho průběh měly dopad na psychiku žalobce. V tomto směru má za prokázáno, že žalobce v průběhu trestního stíhání pociťoval stres a zejména po vydání odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně i frustraci, a tyto skutečnosti byly umocněny zejména tím, že žalobce jakožto osoba naprosto bezúhonná neměla dosud s postupem orgánů činných v trestním řízení jakoukoliv zkušenost, jakož i osobnostním ustrojením samotného žalobce, kterého jeho matka popsala jako citlivého na nespravedlnost, a kterého jeho nejlepší přátelé vylíčili jako toho, kdo velmi dbá na své vystupování, a který měl vždycky všechno v pořádku. Žalobce se uzavíral před světem, trestní stíhání špatně snášel a měl obavy z toho, jak trestní stíhání dopadne, což bylo v jeho průběhu trest akcentováno zejména vydaným odsuzujícím rozsudkem soudu I. stupně a též obavy z negativního vlivu případného pravomocného odsouzení na jeho budoucí pracovní uplatnění. Výpověď žalobce je v tomto směru podporována výpověďmi v řízení slyšených svědků a soud nemá důvodu ji nevěřit. Dále došlo k medializaci trestní věci žalobce na internetu na zpravodajských serverech [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a byť žalobce nebyl v těchto článcích jmenován a nebyla zveřejněna ani jeho fotografie, tak přesto se – i v důsledku těchto článků – o trestním stíhání žalobce dozvěděly další osoby. Trestní věci žalobce se tedy dostalo publicity a jakkoliv nebyl žalobce v článcích na shora zmíněných zpravodajských serverech jmenován či vyfocen, nelze popřít, že šlo o medializaci jeho trestní věci, která navíc měla i konkrétní dopad, když žalobce byl s článkem ztotožněn a stal se objektem nevyžádané pozornosti různého emočního zabarvení ze strany komunity jeho přátel a širšího okolí. Žalobce, kterého jeho nejlepší přátelé označili jako toho, kdo dbá na to, jak na ostatní působí, byl a stále ještě i je terčem posměchu ze strany svých přátel, čelil nedůvěře ze strany jeho širšího okolí a musel okolnosti předmětné nehody opakovaně vysvětlovat. Na stranu druhou nebylo prokázáno, že by trestní stíhání žalobce vyvolalo zásadně dehonestující negativní ohlas v okolí žalobce. Lze však pouze doplnit, že ve sféře osobnostních statků jako je např. právo na vážnost a dobrou pověst je právě relevantní i hledisko objektivní způsobilosti zasáhnout do osobnosti člověka, pročež se prokázání konkrétních následků ani nevyžaduje (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5021/2008 ze dne 28. 2. 2011 či sp. zn. 30 Cdo 41/2017 ze dne 27. 9. 2017). Soud též shledal, že trestní stíhání žalobce mělo dopad i do jeho rodinné sféry. Žalobce sice nebyl ze strany rodiny v tomto směru ostrakizován, ovšem zejména ze strany matky nebyl v klíčové části trestního stíhání (tj. po vyhlášení odsuzujícího rozsudku) ani podporován, kdy sama matka uvedla, že žalobci začala věřit a rozsudek soudu zpochybňovat až po přečtení jeho odůvodnění a přečtení komentářů ke článku na zpravodajském serveru [Anonymizováno] Soud má dále za prokázaný i dopad do osobní sféry spočívající v tom, že trestní stíhání žalobce bylo vedeno po dobu jeho studijního pobytu na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. I sama skutečnost, že výslech žalobce [orgán veřejné moci] v procesním postavení obviněného proběhl tři dny před určeným datem příjezdu žalobce na studijní pobyt, představuje nikoli nepodstatný stresový faktor. Jak poté vyplývá z prohlášení profesorů žalobce na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nepřítomnost žalobce po dobu tří dnů z důvodu účasti na hlavním líčení konaném dne [datum], narušila studijní plány žalobce a časové plány profesorů, vedla k posunutí termínu ukončení jeho celo-semestrálního projektu a neumožnila žalobci prezentovat svá zjištění ostatním profesorům a [Anonymizováno] studentům. K eliminaci trvalých a negativních následků ve studiu v tomto případě došlo jen na základě mimořádného úsilí žalobce. Pro úplnost soud dodává, že v tomto směru zohlednil pouze účast žalobce na hlavním líčení konaném dne [datum], kdy i sám žalobce ve své žádosti ze dne [datum] uvedl, že hlavní líčení dne [datum] absolvoval v časové souvislosti se svým pobytem v ČR v rámci vánočních prázdnin.

28. Pokud jde poté o formu zadostiučinění, dospěl soud k následujícím závěrům. Jak vyplývá z četné judikatury soudů (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2486/2013 ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014 ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4342/2014 ze dne 30. 6. 2015 či usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1138/16 ze dne 29. 11. 2016), v případě odškodnění nemajetkové újmy, způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu, se na prvním místě považuje za vhodnou a účinnou formu zadostiučinění konstatování porušení práva, případně poskytnutí omluvy. Sluší se též připomenout, že na rozdíl od újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení není v případě újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání dána vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Újma tak v tomto případě musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Soud zohlednil zejména ty okolnosti, že žalobce byl stíhán pro přečin méně závažného charakteru, nebyl přímo ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody a v průběhu trestního stíhání nebyl omezen na osobní svobodě, tudíž v případě žalobce nelze vznik újmy považovat za notorietu. Žalobci však vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do práva na ochranu soukromého a rodinného života a na zachování osobní cti. Případ žalobce si tak kromě již poskytnutého zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy, zasluhuje další satisfakci v podobě peněžitého plnění. Zdejší soud (i při reflexi soudní praxe) přitom považuje za adekvátní peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou trestním stíháním ve výši 25.000 Kč.

29. Pokud jde o poté o srovnání tohoto případu s obdobnými případy, v praxi je tento postup velmi problematický, neboť každý případ nezákonného trestního stíhání je jiný a podobnosti jsou pouze ojedinělé. Rozhodnutí soudů tak lze použít hlavně ve smyslu nalezení rozpětí, v jakém se pohybují částky přiznávané z titulu náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Výše zadostiučinění přiznaného dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, totiž musí totiž odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze dne 16. 9. 2015). Je přitom primárně na žalobci jakožto poškozeném, aby zvolil přesvědčivé srovnání s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, či práv jiných, vykazujících podobné znaky (není-li případů stejných) a případné odchylky přesvědčivě zdůvodnil a náležitě prokázal (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3942/2016 ze dne 28. 8. 2018). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 22 C 96/2020-153 ze dne 3. 11. 2021 bylo poškozenému přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 35.000 Kč. Poškozený byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku, tedy jako žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na jeden rok, trestní stíhání však trvalo podstatně delší dobu, tj. 16 měsíců a poškozený byl k podmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu zákazu činnosti odsouzen nejprve trestním příkazem, posléze rozsudkem soudu I. stupně, jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku bylo rozsudkem II. stupně zamítnuto a předcházející rozsudky soudů byly zrušeny a věc byla postoupena přestupkovému orgánu až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Narušena byla zejména psychika poškozeného. Poškozený však po řadu měsíců (až do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR) vykonával pravomocně uložený podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti a jeho případ byl tedy v těchto směrech oproti případu žalobce více závažnější a zasluhující vyšší přiměřené zadostiučinění. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 452/2015-125 ze dne 15. 3. 2015 bylo poškozenému přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 40.000 Kč. Poškozený však byl stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody až na 4 léta, a trestní stíhání též trvalo podstatně delší dobu, tj. 17 měsíců. Psychika poškozeného byla výrazně narušena, musel vyhledat odbornou pomoc. Po poškozeném bylo též vyhlášeno nedůvodné celostátní pátrání a byl zadržen [orgán veřejné moci] Případ poškozeného byl tedy v těchto směrech oproti žalobci více závažnější a zasluhující vyšší přiměřené zadostiučinění. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 47 C 31/2021-111 ze dne 29. 6. 2021 bylo poškozenému přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 25.000 Kč. Poškozený však byl stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody až na 4 léta, a trestní stíhání také trvalo delší dobu, tj. 11 měsíců. Případ poškozeného byl tedy v těchto směrech oproti žalobci více závažnější, ovšem nemajetkovou újmu poškozeného významně snížila skutečnost, že poškozený již nebyl osobou bezúhonnou.

30. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud žalobě částečně vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 25.000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanoveními § 1970 občanského zákoníku a § 15 zákona o odpovědnosti za škodu povinen zaplatit žalobci z této částky i úrok z prodlení (nařízení č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalovaného (viz bod 10 Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011), tj. od 30. 9. 2022 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení o ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.000 Kč od 21. 9. 2022 do 29. 9. 2022 soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

31. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011). Soud žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, byť byl v řízení částečně neúspěšný, neboť žalobce nemůže být, při neexistenci exaktní metody, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění, za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09 ze dne 5. 8. 2009). Pokud jde poté o neúspěch žalobce v části požadovaného příslušenství za dobu delší, představuje tento neúspěch s ohledem na předmět řízení poměrně nepatrnou část. Žalobce vynaložil náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za 10 úkonů právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – žaloba ze dne [datum], písemné podání – stanovisko ze dne 23. 12. 2022, účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání – doplnění žaloby ze dne 4. 12. 2023, porada s klientem dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) a za jeden úkon právní služby po 1.550 Kč (účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen jako „advokátní tarif“); z 11 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a z náhrady hotových výdajů (náklady tlumočníka dle daňového dokladu č. [Anonymizováno] ze dne [datum]) ve výši 2.596 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobci pro neúčelnost nepřiznal odměnu za zastoupení za písemné podání ze dne 30. 1. 2024, kdy žalobce toto podání učinil, aniž by k tomu byl soudem vyzván; a dále za písemné podání ze dne 6. 2. 2024, kterým žalobce toliko dokládal listinu.

32. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 38.446 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

33. Výrok IV. tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 148 o.s.ř. podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve sporném řízení se přitom výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci. S ohledem na obsah rozhodnutí soudu o nákladech řízení mezi účastníky a na to, že dosud známa celková výše těchto nákladů státu (svědečného), rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti žalovaného k jejich náhradě jen co do základu, přičemž jejich výše bude následně stanovena samostatným usnesením.

Poučení