55 Co 115/2022

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupeným Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o určení vlastnictví k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 209/2019-290, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 209/2019-327 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení vlastnictví žalobce k nemovitým věcem: pozemek parc. č. 2060 (zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – bydlení, [část obce]), pozemek parc. č. 2061 (zahrada), pozemek parc. č. 2062 (ostatní plocha), pozemek parc. č. 2064 (ostatní plocha) v obci [obec], katastrální území Krč, zapsaným Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy] na [list vlastnictví]. Žalobci uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Podle odůvodnění se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem s tvrzením, že kupní smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], se stala neplatnou z několika důvodů. Kupní cena za převod vlastnického práva k nemovitostem byla stanovena dodatkem [číslo] ke kupní smlouvě ve výši [částka], a účastníci se dohodli tak, že část kupní ceny ve výši [částka] bude složena do notářské úschovy, a zbylá část kupní ceny [částka] byla uhrazena jako zápůjčka žalobci k vyplacení exekutorských zástavních práv na předmětných nemovitostech. Nedošlo však ke splnění podmínek pro vyplacení částky z notářské úschovy žalobci, smlouva tím zanikla, ale celá část kupní smlouvy složené do notářské úschovy, byla vrácena zpět kupujícímu (žalované) dne [datum].

3. Žalovaná tvrdila, že vrácením části kupní ceny ze schovatelského účtu notáře nedošlo k neplatnosti kupní smlouvy od samého počátku. Notáři, provádějící mu úschovu nebyly doloženy podklady vyžadované pro uvolnění finančních prostředků z úschovy žalobci, neboť po podpisu kupní smlouvy i po složení finančních prostředků do notářské úschovy a vyplacení dlužných částek k rukám soudních exekutorů, po dlouhou dobu nedošlo k výmazu zápisu o exekuci vedené soudním exekutorem exekutorského úřadu [obec a číslo] JUDr. [jméno] [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]), což bránilo podání návrhu na vklad podle předmětné kupní smlouvy. Exekuční řízení vedené na majetek žalobce bylo vedeno pro výživné, takže probíhalo i dále za účelem vymožení budoucích plnění vyživovací povinnosti, proto exekuční řízení nebylo ukončeno a z katastru nemovitostí vymazáno ihned po provedení úhrady aktuální dlužné částky. Na toto žalobce však žalovanou neupozornil, naopak i v ujednání čl. II. odst. 2 poslední věta kupní smlouvy ujistil, že zákaz nakládat vlastním majetkem zanikne neprodleně po provedení úhrady exekučně vymáhaného dluhu. Bylo na žalobci, aby včas notáři prokázal splnění podmínky pro výplatu peněz z úschovy. Pokud toto žalobce neučinil, nelze to klást k tíži žalované, když před uplynutím stanovené lhůty mu opakovaně i navrhovala, že společně notáře požádají, aby sjednaná lhůta byla prodloužena tak, že o tom bude sjednán dodatek ke smlouvě, aby bylo poskytnuto žalobci dostatek času, a peníze z notářské úschovy mohly být vyplaceny jemu a nevraceny žalované. Na tyto návrhy žalobce nijak nereagoval. K tvrzení žalobce na absolutní neplatnost kupní smlouvy odkázala na § 44a zák. č. 120/2001 Sb., když proti platnosti uzavřené kupní smlouvy soudní exekutor, oprávněný, ani přihlášený věřitel k zajištění uspokojení vymáhané pohledávky námitku neplatnosti nevznesl. Byl to žalobce, který se na uzavření předmětné smlouvy sám podílel, a byl to on, který se dopustil nepoctivého jednání.

4. Soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu na základě provedeného dokazování. Dne [datum] žalovaná jako kupující uzavřela se žalobcem jako prodávající kupní smlouvu, jejíž předmětem byly ve výroku označené nemovitosti. V čl. II. smlouvy je uvedeno celkem pět exekučních řízení zatěžující předmět koupě, evidovaná na listech vlastnictví předmětu koupě. Pohledávky vymáhané v těchto exekučních řízení budou uhrazeny nejpozději do [datum], což kupujícímu bude doloženo příslušnými potvrzeními o úhradě dluhu, a současně bude obnoveno oprávnění strany prodávající disponovat majetkem. K [datum] v součtu činila vymáhaná pohledávka [částka]. V čl. IV. smlouvy se smluvní strany dohodly, že kupní cena předmětu koupě je stanovena dodatkem [číslo] bude uhrazena tak, že část kupní ceny ve výši [částka] je celkově splatná do [datum] jako záloha pro budoucího prodávajícího na úhradu první části kupní ceny, a využita k vyplacení exekutorských zástavních práv a v plné výši se započte jako pohledávka kupujícího proti prodávajícímu na vrácení zápůjčky. Zbývající část kupní ceny bude uhrazena na účet schovatele – notáře JUDr. [jméno] [příjmení] nejpozději do šesti pracovních dnů od podpisu kupní smlouvy, když za uhrazení se považuje pouze připsání na schovatelský účet. Bylo dále ujednáno, že schovatel kupní cenu poukáže ve prospěch strany prodávající do pěti pracovních dnů poté, kdy mu bude předložen originál výpisu katastru z nemovitostí, ve kterém bude jako jediný vlastník předmětu koupě uvedena strana kupující, a na němž nebudou zapsána žádná zástavní práva, věcná břemena či jiná práva a omezení vlastnického práva k předmětu koupě. Dne [datum] byl uzavřen ke kupní smlouvě dodatek [číslo] jímž byla stanovena kupní cena ve výši [částka]; téhož dne byl sepsán protokol o přijetí peněz do notářské úschovy JUDr. [jméno] [příjmení], notářem. Z protokolu vyplývá, že složitel – žalovaná – se zavázala převést na účet notářské úschovy nejpozději do [datum] celkem [částka], z toho [částka] odpovídající dani z nabytých věcí a částku [částka] jako část kupní ceny.

5. Žalovaná se žalobou ze dne [datum] domáhala u téhož soudu určení obsahu budoucí smlouvy. Žaloba byla dne [datum rozhodnutí] zamítnuta rozsudkem č. j. 21 C 177/2018-111, s odůvodněním, že Mgr. [jméno] [příjmení] již není pasivně legitimován, neboť jako vlastník předmětných pozemků je zapsána v katastru nemovitostí žalovaná; vklad vlastnictví byl proveden na základě identické kupní smlouvy ze dne [datum], jen doplněné o dodatek [číslo] který u prvního návrhu chyběl, a o plnou moc pro [jméno] [příjmení] na všechny pozemky, proto nemůže žádný soud obsah kupní smlouvy nahrazovat.

6. Mezi účastníky nebylo sporné, že notář JUDr. [příjmení] přijal od žalované do úschovy částku [částka] na kupní cenu a částku [částka] na daň, a že dne [datum] oznámil notář vydání peněz z notářské úschovy žalované. Ke dni [datum] byl v katastru nemovitostí zapsán ve vztahu k předmětným pozemkům žalobce, a rovněž tam byla k nemovitostem zapsána věcná práva zatěžující nemovitosti – nařízené exekuce žalobce.

7. Dne [datum] žalovaná podala návrh na vklad do katastru nemovitostí, k návrhu byla předložena kupní smlouva ze dne [datum] podepsaná žalobcem a za žalovanou [jméno] [příjmení] a spolu s ní i plná moc ze dne [datum] podepsaná [jméno] [příjmení] jako zmocnitelem pro [jméno] [příjmení]. [příjmení] moc však neobsahovala údaj o pozemku parc. č. 2060. Z toho důvodu bylo katastrálním úřadem žalované a rovněž žalobci dopisem z [datum] sděleno, že uvedené vady nelze během současného vkladového řízení nijak odstranit. Dne [datum] žalovaná doplnila návrh na vklad o dodatek [číslo] i přesto toto doplnění a následné prodloužení lhůty byl návrh na vklad zamítnut rozhodnutím katastrálního úřadu ze dne [datum]. Následně podala žalovaná žalobu k Městskému soudu v Praze podle části páté o. s. ř. o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu o zamítnutí vkladu práva a ze dne [datum]. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 4/2017-56. Žalovaná podala dne [datum] druhý návrh na vklad, k němuž byla předložena kupní smlouva ze dne [datum], včetně plné moci ze dne [datum] ve stejné podobě, v jaké byla předložena u prvního návrhu na vklad, dále byla doložena plná moc datovaná [datum] označující pozemek parc. č. 2060, na kterém stojí stavba [adresa], když zplnomocnění udělil za žalovanou [jméno] [příjmení] pro [jméno] [příjmení] a dne [datum] uznal podpis na listině za vlastní, dále byl doložen dodatek [číslo] – cenové a peněžní ujednání ke kupní smlouvě a protokol o přijetí peněz do notářské úschovy. Na základě tohoto návrhu katastrální úřad vklad do katastru provedl, o čemž vyrozuměl, jak žalobce tak žalovanou, kteří vyrozumění převzali 10. 6. a [datum].

8. Z usnesení PČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec], ČKRPA [číslo] [rok] [číslo] –TO, ze dne [datum] vyplynulo, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu vedená proti [jméno] [příjmení] ([příjmení]) a neznámému pachateli byla odložena, neboť policejní orgán v jednání zmocněnce společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] neshledal naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu.

9. V rámci právního posouzení zjištěného skutkového stavu se soud v první řadě věnoval naléhavému právnímu zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť podle jeho tvrzení stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá stavu faktickému, neboť žalobce má za to, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, ale v příslušné evidenci katastru nemovitostí je jako vlastník zapsaná žalovaná. Tvrzený rozpor nelze odstranit bez rozhodnutí soudu.

10. K neplatnosti kupní smlouvy z důvodu porušení generálního inhibitoria vyšel soud z původního tvrzení žalobce, že kupní smlouva se stala neplatnou pro tento rozpor, a byť později žalobce již na tomto důvodu neplatnosti netrval, soud stručně stav zhodnotil. Veškerá exekuční řízení vedená proti žalobci jako povinnému byla uvedena na LV v době uzavření smlouvy a byla citována v čl. II. odst. 2 napadené kupní smlouvy. Exekuční řízení byla ukončena úhradou provedenou z finančních prostředků žalované, tato úhrada představovala část kupní ceny, když tento postup vyplývá přímo z kupní smlouvy. Žalovaná tedy nejednala v rozporu s účelem generálního inhibitoria, ale naopak v souladu s jeho cílem (NS ČR sp. zn. 31 Cdo 4545/2008: je-li zastavena exekuce, aniž jí byl postižen majetek, s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorium ve smyslu § 44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné). Pokud byla celá kupní cena použita (započtena) na uspokojení exekučně vymáhané pohledávky neodporuje takovýto postup smyslu úpravy § 44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., je s ním naopak v souladu a postih této transakce absolutní neplatností není na místě. Ke dni uzavření kupní smlouvy tak nebylo porušení generálního inhibitoria stíháno absolutní neplatností, pouze neplatností relativní, přičemž námitky neplatnosti by se musel dovolat soudní exekutor, oprávněný či přihlášený věřitel, což se nestalo.

11. K neplatnosti kupní smlouvy z důvodu jejího zániku, neboť šlo o smlouvu závislou, soud dovodil, že se nejednalo o tři závislé smlouvy. Ujednání o ceně není samostatnou smlouvou, ale pouze dodatkem kupní smlouvy, je navíc i jako„ dodatek [číslo]“ i označeno. Protokol o složení do notářské úschovy je rovněž smlouvou samostatnou, uzavřenou mezi jinými subjekty, což potvrzuje i čl. IV bod 8 kupní smlouvy. Mezi smluvními stranami a schovatelem byla dne [datum] uzavřena samostatná smlouva o úschově finančních prostředků. Kupní smlouva ve spojení s dodatkem není smlouvou závislou na protokol o složení do notářské úschovy ve smyslu § 1727 zák. č. 89/2012, Sb., proto kupní smlouva nemohla zaniknout ukončením platnosti smlouvy o notářské úschově. Navíc účinky tohoto ustanovení nemohou nastat, neboť závazek žalované zanikl splněním, a to právě složením peněz kupní ceny do notářské úschovy. K tvrzené neplatnosti kupní smlouvy z důvodu chybějícího zmocnění soud poukázal na to, že bylo prokázáno, že kupní smlouva byla platně uzavřena, když chybějící pozemek parc. č. 2060 na plné moci ze dne [datum] nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, neboť bylo prokázáno, že vůlí obou účastníků bylo uzavřít kupní smlouvu na všechny pozemky a žalovaná překročení zmocnění [jméno] [příjmení] schválila. Pravdou je, že první plné moci ze dne [datum] katastrální úřad vytkl to, že v ní není uveden pozemek parc. č. 2060, ale ke dni uzavření kupní smlouvy dne [datum] byla žalovanou zmocněna [jméno] [příjmení] k uzavření kupní smlouvy v celém rozsahu, včetně pozemku parc. č. 2060 v kat. úz. [část obce], což bylo zcela v souladu s úmyslem jak prodávajícího, tak kupujícího. Takto jednala sama [jméno] [příjmení] a takto s ní také jednal sám žalobce, takto také byly připravené listiny, které byly dne [datum] podepsány. Bylo zjevné, že žalovaná nemá zájem koupit pouze část nemovitostí, ale celý soubor tak, jak je specifikován v kupní smlouvě. Neuvedení pozemku parc. č. 2060 ve zmocnění je pouze formální chybou v psaní při vystavení plné moci, fakticky zmocnění ke koupi i tohoto pozemku existovalo. Pokud dne [datum] jednatel [příjmení] uznal podpis na listině plné moci (byť antedatované [datum]) za vlastní, schválil tím jednání [jméno] [příjmení], která podepsala kupní smlouvu dne [datum]. Nedošlo tak k variantě postupu dle § 446 zák. č. 89/2012 Sb., neboť nedošlo k oznámení ze strany žalované žalobci, že žalovaná nesouhlasí s tím, že zmocnitel překročil svá oprávnění. Žalovaná se dozvěděla o tom, že paní [příjmení] kupní smlouvu podepsala a na základě toho také poskytla částečné plnění (provedla výplatu exekucí). Tím i konkludentně schválila jednání [jméno] [příjmení].

12. K tvrzené neplatnosti kupní smlouvy z důvodu porušení integrity listin soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaná zasahovala do kupní smlouvy, že by do ní vkládala antedatovanou plnou moc. Naopak ze spisu katastrálního úřadu bylo originálem jednoznačně prokázáno, že antedatovaná, a jednatelem žalované schválená plná moc, byla k druhému návrhu na vklad předložena samostatně vedle vlastní kupní smlouvy obsahující původní plnou moc a dodatku [číslo] protokolu o notářské úschově.

13. K dalšímu tvrzení z důvodu neplatnosti kupní smlouvy podle čl. VIII. kupní smlouvy uzavřel soud, že bylo prokázáno, že první návrh žalované ze dne [datum] na vklad byl zamítnut. Důvodem zamítnutí bylo jednak nepřeložení dodatku [číslo] kupní smlouvy obsahující cenové ujednání a dále chyba v plné moci. Nastala tedy situace dle tohoto článku odst. 3, když v obou případech nešlo o chybu v textu kupní smlouvy, který nebylo třeba upravovat, naopak stačilo pouze doložit chybějící dodatek kupní smlouvy a opravenou plnou moc, což žalovaná, v jejíchž lepších možnostech to bylo, učinila podáním druhého návrhu s plnou mocí obsahující i pozemek č. 2060. Do kupní smlouvy nebylo zasahováno, nic do ní nebylo vkládáno, nebyla tedy porušena a nezanikla. Došlo pouze k tomu, že žalovaná podala dne [datum] druhý návrh na vklad s již výše citovanými dalšími listinami.

14. K dalšímu tvrzení neplatnosti kupní smlouvy z důvodu neuhrazení kupní ceny soud vyšel z toho, že bylo prokázáno, že žalovaná plnila přesně podle kupní smlouvy. [příjmení] za žalobce částku [částka] na vyplacení exekutorských zástavních práv (zápůjčka); tato částka byla zálohou na kupní cenu a byla započtena na ni dle ujednání ve smlouvě v čl. IV. Podle téhož článku odst. 3 písm. b) bylo stanoveno, že zbývající část kupní ceny [částka] bude uhrazena na účet schovatele nejpozději do šesti pracovních dnů od podpisu kupní smlouvy. Bylo prokázáno, že žalovaná ve stanovené lhůtě tuto částku do notářské úschovy složila. Její závazek zaplatit kupní cenu podle smlouvy, tak zanikl splněním dluhu v souladu s § 1908 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. K zániku kupní smlouvy, tedy z důvodu nezaplacení ceny nedošlo, tomu by tak bylo pouze v případě, že by žalovaná předmětnou částku na schovatelský účet nesložila. K zániku kupní smlouvy od samého počátku nemůže dojít tím, že částka byla ze schovatelského účtu vrácena zpět, neboť taková okolnost zánik kupní smlouvy ex tunc nezpůsobuje. Navíc zánik úschovy části kupní ceny neznamená zánik práva žalobce na doplatek kupní ceny. Nebylo vinou žalované, že částka složená do notářské úschovy jí byla vrácena, když z výpovědi svědkyně [příjmení] vyplynulo, což potvrdil i sám žalobce, že žalovaná měla zájem o prodloužení úschovní lhůty, ale byl to žalobce, kdo toto nechtěl a říkal, že lhůta již uběhla. Jeho pozdější tvrzení, že to způsobil exekutor [příjmení] svojí liknavostí, na tom nic nemění. Kdyby jeho vůle prodat nemovitosti žalované za podmínek sjednaných ve smlouvě trvala, mohl prodloužit úschovní lhůtu a vyhnout se tak vrácení složené částky z úschovy. Naopak z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že za sjednanou cenu žalobce již nechtěl nemovitost prodat, ale že chtěl po vrácení peněz z notářské úschovy dál jednat o prodeji a kupní cenu navýšit, což soud vede k závěru, že žalobce jednal účelově.

15. Tvrzení žalobce o komplikované exekuci nemění nic na faktickém stavu – exekuční řízení byla v kupní smlouvě uvedena a vyplacení exekutorských zástavních práv bylo podmínkou uzavření kupní smlouvy. To žalovaná podle kupní smlouvy splnila, exekutorská zástavní práva vyplatila, v důsledku čehož exekutor rozhodl dne [datum] tak, že žalobce jako povinný není již vázán zákazem nakládat se svým majetkem. Toto usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobce jako povinnému [jméno] [příjmení] dne [datum]. Skutečnost, že usnesení bylo informativně zasláno žalobci jako povinnému na chybnou e–mailovou adresu, nemá vliv na nabytí právní moci. Soudu nepřísluší hodnotit vztah žalobce (povinného) a jeho právního zástupce v exekučním řízení, bylo však prokázáno, že když měl na tento úkon dostatek času do [datum] (284 dnů od podpisu smlouvy), mohl si aktuální stav zjistit a z nečinnosti žalobce nelze vinit žalovanou, která nebyla účastníkem exekučního řízení, a nic jí nebylo doručováno. Jedině vinou samotného žalobce marně uplynula lhůta k vyplacení mu peněz z notářské úschovy, když žalovaná svoji povinnost plnění kupní ceny splnila. Ke dni [datum], tedy více než tři týdny před ukončením notářské úschovy k [datum], došlo k zápisu zrušení zákazu nakládat majetkem žalobce do katastru s právními účinky ke dni [datum]. Přesto po odpadnutí překážky k podání návrhu na vklad vlastnického práva, žalovanou žalobce neinformoval a neposkytl potřebnou součinnost pro dokončení převodu vlastnického práva.

16. Žádné ujednání kupní smlouvy nespojuje vrácení peněz z notářské úschovy po uplynutí lhůty s neplatností kupní smlouvy. Zápis vlastnictví pro žalovanou není ani v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná opakovaně uvedla, že je připravena žalobci zbytek kupní ceny, po započtení vzniklé škody, zaplatit.

17. Další žalobcem předložené důkazy, zejména týkající se společnosti žalované, soud neprováděl, a další provedené důkazy nehodnotil, neboť pro rozhodnutí ve věci neměly význam. Z uvedených důvodu žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního úspěchu žalované ve věci.

19. Opravným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 209/2019-327, opravil soud odůvodnění rozsudku dle § 164 o. s. ř. Z důvodu písařské chyby vzniklé při vyhotovení rozsudku v číslování odstavců tak,„ že na straně 12 rozsudku se označení odstavce [číslo] nahrazuje [číslo] označení odstavce [číslo] se nahrazuje [číslo]“.

20. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání, žalovaná podala odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení.

21. Žalobce navrhl změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno. Rozsudku vytýkal zmatečnost a nepřezkoumatelnost. Neztotožnil se ani s právním názorem soudu týkajícího se závěru, že nešlo o tři smlouvy vzájemně závislé uzavřené v režimu věty druhé § 1727 zák. č. 89/2012 Sb. a nesouhlasil ani s jeho dalšími závěry. V rámci výhrad poukázal i na nesrozumitelné číslování odstavců rozsudku. V následných doplněních svého odvolání namítl, že napadený rozsudek trpí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti. Výrok rozsudku je nezákonný, neboť stojí na nesprávném právním posouzení věci. Důkazy byly soudem hodnoceny tendenčně, v důsledku čehož jsou i některá skutková zjištění nesprávná a bez dalšího je pak nesprávné i právní posouzení skutkových zjištění. Je nesporné, že žalobce byl výlučným, knihovním vlastníkem předmětných nemovitostí až do [datum], kdy Katastrální úřad hl. m. [část Prahy] provedl vklad vlastnického práva ve prospěch žalované s právními účinky ke dni [datum]. Titulem nabytí vlastnického práva měla být dle soudu smlouva uplatněná dne [datum]. S tímto závěrem se žalobce neztotožňuje. Připomněl, že kupní smlouva ze dne [datum], byla od počátku tvořena třemi smlouvami vzájemně závislými, a to plně v souladu se větou druhou § 1727 zák. č. 89/2012 Sb. Tyto smlouvy všechny jsou vzájemně svou funkci i důvodem a smyslem bytostně spjaty a žádná tato smlouva samostatně bez dalších dvou nedává jakýkoliv hospodářský smysl;„ kouzlem nechtěného“ se pak k tomuto tvrzení žalobce zrodil i bezpečný důkaz spočívající v důvodech rozhodnutí katastru nemovitostí, jímž pravomocně zamítl první vkladové řízení. Sám katastrální úřad odůvodnil zamítnutí nejen nezpůsobilou listinou plné moci [jméno] [příjmení] jsoucí neoddělitelnou součástí pevně spojeného a notářskými viditelnými zajišťovacími prvky zaplombovaného svazku jedné ze tří smluvních listin, ale i chybějící, fyzicky samostatnou listinou smlouvy o cenovém ujednání, kterou žalovaná správnímu orgánu při prvém pokusu o vklad zatajila. Druhého, byť opět nezákonného, ale již úspěšného pokusu o vklad, když spolu se smlouvou tzv. ústřední, smlouvu o cenovém ujednání ke vkladovému návrhu přiložila, a katastr nemovitostí na základě vzájemné funkční i systematické i obsahové vzájemné souvislosti dotyčných tří smluv vklad provedl. Odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1769/2010, dále na právní teorii L. [příjmení], rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 1912/2012, ale např. též sp. zn. 31 Cdo 3581/2012, sp. zn. 29 Odo 43/2001, sp. zn. 26 Cdo 4295/2007) V rámci nové právní úpravy pak odkázal na aktuální judikaturu např. sp. zn. 45 Icm 1418/2017, sp. zn. 27 Cdo 4808/2017, sp. zn. 29 Cdo 2575/2018. To, že v daném případě šlo o soubor kupních smluv ze dne [datum], o tři smlouvy závislé, je dáno i hospodářským smyslem, který byl žalované bezpochyby znám. Hospodářským smyslem byl samozřejmě úplatný převod vlastnického práva k nemovitostem a v tomto dále odkázal na závěr Ústavního soudu v jiné věci – sp. zn. I. ÚS 625/03. Připomněl podstatnou skutkovou okolnost totiž, že jednou ze tří smluv závislých byla i veřejná listina označená jako„ protokol o přijetí peněz do notářské úschovy“; podle čl. 4 odst. 4 tohoto protokolu bylo stanoveno, že dnem následujícím po marném vrácení uschované části kupní ceny za nemovitosti je tato úschova skončena. V řízení bylo nesporné, že k vrácení veškerých finančních prostředků uložených na úhradu kupní ceny v notářské úschově JUDr. [příjmení] zpět k rukám žalované došlo dne [datum] po marném uplynutí smluvně stanovené lhůty 270 dnů, ve kterém nedošlo ke splnění řádně sjednaných podmínek dle protokolu. Tímto okamžikem, tedy dnem [datum] nastaly účinky § 1727 zák. č. 89/2012 Sb., podle kterého zánik závazku z některé ze smluv závislých bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy. Dnem [datum] tak došlo ke zrušení celého souboru vzájemně závislých kupních smluv podepsaných [datum]. K marnému uplynutí lhůty 270 dnů došlo nikoliv z důvodu na straně žalobce, který naopak v řízení před soudem bezpečně prokázal nejen svými kontinuálně jednotlivými vyjádřeními, ale i významnou písemností doplněnou širokým souborem příloh, že svým jednáním před zánikem kupní smlouvy plnil všechny smluvní zákonné povinnosti tak, aby k plnění podle kupní smlouvy skutečně došlo. Zánik kupní smlouvy z důvodu uplynutí stanovené lhůty 270 dnů tedy v žádném případě není v rozporu s dobrými mravy. Odkázal na § 603 zák. č. 89/2012 Sb., s tím, že opět připomněl, že tuto lhůtu určila přímo žalovaná. Názor soudu prvního stupně, že ke zmaření splnění závazku mělo dojít„ pouze a jedině vinou samotného žalobce“ nemá oporu v provedeném dokazování, neboť žalobce řádně tvrdil a prokazoval, že dostál svým povinnostem z kupní smlouvy a jednal dokonce vysoce nad rámec těchto povinností. Tyto skutečnosti zůstaly soudem zcela opomenuty. Dále soud uzavřel, že žalobce jednal účelově, když podle něj snad nevyvíjel činnost k uzavření nové kupní smlouvy, či k novaci smluv. I kdyby k takovému omisivnímu jednání žalobce došlo (což je jen další nepravda), nemohlo by to mít za následek zhojení zániku kupní smlouvy. Pokud žalovaná chtěla po skončení lhůty 270 dnů jednat o novaci zaniklé kupní smlouvy s cílem uzavřít novou a platnou, měla ho k takovému jednání řádně písemně vyzvat s odkazem na § 560 zák. č. 89/2012, Sb. Takovouto výzvu žalovaná měla možnost učinit ještě ve smluvně ujednané lhůtě prekluzivního charakteru v délce trvání čtyř týdnů od zániku smluv, což prokazatelně neučinila. Přesněji řečeno to učinila až písemností ze dne [datum], téměř po osmi měsících od faktického zániku smluv. Z logiky věci bylo na žalované, měla-li na obchodu vyšší zájmy než žalobce, aby smluvní ustanovení o čtyřech týdnech zákonem předepsaným způsobem využila. Jednání žalobce po [datum], pokud sám nevyvíjel žádnou činnost směřující k novaci kupní smlouvy, bylo tedy zcela poprávu a nemohlo na zániku kupní smlouvy nic změnit.

22. Soud měl vzít do úvahy i další právní skutečnosti, které vyvolaly nezpůsobilost kupní smlouvy jako vkladové listině. Opakoval, že první návrh na vklad vlastnického práva, podle kupní smlouvy byl na katastrálním úřadu v řízení V [číslo] pravomocně zamítnut, toto zamítnutí jako věcně správné potvrdil i Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 33 C 4/2017-56, dne 25. 3. 2019. Zamítnutím návrhu na vklad v tomto řízení se plnění na základě kupní smlouvy ze dne [datum] stalo nemožným a kupní smlouva, tedy tímto okamžikem opakovaně zanikla. Přitom však v době zamítnutí prvního návrhu na vklad již neexistovala, a v tomto odvolatel odkázal na výše uvedenou argumentaci. S tímto se soud v napadeném rozsudku žádným způsobem nevypořádal. Nepřezkoumatelným způsobem se pak vypořádal s argumentací žalobce, že k zániku smlouvy došlo i důsledkem ujednání čl. VIII. odst. 3 vlastní kupní smlouvy, jejíž část textu citoval. Opakoval argumentaci vztahující se k prvnímu vkladovému řízení s tím, že smlouva byla nejpozději zrušena jako celek rozhodnutím katastrálního úřadu. Tímto pravomocným rozhodnutím o zamítnutí návrhu na vklad jednoduše kupní smlouva přestala existovat, což nebylo možné zhojit žádným jednáním žalobce ani žalované. Dále v odvolání žalobce opakuje a shrnuje argumentaci již uvedenou. Vyjádřil se dále i k další významné právní okolnosti, když žalovaná ve svém závěrečném shrnutí a návrhu argumentovala k neplatnosti a antedataci tak, že se o nic zneplatňujícího nejedná, neboť taková manipulace s textem plné moci i její umístění do svazku zablombovaných listin je v pořádku a odkazovala na § 440 zák. č. 89/2012 Sb. Je vědomou nepravdou, jestliže soud v odůvodnění uvádí:„ Žalovaná podala dne [datum] druhý návrh na vklad do katastru nemovitostí, k němuž byla předložena kupní smlouva ze dne [datum], včetně plné moci ze dne [datum], a to ve stejné podobě (jak plná moc, tak smlouva), v jaké byla předložena u prvního návrhu na vklad. Dále byla předložena plná moc datovaná [datum], která obsahuje označení pozemku parc. č. 2060, na němž stojí stavba [adresa]“, neboť k druhému vkladu již byly přiloženy falzifikáty listin s porušenými, resp. neexistujícími blombami; k tomu odvolacímu soudu bude předložen nepochybný důkaz. Je přitom vyloučeno, aby o této zásadní věci soud nevěděl, neboť měl veškerý spisový materiál katastru nemovitostí k dispozici. Jedná se o další zásadní právní skutečnost, která na sebe navazuje trestněprávní odpovědnost dle § 347a trestního zákona. Opět v obsahu odvolání opakoval již uvedená tvrzení.

23. Nad rámec správně a skutkově nejpodstatnějšího uvedeného uvedl, že žalobci díky vadnému až nepředvídatelnému, a proto i nepřezkoumatelnému obsahu rozsudku a situace z toho vyplynuvší, následující skutečnosti, které nejsou meritem odvolání, pro spravedlivé posouzení, však nejsou zanedbatelné. Soud vyhověl ve svém rozhodnutí ve snaze o vytvoření ostrakizace a navození negativního vnímání osoby žalobce, na více místech rozsudku okázalým zdůrazňováním jeho exekucí, nepravdivými a právně nepřijatelnými formulacemi„ žalovaný zaplatil za žalobce“. Není totiž pravdou, že by žalovaný za žalobce platil. Právně jediná uznatelná pravda je, že žalobce získal řádným ujednáním smlouvy o smlouvě budoucí, vtělené do listiny„ smlouva ústřední“, zápůjčku opatřenou tam právní podmínkou, která byla na základě závazných ujednání účelově určena. Tyto své povinnosti žalobce přesně podle smlouvy, pak včas a řádně splnil. To že čerpáním zápůjčky mu v dané době vznikl závazek, je bez dalšího dán. Po zániku a platnosti smlouvy nastala žalobci povinnost obnos zápůjčky do 90 dnů bývalé kupující vrátit. Kdyby žalovaná svými četnými protiprávními kroky, když napřed neoprávněným jednáním způsobila zaplombování žalobcových nemovitostí a tím i faktické znemožnění jednat s bankou, neobstruovala nemovitý majetek žalobce, byla by jí částka vyplacena řádně a včas. [obec] toho zvolila konflikt, byla si tak sama odpovědna za jeho výsledky. Dále se žalobce vyjádřil konkrétně k exekucím, které byly proti němu vedeny s tím, že za zásadní označil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení sp. zn. 14 Nc 228/2001, řízení u Městského soudu v Praze vedeném pod č. j. 58 Co 378/2009-681, zmatečnostní řízení č. j. 58 Co 378/2009, dále nezákonné frapantně vadné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 4 Co 211/2013-849. Proti řízení jako celku proběhlo před Nejvyšším soudem ČR dovolací řízení, Nejvyšší soud v řízení č. j. 21 Cdo 1834/2015-894, zrušil rozhodnutí nižšího soudu, rozsáhle je zkritizoval, čímž zanikly podkladové tituly hned dvou zásadních exekucí. Rozhodnutí NS ovšem přišlo ve vztahu k nedávno bezprávně inkasované masivní peněžní částce bohužel pozdě. Žalobce se žalovanou uzavřené smlouvy uzavíral v tísni, když z uvedeného vyplývá, že v daném exekučním zatížením nebyl vinen on, ale Česká republika, jehož jménem tři soudy i exekutor jednali. Dostal i omluvný osobní dopis předsedy Ústavního soudu p. t. JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Žalobce se ocitl ne vlastní vinou v exekučním vymáhání; smlouvy tak se žalovanou uzavíral v dané tísni. Odkázal i na nesprávný znalecký posudek exekutora [příjmení], který zněl na pouhých [částka]. Později bylo zjištěno, že zcela reálná tržní cena uvedených stavebních pozemků vzhledem k jejich polohové atraktivitě a zastavitelnosti má cenu [částka]. Považoval za nezbytné na místě připomenout ustanovení občanského zákona nazvané„ neúměrné zkrácení“ (§ [číslo]), dále ustanovení lichva (§ [číslo]), kdy má soud zákonný úkol vyslovit neplatnost smluv z úřední povinnosti. Navrhl změnu napadeného rozsudku a vyhovění jeho žalobě, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Doplnění odvolání, doplnil žalobce během několika následujících jednání podáním, které obsahově je prakticky identické s doplněným odvoláním. Třetí doplnění odvolání ze dne [datum] neobsahovalo žádné jiné skutečnosti ani žádné jiné tvrzení, než bylo uvedeno ve vlastním doplnění odvolání, jednalo se pouze o jinou formulaci téhož.

25. Žalovaná vyvracela argumentaci uvedenou v odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení odůvodnila tak, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 4 odst. 4 písm. a) vyh. č. 177/1996 Sb., když při stanovení výše odměny advokáta nevycházel z ceny sporných nemovitostí, ale z tarifní hodnoty [částka]. Uvedl, že sporné nemovitosti, které byly předmětem koupě dle kupní ceny měly hodnotu [částka] a z této částky jako z tarifní hodnoty měl soud vycházet (NS ČR č. j. 30 Cdo 942/2018, č. j. 32 Cdo 1245/2014). Odkázal i na rozhodnutí NS ČR č. j. 29 Cdo 3615/2015, ze kterého citoval. Soud v napadeném rozhodnutí nezdůvodnil, proč má za to, že hodnotu předmětných nemovitostí lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a proto aplikoval § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Navrhla změnu napadeného výroku, aby byl změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit jí na náhradu nákladů řízení [částka].

26. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným.

27. V průběhu odvolacího jednání před závěrečným návrhem žalobce podal námitku podjatosti všech členů senátu z přesvědčení excesivního porušení jeho procesních práv a porušení zásady rovnosti účastníků. Je proto důvod pochybovat o nepodjatosti členů senátu vůči žalobci, toto porušení jeho procesních práv spočívá jednak v nevyhovění první žádosti o odročení jednání doloženého lékařskými zprávami a vyjádření lékaři, že onemocnění, kterými trpí ho značně omezují v životě. Za druhé jde o porušení procesních práv pro nevyhovění žádosti o odročení jednání bez toho, že by mu byl dán prostor k tomu, aby sám svoji zdravotní indispozici popsal, která je aktuální, dnešní a nevyplývá pouze z listin, které předkládal. Jako třetí důvod uvedl odepření možnosti přednést celé jednání, doplnění odvolání a jako čtvrtý důvod uvedl neprovedení návrhu navrhovaného důkazu znaleckým posudkem, který splňuje kritéria k tomu, aby jako nový důkaz byl v tomto řízení proveden. Námitku dále doplnil, že očividně přišli do zcela nepřátelského prostředí. Nejedná se o senát, který by byl nezávislý, nestranný, který by splňoval parametry soudu ustanoveného ústavou ČR a mezinárodní úmluvou o lidských právech. Tato skutečnost byla jednoznačná a dobře viditelná u soudkyně JUDr. [příjmení] s ohledem na přednesy a obstrukce, které posléze děl předseda senátu JUDr. Stibral, což bylo nepřehlédnutelné. Po zjištění a ověření některých skutečných protizákonných a protiústavních ovlivňování daného soudního rozhodování ve svých věcech u téhož soudu, kde ze získaných podnětů vyplynulo, že započalo prakticky už na přelomu roku [rok] a [rok] vznesl z toho důvodu námitku podjatosti vůči všem členům senátu. Dále ji odůvodnil tak jen ve stručnosti, neboť bude zpracována do podrobnosti v následujících dnech možná týdnech podle jeho zdravotního stavu. Námitka je založena na zjištění osobního nepřátelství soudce Stibrala vůči jeho osobě, které bylo de facto založeno jeho rozhodováním v odvolací věci 47 C Obvodního soudu pro Prahu 4, a to bývalého senátu samosoudkyně doktorky P.J. jako [příjmení] [jméno] [příjmení] Obvodního soudu pro Prahu 4, kdy aby zamezila včasnému odvolání ve věci zásadní, životní, ekonomické důležitosti, kterou soudila, neboť předtím vydala rozsudek, který byl naivní mega koncentrací závažných právních pochybení, ale jedinečným kondenzátem jejího osobního zla a nenávisti k jeho osobě. Tyto vlastnosti, což se poté projevilo v odvolacím řízení v tehdejší dané věci i u tohoto senátu ve stejném složení jako zasedá dnes, se projevily v neskutečně nespravedlivém tehdejším rozhodnutí, kdy podle představ bylo v pořádku, že dotyčný soudce, který je dnes mimochodem soudcem všem nadřízeným mu doručil esenciální rozhodnutí tak, že zlovolně a zlomyslně vyvěsil na úřední desku soudu, namísto toho, aby doručoval běžným normálním standardním systémem k tomu, kdo v jedné nemovitosti bydlel tou dobou 32 roků. Podrobnosti budou vyhotoveny k rukám NS ČR písemně. Aktuálně označil za zásadní, že byl donucen k cestě k soudnímu jednání jako nemocný člověk za stavu, když řádně a včas a důvodně doložil svou neschopnost se plnohodnotně v řízení před důležitým soudem zúčastnit. Nejde samozřejmě jen o fyzické, ale zejména o psychické indispozice. Až násilná snaha tohoto senátu rozhodnout věc pro jeho osobu nepříznivě, a to viditelně od prvního okamžiku, kdy vstoupili do jednací síně už o prázdninách, kdy je každému i neprávníku známo, že další soudní orgány, které budou zcela nesporně muset být k zastavení tohoto zásadního, bezprecedentního, kondenzovaného zla povolány a mají se rozhodování ze současné politické světové situace až znaky kolaborace se státními příslušníky válečně politicky nepřátelské země jsou patrné, a to k tomu, aby byla zvýšena pravděpodobnost, že v daném prázdninovém čase se odkladu vykonatelnosti u NS se nepodaří včas dosáhnout. Tyto skutečnosti označil jako hlavní důvody pro vznesení námitky podjatosti vůči všem členům senátu, dle něj je podání důvodné, neboť skutečně přišli do místnosti za takového stavu, kdy všechno bylo už dopředu dohodnuto, senát vůbec nebral ohledy na věcnost podání a nezajímalo ho ani to, co judikoval naprosto jednoznačně Ústavní soud jako zásadní důvody k tomu, aby soudy jednaly tak, jak podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jednat ne mají, ale musí. V tom bude spočívat další postup, protože je dokonce spatřují mimo jiné porušení § 329 trestního zákona a v této věci se tedy budou orientovat i na toto. Dále ještě, podotkl, že soud aprobuje svým skutečným jednáním dokonce to, a soud to ví, jako to věděl jak na [obec a číslo], tak tento soud, protože předpokládá, že má řádně prostudovaný spis, takto ví také, tak tento soud dokonce tady aprobuje falzifikáty vkladových listin, tzn. kreje svým jednáním a chováním trestně odpovědné osoby, a to tak, že vlastně přímo porušuje § 347a trestního zákoníku.

28. S ohledem na vznešenou námitku podjatosti se odvolací soud v první řadě zabýval její důvodností a včasností, a tedy zda se jedná o přípustnou námitku splňující podmínky § 14 odst. 4 o. s. ř. Odvolací soud tuto námitku neshledal jako důvodnou, resp. souladnou s výše citovaným zákonným ustanovením. Žalobce ve své námitce tuto směřoval mimo odvolacího soudu rovněž k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, když dle ne zcela zřetelného jejího obsahu směšoval různá řízení, nijak nespecifikovaná, probíhající před soudem Obvodního soudu pro Prahu 4, případně soudem odvolacím. Není z ní zřejmé ve vztahu k soudu prvního stupně, ke kterému konkrétnímu soudci a z jakého důvodu ji namítal, to však není věcí odvolacího soudu. Námitka obsahovala v podstatě pouze nespokojenost žalobce s výsledky tohoto řízení, z čehož vinil rozhodující soudy. Ve vztahu k námitce proti odvolacímu senátu i zde žalobcem namítl, že již před vstupem do jednací síně mu bylo známo, že senát bude proti němu zaměřen, dokonce osobně. Oproti tomu však již v jednací síni před závěrečným návrhem tuto námitku předčítal z písemné podoby námitky. Je tedy zřejmé, že tuto námitku měl dopředu připravenu, není totiž možné, aby o přístupu odvolacího senátu věděl ještě dříve, než do jednací síně vůbec vstoupil. Námitka spočívající v tom, že nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení je věcí procesního postupu odvolacího soudu, nezakládá důvodnost námitky podjatosti. Této žádosti odvolací soud nevyhověl, neboť sice z lékařské zprávy vyplývalo, že zdravotní stav žalobce není dobrý, jedná se však o stav setrvalý. Za takové situace, pokud by pouze na základě takové lékařské zprávy žalobce žádal o odročení jednání, de facto by to znamenalo, že by ve věci nebylo možné vůbec rozhodnout. Žalobce je v řízení zastoupen advokátem, skutkový stav byl osvětlen před soudem prvního stupně, tedy zásadní ve věci je právní posouzení. Při zastoupení advokátem, a i osobní účasti žalobce u odvolacího jednání, nemohlo tedy dojít k žádnému porušení jeho procesních práv, a to ani z hlediska ústavního pořádku. Odvolací soud v tomto nehodnotí dehonestující označování soudců a spojování s proválečným režimem. I s ohledem na tuto argumentaci v námitce vznesenou ji odvolací soud hodnotí pouze jako obstrukční v reakci na to, že žalobci nebylo vyhověno při jeho žádosti o odročení jednání, když námitka byla vznesena až před skončením odvolacího jednání, před přednesem závěrečných návrhů. Nelze také přehlédnout, že svůj vztah k soudům žalobce časově dával do let [rok] až [rok]. Stejně tak odvolací senát nezaujímá žádné stanovisko k nastiňovaném postupu žalobce vůči němu s odkazem na trestní zákon.

29. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu vzhledem k tomu, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel při přezkumu i soud odvolací. Soud správně posoudil všechny smlouvy uzavřené mezi účastníky tak, že se nejednalo o tři na sobě závislé smlouvy, jak tvrdí žalobce, ale pouze o uzavřenou jednu kupní smlouvu, která byla doplněna o dodatek [číslo] upravující kupní cenu, a dále o zcela samostatnou smlouvu uzavřenou mezi účastníky a dále notářem JUDr. [příjmení] o složení finančních prostředků do notářské úschovy. Všechny tyto dokumenty byly podepsány účastníky dne [datum]. Jednalo se o kupní smlouvu, jejímž předmětem byly sporné nemovitosti a její součástí byl dodatek č 1 stanovující cenu těchto nemovitostí. Na tyto dvě, byť samostatně uzavírané dohody, činí svým obsahem pouze jednu jedinou kupní smlouvu, což vyplývá ostatně i z konkrétního označení dodatku č 1. Dodatek nepochybně patří ke smlouvě kupní, nemůže samostatně obstát, jak vyplývá již z jeho názvu, zásdaně však z jeho obsahu. Zcela samostatné postavení má potom smlouva o notářské úschově. Tato smlouva byla uzavřena mezi odlišnými subjekty, resp. mezi žalobcem, žalovanou a notářem. Vzájemné propojení těchto smluv v tom smyslu, že by neplněním jedné, konkrétně smlouvy o notářské úschově znamenalo zánik smlouvy kupní, jak se snaží dovozovat žalobce, neexistuje. Kupní smlouvou, včetně jejího dodatku [číslo] byl vymezen předmět koupě a cena úplatného převodu. Smlouvou o notářské úschově, pak byl pouze upraven způsob platby, resp. její části tak, že na dobu dohodnutou v této smlouvě budou žalovanou složeny peníze do notářské úschovy, a to včetně částky představující daň. V řízení bylo prokázáno a soud i správně zhodnotil, že ze strany žalované došlo ke splnění jejich povinností, tedy že zaplatila celou kupní cenu tak, že část poskytla jako zápůjčku žalobci proto, aby mohl zaplatit své závazky vyplývající z jeho exekucí. Argumentace v odvolání obsažená v tom, že se soud dehonestujícím způsobem zabýval jeho exekucemi, a dokonce v rozsudku vyjádřil, že žalovaná za něj exekuce zaplatila, není pro posouzení věci významné. [příjmení] žalobce spočívající v tom, že se jednalo pouze o zápůjčku, která byla účelově určená, což on také řádně splnil, je v řízení nesporná. Splnění žalobcem ovšem spočívalo pouze v tom, že ze zapůjčených peněz, které byly započítány na kupní cenu, uhradil své závazky, které byly vymáhány v exekučním řízení, čímž pro sebe dosáhl uvolnění právní dispozice s nemovitostmi. Skutečnost, že takto argumentuje ve svůj prospěch tím, že on svoji povinnost z této smlouvy splnil je pouze jiným vyjádřením toho, co soud ve zkráceném podobě interpretoval v odůvodnění napadeného rozsudku. Prokázáno také bylo, že žalovaná složila do notářské úschovy zbývající část kupní ceny a část připadající na zaplacení daně, a celá tato částka byla v notářské úschově ve prospěch žalobce po celou dobu, na kterou byla smlouva uzavřena, t. j. na 270 dní. Obě tyto smlouvy tedy stály vedle sebe zcela samostatně bez toho, že by jedna podmiňovala platnost druhé. V protokolu o přijetí peněz do notářské úschovy ze dne [datum] byly sjednány podmínky, za jakých budou tyto částky z notářské úschovy vyplaceny. Výplata částky [částka] měla být vyplacena příjemci, tedy žalobci, do pěti pracovních dnů od předložení originálu výpisu z katastru nemovitostí, kde jako výlučný vlastník převáděné věci bude zapsána žalovaná, na předmětu vlastnictví nebudou váznout žádná omezení či věcná práva, nebude vyznačena žádná plomba označující zahájení jakéhokoliv jiného řízení. V řízení bylo prokázáno, že v době trvání notářské úschovy takovýto doklad notáři předložen nebyl. Rovněž tak bylo dohodnuto, že notář vrátí složiteli celou částku [částka] do pěti pracovních dnů od předložení pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým bude návrh na vklad zamítnut nebo řízení bude zastaveno a současně ve lhůtě čtyř týdnů od právní moci rozhodnutí notáři nebude předložena nová kupní smlouva mezi účastníky. S ohledem na to, že první vkladové řízení skončilo zamítnutím návrhu, žalobce tvrdí, že tím došlo k zániku kupní smlouvy. Tento výklad je zcela nesprávný, neboť jak již bylo výše uvedeno samotný protokol o složení finančních prostředků nemá žádný vliv na platnost či neplatnost kupní smlouvy, i případné vrácení finančních prostředků složiteli by bez dalšího zánik kupní smlouvy neznamenalo. Žalobce ovšem v řízení vůbec netvrdil, shodně ovšem ani žalovaná, že by doklad o zamítnutí návrhu na vklad vlastnictví ve prospěch žalovaného, případně rozhodnutí o zastavení řízení bylo notáři předloženo. Bylo tedy věcí žalobce, pokud takováto situace nastala, aby ve smyslu tohoto protokolu postupoval, notáři předmětné rozhodnutí katastrálního úřadu dodal, a poté by do pěti dnů byla složená částka složiteli vrácena. Na platnost vlastní kupní smlouvy by to ovšem rovněž vliv nemělo. Pokud strany takovýto postup nezvolili, žalobkyně podala druhý, již perfektní návrh na provedení vkladu vlastnického práva, který byl také v její prospěch realizován, došlo tak v souladu s § 1105 zák. č. 89/2012 Sb. ke změně vlatsníka předmětných nemovitostí. Tím však nebylo nijak dotčeno právo žalobce na zaplacení celé kupní ceny, bez ohledu na to, že po uplynutí sjednané doby úschovy, byla složená částka vrácena žalované. Již soud prvního stupně správně v rozsudku konstatoval, že právo na zaplacení ceny prodávané věci mu zůstalo zachováno, nic mu tedy nebránilo se ho regulérně domáhat. Úvahy žalobce o tom, že žalovaná měla zájem o uzavření smlouvy, nicméně k novaci závazku nedošlo v dohodnuté lhůtě čtyř týdnů, a proto jeho další pasivita byla v souladu sil uzavřenými smlouvami, neobstojí. V průběhu řízení nezaznělo ani ze strany žalobce ani žalované, že by ve věci měla některá ze stran zájem o novaci, tedy o změnu vzájemných práv a povinností, žalovaná setrvala na plnění dle kupní smlouvy včetně jejího dodatku, a tato byla posléze i realizována. Jak již bylo výše uvedeno, vrácením složených peněz za notářské úschovy nedošlo k zániku kupní smlouvy, resp. tato smlouva nadále zůstala platnou bez ohledu na to, že žalobci se nedostalo plnění celé kupní ceny výplatou z notářské úschovy žalované. Dnem [datum], kdy došlo k vrácení peněz z notářské úschovy složiteli tedy nedošlo ke zrušení celého souboru vzájemně závislých kupních smluv podepsaných dne [datum], neboť žádný takovýto soubor kupních smluv neexistoval, existovala pouze jedna jediná kupní smlouva doplněna o dodatek [číslo]. K zániku kupní smlouvy rozhodně také nedošlo tím, že byl zamítnut první návrh v rámci vkladového řízení Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu. Tím pouze nebyl realizován vklad do veřejného rejstříku, což nemá žádnou souvislost s platností kupní smlouvy jako takové. Žalobce vyčerpal na kupní cenu téměř [částka],„ očistil“ právně své nemovitost a dále, dle svého vlastního tvrzení zůstal ve věci nečinný.

30. Zcela právně nevýznamná je argumentace žalobce spočívající v tom, jaký byl ekonomický zájem smluvních stran, neboť pro posouzení platnosti dané smlouvy je rozhodující právní jednání účastníků. Motiv, který je k takovémuto jednání vedl, je pro platnost smlouvy nevýznamný. Závěr žalobce, že kupní smlouva přestala pravomocným rozhodnutím o zamítnutí návrhu na vklad jednoduše existovat, je zcela nesprávný. Soud prvního stupně také v rámci skutkového zjištění zjistil, že v rámci druhého vkladového řízení byla předložena původní kupní smlouva, do které nebylo žádným způsobem zasahováno, původní plná moc pro pani [jméno] [příjmení], udělená jednatelem žalované, nová plná moc, která zahrnuje i pozemek [číslo] který byl opomenut v prvním návrhu na vklad vlastnického práva, a dále i dodatek [číslo] ke kupní smlouvě. Argumentace žalobce, že do kupní smlouvy bylo zasahováno, bylo porušeno sešití notářem, byla do ní vkládana jiná listina, bylo skutkovým zjištěním soudu prvního stupně vyvráceno. Ostatně v rámci odvolacího řízení začal žalobce tvrdit, že vklad byl proveden na základě falzifikátů, a že postup soudu takovéto trestní jednání kryje. [příjmení] skutečností bylo opět tvrzení žalobce, že uzavřenou smlouvu uzavřel v tísni pod tlakem exekučních řízení. Sám ovšem uváděl popis svých exekučních řízení v podaném odvolání tak, že se jedná o argumentaci„ nad rámec“. Exekuční řízení, která proti žalobci byla vedena, nejsou skutečně pro posouzení dané věci rozhodné. Jestliže byl žalobcem v nějaké své osobní tísni vyvolané vysokým zadlužením, není to tíseň, která by byla vyvolána ze strany žalovaného, ale pouze důsledek jeho vlastního jednání, tedy vlastně mohla být i motivem k uzavření kupní smlouvy. Jak již výše bylo uvedeno motiv právního jednání není pro posouzení jeho platnosti žádným způsobem významný.

31. Důvodná není ani odvolací námitka vztahující se k § 1793 zák. č. 89/2012, Sb., když žalobce začal v rámci odvolacího řízení namítat nepoměr mezi cenou sjednanou ve smlouvě ve výši [částka] oproti následně dle něj zjištěné ceny přesahující 44 mil. Kč. Z uzavřené smlouvy kupní vyplývá, že předmětem převodu vlastnictví nebyly stavební pozemky určené k zástavbě, zatímco znalecký posudek, na který se žalobce odvolává je oceněním pozemků stavebních v téže lokalitě. Jedná se tedy o argumentaci, která nemůže obstát, neboť se jedná o ocenění dvou zcela jiných typů pozemků, když přirozeně stavební pozemky v Hlavním městě [obec] mají mnohonásobně vyšší cenu než pozemky ostatní. Ostatně s cenou uzavřenou v rámci kupní smlouvy v roce 2016 byl žalobce zcela srozuměn, navíc téměř 25 % z ní čerpal a využil ve svůj prospěch, a jak sám v řízení potvrdil, tuto částku žalované nevrátil. Stejně tak je nepřípadný odkaz na § 1796 zák. č. 89/2012 Sb. V řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, a žalobce také až do podaného odvolání ani netvrdil, že by žalovaná zneužila jakýmkoliv způsobem jeho tísně. Jak již bylo uvedeno, případná subjektivně pociťovaná tísně vysokým zadlužením žalobce není takovou situací, na kterou toto zákonné ustanovení dopadá, když ostatně s argumentací k § 1793 zák. č. 89/2012 Sb. ani nebylo v řízení jakkoliv tvrzeno ani prokázáno, že by smluvená cena nebyla cenou odpovídající. V průběhu řízení bylo zjištěno, že tato byla stanovena na základě znaleckého posudku v exekučním řízení. Rozporná a nelogická argumentace žalobce spočívá i v tom, že současně tvrdí, ke zrušení smlouvy došlo zamítnutím prvního návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného a současně tvrdí, že smlouva zanikla vrácením peněz složiteli z notářské úschovy. Neexistující smlouva nemůže zaniknout opakovaně 32. Odvolací soud se tedy zcela ztotožnil se závěry a právním hodnocením soudem prvního stupně tak, že v řízení mezi účastníky nebyly uzavřené tři navzájem závislé smlouvy. Mezi účastníky samotnými byla uzavřena pouze jediná kupní smlouva dne [datum] týkající se sporných nemovitostí, doplněná dodatkem [číslo] upravujícím kupní cenu a způsob jejího vypořádání. Téhož dne pak byla mezi nimi uzavřena jiná smlouva za účasti třetí strany notáře JUDr. [příjmení], která upravovala složení části kupní ceny do notářské úschovy a způsob její výplaty v různých situacích, a to jak ve prospěch žalobce, tak i vrácení částky složiteli. Tyto dvě smlouvy stojí každá samostatně, platnost jedné neovlivňuje platnost druhé. Zrušení kupní smlouvy neznamená zamítnutí návrhu na vklad vlastnictví k nemovitosti (v tomto případě z důvodu formálních nedostatků) ani vrácení složené finanční částky složiteli – žalované. Žádný z těchto úkonů sebou nenese důsledek zrušení kupní smlouvy jako takové. To je ostatně potvrzeno i dalším skutkovým průběhem, neboť ke vkladu vlastnického práva došlo na základě dalšího vkladového řízení, když návrh žalované obsahoval již všechny náležitosti. Na základě zrušené, tedy neexistující kupní smlouvy, by bylo vyloučeno, aby provedl katastr nemovitostí vklad vlastnického práva. Ke zrušení kupní smlouvy nemůže také dojít vrácením finanční částky z notářské úschovy složiteli, neboť to na samotný vliv kupní smlouvy žádný vliv nemá, a jak již, konstatoval soud prvního stupně a potvrzuje i soud odvolací, tím žádným způsobem nezanikl nárok žalobce na doplatek zbytku kupní ceny. K nově předneseným otázkám v odvolacím řízení, tedy k neúměrnému zkrácení a lichvě se odvolací soud již vyjádřil.

33. V rámci odvolacího řízení nebylo také akceptováno tvrzení žalobce o tom, že soud rozhodoval na základě falzifikátů a svým jednáním pokrývá trestnou činnost jiných soudů a orgánů, neboť soud prvního stupně vycházel při provádění dokazování z originálních listin z katastru nemovitostí (toto výslovně potvrdil i žalobce v odvolání), závěr o skutkovém stavu promítl do odůvodnění svého rozhodnutí.

34. S odkazem na výše uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I. o věci samé jako věcně správné dle § 219 o. s. ř., potvrdil.

35. Odvolací soud neshledal jako důvodnou odvolací námitku žalovaného vztahující se k náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval správně, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vycházel z § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1966 Sb. Cena převáděných nemovitostí nebyla v řízení zjišťována, soud vycházel z dohody účastníků. K přesnému zjištění ceny převáděných nemovitostí, jak se žalovaná domáhala, by bylo třeba skutečně v řízení provést znalecký posudek, neboť teoreticky obecná cena nemusela dohodě odpovídat. Její zjišťování znaleckým posudkem pouze pro účely náhrady nákladů řízení by představovalo obtíže prodlužující řízení a zbytečné finanční náklady. Z tohoto důvodu byl jako věcně správný potvrzen i výrok II. dle § 219 o. s. ř.

36. Žalovaná byla plně procesně úspěšná i v odvolacím řízení, dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (úkon právní služby [částka], paušální náhrada hotových výdajů [částka] a z odměny advokáta 21 % DPH 714, dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Poučení