55 Co 117/2024 - 418

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Nadi Pínové a soudkyň JUDr. Jany Tondrové a Mgr. Lenky Marynkové v právní věci žalobkyně [titul].[jméno][jméno] [jméno], narozená dne [datum] bytem [adresa] proti žalované: [název], IČO: [číslo] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. října 2023 č. j. 10 C 149/2022-292 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na úhradu částky [částka] (výrok I.), a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II). Vyšel ze skutkových tvrzení žalobkyně, že byla povinnou v exekučním řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo vedeno Exekutorským úřadem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. původně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tvrdila, že došlo k celkem sedmi pochybením, které v průběhu exekučního řízení nastaly a v důsledku toho se po žalované domáhá celkové částky [částka]. Žalovaná považovala uplatněné nároky za nedůvodné a navrhla zamítnutí žaloby.

2. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně v rámci dokazování shrnul především obsah spisu Okresního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo vedeno exekuční řízení k vykonání pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dále vyšel z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo vedeno exekuční řízení k vykonání pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. V obou případech byla vymáhána pohledávka z titulu dlužného či běžného výživného na oprávněnou dceru žalobkyně [jméno FO]. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“] a zabýval se tím, zda je dán odpovědnostní titul.

3. Žalobkyně postupně v řízení vymezila celkem [hodnota] pochybení, která mají vycházet ze shora označených exekučních řízení. První pochybení žalobkyně spatřovala v nesprávném úředním postupu, v nesprávnosti a nepřehlednosti exekučního řízení, když totožným způsobem a mezi týmiž účastníky pro vymožení běžného výživného byl veden výkon rozhodnutí u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyni měla být postupem exekutora způsobena újma, která spočívala v pocitech frustrace a úzkosti, byl s ní ukončen pracovní poměr na MŠMT, nemohla najít novou práci, narušil se její vztah s dcerou; žalobkyně požadovala na zadostiučinění částku [částka]. V tomto případě soud prvního stupně uzavřel, že nedošlo k duplicitně vedenému exekučnímu řízení, v obou řízeních (jak před Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], tak před Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]) se jednalo o odlišné exekuční tituly. Nesprávným úředním postupem není, že účastníky dvou řízení jsou totožní účastníci, když vymáhaná pohledávka byla jiná. Dle soudu prvního stupně tak není dán odpovědnostní titul, a tudíž není dán nárok na úhradu částky [částka].

4. Druhé pochybení mělo spočívat v tom, že exekuce byla vedena neproporcionálně, když pro bagatelní částku byl vydán exekuční příkaz prodejem nemovité věci. Žalobkyně tvrdila, že musela čelit v místě bydliště výrokům sousedů, že o dům přišla, protože neplatila za energie apod., šlo o zásah do pověsti a cti, žalobkyně požadovala na zadostiučinění částku [částka]. V tomto případě soud prvního stupně poukázal na to, že nemohlo jít o nesprávný úřední postup, nýbrž případně o nezákonné rozhodnutí, když způsob vedení exekuce se odrazil ve vydání exekučního příkazu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který však pro nezákonnost nebyl zrušen. Následně bylo zrušena dražební vyhláška, nikoliv pro nezákonnost, ale proto, že žalobkyně dobrovolně podstatnou část svých závazků uhradila. Soud prvního stupně pak neshledal nepoměr ve vymáhané částce a hodnotě exekucí postiženého spoluvlastnického podílu žalobkyně. Z těchto důvodů, kdy rovněž nebyl shledán odpovědnostní titul, nárok na úhradu částky [částka] zamítl.

5. Žalobkyně za třetí spatřovala nesprávný úřední postup v tom, že jí byl nedůvodně blokován majetek od doby vydání dražební vyhlášky do provedení výmazu o exekučním příkazu provedením exekuce prodejem nemovitosti (tj. od [datum] do [datum]). To se negativně dotklo i vlastníka většinového podílu na nemovitosti paní [jméno FO]. Žalobkyně nemohla s majetkem disponovat, dům i zahrada chátraly, došlo k narušení rodinných vazeb. Žalobkyně požadovala náhradu [částka]. I v tomto případě soud prvního stupně neshledal odpovědnostní titul. Důvodem vedení exekuce byla skutečnost, že žalobkyně dobrovolně nesplnila svoji povinnost hradit výživné na dceru. Majetek byl blokován po dobu vedení exekuce a k odblokování došlo poté, co sama oprávněná potvrdila, že jí byla vymáhaná částka uhrazena, na což soudní exekutor reagoval tím, že vydal oznámení o skončení exekuce. Majetek tak nedůvodně blokován nebyl a nedošlo tudíž k nesprávnému úřednímu postupu, proto soud i v tomto případě neshledal odpovědnostní titul a žalobu ohledně částky [částka] zamítl.

6. Čtvrté porušení mělo spočívat v nepřiměřené délce exekučního řízení, když bylo zahájeno dne [datum] a skončilo [datum]. Žalobkyně zažívala pocity frustrace a beznaděje, což se projevilo špatným psychickým stavem žalobkyně, která musela vyhledat lékařskou pomoc, následně jí byl přiznán dne [datum] invalidní důchod. Žalobkyně požaduje částku [částka]. Ani v tomto případě soud prvního stupně neshledal odpovědnostní titul, když délku řízení shledal přiměřenou, byť naříkané řízení trvalo 9 let a 5 měsíců. Soud vyšel z ustanovení § 31a OdpŠk a zejména přihlédl k významu předmětu řízení. Poukázal na podstatu exekučního řízení, které nemůže skončit dříve, dokud není předmětná pohledávka vymožena. Bylo na žalobkyni/povinné, kdy dojde k ukončení řízení splněním vymáhané povinnosti. Exekuční řízení nebylo vedeno neúčelně, když povinná dobrovolně výživné dceři nehradila a až dne [datum] oprávněná písemně exekutorovi sdělila, že vymáhané plnění bylo zcela uhrazeno. Dne [datum] bylo řízení zastaveno. Na délce řízení se podílela i žalobkyně, když činila řadu podání, často nesrozumitelných, bylo třeba odstraňovat vady těchto podání. Soud prvního stupně shledal řízení nadstandardně složitým po procesní stránce, a to právě s ohledem na četná podání žalobkyně, ve věci rozhodovalo více instancí soudní soustavy, včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Postup soudního exekutora i soudu byl shledán bez průtahů, a proto soud prvního stupně neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, a proto žalobu ohledně částky [částka] zamítl.

7. Nesprávný úřední postup za páté měl spočívat v nečinnosti soudního exekutora a exekučního soudu, když na četné opravné prostředky a dotazy žalobkyně nikdo řádně nereagoval, žalobkyni nebyl ustanoven zástupce pro řízení. Žalobkyně vynaložila mnoho energie, zažívala pocity úzkosti, beznaděje, požaduje zadostiučinění ve výši [částka]. Soud prvního stupně odkázal na zjištění učiněná v rámci posouzení přiměřenosti délky řízení, v činnosti soudu či exekutora nebyly zjištěny období nečinnosti či průtahů, o opravných prostředcích bylo rozhodováno i o návrzích na ustanovení zástupce. Odpovědnostní titul i v tomto případě nebyl zjištěn, a proto byla žaloba ohledně částky [částka] rovněž zamítnuta.

8. K nesprávnému úřednímu postupu dle žalobkyně za šesté mělo dojít tím, že exekuční řízení pokračovalo před soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] Ochrmanovou [tituly za jménem], ačkoli původně pověřená soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] již dne [datum] vyrozuměla plátce důchodu žalobkyně o ukončení exekuce s tím, že provedení exekuce srážkami z důchodu žalobkyně bylo ukončeno k [datum], přesto byla exekuce vedena až do [datum]. Nejistota o skončení exekučního řízení měla vliv na osobní život žalobkyně, trpěla depresemi, musela vyhledat lékařskou pomoc, byl jí přiznán invalidní důchod, žalobkyně požadoval přiznání zadostiučinění ve výši [částka]. K tomuto nároku soud prvního stupně uvedl, že exekuční řízení bylo vedeno do doby, než bylo v exekučním řízení najisto postaveno, že exekucí vymáhaná pohledávka je vymožena. To se stalo až podáním oprávněné dne [datum]. Ještě na počátku roku 2019 bylo patrné, že byla vymožena částka pouze [částka]. Tím, že se žalobkyně neúčastnila jednání před soudem prvního stupně dne [datum], nebylo možné ji poučit podle § 118a odst. 1 o. s. ř., že je třeba skutková tvrzení ohledně toho, že soudnímu exekutorovi mělo být již před [datum] zřejmé, že vymáhaná pohledávka již byla splněna. Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že samotný fakt, že dochází k zastavení jednoho ze způsobů provedení exekuce srážkami ze mzdy, nedokládá, že bylo vymoženo plnění v dostatečné výši. Ani ohledně tohoto nároku nebyl odpovědnostní titul soudem prvního stupně shledán, a proto byl nárok na uhrazení zadostiučinění ve výši [částka] zamítnut.

9. Konečně žalobkyně spatřovala nesprávný úřední postup v zavádějícím postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] Ochrmanové [tituly za jménem], že exekuce byla vedena i poté, co byl plátce důchodu vyrozuměn o ukončení exekuce, oprávněná potvrdila, že jí byla částka [částka] uhrazena, přesto exekuce byla vedena až do dne [datum]. I v tomto případě měla žalobkyně nejistotu o skončení exekučního řízení, což se projevilo v jejím osobním životě, jako osoba bez partnera se musela s celou záležitostí vypořádat sama. Adekvátní zadostiučinění vyčíslila částkou [částka]. Soud prvního stupně odkázal na již uvedené, tedy že exekuce byla vedena do doby, než byl vymožen celý dluh, k čemuž došlo tím, že oprávněná sdělila soudu dne [datum], že vymáhaná pohledávka zanikla splněním, v důsledku čehož exekuční úřad dne [datum] oznámil skončení exekuce. I v tomto případě nebyl prokázán odpovědnostní titul žalované v důsledku nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí a žaloba o částku [částka] byla zamítnuta.

10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř.

11. Žalobkyně na rozsudek soudu prvního stupně reagovala banketním odvoláním, přičemž uvedla, že napadené rozhodnutí jí nebylo doručeno. Soudu prvního stupně vytkla, že jednal v její nepřítomnosti, nevyčkal rozhodnutí o podaném dovolání proti rozhodnutí o podjatosti soudce, když dovolání nebylo ani Nejvyššímu soudu zasláno. Soud neprovedl navržené důkazy, zejména výslechy svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Uložené náklady řízení jsou vysoké vzhledem k tomu, že byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, nechť ve věci rozhoduje jiný soudce. V doplnění svého odvolání žalobkyně zdůraznila, že se z jednání nařízeného na den [datum] řádně omluvila a doložila lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve věci podjatosti soudce [tituly před jménem] Bělohlávka podala dovolání. Tento soudce ji zastupoval jako advokát, je vůči žalobkyni podjatý, žalobkyni se vysmíval a proto nemohl ve věci nezaujatě jednat. K věci samé pak uvedla, že exekuce byla zahájena v době, kdy pracovala na MŠMT a prokázala, že vše zaplatila. Pro další vedení exekuce nebyl důvod. Tato neoprávněná a nadbytečná exekuce měla za následek, že ji vyhodili ze zaměstnání, dostala invalidní důchod. Celá částka [částka] byla zaplacena, následně pouze exekutorka chtěla přemrštěné náklady, které exekvovala z jejího důchodu. To se opakovalo před další exekutorkou. Opakovaně žádala o zastavení exekuce, nikoho nezajímalo, že byla na životním minimu. Tyto skutečnosti soudce vynechal, ze spisu si vzal jen to, co se mu hodilo. Žalobkyně považuje rozsudek za plný chyb a nedostatků s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, opomenutými důkazy. Žalobkyně pro bližší zdůvodnění odvolání požádala o ustanovení advokáta.

12. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila, rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a ztotožňuje se s ním. Bylo prokázáno, že v činnosti soudu ani soudního exekutora nebyly shledány prodlevy či pochybení. Důvody, které žalobkyně v odvolání uvádí nesouvisí s řízením a pro posouzení věci odvolacím soudem nejsou relevantní. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Žalobkyně před tím, než začal odvolací soud projednávat v odvolání žalobkyně, požádala o opětovné ustanovení zástupce pro řízení. Její žádosti odvolací soud nevyhověl a ani k tomuto podání nepřihlížel. Žalobkyni byl v řízení opakovaně zástupce z řad advokátů ustanoven, došlo k jeho zproštění a další řízení o ustanovení zástupce již bylo zastaveno, neboť žalobkyně neuvedla jiné argumenty, pro níž by měl být zástupce ustanoven. V rámci odvolacího řízení ji bylo soudem prvního stupně přípisem ze dne [právnická osoba]. 2024 sděleno, že soud již o další žádosti rozhodovat nebude, a to i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, usnesení ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1901/11. Další návrh žalobkyně je tak nepřípustným úkonem podle § 41a odst. 3 o. s. ř. a ani odvolací soud k němu již nepřihlížel.

15. Obdobně nebylo přihlíženo k podání žalobkyně ze dne [datum], ve kterém žádala o snížení požadované částky na [částka] procentuálně a [částka], což měla být částka, která ji byla neoprávněně sražena. Soud prvního stupně k totožnému návrhu žalobkyni usnesením ze dne [datum] vyzval k odstranění vad podání, neboť pokud by se jednalo o částečné zpětvzetí žaloby, bylo třeba vymezit v jakém rozsahu k jednotlivým nároků se zpětvzetí vztahuje, jinak soud k takovému podání nemůže přihlížet. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a soud tak k částečnému zpětvzetí žaloby nepřihlížel. Obdobně postupoval odvolací soud, žalobkyni však již nevyzýval a k podání nepřihlížel.

16. Podstatná námitka žalobkyně byla, že se k jednání soudu prvního stupně řádně omluvila, přesto soud jednal v její nepřítomnosti. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání, přičemž jí bylo soudem prvního stupně vždy vyhověno. Důvodem předposlední žádosti o odročení byla prosba, aby se mohla řádně na jednání připravit, případně si sehnat advokáta. Za tím účelem bylo jednání odročeno na více než dva měsíce. K jednání dne [datum] se žalobkyně nedostavila. Dne [datum] osobně do podatelny Obvodního soudu pro [adresa] podala žádost o odročení a omluvu z jednání z důvodu vážné [podezřelý výraz] s tím, že ji zprávu musí lékař nejprve napsat. Téhož dne podala i dovolání (blanketní). Dne [datum] proběhlo jednání bez přítomnosti žalobkyně, neboť omluva nebyla ničím doložena, šlo tak o omluvu nedůvodnou a soud prvního stupně mohl jednat bez přítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Dne [datum] byla soudu přeložena zpráva ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] z Ústavu leteckého [podezřelý výraz], že žalobkyně má doporučený klidový režim, nepožaduje pracovní neschopnost. Zpráva ze dne [datum] hovoří o kontrolní návštěvě po přeléčení neuroinfekce. Žalobkyně dokládá pokladní doklad z lékárny ze dne [datum] o nákupu antibiotik. Odvolací soud k tomu dodává, že aby bylo možné omluvu považovat za řádnou a včasnou, je třeba, aby potřebné doklady byly doloženy včas a řádně. To se v projednávaném případě nestalo, a proto soud prvního stupně omluvu správně vyhodnotil jako nedůvodnou, zejména pak pokud byla žalobkyně schopna se dne [datum] dostavit osobně na soud a ošetřující lékařku následně nežádala o pracovní neschopnost.

17. Další námitka žalobkyně směřovala k tomu, že ve věci rozhodoval podjatý soud. O námitce podjatosti soudce [tituly před jménem] Bělohlávka bylo opakovaně nadřízeným soudem rozhodováno, naposledy usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přičemž již v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] se soud zabýval otázkou podjatosti s ohledem na tvrzené námitky, že se soudce [tituly před jménem] [jméno] v minulosti jako advokát měl žalobkyni vysmívat. Pokud žalobkyně uvedla, že o jejím dovolání proti těmto rozhodnutím nebylo rozhodnuto, resp. nebyly dovolacímu soudu předloženy, odvolací soud uvádí, že její podání označené jako dovolání a datované dne [datum] bylo usnesením soudu prvního stupně č. j. [spisová značka] odmítnuto a nabylo právní moci dne [datum].

18. Žalobkyně žádala o odročení i odvolacího jednání dne [datum], když její žádost byla odvolacímu soudu předložena téhož dne, neboť ji žalobkyně osobně zanesla do podatelny soudu. Důvodem měla být [podezřelý výraz] jedné ledviny a užívání antibiotik. K žádosti předložila žalobkyně kopie čtyř e-receptů, poukaz na vyšetření a lékařskou zprávu ze dne [datum]. Důvodem dle žalobkyně je infekt, který je léčen antibiotiky. Žalobkyně má bolesti. I přes tuto žádost se žalobkyně dostavila do jednací síně a jednání proběhlo v její přítomnosti. Pokud žalobkyně byla schopna se k soudu dostavit, shledal odvolací soud, že je žalobkyně schopna se jednání účastnit, když ani z lékařských zpráv nevyplynulo, že by ji aktuální [podezřelý výraz] (které je chronického charakteru) bránilo v účasti.

19. Odvolací soud zároveň neshledal nutnost dokazování doplňovat, když předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy, tak jak byla specifikována žalobkyní a která vycházela z obsahu namítaných exekučních řízení. Soud prvního stupně na základě získaných skutkových zjištění, vycházejících z obsahu spisu, dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Rovněž odvolací dospěl k závěru, že ve vztahu k obou exekučním řízením nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu jak v důsledku činnosti státních orgánů či z důvodu nepřiměřené délky řízení, či k nezákonného rozhodnutí.

20. Soud prvního stupně se správně zaměřil na zodpovězení otázky, zda je dán odpovědnostní titul žalované za tvrzená pochybení v namítaných exekučních řízení. Bylo prokázáno, že probíhala dvě exekuční řízení, kdy každé z nich bylo vedeno pro jiný exekuční titul, vždy se jednalo o běžné či dlužné výživné, pouze za jiná období, a to na základě rozsudku, kterým byla tehdy nezletilá dcera [jméno FO] svěřena pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče otce a matce stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), kdy i exekučním titulem bylo předběžné opatření (č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]), které rozhodnutím ve věci samé – rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] stanovil výživné za období od března 2002 ve výši [částka] a dlužné za období od března 2002 do července 2007 ve výši [částka], znamenalo pozbytí platnosti předběžného opatření a tudíž vedlo k částečnému zastavení exekuce vedené na základě tehdy pravomocného předběžného opatření. Není tak pravdou, že by byla vedena dvě exekuční řízení k vymožení stejného výživného. V tomto směru tudíž nedošlo k nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu.

21. Rovněž i v případě dalších námitek žalobkyně nebylo prokázáno, že by byl dán odpovědnostní titul, zejména výtka, že exekuce byla vedena neproporciální prodejem nemovité věci pro bagatelní částku. Předně vymáhaná částka nebyla zcela bagatelní, kdy je třeba k vymáhané povinnosti přičíst i náklady exekuce, postižen byl pouze spoluvlastnický podíl a zejména k samotnému prodeji nedošlo, když žalobkyně větší část dlužné částky uhradila, a proto mohl soudní exekutor dražbu pozastavit a exekuci nadále vést pouze srážkami ze mzdy.

22. Na tomto místě je třeba připomenout, že exekuční řízení je vedeno pro vymožení uložené povinnosti a je na povinném, jak se k celé věci postaví. Právě případná obava ze ztráty majetku má povinného vést k dobrovolnému splnění povinnosti a tím se vyhnutí exekuce spojené i s dalšími náklady. Pokud žalobkyně dlužila výživné na tehdy nezletilou dceru, svoji povinnost si tak dobrovolně neplnila, bylo zcela v souladu s právem oprávněné, aby exekuci zahájila. Celé exekuční řízení bylo provázeno opakovanými a častými podáními povinné, řízení bylo podrobeno přezkumu odvolacího, dovolacího i Ústavního soudu a jako celek nevykazovalo žádná nezákonná rozhodnutí. To se týká i doby, po kterou byl obstaven majetek povinné, neboť teprve úplným uhrazením dluhu mohl být její majetek uvolněn. Z obsahu exekučního spisu jednoznačně vyplynulo, že až sdělením oprávněné, že došlo k plnému uhrazení dlužné částky a s ohledem na to, co již bylo exekutorem vymoženo, mohlo dojít ke skončení celé exekuce. Je tak opět zřejmé, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani nezákonnému rozhodnutí, a námitky žalobkyně označené pod body 3, 5, 6, 7 jsou nedůvodné.

23. Pokud jde o namítanou délku řízení, zde se odvolací soud rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že řízení sice trvalo 9 let a 5 měsíců, ale po celou dobu byla snaha vymoci dluh. Byla to zejména žalobkyně, která v pozici povinné se na soud a soudního exekutora obracela s opakovanými žádostmi o zastavení exekuce, rovněž s námitkami podjatosti, včetně podjatosti znalce, (nepřípustnými) žalobami pro zmatečnost, žádostmi o ustanovení zástupce, které se na délce řízení musely promítnout, když ve věci opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů, včetně Ústavního soudu. K ukončení exekuce pak došlo až prohlášením oprávněné, že vymáhané plnění bylo zcela uhrazeno, přičemž ve stejném období soudní exekutorka sděluje, že dosud není vymožena částka [částka]. Je tak zřejmé, že k úhradě došlo jinak, což však soud ani soudní exekutor nemohl vědět a zjistil to až z podání oprávněné. Následně byla exekuce ukončena. Odvolací soud rovněž neshledal žádná období nečinnosti či průtahy ze strany soudu či soudního exekutora, řízení bylo provázeno značnou procesní aktivitou žalobkyně, na níž bylo třeba reagovat. Smyslem exekučního řízení je vymožení uložené povinnosti a dokud tato není vymožena, řízení není skončeno. Vzhledem k tomu, že k uhrazení dlužné částky dle sdělení oprávněné došlo v září 2019, došlo následně i k ukončení exekuce. Ta tudíž netrvala nedůvodně, a proto nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu, který by spočíval v nepřiměřené délce namítaného řízení.

24. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupě, že ani v jednom z tvrzených pochybení nedošlo k naplnění odpovědnostního titulu žalované, a proto je na místě žalobu zamítnout. Vzhledem k absenci odpovědnostního titulu již nebylo třeba dokazování doplňovat o navržené výslechy svědků, neboť ty by byly nadbytečné, když nebylo třeba posuzovat míru zásahu do práv žalobkyně.

25. Odvolací soud ze všech těchto důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a protože žalovaná byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná, náleží jí plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Žalované přiznaná náhrada přitom odpovídá výši paušální náhrady v částce [částka], za tři úkony, a to za sepis vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem, [viz § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu].