55 Co 287/2025 - 154

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců Mgr. Terezy Jachura Maříkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce [Jméno žalobce], narozeného [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupeného advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované [Jméno žalované], narozené [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. dubna 2025, č. j. 60 C 63/2024–120, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se výroku II. o nákladech řízení mění jen tak, že jejich výše činí 48 170,10 Kč; jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 15 052,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem ideálního podílu o velikosti k pozemku parc. č. [číslo] o výměře 244 m a pozemku parc. č. [číslo] o výměře 119 m, jehož součástí je stavba č. p. [číslo] – rodinný dům, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (dále také jen “nemovitost”) zamítl (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 286 104,50 Kč k rukám jejího právního zástupce (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem ideální poloviny předmětné nemovitosti, neboť odvolal dar pro nevděk žalované podle § 630 obč. zák. A tvrdil, že žalovaná svým úmyslným jednáním hrubě porušila dobré mravy (mj. obvinění z agrese, pomluvy před dětmi, záměr prodat nemovitost, zamezení styku s dětmi a prarodiči, neuhrazení kupní ceny za polovinu nemovitosti, resp. provedení zápočtu vůči povinnosti uhradit kupní cenu za polovinu nemovitosti).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že podmínky pro odvolání daru nebyly naplněny, žalobce neprokázal tvrzené skutečnosti a jeho žaloba je účelová; poukazovala na konfliktní chování žalobce, jeho žárlivost, fyzickou manipulaci s její osobou a na to, že jejich nezletilé děti chtějí žít s ní.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výpovědí svědků, lékařských zpráv, úředních záznamů [orgán] a komunikace mezi účastníky, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento popsal pod odstavci 9 až 41 odůvodnění rozsudku. Skutkově pak uzavřel (odstavec 76 rozsudku), že nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila jednání hrubě porušujícího dobré mravy; vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, avšak žalobcem tvrzené projevy nevděku nedosáhly intenzity ani četnosti požadované zákonem.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 80 o. s. ř. a § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 10. 2009, přičemž vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 26 Cdo 535/2023, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, sp. zn. 33 Cdo 1841/2020, sp. zn. 29 Cdo 1808/2000, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, sp. zn. 33 Cdo 3243/2021, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, sp. zn. 2075/2011, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019, sp. zn. 33 Cdo 2781/2009 nebo sp. zn. 33 Cdo 5141/2016) a Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 249/97). Soud prvního stupně uvedl, že pouhý nevděk či subjektivní pocit dárce nepostačuje k naplnění skutkové podstaty odvolání daru pro nevděk. Zdůraznil, že musí jít o hrubé porušení dobrých mravů značné intenzity nebo jejich soustavné porušování.

6. Soud prvního stupně se vyjádřil a právně zhodnotil každé jednotlivé namítané jednání žalobkyně, v němž žalobce spatřoval rozpor s dobrými mravy. Zejména pak shledal, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně bezdůvodně obvinila žalobce z agresivního chování či manipulace, když dlouhodobě jejich vztahy byly vyhrocené a konfliktní. Nebylo osvědčeno, že by v rámci opatrovnického řízení žalobkyně ovlivnila nezletilé děti, aby tyto sdělovaly, že chtějí být raději s ní než s žalobcem, když přáním dětí bylo bydlet s žalobkyní, jak zjistil opatrovnický soud. Dále soud prvního stupně uzavřel, že není podstatné (není rozporné s dobrými mravy), pokud žalobkyně oznámila, že chce nemovitost prodat, ačkoli před tím jí žalobce dostal darem od svého otce a tento měl k nemovitosti citový vztah, tudíž jej uvedené jednání žalobkyně zasáhlo, a v čem žalobce spatřoval její nemravné jednání, neboť je pouze na vůli žalobkyně, jako vlastnice dotčené nemovitosti, jakým způsobem s nemovitostí naloží. Rovněž nebylo zjištěno, že by žalobkyně zamezovala styku nezletilých dětí s prarodiči (rodiči žalovaného) či, že by tato hovořila závadně o otci žalobce. Obdobně nebylo osvědčeno, že by žalobkyně v rámci opatrovnického řízení uvedla lživé důvody o agresi žalobce, o jeho nevhodném chování vůči dětem a o odstěhování žalobce ze společné domácnosti, když i v tomto případě bylo zjištěno, že se jednalo o dlouhodobé, nedobré a vzájemné vztahy mezi účastníky řízení. Nebylo podle soudu prvního stupně dále prokázáno, že by žalovaná o žalobci šířila pomluvy před trenéry dětí, vedoucími kroužků či ostatními rodiči nezletilých dětí. V případě dopisu ze dne 30. 4. 2023, který zaslala žalovaná příteli žalobce [jméno FO], soud prvního stupně shledal, že jeho obsah stran vyjádření se k osobě žalobce nebyl ideální, avšak obsah dopisu nedosahoval z hlediska intenzity takové markantnosti, že by jím žalovaná hrubě porušila dobré mravy. Naposledy pak u namítaného jednání, že žalobkyně nevrátila žalobci půlku nemovitosti, když neuhradila kupní cenu, soud prvního stupně podotknul, že žalovaná nebyla na podkladě rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] k takovéto povinnosti zavázána (žaloba byla zamítnuta); nelze proto v tomto jednání spatřovat porušení dobrých mravů. K poslednímu jednání, že žalovaná neuhradila kupní cenu za polovinu nemovitosti a namísto toho uplatnila k započtení své pohledávky vůči žalobci, dospěl soud prvního supně k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, jaké fianční transakce mezi účastníky řízení a dalšími osobami (pan [jméno FO], pan [jméno FO]) probíhaly, přičemž jejich smyslem byla ochrana nemovitosti účastníků před věřiteli žalobce, kdy žalobce se na těchto procesech aktivně podílel. Žalobce se proto podle soudu prvního stupně nemůže nyní dovolávat ochrany dobrých mravů. Celkově soud prvního stupně uzavřel, že ani v jednom z uvedených jednání žalované nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vrácení daru.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně procesně úspěšná, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 286 104,50 Kč za celkem 7 úkonů právní služby á 28 700 Kč, kdy[Anonymizováno]při výpočtu vycházel z tarifní hodnoty 5 100 000 Kč (kupní cena nemovitosti) podle § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to do 31. 12. 2024. Od 1. 1. 2025 vycházel z tarifní hodnoty 500 000 Kč podle § 9a odst. 1 písm. d) cit vyhl. za 3 úkony právní služby á 10 500 Kč, to vše s přináležející náhradou hotových výdajů á 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 cit. vyhl. do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 á[Anonymizováno]450 Kč. Soud prvního stupně žalované přiznal náhradu nákladů za promeškaný čas v souvislosti s účastí jejího právního zásupce na jednání dne 5. 9. 2024, dne 7. 11. 2024 a dne 17. 12. 2024, tj. 6 započatých půlhodin á 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 cit. vyhl. účinné do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 za 4 započaté půlhodiny á 150 Kč v souvilsosti s jednáním konaným dne 15. 4. 2025, to vše při aplikaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 215/2005.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká neúplné zjištění skutkového stavu, neprovedení navržených důkazů, nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítá, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebylo prokázáno hrubé porušení dobrých mravů žalovanou, ačkoliv žalobce doložil důvody pro odvolání daru pro nevděk a předložil důkazy o nezaplacení kupní ceny 5 100 000 Kč podle kupní smlouvy z 8.11.2021, důkazy o neoprávněném vlastnictví nemovitosti a o provedeném započtení pohledávky, namísto toho, aby žalovaná uhradila žalobci kupní cenu za polovinu nemovitosti. Soud prvního stupně podle žalobce mylně vycházel z tvrzení o započtení (kdy v tomto směru nesprávně dovodil, že je nerozhodné zda byl zápočet učiněn v prosinci 2021 či červnu 2022), které dosud nebylo prokázáno a jež je předmětem dovolacího řízení u Nejvyššího soudu ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně vlivu matky na děti, ignoroval důkazy o fyzických útocích žalované (incidenty 1.9.2022 a 13.2.2023), pomluvách, manipulaci s dětmi a naopak přisvědčil nepravdivé lékařské zprávě, která byla známou lékařkou žalované [tituly před jménem] [jméno FO] učiněna cíleně, ačkoli si žalovaná modřiny způsobila sama (týkající se incidentu dne 13. 2. 2023, kdy žalovaná měla mít na horních končetinách hematomy a utrpět poranění krční páteče, avšak následující den, byla zachycena na mobilní telefon, jak civičí). Soud prvního stupně také pominul, že při incidentu dne 1. 9. 2022 to byla právě žalovaná, která udeřila žalobce otevřenou dlaní do obličeje, přičemž žalobce byl následně žalovanou u přivoláné hlídky [orgán] obviněn z agrese. Tvrzení žalované o opakovaném napadení její osoby žalobcem v přítomnosti dětí (incident z 13. 2. 2023) se tak zjevně nezakládá na pravdě, jak ostatně vyplynulo i z usnesení Úřadu městké části [adresa] ze dne 12. 9. 2023, kterým byla věc odložena. Nalézací soud nesprávně vyhodnotil posloupnost dějů a učinil nesprávný závěr, který vyplýval z uvedených důkazů.

9. Soud prvního stupně nevzal v potaz, že [tituly před jménem] [jméno FO], která žalobce zastupovala v opatrovnickém řízení označila žalobce za narkomana a člověka v insolvenci, kdy tato byla ovlivněna žalovanou a zřejmě jí napomáhala. Soud prvního stupně také nezohlednil, že žalovaná žalobce očerňovala i před orgánem [orgán] (dále také jen “[orgán]”) a soudy ve věci péči o nezletilé, neboť jej pomlouvala, že zanedbává péči o nezletilé (také uváděla nepravdy a šířila pomluvy o žalobci na [orgán] týkající se jeho agresivního chování). Nalézací soud nesprávně vyhodnotil dopis určený [jméno FO], který je jednoznačným důkazem o hrubém porušení dobrých mravů ze strany žalované. Žalobce rovněž považuje za chybu v opatrovnickém řízení, že přes pozitivní průběh v rámci setkávání se v centru [právnická osoba] s klinickou psycholožkou [tituly před jménem] [jméno FO], tato naznačila, že doporučí rozšíření styku žalobce s dětmi, do zprávy pro odvolací soud však nic z toho neuvedla. Uvedené konání klinické psycholožky se tak jeví jako podjaté. Žalobce v této souvislosti také namítal, že žalovaná negativně ovlivňovala nezletilé děti vůči žalobci a zamezovala styku s ním, avšak soud prvního stupně provedl výklad uvedeného důkazu (psychologická zpráva) pouze povrchně bez zkoumání faktických skutečností.

10. Naposledy nesouhlasil žalobce s určením tarifní hodnoty soudem prvního stupně pro náhradu nákladů řízení, když tento vycházel z kupní ceny nemovitosti, nikoliv z její obvyklé ceny; daný údaj však ve spisu absentuje a jeho zjištění by si vyžádalo další rozsáhlé dokazování a je proto namístě vyjít z částky 50 000 Kč jako tarifní hodnoty podle § 9a odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále také jen a. t.). Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že určí jeho vlastnické právo k id. podílu nemovitosti, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjadřila tak, že s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasí, považuje jej za řádně odůvodněný a založený na úplném dokazování. Uvedla, že žalobce neprokázal hrubé porušení dobrých mravů, jeho tvrzení o podvodném jednání, nezaplacení kupní ceny 5 100 000 Kč či manipulaci s dětmi jsou účelová a nepodložená. Podle žalované soud prvního stupně správně uzavřel, že kupní cena byla uhrazena zápočtem, a námitky žalobce ohledně provedeného či neprovedeného započtení či vyřešení této otázky v dovolacím řízení nemají vliv na projednávanou věc. Incidenty z 1.9.2022 a 13.2.2023 nelze hodnotit jako jednání žalované v rozporu s dobrými mravy a i další tvrzení žalobce stojí na jeho subjektivním pocitu ublížení z rozpadu vztahu. Žalovaná zdůrazňuje, že soud prvního stupně také precizně odůvodnil zamítnutí důkazních návrhů, provedl dostatečné dokazování a rovněž správně stanovil tarifní hodnotu pro náklady řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen a příznány žalované náklady odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce do věci samé není důvodné a naopak důvodné stran nákladů řízení je.

13. Soud I. stupně rozhodl o věci na podkladě skutkového stavu, který podrobně popsal v odstavci 9 až 41 a odstavci 70 až 73 svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje. Tento považuje za správně zjištěný a úplný (tedy pro rozhodnutí o věci postačující). Soud prvního stupně rovněž věc posoudil správně i po stránce právní, citujíc odpovídající zákonná ustanovení a relevantní judikaturu vyšších soudů.

14. Prvotně soud prvního stupně správně zhodnotil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k polovině nemovitosti podle § 80 o. s. ř., jak popsal v odstavci 45 napadeného rozhodnutí a pro výstižnost a úplnost tohoto závěru, lze na tento odstavec rovněž z důvodu úspornosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu odkázat.

15. Soud prvního stupně náležitě stanovil rozhodnout právní úpravu pro posouzení věci, kterou je § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen obč. zák.). Ve smyslu § 3028 odst. 1 zák. č. 84/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) je třeba použít této dřívější právní úpravy, neboť k právnímu jednání – uzavření darovací smlouvy došlo dne 27. 8. 2009, tedy za účinnosti starého občanského zákoníku; přitom je nerozhodné, že k jednání jež bylo příčinou odvolání daru žalobcem, a tedy samotného právního úkonu - odvolání daru došlo již za účinnosti nového občanského zákoníku, tj. po 1. 1. 2014. Odvolací soud opět v podrobnostech odkazuje na přesné odůvodnění soudu prvního stupně popsané v odstavci 48 až 55 jeho rozhodnutí (a to včetně úvahy o řádném a adresném uplatnění odvolání daru žalobcem s dostatečným určením jednotlivých důvodů v nichž žalobce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů žalovanou).

16. Odvolací soud tak shrnuje nosné předpoklady pro splnění důvodů pro vrácení daru podle výše uvedeného zákonného ustanovení: tímto je závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o kolizi s dobrými mravy, neboť ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi naplňuje znaky § 630 obč. zák. Musí jít o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., tedy o kvalifikované porušení morálních pravidel, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Řečeno jinak, nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3243/2021, ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/1998, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 187/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4112/2019, nebo usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5141/2016).

17. Soud prvního stupně se proto opodstatněně zabýval každým konkrétním žalobcem vytýkaným a tvrzeným jednáním žalované, jež mělo naplňovat skutkovou podstatu hrubého porušení dobrých mravů. K jednotlivým jednáním, jak je uvedl a posoudil soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí a s tím souvisejícími odvolacími námitkami žalobce, uvádí odvolací soud následující: - první jednání dne 1. 1. 2022 – soud prvního stupně se správně zabýval dotčeným jednání žalované z hlediska dobrých mravů a neopomenul se rovněž zabývat i chováním žalobce, tedy v té době vzájemným vztahem a jednáním mezi účastníky řízení. Bylo zjištěno, že toho dne došlo k hádce mezi účastníky řízení, přičemž incident měl spočívat v tom, že žalovaná si šla lehnout k dětem, což si žalobce nepřál, proto jí vzal peřinu a polštář, následně mezi nimi došlo k slovní rozepři a žalovaná jej měla udeřit do tváře. K incidentu byla povolána [orgán] (věc byla následně [orgán] odložena, neboť žalobce nedal souhlas s projednáním věci). Soud prvního stupně u incidentu vhodně vyhodnotil, že šlo o vzájemné negativní chování účastníků (nikoli jen žalobkyně). Byl to sám žalobce, který předmětný incident vyvolal, když přes nesouhlas žalované, nárokoval její odchod do ložnice a za tím účelem jí uzmul lůžkoviny, což vygradovalo v hádku a ve fyzický útok žalované na žalobce. Jistě se jednalo o nepatřičné chování žalované (fyzický atak), avšak stejně tak musí jako nežádoucí odvolací soud hodnotit i popsané chování žalobce. V této souvislosti je podstatná i výpověď nezletilé [jméno FO] (v rámci opatrovnického řízení i před [orgán]), která uvedla, že rodiče se často hádali a žalobce na žalovanou “řval”, což svědčí nejen o negativním (nežádoucím) chování žalované, ale i o stejně závadném chování žalobce (žalovaná pak důvodně mohla mít z žalobce obavu). Rovněž soud prvního stupně správně reflektoval, že po tomto incidentu to byla žalovaná, která oba účastníky řízení objednala na společnou terapii. V kontextu se zmíněným incidentem, toto chování žalované (snaha o zachování a nápravu vztahu) nekoreluje s jednáním, jež má být hodnoceno jako hrubě rozporné s dobrými mravy. Soud prvního stupně proto náležitě vyhodnotil, že se jednalo o vzájemnou manželskou hádku a jednání žalované v tomto případě neporušovalo dobré mravy závažným (hrubým) způsobem. - druhé jednání dne 13. 2. 2023 – i v tomto případě byla volána [orgán] do obydlí účastníků řízení v důsledku jejich rozepře. Bylo zjištěno, že žalobce žalobkyni přenesl ji do jiné místnostní. Nebylo prokázáno, že do ní strčil a způsobil jí tímto zranění na krku (následně nosila žalovaná límec). U žalobkyně byly patrny hematomy na horních končetinách, nebylo však zjištěno, zda v důsledku daného incidentu a nebylo prokázáno, že by si je způsobila schválně sama. Na tomto místě se jedná o pouhé domněnky žalobce. Věc byla správním orgánem odložena z důvodu nezjištění, co se konkrétně odehrálo, neboť šlo o “tvrzení žalobce” proti “tvrzení žalované”. Soud prvního stupně tak patřičně uzavřel, že tento incident opětovně svědčí o napajtých vztazích mezi účastníky, nikoli o tom, že by žalovaná sama úmyslně incident vyvolala či si jej vyfabulovala za účelem poškodit žalobce. V případě kontaktování [orgán] žalobkyní, lze pomýšlet na to, že žalovaná mohla mít obavu z žalobce, což není úvaha zjevně nepřiměřená, již jen z důvodu výrazných fyzických rozdílů obou pohlaví. Ani v tomto případě nenaplňuje chování žalované hrubé porušení dobrých mravů. K oběma incidentům lze toliko uvést, že se nepodařilo zjistit a osvětlit (vzhledem k protichůdným tvrzením účastníků), jejich skutečný průběh, kdo incident vyvolal a s jakým úmyslem, tedy reálný podíl tohoto kterého z účastníků na konfliktu. Nicméně lze z nich vyvodit závěr o velmi špatných manželských vztazích mezi nimi v rozhodné době, na kterých se podíleli oba aktéři, jak ostatně shledal i soud prvního stupně. - třetí, čtvrté, páté, šesté a sedmé jednání (pomluvy žalobce před dětmi, záměr prodat nemovitost, pomluva otce žalobce, pomluvy žalobce před trenéry, vedoucími kroužků a rodiči ostatních dětí, zamezování styku nezletilých s prarodiči a s žalobcem, očerňování žalobce v rámci opatrovnického řízení) – zde soud prvního stupně podle přesvědčení odvolacího soudu správně uzavřel, že žádné z těchto namítaných jednání žalované nebylo prokázáno. Poukázal vhodným způsobem na to, že nezletilé děti v rámci opatrovnického řízení projevili zájem trávit více času s matkou (chtějí s ní trvale žít) než s otcem. Nelze naopak z uvedeného spolehlivně dovodit, že by žalovaná nezletilé děti vůči otci štvala, manipulovala je, či otce před nimi pomlouvala, jak se žalobce domnívá. Nezletilí v rámci opatrovnického řízení vyjádřili svůj názor a tento je třeba i s ohledem na jejich věk, respektovat. Podstatné také je, že v opatrovnickém řízení bylo zjištěno, že nezletilé děti soužití účastníků řízení a jejich rozepře špatně snášely, od doby, kdy spolu účastníci již nežijí ve společné domácnosti, se situace stabilizovala, což děti pozitivně přijímají. Samy děti proto vnímaly a působilo na ně, že situace mezi rodiči byla vyhrocená. Ani psycholožkou, ani orgány péče o nezletilé děti či opatrovnickým soudem nebylo zjištěno, že by matka děti manipulovala, tudíž se tato úvaha otce jeví jako nepodložená a jako subjektivní vnímání situace. Stejně tak nebylo zjištěno, že by žalovaná úmyslně zamezovala styku nezletilých dětí s žalobcem. Skutečnost, že děti ještě na tu kterou žalobcem nabízenou aktivitu nereagují kladně či s nadšením, neznamená, že jsou manipulovány a je jim ve styku s otcem zamezováno. Opět nic takového nebylo v rámci klinického pohovoru s dětmi či před soudem, zjištěno. Jestliže pak žalobce hovořil o tom, že jej žalovaná měla dehonestovat v opatrovnickém řízení, když jako důvod rozvodu uváděla agresi žalobce a jeho nevhodné chování a jako důvod odstěhování ze společné dománosti – obavu ze žalobce (což nelze vzhledem k osobnímu vnímání a nastavení žalobkyně bez dalšího odmítnout), lze v této situaci pouze podotknout, jak již bylo naznačeno, že vzhledem k vyhroceným vztahům účastníků, jejich hádkám, mohla žalovaná tuto obavu subjektivně mít. Takovéto vnímání osoby žalobce v inkriminované době je je spíše reálným odrazem prožívání konfliktního prostředí a nelze jej en bloc hodnotit jako nevěrohodné či vymyšlené (nad to i nezletilé děti potvrdily vzájemné rozpory a skutečnost, že žalobce se na vyhrocených situacích podílel). Soud prvního stupně proto za popsané situace řádně posoudil, že jde o subjektivní vnímání situace a reakce na ni, než o porušení dobrých mravů žalovanou, nad to závažným způsobem. Rovněž nebylo osvědčeno, že by se nezletilí nestýkali s prarodiči na straně žalobce, tj. že by žalovaná zamezovala ve styku s nimi, či že by se tato negativně vyjadřovala o osobě otce žalobce. Sám otec žalobce – svědek [jméno FO] tyto skutečnosti nepotvrzoval. V rámci řízení před soudem prvního stupně nebylo také zjištěno, že by žalovaná pomlouvala žalobce před dalšími osobami z okruhu nezletilých dětí (trenéři, vedoucí kroužků, rodiče spolužáků apod.). Obdobně lze odkázat na správnou argumentaci soudu prvního stupě tím, že je věcí žalobkyně, jak bude realizovat své vlastnické právo k nemovitosti. Pokud má záměr ji prodat nelze v tom spatřovat chování rozporné s dobrými mravy. - osmé jednání (dopis ze dne 30. 4. 2023 [jméno FO]) – soud prvního stupně skutkově uzavřel, že k uvedenému jednání žalovanou došlo, avšak toto jednání nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že dopis, mohl žalobce vnímat úkorně, jako pomluvu a rovněž tak, že dopis stran jeho obsahu nelze považovat za vhodný. Avšak I v tomto případě je nutné obsah a okolnosti sepisu dopisu dát do kontextu s událostmi v podobě napjatých vztahů mezi účastníky a reálné hrozby rozpadu manželství. Jak již bylo zastíněno výše, v té době vztahy mezi účastníky byly až destruktivní, manifestující se hádkami, křičením žalobce na žalovanou a fyzickými potyčkami (fyzická manipulace s žalovanou, udeření žalobce do tváře). Žalobce se na vyhrocené situaci podílel, což mohlo mít nepochybně svůj odraz ve zmíněném dopisu. Druhou skutečností pak je, jak soud prvního stupně správně posoudil, že ve zmíněné souvislosti, jednání žalované svou intnezitou definici hrubého porušení dobrých mravů nenaplňuje (viz odst. 14). Nelze rovněž nezmínit, jak sám žalobce ve svém odvolání uváděl, že se jedná o dopis, který měla vytvořit matka žalované [jméno FO] ve spojení s žalovanou, která text dopisu zaslala emailem jak žalobci, tak [jméno FO], z čehož plyne, že žalovaná ani není autorem dopisu, v němž žalobce spatřuje chování žalované v rozporu s dobrými mravy. Nicméně lze uzavřít, že toto jednání se bezesporu příčí dobrým mravům, neboť nekoliduje s obecně uznávanými pravidly slušného chování mezi lidmi. - deváté a desáte jednání (neuhrazení kupní ceny a žalovanou tvrzené provedení zápočtu na kupní cenu nemovitosti) – soud prvního stupně náležitě posoudil, že nemůže jít o jednání porušující dobré mravy. V rámci řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2024, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2024, č. j. [spisová značka] zamítnuta žaloba žalobce na určení vlastnického práva k nemovitosti ( nemovitosti, kterou žalovaná nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení), když bylo zjištěno, že žalobce neodstoupil od kupní smlouvy bez zbytečného odkladu. Tudíž vlastníkem nemovitosti je žalovaná a úhradu kupní ceny může žalobce příp. nárokovat samostatnou žalobou. Stran tvrzení žalobce, že žalovaná neuhradila kupní cenu a místo toho provedla zápočet svých pohledávek vůči žalobci (když žalobce tvrdí, že se tak reálně nestalo, resp. nestalo se tak k datu, které uvádí žalovaná), musí odvolací soud opětovně konstatovat, že i toto jednání posoudil soud prvního stupně správě. Tento zjistil, že žalobce podnikal v oblasti realit. Mezi ním, svědkem [jméno FO] a svědkem [jméno FO] probíhaly různé finanční transkace, jak soud prvního stupně popsal v odstavci 72 až 74 napadeného rozsudku, přičemž žalobce v rámci ochrany nemovitosti před věřiteli, vytvořil konstrukt, který byl následně realizován za právní pomoci [tituly před jménem] [jméno FO]. Do této transakce byl zapojen svědek [jméno FO], svědek [jméno FO] i žalovaná (tj. sjednání postoupení pohledávky za žalobcem ze svědka [jméno FO] na žalovanou, vyřízení půjčky žalobcem u svědka [jméno FO] pro žalovanou a následné zapůjčení těchto fiančních prostředků žalované, uhrazení této sumy žalovanou svědkovi [jméno FO] oproti postoupení pohledávky, kterou měl za žalobcem a zápočet předmětné pohledávky žalovanou na kupní cenu za polovinu nemovitosti). Sám svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který se právně podílel na uvedeném konstruktu sdělil, že žalovaná měla započítat odkoupenou pohledávku z prosince 2021 od [jméno FO], který byl věřitelem této pohledávky na část kupní ceny za předmětnou nemovitost, kdy účel zápočtu byl takový, aby žalovaná nemusela hradit kupní cenu za polovinu podílu na nemovitosti. Soud prvního stupně proto odpovídajícím způsobem dovodil, že pakliže byla takováto dohoda mezi účastníky řízení, nemůže se žalobce nyní odkazovat na to, že žalovaná svým jednáním - neuhrazení kupní ceny za polovinu nemovitosti (a provedením zápočtu na kupní cenu) dopustila jednání hrubě porušující dobré mravy. Je věcí účastníků řízení, jakým způsobem naložili s předmětnou nemovitostí a jaká byla následně obchodní a právní jednání mezi nimi. Nelze spatřovat jako rozporné s dobrými mravy to, že žalovaná realizovala zápočet své pohledávky proti žalobci na kupní cenu nemovitosti. Žalovaná tímto postupem pouze činila úkony týkající se jejího majetku. Z tohoto pohledu je pak skutečně bezvýznamné, kdy k zápočtu pohledávky došlo (a zda vůbec), neboť využití možnosti zápočtu pohledávky nemůže být hodnoceno jak jednání hrubě porušující dobré mravy.

18. Odvolací soud proto shledal odvolací námitky žalobce jako neopodstatněné. Celkově shrnuto, žalobce v odvolání pouze vyjadřuje nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a nabízí vlastní interpretaci provedených důkazů, nad to založenými převážně na svém vlastním vnímáním situace. Taková polemika sama o sobě nezakládá důvodnost odvolání, když soud prvního stupně hodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Soud prvního stupně důkazy řádně vyhodnotil a své závěry logicky a srozumitelně odůvodnil a to i v závěru o neprovedení některých důkazů (viz odstavec 77 rozsudku). Soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené žalobcem, neboť správně dospěl k závěru, že tyto dkůazy nejsou způsobilé přispět navíc k objasnění rozhodných skutečností a jejich provedení by tak bylo nadbytečné.

19. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že některé důkazy byly žalobcem navrženy až po koncentraci řízení učiněné při ústním jednání dne 7. 11. 2024. Pokud jde o email, na který si žalobce vzpomněl po výslechu svědka [jméno FO] při jednání konaném dne 17. 12. 2024, který měla žalovaná zaslat otci žalobce a který rovněž obsahoval hanlivá sdělení na osobu žalobce, odvolací soud dodává, že toto namítané jednání bylo uplatněno až po koncentraci řízení a navíc nebylo obsahem podání – odvolání daru pro nevděk (srov. rozhodnutí Nejvyššíhop soudu sp. zn. 33 Cdo 3582/2021) a nebylo ani obsaženo v žalobních tvrzeních. Proto se jím soud prvního stupně oprávněně nezabýval a nevedl k němu ani dokazování.

20. Soud prvního stupně vyhodnotil, že všechny žalobcem zmíněné důkazy nebyly již pro věc relevantní, skukový stav měl dostatečně osvětlen a nemohly v řízení přinést ničeho nového a tomuto závěru nelze podle odvolacího soudu ničeho vytknout.

21. Odvolací soud ještě doplňuje, že u tvrzení žalobce týkající se domluvy žalované s advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] (jež měla relizovat soudní úschovu a činit základ zápočtu, a to před tím, než byl ve věci osloven svědek [tituly před jménem] [jméno FO]), nebo ovlivňování [tituly před jménem] [jméno FO], dále nekompetentní jednání zaměstnankyně [orgán], kde měla žalovaná žalobce očerňovat, či neuvedení do zprávy pro soud klinickou psycholožkou [tituly před jménem] [jméno FO], že doporučuje rozšíření styku žalobce s nezletilými, svědčí to spíše pro vyhodnocení, jakým způsobem žalobce celou situaci vnímá. Z popisu jednotlivých situací žalobcem v podstatě plyne, že všechny tyto osoby měly postupovat v neprospěch žalobce, to vše na popud a za účasti žalované, což jednak nebylo osvědčeno a jednak se to podle názoru odvolacího soudu jeví jako vysoce nepravděpodobné.

22. Nepřípadná a nepřiléhavá je pak argumentace žalobce usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. [spisová značka], neboť v tomto případě stěžovatelka nepravdivě a hanlivě osočila vedlejšího účastníka [jméno FO]., že bil v dětství účastníka [jméno FO]. klepačem na koberce a dále nepravdivě a hanlivě označila [jméno FO]. jako alkoholika, kriminálníka, agresora, hlupáka, idiota či magora, a to před [orgán] a v soudním řízení, a obecné soudy tak dospěly k závěru, že byly splněny předpoklady pro vrácení daru, když se stěžovatelka chovala hrubě a nemravně (ústavní stížnost stěžovatelky byla odmítnuta), avšak jednání žalované před [orgán] a před opatrovnickým soudem nedoznalo takové intenzity, jako bylo popsané chování stěžovatelky. Žalovaná v rámci opatrovnického řízení (v návrhu) sice uváděla, že mezi účastníky řízení vznikají konflikty (zmiňovala incident ze září 2012 a z února 2023), že žalobce je agresivní, vulgárně jí nadává a je žárlivý, ale uvedené skutečnosti jsou spíše obecného charakteru, navíc vyvěrající ze vzájemných konfliktů účastníků, oproti shora uvedené věci, kde urážky a nadávky byly hrubé, zcela konkrétní a adresné. V nastíněné věci také nebyla, jako v posuzovaném případě, zjištěna negativní interakce, tedy, že by projevy stěžovatelky byly přiměřenou a adekvátní odezvou na chování protistrany. Pokud šlo o namítané jednání žalované – očerňování žalobce před [orgán] toto navíc nebylo oproti výše popsané věci nijak prokázáno.

23. Odvolací soud proto závěrem sděluje, že soud prvního stupně vhodně uzavřel, že ani jedno z namítaných jednání nenaplňuje znaky jednání hrubě porušujícího dobré mravy, tj. definici § 630 obč. zák. o odvolání daru (v některých případech se nejednalo o hrubého porušení a v některých případech ani nebylo takové jednání zjištěno). Pro tuto absenci byl tak správný závěr soudu prvního stupně o zamítnutní žaloby na určení vlastnictví žalobce k polovině nemovitosti.

24. Odvolací soud však shledal jako důvodné odvolání žalobce do nákladového výroku. Soud prvního stupně postupoval správně pokud tento výrok odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byla ve sporu plně úspěšná, avšak nepatřičně stanovil výši těchto nákladů, když odměnu za úkony právní služby odvíjel od tarifní hodnoty stanovené z částky 5 100 000 Kč (polovina kupní ceny předmětné nemovitosti) ve smyslu § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996, advokátní tarif (dále také jen „a. t. “) a také z tarifní hodnoty 500 000 Kč podle § 9a odst. 1 písm. d) cit. vyhl. (po 1. 1. 2025). Nebylo zjištěno, zda tato částka odpovídá obvyklé ceně nemovitosti v daném místě a čase a žádný poklad, že by tomu tak bylo se ve spise nenachází. Neumožňuje-li obsah spisu stanovit tarifní hodnotu (a zjištění hodnoty nemovitosti jen pro účely stanovení nákladů řízení by bylo nehodpodárné), je třeba vyjít z toho, že hodnotu sporné věci nebo práva lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V takovém případě se tarifní hodnota stanoví částkou uvedenou v § 9 odst. 1 a. t., příp. ve spojení s § 9 odst. 3 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2209/2015). Podle judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18) musí obecný soud při zhodnocení uplatněných nákladů řízení brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů. Ústavní soud dále opakovaně vyslovil, že přiznané náklady řízení by měly přiměřené povaze a hodnotě sporu (např. nález sp. zn. Pl. ÚS 25/12) a náhrada nákladů řízení by měla odpovídat skutečné náročnosti sporů (např. nález I. ÚS 3362/22).

25. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že je na místě pro účely výpočtu odměny advokáta aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024), tedy tarifní hodnotu 50 000 Kč a od 1. 1. 2025 podle § 9 odst. 1 písm. a) a. t. tarifní hodnotu 113 000 Kč, která se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu vlastnické právo k nemovité věci je či není. Žalované náleží náhrada za mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 35 460 Kč za celkem za 6 úkonů po 3 100 Kč –převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 13. 6. 2024, účast u ústního jednání dne 5. 9. 2024, dne 7. 11. 2024 (2 úkony) a dne 17. 12. 2024 a za 3 úkony po 5 620 Kč – účast při jednání dne 4. 3. 2025 (2 úkony) a dne 15. 4. 2025 a náhrada hotových výdajů ve výši 3 150 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 pím. a), d), g) a. t. účinném do 31. 12. 2024 za 6 úkonů á 300 Kč a účinném od 1. 1. 2025 za 3 úkony á 450 Kč. Opodstatněná je i náhrada za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v souvislosti s cestami k dotčeným ústními jednáním ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalovaného do sídla soudu prvního stupně a zpět (1 cesta celkem 56 min.), a to za jednání uskutečněná do 31. 12. 2025 za šest započatých půlhodin á 100 Kč a za jednání uskutčněná po 1. 1. 2025 za čtyři započaté půlhodiny á 150 Kč. Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. IV ÚS 215/2005 není rozhodující zda se advokát přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost těchto dvou míst. Obec jakožto kritérium této náhrady není z hlediska účelu, který náhrady za promeškaný čas sledují (vyřazení advokáta z jeho běžné činnosti), vůbec relevantní. Žalované také náleží daň z přidané hodnoty ve výši (21%) z mimosmluvní odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas. Náklady žalované před soudem prvního stupně představují částku 20 570 Kč.

26. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně neshledal jako účelně vynaložený úkon právní služby – podání ze dne 26. 10. 2024. Jednalo se o podání, které je podle svého obsahu třeba brát jako součást (doplnění, dovysvětlení) vyjádření ve věci samé ze dne 13. 6. 2024, nikoli jako úkon samostatný a plnohodnotný.

27. Protože ve výrokové části I. došlo při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu k zřejmé nesprávnosti, když odvolací soudu opomněl k částce 25 410 Kč představující náklady řízení spočítané do 31. 12. 2024 připočíst ještě náklady řízení vzniklé po 1. 1. 2025 ve výši 22 760,10 Kč, jak je podrobně rozepsáno v odstavci 25 (k tomu srov. R 37/1969, CH BECK, I díl, 7. vydání, str. 752), postupoval odvolací soud podle § 164 o. s. ř. a tuto zjevnou nesprávnost opravil přímo v dotčeném výroku svého rozsudku, aniž by již vydával samostatné opravné usnesení.

28. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a v nákladovém výroku ad II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř změnil jen tak, že výše nákladů činí 41 170,10 Kč; jinak jej potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšné žalované. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalované ve výši 11 240 Kč za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po 5 620 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t.), ke každému z těchto úkonů náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši á 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 tarifu). I v tomto případě tvoří náklady řízení i náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč podle § 14 odst. 1 a. t. v souvislosti s cestou k odvolacímu jednání konaném dne 15. 10. 2025, tj. 2 započaté půlhodiny á 150 Kč, s navýšením o 21 % DPH k nákladům právního zastoupení, tj. ve výši 2 612, 40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. Náklady žalované v odvolacím řízení představují částku 15 052,40 Kč.

30. Tyto náklady žalované bylo žalobci za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalované.

Poučení