55 Co 294/2022- 189

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce [jméno] [příjmení], narozeného [datum] bytem [adresa] zastoupeného JUDr. [jméno] [jméno], Ph.D., advokátem sídlem [adresa] proti žalovaným 1. [jméno] [příjmení], narozenému [datum] bytem [adresa] [číslo] zastoupeného JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozené [datum] bytem tamtéž zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] o určení práva k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 158/2021-132, ve znění opravného usnesení ze dne [datum], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] byt v budově [adresa], bytový dům [list vlastnictví] na parcele [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a podílu na společných částech domu a pozemku [číslo] katastrální území Chodov, okres Hlavní město Praha, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je ke dni úmrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], zůstavitelka [jméno] [příjmení], naposledy bytem [adresa]. Žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradu nákladů řízení [částka].

2. Soud vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištěného skutkového stavu, že jako vlastník předmětného bytu je ve veřejném seznamu zapsán žalovaný ad 1) na základě darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a jím ze dne [datum]. V daném případě soud dospěl k závěru, že zůstavitelka od roku 2004 měla v úmyslu ošetřit svůj majetek pro případ smrti ve prospěch svých dětí, tedy žalobce a žalované ad 2), a to závětí sepsanou formou notářského zápisu. Zůstavitelka nakonec v roce [rok] veškerá pořízení pro případ své smrti zrušila. V roce [rok] v říjnu, však darovací smlouvou převedla vlastnické právo k předmětnému bytu na žalobce a následně v listopadu [rok] převedla vlastnické právo k předmětnému bytu na vnuka – žalovaného ad 1). Ten jako jediný z obdarovaných zařídil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Okolnosti, za kterých zůstavitelka podepsala darovací smlouvu ve prospěch žalovaného ad 1) sama podrobně popsala na policii v rámci vysvětlení k trestnímu oznámení žalovaného ad 1). Z její výpovědi soud vyšel při svém rozhodování, považoval ji za věrohodnou a korespondující s vývojem rodinných vztahů. Zůstavitelka od roku [rok] konala různá právní jednání z různých pohnutek, které zpětně lze těžko zjistit. Zdravotní stav zůstavitelky byl nepříznivý od roku [rok] a postupně se zhoršoval. Soud dospěl k závěru, že u zůstavitelky v době podpisu darovacích smluv nebyly rozpoznávací schopnosti natolik omezené, aby byly pochybnosti o svéprávnosti zůstavitelky. Jednání žalovaného ad 1), které zůstavitelka popsala na policii a jehož výsledkem bylo uzavření darovací smlouvy v jeho prospěch, soud shledal nepoctivost. Výpověď zůstavitelky svědčí o tom, že neměla ve skutečnosti záměr darovat předmětný byt právě žalovanému ad 1). Ten zneužil její důvěry, podrobně jí neobjasnil okolnosti darovací smlouvy a její následky. O tom svědčí zejména ta skutečnost, že zůstavitelka neprojevila nikdy žádný úmysl pořízení pro případ smrti ve prospěch žalovaného ad 1), nikdy nedeklarovala takový úmysl darování právě žalovanému ad 1). Jednání žalovaného ad 1), které vedlo k uzavření darovací smlouvy v jeho prospěch, se příčí dobrým mravům, proto je takové jednání neplatné a nepožívá právní ochrany. I přesto, že znalecký závěr znalkyně [příjmení] [příjmení], že zůstavitelka v období listopadu 2013 nebyla schopna posoudit dopady svého jednání ani činit právní úkony, nevylučuje, že by nemohla mít chvíle, případně období, kdy její intelekt a mentální schopnosti byly v rovině normálu. Zůstavitelka podepsala smlouvu se žalovaným ad 1), aniž by si ji přečetla, aniž jí byla objasněná tato smlouva, což může svědčit o její lehkomyslnosti, kterou žalovaný ad 1) zneužil. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl.

3. Po právní stránce soud nárok posoudil dle § 580 odst. 1, § 581, § 2055 odst. 1, § 2057 odst. 1, § [číslo], § 6 odst. 1 a § 8 zák. č. 89/2012 Sb.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle procesního úspěchu žalobce ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal mu náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení. Opravným usnesením, vtěleným do písemného vyhotovení rozsudku, soud doplnil pouze platební místo těchto nákladů.

5. Proti rozsudku podali žalovaní včas odvolání. Žalovaný ad 1) uvedl, že rozsudek považuje za překvapivý a postup soudu za nesprávný a extrémně selektivní. Soud provedl pouze listinné důkazy obsažené ve spise a jednání odročil kvůli koncentraci řízení na [datum] [obec] toho, aby na tomto jednání byly provedené zbývající důkazy, přikročil rovnou k ukončení dokazování a k vyhlášení rozsudku ve věci samé. Takovýto postup byl v rozporu s předchozím postupem soudu ve věci při jednání dne [datum]. Pokud soud hodlal žalobě vyhovět protože, aniž by to účastníci tvrdili, [jméno] [příjmení] smlouvu vůbec nečetla, nečinil by soud vůči žalovanému výzvu k dodání důkazů – přesná specifikace zdravotní dokumentace, kterou si soud hodlal ještě [datum] vyžádat od ošetřujících lékařů za účelem posuzování zdravotního stavu [jméno] [příjmení]. Žalobní argumentace žalobce, a k tomu navazující obrana žalovaného směřovala, k tvrzení a prokázání zcela jiných otázek, než která nakonec soud považoval za podstatná pro rozhodnutí ve věci samé. Odkázal na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1247/20 s tím, že se seznámil s názorem soudu až v samotném odůvodnění rozsudku. Dále odkázal na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2119/11. K otázce, kterou soud považoval za zásadní, tj. zda [jméno] [příjmení] předmětnou darovací smlouvu četla, či nikoliv, ani jedna ze sporných stran nic netvrdila, nevyjadřovala se k této otázce, ani nenavrhla provedení žádného důkazu.

6. Dále odkázal na nálezy ÚS ČR sp. zn. I ÚS 654/03, sp. zn. I ÚS 2456/13, a odkázal na odbornou literaturu – komentář k C. H. Beck k zásadě předvídatelnosti rozhodnutí. Tato pozitivní úprava předvídatelnosti rozhodnutí je konkretizována v § 118a odst. 1-3, a do jisté míry i v § 5 o. s. ř. Soudu vytýkal absenci tohoto poučení, což je samo o sobě samostatným důvodem ke zrušení rozsudku. Dle zcela odlišného právního posouzení ze strany soudu dle žalovaného se změnil okruh relevantních tvrzení a potřebných návrhům na provedení dokazování. Ani žalobce v žalobě netvrdil neexistenci darovací smlouvy a nenamítl, že by [jméno] [příjmení] smlouvu„ ani nečetla“ – tedy, že by z její strany nebyla vůbec projevena vůle. Jelikož jde o sporné řízení, mohl a měl se žalovaný vyjadřovat toliko v mezích podané žaloby. Po žalovaném nelze chtít, aby předjímal, co vše by žalobce mohl zkusit namítat, odkázal zde na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3025/2009. Namítl, že soud vyhověl žalobě na základě jiného skutkového základu, než byl vylíčen v žalobě. Takovýto postup zásadně nesporoval, opakoval však své upozornění na poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř.

7. Rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními označil za extrémní. Za chybný označil postup soudu, který svůj závěr opřel v podstatě o jediný důkaz, a to úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Soud do protokolu neuvedl nic, co z provedeného důkazu považuje za stěžejní či prokázané, ani se nevypořádal s věrohodností tohoto důkazu. Nevypořádal se s nápadnou podobností obou podání vysvětlení ([jméno] Filové a žalobce), která proběhla téhož dne a na tomtéž místě bezprostředně po sobě. Zpochybnil závěr soudu, že pouhé prohlášení jedné smluvní strany smlouvy učiněné až po téměř čtyřech letech, že prý„ smlouvu nečetla“ bez dalšího povede k závěru, že takové prohlášení je určitě pravdivé a nebyla tedy projevena vůle smlouvu uzavřít. Jednalo by se o nebezpečný precedens a naprosté nabourání právní jistoty, jakož i principu materiální publicity katastru nemovitostí. Bylo by napříště možné, aby kdokoliv v libovolné lhůtě zahájil řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, přičemž bez ohledu na jakékoliv jiné důkazy by mu k úspěchu ve sporu stačilo jeho vlastní prohlášení, že smlouvu vlastně nečetl. Již jen z tohoto důvodu je třeba názor soudu odmítnout. Navíc jde o prohlášení účastníka, který v té době již navíc trpěl konfabulacemi a měl poškozenou novo i staro paměť. Vypovídající hodnota a věrohodnost podání je s přihlédnutím k tomuto téměř nulová.

8. Oporu v provedeném dokazování nemá ani závěr soudu o nepříznivém zdravotním stavu [jméno] [příjmení] už od roku [rok]. Teprve až na konci roku [rok] u ní byla diagnostikována počínající (nikoliv probíhající!) demence, přičemž na neurologii se poprvé dostavila k vyšetření až počátkem roku [rok]. Tato vyšetření v roce [rok] a [rok] resultovala k omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] v roce [rok]. Závěr soudu o tom, že zdravotní stav [jméno] [příjmení] byl nepříznivý již od roku [rok], je tedy dokonce v rozporu s provedenými důkazy. K důkazní síle údajné výpovědi [jméno] [příjmení] zachycené v úředním záznamu z [datum] – k podání vysvětlení došlo v době, kdy sám žalobce již v únoru 2017 podal návrh na omezení její svéprávnosti, a i poté, kdy byl dne [datum] vypracován znalecký posudek, který se stal podkladem pro omezení svéprávnosti. Z tohoto posudku odvolatel částečně citoval. S přihlédnutím k těmto závěrům pak lze vyloučit, že by [jméno] [příjmení] byla sama schopna tak detailního a chronologického souvislého vyjádření, jak se uvádí v úředním záznamu ze dne [datum]. Z rozsudku se nepodává, že by soud jakkoliv posuzoval věrohodnost tohoto důkazu, resp. že by věrohodnost zhodnotil v kontextu s přihlédnutím k ostatním provedeným důkazům. Uvedl, že pravdivost výpovědi zpochybňují i další skutečnosti, kdy [jméno] [příjmení] nebyla zastoupena v rámci vkladového řízení, rozhodnutí katastrálního úřadu jí bylo v roce 2013 doručováno a ona proti němu nic nepodnikala. Již v roce [rok] nemusela platit daň z nemovitosti, kterou za ni platil odvolatel, proti čemuž nic nenamítala. V roce [rok] u notářky zrušila dřívější závěť ze dne [datum], podle které předmětný byt měl nabýt žalobce. Je tedy zřejmé, že řadu měsíců po provedení vkladu vlastnického práva si nejen byla vědoma převodu bytu na svého vnuka a tento převod nesporovala, ale podnikla sama aktivní krok, aby svoji neaktuální závěť zrušila. V roce [rok] došlo na její žádost k sepisu a podpisu smlouvy o výpůjčce bytu, v níž [jméno] [příjmení] vystupuje v pozici vlastníka bytu – i tuto [jméno] [příjmení] podepsala. Všechny uvedené skutečnosti vylučují, či minimálně zpochybňují nepodložený závěr soudu, že„ zůstavitelka s darováním předmětného bytu žalovanému ad 1) nebyla srozuměna“, respektive, že„ zůstavitelka takový záměr ve skutečnosti neměla“. Za zcela zcestný žalovaný označil závěr soudu, dle kterého řízení ve věci 9 C 257/2019 žalobě přisvědčuje, tedy že zůstavitelka s darováním předmětného bytu žalovanému nebyla srozuměna. Soud nereflektoval, že toto řízení bylo pravomocně zastaveno, nedošlo v něm k meritornímu rozhodnutí ve věci, dokonce ani k žádnému dokazování. Soud ignoroval, že [jméno] [příjmení] byla sice formální žalobkyní, ale žalobu za ni podával [jméno] [příjmení] v pozici opatrovníka, který je žalobcem i v tomto řízení. V tomto řízení také nebyla tvrzena a namítaná neexistence darovací smlouvy, ale pouze její neplatnost.

9. Dále odvolatel namítl opomenuté důkazy (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 749/2005), a odkázal na protokol z jednání dne [datum]. Opakoval v tomto již svojí předchozí odvolací argumentaci, že dne [datum] byl vyzván k doplnění tvrzení a podrobné specifikaci důkazů, když při jednání dne [datum] soud dokazování označil za ukončené. Soud se nevypořádal s tvrzením žalovaného mimo jiné, že: a) žalovaný disponuje písemnými soupisy nároků [jméno] [příjmení] vůči žalobci, b) s ohledem na dřívější závislost na alkoholu žalobce se nezdálo rozumné na něj přepisovat byt, když nebyl žalobce schopen postarat se sám ani o sebe a měl četné dluhy, c) ještě na konci roku 2011 [jméno] [příjmení] v daném soupisu vůči žalobci uvádí položku„ kapesné“, d) je tedy vyloučené, že by se žalobce o svoji maminku staral, když je z těchto dokumentů zřejmé, že mu [jméno] [příjmení] hradila kapesné ještě v jeho 43 letech, e) [jméno] [příjmení] před uzavřením darovací smlouvy žalovanému sdělila, že už žalobci dala spoustu finančních prostředků a nechce je po něm vrátit zpátky, f) začal být žalobce od roku 2015 odtažitý, a to poté, kdy mu [jméno] [příjmení] za přítomnosti žalovaného sdělila, že byt na žalovaného přepsala proto, že žalobce byl alkoholik a platila za něj dlouhou dobu všechny výdaje, i nájem bytu po dobu, kdy byl v [obec] v protialkoholní léčebně, g) v řízení o vkladu před katastrálním úřadem nebyla [jméno] [příjmení] zastoupena, tedy jí byly přímo doručovány veškeré listiny související s převodem vlastnického práva a s vkladem věcného břemene doživotního užívání pro ni, h) žalovaný doplnil, že k převodu vlastnického práva došlo již v roce 2013, a po 3,5 roku nebyla darovací smlouva ani převod vlastnického práva nikým a nijak rozporována. Ostatní obsah odvolání je prakticky totožný s jeho úvodem, pouze jinak formulovaných. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, a pro ten případ přikázání věci jinému soudci.

10. Obsah odvolání žalované ad 2) je prakticky identický s obsahem odvolání žalovaného ad 1), zvlášť pak namítla nesprávnost výroku o náhradě nákladů řízení. Dle ní jsou splněné podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., pro které by ona měla být vyloučena z povinnosti je hradit. Jako dědička po zůstavitelce se ocitla v nucené pozici účastnice řízení, sama však nemá důvody pochybovat o zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. Nesouhlasila s přiznáním nákladů řízení žalobci za odvolání ze dne [datum] proti usnesení soudu o neúčinnosti doručení, a jednání žalobce v tomto označila za nemravné. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované ad 2) poukázal na to, že i přes zjevnou podobnost s odvoláním žalovaného ad 1) se vyjadřuje, konkrétně k tomuto, neboť argumentace tam uvedená není zcela identická. Žalovaná se domáhá změny napadeného rozsudku ryze z důvodů procesních a řeší procesní účinky svých představ o tom, jak měl prvostupňový soud dle jejích představ postupovat. Odvolání není důvodné, když odvolací důvody jsou souhrnem všech odvolacích důvodů dle o. s. ř. a jde o formální využití opravného prostředku, které vede k prodloužení řízení a k prodlužování současného stavu, kdy žalovaný ad 1) bere užitky z užívání bytu, kterého se pokusil zmocnit manipulací s těžce nemocnou zůstavitelkou. Žalovaný brojí vždy proti všemu a do soudního řízení přináší argumentaci a důkazní návrhy, které nejsou k věci: např. důkazní návrh typu„ předložení zdravotní dokumentace“ od lékaře, kterého žalovaný ani nezná a neumí ho ani označit. Takovémuto návrhu nelze vyhovět a soud se s ním správně vypořádal postupem dle § 119a o. s. ř. při jednání dne [datum]. Soud neopomenul důkazy předložené žalobcem, ale postupoval přesně dle § 132 o. s. ř. Za stěžejní považoval výpověď zůstavitelky na policii poté, kdy zjistila, že jí žalovaný ad 1) jako vnuk podvedl zneužitím důvěry, když jí nechal podepsat listiny, které jí nedal ani přečíst. Pokud nyní žalovaná v odvolání namítá, že jde o překvapivý a nesprávný postup soudu, hrubě pomíjí fakt, že listina založená ve vyšetřovacím spise sp. zn. KRPA [číslo] [rok] ze dne [datum] obsahující výpověď zůstavitelky, o kterou soud opřel svůj výrok a hodnocení, je výslovně uvedený již v textu žaloby a její podstatný obsah je jako žalobní tvrzení výslovně citována již v prvním podání soudu, a tuto citaci žalobce opakoval. Žalovaný měl možnost se k tomuto tvrzení žalobce a v řízení čtenému důkazu vyjádřit ve svých procesních podání soudu, jeho právo tak porušeno nebylo. Pokud soud považoval tento čtený důkaz za zásadní, nebylo třeba poučení dle § 118a o. s. ř. pro žalovaného zastoupeného advokátem. Odkázal i na další text předmětného protokolu, který nebyl vyhotovován v jeho přítomnosti a popisující způsob, jak došlo k uzavření sporné smlouvy. Podle toho lze vyloučit, že by zůstavitelka bez předchozího dlouhodobého zvažování a racionální úvahy se vzdala veškerého majetku podpisem smlouvy se žalovaným dne [datum]. Nelze nevidět, že i žalobce sám má k dispozici zůstavitelkou podepsanou jinou smlouvu o darování by to ze dne [datum], kterou však nikdy katastru nemovitostí nedoručil. Logickou úvahou lze dojít k závěru, že zůstavitelka byla schopna v listopadu 2013 podepsat v důsledku zdravotního stavu komukoliv cokoliv bez právních důsledků.

12. Ostatní tvrzení v textu odvolání označil jako zmatečná, nevztahující se k meritu věci a zahrnující argumentaci směřující jen k nutnosti soudu se jimi časově náročně zabývat. Žalovaná ad 2) namítá k nákladům řízení vlastně totéž jako žalovaný ad 1), že podání odvolání, tedy právní úkon písemného podání ze dne [datum], není právním úkonem. Je pak třeba uvést to, že jde o účelný úkon k uplatnění práva žalobce. Žalovaný ad 1) se objektivně v době podání žaloby zdržoval na adrese [adresa] adresy bydliště v žalobě bylo zcela korektní. Stejně tak i právní úkon směřující k rozšíření žaloby o druhou žalovanou je úkonem právní služby dle advokátního tarifu. Žalobu nebylo možné od počátku hned směřovat i proti druhé žalované, neboť v té době ještě nebylo zřejmé, zda bude či nebude účastníkem dědického řízení. To, že je dalším z možných dědiců pozůstalá sestra [jméno] [příjmení] žalobce avizoval. Ke dni podání žaloby se ještě nevyjádřila, zda dědictví přijímá, či nikoliv. K žádnému zkrácení práva žalované v daném řízení nedošlo, od počátku byla zastoupena advokátem. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.), a odvolání žalovaných neshledal důvodnými.

14. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu vzhledem k tomu, co účastníci řízení uvedli, a co vyšlo provedeným dokazováním najevo. Odvolatelé v podstatě soudům vytýkali výlučně nesprávný procesní postup v řízení. Není pravdivá jejich argumentace, že nebylo poskytnuto poučení dle § 118a o. s. ř. Z obsahu protokolu o jednání ze dne [datum] se podává, že soud konstatoval, že jak žalobce, tak žalovaný mají povinnost tvrzení a důkazní a pro případ nesplnění se každý vystavuje nebezpečí neúspěch ve sporu. Jediné, v čem jim lze přisvědčit, je to, že v protokolu není uvedeno číslo paragrafu. Smyslem poučit účastníka však je přednést mu obsah příslušného zákonného ustanovení, nikoliv jeho číslo. Tento postup soud prvního stupně dodržel. Reakce žalovaného byla na toto poučení, že pokusí tyto důkazy dodat (neučinil tak ovšem ani v rámci odvolání). Rovněž tak neobstojí odvolací argumentace, že rozhodnutí soudu je nepředvídatelné. Předmětem řízení bylo určení, že zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastnicí sporné bytové jednotky. K tomuto také soud zaměřil své dokazování a sama skutečnost, že žalovaní nebyli v řízení úspěšní, není rozhodnutí nepředvídatelné ve smyslu zákona. Soud k tomuto tvrzení žalobce prováděl všechny relevantní důkazy, zejména se zaměřil na projev vůle zůstavitelky, zda bylo její vůlí darovat byt žalovanému ad 1).

15. Rovněž jen nedůvodná odvolací námitka tzv. neprovedených důkazů. [příjmení] důkazů, kterých se žalovaný ad 1) v rámci odvolání dovolával, a jejichž neprovedení soudu prvního stupně vytýkal, jsou důkazy, které v žádném případě by nemohly mít vliv na posouzení projevu vůle zůstavitelky ve vztahu k vlastnictví předmětného bytu. Pro toto posouzení je zcela bezpředmětná drogová minulost žalované ad 2), otázka svěření žalovaného ad 1) v době jeho nezletilosti do péče zůstavitelky, protialkoholní léčení žalobce, skutečnost, zda zůstavitelka žalobce někdy v minulosti finančně podporovala, stejně tak, že ze strany žalovaného jí bylo za jejího života poskytnuto cca [částka]. Žádná tato skutečnost nemá sebemenší souvislost s darovací smlouvou z listopadu [rok]. Soud prvního stupně správně konstatoval a provedeným dokazováním vyšlo najevo, když ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vycházel i soud odvolací, že zůstavitelka pořízení pro případ své smrti vždy realizovala prostřednictvím notářky (bez ohledu na to, že je opakovaně měnila) a v těchto pořízeních vždy s majetkem disponovala ve vztahu ke svým dětem tj. žalobci a žalované ad 2). V řízení rovněž bylo prokázáno, že v říjnu [rok] darovací smlouvou darovala byt žalobci, který ovšem nerealizoval formální náležitosti převodu vlastnického práva, tj. vklad vlastnictví do katastru nemovitostí; vzápětí v listopadu [rok] stejný úkon adresovala vůči žalovanému ad 1). Soud prvního stupně poukázal správně na to, že v rámci řízení o omezení svéprávnosti zůstavitelky bylo znalkyní konstatováno, že zdravotní stav zůstavitelky byl ovlivněn již od roku [rok], kdy jí byla diagnostikována rakovina, kdy se v souvislosti s několika operacemi podrobila narkóze, když bylo shledáno i rodinné zatížení, neboť stejným problémem (demencí) trpěla i její matka. I v tomto správně soud zhodnotil skutečnost, která de facto je odborným posouzením, nicméně je obecně známo, že lidé, jejichž mentální způsobilost je ovlivněna stářím, případně prodělanými zdravotními problémy apod., nevylučují to, že mají okamžiky zcela standardního uvažování.

16. Není důvodná výtka žalované ad 2) že soud své rozhodnutí opřel mimo jiné i o výpověď zůstavitelky na policii v roce [rok], když trestní oznámení podával žalovaný ad 1). Vzhledem k tomu, že v době probíhajícího řízení je zůstavitelka mrtvá, je správné vycházet z důkazů, kterými ještě za svého života se sama vyjádřila. Pokud žalovaní namítají, že zůstavitelka v té době nebyla schopna projevit danou skutečnost, je třeba poukázat na to, že vysvětlení zůstavitelka podávala před policejním orgánem, a není důvod mít pochybnosti o tom, že její projev byl zcela standardní, neboť v případě, že by policejní orgán měl pochybnost o jejím duševním zdraví, nepochybně by se to v daném záznamu promítlo.

17. Odvolací soud však za zásadní považuje tu skutečnost, že ani žalovaný ad 1) ani žalovaná ad 2) nezpochybnili skutkový průběh, tak jak tvrdil žalobce, tedy že to byl žalovaný ad 1), který navštívil svoji babičku, přinesl jí již hotovou smlouvu s tím, že jí informoval, že jde o doklady, které musí podepsat na úřadě; tam ji odvezl, ona bez přečtení tyto dokumenty podepsala. Ani jeden ze žalovaných svoji skutkovou verzi soudu nenastínil ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani v samotnému odvolání. Darovací smlouva je dvoustranným právním úkonem, kdy dárce nabídne dar, který musí obdarovaný přijmout. Teprve takovýmto způsobem dojde k platnému uzavření smlouvy (oferta – akceptace). Žalovaný nevylíčil, kdy a jakým způsobem mu zůstavitelka nabídla darování předmětného bytu, jak on ho akceptoval, kdo sepsal smlouvu a jakým způsobem s jejím obsahem byla zůstavitelka obeznámena, když součástí smlouvy bylo i zřízení věcného břemene doživotního bezplatného užívání bytu. Dalším logickým rozporem v řízení prokázaným byla skutečnost, že součástí darovací smlouvy bylo zřízení věcného břemene práva doživotního užívání bytu. Přes tu skutečnost, že tímto právním institutem zůstavitelka měla zajištěné bydlení v bytě, tvrdil žalovaný ad 1) že na její vlastní žádost s ní uzavřel smlouvu o výpůjčce bytu v roce [rok]. Odhlédnuto od toho, že se jednalo o zcela nový právní institut, který by tedy musela zůstavitelka sama znát, je v rozporu s tím, že by si nebyla vědoma toho, že toto právo má zajištěno smlouvou o darování, tedy se jedná v podstatě o duplicitní situaci. Trestní oznámení žalovaného ad 1) pak směřovalo de facto proti zůstavitelce, když současně ovšem potvrdil v řízení, že dobrovolně do své domácnosti přijala žalobce, který dle svého tvrzení se o ní, na rozdíl od žalovaných, v jejím stáří staral. Žalovaný ani žalovaná netvrdili, že by se o matku a babičku sami osobně starali, když její špatný zdravotní stav (fyzický i duševní) jim byl nepochybně znám. Argumentaci § 1481 zák. č. 89/2012 Sb. již žalovaný ad 1) v odvolacím řízení neuplatňoval, ostatně byla provedeným dokazováním vyloučena.

18. S odkazem na výše uvedené odvolací soud, když neshledal ani pochybení ve výroku o náhradě nákladů řízení, napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Námitka ze strany žalovaných směřující k tomu, že žalobce původně uvedl adresu žalovaného ad 1) v bytě původně zůstavitelky, ve kterém se však žalovaný fakticky zdržovat nemohl, není pro dané řízení ani z hlediska náhrady nákladů řízení významná. Žalobcem uvedená adresa žalovaného ad 1) korespondovala s jeho administrativně evidováním trvalým bydlištěm, které nepochybně je evidováno na základě vůle samotného žalovaného- jednalo se o adresu bytu, kterého žalovaný tvrdí je i vlastníkem. Skutečnost, že žalovanému tam nebylo doručeno v souladu s předpisy občanského soudního řádu se promítlo v řízení tak, že bylo rozhodnuto o neúčinnosti doručení. Takovýmto postupem žalovaný ad 1) nebyl nijak zkrácen ve svých procesních právech, ale postup žalobce nelze posoudit jako náklady řízení neúčelně vynaložené.

19. Odvolací soud věc přezkoumal a rozhodl, když neshledal výhrady odvolatele k osobě rozhodující soudkyně obsahově jako námitku podjatosti dle § 14 o. s. ř. Přestože odvolatel výslovně uvádí, že nenamítá postup vedení řízení, obsahově však jiné skutečnosti netvrdí, ostatně i tyto mu nepochybně byly známy dříve, než 15 dní před jejich uplatněním. Tomu odpovídá i to, že v rámci této námitky jako argument uvedl neprovedení důkazů, jejich nesprávné hodnocení a překvapivé rozhodnutí.

20. Žalobce byl plně procesně úspěšný i v odvolacím řízení a dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. mu přísluší náhrada nákladů tohoto řízení za právní zastoupení ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka], 2× paušální náhrada hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH [částka], dle vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Poučení