56 Co 64/2021- 782

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Fialy a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Ivany Šímové ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [země] - [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018-626 takto:

Výrok

I. Výrok I. odst. 1) rozsudku soudu prvního stupně se mění jen tak, že se vypouští pozemek [parcelní číslo] zapsaný na listu vlastnictví [číslo] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí]. Jinak, resp. ve zbývající části, se výrok I. v jeho první větě a v odst. 1) a dále v odst. 2) potvrzuje.

II. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně se v odst. 3) mění tak, že žaloba o nahrazení projevu vůle se ohledně převodu pozemku [parcelní číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], zamítá, a dále se mění tak, že [země] – [anonymizována tři slova] k uspokojení nároku žalobkyně na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyni pozemky, které žalobkyně do svého výlučného vlastnictví v celkové hodnotě 575 354 Kč přijímá. Jinak, resp. ve zbývající části, se výrok I. v odst. 3) potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně ve výši 174 100,70 Kč a za řízení před odvolacím soudem ve výši 59 953 Kč, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018-626 rozhodl Okresní soud v Klatovech o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), a to pozemků zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí], konkrétně označených ve výroku I. odstavec 3) rozsudku, zamítl žalobu žalobkyně o nahrazení projevu vůle ohledně převodu pozemků p. [číslo] p. č. [rok] a p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] (výrok II.) a konečně pak rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 174 100,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, vyjma výroku II., podala odvolání žalovaná. Navrhovala, aby odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků uvedených ve výroku I. odstavec 3) se zamítá, změnil i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně v plné výši k rukám zástupce žalované a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované i náhradu nákladů odvolacího řízení, rovněž k rukám zástupce žalované, eventuelně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolací námitky žalované směřují vůči posouzení otázky svévole a liknavosti žalované ve vztahu k uspokojení restitučního nároku žalobkyně, kdy je třeba rozlišovat mezi dobou, po kterou žalovaná vystupuje vůči žalobkyni jako správní orgán a dobou, kdy vůči žalobkyni jedná žalovaná jako osoba povinná k uspokojení jejího restitučního nároku. Je tedy třeba se zabývat tím, zda žalovaná nabízela ve veřejných nabídkách v rozhodné době vhodné náhradní pozemky, zda nabídka byla dostatečná a zda se žalobkyně nabídek účastnila. V tomto směru odvolatelka zdůrazňuje, že z ustálené rozhodovací praxe nejen dovolacího soudu vyplývá, že upokojení nároku oprávněných osob převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého, je na místě jen tehdy, kdy se oprávněné osoby přes svůj aktivní přístup nemohou dlouhodobě domoci svých práv. Žalovaná je toho názoru, že žalobkyni nijak nebránila v uspokojení jejího restitučního nároku; kvantita i kvalita nabízených pozemků ze strany žalobkyně byla dostatečná, když ve veřejné nabídce nabízela tisíce pozemků v různých katastrálních územích o různých výměrách a hodnotách. Byla to žalobkyně, která v souvislosti s upokojením svého restitučního nároku na vydání náhradních pozemků uplatněného žalobou zůstala zcela nečinná a povinností žalované není kontaktovat a vyzývat oprávněné osoby, aby své nároky uplatnily a nabízet jim individuálně určené pozemky. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno 20. 6. 2018 a před tímto datem se žalobkyně žádné veřejné nabídky pozemků nezúčastnila a výši svého restitučního nároku nezpochybňovala. Výši svého restitučního nároku začala žalobkyně sporovat až po podání této žaloby na základě znaleckého posudku [číslo] [rok] z 21. 8. 2018. Žalovaná dále zdůrazňuje, že žádné soudní rozhodnutí, které by pravomocně stanovilo výši restitučního nároku žalobkyně, dosud vydáno nebylo. Žalovaná odmítá závěr soudu prvního stupně o tom, že by vůči žalobkyni stran uspokojování jejího restitučního nároku postupovala liknavým či svévolným způsobem. Žalovaná taktéž nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni nevydané pozemky byly již v době přechodu na stát určeny k zástavbě a je tak třeba při jejich ocenění vycházet ze znaleckých posudků vypracovaných [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., které předložila žalobkyně. V takovém případě by však v řízení musela být prokázána existence příslušné územně plánovací dokumentace, vykoupení pozemků za účelem výstavby a bezprostřední realizace stavby, to vše splněno kumulativně. Žalobkyně však existenci příslušné územně plánovací dokumentace neprokázala. Kromě toho zařazení předmětných pozemků do 11. stavebního obvodu bylo provedeno až po jejich odnětí, ke kterému došlo vyvlastňovacími rozhodnutími v roce 1956. To dokládá příloha č. 7 znaleckého posudku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Znaleckému posudku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. žalovaná kromě jiných vad vytýká i to, že se náležitě nevypořádal s aplikací příslušného oceňovacího předpisu, kterým je v daném případě vyhláška č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Podle názoru žalované měla být cena nevydaných pozemků redukována minimálně o 60 % na základě korekce určené ceny dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky (stavební nesrostlost). Současně bylo třeba zabývat se i srážkami podle dalších položek přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, jako například přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a dalších. I pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží právo domáhat se nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků, je žalovaná přesvědčena, že rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za správný a na tomto místě vznáší řadu námitek, které se týkají převoditelnosti náhradních pozemků. V tomto směru žalovaná odkazuje zejména na ust. § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu a § 11 zákona o půdě a rovněž i na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Žalovaná zdůrazňuje, že i pozemky, u nichž není dána přímo zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné a tedy nepřevoditelné. Důvodem nevhodnosti převodu náhradních pozemků může být i to, že je nelze zemědělsky obhospodařovat, případně vzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně, že při posuzování převoditelnosti náhradních pozemků přehlížel řadu námitek žalované. Konkrétní námitky žalované se vztahují k celkem šesti níže uvedeným pozemkům v k. ú. a obci [obec]. Pozemek parc. [číslo] je podle přesvědčení žalované nepřevoditelný na žalobkyni, neboť je oplocen, v současnosti není obhospodařován a nelze si představit, jakým způsobem by vůbec kdy obhospodařován být mohl. Pozemek parc. [číslo] je podle názoru žalované z převodu vyloučen dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je platným a účinným územním plánem [územní celek] určen k realizaci veřejně prospěšné stavby – přeložka silnice I/27 a současně je k převodu nevhodný také proto, že se již fakticky nyní jedná o cestu. Rovněž pozemek parc. [číslo] je podle tvrzení žalované vyloučen z převodu na žalobkyni dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je podle platného a účinného územního plánu [územní celek] určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou – přeložka silnice I/27. Stejnou námitku nepřevoditelnosti podle téhož zákonného ustanovení žalovaná vznáší vůči pozemkům parc. [číslo]. Ve vztahu k výroku III. o náhradě nákladů řízení žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně brala žalobu ohledně celé řady pozemků opakovaně částečně zpět a nelze tedy přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně měla ve věci úspěch. Žalovaná vytýká soudu prvního stupně také to, že při rozhodování o nákladech řízení nezohlednil to, že žaloba byla dokonce v části zamítnuta. Žalovaná je toho názoru, že zpětvzetí žaloby je třeba zásadně považovat za zaviněný procesní úkon vedoucí k zastavení řízení, v jehož důsledku je žalobce povinen nahradit žalovanému vzniklé náklady řízení v souladu s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a pouze v případě, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde pro chování žalovaného, je tomu podle § 146 odst. 2 věta druhá naopak. Soud prvního stupně z pohledu žalované neposoudil náhradu nákladů řízení správně, když při zastavení řízení nepostupoval primárně dle zásady procesního zavinění, aplikoval nesprávná ustanovení procesního předpisu a nezohlednil ani skutečnou míru úspěchu či neúspěchu žalobkyně, i s přihlédnutím k tomu, že žaloba byla v části zamítnuta.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. Předně žalobkyně uvádí, že jí již 4krát bylo vyhověno ve skutkově i právně obdobných věcech, a to v konkrétních řízeních vedených Okresním soudem v Kladně, Okresním soudem v Mladé Boleslavi, Okresním soudem v Trutnově a Okresním soudě v Semilech; rozsudky okresních soudů byly potvrzeny v odvolacím řízení a v případě rozsudku [název soudu] vzala žalovaná své odvolání zpět. Dovolání podaná žalovanou byla odmítnuta usneseními Nejvyššího soudu ČR pod spisovými značkami 28 Cdo 35/2020, 28 Cdo 1190/2020 a 28 Cdo 1723/2020. Ve všech uvedených řízeních soudy dospěly k závěru, že restituční nárok žalobkyně činí 23 232 750 Kč a srážky ze základní ceny pozemků podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky se v tomto případě neuplatní. I přesto žalovaná nadále lpí na nesprávném ocenění restitučních nároků žalobkyně. Jde tedy o případ, kdy podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se oprávněná osoba může domáhat vydání náhradních pozemků soudní cestou a nelze po ní požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná v podaném odvolání uplatňuje shodnou argumentaci jako v řízeních již pravomocně skončených, kdy ani v jednom z těchto řízení nebyla se svou argumentací úspěšná. Soudní řízení se liší pouze co do náhradních pozemků, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, základ nároku je stejný. Žalobkyně také poukazuje na to, že žádost o restituci byla jejím právním předchůdcem (otcem) podána už v roce 1991 a až v roce 2018 vydala žalovaná poslední rozhodnutí o tom, že původní pozemky se oprávněné osobě nevydávají a náleží za ně náhrada. Žalobkyně uvádí, že podala žádost o převod pozemků z veřejné nabídky po smrti svého otce, ke které došlo v roce 2017, avšak žalovaná ji z účasti ve veřejné nabídce vyloučila, a to jen z toho důvodu, že žalovaná eviduje restituční nároky žalobkyně v nesprávné výši. Za těchto okolností se žalobkyně nemůže domoci vypořádání nároku jinak než soudní cestou a nelze jí klást k tíži, že se nehlásila do veřejných nabídek náhradních pozemků pro oprávněné osoby ve větší míře. Žalobkyně nesouhlasí s výhradami, které vznáší žalovaná vůči převoditelnosti v odvolání konkrétně uvedených náhradních pozemků. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] tak tento je součástí zemědělského půdního fondu a je přístupný z veřejné komunikace. Námitky žalované proti převodu pozemků [číslo] byly vyvráceny sdělením [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování z 13. 7. 2020, kde je uvedeno, že tyto pozemky jsou v nezastavěném území dle územního plánu a nejsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury. Pozemek parc. [číslo] je dle evidence katastru nemovitostí ornou půdou, není zde plánována žádná veřejně prospěšná stavba a ani případná polní cesta vydání pozemku do vlastnictví žalobkyně nebrání. Námitky žalované ve vztahu k převoditelnosti výše zmíněných pozemků považuje žalobkyně za účelové a diskriminační. Pokud jde o nákladový výrok napadeného rozsudku, tento považuje žalobkyně za správný a souladný s rozhodovací praxí soudu. Podle názoru žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby a částečné zamítnutí žaloby nelze v daném případě považovat za procesní neúspěch žalobkyně, neboť je třeba zohlednit specifickou povahu tohoto řízení, kdy se jedná o řízení, v němž soud není vázán žalobním petitem, a ukáže-li se, že vybraný náhradní pozemek není k převodu vhodný, je možné uspokojit nárok převodem jiného pozemku. Žalobkyně byla pod tlakem novely zákona o půdě, podle které mělo být do roku 2018 zcela ukončeno uspokojování restitučních nároků vydáváním náhradních pozemků. Žalobkyni tak nezbylo, než složitě dohledávat náhradní pozemky a domáhat se jejich převodu. Žalobkyně má za to, že je třeba přihlédnout i k tomu, že často dochází k tomu, že vybrané pozemky změní vlastníka nebo se ukáže, že je nelze vydat z jiných důvodů, a dále je třeba přihlédnout i k tomu, že žalovaná neposkytla žalobkyni žádnou součinnost, naopak jí v uspokojení nároku brání dodnes. Za spravedlivý postup považuje žalobkyně rozhodovací praxi soudů, kdy je v případech, byť jen částečného uspokojení restitučního nároku, žalobci přiznávána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž odměna za právní zastoupení je vypočtena podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. z hodnoty uspokojeného restitučního nároku odpovídající ceně přisouzených pozemků. Žalobkyně má dále za to, že žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, když náklady žalované navíc nejsou ani náklady účelně vynaloženými, neboť předmětem sporu je problematika, která přímo spadá do oblasti spravované žalovanou a zastoupení žalované advokátem nelze shledat jako adekvátní a náklady jako účelně vynaložené. V závěru vyjádření žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalobkyně, k převoditelnosti šesti sporných pozemků blíže označených v odvolání žalované provedl důkaz vyjádřením [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování ze dne 8. 10. 2021 a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec].

6. Soud prvního stupně v podstatě správně zjistil skutkový stav věci a ze skutkových zjištění vyvodil i správné právní závěry. Správně také poukázal na to, že stejné skutkové okolnosti týkající se totožných účastníků byly projednávány řadou soudů prvního stupně, soudů odvolacích a o dovoláních podaných žalovanou již rozhodl i Nejvyšší soud ČR. Je tedy případný odkaz soudu prvního stupně na ust. § 13 občanského zákoníku, podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Soud prvního stupně správně vzal za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě a má nárok na náhradní pozemky za pozemky, které nebylo možno vydat jejímu právnímu předchůdci [jméno] [příjmení] pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, jak vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 5 sp. zn. 13 C 320/2005 z 11. 5. 2012 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, č. j. 24 Co 270/2012 a rozhodnutí [číslo jednací] z [datum rozhodnutí]. Restituční nárok žalobkyně ocenila žalovaná (z obou výše uvedených rozhodnutí) na částku 928 751,40 Kč.

7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení nároků žalobkyně. Dospěl k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení nároku žalobkyně je nedůvodná a i pokud by bylo lze takovou námitku připustit, pak uplatnění této námitky považuje za nemravné, za zneužití práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila a vůči níž by za takové situace„ zánik nároku“ na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. V této souvislosti soud prvního stupně dále konstatuje, že žalovaná přes 27 let odpírá žalobkyni a dříve i jejímu právnímu předchůdci uspokojení restitučního nároku, přičemž průtahy v řízení jdou na vrub především žalované. K uvedenému odvolací soud dodává, že posuzováním námitky promlčení práva, vyplývajícího z restitučního předpisu, uplatněného povinnou osobou se zabývá judikatura Nejvyššího soudu ČR i nálezová judikatura Ústavního soudu. Za výše popsané situace je vždy namístě zkoumat, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy a současně dovolací soud vyslovil názor, že v případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek z titulu restituce a jedná s oprávněnou osobou o poskytnutí náhrady, může promlčecí doba začít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit. V projednávané věci k takové situaci nedošlo a závěr soudu prvního stupně v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobkyní není promlčen, je správný.

8. Postup při převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 tohoto zákona, upravuje ust. § 11a odst. 1 uvedeného zákona tak, že oprávněným osobám převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Postup, kdy oprávněná osoba uplatňuje nárok na vydání náhradního pozemku u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, který nebyl zahrnut do veřejné nabídky, řešila v minulosti rozhodovací praxe dovolacího soudu opakovaně, a to tak, že takový postup je možný v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované, respektive jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR, a tento postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). V tomto směru soud prvního stupně v projednávané věci zjistil, že žalobkyně, pokud jde o náhradní pozemky, se až na jedinou žádost z prosince 2018, veřejných nabídek nezúčastnila, avšak i tak postup žalované vůči žalobkyni posoudil jako liknavý a svévolný, neboť žalovaná restituční nárok žalobkyně evidovala v nesprávné výši (konkrétně v částce 928 751,40 Kč) a žalobkyně se tak nemohla úspěšně účastnit veřejných nabídek zejména poté, kdy předchozími soudními řízeními ve věci téhož restitučního nároku bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně v celkové hodnotě významně přesahující výši žalovanou evidovaného restitučního nároku žalobkyně (např. rozsudek Okresního soudu v Kladně ze 16. 4. 2019, č. j. 8 C 24/2018-486 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 9. 10. 2019, č. j. 21 Co 158/2019-564, který nabyl právní moci 24. 10. 2019 a jímž bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně v celkové hodnotě 1 843 747,30 Kč). Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně prokazovala výši svého restitučního nároku, jehož uspokojení vychází z ust. § 11a zákona o půdě, znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba], který žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci odňaté pozemky, za které má být poskytnuta náhrada, ocenil jako pozemky určené ke stavbě. Soud prvního stupně provedl důkaz tímto znaleckým posudkem a dále protokoly o jednání před Okresním soudem v Kladně dne 5. 3. 2019 ve věci sp. zn. 8 C 24/2018 a Okresním soudem v Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 2019 ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 94/2018, které oba obsahují výpověď znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], zpracovatele znaleckého posudku o ceně nevydaných pozemků, a s odkazem na posouzení totožné otázky i Nejvyšším soudem ČR ve věci vedené pod sp. zn. 28 Cdo 1013/2012 a 28 Cdo 4592/2008, dospěl k závěru, že pozemky, které byly žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, odňaty a za které žalobkyni náleží náhrada, byly odňaty za účelem výstavby, která se následně realizovala a je tedy namístě tyto pozemky ocenit jako stavební. Soud prvního stupně tak vycházel ze zjištěné ceny nevydaných pozemků ve výši určené žalobkyní předloženým znaleckým posudkem, tedy z částky 23 201 750 Kč.

9. Cenou žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, nevydaných zemědělských pozemků, a tedy výší restitučního nároku žalobkyně, se na základě totožných skutkových okolností zabývala řada soudů prvního i druhého stupně, jak jsou uvedeny v odstavci 21 napadeného rozsudku, mimo jiné i Okresní soud v Kladně v řízení pod sp. zn. 8 C 24/2018. V tomto řízení rozhodoval o odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 21 Co 158/2019-564. Tento rozsudek byl napaden dovoláním žalované, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 2020, č. j. 28 Cdo 35/2020-591 odmítnuto. V řízení před Okresním soudem v Kladně vedeném pod sp. zn. 8 C 24/2018 bylo na základě stejných skutkových okolností jako v nyní přezkoumávané věci zjištěno, že pozemky, za které žalobkyně uplatňuje nárok na poskytnutí náhrady, byly v době přechodu na stát sice vedeny jako pozemky zemědělské, avšak tyto přešly na stát za účelem výstavby, neboť v době přechodu na stát byly zařazeny do stavebních obvodů a účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření [anonymizována tři slova] areálu [obec] – [část obce], jež byla následně též realizována a je tak namístě tyto pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1998 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Dovolací soud ve výše zmíněném usnesení ze dne 11. 3. 2020 sp. zn. 28 Cdo 35/2020 konstatoval, že se otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce] již zabýval a aproboval závěry soudů nižších stupňů, podle nichž je třeba tyto pozemky ve smyslu § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb. ocenit jako stavební. Námitky žalované týkající se aplikace srážek z ceny nevydaných pozemků stanovené znaleckým ústavem [právnická osoba] dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky byly vyvráceny výslechem zpracovatele znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který přesvědčivě vysvětlil, že žalovanou namítané srážky nemohly být uplatněny, neboť jejich existence nebyla prokázána. V řízení před soudem prvního stupně tedy bylo prokázáno, že restituční nárok žalobkyně představuje částku 23 210 720 Kč a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu o převodu náhradních pozemků (viz níže) nedošlo k překročení tohoto restitučního nároku. Rozhodující skutečnosti, ze kterých vychází závěr soudu prvního stupně i závěr soudu odvolacího o důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku, byly ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 občanského zákoníku posouzeny shodně jako v ostatních řízeních, která se týkají stejných účastníků a na která poukazuje soud prvního stupně v odstavci 21 odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Žalobkyně v žalobě požadovala k uspokojení svého restitučního nároku převod celkem 64 pozemků z vlastnictví České republiky, z nichž ohledně 40 pozemků vzala žalobu zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, ohledně 3 pozemků (výrok II napadeného rozsudku) byla žaloba žalobkyně zamítnuta a ohledně 21 pozemků blíže označených ve výroku I napadeného rozsudku soud prvního stupně žalobě žalobkyně vyhověl. Ohledně těchto pozemků, jejichž cena ve výši 642 331 Kč doložená znaleckými posudky, nebyla mezi účastníky sporná, nezjistil soud prvního stupně žádnou překážku bránící jejich převodu do vlastnictví žalobkyně. Žalovaná s odkazem na ust. § 6 zák. č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a § 11 zákona o půdě a dále s poukazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu zdůrazňovala, že i pozemky, u nichž není dána přímá zákonná překážka převodu, mohou být k převodu nevhodné a tedy nepřevoditelné. Konkrétní námitku nepřevoditelnosti pak vznášela vůči celkem 6 pozemkům, konkrétně k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který podle mínění žalované nesplňuje podmínku vhodnosti k obhospodařování, neboť je oplocen, obhospodařován není a nelze si představit, jakým způsobem by vůbec kdy být obhospodařován mohl, dále k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je dle žalované z převodu vyloučen podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je platným a účinným územním plánem [územní celek] určen k realizaci veřejně prospěšné stavby – přeložka silnice – východní obchvat [obec] a k převodu je nevhodný také proto, že se fakticky jedná o cestu, k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je z převodu vyloučen z důvodu uvedeného v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, neboť je podle platného a účinného územního plánu [územní celek] určen k zastavění – přeložka silnice – východní obchvat [obec], k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který je dle platného a účinného územního plánu [územní celek] určen k zastavění – přeložka silnice – východní obchvat [obec] – cyklostezka, k pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] u obou ze shodného důvodu, neboť dle platného a účinného územního plánu [územní celek] jsou určeny k zastavění – přeložka silnice – východní obchvat [obec].

11. Při posuzování vhodnosti pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradnímu z hlediska ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zák. č. 503/2012 Sb. je třeba vzít v úvahu, zda se nejedná o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu v rozporu se zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat a zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019).

12. Podle § 6 odst. 2 zák. č. 503/2012 Sb. na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny.

13. Podle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 citovaného zákona nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

14. Odvolací soud ve smyslu právě citovaného ust. § 6 zák. č. 503/2012 Sb. k vyřešení námitky nepřevoditelnosti shora uvedených šesti pozemků učinil dotaz na příslušný úřad územního plánování a ze sdělení [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování ze dne 8. 10. 2021 zjistil, že pozemek parc. [číslo] je dotčen stavbou dopravní infrastruktury – plánovanou stavbou parkoviště, jehož polohu má určit územním plánem požadovaná územní studie, přičemž dosud nebylo vydáno žádné rozhodnutí na stavbu a umístění parkoviště na pozemku je patrné z výkresu dopravního řešení, dále že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] mohou být dotčeny stavbou dopravní infrastruktury – napojením přeložky komunikace I. třídy (obchvatu města) na městský komunikační systém, přičemž oba pozemky se nacházejí v nezastavěném území dle územního plánu, dále že pozemek parc. [číslo] nachází v nezastavěném území dle územního plánu a není dotčen ani veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní a technické infrastruktury a dále že pozemky parc. [číslo] se nacházejí v nezastavěném území dle územního plánu, nejsou dotčeny ani veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury, avšak na pozemcích se nacházejí stavby technické infrastruktury – VTL plynovod a veřejný vodovod.

15. Na základě výše uvedeného sdělení dospěl odvolací soud k závěru, že z převodu na žalobkyni jako oprávněnou osobu je vyloučen pouze pozemek parc. [číslo] (oceněný na částku 66 977 Kč), neboť dle územního plánu je tento pozemek dotčen stavbou parkoviště a byť žádné rozhodnutí na stavbu dosud vydáno nebylo, záměr o budoucím využití pozemku je podle schváleného územního plánu zřejmý a tento záměr postačuje k vyloučení uvedeného pozemku oprávněné osobě k uspokojení jejího restitučního nároku podle zákona o půdě. Zbylých 5 pozemků není z převodu vyloučeno, a to ani z důvodu existence plynovodu či veřejného vodovodu. Vodovod či produktovod tvoří ve smyslu § 2 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, technickou infrastrukturu, jejíž existence není na překážku převodu zemědělského pozemku na oprávněnou osobu.

16. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] odvolací soud dále dodává, že tento pozemek je dotčen stavbou dopravní nikoli technické infrastruktury a k jeho vyloučení z převodu na žalobkyni jako oprávněnou osobu postačuje záměr o budoucím využití tohoto pozemku pro stavbu parkoviště dle schváleného územního plánu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).

17. Vyjma pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] nezjistil odvolací soud důvod pro vyloučení z převodu u žádného ze zbývajících pozemků uvedených ve výroku I odstavec 1) a odstavec 3) napadeného rozsudku a ohledně těchto pozemků rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I odstavec 1), odstavec 2) a odstavec 3) podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I odstavec 1) změnil tak, že uvedený pozemek vypustil ze seznamu pozemků uvedených v odstavci 1) a postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok rozsudku I odstavec 3) změnil tak, že žalobu žalobkyně ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] zamítl.

18. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně v celkové hodnotě 642 331 Kč Odvolací soud shledal jako nepřevoditelný pouze pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] oceněný na částku 66 977 Kč, lze tedy uzavřít, že v tomto soudním řízení bylo rozhodnuto o vydání pozemků žalobkyni v hodnotě 575 354 Kč (642 331 Kč mínus 66 977 Kč). Nedošlo tak k překročení restitučního nároku žalobkyně, neboť na základě soudních řízení vedených u Okresního soudu Semily, Okresního soudu Trutnov, Okresního soudu Kladno a Okresního soudu Mladá Boleslav bylo rozhodnuto o vydání pozemků žalobkyni v hodnotě celkem 17 585 893,40 Kč, tedy do výše restitučního nároku v částce 23 232 750 Kč zbývala částka 5 646 856, 60 Kč.

19. S ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.) Odvolací soud je toho názoru, že žalobkyni, byť nebyla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, pokud jde o důvodnost žaloby na uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků mimo nabídkové řízení, a byla úspěšná i pokud jde o vyčíslení výše restitučního nároku. Pokud v průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala částečně žalobu zpět poté, kdy bylo zjištěno, že některé z požadovaných pozemků jsou z převodu vyloučeny pro zákonnou překážku, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobkyně, neboť z veřejně přístupných zdrojů žalobkyně nemohla v tomto směru načerpat příslušné informace. To se týká i těch pozemků, ohledně kterých byla žaloba žalobkyně zamítnuta, ať již soudem prvního stupně či v řízení odvolacím.

20. Za řízení před soudem prvního stupně tak odvolací soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení advokátem za 12 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 6krát písemné podání ve věci samé, 4krát účast na jednání u soudu prvního stupně (1 úkon ve výši 10 900 Kč z tarifní hodnoty 642 331 Kč), tj. 130 800 Kč, na hotových výdajích podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 12krát režijní paušál po 300 Kč, tj. 3 600 Kč, cestovné zástupce žalobkyně k jednání u soudu prvního stupně dne 23. 7. 2020, 19. 5. 2020, 1. 12. 2020 a 21. 1. 2021, celkem v částce 6 284,90 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 32 půlhodin po 100 Kč, tj. 3 200 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. 30 215, 80 Kč, tedy náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně celkem ve výši 174 100, 70 Kč.

21. Za řízení před odvolacím soudem přiznal odvolací soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem částku 59 953 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (písemné vyjádření k odvolání, účast u ústního jednání před odvolacím soudem 14. 9. 2021, 16. 11. 2021 a 25. 1. 2022), tj. 4 krát 10 900 Kč, tj. celkem 43 600 Kč, dále na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4, 4 krát 300 Kč, tj. 1 200 Kč a na cestovém k ústním jednáním u odvolacího soudu 3 567 Kč (vzdálenost 558 km při kombinované spotřebě vozidla 5,7 litru motorové nafty na 100 km), náhradu za promeškaný čas na cestě za 18 započatých půlhodin ve výši 1 800 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhradu za dan z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. 9 786 Kč, tedy celkem 59 953 Kč.

22. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).