56 Co 53/2025 - 1146

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 C 147/2018-1113 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 36 118,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 C 147/2018-1113, rozhodl Okresní soud v Klatovech o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), a to pozemků zapsaných na LV č. [hodnota], v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], blíže označených ve výroku I, Článek I rozsudku s tím, že Česká republika – [Jméno žalované] k uspokojení části restitučního nároku žalobkyně jako nabyvatele v rozsahu 1 233 290 Kč jako náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvu bezúplatně převádí na nabyvatele všechny pozemky uvedené v Článku I této smlouvy, které nabyvatel do svého výlučného vlastnictví v celkové hodnotě 1 233 290 Kč přijímá, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 320 879,44 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná doplnila písemným podáním ze dne 5. 2. 2025, v němž namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalovanou navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a dále namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně podle názoru žalované pochybil, jestliže neprovedl žalovanou navržené důkazy, a to znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu], ze dne 16. 9. 2024, dále rozhodnutím [právnická osoba]., ze dne 19. 11. 2021 a sdělením Městské části [adresa] ze dne 19. 3. 2019. Těmito důkazy mělo být prokázáno, že ocenění provedené znaleckými posudky vypracovanými společností [právnická osoba]. z 21. 8. 2018 a z 5. 10. 2018, které ocenily žalobkyni nevydané pozemky v k. ú. [jméno FO] na částku ve výši 23 232 750 Kč, je chybné pro absenci úvahy stran aplikace srážek podle přílohy č. [hodnota] vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., což zohlednil ve znaleckém posudku právě znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a existenci zmíněných srážek dokládají žalovanou předložené listiny. Soud uvedené důkazy neprovedl pro nadbytečnost a absenci relevance s poukazem na to, že zůstatek restitučního nároku žalobkyně s ohledem na hodnotu nevydaných pozemků a rozsah uspokojení žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku je 2 617 340,80 Kč, tedy dostačující pro to, aby jí byly vydány pozemky v hodnotě 1 233 290 Kč, avšak opomněl, že restituční nárok žalobkyně, tak jak byl oceněn posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], se blíží vyčerpání a je tedy nezbytné zabývat se jeho skutečnou (správnou) hodnotou. Další námitky žalované uvedené v jejím odvolání se týkají vhodnosti pozemku p. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa] k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního, neboť se jedná o pozemek, který je součástí systému ekologické stability, který zajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny. Žalovaná dále uvádí, že ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Vyžaduje-li vytváření systému ekologické stability změnu v užívání pozemku, se kterou jeho vlastník nesouhlasí, nabídne mu Pozemkový úřad výměnu jeho pozemku za jiný ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako je původní pozemek, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemku původního. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené měl zvážit, zda existence veřejného zájmu na zachování vlastnictví žalované (státu) k předmětnému pozemku nepřevažuje nad zájmem žalobkyně na uspokojení jejího restitučního nároku vydáním právě pozemku p. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa], a to s ohledem na možné problémy, které by mohly v budoucnu vzniknout, například právě v případě, že by byla nutná změna v užívání předmětného pozemku. Žalovaná má výhrady vůči rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Má za to, že je třeba zohlednit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně a při výpočtu nákladů řízení měl soud prvního stupně vycházet ze tří, nikoli jen ze dvou fází. První fází bylo řízení od podání žaloby do vydání rozhodnutí soudem prvního stupně dne 21. 1. 2021, kdy tarifní hodnotou byla cena pozemků vydaných tímto rozsudkem, tedy částka 642 331 Kč, druhou fází bylo řízení před soudem odvolacím, kdy tarifní hodnotou měla být cena pozemků vydaných podle rozhodnutí soudu prvního stupně snížená o hodnotu pozemku č. [pozemek], ohledně kterého odvolací soud žalobu zamítl, v řízení před dovolacím soudem soud prvního stupně správně žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal a třetí fází bylo další řízení před soudem prvního stupně, které vedlo k vydání rozsudku, jež je přezkoumáván nyní v odvolacím řízení, kde tarifní hodnotou je částka 1 233 290 Kč, jak správně uzavřel soud prvního stupně.

3. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podle jejího názoru soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže nepřipustil provedení důkazů znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] z 16. 9. 2024 pro jeho nadbytečnost, když aplikaci srážek se soudy podrobně věnovaly již v části řízení, kterému předcházelo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, č. j. 28 Cdo 1283/2022-807. To, že měly být aplikovány srážky, žalovaná namítala i ve svém odvolání ze dne 9. 3. 2021 a těmto jejím argumentům nebylo přisvědčeno ani ze strany Krajského soudu v Plzni v rozhodnutí ze dne 1. 2. 2022, č. j. 56 Co 64/2021–782. Žalobkyně na tomto místě ohledně namítaných srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky odkazuje na své podání z 27. 11. 2024, kde podrobně vysvětluje důvody, pro které se domnívá, že by srážky dle přílohy č. [hodnota] vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. aplikovány být neměly. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná začala uplatňovat argumentaci ohledně srážek podle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky až v průběhu soudního řízení, aby docílila snížení restitučního nároku poté, kdy se ve světle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 1088/12 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4048/2016) ukázalo, že ocenění nevydaných pozemků v k. ú. [adresa], částkou 20 Kč za m2, jak je eviduje žalovaný, je nesprávné a správně má ocenění vycházet z částky 250 Kč za m2 (pro hlavní město Prahu). Pokud jde o převoditelnost pozemku parc. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa], žalobkyně má za to, že skutečnost, že tento pozemek tvoří součást systému ekologické stability, nepředstavuje zákonnou překážku jeho vydání podle zákona o půdě a v tomto směru se žalobkyně plně ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, když i ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že tento pozemek je vhodný k zemědělskému obhospodařování. Kromě toho pozemky, jež s tímto pozemkem sousedí, jsou ve vlastnictví fyzických osob, nikoli státu.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalobkyně k odvolání žalované a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 20. 6. 2018 se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb.; požadované pozemky specifikovala v žalobě a Okresní soud v Klatovech o žalobě žalobkyně již dříve rozhodl rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018–626 tak, že nahradil projev vůli žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve vztahu k pozemkům p. č. [pozemek], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [hodnota], p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.], p. č. [hodnota], p. č. [parc. č.][parc. č.], p. č. [parc. č.][Anonymizováno] a p. č. [parc. č.][Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro obec a katastrální území [adresa], vše v hodnotě 642 331 Kč. Žaloba žalobkyně byla tímto rozsudkem zamítnuta ohledně žalobkyní požadovaných pozemků p. č. [parc. č.], p. č. [parc. č.] a p. č. [parc. č.], v k. ú. a obci [adresa]. Žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 174 100,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně. K odvolání žalované byl rozsudek soudu prvního stupně přezkoumán v odvolacím řízení a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2022, č. j. 56 Co 64/2021–782 byl výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě žalobkyně vyhověno, změněn tak, že byl vypuštěn pozemek p. č. [pozemek] v k. ú. a obci [adresa] a ve zbývající části byl vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrzen a žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 174 100,70 Kč za řízení před soudem prvního stupně a ve výši 59 953 Kč za řízení odvolací. K dovolání žalované byl rozsudek odvolacího soudu v částech výroku I a II týkajících se bezúplatného převodu pozemků parc. č. [parc. č.] a parc. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa] a ve výroku o nákladech řízení zrušen, v tomto rozsahu byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu tohoto dalšího řízení před soudem prvního stupně žalobkyně upustila od svého požadavku na vydání pozemků parc. č [parc. č.] a parc. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa] a namísto těchto pozemků požadovala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu jiných pozemků nacházejících se v obvodu Okresního soudu v Klatovech, a to pozemků, ohledně kterých bylo žalobě žalobkyně přezkoumávaným rozsudkem vyhověno. Změnu žaloby soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 5. 2024, č. j. 6 C 147/2018–978 připustil. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobě žalobkyně lze vyhovět. Soud prvního stupně správně konstatoval, že otázky spojené s oprávněností nároku žalobkyně na uspokojení jejího nevyčerpaného restitučního nároku bezúplatným převodem náhradních pozemků podle zákona o půdě již byly v tomto řízení pravomocně vyřešeny rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018–626 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 64/2021–782, ze dne 1. 2. 2022 a usnesením Nejvyššího soudu, č. j. 28 Cdo 1283/2022–807 ze dne 8. 6. 2022 ve znění opravného usnesení ze dne 9. 8. 2022. Na závěry vyslovené v těchto rozhodnutích soud prvního stupně v podrobnostech zcela odkázal. Dále konstatoval, že předmět dokazování se po kasačním zásahu Nejvyššího soudu a následném připuštění změny žaloby zúžil na zhodnocení, zda žalobkyně nadále disponuje dostatečným kreditem v podobě nevyčerpaného restitučního nároku, jenž může být uspokojen bezúplatným převodem požadovaných náhradních pozemků ve vlastnictví žalované, zda se jedná o pozemky, které nejsou z takového převodu vyloučeny a zda nejde o pozemky, které jsou k převodu zřejmě nevhodné. Soud prvního stupně vzal v úvahu rozdíl mezi hodnotou žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, odňatých pozemků po zohlednění žalovanou požadovaných srážek a hodnotou dosud vydaných, respektive převedených, náhradních pozemků, kterou lze v tomto rozsahu pokládat mezi stranami za nespornou, dospěl k částce 2 617 340,80 Kč představující nevyčerpanou část restitučního nároku žalobkyně a dovodil, že v případě vydání všech čtrnácti požadovaných náhradních pozemků nemůže dojít k tomu, aby byl restituční nárok žalobkyně přečerpán, jestliže znalecky zjištěná cena těchto pozemků dosahuje částky 1 233 290 Kč. V tomto směru soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně disponuje dostatečným zůstatkem restitučního nároku, který lze uspokojit bezúplatným převodem náhradních pozemků ve vlastnictví státu. Z hlediska posouzení tzv. převoditelnosti požadovaných pozemků dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., ani z hlediska vhodnosti neexistuje žádná překážka, která by bránila převodu ve výroku I rozsudku uvedených pozemků na žalobkyni. Soud prvního stupně odkázal také na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] který provedl místní šetření u všech 14 pozemků a zdokumentoval jejich stav popisem i fotograficky, kdy v naprosté většině se jedná o rovinaté pozemky prokazatelně zemědělsky obhospodařované, v katastru nemovitostí vedené jako orná půda nebo trvalý travní porost. Soud prvního stupně tedy neměl žádné pochybnosti o jejich zemědělské využitelnosti. Pokud bylo zjištěno, že některé pozemky jsou zatíženy věcnými právy, nejednalo se o takové zatížení, které by činilo pozemek k vydání nevhodným. Soud prvního stupně se zabýval i námitkami žalované ve vztahu k pozemku p. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa], který je podle platného územního plánu města [adresa] součástí územního systému ekologické stability – biocentra. Vyšel rovněž ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z něhož je zřejmé, že pozemek slouží svému účelu a pokud podle zákona č. 114/1992 Sb. představuje územní systém ekologické stability, vzal soud prvního stupně v úvahu, že sousední pozemky jsou ve výlučném vlastnictví soukromých osob, nikoli ve vlastnictví státu, a to, že důsledkem existence územního systému ekologické stability je určité omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům, podle soudu prvního stupně neznamená, že takové pozemky se musejí nutně nacházet ve vlastnictví subjektů veřejného práva. Argumenty žalované v tomto směru neshledal soud prvního stupně přesvědčivými a žalobě žalobkyně vyhověl, i pokud jde o pozemek, p. č. [parc. č.]/[Anonymizováno], v k. ú. [adresa]. Výrok o nákladech řízení založil soud prvního stupně na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěch žalobkyně v řízení a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy výši jednotlivých úkonů právní služby stanovil podle hodnoty žalobkyní požadovaných pozemků v té které fázi soudního řízení a náklady v celkové výši 320 879,44 Kč uložil žalované k zaplacení žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

6. Odvolací soud nemá výhrad k procesnímu postupu soudu prvního stupně, jeho skutkovým závěrům ani právnímu posouzení věci. Stejně jako soud prvního stupně odkazuje odvolací soud na to, že v důsledku podání dovolání ze strany žalované a kasačního zásahu Nejvyššího soudu bylo po připuštění změny žaloby soudem prvního stupně řízení otevřeno k hodnocení toho, zda žalobkyně nadále disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši pro jeho uspokojení bezúplatným převodem požadovaných náhradních pozemků ve vlastnictví žalované a zda jde o pozemky k převodu vhodné. Ostatní předpoklady týkající se oprávněnosti nároků žalobkyně, případně námitky žalované v tomto směru, řešil soud prvního stupně v rozsudku ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018–626 a Krajský soud v Plzni jako soud odvolací v rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. 56 Co 64/2021–782 a na svých závěrech v tomto směru odvolací soud setrvává.

7. Soud prvního stupně správně vzal za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě a má nárok na převod náhradních pozemků za pozemky, které nebylo možno vydat jejímu právnímu předchůdci [jméno FO] pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, jak vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu [adresa], č. j. PÚ 784/91/6 z 15. 4. 2005 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 13 C 320/2005 z 11. 5. 2012 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013 sp. zn. 24 Co 270/2012 a rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu sp. zn. PÚ 784/91/10 ze dne 15. 6. 2017. Restituční nárok žalobkyně ocenila žalovaná (z obou výše uvedených rozhodnutí) na částku 928 751,40 Kč.

8. Soud prvního stupně se řádně zabýval námitkou promlčení nároku žalobkyně, kterou vznesla žalovaná. Dospěl k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení nároku žalobkyně je nedůvodná a i pokud by bylo lze takovou námitku připustit, pak uplatnění této námitky považoval za nemravné, za zneužití práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila a vůči níž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. V této souvislosti soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaná přes 27 let odpírá žalobkyni, a dříve i jejímu právnímu předchůdci, uspokojení restitučního nároku, přičemž průtahy v řízení jdou na vrub především žalované. K tomuto závěru soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že posuzováním námitky promlčení nároku vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněné povinnou osobou se zabývá judikatura Nejvyššího soudu ČR i nálezová judikatura Ústavního soudu tak, že za výše popsané situace je vždy namístě zkoumat, zda nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a dovolací soud současně vyslovil názor, že v případech, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek z titulu restituce a jedná s oprávněnou osobou o poskytnutí náhrady, může promlčecí doba začít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit. V projednávané věci k takové situaci, která by založila běh promlčecí doby (dříve lhůty), nedošlo a závěr soudu prvního stupně v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobkyní není promlčen, pokládá odvolací soud za správný.

9. Postup při převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 tohoto zákona upravuje ust. § 11a odst. 1 uvedeného zákona tak, že oprávněným osobám převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b) se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Postup, kdy oprávněná osoba uplatňuje nárok na vydání náhradního pozemku u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, který nebyl zahrnut do veřejné nabídky, řešila v minulosti rozhodovací praxe dovolacího soudu opakovaně, a to tak, že takový postup je možný v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované, respektive jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR, a tento postup nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). V tomto směru soud prvního stupně v projednávané věci zjistil, že žalobkyně, pokud jde o náhradní pozemky, se až na jedinou žádost z prosince 2018 veřejných nabídek nezúčastnila, avšak i tak postup žalované vůči žalobkyni posoudil jako liknavý a svévolný, neboť žalovaná restituční nárok žalobkyně evidovala v nesprávné výši (konkrétně v částce 928 751,40 Kč) a žalobkyně se tak nemohla úspěšně účastnit veřejných nabídek, a to zejména poté, kdy předchozími soudními řízeními ve věci téhož restitučního nároku bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně v celkové hodnotě významně přesahující výši žalovanou evidovaného restitučního nároku žalobkyně (např. rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 8 C 24/2018-486 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze z 9. 10. 2019, č. j. 21 Co 158/2019-564, který nabyl právní moci 24. 10. 2019 a jímž bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu pozemků do vlastnictví žalobkyně v celkové hodnotě 1 843 747,30 Kč). Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně prokazovala výši svého restitučního nároku, jehož uspokojení vychází z ust. § 11a zákona o půdě, znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]., který žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci odňaté pozemky, za které má být poskytnuta náhrada, ocenil jako pozemky určené ke stavbě. Soud prvního stupně provedl důkaz tímto znaleckým posudkem a dále protokoly o jednání před Okresním soudem v Kladně dne 5. 3. 2019, ve věci sp. zn. 8 C 24/2018 a Okresním soudem Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 2019 ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 94/2018, které oba obsahují výpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO], zpracovatele znaleckého posudku o ceně nevydaných pozemků a s odkazem na posouzení totožné otázky i Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. 28 Cdo 1013/2012 a 28 Cdo 4592/2008, dospěl k závěru, že pozemky, které byly žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci odňaty a za které žalobkyni náleží náhrada, byly odňaty za účelem výstavby, která se následně realizovala a je tedy namístě tyto pozemky ocenit jako stavební. Soud prvního stupně tak vycházel ze zjištěné ceny nevydaných pozemků ve výši určené žalobkyní předloženým znaleckým posudkem, tedy z částky 23 201 750 Kč (PÚ 784/91/6) a 22 000 Kč (PÚ 784/91/10). Cenou žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci nevydaných zemědělských pozemků, a tedy výší restitučního nároku žalobkyně, se na základě totožných skutkových okolností zabývala řada soudů prvního i druhého stupně, na které odkazuje soud prvního stupně v odstavci 21 odůvodnění rozsudku ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 C 147/2018-626, mimo jiné i Okresní soud v Kladně v řízení pod sp. zn. 8 C 24/2018. V tomto řízení rozhodoval o odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2019, č. j. 21 Co 158/2019-564. Tento rozsudek byl napaden dovoláním žalované, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 28 Cdo 35/2020-591 odmítnuto. V řízení před Okresním soudem v Kladně vedeném pod sp. zn. 8 C 24/2018 bylo na základě stejných skutkových okolností jako v nyní přezkoumávané věci zjištěno, že pozemky, za které žalobkyně uplatňuje nárok na poskytnutí náhrady, byly v době přechodu na stát sice vedeny jako pozemky zemědělské, avšak tyto přešly na stát za účelem výstavby, neboť v době přechodu na stát byly zařazeny do stavebních obvodů a účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření závodního a dostihové areálu [adresa], jež byla následně též realizována a je tak namístě tyto pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1998 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Dovolací soud ve výše zmíněném usnesení ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 35/2020 konstatoval, že se otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků v areálu závodiště v [adresa], již zabýval a aproboval závěry soudů nižších stupňů, podle nichž je třeba tyto pozemky ve smyslu § 14 oceňovacího předpisu ocenit jako stavební. Námitky žalované týkající se aplikace srážek z ceny nevydaných pozemků stanovené znaleckým ústavem [právnická osoba]. dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky byly vyvráceny výslechem zpracovatele znaleckého posudku [jméno FO], který přesvědčivě vysvětlil, že žalovanou namítané srážky nemohly být uplatněny, neboť jejich existence nebyla prokázána. V řízení před soudem prvního stupně tedy bylo prokázáno, že restituční nárok žalobkyně představuje částku 23 232 750 Kč a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu o převodu náhradních pozemků nedošlo k překročení tohoto restitučního nároku. Rozhodující skutečnosti, ze kterých vychází závěr soudu prvního stupně i závěr soudu odvolacího o důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku, byly ve smyslu ust. § 13 odst. 1 občanského zákoníku posouzeny shodně jako v ostatních řízeních, která se týkají stejných účastníků a na která poukazuje soud prvního stupně v odstavci 21 odůvodnění rozsudku na čl. 626 a násl. spisu.

10. Odvolací soud nemá výhrad proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, pokládal-li za nehospodárné provádět obšírné dokazování jen za účelem zjištění přesné výše restitučního nároku žalobkyně, jestliže i při zohlednění žalovanou namítaných srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky restituční nárok žalobkyně podle sdělení žalované opírajícího se o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], činí hodnota odňatých (nevydaných) pozemků v případě žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce částku 22 762 723,50 Kč a tato částka podstatně přesahuje hodnotu dosud žalobkyni vydaných pozemků v částce 20 145 382,70 Kč, ohledně které mezi účastníky panovala shoda. Nebylo ani třeba provádět listinné důkazy, které uplatnila žalobkyně před soudem prvního stupně a jež jsou uvedeny v odstavci 15 odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedený postup soudu prvního stupně je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který otázku stávající výše nároku oprávněné osoby a hodnoty požadovaného náhradního pozemku (náhradních pozemků) považuje za jednu z rozhodujících okolností pro úspěch žaloby o uložení povinnosti vydat náhradní pozemky, avšak dospívá k závěru, že přesné ocenění (vyčíslení) náhradního pozemku pro oprávněnou osobu nemá na výsledek řízení žádný vliv, jestliže cena oprávněnou osobou vybraného pozemku nedosahuje výši aktuálního restitučního nároku, a to ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované. Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku odvozené od ocenění již vydaných náhradních pozemků soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (rozsudek Nevyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2074/2022 odkazující na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Soud prvního stupně správně posoudil i vhodnost žalobkyní vybraných pozemků ve smyslu jejich převoditelnosti na žalobkyni jako pozemků náhradních, když v tomto směru nezjistil žádnou překážku, která by vylučovala vhodnost zařazení vybraného pozemku do veřejné nabídky podle zákona o půdě či by nebyla splněna další kritéria vhodnosti pozemků, tedy zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1283/2022 vydaný v přezkoumávané věci). V řízení před soudem prvního stupně nevznikly žádné pochybnosti o zemědělské využitelnosti žalobkyní požadovaných pozemků a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně i ve vztahu k pozemku p. č. [parc. č.][parc. č.] v k. ú. [adresa] jako pozemku vhodného k převodu, kdy ani odvolací soud neshledává překážku vydání tohoto pozemku, byť je dle platného územního plánu města [adresa] součástí územního systému ekologické stability – biocentra, a v podrobnostech odkazuje na správné závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavci 22 odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky založil soud prvního stupně na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Vycházel z toho, že žalobkyni, byť nebyla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, neboť v řízení byla zcela úspěšná pokud jde o důvodnost žaloby na uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků mimo nabídkové řízení a byla úspěšná i pokud jde o vyčíslení výše restitučního nároku. Pokud v průběhu řízení vzala žalobkyně částečně žalobu zpět poté, kdy bylo zjištěno, že některé z požadovaných pozemků jsou z převodu vyloučeny pro zákonnou překážku, tuto skutečnost soud prvního stupně nepřičítal k tíži žalobkyně, neboť z veřejně přístupných zdrojů nemohla žalobkyně v tomto směru načerpat příslušné informace. Totéž se týká i těch pozemků, ohledně kterých byla žaloba žalobkyně zamítnuta, ať již soudem prvního stupně či v řízení odvolacím, či vhodnost těchto pozemků k vydání oprávněné osobě byla zpochybněna v řízení dovolacím. Tento postup soudu prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení v řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, kdy soud vychází z hodnoty předmětu sporu, tedy výše ceny požadovaných pozemků, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017). V podrobnostech odkazuje odvolací soud na správný postup i správné vyčíslení nákladů řízení soudem prvního stupně, jak vyplývá z odstavců 25 až 28 odůvodnění napadeného rozsudku. Až do fáze vyhlášení rozsudku odvolacího soudu na čl. 782 spisu představovala tarifní hodnota sporu částku 642 331 Kč, tj. hodnotu žalobkyní požadovaných pozemků včetně pozemku č. [pozemek], ohledně kterého až v odvolacím řízení byla zjištěna překážka jeho převoditelnosti na žalobkyni jako oprávněnou osobu, což žalobkyně předem z veřejně dostupných zdrojů nemohla zjistit a není tedy dán důvod k tomu, aby o hodnotu tohoto pozemku, tedy o částku 66 977 Kč, byla snižována tarifní hodnota sporu, jak ji upravuje ust. § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Pokud jde o další fázi řízení, soud prvního stupně správně zohlednil ty úkony právní služby, které vycházely z tarifní hodnoty v částce 24 780 Kč, kdy až do podání návrhu na změnu žaloby se řízení týkalo jen pozemků p. č. [parc. č.][parc. č.] a p. č. [parc. č.] v k. ú. [adresa], které zůstaly předmětem řízení po rozhodnutí o dovolání žalované, a poté, kdy byla připuštěna změna žaloby usnesením na l. č. [hodnota], vycházel soud prvního stupně z tarifní hodnoty žalobkyní požadovaných náhradních pozemků, tedy částky 1 233 290 Kč. V podrobnostech, pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, odkazuje odvolací soud na odstavce 25 až 28 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, s nimiž se zcela ztotožňuje. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení soud prvního stupně správně stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované uložil povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., podle kterého zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 po 13 260 Kč (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), tj. celkem 26 520 Kč., na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4 dvakrát 450 Kč, tj. celkem 900 Kč, na cestovném k odvolacímu soudu (z Prahy do Plzně a zpět, ujeto 187 km při spotřebě 5,9 l benzinu na 100 km) 1 529,80 Kč a na náhradě za promeškaný čas na cestě podle § 14 za 6 započatých půlhodin po 150 Kč celkem 900 Kč, tj. náklady právního zastoupení celkem ve výši 29 849,80 Kč, a s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% v částce 6 268,50 Kč činí náklady odvolacího řízení celkem částku 36 118,30 Kč.

Poučení