6 C 147/2018-626

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Matějkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Státní pozemkový úřad, [IČO] spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] to vše zapsané na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy. 2) Žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (RČ [číslo]), je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona o půdě a má na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo] a Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jí nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. 3) Státní pozemkový úřad k uspokojení nároku žalobkyně na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyni následující pozemky, které žalobkyně do svého výlučného vlastnictví v celkové hodnotě 642 331 Kč přijímá, a to pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] to vše zapsané na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy.

II. Žaloba o nahrazení projevu vůle se zamítá ohledně žalobkyní požadovaných pozemků p. [číslo] p. č. [rok] a p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 174 100,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhala, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb. s tím, že Státní pozemkový úřad spravuje pozemky ve vlastnictví státu a to pozemky, které specifikovala ve svém návrhu, nacházející se v katastrálním území Klatovy, zapsané na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy. Žalobu zdůvodnila tím, že je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona o půdě a má na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo] a Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jí nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Postup žalované je liknavý a svévolný, neuznává výši nároku žalobkyně a za více jak 20 let nebyla schopna její nároky na vydání náhradních pozemků uspokojit. Žalobkyně uvedla, že sleduje nabídky pozemků na internetových stránkách žalované. Poukazovala na to, že systém veřejných nabídek je v rozporu s legitimním očekáváním oprávněných osob, převod pozemků však probíhá tržně, poukazovala na případy, kdy před oprávněnými osobami jsou žalovanou uspokojovány jiné nároky. Nabídkami prokazovala, že se jedná o pozemky nekvalitní a malé výměry, zcela nedostačující k uspokojení osoby s takto vysokým nárokem na náhradní pozemky. Navíc žalovaná i v době, kdy již byly pravomocné rozsudky, uznávající ocenění pozemků jako stavebních výši nároku neuznává a žalobkyně tak nemohla dříve o náhradní pozemky žádat.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Uvedla, že nároky restituentů nemůže uspokojovat jiným způsobem než formou jejich účasti ve veřejných nabídkách podle zákona o půdě. Takový způsob uspokojení nároků vyžaduje součinnost oprávněných osob. Žalobkyně se však dle evidence žalované za celou dobu neúčastnila jediné nabídky. Žaloba o nahrazení projevu vůle je pouze výjimečným postupem, který dle ustálené judikatury předpokládá kumulativní splnění dvou podmínek, a to dlouhodobou aktivní leč marnou snahu oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči této osobě při její snaze. Žalovaná má za to, že ve vztahu k žalobkyni na její straně nedošlo k žádnému jednání, které by naplňovalo kumulativně podmínky svévole a liknavosti. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobkyně, že nevydané pozemky byly nesprávně posouzeny a oceněny. Nesouhlasila se znaleckým posudkem, kterým byly původně odňaté pozemky oceněny jako stavební, neboť byly odňaty jako zemědělská půda a teprve po přechodu na stát se z nich staly pozemky stavební. Aktuální nárok, který u žalobkyně eviduje, je nárokem zděděným a činí [částka]. S tímto evidovaným nárokem se žalobkyně může plně účastnit veřejných nabídek, vyhlašovaných žalovanou, přičemž tyto nabídky byly a jsou plně dostatečné pro uspokojení nároků žalobkyně. Jiný nárok žalovaná neuznává. Dále uvedla, že řada pozemků není způsobilá k vydání pro nejrůznější překážky. Po celou dobu řízení žalovaná setrvala na tom, že žaloba je nedůvodná co do základu a závěrem upozornila na to, že žalobkyně byla neúspěšná u velké části požadovaných pozemků z důvodu jejich nepřevoditelnosti.

3. V průběhu řízení před soudem bylo zjištěno, že řada pozemků, které měly být předmětem převodu, je nepřevoditelných. Žalobkyně vzala žalobu z tohoto důvodu zpět v té části, ve které se domáhala po žalované převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. č. [rok], parc. č. [rok], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. č. [rok], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy. Soud proto řízení v této části za výslovného souhlasu žalované podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

4. Soud provedl účastníky navržené důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu v [obec] a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě jako právní nástupce původního restituenta pana [jméno] [příjmení] a má na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – pozemkového úřadu [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a PÚ [číslo] ze dne [datum] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky, které v restituci nebyly vydané z důvodu existence překážet uvedených v § 11 odst. 1 v zákoně o půdě. Dne [datum] bylo Ministerstvem zemědělství – pozemkovým úřadem [obec] vydáno rozhodnutí vůči [jméno] [příjmení] jako přímému restituentovi, kterým bylo rozhodnuto, že není vlastníkem pozemků v katastrálním území Chuchle, parcelní čísla: [anonymizováno 15 slov] a [anonymizováno] a žalobkyni jako právnímu nástupci přísluší náhradní pozemky. Rozhodnutím ze dne [datum] pak bylo rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] není vlastníkem části pozemku parc. [číslo] o výměře 88m a rovněž žalobkyni přísluší náhrada za nevydané pozemky. Pozemky nevydané rozhodnutím ze dne [datum] byly znaleckým posudkem zadaným žalovanou znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ohodnoceny částkou [částka]. V tomto posudku byly nevydané pozemky oceněny jako role (tedy částku dle BPEJ za 10,30 Kč za metr čtvereční) a jako pozemky ostatní (tj. 3 Kč za metr čtvereční). Z rozhodnutí Pozemkového úřadu pak bylo zjištěno, že není možné vydat ani další pozemky - parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Poslední rozhodnutí bylo vydáno [datum]. Restituent podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, rozsudkem ze dne [datum] bylo určeno, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem v rozhodnutí uvedených pozemků. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek změnil a žalobce se stal pouze vlastníkem pozemků [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce].

5. Ze znaleckého posudku [číslo] 2018 ze dne [datum] a příloh k tomuto znaleckému posudku soud zjistil, že celková výše restitučního nároku byla vypočítána na částku [částka] s tím, že pozemky jsou oceněny jako stavební, částkou 250 Kč/m2. Znalec při ocenění vycházel z toho, že rozhodnutím o vyvlastnění ze dne [datum] byly vyvlastněny pozemky v k. ú [část obce], vlastnicky patřící různým osobám. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se konstatuje, že všechny vyvlastněné pozemky jsou již po desítky let pojaty do areálu závodiště, jehož další výstavba je zahrnuta do výhledového plánu druhé pětiletky. Další přílohou posudku je rozhodnutí o odevzdání vyvlastněných nemovitostí do držby ze dne [datum], kterým byly vyvlastněné pozemky odevzdány státu – Státnímu závodišti v Chuchli. Z rozhodnutí Odboru pro výstavbu KNV [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že závodiště požádalo o určení stavebního obvodu pro rozšíření a další výstavbu závodiště a bylo mu tímto rozhodnutím vyhověno. Již v roce 1955 byl dán výměr na stavbu jedné stáje na pozemcích parc. [číslo] o stavební povolení na výstavbu stáje požádalo státní závodiště již [datum] MNV [část obce] dne [datum] stavbu doporučil, stavební povolení bylo uděleno [datum]. Dne [datum] a [datum] bylo zažádáno o výstavbu 6 stájí pro dostihové koně. Odbor pro výstavbu KNV [obec] dne [datum] rozšířil 7. [ulice] obvod pro novostavbu 6 stájí, rozšířený obvod zahrnoval pozemky [anonymizováno 7 slov] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Soud výslech znalce neprováděl, jelikož tento byl již ohledně svého znaleckého posudku vyslýchán v jiném soudním sporu mezi účastníky a tito na jeho opětovném výslechu netrvali, a soud zároveň tento považoval za nadbytečný.

6. Z obsahu nabídek náhradních pozemků žalované v jednotlivých krajích bylo zjištěno, že žalovaná nabízela pozemky ve veřejných nabídkách v daném období.

7. Dle předložené žádosti Město Klatovy požádalo dne [datum] podle § 7 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 503/2012 Sb., o bezúplatný převod pozemků p. č. 2094 a p. [číslo] s tím, že se jedná o pozemky v zastavěném území, určené územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění stavbou pro bydlení.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí včetně výřezu z katastrální mapy bylo zjištěno, že v případě pozemku parc. [číslo] se jedná o úzký pozemek o výměře 505 m, který nelze samostatně řádně hospodářsky využívat. K pozemku není samostatná přístupová cesta a tento přímo sousedí se 6 pozemky soukromých vlastníků a dalšími pozemky státu, které nejsou předmětem převodu.

9. Z vyjádření Městského úřadu Klatovy, v jehož obvodu se nachází náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhá, bylo zjištěno, že ve vztahu ke zbývajícím pozemkům, jež jsou předmětem žaloby, kromě shora uvedených pozemků parc. [číslo] p. č. [rok] a p. [číslo] není žádná zákonná překážka převoditelnosti, jak tvrdila žalovaná.

10. Ze znaleckých posudků předložených žalovanou soud zjistil současnou hodnotu pozemků, které jsou předmětem řízení, žalobkyně učinila jejich cenu nespornou. Veškeré vydávané pozemky mají 11. hodnotu [částka]. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaná vlastníkem veškerých pozemků, jež jsou předmětem převodu a u těchto nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění.

13. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb.:„ oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.“.

14. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 229/1991 Sb.:„ oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.“.

15. Podle § 11 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb.:„ pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada, nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.“.

16. Dle části první, článku II. zákona č. 185/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony:„ Převody pozemků na základě žádostí podle § 7, § 10 odst. 1 a 4 a § 11 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byly nejpozději ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splněny podmínky pro uplatnění nároku na převod stanovené zákonem č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“.

17. Podle § 7 odst. 1 a), b), c) zk. č. 503/2012 Sb. ve znění do [datum]:„ Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky 18. a) v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení, 19. b) v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení, 20. c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení.“.

21. Soud v prvé řadě musí konstatovat, že mezi účastníky souběžně probíhala další soudní řízení o uspokojení nároku žalobkyně převodem pozemků v jiných okresech. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud co do meritu vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované k převodu pozemků v celkové hodnotě [částka], přičemž tento rozsudek byl Krajským soudem v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzen a dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud co do meritu vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované k převodu pozemků v celkové hodnotě [částka], přičemž tento rozsudek byl Krajským soudem v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzen a následné dovolání žalované bylo Nejvyšším soudem usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] odmítnuto. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud co do meritu vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované k převodu pozemků v celkové hodnotě [částka], přičemž tento rozsudek byl Krajským soudem v Hradci Králové rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výroku II. potvrzen a změněn byl výrok o nákladech řízení, a dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud co do meritu vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované k převodu pozemků v celkové hodnotě [částka], přičemž dle sdělení účastníků, proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, z důvodu zamítnutí převodu některého z pozemků a toto odvolání bylo zamítnuto. V žádném z rozsudků nebyla shledána důvodnou námitka promlčení nároku žalobkyně, naopak všechny soudy dospěly k závěru, že odňaté pozemky je na místě ocenit jako stavební, přičemž není důvod pro aplikaci srážek dle přílohy [číslo] vyhl. Č. 182/1988 Sb., a že přístup žalované byl svévolný a liknavý, přičemž tyto závěry byly potvrzeny i odvolacími soudy a Nejvyšším soudem ČR.

22. Zdejší soud po provedeném dokazování, které bylo z velké části shodné, jako v případě shora uvedených řízení, nemá žádný důvod se odchýlit od závěrů vyslovených soudy všech instancí o tom, že nárok uplatněný žalobkyní je důvodný. Zdůvodnění těchto rozhodnutí jsou účastníkům dobře známa, a proto na ně soud pro úplnost odkazuje. Žalovaná přesto po celou dobu řízení setrvala na svých námitkách a žalobu navrhovala zamítnout, přestože v době, kdy bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení ve věci samé, již byla některá shora uvedená rozhodnutí pravomocná, a dokonce bylo rozhodnuto i o podaném dovolání.

23. Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná.

24. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je právní nástupce osoby oprávněné ve smyslu ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě. Rozhodnutími Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha a Státního pozemkového bylo rozhodnuto, že právní předchůdce žalobkyň není vlastníkem pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Velká Chuchle a parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě, když na těchto pozemcích se nachází stavby nebo tvoří s těmito stavbami jeden funkční celek. Žalobkyně tak má nárok na vydání náhradních pozemků, dostihové závodiště je sportovním zařízením ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě.

25. Soud se nejprve zabýval uplatněnou námitkou promlčení. K tomuto pak v souladu s judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, případně nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I ÚS 718/11) uvádí, že restituční nárok žalobkyně má saturovat dřívější nedobrovolné odnětí vlastnického práva jejímu předchůdci k pozemkům. Vlastnické právo, jakožto absolutní majetkové právo nepodléhá promlčení. [příjmení] jej může pozbýt pouze vydržením té které věci ze strany jiné osoby (a jen za podmínek pro vydržení stanovených zákonem), což zcela jistě není případ projednávané věci, kde od počátku došlo ke svévolnému a nedobrovolnému odnětí vlastnického práva žalobkyni. Takto vznesená námitka promlčení je tedy zcela nedůvodná, nemá oporu v projednávané věci a ani v právní úpravě soukromého práva jako celku. Pokud pak žalovaná namítá, že restituční nároky mají soukromoprávní povahu a za situace, kdy bylo dne [datum] Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha vydáno rozhodnutí čj. PÚ [číslo], byla tímto rozhodnutím přiznána náhrada za nevydané pozemky jako jeho restituční nárok a od tohoto data začala plynout obecná tříletá promlčecí lhůta nejen k uplatnění restitučního nároku žalobkyně, ale i k případnému rozporování výše a žaloba tak byla v této věci podána po uplynutí promlčecí doby, pak soud, pokud by připustil, že právo na uplatnění restitučního nároku samo o sobě může být promlčeno, pak tuto námitku promlčení ve vztahu k restitučnímu nároku považuje za nemravné zneužití práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila a vůči níž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. Pokud stát na straně jedné svými předpisy již dříve rozhodl, že majetek odňatý podle zákona o půdě původním vlastníkům bude vrácen a v daném případě byl naplněn postup, že tento majetek z důvodu stavby následně postavené vrátit nelze, jak o tom svědčí rozhodnutí čj. PÚ [číslo] a čj. PÚ [číslo] bylo vydáno teprve dne [datum], následně v prvém případě po velmi dlouhý čas vyčísluje restituční nárok žalobkyně a nakonec opět stát, který je účastníkem řízení na straně žalované vznese v průběhu tohoto řízení námitku promlčení, pak tento postup nelze vyhodnotit jinak, než že jednání žalované jako České republiky je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná již přes 27 let odpírá žalobkyni a dříve jejímu právnímu předchůdci uspokojení jejího restitučního nároku, přičemž průtahy v řízení jdou na vrub především jí. Námitka promlčení žalované se proto příčí dobrým mravům.

26. Následně soud posuzoval, zda postup žalované je liknavý a svévolný ve smyslu rozhodnutí NS. Žalobkyně se nezúčastnila veřejných nabídek o náhradní pozemky kromě jedné žádosti o převod z prosince 2018. Samotná skutečnost, že pozemky byly zastavěny závodištěm a pojaty do celku tohoto závodiště, a přes tuto jednoznačnou skutečnost, že pozemky nelze vydat, rozhodla žalovaná o nevydání postupně až v letech 2005 – 2018, tedy přes 20 let po podání restitučního návrhu, svědčí o liknavosti žalované. Žalovaná po celou dobu od vydání rozhodnutí zpochybňovala výši restitučního nároku žalobkyně, a to i poté, co tato výše byla uznána pravomocnými rozhodnutími více soudů všech stupňů ve věci žalobkyně. Toto jednání považuje soud za svévolné, neboť tím byla zmařena možnost žalobkyně ucházet se o náhradní pozemky ve správné hodnotě v nabídkových řízeních. Žalobkyně dle názoru soudu jednoznačně prokázala, že postup žalované je liknavý a svévolný (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). O tom svědčí i fakt, že žalovaná nevydala požadované pozemky s odkazem na to, že jsou součástí závodiště, že jde o pozemky zastavěné. Soud poukazuje na mnohá rozhodnutí v jiných řízeních, kdy se žalovaná brání stejnými námitkami, opětovně je však poukazováno na stejná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kdy je postupováno jednotně a žalobám žalobců je vyhovováno. Proto soud dospěl k závěru, že jednání žalované je vzhledem k délce rozhodování žalované liknavé. Neustálé odmítání výše restitučního nároku, předložené ve znaleckém posudku žalobkyní, přestože opakovaně soudy více stupňů došly k závěru o správnosti tohoto posudku a ocenění pozemků v areálu závodiště jako stavebních při přechodu na stát, je svévolné. Za této situace je dán nárok žalobkyně domáhat se vydání náhradních pozemků soudní cestou, mimo veřejné nabídky žalované.

27. Ve vztahu k určení ceny nevydaných pozemků, která byla mezi účastníky taktéž sporná, soud vycházel z následujícího. Znalec na žádost žalované ocenil nevydané pozemky na částku [částka], s čímž žalobkyně nesouhlasila a předložila znalecký posudek č [číslo] 2018 kde byla vyčíslena cena nevydaných pozemků na částku [částka]. Posudek zpracovaný na základě objednávky žalobkyně své závěry odůvodňuje, vychází z plánů a dokladů z doby, kdy pozemky přešly na stát a dle názoru soudu je dostatečně erudovaný a jeho závěry v plné míře použitelné pro ocenění výše restitučního nároku. Zdejší soud tak shodně, jako další shora uvedené soudy, které řešili spor mezi účastníky, vycházel z tohoto posudku, když důkazy v něm shromážděné prokazují, že pozemky již v době přechodu na stát byly určeny k zástavbě, ještě před jejich vyvlastněním závodiště požádalo o stavební povolení nejprve na jednu, poté na 6 stájí pro dostihové koně. Rozhodnutí, kterým se z pozemků právního předchůdce žalobkyně staly pozemky stavební, bylo vydáno před tím, než pozemky byly fakticky odevzdány do správy závodiště. Již v této době šlo o pozemky stavební. Pro tento závěr svědčí i odůvodnění rozhodnutí o nevydání pozemků, ke stejnému závěru dospěl i znalec jmenovaný v řízení Obvodního soudu pro Prahu 5, kde se o nahrazení projevu vůle soudili spoluvlastníci žalobkyně. Ze všech uvedených důvodů také soud zamítl návrh na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, tento je podle názoru soudu dostatečný a revize by byla i z ekonomického hlediska nadbytečná. Jelikož tak žalobkyně prokázala, že již v době odnětí se jednalo pozemky stavební (popř. že bylo počítáno, že na těchto pozemcích bude probíhat další výstavba stájí a závodiště), postupoval soud v souladu s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1013/2012, 28 Cdo 4592/2008 (stanovením výše náhrady se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, kde vyslovil jednoznačný názor, že pokud zemědělské pozemky byly odňaty za účelem výstavby, která se následně realizovala, oceňují se tyto pozemky jako pozemky stavební) a vycházel ze zjištěné ceny nevydaných pozemků ve výši určené tímto posudkem, tedy částkou [částka].

28. V řízení pak bylo prokázáno, že restituční nárok žalobkyně byl dosud uspokojen vydáním náhradních pozemků v celkové výši [částka]. Hodnota tímto rozhodnutím vydávaných pozemků činí [částka]. Restituční nárok žalobkyně je tudíž stále dostatečný, aby i po případném pravomocném vydání pozemků v obvodu zdejšího soudu pokryl hodnotu zde vydávaných pozemků.

29. Soud tedy následně posuzoval, zda pozemky, které žalobkyně navrhla k převodu, jsou k tomuto způsobilé. V průběhu řízení bylo zjištěno, že řada pozemků k převodu vhodná není a žalobkyně na tyto informace obratem reagovala tak, že svou žalobu vzala částečně zpět a soud řízení v tomto rozsahu zastavil.

30. Překážka k převodu byla soudem shledána celkem u třech pozemků. U pozemků p. č. [rok] a p. [číslo] byla dle soudu řádně uplatněna žádost obce o bezplatný převod podle § 7 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016, jelikož žádost byla podána dne [datum], a tato splňovala náležitosti dle platného a účinného zákona, když se jednalo o pozemky v zastavěném území, určené územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění stavbou pro bydlení. Pozemek p. [číslo] pak soud shledal nevhodným k převodu dle ustálené judikatury. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 393/2019 je mimo jiné uvedeno, že:„ Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona [číslo] Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).“. Jelikož předmětný pozemek vzhledem k jeho výměře a dispozici, jakož i jeho přístupu a nemožnosti„ připojení“ jako celku k dalším pozemkům převáděným na žalobkyni není možné samostatně zemědělsky obhospodařovat, dospěl soud k závěru, že ani tento není možné převést. Z těchto důvodů soud žalobu o nahrazení projevu vůle ohledně žalobkyní požadovaných pozemků p. [číslo] p. č. [rok] a p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v evidenci katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Klatovy, zamítl.

31. Zbývající pozemky nejsou určeny územními plány pro stavbu ve veřejném zájmu. Žalovaná namítala, že nejsou způsobilé k vydání, neboť se na nich nachází např. plynovod. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. vymezuje okruh pozemků, které podle tohoto zákona nebo podle zákona č. 229/1991 Sb. anebo podle zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon) nelze převádět; mezi pozemky, jež jsou takto z převodu vyloučeny (a to i v režimu zákona č. 229/1991 Sb., na nějž cit. ustanovení výslovně odkazuje), patří i zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury (srov. § 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.). Obsahově jde o totožné ustanovení, formulačně upravené, jež bylo dříve obsaženo i v zákoně č. 95/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz § 2 odst. 1 zákona), kdy účelem tohoto ustanovení, jak plyne i z důvodové zprávy k zákonu č. 503/2012 Sb. je zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí, pro pozemkové úpravy, pro zajištění nezbytné ochrany, pro dopravní a jiné veřejně prospěšné stavby apod.; k tomu slouží povinnost orgánů státní správy disponujícími potřebnými údaji poskytovat informace o případných překážkách převodu (k interpretaci tohoto ustanovení, se zřetelem na jeho účel, přiměřeně srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016). V § 6 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů je vyjmenováno, které pozemky nelze převést a z jakých důvodů. Skutečnost, že na pozemku se nachází plynovod či jiné vedení sítí, není překážkou pro jejich vydání. Proto pokud jde o zbylé pozemky, bylo žalobě vyhověno.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve věci co do základu zcela úspěšná. Soud v daném případě zohlednil zejména to, že žalovaná až do konce řízení sporovala výši restitučního nároku žalobkyně a to, že postupovala svévolně a liknavě, ačkoliv o tomto bylo opakovaně již soudy v jiných řízeních pravomocně rozhodnuto. Soud se zároveň domnívá, že nemůže jít k tíži žalobkyně to, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že některé jí označené pozemky jsou k převodu nevhodné, jelikož tyto informace nejsou veřejně známy a žalobkyně si je nemá možnost řádně ověřit před podáním žaloby. Tato zároveň ve většině případů obratem reagovala částečným zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu. Sporovala pouze převoditelnost u třech pozemků, ohledně nichž byla žaloba soudem zamítnuta. Soud tedy posoudil úspěch žalobkyně ve vztahu k uplatněnému nároku a jeho výši, tedy co do základu jako nesporný a částečné zastavení řízení a zamítnutí žaloby se odrazilo v tarifní hodnotě, za níž soud považuje hodnotu převáděných pozemků tedy 642 331 Kč. Podmínky pro případnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud s ohledem na setrvalé stanovisko žalované neshledal. Soud přiznal žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 12 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, 6 x písemné podání ve věci samé, 4 x účast na jednání soudu) ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 10 900 Kč (tj. 130 800 Kč), 12 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. 3 600 Kč). Dále žalobkyni náleží hotové náklady na cestovné dle § 13 odst. 1 AT za cestu [obec] – [obec] a zpět (vzdálenost celkem 262 km, při kombinované spotřebě vozidla 5,7 motorové nafty litrů na 100 km k jednáním dne [datum], [datum], [datum] a [datum], tj. celkem 6 284,90 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 32 půlhodin po 100 Kč, tj. 3 200 Kč, 21 % DPH v částce 30 215,80 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem tedy činí náklady žalobkyně 174 100,70 Kč, což žalovaná zaplatí ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení