57 A 11/2025– 76

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, PhD. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatele: O. M. bytem zastoupeného JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, 381 01 Český Krumlov proti odpůrci: Obec Lipno nad Vltavou se sídlem Lipno nad Vltavou 82, 382 78 Lipno nad Vltavou za účasti osoby zúčastněné na řízení: XARA s.r.o., IČO 19330821 se sídlem Nemanická 2722, 370 10 České Budějovice o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Změna č. 5 územního plánu obce Lipno nad Vltavou vydané usnesením zastupitelstva obce Lipno nad Vltavou č. 100/2024 ze dne 16. 5. 2024 se zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku: a) v části, která se týká regulace pozemku parc. č. XA v k. ú. XA spočívající ve změně původní regulace území označeného jako plocha smíšená obytná – PR4 na nové vymezení jako lokalita PR4+(lokalita 2), s ponecháním maximálním zastavitelnosti 35 % a novým stanovením minimální výměry pozemku 2000 m2 pro samostatnou výstavbu. b) v části, která se týká vymezení a regulace lokality PR5 (lokalita 1), spočívající ve zvýšení maximální zastavitelnosti na 75 % bez stanovení minimální výměry pozemků.

II. Odpůrce je povinen nahradit navrhovateli náklady ve výši 17 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

III. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah návrhu.

1. Vyhláškou ze dne 5. 6. 2024, která nabyla účinnosti dne 20. 6. 2024 byl zveřejněn návrh změny územního plánu č. 5 v podobě úplného znění územního, společně se změnami územního plánu č. 1,2,3,4,5,6,7.

2. Dne 14. 7. 2023 byla veřejně projednána změna č. 5 územního plánu. Navrhovatel v zákonné lhůtě podal proti této změně námitky, kterým nebylo vyhověno zastupitelstvem obce dne 16. 5. 2024, a to usnesením č. 100/2024.

3. Navrhovatel je od 10. 6. 2025 vlastníkem pozemku parc. č. XA v k. ú. obec XA. Navrhovatel je společníkem a jednatelem korporace Rezidence Club Canada s. r. o., která je vlastníkem pozemku par. č. 60/1 a spoluvlastníkem velikosti podílu 9 330/23611 pozemku parc. č. XB v k. ú. obec XA.

4. Předmětným opatřením obecné povahy došlo k zařazení shora uvedeného pozemku navrhovatele do lokality PR4+, kde byla ponechána restriktivní podmínka maximální zastavitelnosti 35 %, a současně k novému stanovení podmínky minimální výměry 2 000 m2 pro samostatnou výstavbu. Tato regulace bezprostředně zasahuje do navrhovatelova vlastnického práva, neboť mu znemožňuje jakoukoli rozvojovou výstavbu, přestože v lokalitě PR5, vymezené bezprostředně vedle z původní lokality PR4, byla nově stanovena zastavitelnost 75 % a žádná minimální výměra pro samostatnou výstavbu stanovena nebyla. Proto má navrhovatel za to, že žalobní legitimace je dána vzhledem k přímému dotčení jeho vlastnických práv na užívání nemovitosti.

5. Předmětný pozemek navrhovatel plánoval stavebně využít, neboť byl v původním územním plánu určen k zástavbě s možností až 80 % zastavitelnosti přijetím nového územního plánu v roce 2008 byla tato možnost omezena na pouhých 35 %. Navrhovatel tehdy brojil proti této změně návrhem na zrušení opatření obecné povahy, jeho žaloba byla však zamítnuta, neboť změna nepřekročila změně zákonností, nedošlo ke zjevné excesivitě.

6. Navrhovatel po roce 2008 opakovaně žádal odpůrce o úpravu regulace ve vztahu k dotčenému pozemku a zrušení limitu zastavění maximálně 35 %. Ovšem tyto jeho žádosti byly vždy zamítnuty bez věcného vypořádání. Oproti tomu však odpůrce vyhověl, například společnosti XARA s.r.o., která vlastní pozemky v lokalitě nově schválené jako PR5, kde naopak předmětnou změnou územního plánu č. 5 se na pozemcích této společnosti zvýšila zastavěnost až na 75 %, oproti původní 35 %. Rovněž bylo i umožněno zvýšení staveb ze tří na čtyři podlaží a nebyl ani stanoven žádný plošný limit pro výstavbu. Rovněž odpůrce si uzpůsobil předmětným opatřením pozemky v jeho vlastnictví, zejména pozemek parc. č. XC, který bezprostředně sousedí s pozemkem navrhovatele, na které připadají příznivější parametry. Výměra pozemku odpůrce, která činí 2095 m2, není na rozdíl od navrhovatele omezena výstavbou.

7. Navrhovatel namítá, že není nikde explicitně rozvedeno ani zdůvodněno, proč vůči některým vlastníkům je vstřícný postup odpůrce možný a vůči navrhovateli nikoliv. Navrhovatel má za to, že se jedná o dlouhodobý systematický postup odpůrce, který vede k omezení jeho vlastnického práva bez legitimního cíle a přezkoumatelného důvodu. Zejména došlo k diskriminačnímu zacházení při vymezení lokality PR4+ a PR5, přičemž rozdělení území na dvě lokality s výrazně odlišnými parametry nebylo odůvodněno v textové části územního plánu č. 5, ani v jeho grafické části, ani ve vypořádání námitek. Odpůrce neprokázal, že by pozemky navrhovatele měly odlišné územní, dopravní či krajinářské podmínky, které by takový rozdíl ospravedlňovaly. Jedná se proto o libovůli.

8. Změna územního plánu 5 rozdělila původně jednotné regulované území označené jako PR4 na PR4+ a PR5 a došlo k zásadnímu rozdílu v podmínkách k využití, a to tak, že lokalita PR4+ má zastavitelnost 35 %, když minimální výměra pozemku byla stanovena 2 000 m2 a PR5 má zastavitelnost 75 % a minimální výměra pozemku pro výstavbu nebyla vůbec stanovena. Pozemek navrhovatele má výměru 1926 m2, proto nesplňuje podmínku 2 000 m2, což mu pak znemožňuje jakoukoli výstavbu. Přesto pozemky jiného vlastníka mají násobně příznivější parametry.

9. Uvedené rozdílné regulace těchto lokalit se týkají urbanisticky stejných území, jejich rozlišení není odůvodněno žádným veřejným zájmem. Nová regulace zvýhodňuje obec a současně znevýhodňuje navrhovatele. Proto navrhovatel se dovolává judikatury, podle které i nepřímá diskriminace při územním plánování je přezkoumatelná soudem a má za to, že nebyla zachována proporcionalita a rovnost. Navrhovatel námitkami poukazoval na libovůlí nerovné a diskriminační zacházení ve smyslu rozdílné zastavitelnosti lokalit či preferenční přístup k rozdílné zastavitelnosti lokalit. Jeho námitky byly zamítnuty.

10. V případě změny územního plánu č. 5 absentuje věcné a odborné zdůvodnění pro některé dílčí, avšak klíčové úpravy, když nebylo nikde vysvětleno, proč bylo rozhodnuto o zavedení minimální výměry pozemku 2 000 m2 pro samostatnou výstavbu v lokalitě PR4+, když dokumentace ani vypořádání námitek neobsahuje odborný podklad, který by stanovení této konkrétní hodnoty ospravedlňoval. Rovněž ze spisu nevyplývá, jaký legitimní cíl má být tímto opatřením sledován, ani zda byl zkoumán dopad na reálnou využitelnost konkrétních pozemků.

11. Hodnota 2 000 m2 byla zvolena bez konkrétní analýzy, proto návrh regulace nevycházel z odborného urbanistického uvažování, ale z ryze nahodilého uvážení bez vazby na veřejný zájem nebo přiměřenost zásahu, což je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu.

12. Navrhovatel má za to, že změna územního plánu č. 5 nebyla řádně zdůvodněna trpí nezákonností spočívající v nedodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásadu do práv vlastníka – navrhovatele, proto navrhuje, aby soud opatření obecné povahy vydané usnesením zastupitelstva obce Lipno nad Vltavou č. 100/2024 ze dne 16. 5. 2024 bylo zrušeno: a) v části, která se týká regulace pozemku parc. č. XA v k. ú. XA, spočívající ve změně původní regulace území označeného jako plocha smíšená, obytná – PR4 na nové vymezení jako lokalita PR4+ (lokalita 2) s ponecháním maximální zastavitelnosti 35 % a novým stanovováním minimální výměry pozemku 2000 m2 pro samostatnou výstavbu b) v části, která se týká vymezení a regulace lokality PR5 (lokalita 1) spočívající ve zvýšení maximální zastavitelnosti na 75 % bez stanovení minimální výměry pozemku.

II. Stručné shrnutí vyjádření odpůrce

13. Odpůrce navrhoval zamítnutí návrhu zejména proto, že navrhovatel neuvedl včetně rozhodné skutečnosti týkající se vzniku pozemku parc. č. XA v k. ú. XA a vzniku vlastnického práva navrhovatele k tomuto pozemku. Pozemek parc. č. XA v k. ú. XA o výměře 1 926 m2 vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. 60 dle geometrického plánu č. 1396/9/2015 o dělení pozemku parc. č.

60. Dle toho geometrického plánů bylo Městským úřadem Vyšší Brod vydáno územní rozhodnutí dne 16. 12. 2015 č.j. VÝST420/15–MK–R, kterým byly stanoveny podmínky pro dělení pozemků s tím, že dělení pozemků bude provedeno dle uvedeného geometrického plánu a bude zachováno procento zastavitelnosti 35 % pro dané území, a to z celé plochy pozemku parc. č. 60 v k. ú. Lipno nad Vltavou. Vzhledem k vyčerpání této zastavitelnosti nebudou nově oddělené pozemkové parcely dále zastavovány.

14. Navrhovatel tedy nabyl vlastnického práva k pozemku parc. č. XA v k.ú. XA u odkupem tohoto pozemku od jím vlastněné společnosti Rezidence Club Canada s. r. o., kde současně vykonával jednatele, a to na základě kupní smlouvy ze dne 9. 8. 2017, přičemž se jednalo o prodej pozemku z vlastnictví korporace Rezidence Club Canada s. r. o. do vlastnictví navrhovatele.

15. Navrhovatel se dne 5. 12. 2019 obrátil na odpůrce ohledně využití předmětného pozemku. Odpůrce odpověděl navrhovateli, aby svůj dotaz konkretizoval, což navrhovatel neučinil.

16. Odpůrce má za to, že nemůže být pravdivé tvrzení, že regulace týkající se pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. XA bezprostředně zasahuje do jeho vlastnického práva, a to s odkazem na výrok pravomocného územního rozhodnutí, dle něhož je tento pozemek již od samého vzniku byl pozemkem nezastavitelným, což navrhovatel jako kupující věděl při uzavírání kupní smlouvy. Proto je neopodstatněné tvrzení, že došlo k předmětným opatřením obecné povahy k přímému dotčení vlastnických práv navrhovatele na užívání nemovitosti, proto odpůrce má za to, že není navrhovatel aktivně legitimován k podání návrhu, neboť jeho vlastnické právo nebylo nijak zkráceno a měl by soud návrh odmítnout.

17. Návrh považuje za nedůvodný, neboť předmětný pozemek navrhovatel nemohl plánovat stavebně využít, neboť v době nabytí předmětného pozemku k datu 9. 8. 2017 byl obeznámen s tím, že na tomto pozemku z důvodu vyčerpané zastavitelnosti nelze stavět. Odpůrce připustil, že společnost Rezidence Club Canada s. r. o. se opakovaně dotazovala na odkup obecního pozemku parc. č. 58/6, ovšem prodej pozemku nebyl shledán jako aktuální.

18. Odpůrce odmítá, že by námitka navrhovatele nebyla vypořádána, kdy odkázal na text odůvodnění změny č. 5 na stranu 34–43. Má za to, že odůvodněním, obsahem, strukturou i hloubkou dokumentace odpovídá argumentaci námitky. Dále odpůrce poukázal na to, že společnosti XARA s.r.o. bylo skutečně vyhověno, neboť tato společnost předložila podrobný záměr na využití pozemků společnosti XARA s.r.o. a brownfieldy hnědouhelné kotelny na pozemku parc. č. 67, skládky uhlí a strusky na pozemku parc. č. 69/3, odpadového hospodářství na pozemcích parc. č. 69/3 a 96/5, bývalého autoservisu na pozemcích parc. č. 67/2 a 66 v k.ú. Lipno nad Vltavou. Tento záměr odpůrce shledal jako prospěšný, a proto bylo žádosti XARA s.r.o. vyhověno.

19. Minimální velikost stavební parcely 2 000 m2 byla stanovena na základě urbanistické představy konečného uspořádání celého bloku tak, aby odpovídal danému funkčnímu využití. V bloku se nachází sedm vlastníků disponujících určitou výměrou nezastavěné plochy, když ze sedmi vlastníků, alespoň zčásti nezastavěných pozemků splňují, podmínku danou změnou pouze dva. Proto lze těžko usuzovat, že cílem podmínky bylo poškodit pouze navrhovatele.

20. Navrhovatel nikterak nedokládá, jak předchozí diskriminační přístup vůči němu obec uplatňovala, naopak všechny skutečnosti svědčí o opaku, neboť navrhovateli vycházela vstříc s realizací jeho projektu Rezidence Club Canada s. r. o. Navrhovatel rovněž nedokládá, v čem spočívá dlouhodobý systematický postup obce, který vede k jeho omezení vlastnického práva bez legitimního cíle, jestliže na daném pozemku nebylo možné stavět již před přijetím změny č. 5 územního plánu, neboť zastavitelnost tohoto pozemku byla již vyčerpána dle územního rozhodnutí.

21. Změna č. 5 nerozdělila jednotně regulované území, jak uvádí navrhovatel, vždy se jednalo o dva rozdílné bloky s rozdílným významem. Každý blok v územním plánu má své vlastní regulativy, které vyplynuly z potřeb a strategického rozvoje obce. Blok. č. 1 ve změně č. 5 územního plánu byl tvořen průmyslovými brownfieldy hnědouhelné kotelny na pozemku parc. č. 67 skládky uhlí na pozemku parc. č. 69/3, odpadového hospodářství na pozemku parc. č. 69/3 a 96/5, bývalého autoservisu na pozemcích parc. č. 72/2 a 66 v k.ú. Lipno nad Vltavou. Celý tento blok bude dle územního plánu součástí budoucího již vznikajícího centra obce ležícího mezi hlavní příjezdovou cestou do obce a dnes již zčásti existující pěší promenádou vertikálně propojující celou zastavěnou část obce. Jedná se tedy do budoucna o jednu z nejrušnějších částí obce. Bloky jsou odděleny hlavní příjezdovou komunikací do obce a jeho východní hranici tvoří stávající obecní park. Je proto logické, že blok č. 2 bude mít klidnější charakter s řidší zástavbou.

22. Odpůrce má za to, že není jeho úkolem, aby v rámci územního plánu nebo jeho změny odůvodňoval veřejný zájem na obsahu dané věcné změny územního plánu. Odpůrce zcela odmítá, že by se dopouštěl vůči navrhovateli nerovného a diskriminačního zacházení.

23. Odpůrce odmítá, že by v opatření obecné povahy absentovalo odůvodnění, proč byla zvolena hranice 2 000 m2 pro prostorovou regulaci s kódem PR4+. Výměra 2 000 m2 a vlastní prostorová regulace PR4+ byla vložena do obsahu změny č. 5 územního plánu až na základě vyhovění námitky navrhovatele ze dne 14. 7. 2023, proto odůvodnění stanovených parametrů, které byly vloženy do změny až vyhověním námitky navrhovatele jsou součástí kapitoly XIV. rozhodnutí o námitkách včetně odůvodnění, nikoliv obecného odůvodněné řešené změny č. 5 územního plánů jako celku. Odůvodnění změny č. 5 územního plánu je zejména straně 51–54.

24. Podle odpůrce před vydáním změny č. 5 územního plánu nebylo možné v dané lokalitě stavět vůbec, protože procento maximální zastavitelnosti na celou plochu bylo stavební činnosti společnosti navrhovatele již vyčerpáno, kdy bylo rozhodnuto pravomocným územním rozhodnutím, že již nejde dále pozemek parc. č. XA dále zastavovat. Na základě námitky navrhovatele byl vložen nový prostorový regulativ s kódem PR4+, který umožnil doposud nezastavěné části dané plochy využít pro výstavbu ze 30 % a dále stanovil minimální výměru pozemku 2 000 m2 pro samostatnou výstavbu platící pro jakékoliv majitele pozemku. Tato výměra nebyla stanovena účelově a byla zvolena takto na celé tisíce.

III. Právní hodnocení krajským soudem

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§101b odfst.3 s.ř.s.). Ve věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s.ř.s.).

26. Návrh je důvodný.

27. K důkazním návrhům účastníků řízení krajský soud poznamenává, že skutkový stav ve věci je dostatečně zachycen ve spisovém materiálu odpůrce a není zapotřebí provádět v této věci jakékoli další dokazování. Podmínky řízení 28. Soud v první řadě zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“, (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008 – 34). Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu.

29. Územní plán jakož i jeho změny se vydávají formou opatření obecné povahy podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ze správního spisu soud zjistil, že napadená Změna územního plánu byla schválena zastupitelstvem odpůrce dne 16. 5. 2024. O existenci napadeného opatření obecné povahy není sporu, napadený akt je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je splněna.

30. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Z katastru nemovitostí plyne, že navrhovatel vlastní pozemek p. č. XA v k.ú. XA na kterém byla změnou č. 5 územního plánu vymezena plocha PR4+. Soud má současně za to, že navrhovatel v návrhu předestřel tvrzení o možném dotčení své právní sféry, dotčení na vlastnickém právu spatřuje v regulaci uvedené funkční plochy, v důsledku čehož nebude možno realizovat výstavbu. Otázku aktivní procesní legitimace jako podmínku přípustnosti návrhu nicméně nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem požadovaná (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení. Není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, č. 3903/2019 Sb. NSS). K posouzení této otázky soud přistoupí níže.

31. Z rozsudku NSS č.j. 2 As 187/2007 vyplývá, že aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotně právních předpisů (§ 101a odst. 1 věta první a § 101d odst. 2 věta první).

32. V případě, že úprava obsažená napadeném opatření obecné povahy negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, může se pak navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 s.ř.s. úspěšně dovolat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu. Pokud nejde o případy, kdy je na první pohled zřejmé, že navrhovatelem namítané porušení veřejného zájmu se zcela míjí s právní sférou navrhovatele.

33. V daném případě má soud za to, že předmětné opatření obecné povahy negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, který je vlastníkem pozemku, jež je předmětem úpravy obsažené v napadeném opatření obecné povahy, a proto je aktivně věcně legitimován. Soud proto nemohl návrh odmítnout, jak nesprávně odpůrce navrhoval, neboť jeho subjektivní práva jsou touto předmětnou úpravou dotčena. Je zcela nerozhodné, že před vydáním předmětné změny nemohl být pozemek zastavěn, neboť soud při přezkoumání vychází ze skutkového stavu v době vydání opatření obecné povahy. Zcela nedůvodně je proto odpůrcem namítáno, že navrhovatel nemohl být dotčen na svých právech, jestliže na daném pozemku nebylo možné stavět již před přijetím změny č. 5 územního plánu, protože zastavitelnost tohoto pozemku byla již vyčerpána, kdy z původní celkové výměry pozemku parc. č. 60/1, tedy 3 366 m2 bylo před započetím procesu pořízení změny č. 5 územního plánu odděleno 1 950 m2, když na základě územního rozhodnutí vydaného stavebním úřadem dne 16. 12. 2015 č.j. Vyst. 420/15–MK–R bylo stanoveno, že bude zachováno procento zastavitelnosti 35 % pro dané území dle územního plánu obce Lipno nad Vltavou, a to z celé plochy pozemku parcelního čísla 60 v k.ú. Lipno nad Vltavou a vzhledem k vyčerpání této zastavitelnosti nebudou nově oddělené pozemkové parcely dále zastavovány.

34. Třetí podmínkou projednatelnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy je formulace závěrečného návrhu v souladu s požadavky vyplývajícími z § 101a s.ř.s., tedy meritorně projednatelný závěrečný návrh. Navrhovatel jednoznačně vymezil čeho se domáhá, proto má soud za splněnou i tuto podmínku řízení v podaném návrhu.

35. Soud dále konstatuje, že návrh byl podán ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy v souladu s § 101b odst. 1 s.ř.s. Změnou územního plánu č. 5 došlo k zařazení pozemku parcel. č. 60/1 v k. ú obce Lipno nad Vltavou, který vlastní navrhovatel, do tzv. lokality PR4+ (lokalita č. 2), kde byla ponechána restriktivní podmínka maximální zastavitelnosti 35 % a současně došlo k novému stanovení podmínky minimální výměry 2 000 m2 pro samostatnou výstavbu, což mu znemožňuje stavbu, neboť výměra jeho pozemku je 2 000 m2, přičemž v lokalitě PR5 (lokalita č. 1), která je bezprostředně vedle, byla nově stanovena zastavitelnost 75 % a žádná minimální výměra pro samostatnou výstavbu stanovena nebyla. Tato úprava v důsledku představuje pro navrhovatele zcela zásadní omezení z hlediska výkonu jeho vlastnických práv ve vztahu k předmětnému pozemku, neboť přímým důsledkem takového vymezení je faktická nemožnost samostatné výstavby. K námitkám nepřezkoumatelnosti změny č. 5 územního plánu 36. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti změny č. 1, které se prolínají prakticky celou návrhovou argumentací; tyto námitky jsou důvodné. Obecná judikatorní východiska 37. Judikatura týkající se požadavků na odůvodnění územních plánů (a jejich změn) prodělala určitý vývoj. Lze stručně shrnout, že původně poměrně striktní judikaturu kladoucí na rozhodnutí o námitkách stejné nároky jako na běžné správní rozhodnutí (reprezentovanou například navrhovatelkou citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 5/2010–169) následoval benevolentnější přístup reagující na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud konstatoval, že „[p]ožadavky vznášené Nejvyšším správním soudem vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu.“ 38. Na uvedené dále navázal Ústavní soud například v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, dle něhož „[i] když tedy požadavek přezkoumatelného odůvodnění platí shodně jak pro vlastní odůvodnění opatření obecné povahy, tak pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách, rozsah přezkumu se z hlediska jejich funkce liší: odůvodnění zásad územního rozvoje kromě odborných úvah předkládá i výsledek samosprávné (politické) vůle zastupitelstva kraje, kterou správní soud nemůže revidovat, pokud je v odborných mezích možná. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách pak předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území, konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. 39.

32. Právě v těchto právních souvislostech je třeba vnímat závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm Ústavní soud uvedl, že nejsou přípustné přehnané požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku, které ohrožují funkčnost územního plánování a přispívají k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Tento obecný závěr však Ústavní soud uvedl ve skutkových okolnostech konkrétní věci, tj. vztahu ke konkrétním námitkám a za situace, kdy byl územní plán pro dané území zrušen již dvakrát, a právě a jen ve vztahu k možné variabilitě konkrétně zjištěných skutkových situací musí být chápán (shodně citovaný nález I. ÚS 655/17). V souzené věci je tedy třeba korigovat náhled Nejvyššího správního soudu: nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek, či z konkrétního sporu o řešení některé otázky. 40.

33. Z uvedeného tedy plyne, že obecný závěr o nebezpečí nepřiměřených požadavků na odůvodnění, jak byl přiléhavě formulován v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11, nemá samostatný význam bez vztahu ke konkrétním okolnostem, které by ve skutkových poměrech té které věci odůvodňovaly obavu z ohrožení funkčnosti územního plánování, narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů. Bez vztahu ke skutkovým okolnostem lze totiž konstatovat toliko to, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný: opatření obecné povahy v takových případech totiž zpravidla, i přes své zvláštnosti, bude materiálně rozhodnutím ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod [srov. bod 20 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267)]. Je pak nasnadě, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí ‚přehnaných požadavků‘ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci, jak bylo již výše vyloženo)“ (důraz doplněn).

41. Jakkoli Ústavní soud vyslovil shora uvedené v souvislosti s přezkumem zásad územního rozvoje, tj. nástrojem územního plánování na úrovni krajů, lze tyto závěry vztáhnout i na územní plán (a jeho změny), neboť základní principy jeho přijímání jsou totožné. Taktéž odůvodnění územního plánu představuje výstup odborných a politických úvah souvisejících s přijatým řešením.

42. Lze shrnout, že vlastní odůvodnění (změny) územního plánu a rozhodnutí o námitkách plní rozdílné funkce a jsou na ně kladeny i rozdílné nároky, jejichž naplnění může správní soud přezkoumávat. Ve světle uvedených východisek krajský soud tedy přistoupil k hodnocení odůvodnění změny č.

5. Dospěl přitom k závěru, že odůvodnění tohoto opatření obecné povahy popsaným požadavkům nevyhovuje, a to z níže vyložených důvodů. Námitka nepřezkoumatelnosti vlastního odůvodnění změny č. 5 43. Krajský soud se nejprve zabýval vlastním odůvodněním změny č. 5 (tedy bez rozhodnutí o námitkách).

44. V textové části opatření obecné povahy je uvedeno, že změna č. 5 byla vyvolána žádostí o změnu ze dne 5. 3. 2021, kterou podala společnost XARA, kdy požadovala zvýšení maximální zastavitelnosti tohoto pozemku s tím, že pozemek se nachází v centru obce a jeho současná maximální zastavitelnost je 35 %, což znemožňuje jakoukoli další možnost výstavby, a proto požadovala o navýšení maximální zastavitelnosti na 75 %.

45. Z odůvodnění změny územního plánu vyplývá, že odpůrce zcela rezignoval na svoji povinnost řádně odůvodnit faktické změny v územně plánovací dokumentaci, kdy obsahem této změny je změna prostorových podmínek uspořádaní, která ovšem není v textové a rovněž tak v grafické části odůvodněna. Toto odůvodnění by mělo být v kapitole „Komplexní zdůvodnění přijatého řešení,“ ovšem takové odůvodnění zde zcela absentuje.

46. Soud proto uzavřel, že z odůvodnění změny opatření obecné povahy nelze věcné důvody provedení omezení velikosti pozemku pro zástavbu dohledat a rovněž tak ani důvody, které vedly ke zvýšení zastavitelnosti u lokality PR5, kde byla stanovena zastavitelnost 75 % a zvýšena možnost výstavby na čtyři nadzemní podlaží, když ani tato změna není v textu opatření obecné povahy zdůvodněna. Odpůrce teprve v rámci vypořádání uplatněných námitek, toto částečně odůvodnil. Námitka nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách 47. Krajský soud přistoupil k posouzení otázky přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Krajský soud je přitom toho názoru, že určité nedostatky vlastního odůvodnění změny územního plánu lze v rozhodnutí o námitkách zhojit, neboť je nedílnou součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst.5 správního řádu) a zároveň umožňuje reagovat na konkrétní argumentaci týkající se řešeného území.

48. Odůvodnění vypořádání námitek navrhovatele na straně 39–41, 42–43, 51–54 až 54 a na straně 56 až 67 je poměrně obsáhlé. Nelze říci, že by se odpůrce těmito námitkami navrhovatele nezabýval. Pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách je rozhodující nikoli jeho rozsah nýbrž kvalita.

49. Odpůrce namítá, že plánoval předmětný pozemek stavebně využít. Na základě změny územního plánu č. 5 toto nelze. Tímto postupem se cítí diskriminován, jestliže lokalita PR 5, která sousedí s lokalitou PR 4+ je možná zastavitelnost 75 % a není zde stanovena minimální výměra pozemku pro výstavbu. Ohledně jeho pozemku je stanovena zastavitelnost 35 % a stanovena minimální výměra pozemku pro výstavbu 2 000 m2. Podle navrhovatele rozdělení území na dvě lokality s výrazně odlišnými parametry nebylo odůvodněno v textové části změny územního plánu ani v grafické části a ani ve vypořádání námitek. Jak bylo uvedeno výše, skutečně v opatření obecné povahy není zdůvodněno v textové části ani v jeho grafické proč byla změna přijata, toto odůvodnění zcela absentuje. Nelze však souhlasit s navrhovatelem, že by se odpůrce nevypořádal s jeho námitkami ohledně zastavitelnosti jeho pozemku. Z odůvodnění opatření obecné povahy nelze věcné důvody k provedení omezení velikosti pozemku dohledat. Toto odůvodnění vyplývá až z vypořádání z námitek, kde se uvádí, že „výměra 2 000 m2pro minimální velikost stavebního pozemku byla odvozena od průměrné velikosti pozemku v dané lokalitě a od toho, že je zařazena do funkčního využití „plochy rekreace“, kde jako hlavní využití území se stanovuje „vymezené plochy za účelem zajištění podmínek pro rekreaci v kvalitním prostředí, pozemky staveb pro ubytování a rekreaci, pozemky dalších staveb a zařízení související s rekreací – např. veřejných prostranství, občanského vybavení, veřejných tábořišť, přírodních koupališť, rekreačních luk a dalších pozemků souvisejících dopravní, technické a turistické infrastruktury“ a dále jako přípustné využití se stanovují „plochy pro sport a relaxaci, parkovací stání, odstavná stání a garáže pro potřeby vyvolané hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím území na vlastních pozemcích, plochy pro lázeňství, plochy pro bydlení umožňující nerušený a bezkonfliktní pobyt“.

50. Dále se uvádí k odůvodnění námitky navrhovatele, že „Pokud je stanovena zastavitelnost na 35 % s tím, že bude počítáno z celkové výměry vymezeného stavebního pozemku při minimální výměře stavebního pozemku 2 000 m2 zastavěné plochy budovami (včetně zpevněných ploch parkovišť a příjezdových komunikací) viz definice v úplném znění územního plánu v platném znění pro vydání změny č. 4, 2 000 x 0,35 = 700 m2. To je odpovídající pro danou funkci plochy, pokud zde bude např. hotelové zařízení s parkovištěm 700 m2, je odpovídající pro takovýto druh zařízení, stejně tak např. pro plochy občanské vybavenosti související s rekreačním využitím daného území. Menší výměra daného pozemku by neodpovídala stanovenému funkčnímu využití této plochy v centrální části sídla Lipno nad Vltavou a generovala by snahu vymezovat menší parcely a objekty na nich neodpovídající funkčnímu využití dané plochy“. Zastavitelnost je tedy zdůvodněna.

51. Ve vypořádání námitek jsou uvedeny, které vedly k navýšení procenta zastavěnosti v oblasti PR5, kdy se uvádí „ve vzdálenosti 200 m od domu autora námitky bude navýšena hladina zástavby o jedno NP (Z3NP s možností podkroví na 4NP bez možnosti podkroví) a procento zastavitelnosti z 35 % na 75 %, respektive na 50 % v případě obecních pozemků. Navýšení procentuální zastavitelnosti je velmi opodstatněné, jedná se o centrum prudce se rozvíjejícího sídla v centru rekreační oblasti, největší v Jihočeském kraji. Kde by se měla zahušťovat zástavba než zde?“.

52. K ploše PR5, se v rozhodnutí o námitkách rovněž uvádí, že se jedná o plochu přiléhající k centrální části sídla Lipna nad Vltavou, proto je nutno umožnit využití pozemků jednotlivých majitelů bez nutnosti počítat procenta zastavěnosti z celého bloku, kdy některé pozemky konkrétních majitelů jsou již z velmi podstatné části zastavěny a tím brání možnému využití sousedních pozemků jiných majitelů, což pořizovatel považuje za nespravedlivé a částečně i diskriminační vůči majitelům těchto doposud nevyužitých pozemků. Takovéto odůvodnění námitky je dle soudu ve zjevném rozporu s odůvodněním zastavitelnosti plochy PR4+, která je rovněž dle odpůrce v centrální části obce, ve které jde o to zachovat rozvolněnou zástavbu s vysokým podílem veřejné zeleně a je proto stanovena zastavitelnost 35 %, když oproti tomu v sousední ploše je stanovena zastavěnost 75 % a zvýšena i podlažní zástavba s možností do čtvrtého nadzemního podlaží, neboť jde o centrum rekreační oblasti.

53. Dále je zastavitelnost 75 % plochy PR5 zdůvodněna při vypořádání námitky Christiana Johanese Bohemsky tak, že to, zda je možné připustit navýšení zastavitelnosti v lokalitě PR5 je věcí odborné úvahy zodpovědného projektanta, který ručí za správnost, úplnost a celistvost jím prováděné vybrané činnosti ve výstavbě. Toto odůvodnění námitky však nelze považovat za řádné, neboť je zcela nekonkrétní a obecné, pouze odkazuje na odbornou úvahu. Odpůrce se nepřezkoumatelným způsobem vyjádřil k záměru změny ohledně zastavitelnosti pozemku a nezdůvodnil, proč považoval za nutné zvýšit zastavitelnost plochy PR5 a zvýšit do čtvrtého nadzemního podlaží.

54. Navrhovatel rovněž namítal navýšení podlažnosti na čtvrté nadzemní podlaží sousedních pozemků, aniž by byla zvýšena podlažnost u jeho pozemku, což zamezí výhledu z jeho stávající rezidence a znehodnotí výraznou měrou jeho pozemek parcelního č. XA v k.ú. XA. Zvýšením této podlažnosti přímo sousedících pozemků dojde k zásahu do rázu momentální zástavby a k zamezení jeho výhledu z Rezidence Club Canada s.r.o., kterou vlastní. Změna výšky zástavby není v rozhodnutí k námitce navrhovatele odůvodněna, odpůrce se nevyjádřil ke zvýšení podlaží.

55. Změna představuje intenzivní zásah do vlastnického práva navrhovatele, proto je nezbytné trvat na řádném a přesvědčivém zdůvodnění přijatého řešení. Jak totiž dovodil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 24. 3. 2016, čj. 2 As 295/2015–83, „je nezbytné zásadní funkční změny, které se dotýkají vlastnických práv subjektů v územních plánech, odůvodnit naprosto přesně, jasně, určitě a srozumitelně, aby nebylo možno mluvit o zneužití práva a svévoli.“ Obdobně lze poukázat na navrhovatelkou citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě čj. 79 A 5/2019–32.

56. Jelikož je odůvodnění změny č. 5 nepřezkoumatelné a rozporné, nemohl se krajský soud zabývat námitkou zpochybňující proporcionalitu nové územní regulace. Nelze tudíž přiměřenost tohoto vymezení hodnotit.

57. Soud proto uzavřel, že popsané odůvodnění rozhodnutí o námitkách je v rozporu a není řádně odůvodněno, přičemž navrhovatel opakovaně v námitkách kladl důraz na otázku nutnosti přijatého řešení, přesto odpůrce na tyto konkrétní námitky nereagoval.

IV. Závěr a náklady řízení

58. Pro konstatovanou vadu krajský soud napadenou Změnu územního plánu bez jednání zrušil [§ 101d odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 101b odst. 4 s. ř. s.].

59. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého „[n]estanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ 60. Odpůrce, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

61. Pokud jde o procesně úspěšného navrhovatele, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a odměnou advokátky za zastupování v řízení o návrhu ve výši 2 × 4 620 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání návrhu) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 450 Kč. Celkové náklady řízení navrhovatele včetně DPH 2 112,94 Kč činí 17 269,40 Kč. Tuto částku je odpůrce povinen zaplatit navrhovateli do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Poučení

I. Vymezení věci a stručný obsah návrhu. II. Stručné shrnutí vyjádření odpůrce III. Právní hodnocení krajským soudem Podmínky řízení K námitkám nepřezkoumatelnosti změny č. 5 územního plánu Obecná judikatorní východiska Námitka nepřezkoumatelnosti vlastního odůvodnění změny č. 5 Námitka nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách IV. Závěr a náklady řízení