57 A 13/2022 – 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Petra Jiříka ve věci žalobce: Milan Král a.s. se sídlem Pod Stromovkou 211, 370 01 Litvínovice zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hájkem, advokátem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M, FCIArb, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2021 č. j. KUJCK 42399/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, stavebního úřadu ze dne 5. 2. 2021 č. j. METAB 5971/2021/SÚ/RKna, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000 pod č. j. SÚ 2314/00–FP na stavbu Autosalon Mercedes–Benz Milan Král s.r.o. Tábor – Měšice na pozemku parc. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a napadené rozhodnutí Městského úřadu Tábor bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě shrnul průběh řízení před stavebním úřadem. Poukázal na to, že žalovaný zhodnotil jako správný závěr prvostupňového správního orgánu, že žalobce doposud nezahájil povolenou stavbu, a to s poukazem na protokol o kontrolní prohlídce ze dne 2. 5. 2022, který odpovídá stavu zjištěnému při prohlídce konané dne 24. 9. 2018. Žalobce ovšem nebyl o této prohlídce vyrozuměn a není mu tedy zřejmé, jak mohla prohlídka proběhnout na pozemku, který je oplocen. Žalobce má za to, že stavební úřad mění výklad práva libovolně způsobem, který se mu hodí, neboť v roce 2005 Stavební úřad v Táboře vyhodnotil osvědčením stavebně technické činnosti žalobce na předmětném pozemku tak, že stavba byla již zahájena, což žalobce respektoval, ovšem v pracích a investicích nepokračoval, neboť očekával vyřešení otázky možného sjezdu dálnice D3. Zcela nesprávně pak žalovaný vytýká žalobci, že ve stavbě nepokračuje a stavební činnosti neprovádí. Tato spornost zahájení stavby by neměla být vykládána k tíži žalobce.

3. Dále žalobce namítá, že žalovaný v řízení postupuje automaticky bez přihlédnutí k individuálním okolnostem věci samé. Proto považuje za nesprávný závěr žalovaného, že stavbu povolenou a zahájenou před desítkami let nelze dokončit dle aktuálních právních norem. Se změnami stavby i v podstatném rozsahu stavební zákon počítá např. povolením změny stavby před dokončením.

4. Žalobce prohlašuje, že stavbu měl a nadále má zájem realizovat. Žalobce hodnotí jako nevyvážený postoj orgánů veřejné správy, které na jedné straně vyčítají žalobci nedostatečnou aktivitu při realizování stavby autosalonu, na druhé straně pak jiné orgány veřejné správy nevyvíjí aktivity při realizaci infrastruktury určené k vybudování již v 80 letech minulého století, a to konkrétně dálnice D3. V případě, že by žalobce bez ohledu na možnost vlivu budování dálnice D3 vystavil autosalon, nastala by situace, kdy by stát musel přikročit k omezení vlastnických práv žalobce za náhradu. Pokud žalobce sděloval, že bude respektovat změny území nastalé v důsledku realizace záměru vybudovat dálnici D3, které brání pokračovat ve výstavbě, reflektoval tím právní postup účastníka ŘSD, který se snažil dosáhnout vyvlastnění předmětného pozemku, čemuž se žalobce nebránil.

5. Závěrem žalobce uvedl, že argumentace žalovaného ohledně nemožnosti dokončit dříve povolené stavby dle aktuálních předpisů, nemůže obstát, neboť v rámci stavebního řízení lze projednat a povolit potřebné změny stavby a následně pak stavbu dokončit. Proto považuje rozhodnutí za zcela účelové a nezákonné a navrhuje jeho zrušení. Vyjádření žalovaného a OZNŘ 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, zejména poukázal na to, že stavba autosalonu měla být dle stavebního povolení dokončena do 31. 12 2001, respektive do 31. 12. 2004 na základě prodloužení platnosti stavebního povolení. Kontrolní prohlídkou rozestavěnosti stavby na pozemku parc. č. 1155/1 ze dne 24. 9. 2018 bylo prokázáno, že stavba autosalonu zahájena nebyla. Kontrolní prohlídka byla provedena dne 2. 5. 2022, nebyla ovšem prováděna přímo na pozemku žalobce, nýbrž ze sousedního přístupového pozemku a předmětem bylo jen zjišťování, zda na pozemkové parcele č. 1155/1 probíhá stavební činnost, či zda stav pozemku zůstává beze změny. Účast žalobce tedy nebyla na kontrolní prohlídce povinná, ani nezbytná.

7. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce o prodloužení stavebního povolení byla skutečnost, že ačkoliv stavba měla být dokončena do 31. 12. 2001, nebyla v průběhu zhruba dvaceti let ani zahájena. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména na stranu 6 a na stranu 7. Dále poukázal žalovaný na to, že došlo k podstatným změnám ve stavebních materiálech i technologických procesech provádění staveb, proto záměr, který byl projednán a schválen před 22 lety, avšak nebyl dosud realizován, plynutím času z hledisek stavebnětechnických zastaral a žádosti o prodloužení doby platnosti povolení dnes již nelze vyhovět.

8. Osoba na řízení zúčastněná – Ředitelství silnic a dálnic ČR ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce opomíjí, že osvědčení z roku 2005 bylo vydáno stavebním úřadem v rozporu s právními předpisy, když osvědčovalo žalobci právní stav, který neměl skutkovou oporu. Toto stavební úřad zjistil při kontrolní prohlídce v roce 2018, a proto vydal rozhodnutí o zrušení tohoto osvědčení. Rozhodnutí o zrušení osvědčení bylo pak potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 63 A 3/2020 a rozsudkem NSS č. j. 1 As 508/2020, když z odůvodnění rozsudku NSS vyplývá, že pozemek ve vlastnictví žalobce je hustě zarostlý náletovými křovinami a je dlouhodobě neudržovaný a nevyplývá ze spisu, že by v minulosti byly provedeny takové činnosti, které lze považovat za zahájení stavby. Tedy je zjevné, že žalobce nezahájil stavbu v době prodloužené platnosti stavby, tj. do 31. 12. 2004. Dále ŘSD ČR poukázalo na to, že žalobce výsledek kontrolní prohlídky v roce 2022 nerozporoval, jestliže ve vyjádření výslovně uvedl, že s ohledem na nastalé změny území, již nelze jeho stavební záměr dle předmětného stavebního povolení realizovat a konstatoval, že stavba D3 vylučuje možnost prodloužení stavebního povolení, kdy tento důvod pro neprodloužení stavebního povolení bude akceptovat. OZNŘ má zato, že stavba již není realizovatelná na základě povolení z roku 2000 a v souvislosti s tím odkázal na rozsudek č. j. 63 A 3/2020 Krajského soudu v Českých Budějovicích (odst. 33) a na rozsudek NSS č. j. 4 As 272/2015 – 53, ve kterém bylo konstatováno, že tolerování výstavby na základě rozhodnutí starého několik desítek let by mohlo vést ke značné degradaci současného stavebního zákona a v něm stanovených postupů. K žádosti žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení tedy nelze v dnešní době vyhovět, když se právní a skutkové okolnosti změnily natolik, že již stavba není na základě původního stavebního povolení realizovatelná, což připouští i sám žalobce. Proto správně správní orgán rozhodl, jestliže žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení zamítl.

9. Dále bylo ve vyjádření k žalobě Ředitelstvím silnic a dálnic ČR sděleno, že byl jimi podán návrh na povolení vkladu vzniku vlastnictví a zániku věcného břemene do katastru nemovitosti, a to na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2022 č. j. 61 A 7/2021 – 228 s rozsudkem NSS č. j. 10 As 166/2022 – 23, kdy současně ŘSD ČR navrhlo výmaz věcných břemen ve prospěch pozemku žalobce, a to věcného břemene jízdy volného příjezdu a výjezdu ve prospěch pozemku parcel. č. 1155/1 a zatěžujícího pozemky parcel. č. 1155/28 a parcel. č. 1155/29 v k. ú. Měšice u Tábora a věcného břemene jízdy příjezdu, výjezdu a užívaní vybudovaných komunikací ve prospěch pozemku parcel. č. 1155/1 a zatěžujícího pozemku parcel. č. 1155/29 v k. ú. Měšice u Tábora, kdy ŘSD přistoupilo k návrhu na výmaz věcných břemen na základě § 6 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva pozemku nebo ke stavbě. Zánikem věcných břemen ztratil žalobce soukromoprávní titul, na základě kterého měl zajištěn přístup k pozemku a tím tak přišel i o faktickou možnost realizovat stavbu, když nyní nemá zajištěn přístup k pozemku, na kterém měla být stavba vyhotovena. Proto i na základě této skutečnosti nemělo dojít k prodloužení doby platnosti stavebního povolení. Podstatný obsah správního spisu 10. Z předloženého správního spisu zjistil krajský soud následující podstatné skutečnosti: Stavební úřad v Táboře vydal dne 30. 6. 2000 pod čj. SÚ 2314/00–FP stavební povolení pro stavbu: Autosalon Mercedes –Benz Milan Král s.r.o., Tábor – Měšice, na pozemku parc. č. 1155/1 v kat. území Měšice u Tábora. Toto stavební povolení s platností 2 roky nabylo právní moci dne 10. 7. 2000. Sdělením ze dne 14. 5. 2001 žalobce oznámil stavebnímu úřadu, že povolená stavba nebude realizována. Následně však žalobce požádal o prodloužení platnosti stavebního povolení, které bylo prodluženo do 31. 12. 2004; žalobce v žádosti uvedl, že stavba dosud nebyla zahájena (viz rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4. 7. 2002, č. j. SÚ 1458/02–FP, v právní moci dne 9. 7. 2002). Na další žalobcovu žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 18. 10. 2004, ve které žalobce opět uvedl, že výstavba autosalonu doposud nebyla zahájena, reagoval dne 29. 12. 2004 námitkami účastník řízení, Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“), který s prodloužením platnosti stavebního povolení nesouhlasil z důvodu rekonstrukce silnice I/3 Čekanice – Měšice na dálnici D3, která znamená odpojení přístupu pro stavbu autosalonu.

11. Osvědčením ze dne 23. 5. 2005 stavební úřad sdělil žalobci, že v souvislosti se žádostí o prodloužení platnosti stavebního povolení posuzoval v souladu s § 34 a násl. správního řádu, zda stavba byla zahájena v období od 9. 7. 2002 či nikoliv. Dospěl přitom k závěru, že pokud by tomu tak v hlavní části stavby bylo, žalobce by jako stavebník byl o této skutečnosti informován a nežádal by o prodloužení platnosti stavebního povolení. Jelikož je stavbou i její část, je stavba považována za zahájenou provedením prvních stavebních či jiných prací na staveništi, směřují–li k její realizaci podle projektové dokumentace a jsou–li realizovány na určeném pozemku. Na daném pozemku je provedena skrývka ornice a zahájeno budování nebo příprava budování přípojek kanalizace a ostatních inženýrských sítí. Takové práce směřující k přípravě provádění stavby lze tudíž podle názoru stavebního úřadu považovat za zahájení stavby. Proto stavební úřad uzavřel, že stavební povolení nepozbylo platnosti, tudíž není důvod o žádosti žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení rozhodovat. K vysloveným námitkám ŘSD stavební úřad uvedl, že nemají na stavební povolení vliv.

12. K žádosti o poskytnutí informace, kterou podalo ŘSD dne 10. 9. 2018, byla z důvodu prošetření rozestavěnosti stavby stavebním úřadem provedena dne 24. 9. 2018 kontrolní prohlídka, na níž byl žalobce řádně pozván a které se zúčastnil jeho zástupce na základě plné moci. Z protokolu vyplývá, že na pozemku, který je dlouhodobě neudržován, není zřejmá žádná stavební činnost aktuální ani minulá. Žalobce byl vyzván k předložení dokladů svědčících o provádění stavby.

13. Stavebnímu úřadu byla v reakci na výzvu předložena spolu s průvodním dopisem ze dne 1. 10. 2018 smlouva uzavřená dne 21. 7. 2000 mezi žalobcem a Jihočeskou energetikou a.s., o úhradě podílu odběratele na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a zajištěním požadovaného příkonu pro odběrové místo Měšice; smlouva uzavřená téhož dne týmiž smluvními stranami o úhradě podílu odběratele na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a zajištěním nového požadovaného příkonu pro odběrné místo Měšice; dále dohoda o zřízení stavby uzavřená týmiž smluvními stranami dne 20. 4. 2000. Dále bylo doloženo vyúčtování archeologických prací za období červen – červenec 2000 a zápis o předání a převzetí staveniště ze dne 10. 7. 2000. V průvodním dopise byl rovněž uveden odkaz na osvědčení stavebního úřadu ze dne 23. 5. 2005, který při místním šetření zjistil provedení skrývky ornice aj. Žalobce rovněž sdělil, že fotodokumentace z doby provedení prací se nedochovala.

14. Dne 5. 11. 2018 obdržel stavební úřad od ŘSD podnět na zrušení osvědčení ze dne 23. 5. 2005 podle § 156 odst. 2 správního řádu.

15. Oznámením ze dne 9. 1. 2019 zahájil stavební úřad přezkumné řízení ve věci dříve vydaného osvědčení, tedy sdělení ze dne 23. 5. 2005, č. j. META 20914/2005/1–FP, kterým byla potvrzena platnost stavebního povolení. Žalobce se ve věci vyjádřil a vznesl námitku podjatosti. Po vyřízení námitky podjatosti byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady řízení a k vyjádření k nim. Na to již žalobce nereagoval.

16. Dne 29. 11. 2019 bylo vydáno prvostupňové usnesení, kterým stavební úřad podle § 156 odst. 2 a § 97 odst. 3 správního řádu zrušil osvědčení Městského úřadu Tábor (tj. sdělení ze dne 23. 5. 2005, č. j. META 20914/2005/1–FP), kterým stavební úřad potvrdil platnost stavebního povolení vydaného dne 30. 6. 2000 pro stavbu autosalonu; osvědčení bylo zrušeno s účinky ode dne, kdy bylo vydáno. V odůvodnění prvostupňového usnesení se mj. uvádí, že možnost přezkumu osvědčení podle § 156 odst. 2 správního řádu je dána z důvodu trvání účinků tohoto osvědčení. Rovněž se zde uvádí, že řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení k opakované žádosti žalobce ze dne 18. 10. 2004 nebylo s ohledem na průběh řízení ve lhůtě do 31. 12. 2004 formálně skončeno. Stavební úřad se zabýval rovněž posouzením předmětného osvědčení (sdělení) a uzavřel, že ve spise neshledal oporu pro závěr, že stavba autosalonu byla fakticky zahájena, neboť podklady svědčí pouze o tom, že na pozemku byly provedeny přípravné práce (skrývka ornice), které nelze považovat za práce přímo směřující k provedení stavby. Nebylo ani prokázáno, že bylo započato s prováděním přípojek pro stavbu. Z tohoto důvodu bylo osvědčení prvostupňovým správním orgánem pro rozpor s právními předpisy zrušeno, neboť svým obsahem osvědčovalo právní stav, který nemá skutkovou oporu.

17. Žalobce podal v zákonné lhůtě proti prvostupňovému usnesení odvolání. V rozhodnutí o odvolání žalovaný konstatoval, že prvostupňové usnesení je v souladu s právními předpisy. Ačkoli bylo osvědčení vydáno za účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád z roku 1967“), je na jeho přezkum pohlíženo jako na opatření s trvajícími účinky, tedy jej lze přezkoumat podle účinné právní úpravy, a to po celou dobu trvání jeho účinků. Ustanovení o lhůtách se v tomto případě neuplatní, neboť by bylo v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádal s námitkami formulovanými v odvolání. Posuzování práv nabytých v dobré víře ve smyslu § 94 odst. 4 správního řádu se neuplatňuje, neboť právo provádět stavbu bylo nabyto na základě příslušného stavebního povolení, nikoli na základě osvědčení. Žalovaný odmítl žalobcovo tvrzení o tom, že v letech 2004 a 2005 stavební úřad zjišťoval rozestavěnost stavby; tomuto tvrzení totiž neodpovídá obsah spisu ani zrušeného osvědčení. V osvědčení absentuje údaj o roku provedení místního šetření a z obsahu spisu lze doložit, že do 31. 12. 2004 žádné místní šetření provedeno nebylo. Při kontrolní prohlídce v roce 2018 žalobce nedoložil, že je stavba prováděna podle ověřené projektové dokumentace a že je řádně veden stavební deník, přičemž ve vztahu k této dokumentaci nelze argumentovat skartací při překročení archivačních lhůt, neboť ty souvisí až s kolaudací stavby. Skrývka ornice a přípravné práce na staveništi nelze podle žalovaného považovat za zahájení stavby.

18. Toto rozhodnutí bylo napadeno správní žalobou, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 63 A 3/2020 – 51 žalobu zamítl. Žalobce napadl tento rozsudek kasační stížností, která byla rozsudkem NSS č. j. 1 As 508/2020–27 zamítnuta. Z citovaného rozsudku NSS č. j. 1 As 508/2020–57 vyplývá, že řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení nebylo formálně skončeno, nebylo dosud rozhodnuto o žádosti žalobce, přestože měl žalobce v době vydání osvědčení dostupné prostředky k nápravě nečinnosti stavebního úřadu a ani dnes mu nic nebrání v tom, aby se domáhal pravomocného skončení řízení o prodloužení nebo neprodloužení stavebního povolení. Stavební úřad pokračoval ve správním řízení, přičemž dne 2. 9. 2020 vyzval účastníky k seznámení se s podklady pro jeho vydání určené lhůtě. Žalobce podal návrh na přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí o správní žalobě proti usnesení o zrušení osvědčení a zahájení předmětné stavby, kdy stavební úřad posoudil tento návrh jako nedůvodný, neboť se nejedná o předběžnou otázku pro probíhající řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení.

19. Žádost žalobce o prodloužení platnosti stavebního povolení ze dne 30. 6. 2000 byla jako nedůvodná zamítnuta s odůvodněním, že žalobce požádal dne 20. 10. 2004 o prodloužení platnosti stavebního povolení, když platnost povolení byla rozhodnutím ze dne 4. 7. 2002 prodloužena do 31. 12. 2004. Za zásadní považoval správní orgán, aby rozhodnutí o prodloužení platnosti bylo vydáno na žádost stavebníka ve správním řízení a stalo se pravomocným dříve, než dvouletá doba platnosti stavebního povolení uplyne, neboť v opačném případě, není co prodlužovat, jestliže povolení by již neexistovalo. V daném případě žalobce žádost o povolení podal dne 20. 10. 2004. Stavební úřad oznámil zahájení řízení opatřením ze dne 16. 12. 2004, kdy ve lhůtě pro podání námitek uplatnilo ŘSD dne 29. 12. 2004 námitky a vzhledem k tomu v době platnosti stavebního povolení, tj. do 31. 12. 2004, nebylo pravomocně rozhodnuto o prodloužení jeho platnosti. Doba jeho platnosti marně uplynula a s odkazem na výše uvedené stavebnímu úřadu nezbylo než žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení zamítnout. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, když jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu v Táboře ze dne 5. 2. 2021 bylo potvrzeno, neboť v době platnosti stavebního povolení, tj. do 31. 12. 2004 nebylo pravomocně rozhodnuto o prodloužení jeho platnosti, doba jeho platnosti tedy marně uplynula a s odkazem na tuto skutečnost musela být žádost o prodloužení platnosti stavebního povolení zamítnuta. Žalovaný poukázal na skutečnost, že stavební úřad nerozhodl o předmětné žádosti ve lhůtě dle § 49 správního řádu, když řízení o předmětné žádosti bylo zahájeno dne 20. 10. 2004, avšak oznámení o jeho zahájení stavební úřady vyhotovil až dne 16. 12. 2004, kdy upustil od ústního jednání a k podání námitek stanovil lhůtu sedmi dnů od jeho doručení, a to při vědomí, že platnost stavebního povolení uplyne dnem 31. 12. 2004. Žalobci tato skutečnost nevadila, neboť nevyužil postupu dle § 50 správního řádu, kdy nečinnost stavebního úřadu trvala minimálně do dne 23. 5. 2005, kdy bylo vydáno osvědčení o platnosti stavebního povolení, a to z důvodu údajného zahájení stavby. Toto sdělení o úplatnosti stavebního povolení, a to z důvodu údajného zahájení stavby. Toto sdělení však bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2019 zrušeno. Tato nečinnost stavebního úřadu však nemohla mít vliv na zákonnost a správnost na odvoláním napadené rozhodnutí o zamítnutí předmětné žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení.

20. Na základě žaloby bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 4 5. 2021 č. j. KUJCK 42399/2021 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný dne 10. 6. 2022 opětovně rozhodl o odvolání žalobce, kterým rozhodnutí Městského úřadu v Táboře ze dne 5. 2. 2021 opětovně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný zamítl odvolání žalobce s odkazem na kontrolní prohlídku ze dne 2. 5. 2022 vykonanou na pozemku určeném stavebním povolením k realizaci předmětné stavby, když z obsahu protokolu vyplývá, že stav na místě odpovídá stavu zjištěnému při předchozí kontrolní prohlídce vykonané dne 24. 9. 2018, tedy, že je pozemek bez známek jakékoliv stavební či hospodářské činnosti. Žalovaný potvrdil napadené rozhodnutí z jiného právního důvodu než prvostupňový správní orgán, že předmětná stavba, pro kterou nabylo stavební povolení právní moci dne 10. 7. 2000, nebyla dosud zahájena, přičemž v současnosti jsou na stavby kladeny podstatně vyšší nároky, než – li tomu bylo v době její přípravy a povolování. Dne 1. 1. 2007 vstoupil v platnost nový stavební zákon, na základě něhož došlo k podstatným změnám požadavků na realizaci stavby. Rovněž tak došlo i k podstatným změnám ve stavebních materiálech a technologických procesech prováděných staveb, proto žalovaný konstatoval, že záměr, který byl projednán a schválen před dvaceti léty, avšak dosud nebyl realizován, uplynutím času z hledisek stavebně technických zastaral a žádosti o prodloužení doby platnosti stavebního povolení proto nelze vyhovět. V souvislosti s tím bylo odkázáno žalovaným na rozsudek NSS č. j. 1 As 508/2020 – 27 odstavec 16 a na rozsudek NSS 4 As 272/2015 –53 odst. 34 a 35, ze kterých plyne, že orgány nemohou tolerovat výstavbu na základě povolení starého několik desítek let. Důvodem, proč nebylo možno vyhovět žádosti o prodloužení stavebního povolení, jsou rovněž změny v území. K námitce, že k realizaci stavby v určené lhůtě žalobce nepřekročil, aby jako řádný hospodář předešel škodám, žalovaný konstatoval, že tento výklad odporuje povinnosti stavebníka zahájit stavbu a provést její realizaci v takovém období, aby v něm nemohlo dojít ke změně podmínek v území, požadavku na projektovou dokumentaci či technické požadavky na stavby, k čemuž právě v případě otálení se zahájením stavby, která měla být dokončena do 31. 12. 2021, došlo. Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.).

22. V daném případě bylo stavebním úřadem, respektive žalovaným rozhodováno o prodloužení platnosti stavebního povolení, a to na základě žádosti žalobce ze dne 20. 10. 2004 ve vztahu ke stavebnímu povolení ze dne 30. 6. 2000, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2000.

23. Stavební povolení s vyznačenou doložkou právní moci je jedním z podkladových rozhodnutí vztahující se k rozhodnutí o prodloužení stavebního povolení, kdy na jeho základě stavební úřad je povinen posoudit splnění formálních podmínek řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení. Předmětem řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení je tedy jednak posouzení dodržení formálních podmínek pro rozhodnutí vyplývajících z § 67 a násl. stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a dále posouzení důvodu žádosti ve vztahu ke skutečnostem, které aktuálně souvisejí se stavbou, které by mohly představovat takovou zátěž pro veřejný zájem a právem chráněné zájmy jiných subjektů. Řízení o prodloužení stavebního povolení není pokračováním stavebního řízení a nelze v něm posoudit, zda zde již v době rozhodování o stavebním povolení byly překážky k vydání rozhodnutí, jímž se stavba povoluje.

24. V daném případě žalovaný při rozhodování vycházel zejména z kontrolní prohlídky, která byla provedena dne 2. 5. 2022, při které bylo zjištěno, že stav na místě odpovídá stavu zjištěnému při předchozí kontrolní prohlídce, která byla vykonána dne 24. 9. 2018. Tato kontrolní prohlídka byla vykonána stavebním úřadem, přičemž o této kontrolní prohlídce byl sepsán protokol a současně s tím byla i pořízena fotodokumentace, ze kterého je patrno, že na pozemku ve vlastnictví žalobce parcel. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora nebyla zahájena žádná stavební činnost, tedy, že stav odpovídá stavu, který byl zjištěn při předchozí kontrolní prohlídce dne 24. 9. 2018. Skutečnosti, které byly kontrolní prohlídkou zjištěny žalobce nerozporuje, když tyto skutečnosti vyplývají rovněž i z odůvodnění rozsudku ze dne 7. 12. 2020 č. j. 63 A 3/2020–51, rovněž tak i z rozsudku NSS č. j. 1 As 508/2020 –27.

25. Žalobce v žalobě namítá, že o této prohlídce nebyl správním orgánem vyrozuměn a není mu zřejmé, jak mohla prohlídka proběhnout na pozemku, který je oplocen s uzamčením. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že tato kontrolní prohlídka nebyla prováděna přímo na pozemku žalobce, nýbrž ze sousedního přístupného pozemku, kdy jejím předmětem bylo zjišťování, zda na pozemku parcel. č. 1155/1 v k. ú. Měšice u Tábora probíhá stavební činnost, či zda je stav pozemku beze změny, proto měl za to, že účast vlastníka pozemku na kontrolní prohlídce není povinná a ani nezbytná.

26. V daném případě byla stavebním úřadem provedena kontrolní prohlídka dle stavebního zákona § 133 a § 134, kdy pro vstup na pozemek a do stavby při kontrolní prohlídce platí běžná ustanovení § 172 stavebního zákona. Při kontrolní prohlídce stavební úřad dle § 133 odst. 2 stavebního zákona zejména zjišťuje dodržení rozhodnutí stavebního úřadu týkajícího se stavby a nebo pozemku. V daném případě, jak vyplývá z vyjádření žalovaného tato kontrolní prohlídka nebyla provedena přímo na pozemku žalobce, ale ze sousedního pozemku, přičemž následně mohl žalobce se s protokolem o kontrolní prohlídce seznámit, neboť žalovaný tento protokol zahrnul mezi podklady pro rozhodnutí ve věci a vyzval žalobce opatřením ze dne 11. 5. 2022, aby se před vydáním rozhodnutí s těmito podklady rozhodnutí seznámil a eventuálně se k ní i vyjádřil. Žalobce této možnosti nevyužil, dne 25. 5. 2002 však zaslal vyjádření, ve kterém uvedl, že pro posouzení věci není zásadní stav předmětného pozemku, ale skutečnost, že s ohledem na nastalé změny v území, již nelze stavební záměr dle předmětného stavebního povolení realizovat. Realizace stavby je v rozporu se záměrem využití území, a to stavby dálnice D3, a proto v očekávání dalšího vývoje stavby dálnice si proto počínal s péčí řádného hospodáře, aby předešel vzniku škody a práce tedy na pozemku neprováděl. Ve vyjádření rovněž uvedl, že stav pozemku je mu znám, rovněž je mu i známa i rozhodovací praxe soudu ohledně možnosti prodloužení platnosti stavby stavebního povolení u staveb, které po desítky let nebyly zahájeny, a proto bude tato skutečnost v daném případě i respektovat. Žalobce tedy se závěrem kontrolní prohlídky souhlasil.

27. Dle soudu nebylo povinností žalobce vyzývat k účasti na kontrolní prohlídce v případě, že nebylo nutné ze strany žalobce zajistit vstup na pozemek při kontrolní prohlídce. Žalobce by byl povinen účasti kontrolní prohlídky pouze v případě, že by byl stavebním úřadem k tomu vyzván, z čehož vyplývá, že účast vlastníka pozemku na kontrolní prohlídce nebyla povinná a nezbytná, přičemž žalobce ani neuvádí, že by byl tímto postupem stavebního úřadu byl nějak krácen na právech.

28. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný zamítl odvolání žalobce s odkazem na rozsudek NSS č. j. 1 As 508/2020 – 27 a č. j. 4 As 272/2015 – 53, neboť nyní jsou na stavby kladeny podstatně vyšší nároky než–li tomu bylo v době její přípravy a povolení. Soud se zcela ztotožňuje s odůvodněním uvedeným na straně 6 – 7 napadeného rozhodnutí, neboť smyslem stavebního povolení je, aby se stavbou bylo započato a stavba byla ukončena v termínu uvedeném ve stavebním povolením, neboť jinak zcela popírá smysl časové omezení stavebního povolení. Nelze vyhovět žádosti žalobce a prodloužit předmětné stavební povolení na uvedenou stavbu, která by při aplikaci současných právních předpisů nebyla povolena. Správně bylo i žalovaným poznamenáno, že v případě uplynutí dalšího času může dojít tak i ke změně podmínek v území, k čemuž v daném případě došlo, což i sám žalobce připouští, že předmětnou stavbu realizovat nelze s ohledem na výstavbu dálnice D1.

29. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by bylo žalobci ze strany správních orgánů vytýkáno, že ve stavbě nepokračuje a stavební činnost neprovádí. Bylo jimi pouze konstatováno skutkové zjištění. Jestliže byla na základě stavebního povolení povolena předmětná stavba, nebylo ze strany žalobce důvodu vyčkávat na vyřešení možného sjezdu dálnice D3. Pokud je žalobcem uváděno, že stavební úřad vyhodnotil, že na předmětném pozemku byla stavba zahájena, žalobce respektoval stanoviska a v investicích nepokračoval, tak není soudu zřejmé, jaká stanoviska ze strany žalobce byla respektována, jestliže pouze je jím obecně odkazováno na „stanoviska“, která nejsou konkretizována, proto soud se nemůže s touto námitkou vypořádat. Jak vyplývá z pořízené fotodokumentace, v rámci kontrolní prohlídky dne 2. 5. 2022, není sporu o tom, že stavba předmětného autosalonu zahájena nebyla. Žalobce nedůvodně argumentuje osvědčením z roku 2005, jestliže jako nezákonné bylo zrušeno, neboť osvědčovalo právní stav, který neměl oporu ve skutkových zjištění. Soud proto učinil závěr, že správně žalovaný nepřistoupil k prodloužení stavebního povolení ohledně stavby povolené před desítkami let.

30. Námitky žalobce uvedené v žalobě v bodě 5 a 6 ohledně vlivu budování dálnice D3 soud považuje za zcela neopodstatněné, neboť důvodem nevyhovění žádosti o prodloužení platnosti stavebního povolení nebyla skutečnost, že by stavbu nebylo možnost realizovat právě z tohoto důvodu. Zcela hypoteticky je proto žalobcem odkazováno na možnost vlivu budování dálnice D3, kdy v případě, že by vystavěl autosalon by stát přikročil k omezení jeho vlastnických práv za náhradu. K tomu soud poznamenává, že v současné době se vede řízení ohledně výmazu břemene jízdy na předmětný pozemek ze sousedního pozemku, který byl vyvlastněn, tedy žalobci zanikne věcné břemeno práva jízdy, na základě kterého měl k pozemku přístup.

31. Zcela nedůvodně je i žalobcem odkazováno na povolení změny stavby dle § 118 zákona č. 183/2006 Sb. před její dokončením, neboť v případě řízení o změny stavby dle § 118 zákona č. 118 zákona č. 183/2006 Sb., se jedná o úpravu již vydaného rozhodnutí týkajícího se konkrétní stavby, kdy stavební úřad může v případech, které jsou odůvodněny, na žádost stavebníka udělit povolení ve změně stavby před jejím samotným dokončením. Změna stavby je tedy definována stavebním zákonem jako změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem. Odkaz na toto řízení o změně provádění stavby před jejím dokončením je zcela irelevantní, jestliže se v daném případě jedná o řízení o prodloužení platnosti stavebního povolení. V daném případě bylo povinností žalobce provádět stavbu podle stavebního povolení z roku 2000, když tuto stavbu bylo jeho povinností dokončit do 31. 12. 2004. Jestliže stavba nebyla jím zahájená, přičemž v důsledku uplynutí času došlo k podstatným změnám, jak ve stavebních materiálech, tak i technologických procesech, žádosti o prodloužení doby platnosti stavebního povolení dnes již nelze vyhovět. Tento závěr má oporu v judikatuře NSS, když shodně je soudem odkazováno na rozsudky NSS, na které odkazoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, a to zejména rozsudek 5 As 508/2020– 27 a rozsudek NSS č. j. 4As 272/2015–53. Závěr a náklady řízení 32. Správní orgány zjistily správně skutkový stav a v souladu se zákonem vyvodily své i skutkové závěry. Krajský soud se s posouzení věci správními orgány zcela ztotožnil a neshledal žalobní námitky za důvodné. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle 78 odst. 7 s.ř.s.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

34. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí soud uložil, rozhodl soud tak, že ani ona nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud sice vyzval osobu zúčastněnou na řízení k vyjádření k žalobě ovšem nejedná se o uložení povinnosti, neboť s jejím nesplněním není spojen žádný nepříznivý následek, jde pouze o poučení o tom, že se osoba zúčastněná na řízení má právo vyjádřit k žalobě. Proto osoba zúčastněná na řízení tak v zásadě nemá právo na náhradu nákladů za zastoupení ani hotových výdajů. Důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě soud neshledal.