57 A 21/2017 - 181

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci Navrhovatelů: a) Obec Vidov, sídlem Vidov 51, České Budějovice b) Obec Plav, sídlem Plav 57, České Budějovice c) Obec Borovnice, sídlem Borovnice 60, České Budějovice d) D. S., bytem X e) J. G., bytem X f) R. M., bytem X g) M. M., bytem X h) L. M., bytem X i) Ing. J. T., bytem X j) Přátelé Vidova a okolí, sídlem Vidov 34, České Budějovice všichni zastoupeni advokátem JUDr. Milošem Tuháčkem sídlem Převrátilská 330, Tábor proti odpůrci: Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o návrhu na zrušení záměru D26/2 Jižní tangenta – II. etapa, vymezeného v opatření obecné povahy – 1. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14.1, takto:

Výrok

I. Návrh navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy - 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14.1 v části II. etapa Jižní tangenty České Budějovice, se zamítá.

II. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Návrhem doručeným dne 20. 12. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé domáhali přezkoumání části opatření obecné povahy, a to části II. etapa Jižní tangenta České Budějovice – 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje schválené usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje dne 18. 12. 2014 č. j. 395/2014/ZK-14.

1. Návrh se tedy vztahoval k části II. etapy Jižní tangenty České Budějovice části. Navrhovatelé mají za to, že opatření obecné povahy nebylo vydáno v souladu se zákonem, a to především z důvodu porušení právních předpisů a ignorace soudní judikatury a porušení principu proporcionality. Navrhovatelé byli vydáním opatření obecné povahy zkráceni na právu vlastnickém, jakož i na právu na ochranu zdraví a na právu na příznivé životní prostředí.

2. Aktivní legitimace navrhovatelů a) až c) je dána tím, že jsou dotčenými obcemi, jimiž prochází II. etapa Jižní tangenty České Budějovice. Dále aktivní procesní legitimace vyplývá i z ustálené soudní judikatury NSS, a to např. z rozhodnutí ze dne 20. 3. 2014 č. j. 9 Aos 2/2012-77, dle kterého je aktivní procesní legitimace obce podle § 101a odst. 2 s. ř. s. neomezená a není podmíněna tvrzením o zkrácení na subjektivních právech.

3. Navrhovatelé d) až i) jsou fyzickými osobami, jejichž nemovitosti se nachází v blízkosti plánované II. části Jižní tangenty. V důsledku předmětné stavby by jednak byli omezeni na svém vlastnickém právu, na právu na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí v důsledku hluku, prachu a rovněž v důsledku stavby by mohlo dojít ke znehodnocení zdroje pitné vody. Žalobci mají za to, že jsou v předmětném řízení aktivně procesně legitimováni, neboť v rámci územního řízení již není možné se účinně vyjádřit k otázce, zda bude určitá stavba realizována či nikoliv.

4. Navrhovatel j) je regionálním spolkem, který má sídlo na regulovaném a Jižní tangentou dotčeném území. Spolek si klade za cíl mimo jiné práci v krajině, sázení stromů apod. Jeho cílem je tedy přispívat k příznivému životnímu prostředí. V souvislosti s tím, je odkazováno na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009-120.

5. Navrhovatelé namítají absenci posouzení variant, ke kterému nebylo přistoupeno. Požadavek na vyhodnocení a porovnání variant či alternativ vzneslo Ministerstvo životního prostředí ve svém vyjádření k návrhu Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ze dne 5. 4. 2012 č. j. 19835/ENV/12, kde se uvádí, že při novém vymezování ploch a koridorů je požadováno v maximální možné míře prověřovat řešení ve variantách nebo alternativách. V případě variantního řešení záměru vyhodnotí posuzovatel všechny dostupné varianty v aktualizaci ZÚR JČK z hlediska jejich přípustnosti se zájmy ochrany přírody. Podle navrhovatelů je realizace tangenty nadbytečná a její dopady jsou z velké většiny negativní. Navrhovatelé v souvislosti s nezbytností variantního posouzení poukazují na rozsudek NSS č. j. 8 Aos 2/2013-85, rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008 č. j. 9 Ao 1/2008-34, rozsudek NSS č. j. 7 Aos 2/2012-58 a rozsudek NSS č. j. 1 Ao 7/2011-526. Rovněž v popisu navrhovaných opatření je předcházení kumulativním a synergickým vlivům. Ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí je rovněž požadavek prověřit variantně územní studii vedení silničního nebo železničního koridoru, aby mohla být preferována varianta s nejmenším negativním vlivem na životní prostředí. V souvislosti s tím navrhovatelé odkazují na posouzení Dipl. Ing. O. z listopadu 2017. Podle navrhovatelů je nezbytné při posouzení možných variant se zabývat otázkou, zda existují varianty, které by neprotínaly ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně, nevylučovaly chemické ošetřování vozovky a nevylučovaly přepravu nebezpečných látek. Posouzení vlivu koncepce na životní prostředí toto variantní posouzení neobsahuje, což je závažnou vadou.

6. Dále navrhovatelé namítají pochybení při posouzení nezbytnosti realizace Jižní tangenty. Předmětné opatření definuje zájmové území jako: „koridor D26/2, návrh nové silnice pro napojení mezinárodního letiště České Budějovice na silnici II/156 s návazností na Nové Hrady a dále do Rakouska na St. Pölten a Vídeň, obvyklá šíře koridoru 200 m“. Navrhovatelé uvádí, že z dopravně technického posouzení Dipl. Ing. O. vyplývá, že pokud jde o význam Jižní tangenty, jako součásti spojnice přes Nové Hrady dále do Rakouska, tak je tento prakticky zanedbatelný. Podle navrhovatelů je proto zařazení Jižní tangenty nadbytečné. Stavební zákon ukládá, aby byly zhodnoceny nejen vlivy provedení koncepce, nýbrž též vlivy jejího neprovedení tj. tzv. nulové varianty. Smyslem postupu je získat co nejobjektivnější podklad pro zhodnocení, jaké klady a zápory přinese koncepce oproti situaci, kdyby koncepce schválena nebyla. Navrhovatelé mají za to, že Jižní tangenta II. etapa je zcela zbytečná, neboť na ní není žádné větší osídlení či průmysl. Většina dopravy je místní, s cílem dojíždění do zaměstnání do Českých Budějovic. Podle koncepce optimalizace dopravní sítě (Mott MacDonald, 2011) je realizace této stavby jako jedna z mála na území ORP České Budějovice hodnocena nízkou prioritou. Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že studie proveditelnosti stavby Jižní tangenta, která zpřesnila vedení trasy, prokázala potřebu realizace této komunikace. Odpůrce dle navrhovatelů nesprávně převzal prognózu dopravní zátěže I. etapy i pro potřeby II. etapy a tím chtěl zidealizovat potřebu a nutnost II. etapy. Jedná se o zbytečné, necitelné a nevhodné umístění do krajiny o zbytečné zhuštění silniční sítě. Podle navrhovatelů by Jižní tangenta nezlepšila dopravní situaci, řidiči z Plava, Vidova, Nedabyle a dalších obcí pojedou při cestě do Českých Budějovic po tangentě na západ a napojí se na silnici od Českého Krumlova, respektive od Kaplice do Českých Budějovic, na níž se již v současnosti vyskytuje nezřídka dopravní zácpa. Za další pochybení považují skutečnost, že má dojít k vyloučení chemických látek, soli při ošetřování vozovky u Jižní tangenty, která v mimoúrovňové křižovatce Roudné tvoří křížení s dálnicí. Dochází tak ze strany odpůrce ke značné bagatelizaci daného problému, neboť i laik je schopen vyvodit důsledky, které tato skutečnost bude mít na bezpečnost provozu v zimním období. Dále navrhovatelé odkazují na dopravní posouzení Dipl. Ing. O., ze dne 30. 10. 2017, dle něhož došlo k pochybení, jelikož bylo opomenuto, že se stavbou Jižní tangenty by nová napojení obcí odpovídající změněným dopravním tokům měla získat postavení silnice III. třídy odpovídajícími parametry, a to až do intravilánu obce, a nikoliv pouze v nezbytně nutném rozsahu vyvolaném samotnou stavbou.

7. Navrhovatelé namítají, že nemohlo dojít k řádnému posouzení vlivů na životní prostředí, neboť v dokumentu Vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí se o Jižní tangentě téměř nehovoří. Navrhovatelé dále odkazují na § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ohledně krajinného rázu, když v souvislosti s tím poukazují na rozhodnutí NSS č. j. 5 Ao 1/2009-198. Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že je předmětný záměr v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje veden pod koridorovým označením D26/2 a má statut veřejné prospěšnosti, neboť veřejným prospěchem nemusí být pouze realizace dopravních staveb, ale také zachování příznivého životního prostředí. Dále navrhovatelé namítají, že ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí mezi výčtem koridorů, u kterých se mohou objevit negativní vlivy, tangenta chybí. Proto uvádí oblasti, do kterých II. etapa Jižní tangenty negativně zasahuje.

8. Navrhovatelé namítají, že plánovanou stavbou by došlo k výraznému zásahu do krajinného rázu, neboť se jedná o převážně rovinatý terén, nad nímž by byla umístěna tato stavba. Nejvýznamnější zásah lze předpokládat v nezarostlých částech komunikace Roudné – Plav a dále v některých nezarostlých místech od komunikace vedoucí z Vidova směrem na úpravnu pitné vody. Dojde tak k narušení přírodní charakteristiky krajinného rázu v území, kde se významně uplatňují prvky ÚSES. Realizací záměru dojde ke fragmentaci biocenter a biokoridorů, zejména lesních porostů. VKP definované zákonem se nacházejí roztroušené po celém území. Jedná se o lesy, vodní toky, rybníky a údolní nivy. Z významných prvků registrovaných v zájmovém území se vyskytuje prameništní louka severozápadně od obce Heřmaň. Jedná se o polopřirozenou prameništní louku s převahou skřípiny lesní. Přibližně 160 m severně od koridoru se nachází prameništní louka jižně od obce Nedabyle tvořená travinobylinnými porosty v prameništi potoka. Záměrem by tedy došlo k narušení prostupnosti krajiny mezi obcemi a jejich hospodářským a rekreačním zázemím. Rovněž v případě realizace záměru dojde ke zmaření projektu již realizované cyklostezky č. 1018 mezi Českými Budějovicemi, Plavem a dalšími obcemi. Tím by došlo ke ztrátě rekreačního potenciálu příměstského území a následnému zvýšení provozu na komunikacích kraje. Realizací záměru rovněž dojde k trvalému záboru půdy, a to jednak zemědělského půdního fondu, tak pozemků určených k plnění funkcí lesa. Realizací záměru rovněž dojde v předmětných úsecích k trvalému odnětí PUPFL a tím k oslabení a ohrožení stabilizační funkce lesa. Dále navrhovatelé poukazují na strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR, ve které je hodnoceno nulou, tedy jako neutrální/nehodnocené v rámci Zásad územního rozvoje. S tím navrhovatelé nemohou souhlasit s ohledem na reálnou možnost zásahu do VKP vlhkých luk apod.

9. Dále je navrhovateli namítán zásah do hydrogeologických poměrů, když v souvislosti s tím je jimi poukazováno na hydrogeologické stanovisko RNDr. K. ze dne 26. 9. 2017. V předmětném stanovisku je mimo jiné konstatováno, že dosavadně uvažovaná řešení jsou nedostatečná s tím, že není možné uvažovat s představou, že podle obecně doporučených opatření se nic nestane, a když ano, tak se bude monitorovat důsledek. Navržená opatření musí zamezit poškození jakosti a množství podzemních vod, avšak také musí být technicky proveditelná. Navrhovatelé mají za to, že při hydrogeologickém posouzení došlo k zásadnímu pochybení, a to s odkazem na hydrogeologický posudek vypracovaný RNDr. K. Podle navrhovatelů by měl být chráněn zdroj pitné vody ze zvodně nedabylské pánve. Jako další riziko považují skutečnost, že tangenta je vedena ochranným pásmem nouzového zásobování Úpravny vody Plav z řeky Malše a přemostění řeky je vedeno pouhých 800 m proti proudu od tohoto zdroje vody. Na tomto zdroji vody je závislé zásobování 400 000 obyvatel kraje v případě kolapsu přívodu vody z přehrady Římov. Podle navrhovatelů nelze 100% vyloučit havárii vozidla na mostním tělese s únikem ropných látek, technickou či jinou závadu na přívodu vody z přehrady Římov. V souvislosti s hydroekologickými poměry rovněž navrhovatelé poukazují na hydrogeologické vyjádření RNDr. L. P. ze dne 27. 11. 2017 a Hydrogeologické společnosti s.r.o., dle něhož dojde k významnému zásahu do vnitřního ochranného pásma, kdy je v různých částech pásma nebezpečí poškození jakosti podzemní vody z povrchu velmi rozdílné, od žádného až po fatální. Navrhovatelé dále namítají absenci posouzení vlivu na omezení infiltrace srážkových vod do podzemních kolektorů, tj. zda silnice proběhla infiltračními oblastmi, respektive jak dojde k omezení infiltrace znepropustněním ploch a odvedením srážkových vod. Rovněž ve vyhodnocení vlivu na životní prostředí absentuje zjištění, zda záměr zasáhne současné monitorovací vrty a jiné sledované objekty sloužící k monitoringu podzemní vody. Dále postrádají závěr, jakým způsobem bude v době stavby i po ní prováděn monitoring hladin, respektive kvality na nově zbudovaných vrtech, respektive jak bude provázán se současným monitoringem a zjištěním, zda nejsou na trase plánovaného záměru nevyužívané a hlavně nesanované vrty z minulosti. Podle navrhovatelů rovněž může dojít ke znečištění samotné řeky Malše, která je v celém zájmovém území významným tokem dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 178/2012 Sb. V důsledku realizace Jižní tangenty by došlo k zásahu do podzemních vod, a to nejen v průběhu výstavby, ale i v průběhu jejího užívání, neboť srážkové vody odtékající z komunikace mohou být znečištěny zejména v zimním období rozpuštěnými solemi. Stavbou by tedy došlo k narušení ekologické stability a jedná se o nezvratné zásahy do vodního prostředí.

10. Dále navrhovatelé poukazují na rozpor s Generelem krajinného rázu Jihočeského kraje z března 2009. Na generel údajně mají vazbu právě Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje „v části krajinářského hodnocení, kdy jeho závěry jsou přebírány do závazné části návrhu ZÚR i do jejich odůvodnění“. Dle generelu se oblast krajinného rázu Českobudějovická pánev vyznačuje vlhkými loukami a mokřinami a mezi podmínkami ochrany krajinného rázu je uvedena povinnost chránit cenné polohy vlhkých a rašeliništních luk, zachování přírodních cenností rybniční krajiny.

11. Opatření obecné povahy je rovněž v rozporu s PÚR 2015, dle něhož má povinnost respektovat veřejné zájmy např. ochrany biologické rozmanitosti a kvality životního prostředí.

12. Navrhovatelé dále namítají nedostatečný biologický průzkum lokality ve vztahu k fauně a floře, neboť při posuzování vlivu koncepce na životní prostředí nebyl zohledněn výskyt zvláště chráněných živočichů a rostlin vyjmenovaných ve vyhlášce, konkrétně nebyl brán vůbec v potaz výskyt ohroženého ptactva. V dotčeném území se vyskytuje např. kriticky ohrožený druh morčák velký, dále kavka obecná, hohol severní a ledňáček říční a rovněž tak v lokalitě Bahna byl v roce 2017 zaznamenán silně ohrožený druh žluvy hajní a ohrožený druh lejsek šedý. Rovněž v lokalitě je kriticky ohrožený druh velevruba malířského či silně ohrožená vydra říční či užovka hladká. Tento výčet není úplný, jedná se pouze o výčet příkladmý. Předmětnou stavbou by došlo k trvalému ovlivnění širšího území hlukem a provozem dopravy, což pro mnoho druhů může znamenat ztrátu atraktivity území a postupné vymizení. Ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí je k požadavku „zachování rozmanitosti krajiny a biotopů nezbytných pro život populací zvláště chráněných a dalších významných druhů rostlin a živočichů“ uvedeno hodnocení nula, což znamená neutrální/nehodnoceno v rámci ZÚR. Podle žalobců se jedná o regionálně významné území, a proto je-li nutno v krajině zachovat dostatek reliktních stanovišť s vysokou biodiverzitou, musí se v maximální míře chránit existující porosty, což je v daném případě zcela opomíjeno.

13. V Tabulce 18 nazvané Zahrnutí požadavků obsažených ve vyjádření MŽP k návrhu zprávy o uplatňování Zásad do aktualizace ZÚR JČK je požadavek u všech nových či upravených opatření vyhodnotit jejich vliv na životní prostředí a veřejné zdraví. Toto vyhodnocení vlivu na všechny složky provedeno nebylo a už vůbec ne v konkrétní vazbě na Jižní tangentu.

14. Navrhovatelé dále namítají absenci posouzení kumulativních a synergických vlivů. Při posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) ve vztahu k II. etapě Jižní tangenty. V dotčeném území bude umístěna kromě Jižní tangenty také dálnice D3 a dále železniční koridor České Budějovice – České Velenice, v důsledku čehož se navrhovatel č. 1 ocitne v obklíčení dopravních staveb. Dojde tak k zásahu do práva na příznivé životní prostředí obyvatel zvýšeným hlukem, prašností, vibracemi a také k zásahu do pohody bydlení, psychické pohody těchto obyvatel. Je proto neakceptovatelné, aby ve vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí nebylo k Jižní tangentě téměř nic uvedeno, proto mohou nastat mírné negativní synergické a kumulativní vlivy na ovzduší u koridoru pro silniční stavby D1 (dálnice D3, D7 silnice I/20) D26 (dálniční přivaděč – Jižní tangenta České Budějovice). Pouze takovéto konstatování je uvedeno k Jižní tangentě.

15. Rámcový obsah hodnocení SEA vyplývá z přílohy stavebního zákona a z přílohy I. směrnice SEA a musí zahrnovat alespoň popis vhodné metodologie zjištění a popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly negativně být ovlivněny, identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů, posouzení těchto vlivů, vymezení kompenzačních opatření a stanovení pravidel, monitorování kumulativních a synergických vlivů. K Jižní tangentě nebyla tato kompenzační opatření stanovena žádná, odpůrce tedy zcela rezignoval na stanovení jakýchkoli pravidel monitorování kumulativních a synergických vlivů. Pouze stanovil „není navrženo žádné speciální monitorování ssk vlivu“.

16. Ve Vyhodnocení vlivů je uvedeno, že ve vymezení koridoru a ploch pro veřejnou dopravní infrastrukturu došlo k poměrně významným změnám s tím, že všechny změny jsou podchyceny v hodnocení vlivu na životní prostředí. S tím však navrhovatelé nesouhlasí, ve vztahu k Jižní tangentě zde není uvedeno téměř ničeho. Navrhovatelé odkazují na stanovisko Dipl. Ing. O. s tím, že nezbytnost posuzovat tyto vlivy vyplývá i ze soudní judikatury NSS např. z rozsudku č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. j. 4 Aos 1/2012-114, č. j. 9 Ao 4/2011-78 a č. j. 1 Ao 7/2011-526. Navrhovatelé proto mají za to, že v případě Jižní tangenty nesprávně byl záměr Jižní tangenta účelově rozdělen na dvě části, kdy nejprve došlo k akceptaci té méně kontroverzní části a následně má přijít na řadu část II. která má být prosazena s odůvodněním, že jinak by nenavazovala na předešlou, méně kontroverzní část.

17. Navrhovatelé rovněž namítají rozpor s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a 19 stavebního zákona. Když v souvislosti s tím odkazují na rozsudek NSS č. j. 9 Ao 7/2011-578.

18. Dále je navrhovateli namítáno, že z příloh studie proveditelnosti vyplývá, že Jižní tangenta povede přes záplavové území, proto stavbou Jižní tangenty dojde k vytvoření příčných překážek v inundaci, což povede ke zhoršení přirozených odtokových poměrů. V rámci záplavového území je však nutné zachovávat možnost rozlivu vody, v případě povodní by tak došlo ke zvyšování hladiny v území nad tělesem komunikace proti proudu řeky. Vyhodnocení vlivů k PÚR uvádí, že každým objektem situovaným v záplavovém území jsou zhoršovány odtokové poměry a v důsledku toho se zvyšují celkové ničivé důsledky povodně. Dále je striktně stanoveno, že vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umísťovat do nich veřejnou infrastrukturu lze jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Varianta se zemními náspy v inundaci je proto v rozporu s Nařízením vlády č. 262/2007, kterým se vyhlašuje závazná část Plánu hlavních povodí ČR, které je pro státní správu a samosprávu závazné. Je v něm uvedeno, že v rámci prevence před povodněmi je třeba omezovat aktivity v záplavových územích zhoršující odtokové poměry a zvyšující povodňová rizika.

19. Navrhovatelé zásadně nesouhlasí s umístěním záměru, neboť je spojen s nepřiměřenými negativními vlivy. Stavbou dojde k zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, dojde zejména ke snížení tržní hodnoty jejich nemovitostí, proto zejména s ohledem na absenci proporcionality převažuje zájem na ochraně majetku před veřejným zájmem na výstavbě Jižní tangenty. Navrhovatelé mají za to, že dojde k zásahu do jejich vlastnického práva, práva na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí v důsledku zvýšení prašnosti, hluku a vibrací. V souvislosti s tím navrhovatelé nesouhlasí s hodnocením ve vztahu k opatření obecné povahy, které bylo hodnoceno jako neutrální, jestliže obyvatelé Vidova budou následkem realizace Jižní tangenty v obklíčení dopravních staveb.

20. Navrhovatelé namítají rozpor zásahu do práv se zásadou proporcionality, neboť mají za to, že není naplněn požadavek neexistence vhodnějšího prostředku k dosažení sledovaného cíle, kterým je plánovaný úsek D42/1. V této souvislosti je významným faktorem časová posloupnost a provázanost realizací jednotlivých záměrů, kde II. etapa Jižní tangenty se nachází v kategorii s nízkou prioritou.

21. Rovněž nebyl naplněn požadavek, aby opatření obecné povahy omezovalo své adresáty co nejméně, neboť pokud zvážíme variantu, kdyby k realizaci Jižní tangenty nedošlo, bylo by tak možné využívat komunikaci, která již existuje a bude pouze modernizována, poobchvatový úsek, který bude tak jako tak realizován, avšak především, a to je nejdůležitější, komunikace, která bude Jižní tangentě svým účelem konkurovat, pak musíme jednoznačně dospět k závěru, že minimalizací zásahu se současným dosažením zamýšleného cíle lze dosáhnout právě realizací tzv. nulové varianty a využití D42/1. Poslední podmínkou, která nebyla naplněna, je požadavek úměrnosti opatření obecné povahy sledovanému cíli. Realizací Jižní tangenty by došlo k závažnému zásahu do krajinného rázu, který je součástí práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí zaručeného č.l. 35 Listiny základních práv a svobod, k zásahu do jejich práva na ochranu zdraví zaručeného č.l. 31 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu vlastnictví. Je nesporné, že takto závažné zásahy do práv a zájmů navrhovatelů i zájmu veřejného není vyvážen jinými veřejnými zájmy, které ve prospěch vybudování silniční stavby svědčí. Je tedy nesporné, že takto závažné zásahy do práv a zájmů navrhovatelů, ale i veřejných zájmů nejsou proporcionální sledovanému cíli, kterým je nadbytečná realizace dalšího silničního úseku. Má-li být záměrem zasaženo do práv obyvatel daného území, musí jít o záměr, který je přiměřený cíli, k němuž směřuje.

22. Jestliže odpůrce argumentuje tím, že Jižní tangenta byla územně-plánovací dokumentací kraje řešena již v územním plánu velkého územního celku českobudějovické sídelní a regionální aglomerace, nelze dle navrhovatelů vyloučit posouzení variant tohoto záměru, neboť stavba byla do mapy narýsována za socialistické éry, kdy se k ní místní obyvatelé nemohli vyjadřovat. Automatické přebírání socialistických plánů nekoresponduje s duchem posuzování vlivů na životní prostředí a činí ho víceméně formálním. Navrhovatelé mají za to, že by se nemělo rezignovat na použití zdravého rozumu, neboť výhody stavby jsou opravdu minimální v porovnání se zásahy, ke kterým v případě její realizace dojde. Záměr je proto absolutně v rozporu s principem proporcionality. Navrhovatelé proto navrhují, aby opatření obecné povahy ohledně části II. etapa Jižní tangenty bylo zrušeno dnem vyhlášení tohoto rozsudku.

II. Vyjádření odpůrce k žalobě

23. Odpůrce nezpochybnil aktivní procesní legitimaci navrhovatelů. Poukázal na to, že navrhovatelé měli možnost uplatnit námitky v procesu pořizování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, tuto možnost však navrhovatelé nevyužili, pouze obec Vidov uplatnila námitku k vymezení koridoru územní rezervy D/H, byť o možnosti uplatnit námitky byli informováni. Odpůrce proto neměl možnost v návrhu namítanými skutečnostmi se zabývat. Navrhovatelé proto v rámci projednávání napadeného opatření nehájili účinně svá práva. Byli nečinní. Odpůrce poukázal na to, že pro záměr D26/2 byla zpracována dokumentace k posouzení vlivu záměru na životní prostředí. V návrhu uváděné negativní účinky stavby na životní prostředí byly po vydání napadeného opatření posuzovány i v rámci řízení „posuzování vlivu záměrů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů“. Toto řízení bylo zahájeno dne 14. 1. 2015 a ukončeno vydáním souhlasného závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí dne 14. 10. 2016.

24. K námitce absence posouzení variant odpůrce uvedl, že souhlasí s navrhovateli, že požadavek na vyhodnocení a porovnání variant či alternativ vzneslo ministerstvo životního prostředí ve vyjádření k návrhu Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje dne 5. 4. 2012, kde uvádí „při novém vymezování ploch a koridorů požadujeme v maximální možné míře prověřovat řešení ve variantách nebo alternativách“. Tento požadavek však dle odpůrce nebyl uplatněn paušálně pro všechny záměry, ale pouze pro ty záměry, u kterých se to v průběhu pořizování ukáže vhodné a potřebné. V případě navrhovateli napadeného koridoru D26/2 se nejednalo o nově navrhovanou trasu, ale o prověření a úpravy koridoru územní rezervy D/H, k jehož vymezení nebyly navrhovateli, vyjma obce Vidov, uplatněny námitky. Vedení koridoru navíc je předurčeno nutností napojení komunikace na dálniční křižovatku Roudné a délkou navrženého koridoru s napojením na stávající silnici II/156 na území obce Nová Ves. Stavba dálnice včetně dálniční křižovatky Roudné byla umístěna územním rozhodnutím ze dne 28. 8. 2008, jehož platnost byla prodloužena dne 23. 8. 2011. Územní rozhodnutí pro stavbu dálnice bylo tedy vydáno v době před zpracováním návrhu napadeného opatření i Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a bylo tak pro napojení Jižní tangenty na dálnici D3 závazné a odpůrce neměl možnost umístění křižovatky ovlivnit. K vymezení Jižní tangenty bylo konstatováno odpůrcem, že s ohledem na rozvíjející se zástavbu nelze nalézt takovou variantu trasy, která by vyhovovala všem. Zvolená trasa je vymezena mimo zastavěné území a mimo zastavitelné plochy obcí. Ze zákona neplyne povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení. Taková povinnost může být stanovena některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivu na životní prostředí, a jednak může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování Zásad územního rozvoje. To se v tomto případě nestalo a variantní řešení nebylo požadováno. Z hlediska vlivu na životní prostředí byla mimo navrženou variantu posuzována nulová varianta. Tento postup je dle odpůrce u posuzování koncepcí běžný a obvyklý a není v rozporu s § 45i zákona o ochraně přírody. V § 45i není ani stanoveno, jaké varianty mají být předkladatelem zpracovány a následně vyhodnoceny. Odpůrce má za to, že jestliže trasa pro vymezení záměru v napadeném opatření vycházela z trasy dříve vymezené územní rezervy, byla prověřena zpracovanou studií a řešení variant v průběhu projednání napadeného opatření nikdo nepožadoval, bylo by v rozporu se zásadou hospodárnosti a šetrného nakládání s veřejnými prostředky, kdyby bylo přistoupeno ke zpracování dalších podkladů.

25. Připomínky navrhovatelů a) až c) k vymezení záměru stavby byly uplatněny až v roce 2017, tedy více než dva roky poté, co byl záměr stavby Jižní tangenty již vymezen, a poté co byla zpracována i dokumentace k posouzení vlivu stavby na životní prostředí a vydáno souhlasné závazné stanovisko k záměru, zadal odpůrce jako podklad pro další jednání zpracování „dopravně inženýrského posouzení intenzit dopravy na Jižní tangentě České Budějovice, II. etapa a navazující komunikací tak, aby byl jednoznačně posouzen přínos a potřeba plánované komunikace pro další stupně řízení. Z toho vyplynulo, že stavba Jižní tangenty bude mít pozitivní vliv na snížení dopravních zátěží na stávající síti komunikací a přilehlých obcí a dojde ke zkrácení dojezdových časů z přilehlých obcí. Odpůrce si opatřil na základě protestů obcí v roce 2017 studie, ze kterých vyplývá, že stavba Jižní tangenty bude mít pozitivní dopad na snížení intenzity dopravy ve stávajících intravilánech obcí, přičemž stavba sama vede mimo obydlená území.

26. Odpůrce nesouhlasí s navrhovateli, že při hodnocení vlivů koncepce – 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje došlo k porušení požadavků na jasné hodnocení koncepce. Posouzení vlivů na životní prostředí je dostatečné. Odpůrce poukázal na, že stavby dopravní infrastruktury je nutno vždy umístit v nezastavěném území. Zachování prostupnosti krajiny pro člověka a pro živočichy je jednou z podmínek stanoviska minimalizace rozsahu fregmentace krajiny, ochrana prvků USES, ochrana volné krajiny je v obecné rovině v Zásadách územního rozvoje řešena v rozsahu, v jakém to podrobnost zásad umožňuje.

27. K hydrogeologickému stanovisku RNDr. K. ze dne 26. 9. 2017, k hydrogeologickému posouzení RNDr. P. ze dne 27. 11. 2017 a hydrogeologickému stanovisku Hydrogeologické společnosti s. r. o. ze dne 13. 12. 2017 odpůrce uvedl, že je neměl v době pořízení a vydání napadeného opatření obecné povahy k dispozici. Poukázal na to, že pro záměr D26/2 byla zpracována dokumentace k posouzení vlivu záměru na životní prostředí a v návrhu uváděné negativní účinky stavby na životní prostředí byly následně po vydání napadeného opatření posuzovány i v rámci řízení „posuzování vlivů záměru na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů. K realizaci záměru bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA se závěrem, že z hlediska současné úrovně zatížení území lze s ohledem na charakter záměru, opatření spojená se záměrem, rovněž i opatření rezultující z posuzování podle zákona, považovat záměr ve vztahu k ochraně životního prostředí, veřejného zdraví za přijatelný, když dokumentace k posouzení vlivů záměru na životní prostředí, posudek i vlastní stanovisko potvrdily závěry hodnocení vlivu koncepce na životní prostředí.

28. Odpůrce má za to, že posouzení kumulativních i synergických vlivů při posuzování vlivů na životní prostředí odpovídá měřítku zásad a v kontextu posouzení celé koncepce je dostatečné. Vyhodnocení vlivů na životní prostředí bylo zpracováno jak na úrovni konkrétních ploch a koridorů, tak i s ohledem na širší vztahy a vazby jako celek. Sekundární, synergické a kumulativní vlivy některých koridorů především technické infrastruktury na veřejné zdraví a hodnocené složky životního prostředí jsou dle názoru hodnotitele zanedbat až nulové. Proto nejsou v hodnocení zmíněny. Sekundární, synergické a kumulativní vlivy mohou nastat v případě křížení nebo v souběhu v technickém řešení liniových staveb v těchto koridorech, to však není předmětem hodnocení SEA, ale až hodnocení vlivu záměru na životní prostředí. Odpůrce nesouhlasí s tím, že by došlo k rozporu s cíli a úkoly územního plánování, neboť 1. aktualizace Zásad územního rozvoje citlivě vyvažuje všechny tři pilíře udržitelného rozvoje území, když zohledňuje a částečně i upřednostňuje pilíř životního prostředí. K námitce ohledně zásahu do záplavového území odpůrce uvedl, že z dokumentace posouzení vlivů záměru na životní prostředí a ze závazného stanoviska EIA, které potvrdily závěry dokumentace k posuzování vlivu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí, vyplývá, že vliv záměru na charakter odvodnění území se ve vztahu k velikosti povodí hodnotí jako nevýznamný. K zásahu do vlastnického práva a práva navrhovatelů na zdraví a příznivé životní prostředí v důsledku hlukových, prachových a plynných imisí z plánované pozemní komunikace rovněž nedošlo. Dále odpůrce poukázal na hlukovou studii, která prokazuje, že je reálné s rezervou dodržet příslušné hygienické limity hluku.

29. Podle odpůrce je stavba Jižní tangenty z dopravního hlediska potřebná. Nulová varianta by navrhovatele samozřejmě omezovala méně, nicméně účinky stavby Jižní tangenty je nutno zvažovat nejen ve vazbě na navrhovatele, ale v kontextu celého dotčeného území, přičemž z dopravně inženýrského posouzení intenzit dopravy na Jižní tangentě, dojde k podstatnému snížení současné dopravní zátěže na stávajících komunikacích, které procházejí zastavěným územím obcí a tak i ke zlepšení životního prostředí podstatně většího množství obyvatel trvale žijících podél stávajících komunikací. Potřebnost realizace záměru byla dle odpůrce prokázána. Záměr Jižní tangenty byl připravován za účelem zajištění funkčnosti dopravního komunikačního skeletu českobudějovické aglomerace jako jižní tangenciální obchvat této aglomerace, převádějící dopravu v západovýchodním směru od silnice 1/3, k významnému dopravnímu spojení silnice II/156 na Trhové Sviny a Nové Hrady bez nutnosti projet vnitřním městem okruhu Českých Budějovic s napojením stávajících radiálních tras. Nejedná se tedy o souběžnou komunikaci, ale o zcela novou, kdy potřeba realizace je vyvolána mimo jiné s novou stavbou republikového významu, dálnicí D3 a umístěním dálniční křižovatky.

III. Právní názor soudu

30. Opatření obecné povahy soud podle § 101b odst. 2 s. ř. s. projednává se zřetelem k uplatněným návrhovým bodům. Soud se předmětným záměrem zabývá v rozsahu, jak byl přijat napadeným opatřením, přičemž vychází ze skutkového a právního stavu, ke dni pořízení.

31. Soud poznamenává, že zásady územního rozvoje i jejich aktualizace ve smyslu § 36 stavebního zákona stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. To má význam z toho hlediska, do jakých podrobností taková úprava může jít. Odpůrce postupoval dle uvedeného zákona, respektoval jej, proto žádný z návrhových bodů nemá opodstatnění, a to z následujících důvodů. V obecné rovině soud uvádí, že aktualizace Zásad, stejně jako Zásady samé poskytují obecný návrh záměrů a jsou předpokladem pro jejich realizaci. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73 vyjádřil, že určitý způsob využití území není výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury. Pořizovatel aktualizace je při projednání a přijetí návrhu tohoto dokumentu územního plánování omezen územně plánovacími předpisy a v jejich rámci má autonomní prostor pro své rozhodování. Předmětná stavba byla vymezena v souladu s dotčenými orgány a z hlediska požadavků na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, především na ochranu přírody a krajiny byla pořízena v souladu s právními předpisy požadovaná vyhodnocení. Tato podrobně a srozumitelně vypracovaná odborná vyjádření byla pořizovatelem dokumentace plně respektována. Soudu proto nepřísluší tato odborná hodnocení přehodnocovat. Jestliže pořizovatel opatřil hodnocení předepsaná zákonem, byla dodržena procesní pravidla pro projednání a přijetí opatření zahrnující zveřejnění úplných vyhodnocení ze sféry životního prostředí a bylo postupováno v souladu s předpisy stavebního práva, pak nebylo vybočeno z mezí a hledisek stanovených právními předpisy. Poznamenává se, že respektování těchto požadavků přezkoumává soud výlučně se zřetelem k formulaci návrhových bodů. Soud podotýká, že záměry formulované na úrovni územně plánovací dokumentace kraje mají velmi obecnou podobu a případný možný negativní vliv záměru na ochranu přírody a krajiny je vždy zapotřebí podrobněji zkoumat v navazujících řízení.

32. Soud se zabýval aktivní legitimací navrhovatelů, přičemž při posuzování aktivní legitimace vycházel z nálezu ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015 č. j. IV. ÚS 3572/14. Ústavní soud vyjádřil, že opatřením obecné povahy nebo jeho části mohou být dotčeny tři kategorie osob. Opatřením obecné povahy nebo jeho části, mohly být dotčeny: 1. především se jedná o osobu, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, který je územním plánem regulováno, tedy vlastník pozemku nebo jiné nemovité věci a oprávněný z věcného práva k těmto věcem, nikoliv však nájemce.

2. Dále může být aktivně legitimován i navrhovatel, který ačkoli sám není vlastníkem nemovitosti nebo oprávněným z věcného práva k nemovitostem na území regulovaném územním plánem, tvrdí, že jeho vlastnické nebo jeho jiné věcné právo k nemovitosti nacházející se mimo regulované území by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíchž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán připouští a dále jde o kategorii vymezenou článkem 9 odst. 2 a 3 Aarhuské úmluvy jako osob z řad „dotčené veřejnosti“. Obecně je pak přípustný i návrh, ve kterém je namítáno porušení procedurálních pravidel, jež mohlo vést k nezákonnosti opatření obecné povahy a zároveň mohlo způsobit, že se tato nezákonnost dotkla právní sféry navrhovatele.

33. Ustanovení § 101a odst. 1 věta první s.ř.s. zní takto: „"Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen“.

34. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 1Ao 1/2009 dovodil, že z hlediska posouzení aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení OOP je přípustný návrh, který tvrdí zkrácení navrhovatele na jeho právech příslušným OOP. Navrhovatel tedy musí tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou OOP dotčena.

35. V daném případě navrhovatelé č. 1 až 3 jsou dotčenými obcemi v řízení o napadeném opatření obecné povahy, neboť II. etapa Jižní tangenty České Budějovice prochází katastrálním územím všech těchto obcí, proto u těchto obcí je aktivní procesní legitimace dle § 101 a odst. 2 s.ř.s. dána.

36. Pokud jde o navrhovatele č. 4 až 9, jedná se o fyzické osoby, kdy jejich nemovitosti se nachází v blízkosti plánované stavby Jižní tangenty, proto je i v tomto případě dána aktivní procesní legitimace u těchto navrhovatelů.

37. Pokud jde o navrhovatele č. 10, jedná se o spolek, který je činný od roku 2005, který má sídlo na regulovaném a Jižním tangentou dotčeném území, kdy předmětem jeho činnosti je práce v krajině, sázení stromků, apod. Jeho cílem je tedy přispívat k příznivému životnímu prostředí, hájit práva jeho členů, kteří mají místní vztah k dotčenému území. S ohledem na jeho sídlo i činnost je proto i navrhovatel č. 10 aktivně procesně legitimován k podání předmětného návrhu na zrušení části opatření obecné povahy.

38. Soud tedy přiznal aktivní legitimaci navrhovatelům ke všem návrhovým bodům, včetně spolku Přátelé Vidova a okolí, přičemž vyšel z výkladu účastenství spolků v řízení vztahujících se k územně plánovací dokumentaci tak, jak byl přijat Ústavním soudem v nálezu ze dne 13. 10. 2015.

39. K výhradě navrhovatelů, že nebyly zpracovány varianty řešení, což je v rozporu s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny soud uvádí, že varianty řešení se zpracovávají v případě potřeby k návrhu pro společné jednání s dotčenými orgány (§ 37 odst. 2 stavebního zákona).

40. Povinnost vypracovat varianty řešení může být stanovena některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, anebo může vyplynut z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování Zásad územního rozvoje.

41. Požadavek na vyhodnocení a porovnání variant či alternativ vyplývá z vyjádření Ministerstva životního prostředí k návrhu Zprávy o uplatňování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ze dne 5. 4. 2012, kde je požadavek, že při novém vymezování ploch a koridorů v maximální možné míře ověřovat řešení ve variantách nebo alternativách.

42. Z toho vyjádření nelze však učinit závěr, že se jedná o požadavek, který má být uplatněn pro všechny záměry, ale pouze pro ty, u kterých se to ukáže jako nutné, a to s ohledem na to, že je zde požadavek v maximální možné míře, není zde tedy stanovena přímá povinnost.

43. V daném případě nebylo variantní řešení požadováno, neboť navrhovateli 2 až 10 nebyly v průběhu procesu pořizování napadeného opatření uplatněny žádné námitky. Rovněž tak navrhovatel č. 1 neuplatnil v rámci projednání napadeného opatření k převedení záměru D/H vymezené v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje do návrhového koridoru D26/2 připomínku v rámci společného jednání ani námitku v průběhu veřejného projednání. Proto se zcela oprávněně odpůrce domníval, že s vymezením návrhového koridoru v napadeném opatření po jeho prověření studie proveditelností souhlasí a nemá žádné připomínky, jestliže se v případě koridoru D26/2 nejedná o nově navrhovanou trasu, ale o úpravu koridoru územní rezervy D/H, k jehož vymezení nebyly navrhovateli 2 – 10 uplatněny námitky. Vedení trasy koridoru bylo dáno nutností napojení komunikace na dálniční křižovatku Roudné a délkou navrženého koridoru s napojením na stávající silnici 2/156 na území obce Nová Ves, přičemž stavba dálnice včetně dálniční křižovatky Roudné byla pravomocně umístěna územním rozhodnutím dne 24. 3. 2009, jehož platnost byla prodloužena do 23. 8. 2011. Územní rozhodnutí pro stavbu dálnice bylo vydáno v době před schválením Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, proto se soud ztotožňuje s odpůrcem, že napojení Jižní tangenty na dálnici D3 bylo tak závazné a odpůrce tak neměl možnost ovlivnit umístění křižovatky. Ze zákona tak dle soudu nevyplývá povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. V daném případě z hlediska vlivu na životní prostředí byla však mimo navrženou variantu posouzena i varianta nulová, proto je postup odpůrce správný a není ani v rozporu s § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, ve které není totiž stanoveno, jaké varianty mají být předkladatelem zpracovány a následně vyhodnoceny. V daném případě variantní řešení bylo posuzováno z hlediska vlivu na životní prostředí a systém Natura 2000. Zpracování varianty nebylo u záměru D26/2 požadováno, a proto nebylo provedeno. Na základě posouzení, kdy nebylo variantní řešení zpracováno, byla však posouzena varianta nulová.

44. Trasa Jižní tangenty pro vymezení záměru vycházela z trasy dříve vymezené územní rezervy. Předmětná stavba byla zařazena v roce 2010 mezi investiční záměry Jihočeského kraje v oblasti dopravních staveb. Jednalo se tedy o dlouhodobý záměr v územním plánu velkého územního celku Českobudějovické sídelní a regionální aglomerace, který byl navrhován odborníky v oboru projektování dopravních staveb již v minulých desetiletích a byl proto v modifikované podobě převzat do Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje.

45. Zcela nepřípadný je odkaz navrhovatelů na dopravní inženýrské posouzení Dipl. Ing. O., dle něhož II. etapa Jižní tangenty a stavba silnice D42/1 představují trasy, které si budou dopravně významně konkurovat a obě je totiž možné označit jako tzv. dálniční přivaděč pro oblast Trhových Svinů a Nových Hradů do MÚK Roudné, neboť se jedná o stanovisko, které v době přijetí usnesení Zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014 ohledně 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje neměl odpůrce k dispozici. K tomuto novému posouzení nelze v rámci přezkoumání opatření obecné povahy proto přihlédnout. (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

46. Zcela nedůvodně je rovněž odkazováno na vyhodnocení vlivů 1. aktualizace ZÚR JČK na životní prostředí, kde je stanoven požadavek v odůvodněných případech prověřit variantě územní studii vedení silničního nebo železničního koridoru, aby mohla být referována varianta s nejmenším negativním vlivem na životní prostředí, neboť jak vyplývá z odůvodnění shora, v daném případě byla prověřována varianta nulová. V souvislosti s tím je nutno odkázat na to, že byly vzneseny ze strany navrhovatelů 1 až 3 připomínky v roce 2017, odpůrce správně nechal posoudit přínos a potřebu plánované komunikace a z toho vyplynulo, že stavba Jižní tangenty bude mít pozitivní vliv na snížení dopravních zátěží na stávající síti komunikací a v přilehlých obcích a dojde ke zkrácení dojezdových časů z přilehlých obcí (viz. dopravní, inženýrské posouzení intenzit dopravy na Jižní tangentě České Budějovice, II. etapa a navazujících komunikací „firmy Mott MacDonald z dubna 2017“). Z rozdílového kartogramu vyplynulo, že II. etapa Jižní tangenty odvede vozidla z Mánesovy ulice, vozidla ze silnice II/156 ve Starých Hodějovicích a vozidla z obce Nedabyle a z obce Nová Ves, přičemž v obci Vidov dojde k poklesu dopravního zatížení téměř více než o polovinu.

47. Navrhovatelé namítají pochybení při posouzení nezbytnosti realizace Jižní tangenty, když v souvislosti s tím odkazují na dopravní posouzení Dipl. Ing. O. z listopadu 2017, které bylo vypracováno k jejich žádosti. Z tohoto posouzení vyplývá, že pokud jde o význam Jižní tangenty jako součástí spojnice přes Nové Hrady, dále do Rakouska, tak je tento prakticky zanedbatelný. Navrhovatelé mají za to, že Jižní tangenta II. etapa je zbytečná, neboť na ní není žádné větší osídlení či průmysl. Většina dopravy je místní s cílem dojíždění do zaměstnání do Českých Budějovic. Podle koncepce optimalizace dopravní sítě (Mott MacDonald 2011) je realizace této stavby jako jedna z mála na území ORP České Budějovice hodnocena nízkou prioritou. Navrhovatelé proto nesouhlasí s tím, že studie proveditelnosti stavby Jižní tangenta, která zpřesnila vedení trasy, prokázala potřebu realizace této komunikace. Odpůrce tak nesprávně převzal prognózu dopravní zátěže I. etapy i pro potřeby II. etapy chtěl pouze zidealizovat potřebu a nutnost výstavby II. etapy. Jedná se tak o zbytečné a nevhodné umístění do krajiny o zbytečné zahuštění silniční sítě. Jižní tangenta tedy nezlepší dopravní situaci, neboť není pravdou, že řidiči z Plava, Vidova, Nedabyle a dalších obcí pojedou při cestě do Českých Budějovic po tangentě na západ a napojí se na silnici od Českého Krumlova, respektive od Kaplice do Českých Budějovic, na níž se již v současnosti vyskytuje nezřídka dopravní zácpa.

48. Navrhovatelé dle soudu nedůvodně namítají pochybení při posouzení nezbytnosti realizace Jižní tangenty. Předně soud poznamenává, že k posouzení Dipl. Ing. O. nelze v rámci řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy přihlédnout, jestliže je datováno dnem 30. 10. 2017, tedy poté co došlo k přijetí opatření obecné povahy. Soud má za to, že odpůrce naopak prokázal, že realizace Jižní tangenty je nezbytná. V této souvislosti soud poznamenává, že koridor D26/2 je záměrem nadmístního významu, jedná se o záměr na páteřní dopravní síti Jihočeského kraje zařazený do koncepce optimalizace dopravní sítě Jihočeského kraje z roku 2010. Záměr Jižní tangenty byl připravován za účelem zajištění funkce činnosti dopravního komunikačního skeletu od Českobudějovické aglomerace jako jižní tangenciální obchvat této aglomeraci převádějící dopravu v západovýchodním směru od silnice 1/3 (a tedy Českobudějovického letiště) k významnému dopravnímu spojení silnice II/156 na Trhové Sviny a Nově Hrady bez nutnosti projet po vnitřním městském okruhu přes zatížené dopravní koridory ulice Mánesova, Novohradská a dále především dopravou zatíženými obcemi Staré Hodějovice, Nedabyle a Nová Ves. Koridor vede mimo obydlená území a jeho lokalizace byla předurčena umístěním již dálniční křižovatky Roudné a délkou navržené komunikace.

49. Přínosem je pak vytvoření jižního tangenciálního propojení budějovické aglomerace a tím doplnění jejího dopravního skeletu. Cílem bylo, aby doprava, která směřuje od jihu II/156 do centra města a dále do jihozápadního a západního segmentu město nebo tranzitní doprava směřující po silnici II/156 směrem na jih, respektive jihozápad města České Budějovice nebyla nucena projíždět obcemi Nová Ves, Nedabyle, Staré Hodějovice, ulicemi Novohradskou, Mánesovu, pokud může po Jižní tangentě směřovat ke svým cílům přímo mimo zastavěné části obcí a města, a to po silnici II. třídy bez zpoplatnění.

50. Jižní tangenta je tedy jedním ze třech dálničních přivaděčů českobudějovické aglomerace. Z toho plyne, že v případě, kdy by Jižní tangenta nebyla realizována, nebyla by využita mimoúrovňová křižovatka Roudné.

51. Správný je proto závěr odpůrce, že obchvaty obcí Nová Ves a Nedabyle nemohou nahradit Jižní tangentu ani jí dopravně konkurovat, a to jednak proto, že silnice II/156 nebude v MÚK Hodějovice na dálnici D3 napojena, jednak proto, že koridory těchto obchvatů již dnes vedou v těsné blízkosti zastavěného území. Tyto vymezené koridory pro obchvaty obcí bude naopak nutno v budoucnu opakovaně prověřit a po prověření upravit tak, aby byla možnost stavby obchvatů realizovat. Z toho plyne, že v důsledku předmětné stavby dojde ke zlepšení dopravního napojení území, již bude Jižní tangenta procházet, neboť stávající silnice III. třídy nenaplňují normové parametry z pohledu platných technických předpisů.

52. V případě záměru D26/2 se nejedná o záměr republikového významu, ale o záměr nadmístního významu, proto jeho vymezení postačí v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje.

53. Stavba Jižní tangenty byla zařazena k Programu investiční výstavby a oprav na silnicích II. a III. třídy mezi stavby s vysokou prioritou realizace, proto je zcela nesprávný závěr navrhovatelů, že je zbytečná. Stavba tangenty bude mít pozitivní vliv na snížení dopravní zátěže v přilehlých obcích a dojde i ke zkrácení dojezdových časů z přilehlých obcí.

54. Soud má za to, že nelze zpochybňovat odborná kritéria při projektování komunikačních systémů v okolí velkých měst, která kombinují radiální komunikační systém se systémem tangenciálním a tím vytváří předpoklad pro zvládnutí dopravní zátěže v centru a okolí měst v aktuálním a v dlouhodobém časovém horizontu. Jižní tangenta bude smysluplnou součástí tohoto dlouhodobě udržitelného dopravního systému v jižní příměstské části Českých Budějovic.

55. Zvolená trasa Jižní tangenty a její napojení na navazující komunikační systém jižně od Českých Budějovic byla navržena nezávislými erudovanými odborníky, kteří při návrhu koridoru respektovali všechna standardní technická a ekologická kritéria při uvážení aktuální a výhledové intenzity dopravy v této oblasti a při zohlednění stávajícího stupně zastavěnosti.

56. Při navrhování komunikačních systémů v blízkosti velkých měst, u kterých lze předpokládat další dynamický rozvoj nelze vycházet pouze z aktuálního stavu dopravního systému, ale je nutno rovněž zohlednit nadčasová kritéria.

57. Soud se ztotožňuje se stanoviskem odpůrce, že Jižní tangenta jako součást navrhovaného tangenciálního komunikačního systému v příměstských oblastech má v dané lokalitě své místo a že při jakémkoliv svém umístění bude téměř vždy kolidovat s některými osobními nebo obecními zájmy.

58. V dlouhodobém časovém horizontu je však realizace komunikace typu Jižní tangenta v dané lokalitě jižně od Českých Budějovic nezbytná. Její umístění by v budoucnu při větší zastavěnosti území ještě více kolidovalo s osobními a obecními zájmy než je tomu v současné době.

59. V bodě V. (další pochybení) navrhovatelé odkazují na posouzení Dipl. Ing. O., kde je konstatováno, že došlo k pochybení, jelikož bylo opomenuto, že se stavbou Jižní tangenty by nová napojení obcí odpovídající změněným dopravním tokům měla získat postavení silnice III. třídy s odpovídajícími parametry a to až do intravilánu obce a nikoliv pouze v nezbytně nutném rozsahu vyvolaném samotnou stavbou. Když toto prokazují dopravně inženýrským posouzením Dipl. Ing. O. ze dne 30. 10. 2017.

60. V souvislosti s tímto posouzením soud poukazuje na ustanovení § 101b) odst. 3 s. ř. s., podle nějž soud při přezkoumání opatření obecné povahy vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, z čehož vyplývá, že toto ustanovení se týká vlastního hodnocení přezkoumávaného opatření obecné povahy. Proto soud s odkazem na toto ustanovení nemůže k uvedenému posouzení přihlédnout.

61. Soud poukazuje na to, že Zásady územního rozvoje nestanovují kategorizaci silnic a neřeší silnice III. třídy. Řešení komunikací vychází z územních plánů dotčených obcí a dokumentace stavby pro územní řízení.

62. K námitce, že dojde k vyloučení chemických látek pro ošetřování vozovky u Jižní tangenty, soud uvádí, že tato skutečnost je řešena až v rámci údržby těchto komunikací.

63. Soud poznamenává, že o dalších závadách, které byly uvedeny v dopravně-inženýrském posouzení Dipl. Ing. O. nebyl odpůrce informován. V době vymezení koridoru nebyly tyto skutečnosti odpůrci známy. Technické řešení nebylo v té době zpracováno.

64. Dále navrhovatelé namítají, že přesunutí II. etapy Jižní tangenty mezi plánované silniční stavby z územní rezervy nebylo v napadeném opatření obecné povahy nikterak zdůvodněno, což vyplývá z 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vydané usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014 č. 395/2014/ZK-14. Přesunutí II. etapy Jižní tangenty mezi plánované silniční stavby z územní rezervy vyplývá ze samotné územní rezervy, neboť v případě územní rezervy se jedná o koridor určený k prověření záměru. V daném případě, tedy poté co byl koridor po prověření studií proveditelnosti vymezen v I. aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje jako koridor návrhový, došlo pak k přesunutí II. etapy Jižní tangenty mezi plánované silniční stavby. Neoprávněně se proto navrhovatelé domáhají zdůvodnění přesunutí II. etapy Jižní tangenty mezi plánované silniční stavby, poté co ze strany odpůrce došlo k prověření záměru územní rezervy, aby území nebylo zbytečně dlouhou dobu blokováno.

65. Navrhovatelé dále upozorňují na to, že intenzity dopravy jsou ve studii proveditelnosti specifikovány takto: „jde o velmi konzervativní předpoklad, dopravní zatížení posuzovaného úseku bude s největší pravděpodobností významně nižší“. Tato formulace nemůže dle navrhovatelů uspět v rámci posuzování Zásad územního rozvoje. K této námitce soud odkazuje na dopravně inženýrské posouzení intenzit dopravy na Jižní tangentě České Budějovice, II. etapa a navazujících komunikacích, dle kterého byl posouzen přínos a potřeba plánované komunikace pro další stupně řízení a z tohoto posouzení pak vyplývá, že předmětná stavba bude mít vliv na snížení dopravních zátěží na stávající síti komunikací a v přilehlých obcích dojde ke zkrácení dojezdových časů z přilehlých obcí.

66. Navrhovatelé dále namítají nedostatečné posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), navrhovatelé se domnívají, že s ohledem na skutečnost, že v dokumentu Vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí se o Jižní tangentě téměř nehovoří, proto nemohlo dojít k řádnému posouzení vlivů na životní prostředí. V předmětném dokumentu je stanoveno, že některé z nově navržených záměrů se dostávají do střetu s cennými prvky životního prostředí a je odkázáno ohledně nápravných opatření na kapitolu 7, nicméně v kapitole 7 se k záměru Jižní tangenty žádné konkrétní opatření neuvádí. Tak je tomu téměř v celém Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, když v souvislosti s tím, je odkázáno na přílohu k zákonu č. 183/2006 Sb.

67. Zcela je nedůvodná výhrada navrhovatelů, že došlo k nedostatečnému posouzení vlivů na životní prostředí (SEA). V daném případě došlo k vyhodnocení vlivů aktualizovaných Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí, přičemž posuzovatel vypracoval závěry a doporučení včetně návrhu stanoviska Ministerstva životního prostředí, zda lze z hlediska negativních vlivů na životní prostředí: 1. s jednotlivou plochou či koridorem souhlasit, nebo souhlasit s podmínkami včetně jejich upřesnění nebo nesouhlasit, 2. s novým návrhem Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje jako celkem souhlasit nebo souhlasit s podmínkami včetně jejich upřesnění nebo nesouhlasit.

68. Tyto závěry jsou pak uvedeny v dokumentaci vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. V tomto vyhodnocení vlivů jsou hodnoceny jednotlivé záměry, tak jejich vzájemné působení. V souvislosti s tím soud poukazuje na předmětné vyhodnocení vlivů 1. aktualizace územního rozvoje na životní prostředí, kdy jsou pod bodem 1 až 7, 12, 15, 17 a 51 uvedena obecná doporučení pro předcházení negativním vlivům dopravních záměrů na životní prostředí, s čehož plyne, že tato doporučení musí být naplněna i v dalších etapách přípravy stavby Jižní tangenty, přičemž doporučení č. 47 směřuje přímo na Jižní tangentu. Soud se proto neztotožnil s navrhovateli, že by o Jižní tangentě nebylo pojednáno, tedy, že nemohlo dojít k řádnému posouzení vlivů na životní prostředí. V kapitole VII. vyhodnocení vlivů jsou uvedena pouze obecná doporučení, která se vztahují i na Jižní tangentu a doporučení č. 47, pak se týká přímo stavby Jižní tangenty.

69. K výhradě, že nebyl naplněn požadavek přílohy k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, soud uvádí, že požadavky byly splněny, přičemž informace o současném stavu krajiny jsou pak pojednány v kapitole II. hodnocení, informace o možných vlivech aktualizace na krajinu v kapitole III. Krajina je v podrobnosti zásad řešena v kapitole F výrokové části 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje.

70. Zcela nedůvodná je i výhrada, že v předmětném opatření obecné povahy nejsou obsahové požadavky naplněny. Soud uvádí, že hodnocení krajinného rázu provést podrobně nelze, neboť v době pořizování zásad územního rozvoje není podrobné architektonické ani technické řešení známo.

71. V zásadách pak byly hodnoceny i ostatní uváděné složky životního prostředí, a to zejména zásad do krajinného rázu a zábor půdy.

72. Navrhovatelé poukazují na § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny a v souvislosti s tím namítají zásah do krajinného rázu a zábory půdy. V souvislosti s tím odkazují na rozhodnutí NSS č. j. 5 Ao 1/2009-198. S odkazem na tento názor NSS se ztotožnil i odpůrce a rovněž se i s tímto názorem ztotožňuje i krajský soud. V citovaném rozhodnutí se uvádí: „územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologické dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Podle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, § 1 odst. 1, kraj je územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu, podle odst. 4 kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, podle odst. 3 kraj při výkonu samostatné působnosti a přenesené působnosti chrání veřejný zájem“. V souvislosti s tím navrhovatelé namítají, že stavba není v zájmu občanů, kteří budou žít v její blízkosti. S tímto stanoviskem navrhovatelů se soud neztotožňuje, neboť stavba dopravní infrastruktury má místní význam a jsou vždy zřizovány v zájmu občanů a jedná se tedy o veřejně prospěšné stavby. Názor navrhovatelů proto není opodstatněný. Soud poznamenává, že stavby jsou vždy realizovány tak, že dojde i k zachování příznivého životního prostředí a hodnot, aby byl naplněn i statut veřejné prospěšnosti.

73. Navrhovatelé zcela neoprávněně namítají, že jde o zásah do krajinného rázu, neboť se jedná o převážně rovinatý terén, nad nímž by byla umístěna stavba. Tato komunikace se bude negativně uplatňovat v krajině, ve které se dosud vyskytuje dochovaná scenérie přírodních prvků, například údolní nivy a koryta Malše s tím, že nejvýznamnější zásah lze předpokládat v nezarostlých částech komunikace Roudné a Plav a dále v některých nezarostlých místech od komunikace vedoucí z Vidova směrem na úpravnu pitné vody a že dojde tak k narušení přírodní charakteristiky krajinného rázu území, kde se významně uplatňují prvky ÚSES s tím, že realizací záměru dojde ke fragmentaci biocenter a biokoridorů, zejména lesních porostů. VKP definované zákonem se nacházejí roztroušené po celém území, jedná se o lesy, vodní toky, rybníky a údolí nivy, kdy z významných prvků registrovaných v zájmovém úseku se vyskytuje prameništní louka severozápadně od obce Heřman, jedná se o polopřirozenou prameništní louku, s tím, že v případě realizace záměru dojde ke zmaření projektu realizované cyklostezky a dojde tak ke ztrátě rekreačního potenciálu příměstského území a následnému zvýšení provozu na komunikacích kraje. Rovněž dojde tak k trvalému záboru půdy.

74. S námitkou navrhovatele, že se jedná o zásah do krajinného rázu lze obecně souhlasit a je to přirozené s ohledem na rozměrové parametry takovéto stavby. Soud má za to, že provést hodnocení zásahu stavby Jižní tangenty do krajinného rázu ve fázi, kdy není zpracováno podrobné technické a architektonické řešení, je nemožné. Dle soudu je podstatné, že odpůrce při posuzování vlivů postupoval podle platného zákona, zejména přílohy k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

75. K námitce ohledně záboru půdy soud se ztotožnil s odpůrcem, že v případě výpočtu uvedeného v odůvodnění 1. aktualizace Zásad územního rozvoje se jedná pouze o odhadovaný zábor s tím, že rozsah zásahu do jednotlivých tříd ochrany bude znám až po zpracování podrobnější dokumentace, které stavbu v rámci vymezeného koridoru umístí a v rámci toho bude zpracován záborový elaborát. S tvrzením navrhovatelů, že dojde k trvalému záboru půdy lze souhlasit, nicméně komunikace se vždy umísťuje mimo osídlená území. Pokud jde o námitku ohledně zachování krajiny pro člověka a živočichy, ochrany prvků ÚSES, ochrany volné krajiny, tak tyto okolnosti byly řešeny v Zásadách územního rozvoje, proto je nedůvodně navrhovateli odkazováno. Takové podrobnosti se v Zásadách neřeší, proto tato námitka je v rámci tohoto řízení zcela nepřípustná. Odpůrce proto ani nebyl schopen ve vyjádření k návrhu na tyto podrobnosti reagovat, a to s ohledem na okolnost, že takovéto námitky nebyly v rámci přijetí předmětného opatření ze strany navrhovatelů vzneseny. Proto pro tyto námitky nebyly ani zajištěny žádné podklady a soudem na tuto námitku reagovat nelze.

76. K námitce navrhovatelů, že dojde ke zmaření projektu realizované cyklostezky č. 1018 mezi Českými Budějovicemi a Plavem a dalšími obcemi a dojde tak ke ztrátě rekreačního potenciálu soud uvádí, že cyklostezka koridor Jižní tangenty kříží a technické řešení tohoto křížení bude tedy řešeno až v dokumentaci stavby pro územní řízení a dotčené obce se budou moci tedy k těmto okolnostem vyjádřit. Toto křížení je technicky řešitelné tak, aby bylo užívání cyklostezky možné. Rovněž z vyjádření odpůrce vyplývá, že tato investice nebude realizací stavby Jižní tangenty zmařená s tím, že prostupnost krajiny bude řešena v rámci podrobnější dokumentace, přičemž touto prostupností se rozumí, jak zajištění prostupnosti pro migraci živočichů, tak zajištění prostupnosti pro obyvatele území. V rámci Zásad tedy tato okolnost řešena nebyla a ani být nemůže, neboť tyto okolnosti jsou řešeny až následně v dokumentaci stavby pro územní řízení. V územní plánovací dokumentaci tedy tyto skutečnosti namítané v bodě VI – 1 řešeny nejsou a ani být nemohou.

77. Navrhovatelé dále namítají zásah do hydrogeologických poměrů, když v souvislosti s tím odkazují na posouzení II. etapy Jižní tangenty autorizovaným inženýrem RNDr. K., na jeho hydrogeologické stanovisko ze dne 26. 9. 2017 a na hydrogeologické posouzení RNDr. P. ze dne 27. 11. 2017 a hydrogeologické stanovisko Hydrogeologické společnosti s.r.o. ze dne 13. 12. 2017, které neměl odpůrce v době pořízení a vydání napadeného OOP k dispozici, když v tomto bodě 2 (zásah do hydrologických poměrů) je poukazováno na to, že tangenta je vedena ochranným pásmem nouzového zásobování úpravny vody Plav z řeky Malše a přemostění řeky je vedeno pouhých 800 m proti proudu od tohoto zdroje vody, kdy na zdroji vody je závislé zásobování 400 000 obyvatel kraje s tím, že může dojít ke znečištění samotné řeky Malše a rovněž tak může dojít k narušení ekologické stability, což vyplývá z hydrogeologického posouzení RNDr. P. ze dne 27. 11. 2017 a hydrogeologického stanoviska Hydrogeologické společnosti s.r.o. ze dne 13. 12. 2017 i stanoviska RNDr. K. ze dne 26. 9. 2017 i z odborného stanoviska Mgr. K. ohledně vlivu stavby na biotypy a cévnaté rostliny. K těmto dokumentům, které byly pořízeny po vydání napadeného OOP, soud opětovně odkazuje na § 101b odst. 3, dle něhož při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, proto soud nemůže na tato posouzení pořízená dodatečně brát zřetel. Při vyhodnocení vlivů obecné dokumentace je nemohl mít odpůrce k dispozici. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že v dokumentaci Jižní tangenta II. etapa hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí bylo vydáno kladné závazné stanovisko. Hydrogeologický posudek byl zpracován pro potřeby hodnocení vlivu záměru na životní prostředí (EIA), jehož výsledkem je souhlasné závazné stanovisko. Soud poznamenává, že hydrogeologický posudek byl zpracován pro jiný účel, než je hodnocení vlivu koncepce na životní prostředí.

78. K námitce ohledně využití stavebních strojů, způsobu založení mostních konstrukcí, ochrany vodních zdrojů, soud poukazuje na to, že se jedná o takový charakter námitek, které není možné v rámci Zásad řešit, neboť se tyto námitky již týkají konkrétní realizace staveb a jejich technického řešení. Rovněž tak opatření v rámci ochranného pásma nouzového zásobování úpravny vody Plav z řeky Malše, nelze řešit v úrovni Zásad územního rozvoje. V rámci podrobnější dokumentace bude řešena komunikace ve vztahu k ochrannému pásmu.

79. Posouzení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje na vodní režim je v hodnocení SEA řešeno, a to v podrobnosti a měřítku Zásad územního rozvoje. Toto hodnocení je zcela obecné, neboť při hodnocení celého kraje nelze zacházet do podrobností.

80. Soud závěrem poukazuje na to, že pro záměr D26/2 byla zpracována dokumentace k posouzení vlivu záměru na životní prostředí. V návrhu uváděné negativní účinky stavby na životní prostředí byly následně po vydání napadeného opatření posuzovány i v rámci řízení „Posuzování vlivů záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů“. Toto řízení bylo zahájeno dne 14. 1. 2015 a bylo ukončeno vydáním souhlasného závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí dne 14. 10. 2016.

81. Navrhovatelé namítají nedostatečný biologický průzkum lokality ve vztahu k fauně a flóře, neboť při posuzování vlivu koncepce na životní prostředí nebyl zohledněn výskyt zvláště chráněných živočichů a rostlin vyjmenovaných ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., konkrétně nebyl vůbec brán v potaz výskyt ohroženého ptactva, přestože je plánováno vykácení části lesů v lokalitě. Podle žalobců se v dotčeném území vyskytuje kriticky ohrožený druh morčák velký, když jeho výskyt byl zaznamenán 18. 5. 2017, dále se tam vyskytuje kavka obecná pozorovaná 1. 5.2017 a ohrožený hohol severní pozorovaný dne 25. 3. 2017 a silně ohrožený druh ledňáčka říčního na konci roku 2015. Rovněž byl v dotčené lokalitě Bahna v roce 2017 zaznamenán ohrožený druh žluvy hajní a ohrožený druh lejsek šedý, velevrub malířský či ohrožená vydra říční či užovka hladká. V souvislosti s tím odkazují na vyhodnocení vlivu na životní prostředí, kde je požadavek: „zachování rozmanitosti krajiny a biotopů nezbytných pro život populací zvláště chráněných a dalších významných druhů rostlin a živočichů“ uvedeno hodnocení nula, což znamená neutrální/nehodnoceno v rámci ZÚR. Podle navrhovatelů je nezbytnost řešit dané otázky právě v této fázi řízení, kdy je ještě možné od realizace záměru upustit. V souvislosti s tím navrhovatelé odkazují na výpis z databáze okroužkovaných ptáků kroužkovací stanice Národního muzea ze dne 2. 11. 2017 na záznam z Nálezové databáze ochrany přírody, z něhož lze usuzovat na výskyt zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a na žádost o informace z AOPK ze dne 26. 10. 2017 a na odborné stanovisko Mgr. K. k vlivu stavby na biotopy a cévnaté rostliny. Navrhovatelé mají za to, že postup odpůrce byl nesprávný, neboť vyhodnocení vlivu na všechny složky provedeno nebylo a už vůbec ne v konkrétní vazbě na Jižní tangentu. V souvislosti s tím, je odkazováno na rozhodnutí NSS č. j. 9 Ao 7/2001-578 a na rozhodnutí NSS č. j. 1 Ao 7/2011- 526.

82. Uvedená výhrada není důvodná, a to z následujících důvodů.

83. Soud se nemohl námitkou ohledně výskytu ohroženého ptactva v dané lokalitě a kriticky ohrožených druhů flory a fauny zabývat, neboť údaje uváděné navrhovateli jsou datovány po vydání napadeného opatření, a to s odkazem na § 101b odst. 3 s. ř. s., při přezkoumání opatření obecné povahy se vždy vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Soud opětovně připomíná, že navrhovatelé tuto výhradu v průběhu přijetí opatření obecné povahy nevznesli, proto se ani odpůrce toto výhradou zabývat nemohl.

84. Soud přesto poznamenává, že bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA, kdy byl učiněn závěr, že lze považovat záměr ve vztahu k ochraně životního prostředí a veřejného zdraví za přijatelný.

85. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že příloha ke stavebnímu zákonu nazvaná „rámcový obsah vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí pro účely posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí“ stanoví, že obsahem mají být veškeré údaje o současném stavu životního prostředí, kam bezpochyby spadá i výskyt zvláště chráněných druhů živočichů, s tím, že dle navrhovatelů ve vyhodnocení vlivu na životní prostředí toto ve vztahu k ohroženému ptactvu není. Tvrzení navrhovatelů je nepřesné, jestliže v bodě 3 uvedené přílohy je uvedeno, že hodnocení obsahuje: „údaje o současném stavu životního prostředí v řešeném území a jeho předpokládaném vývoji, pokud by nebyla uplatněna politika územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentace“. Jak vyplývá z obsahu vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí podle přílohy stavebního zákona, ve kterém jsou údaje o současném stavu životního prostředí v řešeném území a jeho předpokládaném vývoji, v bodě 3 je charakterizováno životní prostředí, které by mohlo být uplatněním 1. aktualizace ZÚR JČK významně ovlivněno (a to ovzduší, voda, půda, horninové prostředí, fauna flóra a ekosystémy, krajina, kulturní památky, obyvatelstvo). V hodnocení je pak rovněž uvedeno které záměry mohou mít vliv na flóru, faunu a ekosystémy.

86. Soud poznamenává, že biologické hodnocení se provádí v dalších stupních dokumentace směřující k povolení záměru, tedy v dokumentaci k posouzení vlivu záměru na životní prostředí (EIA), ne v dokumentaci pro posouzení vlivu koncepce na životní prostředí (SEA).

87. Navrhovatelé dále namítají absenci posouzení kumulativních a synergických vlivů. V dotčeném území bude umístěna kromě Jižní tangenty také dálnice D3 a dále železniční koridor České Budějovice – České Velenice, v důsledku čehož navrhovatel a) Obec Vidov, se ocitne v obklíčení dopravních staveb a dojde tak k zásahu do práva na příznivé životní prostředí obyvatel zvýšeným hlukem, prašností, vibracemi a také k zásahu do pohody bydlení. Je proto neakceptovatelné, aby ve vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje, nebylo k Jižní tangentě uvedeno téměř nic. Je zde jen uvedeno, že v Českých Budějovicích mohou nastat mírné negativní synergické a kumulativní vlivy na ovzduší u koridoru pro silniční stavby D1 (dálnice D3), D7 (silnice I/20), D26 (dálniční přivaděč – Jižní tangenta České Budějovice). Pouze je obecně konstatováno v uvedeném dokumentu, že je záměr nutno minimalizovat na sekundární synergické a kumulativní vlivy, na ovzduší a veřejné zdraví, což je nutno považovat za nedostačující. Nezbytnost posuzovat tyto vlivy vyplývá ze soudní judikatury NSS, kdy s touto problematikou souvisí i tzv. salámová metoda. Nejvyšší správní soud uvádí v rozhodnutí č. j. 1 Ao 7/2011-526, že účel směrnice nelze obejít rozdělením jednoho záměru a nezohlednění kumulativního účinku více záměrů nesmí mít za následek, že všechny záměry uniknou povinnosti posouzení, když jako celek mohou mít významný vliv na životní prostředí. V případě Jižní tangenty k tomuto obcházení došlo, neboť záměr Jižní tangenta byl záměrně rozdělen na dvě části, kdy nejprve došlo k akceptaci té méně kontroverzní části a následně je na řadě část II., která má být prosazena s odůvodněním, že jinak by nenavazovala na předešlou, méně kontroverzní část.

88. Krajský soud neshledal tuto námitku navrhovatelů důvodnou, a to z následujících důvodů.

89. Ze spisové dokumentace vyplývá, že zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant 1. aktualizace Zásad územního rozvoje, včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných byly hodnoceny v bodě 5.

14. Soud má za to, že vyhodnocení vlivů napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí obsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů. Sekundární synergické a kumulativní vlivy jsou vyhodnoceny ve vyhodnocení vlivů 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí v bodě 176-193. Sekundární synergické a kumulativní vlivy některých koridorů, především technické infrastruktury na veřejné zdraví a hodnocené složky životního prostředí jsou zanedbatelné až nulové. Tím, že tyto vlivy mohou nastat v případě křížení nebo souběhu v technickém řešení liniových staveb v těchto koridorech není předmětem hodnocení SEA, ale až hodnocení vlivu záměru na životní prostředí (EIA). Soud se proto ztotožnil s odpůrcem, že hodnocení bylo provedeno komplexně a zabývalo se jednak vlivy jednotlivých záměrů na všechny složky životního prostředí, které hodnocení podléhají, ale i spolupůsobením jednotlivých záměrů navzájem včetně záměrů již v území realizovaných. Hodnocení sekundárních synergických a kumulativních vlivů všech ploch a koridorů navržených v aktualizaci je uvedeno v kapitole V. hodnocení vlivů aktualizace na životní prostředí, a tabulková část vyhodnocení je v přílohách 3, 4 a 5 hodnocení. Z obsahu tohoto hodnocení vyplývá, že bylo vypracováno pro celé území Jihočeského kraje, z čehož vyplývá, že i pro oblast v níž je navržen koridor pro umístění stavby Jižní tangenty.

90. Z obsahu hodnocení vyplývá, že byly hodnoceny sekundární, synergické a kumulativní vlivy na jednotlivé složky životního prostředí, tedy na obyvatelstvo, ovzduší a klima vody, půdy, horninové prostředí, biologická rozmanitost, fauna a flóra, krajina, hmotný majetek a kultura. Výsledky hodnocení jsou uvedeny v příloze č. 5 a jsou uvedeny pouze potenciálně mírné a potenciálně významné, sekundární synergické a kumulativní vlivy, kdy sekundární synergické a kumulativní vlivy nulové nebo zanedbatelné v příloze č. 5 uvedeny nejsou. V případě ploch a koridorů navrhovaných v I. aktualizaci Zásad územního rozvoje byly stanoveny pouze nulové nebo negativní sekundární, synergické a kumulativní vlivy, pozitivní sekundární, synergické a kumulativní vlivy stanoveny nebyly.

91. Soud proto učinil závěr, že byla řádně hodnocena celá koncepce v rozsahu Zásad územního rozvoje, tedy s přihlédnutím k záměrům nadmístního významu. Rovněž z vyhodnocení vyplývá, že byly identifikovány navrhované plochy a koridory, které mohou mít vliv i když se nacházejí ve vzájemné vzdálenosti větší než 500 m. Bylo identifikováno tedy i území, ve kterých mohou mít plochy a koridory a stávající záměry sekundární, synergické a kumulativní vlivy, i když se nacházejí ve vzájemné vzdálenosti větší než 500 m.

92. Z vyhodnocení dále vyplývá, že mírné negativní, synergické a kumulativní vlivy především v oblasti hlukového zatížení obyvatel mohou nastat i v případě koridorů silnic I. třídy a železničních tratí se stávajícími silnicemi a železnicemi, když tyto vlivy budou řešeny v procesech EIA pro konkrétní záměry a to v územním, případně stavebním řízení.

93. K námitce navrhovatelů, že dojde k zásahu do práva na příznivé životní prostředí obyvatel zvýšeným hlukem, prašností, vibracemi soud odkazuje na dokumentaci EIA, dle které v území předmětné stavby Jižní tangenty nejsou významné zdroje hluku, kdy intenzita dopravy na Jižní tangentě – II. etapě je stanovena konzervativně, proto lze předpokládat, že hlukové imise v hlukové studii budou nižší. Z bodu 193 je patrno, že nebylo navrženo žádné speciální monitorování synergických vlivů, kdy na základě vyhodnocení vlivů jsou do stanoviska zařazena opatření k minimalizaci těchto vlivů, nebyla však navržena žádná kompenzační opatření. V bodě 195 je konstatováno, že aktualizace nevykazuje tak závažné vlivy na životní prostředí, které by mohly být důvodem pro její neschválení. U některých záměrů dochází k významným střetům s cennými prvky ochrany přírody a krajiny, kdy byl identifikován potenciálně významný negativní vliv (hodnoceno mínus 2). Jsou navržena opatření ke snížení tohoto vlivu včetně úprav ve vymezení ploch a koridorů.

94. V bodě 198 jsou uvedeny plochy a koridory, které jsou nejvíce problematické z hlediska vlivů na životní prostředí, když předmětná stavba Jižní tangenta zde uvedena není.

95. Soud shodně s odpůrcem poukazuje na rozptylovou studii, ze které je patrno, že podél Jižní tangenty – II. etapy dojde sice k nárůstu imisních koncentrací znečišťujících látek, ale tyto nárůsty u zvolených referenčních bodů charakterizujících nejbližší obytné lokality jsou nízké. Intenzita dopravy na Jižní tangentě II. etapy je stanovena konzervativně, tj. na straně rezervy, a proto lze předpokládat, že imisní příspěvky znečišťujících látek predikované v rozptylové studii budou nižší, vlivy na klima jsou vzhledem k charakteru záměru vyloučeny.

96. Z uvedeného vyplývá, že strategické environmentální hodnocení (SEA) zpracované k Zásadám územního rozvoje naplňuje požadavky vyžadované pro posouzení kumulativních a synergických vlivů. Tyto kumulativní a synergické vlivy byly řádně identifikovány a rovněž tak i vyhodnoceny. Soud považuje toto posouzení za úplné, které má oporu ve skutkových zjištěních.

97. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2013 č. j. 4 Aos 1/2012-105, dle něhož „správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Je proto namístě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly zvlášť obezřetně“.

98. Soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, dle něhož „stavební zákon ani jiný právní předpis výslovně nestanoví, co by mělo být konkrétním obsahem posouzení kumulativních a synergických vlivů, záměrů v zásadách územního rozvoje, jednoznačně však požaduje, aby toto posouzení provedeno bylo“. Soud proto uzavřel, že při zpracování zásad územního rozvoje bylo provedeno řádné posouzení kumulativních a synergických vlivů odpovídající měřítku zpracování, a to v kapitole V. a rovněž tak v přílohách č. 3, 4, 5.

99. Soud poukazuje na to, že není třeba, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly zapracovány veškeré záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje a jejich možné vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v Zásadách územního rozvoje vymezen, ale je postačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci procesu pořizování Zásad územního rozvoje.

100. Soud se proto ztotožňuje s odpůrcem, že způsob posouzení kumulativních a synergických vlivů je dostatečný vzhledem k měřítku zpracování Zásad územního rozvoje, v daném případě tedy nebylo rezignováno na posouzení sekundárních synergických a kumulativních vlivů. Soud opakovaně odkazuje na bod 195, dle něhož 1. aktualizace ZÚR JČK nevykazuje tak závažné vlivy na životní prostředí, které by mohly být důvodem pro její neschválení, přestože u některých záměrů dochází k významným střetům s cennými prvky ochrany přírody a krajiny.

101. V rámci stanoviska EIA i v rámci stanoviska SEA jsou stanovena konkrétní opatření, která musí být podle své povahy zohledněna, buď již v dokumentaci stavby pro územní řízení, popřípadě následně v dokumentaci stavby pro stavební řízení. Tato opatření však nelze navrhnout v úrovni napadeného opatření, soud proto nepřisvědčil námitce žalobce, že v daném případě jsou odsunuta rizika spojená se záměrem na navazující řízení a že záměr Jižní tangenta byl záměrně rozdělen na dvě části, jestliže sekundární, synergické a kumulativní vlivy některých koridorů, především technické infrastruktury na veřejné zdraví a hodnocené složky životního prostředí jsou zanedbatelné až nulové, a proto nejsou ani v hodnocení zmíněny.

102. Tvrzení navrhovatele, že záměr Jižní tangenta byl záměrně rozdělen na dvě části, aby odpůrce unikl povinnosti posouzení synergických a kumulativních vlivů soud považuje za neprokázanou spekulaci. Etapovost výstavby Jižní tangenty je dána aktuálními potřebami dopravního propojení obcí v jižní příměstské části Českých Budějovic. Aktuální funkce I. a II. etapy jsou zcela odlišné. S jejich odlišnou funkcí souvisí i požadavky na odlišný termín realizace a zprovoznění.

103. Navrhovatelé namítají rozpor s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a 19 stavebního zákona, neboť v případě rozšiřování výstavby, kdy to není nezbytně nutné, dochází ke snižování území, ve kterých by lidé mohli relaxovat, kdy předmětná stavba zasáhne do životního prostředí. Navrhovatelé považují realizaci pozemní komunikace za nadbytečnou a upozorňují na to, že odpůrce nehledal kompromisní řešení, nezohlednil jiné v úvahu přicházející varianty.

104. Odpůrce má za to, že 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vyvažuje tři pilíře udržitelného rozvoje území, kdy zohledňuje a upřednostňuje i pilíř životního prostředí. Do vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů byl zahrnut popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být ať už pozitivně či negativně ovlivněny, jakož i identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů a jejich posouzení. V návaznosti na výstavbu silnic byly uvedeny vlivy, a to především co do stávající hlukové situace, kvality ovzduší a veřejného zdraví. Krajský soud se s tímto závěrem odpůrce ztotožnil, má za to, že ze strany odpůrce došlo k řádnému vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů s tím, že riziko negativních synergických a kumulativních vlivů bylo dle hodnotitele zanedbatelné až nulové.

105. Ze strany odpůrce byly rovněž dodrženy požadavky bodu 5, jakož i bodů 2, 3, 4, 6 a 7 přílohy ke stavebnímu zákonu, jestliže byly jím řádně zhodnoceny stávající i předpokládané synergické a kumulativní vlivy uvedených závěrů, a to co do vlivu na jednotlivé složky životního prostředí. Ze strany odpůrce došlo k porovnání a zhodnocení zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů. Rovněž byla uvedena navrhovaná opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí.

106. V souvislosti s tím, soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Aos 1/2012- 105 bod 73, kdy NSS dospěl k právnímu názoru, že nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje, nýbrž je dostačující pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů k jejichž kombinaci dochází nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci řádně prováděného procesu pořizování zásad územního rozvoje.

107. Tento závěr odpovídá i bodu 5 přílohy stavebního zákona, který požaduje zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant Zásad územního rozvoje, a to včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných. Rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012 č. j. 1 Ao 7/2011-526 učinil závěr, že ke kumulativním vlivům je naopak v zásadě nutno přihlédnout tehdy, mohou-li být podle okolností v jednotlivém případě významné. Je potřeba zkoumat a zohlednit kumulativní a synergické účinky více jednotlivých záměrů, které jako celek mohou mít významný vliv na životní prostředí. Soud proto učinil závěr, že vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů je dostatečné, přestože záměr D26/2 Jižní tangenta není zmíněn, předmětem důkladného vyhodnocení hromadných a skupinových vlivů byly další záměry nacházející se v blízkosti předmětné stavby. V souvislosti s tím soud poznamenává, že je nutno dbát minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Dle uvedené zásady soud toliko přezkoumává, zda vyhodnocení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší. Odborné posouzení a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří.

108. Ze spisové dokumentace je zjevné, že do pořízení napadeného opatření obecné povahy bylo investováno nezměrné úsilí i značný objem finančních prostředků, a proto je namístě, aby správní soud při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupoval obzvlášť obezřetně. Soud proto uzavřel, že vyhodnocení vlivů napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí obsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů. Zcela nedůvodně je k absenci posouzení kumulativních a synergických vlivů navrhovateli odkazováno na dopravně inženýrské posouzení Dipl. Ing. O. ze dne 30. 10. 2017, jestliže při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ve smyslu § 101b s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Soud se proto nemohl správností uvedeného znaleckého posudku zabývat, jestliže byl vypracován po schválení opatření obecné povahy. V případě přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy není ani možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ohledně správnosti závěrů vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje.

109. Navrhovatelé v bodě VIII. namítají zásah do záplavového území, neboť stavbou Jižní tangenty dojde k vytvoření příčných překážek v inundaci, což povede ke zhoršení přirozených odtokových poměrů. V rámci záplavového území je však nutné zachovávat možnost rozlivu vody. V případě povodní by tak došlo ke zvyšování hladiny v území nad tělesem komunikace proti proudu řeky. V souvislosti s tím navrhovatelé odkazují na vyhodnocení vlivů k PÚR 2015, kde se uvádí, že každým objektem situovaným v záplavovém území jsou zhoršovány odtokové poměry a v důsledku toho se zvyšují celkové ničivé důsledky povodně. Podle navrhovatelů je i varianta se zemními náspy v inundaci v rozporu s nařízením vlády č. 262/2007, kterým se vyhlašuje závazná část Plánu hlavních povodí ČR a které je pro státní správu a samosprávu závazné. Z toho vyplývá, že v rámci prevence před povodněmi je třeba omezovat aktivity v záplavových územích zhoršující odtokové poměry a zvyšující povodňová rizika. Uvedená výhrada dle soudu důvodná není, jestliže z dokumentace k posouzení vlivu záměru na životní prostředí a ze závazného stanoviska EIA vyplývá, že vliv záměru na charakter odvodnění území se ve vztahu k velikosti povodí hodnotí jako nevýznamný. Ve vyhodnocení vlivu záměru na povodňové poměry se uvádí, že návrh řešení záměru nevyvolá při povodňových stavech významné zhoršení odtokových poměrů a zvýšení povodňových rizik, kdy matematický model nepotvrdil ohrožení stávajících objektů na území obcí Plav, Vidov a Roudné. Nově vytvořené mostní objekty v inundaci budou řešeny tak, aby nedošlo ke zhoršení přirozených odtokových poměrů.

110. Zcela nepřípadný je odkaz navrhovatelů na vyhodnocení vlivů k Politice územního rozvoje 2015, jestliže aktualizace č. 1 Politiky územního rozvoje ČR byla vládou ČR projednána a schválena dne 15. 4. 2015, tedy v době po vydání 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, proto se nelze na uvedený dokument v souvislosti s předmětným opatřením odvolávat.

111. V případě předmětné stavby Jižní tangenty II. etapa nelze nalézt takovou variantu, která by záplavovým územím řeky Malší neprocházela, proto bude nutné technické řešení stavby navrhnout tak, aby zásah do záplavového území byl minimalizován a nedošlo ke zhoršení stavu ve vztahu ke stávající zástavbě. V rámci zásad územního rozvoje se technické řešení stavby neřeší. Pokud jde o variantu se zemními náspy v inundaci, k tomu soud poznamenává, že tato varianta není v Zásadách navrhovaná, proto pak ani nemůže být tato varianta v rozporu s nařízením vlády č. 262/2007, kterým se vyhlašuje závazná část plánu hlavních povodí ČR. Pokud jde o požadavek v bodě 2.1.3 písm. f) „omezovat aktivity v záplavových územích zhoršující odtokové poměry a zvyšující povodňová rizika“, tak tento bod je v zásadách územního rozvoje naplněn, jestliže v rámci zpracování dokumentace je vždy možno nalézt takové řešení, které nezhorší odtokové poměry a nezvýší se tak povodňová rizika. Pokud je namítán rozpor s koncepcí řešení problematiky ochrany před povodněmi (ministerstvo zemědělství 2010), které ukládá povinnost vést stavební úřady k tomu, aby nepovolovaly stavby v záplavových územích, tak k tomu soud podotýká, že v této koncepci je stanoven pouze úkol pro ministerstvo pro místní rozvoj, aby metodicky byly vedeny stavební úřady k tomu, aby nepovolovaly stavby v záplavových územích. Tato platnost nemůže být však paušálně stanovena, jestliže existují stavby, které není možno ani mimo záplavová území umístit. Tato povinnost je primárně směřována k povolování zástavby budov, které by mohly být rizikem povodní ohroženy, nikoliv tedy komunikací.

112. Navrhovatelé namítají zásah do vlastnického práva a práva na zdraví a příznivé životní prostředí v důsledku hlukových, prachových a plynných imisí z plánované pozemní komunikace.

113. Navrhovatelé nesouhlasí s umístěním záměru II. etapy Jižní tangenty, neboť dojde do zásahu jejich vlastnického práva, dojde ke snížení tržní hodnoty jejich nemovitostí. Navrhovatelka d) má nemovitost vzdálenou od plánovaného záměru pouhých 200 m, rovněž navrhovatel f) vlastní nemovitost v předmětném území. Navrhovatelé g) a h) vlastní v dotčeném území několik nemovitostí, kde trvale bydlí, přičemž na zahradě pěstují zeleninu a ovoce. Rovněž jsou vlastníky lesního pozemku přímo v trase plánované Jižní tangenty. Navrhovatel i) vlastní pozemek, který je vzdálený cca 200 m od plánované trasy tangenty. Proto mají navrhovatelé za to, že zde převažuje zájem na ochraně majetku před veřejným zájmem na výstavbě Jižní tangenty.

114. Tuto výhradu považuje soud za nedůvodnou, neboť vlastnické právo nebude dotčeno. Pokud jde o navrhovatele d) a e) tak soud uvádí, že Jižní tangenta je v současné době vedena mimo jejich objekty, přičemž navrhovatelé žádné připomínky k vymezení koridoru D26/2 při pořizování Zásad územního rozvoje neuplatnili. Nemovitosti těchto navrhovatelů jsou zhruba ve vzdálenosti 100 m, proto nelze mít za to, že by došlo k zásahu do jejich vlastnického práva, když nebylo ani jimi doloženo, že by v případě výstavby Jižní tangenty došlo ke snížení tržní hodnoty jejich nemovitosti. V souvislosti s tím soud ještě poznamenává k navrhovatelce d), že pozemky v blízkosti plánované stavby Jižní tangenty získala do vlastnictví v roce 2008, tedy v době, kdy byl návrh Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje pořizován, její objekty byly povoleny a postaveny následně. Pokud jde o zásah do vlastnického práva u navrhovatele f), g), h), tak rovněž tito navrhovatelé neuplatnili v rámci projednání opatření obecné povahy žádné připomínky, proto odpůrce neměl možnost jimi nyní uvedenými skutečnostmi se zabývat. V rámci předmětného návrhu nelze proto v současné době porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Jestliže se účinně navrhovatelé nebránili a jejich námitky nebyly projednány, nemohou se pak dovolávat ochrany vlastnického práva v rámci řízení před správním soudem. Jejich vlastnická práva nemohou být v žádném případě dotčena. Pro výstavbu Jižní tangenty byla již zpracována dokumentace k posouzení vlivu záměru na životní prostředí, v rámci které došlo k vyhodnocení negativních účinků stavby na životní prostředí, přičemž bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Proto je zcela nedůvodně namítáno, že dojde k zásahu do jejich práva na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí v důsledku zvýšení prašnosti, hluku a vibrací.

115. K námitce navrhovatelů ohledně rozporu zásahu do práv navrhovatelů se zásadou proporcionality soud uvádí, že zásada proporcionality obsahuje podmínky a způsob, za nichž může správní orgán do těchto práv zasáhnout.

116. Soud se proto při vypořádání této námitky zabýval tím, zda došlo ke konfliktu mezi objektivním právem chráněným subjektivními právy, kdy přednost má vždy to právo, které chrání nejdůležitější hodnotu s minimálním nutným omezením ostatních konkurujících práv tak, aby byla zachována úměrnost mezi jednotlivými právy.

117. Míra omezení základního práva musí být proporcionální závažností veřejného zájmu nebo jiné ústavní hodnoty, které zásahem do základního práva chrání. Jsou tři parametry takového zásahu. Kritérium vhodnosti : soud zkoumá, zda-li institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout stanovený cíl. Dále pak kritériu potřebnosti, kdy soud zkoumá, zda-li by stanoveného díle nemohlo týt dosaženo jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod. Nakonec kritériem poměřování. Zde soud porovnává závažnost v obou v kolizi stojících základních práv, což spočívá ve zvažování empirických, systémových, kontextových i hodnotových programů.

118. V případě testu proporcionality musejí být všechny kroky splněny kumulativně, respektive pokud třeba jen jeden není, omezení práva je nezákonné.

119. Soud má za to, že účelnost a nutnost této stavby je nutno zvažovat nejen ve vztahu k navrhovatelům, ale i s ohledem na nezbytnost její realizace z dopravního hlediska, neboť z „dopravně inženýrského posouzení intenzit dopravy na Jižní tangentě České Budějovice, II. etapa a navazujících komunikacích“ od firmy Mott MacDonald z dubna 2017 bylo prokázáno, jak významná je plánovaná stavba z důvodu snížení dopravní zátěže na stávajících komunikacích, které procházejí zastavěným územím obcí a z důvodu zlepšení životního prostředí většího množství obyvatel trvale žijících podél stávajících komunikací. Z uvedeného je zřejmé, že tato stavba bude mít velký přínos pro obyvatele žijící v okolí existujících komunikacích, kdy dojde ke zlepšení životního prostředí daleko většího počtu obyvatel ve vztahu k navrhovatelům. Jak bylo zdůvodněno v předchozí pasáži rozsudku, přínos této stavby je nesporný.

120. Krajský soud proto uzavřel, že předmětná stavba je potřebná a rovněž bylo i splněno kritérium vhodnosti. Při poměřování vhodnosti a potřebnosti soud dospěl k závěru, že došlo k naplnění obou podmínek, ze srovnání vyplývá, že přínos stavby je větší a předmětnou stavbou nedojde ani k zásahu práv navrhovatelů v takové míře.

121. Soud poznamenává, že stavba Jižní tangenty byla shledána v rámci posouzení svého vlivu na životní prostředí jako přípustná. Vlivy na životní prostředí navrhovatelů budou prověřeny v dalších navazujících řízeních a budou učiněna veškerá opatření k jejich minimalizaci. Při poměření významu a přínosu stavby ve vazbě na občany dalších obcí, kdy v důsledku vybudování tangenty dojde v těchto obcích ke snížení hluku a emisí, pak je nutno při poměření kritéria vhodnosti i kritéria potřebnosti dospět k závěru, že nedošlo k rozporu zásahu do práv navrhovatelů se zásadou proporcionality v případě přijetí předmětného opatření obecné povahy. Zásah do práv na ochranu příznivého životního prostředí a na ochranu zdraví se vztahuje nejen na navrhovatele ale i na ostatní obce a občany žijící v širším okolí stavby.

122. Pokud jde o zásah do vlastnických práv, tak tato skutečnost se neřeší u záměru v měřítku 1:100 000, přesný rozsah tohoto zásahu je znám až při zpřesnění záměru.

123. Tvrzení žalobce, že dochází předmětnou stavbou k rozporu s politikou územního rozvoje ČR 2015 je nutno poukázat na to, že v případě stavby silnice II. třídy je již z povahy věci vyloučené, tuto komunikaci umístit v zastavěném území obcí a zastavěných plochách. V souvislosti s tím, je nutno poukázat i na § 18 odst. 5 stavebního zákona, dle něhož i stavby veřejných komunikací lze ve volné krajině umístit i v případě, že nejsou vymezeny v územně plánovací dokumentaci.

124. Soud se neztotožnil s tvrzením navrhovatelů, že nelze jako podpůrný argument pro správnost vedení trasy Jižní tangenty použít skutečnost, že takto byla komunikace navržena již v územním plánu velkého územního celku v roce 1986. Shoda nezávislých odborníků na zvolené trase v minulých desetiletích je významným argumentem pro podporu optimálnosti tohoto opatření obecné povahy. Znehodnocovat význam dopravního řešení odborníky v minulých desetiletích tvrzením, že v této době nebyl zohledněn vliv na životní prostředí je nutno považovat za neprokázanou spekulaci. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že územní plán Velkého územního celku Českobudějovická sídelní regionální aglomerace byl od roku 1989 dvakrát pozměněn, přičemž změnou č. 1 územního plánu Velkého územního celku Českobudějovická sídelní regionální aglomerace došlo k úpravě trasy komunikace a rovněž byl záměr vymezen jako veřejně prospěšná stavba s možností vyvlastnění. Územně plánovací dokumentace byla veřejně projednána před rokem 2007.

125. Navrhovatelé dne 5. 2. 2018 doplnili důkazy a odůvodnili návrh na zrušení části opatření obecné povahy, namítli rozpor napadeného opatření obecné povahy s dopravní politikou ČR vydanou pro období let 2014 – 2020, kde se na straně č. 65 stanoví opatření pro snižování dopadu na veřejné zdraví a životní prostředí, kdy jedním z nich je „přednostně posilovat kapacitu stávajících dopravních koridorů před budováním souběžných komunikací s obdobnou kapacitou dopravy obsluhujících stejná území“. Navrhovatelé mají za to, že předmětné opatření obecné povahy je s tímto dokumentem v rozporu, což bylo i prokázáno dopravně inženýrským posouzením Dipl. Ing. O.

126. Zcela nedůvodně je navrhovateli odkazováno na dokument „Dopravní politika ČR pro období 2014 – 2020“, který je závazný pro orgány státní správy a správce státní dopravní infrastruktury. V této dopravní politice je deklarováno mimo jiné, že přednostně je nutno posilovat kapacitu stávajících dopravních koridorů před budováním souběžných komunikací s obdobnou kapacitou dopravy obsluhujících stejná území. Mimo jiné je v této písemnosti stanovená koncepce v oblasti dopravy. Odkaz žalobce na uvedené ustanovení je zcela nepřípadný, neboť z uvedeného stanoviska nelze učinit závěr, že by na základě tohoto stanoviska nebylo možno při zpracování Zásad – přijetí opatření obecné povahy realizovat výstavbu Jižní tangenty, neboť v daném případě, jak je stanoveno výše, nelze přednostně posilovat kapacitu stávajících dopravních koridorů. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že Jižní tangenta zajistí převod dopravy v západovýchodním směru od silnice 1/3, k významnému dopravnímu spojení silnice 2/156 na Trhové Sviny a Nové Hrady, aniž by byl nutný průjezd vnitřním městem s napojením stávajících radiálních tras. Nejedná se tedy o souběžnou komunikaci, kdy její výstavba je vyvolána novou stavbou dálnice D3 a umístěním dálniční křižovatky. Územně plánovací dokumentace nevybočila ze zákonem stanovených hledisek a kritérií, při jejím přijímání byl dodržen zákonem stanovený postup.

IV. Závěr a náklady řízení

127. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d) odst. 2 s. ř. s. zamítl.

128. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné přední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení