57 A 31/2025– 154

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: A.M., nar. dne bytem proti odpůrci: město Vlachovo Březí sídlem Náměstí Svobody 56, 384 22 Vlachovo Březí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu Vlachovo Březí, vydané na základě usnesení zastupitelstva města Vlachovo Březí ze dne 9. 12. 2024, č. 12/12/2024, která nabyla účinnosti dne 25. 12. 2024, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah návrhu

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 2. 12. 2025 se navrhovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 28. 8. 2025, č. j. SPU 283444/2025, kterým byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Vlachovo Březí a v navazující části katastrálního území Chlumany. Součástí žaloby byl dále samostatný návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 3 územního plánu Vlachovo Březí („změna č. 3“). Ta nabyla účinnosti dne 25. 12. 2024.

2. Krajský soud žalobu proti rozhodnutí ve věci pozemkových úprav usnesením ze dne 12. 1. 2026, č. j. 57 A 31/2025–104, odmítl a dále pokračoval v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Ten byl ke krajskému soudu podán v zákonem stanovené lhůtě vymezené v § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a týká se pozemků ve vlastnictví navrhovatelky vymezených na LV č. XA. Navrhovatelka namítá, že nebyly vypořádány její námitky a připomínky uplatněné v průběhu procesu přijímání změny č.

3. Současně pak žádá, aby byla vypuštěna stavební uzávěra pod Záhorskou, která byla převzata již z původního územního plánu Vlachovo Březí.

3. Dne 10. 2. 2026 krajský soud obdržel návrh navrhovatelky na přerušení řízení, jehož důvodem byla kasační stížnost, kterou navrhovatelka proti zmíněnému usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2026 podala. Spolu s tímto návrhem navrhovatelka dále uvedla, že opravuje svůj původní návrh a namísto změny č. 3 navrhuje zrušit územní plán Vlachovo Březí.

II. Vyjádření odpůrce

4. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že se napadená změna č. 3 vlastnických práv stěžovatelky nijak nedotýká, jejím podnětem se bude zabývat až chystaná změna č. 5 územního plánu Vlachovo Březí.

III. Ústní jednání před krajským soudem

5. Krajský soud k výslovné žádosti navrhovatelky nařídil na 18. 2. 2026, 9:00 hod. ústní jednání ve věci. Uvedeného dne v 8:00 hod. obdržela předsedkyně senátu navrhovatelčinu žádost o odročení jednání, doručenou na podatelnu krajského soudu dne 17. 2. 2026 v 18:38 hod., jejíž přílohou nebylo v žádosti avizované rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, která dle navrhovatelky měla trvat již od 17. 2. 2026. Dne 18. 2. 2026 v 8:50 hod. obdržela předsedkyně senátu totožnou žádost, jejíž součástí, již bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 18. 2. 2026, podle kterého je dočasně práce neschopná od 17. 2. 2026.

6. Ve věci krajský soud rozhodl v nepřítomnosti navrhovatelky, a to z následujících důvodů.

7. K posouzení její žádosti o odročení jednání krajský soud předně uvádí, že aby takovéto žádosti mohl vyhovět, muselo by se jednat o žádost řádnou a včasnou. Ani jednu z těchto podmínek krajský soud nepovažuje za splněnou, přičemž pro nevyhovění žádosti postačí, není–li naplněna byť jedna z nich.

8. Podle § 50 s. ř. s. platí, že z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Předseda senátu může odročit jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.

9. Současně dle § 49 odst. 3 s. ř. s. platí, že neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou–li důvody pro odročení podle § 50.

10. Navrhovatelka bezprostředně před začátkem ústního jednání doručila krajskému soudu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. To bylo vystaveno dne 18. 2. 2026 Nemocnicí ČB, ambulancí kardiochirurgického odd. a podepsáno blíže nespecifikovanou osobou. Vyplývá z něj jen to, že navrhovatelka je neschopna práce od 17. 2. 2026. Již se z něj ovšem nepodává důvod pracovní neschopnosti, doba jejího trvání ani případné povolené vycházky.

11. Komentář k § 50 s. ř. s. k náležitostem žádosti o odročení jednání uvádí: „Žádost o odročení jednání musí být řádná a včasná. V žádosti je třeba uvést konkrétní důvod, který účastníkovi či jeho zástupci brání v účasti na jednání (např. nemoc, služební cesta, kolize s jiným jednáním, objednaná dovolená). Vždy je vhodné uvést časové rozpětí, kdy má daný důvod trvat, aby soud v případě odročení jednání nestanovil takový termín, který by byl nevhodný z důvodu trvání totožné překážky. V případě kolize s jiným jednáním je třeba uvést, u kterého soudu, správního orgánu i orgánu činného v trestním řízení má jednání proběhnout, přesný čas jednání, místo jednání a datum, kdy bylo žadateli doručeno předvolání k tomuto jinému jednání (srov. rozsudek NS 21 Cdo 1800/2016). Jde–li o překážku na straně zástupce účastníka řízení, jehož předmětem činnosti je profesionální poskytování právních služeb (advokát, daňový poradce apod.), je třeba rovněž uvést, proč nelze zajistit substituta, který by při jednání zastoupil zástupce účastníka. Důvod žádosti o odročení jednání musí být vždy doložen potvrzením o skutečnosti, pro kterou je žádáno o odročení jednání (potvrzení lékaře, předvolání k jinému jednání, cestovní smlouva apod.). […] Je třeba upozornit, že doklad o pracovní neschopnosti nemusí bez dalšího osvědčovat, že onemocnění žadatele, pro něž byl uznán práce neschopným, mu současně brání v účasti u jednání. Zejména v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti je vhodné za účelem prověření důvodnosti žádosti o odročení požádat lékaře, jenž doklad o pracovní neschopnosti vystavil, aby se vyjádřil k tomu, zda aktuální stav daného onemocnění brání žadateli v cestě k soudu a účasti při jednání. Totéž platí i v případě předložení lékařské zprávy staré několik týdnů.“ (KÜHN, Zdeněk. KOCOUREK, Tomáš. Soudní řád správní: komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978–80–7598–479–1)

12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se s citovanými závěry komentáře opakovaně ztotožnily různé senáty kasačního soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Afs 218/2020–43, ze dne 9. 11. 2021, č. j. 2 As 405/2020–40, či ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Afs 352/2021–30).

13. Z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu pak vyplývá i to, že nikoli každé onemocnění odůvodňující dočasnou pracovní neschopnost znamená automaticky nemožnost zúčastnit se jednání (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2020, č. j. 1 As 427/2018–29). To se ostatně podává i z § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podle kterého ošetřující lékař rozhodne o dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost. Dočasná pracovní neschopnost se tedy výslovně váže k pracovní činnosti (zaměstnání), které pojištěnec vykonává a nelze ji automaticky vztáhnout i na jiné úkony, jako např. účast u soudního jednání.

14. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2015, č. j. 10 As 251/2014–53, k tomuto blíže uvedl: „Z pouhého obecného údaje o neurčité zdravotní komplikaci nelze nijak usoudit na závažnost onemocnění a tím ani na důležitost důvodu nepřítomnosti při jednání. … ani předložení kopie III. dílu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, ze kterého je zřejmé pouze jméno stěžovatele a lékaře a den počátku pracovní neschopnosti, neprokazuje relevantní skutečnosti pro posouzení omluvy, tedy že stěžovatel měl zdravotní komplikaci, jež mu skutečně zabraňovala dostavit se k ústnímu jednání (a nikoliv např. jen zdravotní komplikaci takového druhu, že nemohl vykonávat svou práci s ohledem na její charakter)…“ 15. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že není oprávněn požadovat po navrhovatelce, aby sdělovala detaily ohledně svého zdravotního stavu. Současně si je soud vědom toho, že důležité překážky, které brání účastníkům řízení v účasti na jednání, mohou nastat náhle a neočekávaně. Navrhovatelka však i za tohoto stavu nese břemeno tvrzení rozhodných skutečností, aby soud mohl posoudit důvodnost její žádosti o odročení jednání (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Afs 417/2021–40). Navrhovatelka však toto břemeno v projednávané věci neunesla, když pouze uvedla, že žádá o odročení z důvodu nemoci, přičemž tato skutečnost nebyla nijak konkretizována ani doložena rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, které neobsahuje formulářem předepsané náležitosti. Není z něj zřejmé, z jakého důvodu je navrhovatelka dočasně práce neschopná, po jak dlouhou dobu, ani to, zda má povolené vycházky či nikoli. Krajský soud tudíž nemohl relevantně posoudit, zda tvrzená indispozice skutečně bránila navrhovatelce v účasti u jednání. Soud přitom neměl dostatečnou časovou dispozici pro to, aby navrhovatelku k doplnění její žádosti vyzval, když rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obdržel pouhých 10 minut před počátkem ústního jednání ve věci. Za tohoto stavu nelze žádost navrhovatelky považovat ani za včasnou.

IV. Právní hodnocení krajského soudu Podmínky řízení

16. Jak již krajský soud předeslal pod bodem 3 tohoto rozsudku, navrhovatelka podáním doručeným soudu dne 10. 2. 2026 žádala o opravu svého původního návrhu a namísto změny č. 3 navrhla zrušit územní plán Vlachovo Březí. Krajský soud usnesením vyhlášeným během ústního jednání uvedenou změnu návrhu, jíž se navrhovatelka namísto změny č. 3 domáhala zrušení územního plánu Vlachovo Březí, vydaného na základě usnesení zastupitelstva města Vlachovo Březí ze dne 7. 9. 2015, č. 04/09/2015, který nabyl účinnosti dne 23. 9. 2015, nepřipustil. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby mohl v souladu s § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s § 64 s. ř. s., navrhovanou změnu připustit. Výsledky dosavadního řízení totiž nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Navrhovatelka prostřednictvím svého návrhu na změnu (opravu chyby) požaduje zrušit opatření obecné povahy, kterým by měl být původní územní plán Vlachovo Březí z roku 2015. Jedná se tedy o zcela jiné opatření obecné povahy, jemuž předcházel odlišný proces přijímání, týká se jiného okruhu osob potenciálně zúčastněných na řízení a k jeho napadení se váže jinak plynoucí zákonná lhůta pro soudní přezkum.

17. Krajský soud přitom zohlednil i koncentraci zakotvenou v § 101b odst. 3 s. ř. s. týkající se náležitostí návrhu na zrušení opatření obecně povahy, podle které nelze návrh rozšiřovat o další dosud nenapadené části opatření obecné povahy ani o další návrhové body. Navrhovatelka své dosud uplatněné včasné námitky výslovně směřuje k nepřezkoumatelnosti změny č.

3. V této souvislosti lze zmínit odkazy na k nynější věci přiléhavou judikaturu obsažené pod bodem 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021–39: „V rozsudku č. j. 8 As 161/2018–84 Nejvyšší správní soud též zdůraznil význam petitu návrhu pro vymezení předmětu soudního přezkumu a uvedl, že „[j]estliže navrhovatel podá návrh na zrušení opatření obecné povahy (jeho části), který má všechny zákonné náležitosti a především jednoznačně vymezený petit, nemůže již následně tento návrh rozšiřovat, a to dokonce ani tehdy, pokud např. omylem označí v návrhu nesprávnou část územního plánu, ve které se jeho pozemky nenachází, a jeho návrhové body jsou proto v rozporu s uplatněným petitem“. Soud je tedy při přezkumu opatření obecné povahy vázán jednoznačně vymezeným petitem, který není možné po podání návrhu rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření, a to ani v případě, že již původní návrh obsahuje návrhové důvody k takto rozšířenému petitu (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2022, č. j. 6 As 384/2020–20, odst. [24], odkazující na rozsudek č. j. 8 As 161/2018–84, jakož i č. j. 6 Aos 2/2012–27). Platí totiž, že rozsah návrhu, tj. napadené opatření nebo jeho část, je určen právě petitem návrhu (srov. rozsudky č. j. 6 Aos 2/2012–27, odst. [18], č. j. 8 As 398/2018–58, odst. [25]). Tímto petitem (rozsahem návrhu), jakož i důvody návrhu, je soud vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s.) a není jeho úkolem za navrhovatele domýšlet absentující či dokonce optimální argumentaci a tomu odpovídající petit. Současně omezí–li navrhovatel přezkum opatření obecné povahy pouze na jeho část, může účinně namítat jen takové nedostatky, které se skutečně vztahují k napadené části (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014–49, obdobně ze dne 3. 9. 2015, č. j. 9 As 72/2015–55, odst. [33]).“ 18. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že změnu petitu ve smyslu § 95 o. s. ř. připustit nelze, neboť by tím fakticky došlo k obcházení limitů vymezených § 101b odst. 3 s. ř. s. Navrhovaná změna se týká zcela jiného opatření obecné povahy, jež nemá svůj procesní předobraz v dosud vedeném soudním řízení. Nadto lze dodat, že i pokud by krajský soud navrhované změně petitu vyhověl, musel by návrh pro opožděnost odmítnout, když posledním dnem lhůty, v rámci které bylo možno proti původnímu územnímu plánu brojit, bylo datum 23. 9. 2016.

19. Jde–li o aktivní procesní legitimaci navrhovatelky, krajský soud vychází z toho, že navrhovatelka tvrdí dotčení svých veřejných subjektivních práv vydanou změnou č. 3, která zasahuje do jejího vlastnického práva k pozemkům – konkrétně se vymezuje proti tomu, že nebyly vypořádány její námitky a připomínky týkající se rezervy dopravní infrastruktury (v návrhu označené jako stavební uzávěra) v plochách, kde se nacházejí pozemky v jejím vlastnictví. Zda je navrhovatelka skutečně na svých právech dotčena, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu. Důvodnost návrhu 20. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

21. Návrh není důvodný.

22. Jak již bylo uvedeno shora, navrhovatelka řádně uplatnila jedinou námitku nepřezkoumatelnosti změny č. 3, která se nevypořádala s jejími námitkami a připomínkami uplatněnými v průběhu procesu přijímání napadené změny. Namítána je tedy nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách pro nedostatek důvodů.

23. Nejvyšší správní soud k požadavkům na odůvodnění rozhodnutí o námitkách směřujících proti územnímu plánu v rozhodnutí ze dne 18. 9. 2023, č.j. 8 As 81/2022–52, uvedl: „[…] na vypořádání námitek je třeba klást přiměřené požadavky. Na jedné straně rozhodnutí o námitkách naplňuje některé formální znaky správního rozhodnutí. Na jeho odůvodnění je tedy nutné klást stejné požadavky jako v případě správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje vydavatel opatření obecné povahy (zde stěžovatel) podané námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (usnesení NSS z 27. 10. 2010, čj. 2 Ao 5/2010–24, č. 2244/2011 Sb. NSS, a dále rozsudky ze 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 2/2008–62, z 24. 6. 2010, čj. 9 As 66/2009–46, a z 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS, body 154 a 157). Tyto požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitkách akceptuje i judikatura Ústavního soudu [nález z 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15 (N 179/91 SbNU 225), bod 30]. Není možné zabývat se námitkami pouze formálně a vypořádat je jen obecnými frázemi, aniž se zohlední jejich podstata (rozsudek NSS z 15. 9. 2010, čj. 4 Ao 5/2010–48). Stejně tak odůvodnění rozhodnutí o námitkách obsahující pouhý odkaz na stanoviska dotčených orgánů či citace z nich není dostatečné (rozsudky NSS z 21. 4. 2010, čj. 8 Ao 1/2010–89, bod 70, a z 24. 7. 2013, čj. 2 Aos 1/2013–138). Na straně druhé však nelze klást na vypořádání námitek požadavky příliš vysoké, které by již představovaly přepjatý formalismus [nález ÚS ze 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11 (N 76/69 SbNU 291), byť řádné odůvodnění v kontextu pozdější a shora zmíněné nálezové judikatury musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat výjimečně].“ 24. Krajský soud popsanou vadu odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jež je nedílnou součástí změny územního plánu, neshledal. Z obsahu územně plánovací dokumentace zjistil, že navrhovatelčiny námitky a připomínky ke změně č. 3 byly odpůrci doručeny dne 22. 8. 2024. Navrhovatelka uvedla, že nesouhlasí s rezervou dopravní infrastruktury v oblasti mezi Záhorskou a Šmídů rybníkem. Dále namítla, že ve výkresové části změny č. 3 zcela chybí znázornění oblasti u Záhorské, kde se nachází pozemky v jejím vlastnictví. Hranice pozemků p. č. XA, XB a XC nejsou ve výkresové části zakresleny podle skutečností uvedených v KN. U těchto pozemků navrhovatelka současně požádala o rozšíření plochy pro bydlení či smíšenou obytnou plochu na celé jejich území. Zmínila také to, že ve výkresové části není znázorněn ani územní systém ekologické stability. Navrhovatelka dále vyjádřila nesouhlas se zařazením jejích pozemků do zájmového území Ministerstva obrany a s tím, aby přes tyto pozemky vedla TI či DI.

25. Z rozhodnutí o uplatněných námitkách vyplývá, že odpůrce se námitkami navrhovatelky věcně nezabýval, neboť je shledal opožděnými. Konkrétně uvedl, že posledním dnem pro podání námitek bylo datum 20. 8. 2024. Pokud mu tedy námitky byly doručeny dne 22. 8. 2024, přičemž k jejich předání k poštovní přepravě došlo dne 21. 8. 2024, byly uplatněny po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nadto doplnil, že se námitky dle svého obsahu míjí s řešením navrhované změny č.

3. Pokud k tomu dá zastupitelstvo souhlas, budou posouzeny jako nové návrhy na další změnu územního plánu.

26. Krajský soud ze spisové dokumentace ověřil, že uvedený postup odpůrce byl správný.

27. Změna č. 3 byla odpůrcem pořizována v průběhu let 2022 až 2024, tedy podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Ten v § 55b odst. 2 stanoví lhůtu pro uplatnění připomínek a námitek dotčených osob, která činí 7 dnů ode dne veřejného projednání. Uvádí také to, že k později uplatněným připomínkám a námitkám přihlédnout nelze. Nové veřejné jednání týkající se změny č. 3 proběhlo dne 13. 8. 2024. Připomínky a námitky tak bylo možné uplatnit [event. podat k poštovní přepravě – § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 500/2004 Sb.] nejpozději dne 20. 8. 2024. Pokud tedy navrhovatelka předala námitky k poštovní přepravě dne 21. 8. 2024, učinila tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty a odpůrce postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud se jimi věcně nezabýval.

28. Z uvedeného vyplývá, že odpůrce navrhovatelčiny námitky neopomněl, nezabýval se jimi ovšem věcně, neboť správně vyhodnotil a zdůvodnil, že jde o námitky opožděné. Rozhodnutí o námitkách navrhovatelky proti změně č. 3 tudíž není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

29. Jde–li o návrhový bod, jímž navrhovatelka žádá, aby byla vypuštěna stavební uzávěra pod Záhorskou. K tomu krajský soud uvádí, že ani tomuto návrhu nemohl vyhovět, neboť taková stavební uzávěra se ve změně č. 3 nenachází, stejně jako rezerva dopravní infrastruktury.

30. Krajský soud současně uvádí, že nepřehlédl návrh na přerušení řízení z důvodu navrhovatelkou podané kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí žaloby ve věci týkající se pozemkových úprav. K přerušení řízení podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. však s ohledem na vzájemnou nesouvislost obou řízení nepřistoupil. Není přitom povinností soudu o tomto návrhu vydávat rozhodnutí, jak požaduje navrhovatelka (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 As 96/2020–30).

31. Pro úplnost pak krajský soud doplňuje, že tímto vyčerpal předmět řízení vymezený žalobou ze dne 2. 12. 2025. Navrhovatelkou opakovaně zmiňovaný nezákonný zásah pozemkového úřadu se dle obsahu žaloby týkal nezákonných zásahů do jejích vlastnických práv v souvislosti s přijetím komplexních pozemkových úprav. Tyto námitky však žalobkyně výslovně navázala na žalobou napadené rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj o schválení návrhu pozemkových úprav (viz podání ze dne 6. 1. 2026). Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla usnesením krajského soudu ze dne 12. 1. 2026 odmítnuta.

32. Krajský soud na tomto místě zároveň podotýká, že o návrhu navrhovatelky na zrušení opatření obecné povahy – 4b. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, který byl součástí podání navrhovatelky ze dne 6. 1. 2026, bude rozhodnuto v samostatném řízení vedeném pod sp. zn. 63 A 4/2026 (viz usnesení o vyloučení věci ze dne 28. 1. 2026, č. j. 57 A 31/2025–135).

V. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

35. Navrhovatelka nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného odpůrce nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.