57 A 32/2018 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČ 411 97 518 sídlem Orlická 4/2020, Praha 3 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava za účasti: Metrostav a.s., IČ 000 14 915 se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2018, č. j. 8193/1.30/17-6 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 31. 8. 2018 č. j. 8193/1.30/17-6 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 7. 5. 2018 č. j. 27019/5.30/17-6 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti usnesení Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích č. j. 27019/5.30/17-6 ze dne 7. 5. 2018 a současně s tím toto usnesení potvrdil, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o nahlédnutí do spisu týkajícího se pracovního úrazu pojištěnce žalobce J.M., ke kterému došlo dne 19. 2. 2016 na pracovišti jeho zaměstnavatele Metrostav a.s.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce v žalobě popsal dosavadní průběh řízení, kdy žádost žalobce o nahlédnutí do spisu vedeného prvostupňovým správním orgánem ve věci pracovního úrazu pojištěnce žalobce podal dne 6. 9. 2017. O této žádosti bylo správním orgánem prvního stupně rozhodnuto dne 2. 10. 2017 tak, že žádost žalobce byla zamítnuta, neboť bylo shledáno porušení práva účastníka řízení v případě, že by bylo žalobci umožněno nahlédnutí do spisu. V návaznosti na to OIP uzavřel, že posouzením právního zájmu žalobce na nahlédnutí do spisu se s ohledem na výše uvedené zabývat nebude. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, odvolací orgán vydal dne 17. 1. 2018 rozhodnutí, kterým bylo usnesení OIP ze dne 2. 10. 2017 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že při posuzování podmínek pro nahlédnutí do spisu dle § 38 odst. 2 správního řádu nepřípustně správní orgán prolnul obě fáze rozhodnutí. Dne 7. 5. 2018 bylo opětovně rozhodnuto usnesením č. j. 27019/5.30/17-6 tak, že žádost žalobce byla zamítnuta z důvodu nenaplnění druhé podmínky dle § 38 odst. 2 správního řádu, když dle názoru žalovaného by umožněním nahlédnutí do spisu žadateli došlo k porušení práva účastníka řízení a zároveň by byl porušen veřejný zájem. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný odvolání žalobce zamítl s odůvodněním, že mezi zájmy účastníka řízení a žalobcem, který žádá nahlédnutí do spisu, existuje rozpor, který spolu s existencí veřejného zájmu na zachování povinnosti mlčenlivosti, brání umožnit správnímu orgánu udělit žalobci souhlas s nahlédnutím do spisu.

4. Žalovaný se ztotožnil se závěry a argumentací obsaženou v usnesení ze dne 7. 5. 2018, prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí správně posoudil podmínku právního zájmu dle § 38 odst. 2 správního řádu a v dané věci přiznal žalobci právní zájem na nahlédnutí do spisu. Zcela nesprávně však posoudil druhou podmínku stanovenou § 38 odst. 2 správního řádu, zda bude či nebude porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob nebo veřejný zájem. Žalovaný shledal, že druhá podmínka pro umožnění v nahlédnutí do spisu není splněna. Argumentoval tím, že informace, které by žadatel získal, by byly v přímém rozporu s právem účastníka řízení na ochranu informací, k níž jsou správní orgány inspekce vázány povinností mlčenlivosti. Zároveň rozvedl důvody, pro které shledává rozpor mezi zájmy účastníka řízení a žalobce a uzavřel, že žalobce by získal nepřípustnou výhodu pro případný spor, pokud by mu bylo umožněno nahlédnout do spisu. Rovněž konstatoval, že součástí spisu jsou informace a údaje, jež mohou být zásadního a potenciálně zneužitelného charakteru.

5. Žalobce poukázal na to, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným krajským soudem v rozsudku čj. 51 A 42/2016-34 ze dne 30. 8. 2017 ve skutkově totožné věci, který mu z jeho činnosti je dobře znám. Zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti není absolutní a neprolomitelná, neboť v případě přisvědčení názoru žalovaného by bylo nutné zamítnout všechny žádosti o nahlédnutí do spisu, přestože by žadateli svědčil právní zájem na takovém nahlédnutí.

6. Rovněž žalobce nesouhlasí se žalovaným, že by nahlédnutím do spisu vznikla neoprávněná výhoda oproti účastníku řízení a mohl by se tak dostat k informacím a údajům o účastníku řízení, které by v případném soudním sporu mohly být z jeho strany potenciálně zneužité. Účelem žádosti žalobce bylo získání relevantních informací, kterými účastník po celou dobu řízení v plném rozsahu disponuje. Umožněním nahlédnutí do spisu tedy nevzniká žalobci výhoda, nýbrž se tím kompenzuje jako nevýhoda spočívající v neznalosti relevantních skutkových zjištění. Nahlédnutí do spisu mu v takovém případě zajistí možnost uplatnění jeho práv ve stejném rozsahu jako účastníků řízení.

7. Podle žalovaného nahlédnutí do spisu není možné povolit, neboť by byl porušen veřejný zájem. V rozhodnutí ovšem je tato skutečnost konstatována, aniž by bylo dále jakýmkoliv způsobem konkretizováno, jaký veřejný zájem byl nahlédnutím do spisu porušen. Toto bylo žalobcem namítáno v odvolání, přičemž k této odvolací námitce žalovaný v rozhodnutí uvedl, že by se v daném případě jednalo o porušení veřejného zájmu na povinnosti mlčenlivosti kontrolních a správních orgánů. Toto tvrzení je však účelové a žalovaný se tak snaží ospravedlnit svůj protizákonný postup v řízení o žádosti žalobce o nahlédnutí do spisu. Jestliže zákon předpokládá prolomení povinnosti mlčenlivosti postupem podle § 38 odst. 2 správního řádu, tak není možné odmítnout nahlédnutí za splnění podmínky k prokázání právního zájmu s odůvodněním, že by tím byl porušen veřejný zájem na povinnosti mlčenlivosti. Taková právní konstrukce je zcela absurdní.

8. Žalobce dále poukázal na rozporné závěry žalovaného, který jednak označil jím poskytnuté sdělení o výsledcích šetření dle § 55 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. za dostatečné, ovšem na druhé straně žalobci přiznává právní zájem na nahlédnutí do spisu z důvodu nutnosti zjištění relevantních skutečností pro účely navazujícího soudního řízení. Žalovaný se tak ve svých rozhodnutích protiřečí, jestliže tvrdí, že žalobci poskytl dostatečné informace a na druhou stranu mu přiznává právní zájem na nahlédnutí do spisu právě z důvodu nutnosti zjištění relevantních skutečností pro posouzení případného uplatnění jeho nároku u soudu.

9. Podle žalobce, tak žalovaný nerespektuje závazný právní názor nezávislého soudu a obchází zákonné předpisy, proto je jím navrhováno zrušení, jak rozhodnutí žalovaného, tak i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové s tím, aby věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že námitky v žalobě se shodují s námitkami žalobcem již vznesenými v odvolání, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K nerespektování závazného právního názoru uvedl, že tento byl respektován toliko ve vztahu k první podmínce, tzn. k posuzování právního zájmu na nahlížení do spisu, ne už pak do vztahu k podmínce druhé, tedy k posuzování případného porušení práva některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob, anebo veřejného zájmu, žalovaný takovému názoru žalobce nepřisvědčil. Žalovaný má za to, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 51 A 42/2016-34 ze dne 30. 8. 2017 bylo orgánům inspekce práce uloženo, jak mají při posuzování splnění tzv. druhé podmínky postupovat, nikoli jaký má být výsledek tohoto postupu. Žalovaný nepřisvědčil žalobci, že si protiřečí v případě konstatování o dostatečnosti sdělení, které žalobci bylo dle § 55 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. poskytnuto a v případě konstatování o naplněném právním zájmu žalobce. Žalovaný jednoznačně uvedl, že poskytnutím informací dle § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění žalobci bylo umožněno opatřit si podklad pro případné uplatnění jeho nároku u soudu v mezích daných zákonem. Žalovaný tak subjektivně a dopředu nehodnotil, zda informace žalobci již poskytnuté jsou či nejsou pro spor žalobce dostatečné, když žalovaný toĺiko konstatoval, že žádné další informace z důvodů popsaných v rozhodnutí poskytnout nemůže.

11. K výzvě soudu se do řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení přihlásila akciová společnost Metrostav a.s., zaměstnavatel pojištěnce. Souhlasil se žalovaným ohledně zamítnutí žádosti žalobce a odepřením mu nahlédnutí do spisu. Právní zájem byl uspokojen tím, že žalovaný poskytl žalobci svým sdělením výsledky vyšetřování příčin pracovního úrazu zaměstnance společnosti Metrostav a.s. J.M. Nahlédnutím do spisu by došlo k porušení práva účastníka řízení, neboť žalobce by vůči účastníku řízení získal výhodu pro občanskoprávní spor a rovněž tak by byl porušen veřejný zájem na zachování povinnosti mlčenlivosti.

12. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro projednávanou věc tyto podstatné skutečnosti.

13. Žalobce si podal dne 6. 9. 2017 žádost o nahlédnutí do spisu Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ve věci pracovního úrazu pojištěnce žalobce J.M., nar. X, ke kterému došlo 19. 2. 2016 na pracovišti Metrostav a.s.

14. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu usnesením ze dne 2. 10. 2017 zamítl žádost žalobce. Důvodem pro zamítnutí žádosti bylo shledání porušení práva účastníka řízení v případě, že by bylo žalobci umožněno nahlédnutí do spisu s tím, že posouzením zájmu žalobce se s ohledem na výše uvedené zabývat nebude. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal. Odvolací orgán citované usnesení ze dne 2. 10. 2017 zrušil. Důvodem zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že správní orgán při posuzování podmínek pro nahlédnutí do spisu dle § 38 odst. 2 správního řádu nepřípustně prolnul obě fáze rozhodování. Žalovaný uzavřel, že je nucen respektovat zákonnou povinnost mlčenlivosti, že není sporu o tom, že žadateli nesvědčí právo nahlížet do spisu dle § 38 odst. 1 správního řádu, odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 87/2013-73, dle něhož je nepřípustné prolínat podmínky obou fází k posouzení žádosti, když je správní orgán povinen nejprve vyhodnotit existenci právního zájmu nebo jiného vážného důvodu a teprve po uznání jejich existence vyhodnotit, zda nahlédnutím do spisu třetí osobou nebudou porušena práva účastníka řízení nebo veřejný zájem. Možné poškození práva účastníka řízení, ovšem nemůže být důvodem k negativnímu vyhodnocení první fáze posouzení žádosti, tj. existence právního zájmu.

15. Prvostupňový správní orgán opětovně rozhodl dne 7. 5. 2018, usnesením žádost žalobce opětovně zamítl a možné nahlédnutí do správního spisu mu odepřel. Důvodem zamítnutí žádosti bylo nenaplnění druhé podmínky § 38 odst. 2 správního řádu, kdy správní orgán dospěl k závěru, že právní zájem žadateli svědčí, neboť získáním relevantních informací může posoudit okolnosti vzniku pracovního úrazu, existenci zavinění a na základě analýzy rozhodné o účelnosti zahájení občanskoprávního řízení. Správní orgán dospěl k závěru, že umožněním nahlédnutí do spisu by došlo k porušení práva účastníka řízení s tím, že zájmy žadatele a účastníka jsou v přímém rozporu. S právem účastníka řízení na ochranu informací, k nimž jsou orgány inspekce vázány povinností mlčenlivosti. Rovněž proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal.

16. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný ve shodě s prvostupňovým správním orgánem konstatoval, že v daném případě mezi zájmy jak účastníka předmětného řízení, kontrolované tak i dotčené osoby (úrazem postiženého pojištěnce) na straně jedné a zájmy žadatele na straně druhé, rozpor shledává. Právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu shledal, ovšem konstatoval, že nebyla splněna druhá podmínka, a sice absence rozporu s právy účastníka a rozporu s veřejným zájmem. Žalovaný tedy se ztotožnil s důvody odepření nahlédnutí do spisu, k nimž dospěl prvostupňový správní orgán.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud rozhod ve věci bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlas.

18. Předmětem věci je splnění podmínek, za nichž lze žadateli, který není účastníkem řízení umožnit nahlížení do spisu. Tyto podmínky jsou uvedeny v § 38 odst. 2 správního řádu, kdy se jedná o podmínky, které musí být splněny kumulativně, aby bylo nahlédnutí do spisu správním orgánem umožněno. První podmínkou je prokázání právního zájmu či jiného vážného důvodu, druhou podmínkou pak je, že tímto nahlížením nebude porušeno právo některého z účastníků popřípadě další dotčených osob nebo pokud tím nebude porušen veřejný zájem.

19. Krajský soud na základě přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť napadené rozhodnutí ani jemu předcházející rozhodnutí nemůže obstát. V daném případě žalovaný potvrdil rozhodnutí prvostupňového právního orgánu, který žádost žalobce o nahlížení do spisu zamítl s tím, že nebyla neplaněna druhá výše uvedená podmínka, neboť by nahlížením do spisu žalobcem bylo porušeno právo účastníka řízení, a to v tom smyslu, že jeho zájem je se zájmem žalobce v rozporu, a to s ohledem na rozdílné postavení v případném budoucím civilním sporu. Rovněž byl shledán rozpor s veřejným zájmem na ochraně citlivých informací, které by mohly být obsahem dotčených spisů, proto žalovaný rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Podle žalobce žalovaný správně posoudil podmínky právního zájmu dle § 38 odst. 2 správního řádu a přiznal žalobci právní zájem na nahlédnutí do spisu, ovšem zcela nesprávně posoudil podmínku stanovenou v § 38 odst. 2 správního řádu tedy, zda nahlédnutím do spisu bude či nebude porušeno právo některého z účastníků popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Tedy shledal, že druhá podmínka pro umožnění k nahlédnutí do spisu není splněna.

20. V daném případě bylo tedy povinností správního orgánu, zda bude či nebude porušeno právo některého z účastníků anebo veřejný zájem. Podle žalovaného by informace, které by žalobce získal nahlédnutím do spisu, by byly v přímém rozporu s právem účastníka řízení na ochranu informací, k níž jsou orgány inspekce vázány povinností mlčenlivosti a má za to, že by žalobce získal nepřípustnou výhodu pro případný spor.

21. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 51 A 42/2016-34 ze dne 30. 8. 2017 ve skutkově totožné věci a má za to, že se žalovaný tímto rozsudkem neřídil. Přestože se nejedná o zrušovací rozsudek v této právní věci, soud přesto odkazuje na tento rozsudek, ve kterém krajský soud zavázal správní orgány k přezkumu podmínek § 38 odst. 2 správního řádu, když k první podmínce soud uvedl, že tato správním orgánem nebyla hodnocena, přestože být měla, kdy správní orgán namísto toho na prvním místě hodnotil pouze otázku porušení práva účastníka řízení v důsledku nahlížení do spisu žalobcem, kdy dospěl k závěru, že žádost žalobce byla odůvodněna a právní zájem na straně žalobce prokázán byl. V případě konstatovaného nesplnění druhé podmínky krajský soud výslovně uvedl, že argumentace protichůdnosti zájmu účastníka a žalobce je neudržitelná a sama skutečnost automaticky neznamená zásah do práv účastníka a tedy prostor po odepření práva žalobce na nahlédnutí do spisu. Rovněž správním orgánem uváděné porušení veřejného zájmu s odkazem na jeho povinnost mlčenlivosti stran jeho citlivých údajů bylo soudem shledáno jako neudržitelné. Poskytnutí informací ze spisu umožněním nahlédnutí do něj za splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu není porušením povinnosti mlčenlivosti správních orgánů, nýbrž právem předpokládanou výjimkou z tohoto pravidla, která povinnost mlčenlivosti prolamuje. Soud konstatoval, že správní orgány mají možnost vyloučit ty části spisu týkající se ochrany utajovaných informací, osobních údajů, obchodního tajemství a dalších údajů a informací chráněných zvláštními zákony, s nímž se kontrolující při výkonu kontroly seznámil.

22. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, správní orgány k první podmínce prokázaného právního zájmu žalobce přisvědčily a uvedly, že je právní zájem dán, přičemž v případě druhé zákonné podmínky uvedly, že nahlížením do spisu žalobcem by bylo porušeno právo účastníka, jehož zájmy by byly v případném následném civilním řízení protichůdné. Krajský soud takový závěr považuje za nesprávný, neboť v obecné rovině budou vždy zájmy žalobce a zájmy účastníka řízení, coby zaměstnavatele, který mohl zanedbat své povinnosti zaměstnavatele, protichůdné. Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že tento účastník bude dotčen na svých právech tím, že žalobci bude umožněno nahlížet do spisu, který orgány inspekce práce vedou ve věci pracovního úrazu. Pokud žalobce z tohoto spisu získá pro něj relevantní informace, pak nastane takový stav, kdy obě strany budou disponovat stejnými informacemi, eventuálně použitelnými v navazujícím občanskoprávním sporu o náhradu škody za výdaje vynaložené žalobcem v souvislosti s léčbou jeho pojištěnce. Žalobce by tedy pouze získal informace, které jsou již účastníkovi známy a z hlediska eventuálního budoucího civilního sporu nastane tzv. rovnost zbraní. Správními orgány konstatovaný rozpor s právy účastníka tedy nemůže být nahlížením do spisu žalobcem z uvedených důvodů dán.

23. Pokud by soud akceptoval závěr žalovaného a prvostupňového správního orgánu, že vždy jsou v dalším soudním sporu zájmy žadatele o nahlédnutí do spisu a účastníka, o jehož údaje se jedná, protichůdné a nahlížení do spisu je tak žadateli nutné odepřít, jednalo by se o zcela neudržitelný názor, a to i s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie Donau Chemie AG, C- 536/11, kde se výslovně uvádí, že nahlédnutí do spisu může představovat jedinou možnost těchto osob získat důkazy nezbytné pro účely odůvodnění jejich žaloby na náhradu škody. Paušální vyloučení nahlédnout do spisu může nadměrně ztěžovat výkon práva na náhradu škody.

24. Argumentaci správních orgánů protichůdnými zájmy v řízení o náhradě škody lze tedy i ve světle uvedené evropské judikatury označit za absurdní, postrádající logické zdůvodnění. Pokud by na základě argumentace správních orgánů byl účastník jedinou stranou znalou skutečností podstatných pro občanskoprávní spor o náhradu škody, byl by to naopak právě účastník, kdo je oproti žalobci, kterému bylo nahlížení do spisu odepřeno, zvýhodněn. Žalobce nemůže podat žalobu o náhradu škody, aniž by relevantní informace pro takový návrh a vedení soudního sporu. Ostatně i sám prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu za účelem získání relevantních informací pro účely civilního řízení o náhradu škody je dán.

25. Správní orgány své závěry o porušení povinnosti mlčenlivosti zhodnotily tak, že se kontrolující osoba při kontrolní činnosti seznámila se skutečnostmi, které mají pro kontrolovanou osobu zásadní význam, jako např. osobní údaje či obchodní tajemství. Jejich vyzrazení by pro kontrolovanou osobu mělo zásadní význam.

26. Na tomto místě soud opětovně konstatuje, že správními orgány obecně uváděná povinnost mlčenlivosti ve smyslu § 20 kontrolního řádu není absolutní a neomezená, k jejímu prolomení dojde právě v případě splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu.

27. Dokumenty relevantní z hlediska uplatnění civilní žaloby o náhradu škody nelze z nahlížení vyloučit toliko na základě obecného tvrzení o jejich mimořádné citlivosti. K tomu soud odkazuje rovněž na bod 47 rozhodnutí Donau Chemie, cit. shora, podle něhož ,,[n]aopak okolnost, že takové odepření může zabránit výkonu uvedených žalob tím, že dotyčným podnikům, které již mohou využívat přinejmenším částečné imunity v oblasti peněžních sankcí, poskytuje mimo jiné možnost zbavit se rovněž povinnosti nahradit škody vyplývající z porušení článku 101 SFEU, a to na úkor poškozených osob, vyžaduje, aby se takové odepření zakládalo na naléhavých důvodech týkajících se ochrany dovolávaného zájmu a uplatnitelných na každý dokument, ke kterému je přístup odepřen.“ 28. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 23. 1. 2014 č.j. 1 Afs 87/2013 – 73: “Není vyloučeno, že uplatněním institutu nahlížení podle § 38 odst. 2 by mohl být účastník řízení poškozen. Na to ostatně pamatuje přímo § 38 odst.

2. Stěžovatel ovšem musí být schopen u každého dokumentu nebo souboru dokumentů vysvětlit, v čem konkrétně vidí porušení práv účastníka řízení. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko obecným tvrzením o citlivosti informací. Uznání porušení práv účastníka řízení odůvodněné pouze obecnými tvrzeními může vést k účelovému obcházení práva třetích osob na uplatnění náhrady škody v civilním řízení.” 29. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že některé informace ze spisu spadají do kategorie ochrany utajovaných informací, osobních údajů, obchodního tajemství a dalších údajů a informací chráněných zvláštními zákony, má možnost na základě § 38 odst. 6 správního řádu tyto informace z nahlížení do spisu vyloučit. Správní orgán však v projednávané věci v tomto směru neuvedl v rozhodnutí žádnou úvahu, když pouze obecně konstatoval, že se kontrolující osoba seznamuje v rámci kontrolní činnosti s celou řadou skutečností, jež mají pro kontrolovanou osobu zásadní význam a jejich vyzrazení by pro ni mělo negativní dopad. Správní orgán nijak neozřejmil, jakým způsobem prováděl jím zmiňovaný test proporcionality, v jehož rámci poměřoval právo žalobce nahlédnout do spisového materiálu a “právo účastníka řízení na uplatnění povinnosti mlčenlivosti”. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko spekulacemi o možné existenci citlivých informací ve spisu, o jehož nahlížení se jedná.

30. S ohledem na konstatované vady napadených rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

31. V dalším řízení bude inspektorát práce povinen se v intencích shora popsaného závazného právního názoru soudu zabývat posouzením toho, zda by nahlédnutí do spisu žalobcem mohlo znamenat porušení práva účastníka řízení, dotčených osob nebo porušení veřejného zájmu; pokud bude u některých dokladů ve spise shledáno možné porušení práva účastníka řízení a budou z nahlížení vyloučeny, bude nezbytné tento postup důkladně odůvodnit, a to ve vztahu ke každé konkrétní takto vyloučené listině.

32. Soud opětovně poznamenává, že poskytnutí informací ze spisu umožněním nahlédnutím do něj za splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu není porušením povinnosti mlčenlivosti správních orgánů, nýbrž právem předpokládanou výjimkou z tohoto pravidla, která povinnost mlčenlivosti prolamuje. V daném případě je účelem podané žádosti o nahlédnutí do spisu získání relevantních informací, kterými žalovaný disponuje a pouze nahlédnutím do spisu je žalobci zajištěna možnost uplatnění jeho práv ve stejném rozsahu jako účastníku řízení. Jestliže zákon předpokládá prolomením povinnosti mlčenlivosti dle § 38 odst. 2 správního řádu, není pak možné odmítnout nahlédnutí za splnění podmínky prokázání právního zájmu s odůvodněním, že by tím byl porušen veřejný zájem na povinnosti mlčenlivosti.

33. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

34. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení