51 A 42/2016 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. 4715/1.30/16-3, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 17. 8. 2016, č. j. 4715/1.30/16-3, a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. 4. 2016, č. j. 9972/5.30/16-2, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19. 10. 2016 bylo žalobcem napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. 4715/1.30/16-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a tím bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „inspektorát práce“) ze dne 15. 4. 2016 č. j. 9972/5.30/16-2, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o nahlédnutí do spisu JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o. a nahlédnutí do tohoto spisu bylo podle § 38 odst. 5 správního řádu žalobci odepřeno. Žalobce podanou žalobou napadá všechny výroky napadeného rozhodnutí, které je podle jeho názoru nezákonné, neboť žalobci byla odepřena možnost nahlédnout do výše uvedeného spisu, ačkoliv prokázal právní zájem v souladu s § 38 odst. 2 správního řádu. Právní zájem k nahlédnutí do předmětného spisu byl dán potřebou žalobce zjistit relevantní informace pro uplatnění jeho nároku na náhradu nákladů u civilního soudu, které byly žalobcem vynaloženy na hrazenou lékařskou péči v souvislosti s pojistnou událostí, která byla způsobena společností JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., jakožto zaměstnavatelem pojištěnce žalobce, který utrpěl pracovní úraz v důsledku nedodržení povinností zaměstnavatele, které pro něho vyplývají z pracovněprávních předpisů. Důvodem žádosti o nahlédnutí do spisu byla tedy snaha žalobce o získání podkladů a důkazů pro vymáhání regresní náhrady nákladů za zdravotní služby vynaložené žalobcem za pracovní úraz jeho pojištěnce, ke kterému došlo v důsledku protiprávního jednání společnosti JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o. Inspektorát práce zaslal žalobci přípisy, v nichž jej informoval o porušení právních předpisů o bezpečnosti práce na straně společnosti JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., avšak žádné bližší skutkové okolnosti k tomu neuvedl, a žalobce tudíž nedisponuje informacemi o míře zavinění na straně zaměstnavatele či o případném spoluzavinění jeho pojištěnce. Žalobce tudíž nemůže posoudit, zda pro něj bude civilní soudní spor o regresní náhradu nákladů vynaložených na zdravotní služby jeho pojištěnce úspěšný. Žalobce nesouhlasí s argumentem správních orgánů pro nevyhovění žádosti, podle něhož nejsou oprávněni zkoumat existenci zavinění na straně zaměstnavatele a míru spoluzavinění účastníků pracovního úrazu. Nic takového žalobce po správním orgánu nepožadoval. Tyto okolnosti by si posoudil žalobce sám na základě informací získaných při nahlížení do spisu. Úkolem správního orgánu je podle žalobce toliko posoudit, zda je dán právní zájem k podání žádosti o nahlédnutí do spisu. Pokud informace o zavinění zaměstnavatele a míře spoluúčasti zaměstnance nejsou součástí spisu, neboť je inspektorát práce v rámci své působnosti neposuzuje, tak není podle žalobce pravdivý argument o tom, že by nahlédnutím do spisu došlo k porušení práv zaměstnavatele jakožto kontrolované osoby. Žalovaný není podle žalobce oprávněn rozhodovat o případném konečném posouzení výstupů získaných z informací obsažených ve správním spisu; to učiní žalobce sám. Nesprávný je též závěr žalovaného o rozporu mezi umožněním nahlédnout do spisu a právem kontrolované osoby na ochranu informací získaných kontrolním orgánem v rámci šetření pro kontradiktornost postavení žalobce a kontrolované osoby v příp. soudním řízení civilním. Úkolem správního orgánu není, aby zkoumal, k jakému výsledku může nahlédnutí do spisu vést. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 – 73 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí a navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. K žalobní námitce týkající se prokázaného právního zájmu žalobce k nahlédnutí do spisu žalovaný uvedl, že právní zájem, který byl žalobcem opřen pouze o skutečnost, že informace ze spisu potřebuje pro účely uplatnění svých práv na náhradu nákladů jím hrazených služeb, nebyl žádným způsobem prokázán. Inspektorát práce řádně splnil povinnost sdělit žalobci informace o výsledcích kontroly příčin smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů, jak mu ukládá § 55 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), a to sdělením ze dne 11. 12. 2015. Žalovaný dále vyzdvihl skutečnost, že spolu s inspektorátem práce jsou vázáni povinností mlčenlivosti, která je prolomena pouze v konkrétních zákonem stanovených případech, jako je tomu v případě § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Této výjimce však inspektorát práce dostál a žalobci příslušné informace poskytl. Případné další zpřístupnění spisového materiálu žalobci by však zakládalo nerovnost mezi žalobcem a kontrolovaným subjektem, jejichž zájmy jsou v rozporu. Krajský soud si v projednávané věci vyžádal spisový materiál, ze kterého zjistil následující podstatné skutečnosti: Žalobce prostřednictvím žádosti ze dne 8. 12. 2015 požádal podle § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění inspektorát práce o vyjádření k pracovnímu úrazu svého pojištěnce, který utrpěl dne 5. 1. 2015 zranění ve firmě JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., a to zachycením levé ruky pásovým dopravníkem. Na žádost žalobce bylo inspektorátem práce odpovězeno sdělením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 31031/5.42/15-2. Inspektorát práce konstatoval pochybení na straně společnosti JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o. jakožto zaměstnavatele pojištěnce žalobce, který nedodržel právní předpisy o bezpečnosti práce, když transportní zařízení v areálu své firmy v Soběslavi nevybavil bezpečnostními tabulkami, jak mu ukládá bod č. 12 dokladu „Provozní řád transportérů“, a to především tabulkou „Zákaz čištění za chodu“. Zaměstnavatel současně nezajistil návod k obsluze pásového dopravníku, čímž nezajistil vytvoření podmínek pro bezpečný provoz transportéru. Zaměstnavatel dále nezajistil, aby zařízení bylo vybaveno provozní dokumentací (návod pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, pokyny pro výměnu a změnu části zařízení). Současně bylo zjištěno, že předmětný pásový dopravník, který byl pojištěncem žalobce čištěn, neobsahoval ochranné kryty zabraňující vtažení do sbíhavých míst dopravníku. Zaměstnavatel tudíž nezajistil vybavení zařízení zábranou nebo ochranným zařízením nebo nepřijal opatření tam, kde existuje riziko kontaktu nebo zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi pracovního zařízení. Uvedené sdělení inspektorátu práce bylo dále k telefonické žádosti žalobce doplněno přípisem ze dne 10. 2. 2016, v němž inspektorát práce kromě výše uvedených pochybení zaměstnavatele dále uvedl skutečnosti o školeních, která pojištěnec žalobce v rámci své činnosti na pracovišti zaměstnavatele absolvoval, mezi nimiž byla školení týkající se bezpečnosti práce při provozu transportních zařízení a dále záznam o seznámení zaměstnance se zákazy při obsluze transportérů, mezi nimiž byl též zákaz čištění transportéru za chodu. Doplněné sdělení obsahuje rovněž údaje o záznamu úrazu zaměstnance, ze kterého vyplývá, že pojištěnec žalobce vyčistil transportér od sněhu a následně jej uvedl do chodu a snažil se jej dočistit za provozu; další události si již nepamatuje. Bylo uvedeno, že pojištěnec žalobce byl proškolen a seznámen s tím, že čištění transportéru za chodu je zakázáno. Dne 18. 3. 2016 podal žalobce žádost o nahlédnutí do spisu. V žádosti žalobce poukázal na svůj právní zájem ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu, a to v souvislosti s § 55 odst. 1 a odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě nichž je příslušný orgán inspekce práce povinen zdravotní pojišťovně poskytnout na vyžádání výsledky vyšetřování příčin smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů a nemocí z povolání. Žalobce dále uvedl, že nutnost nahlédnutí do spisu se odvíjí od vymáhání regresní náhrady nákladů na zdravotní služby, které žalobce vynaložil v důsledku protiprávního jednání zaměstnavatele svého pojištěnce. Důvodem je především zhodnocení existence zavinění na straně zaměstnavatele a případného spoluzavinění na straně zaměstnance (pojištěnce žalobce). Sdělení inspektorátu práce ze dne 11. 12. 2015 a 10. 2. 2016 je v tomto směru nedostatečné a žalobce prostřednictvím nahlédnutí do spisu získá podrobnější informace o skutkovém stavu, což je nezbytné pro posouzení míry úspěšnosti v příp. sporu. Na žádost žalobce reagoval inspektorát práce usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 9972/5.30/16-2, tak, že tuto žádost zamítl a nahlédnutí do příslušného spisu žalobci odepřel. Inspektorát práce v odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatoval, že žalobce není účastníkem řízení ve smyslu § 27 správního řádu a z toho důvodu bylo přistoupeno ke zkoumání podmínek, zda je v případě žádosti žalobce dán právní zájem na nahlédnutí do spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu. V této souvislosti konstatoval, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu je v rozporu s právem kontrolovaného zaměstnavatele na ochranu informací, tato protichůdnost zájmů by se projevila v případném civilněprávním sporu o regresní náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že inspektorát práce shledal porušení práva kontrolované osoby, nezabýval se dále posouzením právního zájmu žalobce na nahlédnutí do spisu. Inspektorát práce k tomu dále uvedl, že je vázán povinností mlčenlivosti podle § 20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Povinnost uloženou správnímu orgánu v § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění inspektorát práce splnil, a to sdělením ze dne 11. 12. 2015, doplněným dne 10. 2. 2016. Inspektorát práce dále uvedl, že není oprávněn zkoumat, jaká osoba a do jaké míry je odpovědná za pracovní úraz pojištěnce, neboť provádí na základě § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci“), kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu. Proti usnesení inspektorátu práce bylo žalobcem dne 15. 4. 2016 podáno odvolání, v němž shodně s obsahem žaloby konstatoval, že žalobci bylo v rozporu se zákonem odepřeno právo opatřit si podklady či důkazy pro případné uplatnění nároku v civilním řízení. Toto tvrzení odůvodnil poukazem na svůj dostatečně zdůvodněný právní zájem, který však nebyl ze strany inspektorátu práce akceptován. Inspektorát práce by neměl posuzovat případné konečné posouzení výstupů žalobce z nahlédnutí do spisu, když jeho jediným úkolem je posoudit, zda žadatel prokázal právní zájem o nahlédnutí do spisu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. 4715/1.30/16-3, bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí ze dne 15. 4. 2016 potvrzeno. Žalovaný se ztotožnil se závěry inspektorátu práce, že žalobci právo nahlížet do spisu v režimu § 38 odst. 2 správního řádu nesvědčí. V této souvislosti bylo žalovaným konstatováno, že žalobcem tvrzený právní zájem nebyl z jeho strany žádným způsobem prokázán, ačkoliv tato povinnost vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu. Pokud žalobce svou žádost založil na nutnosti získat informace o míře zavinění na straně zaměstnavatele a o případném spoluzavinění ze strany pojištěnce, tak k tomu žalovaný uvedl, že kontrolní orgány inspekce práce nemají právo posuzovat, kdo zavinil pracovní úraz a kdo za něj nese odpovědnost a tato skutečnost tudíž není obsahem daného spisu. Povinnost stanovená orgánům inspekce práce v § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění byla inspektorátem práce splněna prostřednictvím přípisu ze dne 11. 12. 2015 a žalobci tak bylo umožněno opatřit si podklad pro případné uplatnění nároku u soudu. Prvostupňové rozhodnutí bylo k odvolací námitce žalobce shledáno přezkoumatelným, neboť je dostatečně konkrétní a správné. Inspektorát práce v rozhodnutí uvedl, že porušení práv účastníka řízení shledává v tom, že v případě soudního sporu bude stát jeho zájem a zájem žalobce v rozporu a dále konstatoval, že z toho důvodu je jeho povinností zachovávat mlčenlivost, jak mu ukládá zákon. Závěrem žalovaný konstatoval, že úkolem inspektorátu práce v tomto případě je zkoumat, zda by nahlédnutím do spisu nedošlo k porušení práva některého z účastníků řízení. Takové porušení práva bylo shledáno, a to bylo důvodem pro odepření nahlédnutí do spisu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba je důvodná. Stěžejní otázkou v projednávané věci je posouzení toho, zda správní orgány správně posoudily žádost žalobce o nahlédnutí do spisu v řízení, jehož nebyl účastníkem, a zda bylo správné hodnocení toho, že nejsou splněny podmínky pro nahlédnutí do správního spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení lze umožnit osobám, které nejsou účastníky daného správního řízení, nahlédnutí do správního spisu tehdy, pokud prokáží právní zájem či jiný vážný důvod a současně tím nebude porušeno právo některého z účastníků tohoto správního řízení, případně jiných dotčených osob nebo nebude porušen veřejný zájem. Z uvedeného vyplývá, že žadatel o nahlédnutí do správního spisu je povinen kumulativně splnit jednak podmínku prokázání naléhavého právního zájmu či jiného vážného důvodu a jednak podmínku, že takové nahlédnutí do spisu nebude vést k porušení práv účastníků řízení nebo jiných dotčených osob nebo nebude v rozporu s veřejným zájmem. Správní orgán je povinen zkoumat, zda byl žadatelem prokázán právní zájem či jiný vážný důvod k nahlédnutí do správního spisu a pokud tato podmínka bude splněna, přistoupí správní orgán k hodnocení toho, zda toto nahlédnutí do spisu nebude porušovat práva uvedených subjektů nebo nebude v rozporu s veřejným zájmem. V projednávané věci žalobce prostřednictvím žádosti ze dne 8. 12. 2015 požádal na základě § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění o poskytnutí vyjádření k pracovnímu úrazu jeho pojištěnce. Inspektorát práce na tuto žádost žalobce odpověděl sdělením ze dne 11. 12. 2015, ve kterém uvedl výčet pochybení na straně zaměstnavatele pojištěnce žalobce, který nedodržel právní předpisy o bezpečnosti práce, jak bylo inspektorátem práce zjištěno v rámci kontroly prováděné v důsledku pracovního úrazu pojištěnce žalobce. Zaměstnavatel nezajistil vybavení svého areálu bezpečnostními tabulkami, provozní dokumentací a obslužné stroje nevybavil ochrannými kryty. Toto sdělení bylo k telefonické žádosti žalobce inspektorátem práce doplněno přípisem ze dne 10. 2. 2016, a to ve vztahu k Záznamu o úrazu a dále k informacím o školeních bezpečnosti práce, která měl pojištěnec žalobce absolvovat. Z těchto informací pak vyplynulo, že pojištěnec žalobce byl proškolen na úseku bezpečnosti práce, kde byl mimo jiné seznámen se skutečností, že čistit transportér za chodu je zakázáno. Dne 18. 3. 2016 žalobce požádal o nahlédnutí do předmětného spisu. Tuto žádost zdůvodnil odkazem na § 55 odst. 1 a odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, který ukládá povinnost orgánům inspekce práce poskytnout zdravotní pojišťovně výsledky vyšetřování příčin pracovních úrazů. Žádost byla dále konkretizována nutností zhodnotit existenci zavinění na straně zaměstnavatele a případnou míru spoluzavinění na straně zaměstnance. Posouzení těchto skutečností je zásadní pro otázku účelnosti zahájení civilního soudního řízení o náhradu nákladů vynaložených žalobcem na léčení jeho pojištěnce. Žalobce uvedl, že informace poskytnuté na jeho žádost ze dne 8. 12. 2015 jsou pro tyto účely nedostatečné a z toho důvodu je nutné, aby mu bylo umožněno do správního spisu nahlédnout. Na žalobcovu žádost o nahlédnutí do spisu reagoval inspektorát práce usnesením ze dne 15. 4. 2016, kterým jeho žádost zamítl a nahlédnutí do spisu mu neumožnil. Žalobce je zdravotní pojišťovnou a svou žádost o nahlédnutí do spisu zdůvodnil právním zájmem vyplývajícím z § 55 odst. 1 a 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Právní zájem žalobce opřel o nutnost zjištění podrobnějších skutkových okolností případu pro účely posouzení úspěšnosti podání příp. civilní žaloby. Podle § 55 odst. 1 tohoto zákona platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Odstavec 4 téhož ustanovení dále stanoví, že pro účely náhrady nákladů na hrazené služby podle odstavce 1 jsou orgán inspekce práce a orgány státní báňské správy povinny poskytnout na vyžádání příslušné zdravotní pojišťovně výsledky vyšetřování příčin smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů a nemocí z povolání. Krajský soud nejprve přistoupil k hodnocení splnění první podmínky § 38 odst. 2 správního řádu, a sice právního zájmu či jiného vážného důvodu žadatele pro nahlédnutí do spisu. Z obsahu žádosti o nahlédnutí do spisu je zřejmé, že žalobce se v době podání žádosti nacházel ve fázi před podáním civilní žaloby o náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce a nahlédnutí do spisu mělo vést k získání dalších informací potřebných k posouzení účelnosti podání civilní žaloby a případné míry její úspěšnosti v závislosti na míře zavinění zaměstnavatele pojištěnce a pojištěnce samotného. Je evidentní, že žalobce si potřeboval učinit názor na to, jak velkou míru spoluzavinění měl na pracovním úraze jeho pojištěnec, neboť z informací, které doposud žalobce od inspektorátu práce obdržel, bylo zřejmé, že zaměstnavatel sice neopatřil zařízení výstražnými tabulkami a provozní manuály, nicméně bylo zjištěno, že pojištěnec žalobce byl z hlediska obsluhy zařízení proškolen a byl seznámen s tím, že je zakázáno čistit zařízení za chodu. Předběžné zjištění zavinění zaměstnavatele a míry spoluzavinění pojištěnce žalobce na pracovním úrazu je přitom pro žalobce bezesporu nutnou informací pro zhodnocení důvodnosti podání žaloby na náhradu léčebných výdajů vynaložených na léčbu pojištěnce vůči zaměstnavateli a pro přijetí předpokladu o její úspěšnosti. Na tomto místě považuje krajský soud za vhodné zmínit rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. 6. 2013, Donau Chemie AG, C-536/11, v němž bylo zdůrazněno, že „(…) nahlédnutí do spisu „může představovat jedinou možnost těchto osob získat důkazy nezbytné pro účely odůvodnění jejich žaloby na náhradu škody (…) paušální vyloučení nahlédnout do spisu může nadměrně ztěžovat výkon práva na náhradu škody.“ Obdobně judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 – 73, v němž byla řešena obdobná situace jako ve věci nyní projednávané a v jehož právní větě Nejvyšší správní soud shrnul, že „právní zájem pro nahlédnutí do správního spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 může být dle okolností dán i tím, že žadatel zvažuje podání civilní žaloby o náhradu škody, a správní spis obsahuje informace, které mohou být pro podání civilní žaloby a formulování jejích důvodů významné.“ Nejvyšší správní soud dále v citovaném rozsudku uvedl, že je nepřípustné prolínat podmínky obou fází posouzení žádosti, když je správní orgán povinen nejprve vyhodnotit existenci právního zájmu nebo jiného vážného důvodu, a teprve po uznání jejich existence vyhodnotit, zda nahlédnutím do spisu třetí osobou nebudou porušena práva účastníků řízení nebo veřejný zájem. Možné poškození práva účastníka řízení ovšem nemůže být důvodem k negativnímu vyhodnocení první fáze posouzení žádosti, tj. existence právního zájmu. S ohledem na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu je nutno konstatovat, že správní orgány se uvedeným pravidlem pro posuzování žádosti podle § 38 odst. 2 správního řádu neřídily. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že inspektorát práce vůbec nehodnotil, zda je dán právní zájem žalobce, neboť v rozhodnutí toliko uvedl, že přístup do spisu byl žalobci odepřen pro rozpor tohoto nahlédnutí se zájmem účastníka řízení, tedy zaměstnavatele pojištěnce žalobce. Tento důvod je podle inspektorátu práce dán protichůdnými zájmy žalobce a účastníka řízení, který má právo na ochranu informací ve smyslu § 20 zákona o kontrole. Inspektorát práce ve svém rozhodnutí uvedl, že s ohledem na porušení práva účastníka řízení se nezabýval posouzením právního zájmu žalobce na nahlédnutí do spisu. Je evidentní, že inspektorát práce v rozporu s citovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu zcela zaměnil fáze posuzování žádosti podle § 38 odst. 2 správního řádu. Ačkoliv byl povinen nejprve vyhodnotit, zda je dán a prokázán právní zájem na nahlížení do spisu či nikoliv, bez dalšího žádost zamítl s tím, že by nahlížením do spisu došlo k porušení práv účastníka řízení. Žalovaný následně v napadeném rozhodnutí uvedl, že právní zájem žalobce nebyl prokázán a nijak doložen. K porušení práva účastníka řízení žalovaný blížeji uvedl, že rozpor zájmů je dán protichůdnými zájmy žalobce a účastníka v případném civilněprávním sporu o regresní náhradu nákladů. Ačkoliv se žalovaný snažil doplnit chybějící posouzení právního zájmu žalobce na nahlédnutí do spisu, učinil tak pouze lakonickým konstatováním, že tento právní zájem nebyl prokázán. S uvedeným však krajský soud nesouhlasí. Jak již bylo předestřeno shora, z obsahu žádosti žalobce vyplývají zcela konkrétní důvody, pro které žádal o možnost nahlédnout do spisu. Žalobce především uvedl, že z pozice zdravotní pojišťovny, která hradila léčení úrazu svého pojištěnce, který je zraněným zaměstnancem kontrolovaného subjektu, potřebuje získat informace o skutkových okolnostech úrazu, jakož i o dalších skutečnostech, které jsou obsahem spisu a které by mohly osvětlit míru zavinění ze strany zaměstnavatele i jeho zaměstnance (pojištěnce žalobce). To vše žalobce potřeboval znát pro účely zvážení podání civilní žaloby a možné úspěšnosti takového sporu. Z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, že by inspektorát práce dospěl k závěru o nedostatečnosti žádosti žalobce. Až z napadeného rozhodnutí se podává, že právní zájem na straně žalobce prokázán nebyl, neboť ten jej žádným způsobem nedoložil. Toto konstatování pak žalovaný učinil, aniž by dále rozvedl, jaké konkrétní podklady v žádosti žalobce absentují. Krajský soud si je vědom závěrů učiněných v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2011 č. j. 6 Ads 132/2011 – 93, z něhož plyne, že důkazní břemeno leží na straně žadatele, avšak tuto premisu je nutno zohledňovat s ohledem na okolnosti každého konkrétního případu. Ve věci nyní projednávané považuje krajský soud žádost žalobce za dostatečnou a má za to, že právní zájem byl prostřednictvím této žádosti dostatečně odůvodněn a předestřen. Pokud však žalovaný v odvolacím řízení jako novum vyhodnotil, že žalobce právní zájem neprokázal a nedoložil, měl v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu žalobce vyzvat k doplnění žádosti, která byla podle jeho názoru zatížena vadou spočívající v tom, že v ní nebyl dostatečně konkrétně specifikován ani právní zájem či jiný vážný důvod žalobce na nahlédnutí do spisu, ani skutečnosti či důkazy, jež by měly tento právní zájem či důvod prokázat (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2016, č. j. 29 Af 92/2012 – 161). V této souvislosti je na místě zmínit též rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2010, č. j. 10 Ca 140/2009 - 24, publ. pod č. 2234/2011 Sb. NSS, v němž bylo vysloveno, že „řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návrhovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě pochybností o naplnění hypotézy tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti.“ Krajský soud nicméně považuje právní zájem žalobce v žádosti vyjádřený za dostatečně vyargumentovaný a prokázaný, neboť jak judikoval Nejvyšší správní soud, právní zájem na nahlížení do spisu může být dán i tím, že žadatel zvažuje podání žaloby na náhradu škody. Smyslem nahlížení do správního spisu přece může být též posouzení, zda určitou žalobu podat či nikoliv. To, že žalobce zvažoval podání takové žaloby je evidentní z jeho samotné žádosti; stejně tak je z ní zřejmé, že je pro žalobce nezbytné bližší seznámení se skutkovými okolnostmi pracovního úrazu tak, aby si mohl posoudit otázku zavinění zaměstnavatele a zaměstnance a tím si sám pro sebe předběžně vyhodnotit možnou úspěšnost v příp. soudním sporu. Z žádosti samé se nepodává, že by žalobce měl za to, že skutečnosti o zavinění jsou ve spise vyhodnoceny; tyto závěry si chtěl učinit žalobce sám na základě zjištěných skutkových okolností dané věci. Z toho důvodu je i zcela nepřípadná argumentace správních orgánů o tom, že požadované informace o zavinění účastníků pracovního úrazu se ve spise nenacházejí, neboť toto inspektorát práce z hlediska své kompetence nehodnotí. Ve spise jsou však bezesporu obsažena skutková zjištění, na základě kterých by si žalobce o těchto okolnostech mohl učinit předběžný názor a zvážit svou úspěšnost v případě podání žaloby. Krajský soud doplňuje, že žalobce v posuzovaném případě nemá jinou možnost, jak zjistit, zda je důvodné vymáhání regresní náhrady po zaměstnavateli. Orgán inspekce práce sice poskytl žalobci informace o některých okolnostech pracovního úrazu podle § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, avšak tyto byly pro účely žalobce nedostatečné. Inspektorát práce i žalovaný opakovaně v rozhodnutí uváděli, že nejsou oprávněni zkoumat míru zavinění účastníků pracovního úrazu. K takovým závěrům orgány inspekce práce skutečně oprávněny nejsou, jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Afs 29/2012 - 53, to však po nich ze strany žalobce vyžadováno nebylo a žalobce k těmto závěrům chtěl dospět sám právě na základě poznatků získaných nahlédnutím do příslušného spisu. Neprokázání právního zájmu na nahlížení do spisu taktéž nelze bez dalšího paušálně shledat jen s ohledem na to, že určité informace již byly žalobci poskytnuty postupem podle § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Je to jistě skutečnost, ke které je nutno při hodnocení právního zájmu přihlédnout. Ovšem za situace, kdy žalobce v žádosti o nahlížení do spisu specifikoval, že potřebuje zjistit skutkové okolnosti věci, aby mohl posoudit míru zavinění zaměstnavatele a příp. míru spoluzavinění zaměstnance (pojištěnce žalobce) a s tím související úspěšnost podání civilní žaloby, a takové skutkové okolnosti mu doposud sděleny nebyly, tak je třeba vycházet z toho, že právní zájem na nahlédnutí do spisu bude podle okolností dán, a to z již zmíněného důvodu získání informací pro přípravu civilní žaloby a formulování jejích důvodů, které nelze zjistit jiným způsobem než nahlédnutím do spisu. Pokud jde o druhou zákonnou podmínku § 38 odst. 2 správního řádu, a to o porušení práv některého z účastníků, k tomu bylo správními orgány uvedeno, že k porušení práv zaměstnavatele, u něhož byla prováděna kontrola, by mohlo dojít z důvodu protichůdných zájmů se žalobcem v případě jejich následného civilního sporu; inspektorát práce by rovněž porušil povinnost mlčenlivosti, kterou mu ukládá § 20 kontrolního řádu. Uvedený názor správních orgánů, podle kterého by nahlédnutí do spisu žalobcem způsobilo porušení práv účastníka správního řízení – zaměstnavatele pojištěnce žalobce, který by v eventuálním budoucím civilním soudním sporu zastával protichůdný postoj, lze označit za neudržitelný. Pokud by bylo na tuto premisu přistoupeno, tak by takový důvod vedl k zamítnutí každé žádosti o nahlédnutí do spisu, jejíž právní zájem by byl dán získáním informací relevantních pro budoucí soudní spor. S tímto názorem správních orgánů se ztotožnit nelze a tento názor nepředstavuje obhajitelný důvod, pro který by mohlo dojít k porušení práv účastníků. Správní orgány navíc tento svůj závěr nijak nerozvedly a neuvedly, v čem konkrétně by měla protichůdnost zájmů účastníků budoucího soudního sporu o náhradu nákladů léčení vést k porušení práv účastníka, ačkoliv jsou povinni důvod zamítnutí žádosti řádně odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 – 73). Uvedený závěr je navíc pouze spekulativní, neboť nelze taktéž vyloučit, že by zaměstnavatel např. uhradil náhradu hrazené lékařské péče dobrovolně. Obecně lze říci, že v každém soudním sporu jsou zájmy účastníků v pozicích žalobce a žalovaného či navrhovatele a odpůrce protichůdné. To však neznamená, že umožnění nahlédnutí do spisu žalobci povede k porušení práv účastníka, který má na základě § 38 odst. 1 správního řádu právo do spisu nahlédnout bez dalšího. Tato skutečnost pak vede k závěru, že účastník řízení znalý informací plynoucích ze spisu bude v eventuálním budoucím soudním sporu naopak zvýhodněn oproti žalobci, kterému bude právo nahlédnout do spisu odepřeno a nebude mít relevantní informace pro uplatnění jeho nároku na náklady vynaložené za léčení jeho pojištěnce. Žalobce nelze nutit, aby se pokusil podat žalobu o náhradu škody, aniž by disponoval informacemi relevantními pro takový návrh a vedení soudního sporu. Správní orgány své zamítavé stanovisko k žádosti o nahlédnutí do spisu opřely taktéž o jejich zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti založenou § 20 kontrolního řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení platí, že kontrolující nebo přizvaná osoba má povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole, a nezneužívat takto získaných informací. Na tomto místě krajský soud opět dospěl k závěru o neudržitelnosti názoru správních orgánů, podle kterého je nutno žádost o nahlédnutí do spisu zamítnout i z důvodu zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti. Pokud by správní orgány automaticky zamítaly žádosti o nahlédnutí do spisu ze strany třetích osob pouze s odkazem na svou povinnost mlčenlivosti, vedlo by to k nepřípustným situacím, kdy by žádná z těchto žádostí neměla šanci na úspěch, ačkoliv by byl zákonem stanovený právní zájem prokázán. Povinnost mlčenlivosti je stanovena i v § 15 odst. 3 správního řádu. Ovšem poskytnutí informací ze spisu umožněním nahlédnutí do něj za splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu není porušením povinnosti mlčenlivosti správních orgánů, nýbrž právem předpokládanou výjimkou z tohoto pravidla, která povinnost mlčenlivosti prolamuje. Ustanovení § 38 odst. 2 je ve vztahu k § 15 odst. 3 normou speciální. Jak uvádí právní doktrína, s níž se zdejší soud zcela ztotožňuje, „§ 15 odst. 3 nemá vliv např. na nahlížení do spisu podle § 38, v němž se rovněž odkazuje na povinnost mlčenlivosti a neznamená to, že na základě § 38 odst. 6 jsou ve spojení s § 15 odst. 3 dány důvody pro vyloučení některých částí spisu z nahlížení do něj.“ (Vedral, J. Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání, Praha, BOVA POLYGON 2012, s. 200). Obdobné závěry musejí nutně dopadat i na vztah § 20 kontrolního řádu a § 38 odst. 2 správního řádu. Účelem zákonné povinnosti zachovávat mlčenlivost je mimo jiné respektování ochrany utajovaných informací, osobních údajů, obchodního tajemství a dalších údajů a informací chráněných zvláštními zákony, s nimiž se kontrolující při výkonu kontroly seznámil, a nakládání s takovými údaji a informacemi v souladu s těmito zákony. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že některé informace ze spisu spadají do jedné z výše uvedených kategorií, má možnost na základě § 38 odst. 6 správního řádu tyto informace z nahlížení do spisu vyloučit. Dokumenty, které mohou zabránit realizaci civilních žalob na náhradu škody, nelze z nahlížení vyloučit toliko na základě obecného tvrzení o jejich mimořádné citlivosti. Není vskutku vyloučeno, že uplatněním institutu nahlížení podle § 38 odst. 2 správního řádu by mohl být účastník řízení poškozen. Na to ostatně pamatuje přímo § 38 odst. 2 správního řádu. Správní orgán ovšem musí být schopen u každého dokumentu nebo souboru dokumentů vysvětlit, v čem konkrétně vidí porušení práv účastníka řízení. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko obecným tvrzením o citlivosti informací. Uznání porušení práv účastníka řízení odůvodněné pouze obecnými tvrzeními může vést k účelovému obcházení práva třetích osob na uplatnění náhrady škody v civilním řízení. K tomuto lze poukázat též na závěry zdejšího soudu učiněné ve shora citovaném rozsudku č. j. 10 Ca 140/2009 - 24, v němž bylo konstatováno, že „každé omezení práva nahlížet do spisu dle § 38 správního řádu z roku 2004 musí být proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvodem pro odepření nahlédnutí do spisu není hodnocení osoby žadatele či chování účastníků správního řízení od skončení řízení ani pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.“ S ohledem na shora uvedené krajský soud shledal, že obě správní rozhodnutí jsou stižena nesprávným právním posouzením věci. Z toho důvodu je pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Správní orgány jsou v dalším řízení vázány závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. V dalším řízení bude inspektorát práce povinen zabývat se právním zájmem žalobce na nahlížení do spisu, jeho odůvodněností a prokazatelností, a to v souladu se shora vyjádřeným závazným právním názorem krajského soudu. Pokud bude vyhodnoceno, že žádost je v tomto směru nedostatečná, aby mohla být řádně posouzena, bude inspektorát práce povinen žalobce podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat k doplnění žádosti. Teprve po posouzení právního zájmu žalobce, v případě bude-li dán, přistoupí inspektorát práce k posouzení toho, zda by nahlédnutí do spisu žalobcem mohlo znamenat porušení práva účastníka řízení, dotčených osob nebo porušení veřejného zájmu, a to opět s ohledem na shora vyjádřený závazný právní názor krajského soudu; pokud bude u některých dokladů ve spise shledáno možné porušení práva účastníka řízení a budou z nahlížení vyloučeny, bude nezbytné tento postup důkladně odůvodnit. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Žalobci byly na náhradě nákladů řízení přiznány důvodně vynaložené náklady. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000 Kč. Z toho důvodu krajský soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen žalobci uhradit tuto částku do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení