59 A 3/2018 - 41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Věry Balejové a JUDr. Michala Hájka ve věci žalobce: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 411 97 518 sídlem Orlická 4/2020, Praha 3 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava za účasti: JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., IČO 260 97 516 sídlem Fügnerova 694, Tábor o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2018, č. j. 4715/1.30/16-9, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 31. 8. 2018, č. j. 4715/1.30/16-9, a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 3. 5. 2018, č. j. 35349/5.30/16-6 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Výše označeným rozhodnutím žalovaného bylo podle § 38, § 89 odst. 1 ve spojení s § 178 odst. 1 a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále též “správní orgán prvního stupně”) ze dne 3. 5. 2018, č. j. 35349/5.30/16-6, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o nahlédnutí do spisu týkajícího se pracovního úrazu pojištěnce žalobce, Václava Podlahy (dále jen “pojištěnec”), ke kterému došlo dne 5. 1. 2015 v areálu společnosti JAMBOR – uhelné sklady s. r. o.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce v úvodu žaloby nejprve popsal dosavadní průběh řízení, kdy žádost o nahlédnutí do spisu vedeného prvostupňovým orgánem ve věci pracovního úrazu pojištěnce žalobce podal dne 18. 3. 2016. O této žádosti bylo správním orgánem prvního stupně rozhodnuto dne 15. 4. 2016 tak, že se zamítá. Správní orgán dospěl k závěru, že pokud by žalobci umožnil nahlédnutí do spisu, porušil by tím práva účastníka řízení. Z tohoto důvodu se správní orgán právním zájmem žalobce na nahlížení do spisu dále nezabýval. Toto rozhodnutí bylo na základě odvolání žalobce žalovaným přezkoumáno a jako nedůvodné bylo zamítnuto s tím, že žalobce v průběhu řízení neprokázal tvrzený právní zájem na nahlédnutí do spisu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil správní žalobou u krajského soudu, který rozhodnutím ze dne 30. 8. 2017 vydaným pod č.j. 51 A 42/2016 – 34 napadené rozhodnutí jakož i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V návaznosti na toto zrušující rozhodnutí soudu prvostupňový orgán znovu žádost žalobce zamítl s tím, že přestože byl prokázán jeho právní zájem na nahlížení do spisu, byla by tím narušena práva účastníka řízení a byl by tím porušen veřejný zájem. Žalovaný tyto závěry napadeným rozhodnutím potvrdil, přičemž doplnil, že je dán rozpor mezi zájmy účastníka řízení a zájmy žalobce, pročež nelze nahlížení do spisu povolit. Svůj závěr pak žalovaný zdůvodnil rovněž existencí veřejného zájmu na zachování povinnosti mlčenlivosti správního orgánu.

4. Za zcela zásadní bylo žalobcem shledáno pochybení žalovaného spočívající v nerespektování právního názoru krajského soudu vyjádřeného v předchozím zrušovacím rozhodnutí. Žalovaný ačkoliv v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že je dán právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu, učinil na druhé straně závěr o tom, že není splněna druhá podmínka pro umožnění tohoto nahlížení, neboť je dán rozpor mezi zájmy žalobce a právem účastníka řízení na ochranu informací, jež jsou ve spisu obsaženy, a k nimž má správní orgán povinnost mlčenlivosti. Pokud by bylo žalobci umožněno nahlédnout do spisu, získal by tím nepřípustnou výhodu pro případný navazující spor. Žalovaný rovněž podpořil svůj závěr odkazem na skutečnost, že ve spisu jsou založeny taktéž informace zneužitelného charakteru, které je potřeba chránit.

5. Žalobce k výše uvedené argumentaci žalovaného odkázal na předchozí zrušovací rozhodnutí krajského soudu a uvedl, že zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti správního orgánu (§ 20 zákona č. 255/2012 Sb. a § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.) není absolutní a neprolomitelná, jak uvádí žalovaný. Žalovaný se nijak blíže nezabýval možností prolomení povinnosti mlčenlivosti s ohledem na možné splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu. Žalovaný toliko setrval na svém původním závěru, aniž by předložil jakoukoliv relevantní argumentaci stran možného splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu. Pokud zákon prolomení povinnosti ve svém § 38 odst. 2 správního řádu předpokládá, nelze odmítnout nahlédnutí do spisu s tím, že by tím byl porušen veřejný zájem na povinnosti mlčenlivosti.

6. Žalobce se neztotožnil ani s argumentací žalovaného stran jeho zvýhodnění v případném navazujícím sporu s účastníkem řízení. K tomu žalobce uvedl, že k takovému zvýhodnění by nedošlo, neboť on by pouze nabyl informace, jimiž účastník řízení již disponuje. Naopak by se tímto nahlédnutím pouze kompenzovala výhoda účastníka řízení, který informace plynoucí z dotčeného spisu již zná.

7. Pokud dotčený spis disponuje informacemi podléhajícími mlčenlivosti, pak má správní orgán ve smyslu § 38 odst. 3 správního řádu možnost tyto části spisu vyjmout, jak ostatně uvedl krajský soud ve svém rozhodnutí.

8. Žalobce dále poukázal na rozporné závěry žalovaného, který na jednu stranu označil jím poskytnuté sdělení o výsledcích šetření dle § 55 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., za dostatečné, avšak na druhou stranu žalobci přiznává právní zájem na nahlédnutí do spisu z důvodu nutnosti zjištění relevantních skutečností pro účely navazujícího soudního řízení.

9. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl tuto jako nedůvodnou zamítnout. Ke konkrétním důvodům tohoto závěru je s ohledem na totožnost žalobních námitek s důvody odvolacími odkazováno na obsah napadeného rozhodnutí i obsah jemu předcházejícího rozhodnutí prvostupňového. K namítanému nerespektování závazného názoru soudu je uváděno, že tento byl respektován, když z jeho odůvodnění se podává toliko postup při posouzení splnění druhé podmínky spočívající v posouzení žádosti o nahlížení do spisu, nikoliv konkrétní závěr, který by správní orgány měly v tomto směru učinit. Žalovaný se rovněž neztotožnil se závěry žalobce o tom, že si protiřečí v případě konstatování o dostatečnosti sdělení, které žalobci bylo dle § 55 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. poskytnuto a v případě konstatování o naplněném právním zájmu žalobce. Žalovaný se vyjadřoval k různým věcem, přičemž poskytnutím informací ve smyslu shora uváděného ustanovení bylo žalobci umožněno opatřit si podklad pro případné uplatnění jeho nároku u soudu v mezích zákonem oblastnímu inspektorátu práce dovolenému. Žalovaný se však nijak nevyjadřoval k tomu, zda jsou takto poskytnuté informace pro žalobcův případný další spor dostatečné.

11. K výzvě soudu se do řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení přihlásila společnost JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., zaměstnavatel pojištěnce. Postup žalovaného, který žalobci odepřel právo nahlédnout do spisu, považuje za zcela správný. Osoba zúčastněná na řízení dospěla k závěru, že v případě žádosti žalobce o nahlédnutí do příslušného spisu nebyla naplněna již první podmínka tohoto nahlížení, a to prokázání právního zájmu. Žalobce neunesl důkazní břemeno a tento právní zájem neprokázal. Naplněna nebyla ani podmínka druhá, neboť umožněním nahlédnutí do spisu žalobci by bylo porušeno právo osoby zúčastněné na řízení, neboť by tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces a rovnost zbraní v případném soudním řízení o regresním, náhradou na náhradu škody.

12. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce prostřednictvím žádosti ze dne 8. 12. 2015 požádal podle § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění inspektorát práce o vyjádření k pracovnímu úrazu svého pojištěnce, který utrpěl dne 5. 1. 2015 zranění ve firmě JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o., a to zachycením levé ruky pásovým dopravníkem.

13. Na žádost žalobce bylo inspektorátem práce odpovězeno sdělením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 31031/5.42/15-2. Inspektorát práce konstatoval pochybení na straně společnosti JAMBOR – Uhelné sklady, s. r. o. jakožto zaměstnavatele pojištěnce žalobce, který nedodržel právní předpisy o bezpečnosti práce, když transportní zařízení v areálu své firmy v Soběslavi nevybavil bezpečnostními tabulkami, jak mu ukládá bod č. 12 dokladu „Provozní řád transportérů“, a to především tabulkou „Zákaz čištění za chodu“. Zaměstnavatel současně nezajistil návod k obsluze pásového dopravníku, čímž nezajistil vytvoření podmínek pro bezpečný provoz transportéru. Zaměstnavatel dále nezajistil, aby zařízení bylo vybaveno provozní dokumentací (návod pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, pokyny pro výměnu a změnu části zařízení). Současně bylo zjištěno, že předmětný pásový dopravník, který byl pojištěncem žalobce čištěn, neobsahoval ochranné kryty zabraňující vtažení do sbíhavých míst dopravníku. Zaměstnavatel tudíž nezajistil vybavení zařízení zábranou nebo ochranným zařízením nebo nepřijal opatření tam, kde existuje riziko kontaktu nebo zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi pracovního zařízení.

14. Uvedené sdělení inspektorátu práce bylo dále k telefonické žádosti žalobce doplněno přípisem ze dne 10. 2. 2016, v němž inspektorát práce kromě výše uvedených pochybení zaměstnavatele dále uvedl skutečnosti o školeních, která pojištěnec žalobce v rámci své činnosti na pracovišti zaměstnavatele absolvoval, mezi nimiž byla školení týkající se bezpečnosti práce při provozu transportních zařízení a dále záznam o seznámení zaměstnance se zákazy při obsluze transportérů, mezi nimiž byl též zákaz čištění transportéru za chodu. Doplněné sdělení obsahuje rovněž údaje o záznamu úrazu zaměstnance, ze kterého vyplývá, že pojištěnec žalobce vyčistil transportér od sněhu a následně jej uvedl do chodu a snažil se jej dočistit za provozu; další události si již nepamatuje. Bylo uvedeno, že pojištěnec žalobce byl proškolen a seznámen s tím, že čištění transportéru za chodu je zakázáno.

15. Dne 18. 3. 2016 podal žalobce žádost o nahlédnutí do spisu. V žádosti žalobce poukázal na svůj právní zájem ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu, a to v souvislosti s § 55 odst. 1 a odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě nichž je příslušný orgán inspekce práce povinen zdravotní pojišťovně poskytnout na vyžádání výsledky vyšetřování příčin smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů a nemocí z povolání. Žalobce dále uvedl, že nutnost nahlédnutí do spisu se odvíjí od vymáhání regresní náhrady nákladů na zdravotní služby, které žalobce vynaložil v důsledku protiprávního jednání zaměstnavatele svého pojištěnce. Důvodem je především zhodnocení existence zavinění na straně zaměstnavatele a případného spoluzavinění na straně zaměstnance (pojištěnce žalobce). Sdělení inspektorátu práce ze dne 11.12. 2015 a 10. 2. 2016 je v tomto směru nedostatečné a žalobce prostřednictvím nahlédnutí do spisu získá podrobnější informace o skutkovém stavu, což je nezbytné pro posouzení míry úspěšnosti v případném sporu.

16. Na žádost žalobce reagoval inspektorát práce usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 9972/5.30/16-2, tak, že tuto žádost zamítl a nahlédnutí do příslušného spisu žalobci odepřel. Inspektorát práce v odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatoval, že žalobce není účastníkem řízení ve smyslu § 27 správního řádu a z toho důvodu bylo přistoupeno ke zkoumání podmínek, zda je v případě žádosti žalobce dán právní zájem na nahlédnutí do spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu. V této souvislosti konstatoval, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu je v rozporu s právem kontrolovaného zaměstnavatele na ochranu informací, tato protichůdnost zájmů by se projevila v případném civilněprávním sporu o regresní náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že inspektorát práce shledal porušení práva kontrolované osoby, nezabýval se dále posouzením právního zájmu žalobce na nahlédnutí do spisu. Inspektorát práce k tomu dále uvedl, že je vázán povinností mlčenlivosti podle § 20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Povinnost uloženou správnímu orgánu v § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění inspektorát práce splnil, a to sdělením ze dne 11. 12. 2015, doplněným dne 10. 2. 2016. Inspektorát práce dále uvedl, že není oprávněn zkoumat, jaká osoba a do jaké míry je odpovědná za pracovní úraz pojištěnce, neboť provádí na základě § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci“), kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu.

17. Proti usnesení inspektorátu práce bylo žalobcem dne 15. 4. 2016 podáno odvolání, v němž shodně s obsahem žaloby konstatoval, že žalobci bylo v rozporu se zákonem odepřeno právo opatřit si podklady či důkazy pro případné uplatnění nároku v civilním řízení. Toto tvrzení odůvodnil poukazem na svůj dostatečně zdůvodněný právní zájem, který však nebyl ze strany inspektorátu práce akceptován. Inspektorát práce by neměl posuzovat případné konečné posouzení výstupů žalobce z nahlédnutí do spisu, když jeho jediným úkolem je posoudit, zda žadatel prokázal právní zájem na nahlédnutí do spisu.

18. Rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. 4715/1.30/16-3, bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí ze dne 15. 4. 2016 potvrzeno. Žalovaný se ztotožnil se závěry inspektorátu práce, že žalobci právo nahlížet do spisu v režimu § 38 odst. 2 správního řádu nesvědčí. V této souvislosti bylo žalovaným konstatováno, že žalobcem tvrzený právní zájem nebyl z jeho strany žádným způsobem prokázán, ačkoliv tato povinnost vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu. Pokud žalobce svou žádost založil na nutnosti získat informace o míře zavinění na straně zaměstnavatele a o případném spoluzavinění ze strany pojištěnce, tak k tomu žalovaný uvedl, že kontrolní orgány inspekce práce nemají právo posuzovat, kdo zavinil pracovní úraz a kdo za něj nese odpovědnost a tato skutečnost tudíž není obsahem daného spisu. Povinnost stanovená orgánům inspekce práce v § 55 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění byla inspektorátem práce splněna prostřednictvím přípisu ze dne 11. 12. 2015 a žalobci tak bylo umožněno opatřit si podklad pro případné uplatnění nároku u soudu. Prvostupňové rozhodnutí bylo k odvolací námitce žalobce shledáno přezkoumatelným, neboť je dostatečně konkrétní a správné. Inspektorát práce v rozhodnutí uvedl, že porušení práv účastníka řízení shledává v tom, že v případě soudního sporu bude stát jeho zájem a zájem žalobce v rozporu a dále konstatoval, že z toho důvodu je jeho povinností zachovávat mlčenlivost, jak mu ukládá zákon. Závěrem žalovaný konstatoval, že úkolem inspektorátu práce v tomto případě je zkoumat, zda by nahlédnutím do spisu nedošlo k porušení práva některého z účastníků řízení. Takové porušení práva bylo shledáno, a to bylo důvodem pro odepření nahlédnutí do spisu.

19. Uvedené rozhodnutí žalovaného bylo na základě správní žaloby, kterou žalobce proti tomuto rozhodnutí uplatnil, zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 8. 2017 č. j. 51A 42/2016 – 34. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí dospěl k závěru, že správní orgány nesprávným způsobem přistoupily k hodnocení podmínek § 38 odst. 2 správního řádu, když tyto dvě kumulativně stanovené podmínky v podstatě smísily a první podmínku hodnotily v rámci podmínky druhé. K tomu soud konstatoval, že z obsahu správního spisu má za prokázané, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu, tedy první zákonná podmínka, byl žalobcem prokázán. Správní orgány však tuto podmínku žádným způsobem nehodnotily, když rovnou přešly k hodnocení podmínky druhé. Ani tato podmínka však nebyla správními orgány řádně vypořádána. Důvody, pro které shledaly správní orgány tuto podmínku za nenaplněnou, resp. shledaly, že by nahlédnutím do spisu bylo porušeno právo některého z účastníků a současně byla porušena povinnost mlčenlivosti, označil soud za neudržitelné. Dotčení účastníků řízení nelze spatřovat v tom, že by nahlédnutím do spisu byl žalobce zvýhodněn. K tomuto nelze dospět, neboť v opačném případě by byl zohledněn právě účastník, který by relevantními informacemi o průběhu incidentu na rozdíl od žalobce disponoval. Stejně tak nelze akceptovat porušení veřejného zájmu v podobě povinnosti mlčenlivosti, tato je prolomena právě splněním podmínek § 38 odst. 2 správního řádu. Zákon tak výslovně předvídá situace, kdy k prolomení této povinnosti může dojít.

20. Na základě uvedeného bylo prvostupňovým orgánem vydáno nové rozhodnutí, a to dne 3. 5. 2018 č.j. 35349/5.30/16-6, kterým byla žádost žalobce o nahlédnutí do dotčených spisů na základě § 38 odst. 5 správního řádu opět zamítnuta a nahlédnutí do spisů bylo žalobci odepřeno. Správní orgán v úvodu odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se výše uvedeným právním názorem krajského soudu řídil a na základě konkrétních skutečností shledal, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisů je v projednávané věci dán. První podmínka § 38 odst. 2 správního řádu tak byla naplněna. V případě druhé podmínky však správní orgán shledal, že tato naplněna není, a to z toho důvodu, že by nahlédnutím žalobce do dotčených spisů bylo porušeno právo účastníka řízení. K tomuto porušení by došlo s ohledem na protichůdnost zájmů žalobce se zájmy účastníka řízení v případném dalším civilním sporu o náhradu škody. Z tohoto důvodu jsou správní orgány povinny ctít svou povinnost mlčenlivosti. Správní orgán taktéž dodal, že by nahlédnutím žalobce do spisu byl porušen veřejný zájem, a to zájem na ochraně citlivých, resp. utajovaných, informací (např. osobní údaje či obchodní tajemství). Správní orgán na základě testu proporcionality dospěl k závěru, že v konkrétním případě je nutno upřednostnit zájem na ochraně těchto citlivých informací. Informace poskytnuté žalobci na základě sdělení považuje správní orgán za dostatečné a žalobce má možnost požádat o jejich doplnění.

21. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 9. 5. 2018 odvolání, jehož důvody se překrývají s žalobními námitkami popsanými shora. O tomto odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, kterým bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se závěry prvostupňovými. Bylo konstatováno, že se správní orgán prvního stupně řídil závazným názorem krajského soudu, když právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu shledal, ovšem správně konstatoval, že splněna nebyla druhá podmínka, a sice absence rozporu s právy účastníka a absence rozporu s veřejným zájmem. Žalovaný v tomto směru kvitoval konkrétní důvody odepření nahlédnutí do spisu, k nimž dospěl prvostupňový orgán.

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

23. Žaloba je důvodná.

24. Předmětem projednávané věci je splnění podmínek, za nichž lze žadateli, který není účastníkem řízení, umožnit nahlížení do spisu. Tyto podmínky jsou obsaženy v § 38 odst. 2 správního řádu, jedná se o podmínky, které musí být splněny kumulativně, aby bylo nahlédnutí do spisu správním orgánem umožněno. První podmínkou je prokázání právního zájmu či jiného vážného důvodu. Druhou podmínku pak je, že tímto nahlížením nebude porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo pokud tím nebude porušen veřejný zájem.

25. Jak již soud uvedl shora, žalovaný ve věci již rozhodoval, když potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu, který žádost žalobce o nahlížení do spisu zamítl s tím, že nebyla naplněna druhá výše uvedená podmínka, neboť by nahlížením do spisu žalobcem bylo porušeno právo účastníka řízení, a to v tom smyslu, že jeho zájem je se zájmem žalobce v opozici, a to s ohledem na rozdílné postavení v případném budoucím civilním sporu o náhradu škody. Rovněž byl shledán rozpor s veřejným zájmem na ochraně citlivých informací, které by mohly být obsahem dotčených spisů, a to např. obchodního tajemství. Žalovaný toto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

26. Krajský soud na základě přezkumu napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ani v tomto znění nemůže napadené rozhodnutí ani jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové obstát.

27. Soud v předchozím zrušovacím rozhodnutí zavázal správní orgány k opětovnému přezkumu podmínek § 38 odst. 2 správního řádu. K první podmínce soud uvedl, že tato správním orgánem vůbec hodnocena nebyla, ač být hodnocena měla, správní orgán namísto toho na prvním místě hodnotil pouze otázku porušení práva účastníka řízení v důsledku nahlížení do spisu žalobcem. Krajský soud pak na základě obsahu žádosti žalobce v jejím doplněném znění konstatoval, že tato odůvodněná byla a právní zájem na straně žalobce prokázán byl. V případě správním orgánem konstatovaného nesplnění druhé podmínky, krajský soud výslovně uvedl, že argumentace protichůdností zájmů účastníka a žalobce je neudržitelná. Sama tato skutečnost automaticky neznamená zásah do práva účastníka a tedy prostor pro odepření práva žalobce na nahlédnutí do spisu. Rovněž správním orgánem uváděné porušení veřejného zájmu s odkazem na jeho povinnost mlčenlivosti stran citlivých údajů bylo soudem shledáno jako neudržitelné. Poskytnutí informací ze spisu umožněním nahlédnutí do něj za splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu není porušením povinnosti mlčenlivosti správních orgánů, nýbrž právem předpokládanou výjimkou z tohoto pravidla, která povinnost mlčenlivosti prolamuje. Soud poučil v tomto směru správní orgány o možnosti vyloučit ty části spisu týkající se ochrany utajovaných informací, osobních údajů, obchodního tajemství a dalších údajů a informací chráněných zvláštními zákony, s nimiž se kontrolující při výkonu kontroly seznámil.

28. Správní orgány se však výše uvedenými závěry krajského soudu opět neřídily, když pouze na základě konstatování krajského soudu stran první podmínky prokázaného právního zájmu žalobce tomuto přisvědčily a uvedly, že právní zájem je dán. V případě druhé zákonné podmínky však v podstatě zopakovaly to, co již bylo uváděno v předchozích rozhodnutích a sice, že nahlížením do spisu žalobcem by bylo porušeno právo účastníka, jehož zájmy by byly v případném následném civilním řízení protichůdné.

29. Krajskému soudu tedy nezbývá, než zopakovat své předchozí závěry o neudržitelnosti takového právního závěru. V obecné rovině budou vždy zájmy žalobce a zájmy účastníka řízení, coby zaměstnavatele, který mohl zanedbat své povinnosti zaměstnavatele, protichůdné. Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že tento účastník bude automaticky dotčen na svých právech tím, že žalobci bude umožněno nahlížet do spisu, který orgány inspekce práce vedou ve věci pracovního úrazu jeho zaměstnance. Pokud by žalobce z tohoto spisu získal pro něj relevantní informace, pak nastane pouze takový stav, kdy obě strany budou disponovat stejnými informacemi, eventuálně použitelnými v navazujícím občanskoprávním sporu o náhradu škody za výdaje vynaložené žalobcem v souvislosti s léčbou jeho pojištěnce, tedy zaměstnance žalobce. Žalobce by tedy pouze získal informace, které jsou již účastníkovi známy a z hlediska eventuálního budoucího civilního sporu nastane tzv. rovnost zbraní. Správními orgány konstatovaný rozpor s právy účastníka tedy nemůže být nahlížením do spisu žalobcem z uvedených důvodů dán, neboť žádný takový rozpor není.

30. Pokud by soud akceptoval paušální závěr žalovaného a prvostupňového orgánu, že vždy, pokud by v dalším soudním sporu byly zájmy žadatele o nahlédnutí do spisu a účastníka, o jehož údaje se jedná, protichůdné a nahlížení do spisu by tak žadateli bylo nutné odepřít, jednalo by se o zcela neudržitelný postoj. Lze si představit např. situaci, kdy by k úhradě nákladů vynaložených pojišťovnou na úhradu léčby zaměstnance, došlo ze strany jeho zaměstnavatele dobrovolně. V takovém případě by shora prezentované závěry správních orgánů byly zcela irelevantní.

31. Ostatně i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí Donau Chemie AG, C-536/11 výslovně uvádí, že nahlédnutí do spisu může představovat jedinou možnost těchto osob získat důkazy nezbytné pro účely odůvodnění jejich žaloby na náhradu škody. Paušální vyloučení nahlédnout do spisu může nadměrně ztěžovat výkon práva na náhradu škody.

32. Argumentaci správních orgánů protichůdnými zájmy v řízení o náhradě škody lze tedy i ve světle uvedené evropské judikatury označit za absurdní, postrádající logické zdůvodnění. Pokud by na základě argumentace správních orgánů byl účastník jedinou stranou znalou skutečnostní podstatných pro občanskoprávní spor o náhradu škody, byl by to naopak právě účastník, kdo je oproti žalobci, kterému bylo nahlížení do spisu odepřeno, zvýhodněn. Žalobce nelze nutit, aby se pokusil podat žalobu o náhradu škody, aniž by disponoval informacemi relevantními pro takový návrh a vedení soudního sporu. Ostatně i sám prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že právní zájem žalobce na nahlédnutí do spisu za účelem získání relevantních informací pro účely civilního řízení o náhradu škody je dán.

33. Správní orgány ani v případě jimi tvrzeného rozporu s veřejným zájmem nezjednaly ve smyslu zrušovacího rozhodnutí zdejšího soudu žádné nápravy. Své závěry o porušení povinnosti mlčenlivosti opřely o to, že se kontrolující osoba při kontrolní činnosti seznámila se skutečnostmi, které mají pro kontrolovanou osobu zásadní význam, jako např. osobní údaje či obchodní tajemství. Jejich vyzrazení by pro kontrolovanou osobu mělo zásadní význam.

34. Na tomto místě soud opětovně konstatuje, že správními orgány obecně uváděná povinnost mlčenlivosti ve smyslu § 20 kontrolního řádu není absolutní a neomezená, k jejímu prolomení dojde právě v případě splnění podmínek § 38 odst. 2 správního řádu.

35. Dokumenty relevantní z hlediska uplatnění civilní žaloby o náhradu škody nelze z nahlížení vyloučit toliko na základě obecného tvrzení o jejich mimořádné citlivosti. K tomu lze přiměřeně odkázat na bod 47 rozhodnutí Donau Chemie, cit. shora, podle něhož ,,[n]aopak okolnost, že takové odepření může zabránit výkonu uvedených žalob tím, že dotyčným podnikům, které již mohou využívat přinejmenším částečné imunity v oblasti peněžních sankcí, poskytuje mimo jiné možnost zbavit se rovněž povinnosti nahradit škody vyplývající z porušení článku 101 SFEU, a to na úkor poškozených osob, vyžaduje, aby se takové odepření zakládalo na naléhavých důvodech týkajících se ochrany dovolávaného zájmu a uplatnitelných na každý dokument, ke kterému je přístup odepřen.“ 36. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 23. 1. 2014 č.j. 1 Afs 87/2013 – 73: “Není vyloučeno, že uplatněním institutu nahlížení podle § 38 odst. 2 by mohl být účastník řízení poškozen. Na to ostatně pamatuje přímo § 38 odst.

2. Stěžovatel ovšem musí být schopen u každého dokumentu nebo souboru dokumentů vysvětlit, v čem konkrétně vidí porušení práv účastníka řízení. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko obecným tvrzením o citlivosti informací. Uznání porušení práv účastníka řízení odůvodněné pouze obecnými tvrzeními může vést k účelovému obcházení práva třetích osob na uplatnění náhrady škody v civilním řízení.” 37. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že některé informace ze spisu spadají do kategorie ochrany utajovaných informací, osobních údajů, obchodního tajemství a dalších údajů a informací chráněných zvláštními zákony, má možnost na základě § 38 odst. 6 správního řádu tyto informace z nahlížení do spisu vyloučit. Správní orgán však v projednávané věci v tomto směru nepromítl do svého rozhodnutí žádnou úvahu, když pouze v obecné rovině uvedl, že se kontrolující osoba seznamuje v rámci kontrolní činnosti s celou řadou skutečností, jež mají pro kontrolovanou osobu zásadní význam a jejich vyzrazení by pro ni mělo negativní dopad. Správní orgán nijak neozřejmil, jakým způsobem prováděl jím zmiňovaný test proporcionality, v jehož rámci poměřoval právo žalobce nahlédnout do spisového materiálu a “právo účastníka řízení na uplatnění povinnosti mlčenlivosti”. Nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko spekulacemi o možné existenci citlivých informací ve spisu, o jehož nahlížení se jedná.

38. S ohledem na konstatované vady napadených rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

39. V dalším řízení bude inspektorát práce povinen se v intencích shora popsaného závazného právního názoru soudu zabývat posouzením toho, zda by nahlédnutí do spisu žalobcem mohlo znamenat porušení práva účastníka řízení, dotčených osob nebo porušení veřejného zájmu; pokud bude u některých dokladů ve spise shledáno možné porušení práva účastníka řízení a budou z nahlížení vyloučeny, bude nezbytné tento postup důkladně odůvodnit, a to ve vztahu ke každé konkrétní takto vyloučené listině.

40. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

41. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení