57 A 41/2022 – 156

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci navrhovatele: Město Krásno, sídlem Radniční 1, 357 31 Krásno, zastoupený Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem, sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, proti odpůrci: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Krajský úřad Karlovarského kraje, sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, K M K GRANIT, a. s., IČO 46884556, sídlem Mírová 545, 357 47 Krásno, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného odpůrcem dne 30. 4. 2021, č. j. KK/241/RR/21 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy vydané odpůrcem dne 30. 4. 2021, č. j. KK/241/RR/21, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 30 092 Kč k rukám zástupce navrhovatele Mgr. Jiřího Nezhyby, advokáta do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatel se návrhem ze dne 26. 4. 2022, doručeným téhož dne Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhal zrušení opatření obecné povahy vydaného odpůrcem dne 30. 4. 2021 č. j. KK/241/RR/21 (dále jen „napadené opatření obecné povahy“), jímž odpůrce zrušil část územního plánu města Krásno, vydaného usnesením Zastupitelstva města Krásno ze dne 7. 8. 2015, č. 6/8/2015 a účinného od 16. 9. 2015 (dále jen „územní plán Krásno“ nebo „ÚP Krásno“), a to v rozsahu grafické a textové části zahrnující následující zastavitelné plochy pro bydlení (resp. jejich části): (i) část zastavitelné plochy č. 5 – lokalita U Rybníčka – v rozsahu 0,99 ha – způsob využití plochy – bydlení (BV), (ii) část zastavitelné plochy č. 6 – lokalita Nová Moskva – v rozsahu 0,06 ha – způsob využití plochy – bydlení (BV), (iii) zastavitelná plocha č. 7 – lokalita Moskva – v celém rozsahu 0,76 ha – způsob využití plochy – bydlení (BV), a (iv) část zastavitelné plochy č. 9 – lokalita Nová Moskva II. – v rozsahu 0,25 ha – způsob využití plochy – bydlení (BV) [dále jen „dotčené zastavitelné plochy“]. Dotčené zastavitelné plochy byly vymezeny v grafické příloze napadeného opatření obecné povahy.

2. Na území navrhovatele, které je předmětem úpravy územního plánu Krásno, se nachází chráněné ložiskové území č. 15990000 Horní Slavkov – Krásno – Čistá (dále též „CHLÚ Krásno“), v němž se nalézá dobývací prostor Krásno I. (dále též „DP Krásno I.“), kde má povolenu hornickou činnost společnost K M K GRANIT, a. s., tj. osoba zúčastněná na řízení.

3. Dotčené zastavitelné plochy zrušené napadeným opatřením obecné povahy se vyskytují v zóně 0 – 400 m od hranice DP Krásno I., což podle stávajícího názoru příslušného obvodního báňského úřadu ztíží vydobytí výhradního ložiska.

4. Napadené opatření obecné povahy bylo vydáno v přezkumném řízení zahájeném z moci úřední usnesením odpůrce ze dne 20. 10. 2015 podle § 96 odst. 1 ve spojení s § 174 odst. 2 zákona č. 500/2004 S., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to z podnětu Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského (původně Obvodní báňský úřad v Sokolově – dále jen „OBÚ“) ze dne 14. 9. 2015.

5. Napadené opatření obecné povahy je již v pořadí třetím pokusem odpůrce o zrušení dotčené části územního plánu Krásno. Prvním pokusem bylo správní rozhodnutí odpůrce ze dne 15. 12. 2015, č. j. 1370/RR/15 KÚKK, které bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 59 A 1/2016–52, a to z důvodu podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (tento první rozsudek nebyl napaden kasační stížností). Druhým pokusem odpůrce bylo opatření obecné povahy vydané dne 28. 11. 2017, č. j. 1272/RR/17, které bylo následně zdejším soudem zrušeno rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, č. j. 59 A 13/2018–142, a to zejména z důvodu nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Proti posledně uvedenému rozsudku zdejšího soudu podal odpůrce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 5 As 98/2019 – 82 (dále jen „Rozsudek 5 As 98/2019“).

II. Návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy

6. V čl. I. a II. návrhu navrhovatel vymezil předmět řízení a shrnul skutkový stav. Ke své aktivní legitimaci a přípustnosti svého návrhu navrhovatel v čl. III. nejprve uvedl, že mu, jako obci, svědčí aktivní procesní legitimace ve smyslu § 101a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhovatel dále tvrdil, že vydáním napadeného opatření obecné povahy došlo ke zkrácení jeho veřejných subjektivních práv, zejména ústavně zaručeného práva na samosprávu dle čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky, a to tím, že odpůrce nezákonným způsobem zrušil územní plán navrhovatele, čímž zasáhl do jeho práva na samosprávu spočívajícího v právu rozhodovat o regulaci svého území, jakož i do jeho možnosti pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Ke včasnosti svého návrhu navrhovatel uvedl, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno dne 30. 4. 2021 a nabylo účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky o jeho vydání, tudíž návrh byl podán v zákonné lhůtě jednoho roku. Jednotlivé návrhové důvody pak navrhovatel podrobně popsal v čl. IV. svého návrhu.

7. Navrhovatel v prvé řadě namítal nesprávný závěr ohledně nesouladu ÚP Krásno se stanovisky dotčených orgánů. Za hlavní důvod, proč odpůrce zrušil část ÚP Krásno, navrhovatel označil skutečnost, že nový pořizovatel nepokračoval v řešení rozporu mezi pořizovatelem a dotčeným orgánem (OBÚ) a bez vyřešení rozporu či dosažení dohody pořizovatele s dotčeným orgánem byl ÚP Krásno předložen Zastupitelstvu města Krásno k vydání. Navrhovatel považuje uvedený závěr odpůrce za nesprávný, jelikož k žádnému rozporu se stanovisky dotčených orgánů nedošlo. Proto od počátku nebylo důvodu zahajovat řešení rozporů a tehdejší pořizovatel měl povinnost pokračovat v pořizování a předložit návrh ÚP Krásno ke schválení zastupitelstvu města. Navrhovatel zdůraznil, že ačkoli výsledný územní plán musí být v souladu s uplatněnými stanovisky dotčených orgánů [srov. např. § 53 odst. 4 písm. d) a § 54 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen stavební zákon“], stavební zákon současně přesně upravuje způsob, jakým mají být stanoviska dotčených orgánů řádně uplatněna, a také stanovuje sankci za nedodržení tohoto postupu. Navrhovatel s odkazem na § 50 odst. 2 a § 52 odst. 3 stavebního zákona argumentoval, že stavební zákon jednoznačně stanovil možnost i povinnost dotčených orgánů uplatňovat svá stanoviska k návrhu územního plánu ve dvou základních fázích – v rámci společného jednání, a pokud dojde k úpravě řešení, tak následně i v souvislosti s veřejným projednáním. V obou případech však zákon stanovuje, že se k později uplatněným stanoviskům nepřihlíží. To znamená, že pořizovatel nejenom nemusí, ale výslovně z úřední povinnosti nesmí přihlížet k stanoviskům, která byla uplatněna v rozporu se zákonem stanoveným postupem. Navíc podle § 4 odst. 4 stavebního zákona ani nesmí přihlížet k novým stanoviskům, která se odchylují od předchozích stanovisek vydaných dotčeným orgánem, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky. Poté se navrhovatel podrobně vyjádřil k jednotlivým stanoviskům, která v dané věci vydal OBÚ. V návaznosti na to uzavřel, že první nesouhlasné stanovisko OBÚ bylo uplatněno téměř rok a půl (konkrétně 3. 12. 2009) po veřejném projednání ÚP Krásno (28. 7. 2008), přičemž návrh územního plánu se již od společného jednání podstatně neměnil, zejména do něj nebyly přidány žádné nové zastavitelné plochy. Z tohoto důvodu pořizovatel vyhodnotil toto stanovisko, jakož i další navazující stanoviska či vyjádření, jako opožděná s tím, že k jejich obsahu nelze přihlížet.

8. Dle navrhovatele nebyly splněny podmínky pro to, aby se v otázce opožděného nesouhlasného stanoviska OBÚ konalo řešení rozporů u Ministerstva pro místní rozvoj České republiky (dále jen „MMR“), které původní pořizovatel nedůvodně a v rozporu s právními předpisy zahájil. Nový pořizovatel tudíž od nedůvodně zahájeného řešení rozporů ustoupil a předložil návrh ÚP Krásno zastupitelstvu města ke schválení. Rovněž Zastupitelstvo města Krásno postupovalo v souladu se stavebním zákonem, když vyhodnotilo soulad návrhu ÚP Krásno pouze se souhlasnými stanovisky OBÚ uplatněnými nejpozději při veřejném projednání návrhu. Nesoulad postupu navrhovatele se stavebním zákonem, na který poukazuje odpůrce, je tedy dle názoru navrhovatele pouze zdánlivý.

9. Navrhovatel proto má za nezákonný postup odpůrce, který na základě opožděně uplatněných stanovisek a vyjádření OBÚ zrušil část územního plánu navrhovatele, ačkoli měl při posuzování zákonnosti územního plánu vycházet pouze z obsahu stanovisek OBÚ uplatněných nejpozději při veřejném projednání.

10. Navrhovatel jako další důvod nezákonnosti napadeného opatření obecné povahy namítal nesprávný závěr ohledně existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ. Navrhovatel nejprve akcentoval zásadu koncentrace při uplatňování stanovisek dotčených orgánů vyjádřenou v § 4 odst. 4 stavebního zákona. Poté s odkazem na str. 13 napadeného opatření obecné povahy dovodil, že odpůrce považoval za nové skutečnosti, které mohly vést ke změně postoje OBÚ a k vydání nových stanovisek, dvě skutečnosti, a to (i) změnu DP Krásno I. a (ii) zpracování znaleckého posudku „Zhodnocení možnosti stavební činnosti v CHLÚ Krásno, s ohledem na seismicitu vyvolanou trhacími pracemi velkého rozsahu a zajištění ochrany ložiska dle zákona 44/1988 Sb., v platném znění“, Ing. J. R., CSc., květen 2010 (dále jen „znalecký posudek Ing. R.“). Poté navrhovatel podrobně popsal důvody, pro které měl za to, že ani jedna z těchto skutečností nemohla obstát jako důvod, proč došlo k zásadní změně postoje OBÚ a uplatnění nových nesouhlasných stanovisek více než jeden rok po koncentrační lhůtě. Na základě uvedeného navrhovatel učinil závěr, že odpůrce vydal napadené opatření obecné povahy na základě nesprávného právního posouzení, pročež je toto opatření nezákonné.

11. Za třetí návrhový bod navrhovatel označil nesprávný závěr ohledně rozporu ÚP Krásno se zvláštními právními předpisy. Navrhovatel nesouhlasil s odpůrcem. Navrhovatel je přesvědčen, že ÚP Krásno byl zpracován zcela v souladu se zvláštními právními předpisy a navíc zcela respektoval informace obsažené v těch stanoviscích OBÚ, která byla uplatněna včas (tj. stanoviska ze dne 6. 8. 2007, ze dne 31. 8. 2007 a případně ze dne 9. 7. 2008) a která se týkala řízení o územním plánu. Navrhovatel v dané souvislosti zmínil § 15 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) a § 13 odst. 1 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o geologických pracích“). Poté označil konkrétní části ÚP Krásno, kde je podle jeho názoru zohledněna existence výhradního ložiska, CHLÚ Krásno a DP Krásno I., jakož i potřeba vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení. Proto navrhovatel zcela odmítl závěr odpůrce, že ÚP Krásno neobsahuje odůvodnění řešení týkající se ochrany a využití nerostného bohatství. Odůvodnění ÚP Krásno je dle navrhovatele v tomto ohledu naopak nadstandardně podrobné a pečlivě se zabývá jak existencí samotného DP Krásno I. a CHLÚ Krásno a jeho vlivy na území města, tak i potřebou vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení, jakož i skutečností, proč tyto plochy nebylo možné vymezit jinde. Za situace, kdy žádné z řádně uplatněných stanovisek dotčených orgánů vymezení těchto ploch nevyloučilo, bylo zcela legitimní, že pořizovatel předložil návrh ÚP Krásno ke schválení zastupitelstvu města v původně navržené podobě a že zastupitelstvo ÚP Krásno v této podobě vydalo.

12. Navrhovatel dále upozornil, že ochrana nerostného bohatství není jediným a absolutním zákonem chráněným veřejným zájmem, ale pořizovatel musí navrhnout takové řešení, které bude vyvažovat a respektovat obecné zájmy chráněné právními předpisy. Takovými obecnými zájmy jsou jistě i úkoly a cíle územního plánování obsažené v § 18 a § 19 stavebního zákona, s nimiž musí být územní plán rovněž v souladu. Tyto cíle a úkoly směřují k udržitelnému rozvoji území, účelnému využití území a obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území, včetně společenského a hospodářského potenciálu rozvoje města. Odůvodnění ÚP Krásno se přitom opakovaně zabývalo jak skutečností, proč je potřeba vymezit nové zastavitelné plochy pro bydlení, tak i skutečností, proč je jediná možná koncepce rozvoje severním směrem od stávající zástavby města. Pořizovatel přitom přistoupil ke kompromisnímu řešení a důkladně posoudil účelnost využití zastavitelných ploch, očekávaný demografický vývoj a nové zastavitelné plochy byly vymezeny pouze v nezbytném rozsahu. ÚP Krásno nevymezoval žádná rozsáhlá nová zastavitelná území, ale navazoval na současnou zástavbu doplněním proluk v již zastavěné části města. Nové zastavitelné plochy (včetně zrušených ploch 5, 6, 7 a 9) nebyly navrženy za hranicí již zastavěného území směrem k DP Krásno I. Skutečnost, že se na území města Krásno již v současnosti nachází obytná zástavba, a to i v menší (resp. stejné) vzdálenosti od DP Krásno I., než jsou nově navržené zastavitelné plochy, se ostatně opakovaně zmiňuje i v rámci znaleckého posudku Ing. R., z něhož vyšel odpůrce.

13. V rámci závěrečného shrnutí navrhovatel v čl. V. návrhu uvedl, že si je vědom zájmu na ochraně a hospodárném využití nerostného bohatství, který je chráněn horním zákonem. V procesu pořizování územního plánu však bylo primárně úkolem OBÚ jako příslušného dotčeného orgánu, aby tento zájem hájil způsobem stanoveným stavebním zákonem, tedy svými stanovisky v rámci společného jednání a případně veřejného projednání. OBÚ však v daném případě postupoval tak, že svá stanoviska uplatněná řádně v zákonem stanovených lhůtách formuloval jako jednoznačně souhlasná, případně pouze s určitými doporučeními. Proto pořizovatel dále pokračoval v pořizování územního plánu. Až mnohem později, přibližně rok a půl po veřejném projednání, začal OBÚ uplatňovat nesouhlasná stanoviska, k nimž však pořizovatel nesměl ze zákona přihlížet. Prolomení principu koncentrace a vydání nových stanovisek OBÚ pak nemohlo být odůvodněno ani změnou dobývacího prostoru, který byl posunut dále od zastavěného území města Krásno a navržených zastavitelných ploch, ani zpracováním znaleckého posudku Ing. R.. Tento posudek totiž mohl být zpracován kdykoliv předtím, neboť ke změně podmínek v území objektivně nedošlo. Nadto byl posudek zpracován bez návaznosti na proces pořizování územního plánu a pro účely umísťování a provádění konkrétních staveb.

14. Dle navrhovatele pořizovatel byl v rámci územního plánu povinen zohlednit i další zákonem chráněné veřejné zájmy, jakými jsou především zájem na udržitelném rozvoji města a koordinaci veřejných a soukromých zájmů dotčených osob. Proto pořizovatel přistoupil ke kompromisnímu řešení a stanovil zastavitelné plochy pouze v nezbytném rozsahu, zejména doplněním proluk, avšak nevymezil žádné rozsáhlé nové zastavitelné území. Navržené nové zastavitelné plochy tak nebyly vymezeny blíže k DP Krásno I., než je stávající zástavba. Navíc vymezením nových zastavitelných ploch pro bydlení v rámci ÚP Krásno nemohlo dojít k žádnému většímu ztížení nebo omezení těžební činnosti nad rámec podmínek, které těžební organizace musí při své činnosti i tak dodržovat.

15. Navrhovatel z důvodů jím uvedeným je přesvědčen, že pro zrušení části ÚP Krásno nebyly dány žádné zákonné důvody, a proto navrhl, aby soud napadené opatření obecné povahy zrušil a uložil odpůrci povinnost vůči navrhovateli k náhradě nákladů řízení.

III. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení napadeného opatření obecné povahy

16. Odpůrce se k návrhu na zrušení napadeného opatření obecné povahy vyjádřil ve svém vyjádření ze dne 16. 5. 2022 (doručeném soudu dne 17. 5. 2022), když nejprve reagoval na jednotlivé návrhové důvody a poté uvedl svůj celkový pohled na situaci týkající se územního plánu Krásno.

17. Ve vztahu k namítanému nesprávnému závěru ohledně nesouladu územního plánu Krásno se stanovisky dotčených orgánů odpůrce uvedl, že se posouzením obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho možného rozporu se zákonem ve vztahu ke stanoviskům dotčeného orgánu (tj. OBÚ) podrobně zabýval zejména na str. 11 – 17 napadeného opatření obecné povahy a na svých názorech zde vyjádřených si trvá. Argumenty navrhovatele ohledně této problematiky se odpůrce dále podrobně zabýval na str. 32 – 46 napadeného opatření obecné povahy při rozhodování o podaných námitkách města Krásno, které byly svým obsahem velmi obdobné, přičemž i v tomto případě si trvá na svých názorech zde vyjádřených.

18. Ve vztahu k namítanému nesprávnému závěru ohledně existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ odpůrce uvedl, že argumenty navrhovatele ohledně problematiky existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ se podrobně zabýval zejména na str. 11 – 17 a 26 – 29 napadeného opatření obecné povahy, a že na svých názorech zde vyjádřených si i nadále trvá. Změna DP Krásno I. i zpracování znaleckého posudku Růžičky jsou dle jeho názoru zřejmým dokladem nově zjištěných a doložených skutečností, kterými se podstatně změnily podmínky, za nichž byla vydána původní stanoviska dotčeného orgánu OBÚ. Návaznost stanovisek dotčeného orgánu tak byla zachována a nebyla porušena zásada koncentrace řízení.

19. Ve vztahu k namítanému nesprávnému závěru ohledně rozporu územního plánu Krásno se zvláštními právními předpisy odpůrce uvedl, že je i nadále toho názoru, že zpracovatel ani nový pořizovatel územního plánu Krásno nezohlednil existenci výhradních ložisek a nedefinoval správně předmět ochrany ani další chráněný obecný zájem, který upřednostnil před ochranou výhradního ložiska živcové suroviny, a navrhl zastavitelné plochy do CHLÚ Krásno a DP Krásno I., resp. že toto zvolené řešení neodůvodnil. Předmětem ochrany je mimo jiné ochrana výhradního ložiska živců prostřednictvím chráněného ložiskového území a prostřednictvím stanoveného dobývacího prostoru. V územním plánu Krásno jsou navrženy zastavitelné plochy do DP Krásno I., přičemž horní zákon stanovuje, že jakékoli ztížení vydobytí nerostného bohatství, zde např. tím, že by dle územního plánu měla být umožněna výstavba staveb, které by ztížily a znemožnily hospodárné vydobytí zásob výhradního ložiska, jsou v rozporu s horním zákonem. Územní plán Krásno nerespektoval stanoviska dotčeného orgánu OBÚ, nesplňuje podmínky uvedené ve stanovisku dotčeného orgánu OBÚ ze dne 6. 1. 2012, neobsahuje žádné odůvodnění zvoleného řešení ochrany nerostného bohatství atd. Městský úřad Krásno, jako nový pořizovatel územního plánu Krásno, měl buď vyčkat na výsledek řešení rozporu u MMR a pokračovat v pořizování územního plánu Krásno v souladu s rozhodnutím MMR, nebo po stažení žádosti o rozpor z MMR docílit souhlasného stanoviska OBÚ k návrhu územního plánu Krásno bez podmínek či návrh územního plánu Krásno upravit dle podmínek uvedených ve stanovisku OBÚ ze dne 6. 1. 2012. Podle odpůrce byl dále porušen § 53 odst. 4 písm. d) stavebního zákona, neboť nový pořizovatel nepřezkoumal soulad návrhu územního plánu Krásno s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, a také byl porušen § 54 odst. 2 stavebního zákona, neboť Zastupitelstvo města Krásno před vydáním územního plánu Krásno neověřilo, zda územní plán Krásno není v rozporu se stanovisky dotčených orgánů veřejné správy, a to i přesto, že na tuto skutečnost bylo předem upozorněno. V případě posuzování souladu územního plánu Krásno s právními předpisy došlo v nezanedbatelné míře k porušení nejen stavebního zákona, ale i zvláštních právních předpisů, jako je horní zákon či zákon o geologických pracích, a došlo k pochybení z hlediska vydání územního plánu Krásno v rozporu se stanovisky OBÚ jako dotčeného orgánu v procesu pořizování územně plánovací dokumentace.

20. V další části svého vyjádření označeného jako celkový pohled na situaci týkající se územního plánu Krásno odpůrce zrekapitulovat své kroky, které předcházely vydání napadeného opatření obecné povahy, a poté uzavřel, že v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a že námitky uvedené v návrhu na zrušení napadeného opatření obecné povahy neprokazují jeho nezákonnost či takové vady v řízení, které by odůvodňovaly zrušení tohoto opatření obecné povahy.

21. V závěru svého vyjádření odpůrce navrhl, aby soud předmětný návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

IV. Replika navrhovatele na vyjádření odpůrce

22. Navrhovatel podal na vyjádření odpůrce repliku ze dne 26. 5. 2022 (doručenou soudu téhož dne), ve které nejprve uvedl, že vyjádření odpůrce nepřináší žádné nové tvrzení či argumentaci, a proto setrval na svém návrhu.

23. K bodu označenému jako nesprávný závěr ohledně nesouladu ÚP Krásno se stanovisky dotčených orgánů navrhovatel plně odkázal na obsah svého návrhu ve věci a navržené důkazy, přičemž zdůraznil, že stanoviska OBÚ, vydaná více než rok po veřejném projednání ÚP Krásno, jež jsou obsahově nesouhlasná, jsou zároveň v rozporu s předchozími stanovisky OBÚ, přičemž nedošlo ke změně podmínek v území a návrhu ÚP Krásno. K obsahu takových opožděných stanovisek proto pořizovatel důvodně nepřihlédl. Dle navrhovatele dále nebyly splněny podmínky pro to, aby se v otázce opožděného nesouhlasného stanoviska OBÚ konalo řešení rozporů u MMR. Nezohlednění stanovisek OBÚ tedy nemůže představovat důvod nezákonnosti ÚP Krásno, který byl vydán v souladu se stavebním zákonem.

24. K bodu označenému jako nesprávný závěr ohledně existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ navrhovatel opět odkázal na obsah svého návrhu ve věci a navržené důkazy, přičemž zdůraznil, že sice došlo k rozšíření dobývacího prostoru, avšak směrem od zastavěného území města Krásno, naopak v části, která je vůči městu Krásno, a tedy i novým zastavitelným plochám nejblíže, došlo ke zmenšení dobývacího prostoru oproti původnímu rozhodnutí. Tato skutečnost ovšem dle přesvědčení navrhovatele na změnu postoje OBÚ ve vztahu k návrhu ÚP Krásno nemohla mít žádný vliv. Navíc nově navrhovaný rozsah dobývacího prostoru byl již ve verzi návrhu před veřejným projednáním zohledněn a zdůvodněn v textové části ÚP Krásno, přičemž OBÚ uplatňoval své tehdejší stanovisko již se zohledněním této skutečnosti. Změna dobývacího prostoru tedy nepředstavuje skutečnost, která by jakkoliv legálně mohla odůvodnit změnu postoje OBÚ více než rok po veřejném projednání. Dále platí, že znalecký posudek Ing. R. byl zpracován jako podklad vztahující se až k navazujícím územním či stavebním řízením, nikoliv k pořizování územního plánu a objektivně nepředstavuje novou skutečnost dle § 4 odst. 4 stavebního zákona. Argumentaci odpůrce znaleckým posudkem jako novu skutečností odůvodňující změnu postoje OBÚ je tedy nutné považovat za zcela účelovou a neodpovídající časovému sledu jednotlivých událostí.

25. K bodu označenému jako nesprávný závěr ohledně rozporu ÚP Krásno se zvláštními právními předpisy navrhovatel taktéž plně odkázal na obsah svého návrhu ve věci a navržené důkazy, přičemž zdůraznil, že územní plán byl zpracován zcela v souladu se zvláštními právními předpisy včetně horního zákona a navíc zcela respektoval informace obsažené v těch stanoviscích OBÚ, která byla uplatněna včas (tj. stanoviska ze dne 6. 8. 2007, ze dne 31. 8. 2007 a případně ze dne 9. 7. 2008) a která se týkala řízení o ÚP Krásno. Je pak nutno zcela odmítnout závěr odpůrce, že ÚP Krásno neobsahuje odůvodnění řešení týkající se ochrany a využití nerostného bohatství. Odůvodnění ÚP Krásno je v tomto ohledu naopak nadstandardně podrobné a pečlivě se zabývá jak existencí samotného dobývacího prostoru a CHLÚ Krásno a jeho vlivy na území města, tak i potřebou vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení, jakož i skutečností, proč tyto plochy nebylo možné vymezit jinde.

V. Osoba zúčastněná na řízení

26. Soud učinil dne 29. 4. 2022 výzvu potenciálním osobám zúčastněným na řízení (v návaznosti na opatření předsedy senátu z téhož dne o doručení vyvěšením na úředních deskách soudu a Městského úřadu Krásno). Jako potenciální osobu zúčastněnou na řízení pak soud adresně oslovil společnost K M K GRANIT, a. s., které svědčí povolení k hornické činnosti v DP Krásno I. a která byla osobou zúčastněnou na řízení i v předchozích soudních řízení týkajících se zrušení části územního plánu Krásno odpůrcem. Ve stanovené lhůtě do 31. 5. 2022 soudu písemně oznámila svůj zájem účastnit se předmětného řízení pouze jedna v rubrice uvedená osoba zúčastněná na řízení. Navrhovatel žádnou potenciální osobu zúčastněnou na řízení neoznačil a ze správního spisu žádná další potenciální osoba zúčastněná na řízení nevyplynula.

27. Osoba zúčastněná na řízení zaslala soudu vyjádření ze dne 30. 5. 2022 (doručené soudu téhož dne). V úvodu svého vyjádření konstatovala, že je dle § 8 horního zákona organizací pověřenou ochranou výhradního ložiska živcové suroviny DP Krásno I. a že je její povinností z hlediska ochrany a racionálního využití nerostného bohatství ověřovat výhradní ložisko tak, aby se vyhodnotily všechny využitelné zásoby a zabezpečilo racionální využití ložiska. Tuto povinnost realizovala mimo jiné i v období pořizování územního plánu, a to tím, že prováděla zejména v letech 2006 – 2007 podrobný ložiskový průzkum, jehož výsledky byly shrnuty v Závěrečné zprávě k ložiskovému průzkumu Krásno, zpracované GIS–GEOINDUSTRY, s.r.o. ze srpna 2007. Z této zprávy vyplývá, že došlo k ověření ložiska albitické žuly nejen plošně, ale i do hloubky, a to až na bázi 610 m n. m. Na základě dalšího ověření zásob vznikla osobě zúčastněné na řízení povinnost zabezpečit ochranu uvedeného ložiska a navrhnout současně i změnu dobývacího prostoru (§ 10 odst. 1 písm. e) horního zákona). V této souvislosti tak byl zahájen proces posouzení vlivu záměru změny (rozšíření) DP Krásno I. a následné hornické činnosti, a to oznámením záměru v roce 2007, jehož výsledkem bylo stanovisko Ministerstva životního prostředí České republiky (dále jen „MŽP“) k posuzovanému záměru podle zákona č. 100/2001 Sb., č. j. 94323/ENV/08 ze dne 8. 1. 2009. Na toto stanovisko navázalo řízení o změně DP Krásno I., zakončené pravomocným rozhodnutím OBÚ ze dne 9. 3. 2010, č. j. SBS 04090/2010, a navazující řízení o povolení hornické činnosti, zakončené pravomocným rozhodnutím OBÚ ze dne 4. 1. 2011, č. j. SBS 35701/2010/2. Všech uvedených řízení byl navrhovatel účastníkem řízení. Až samotné posouzení záměru na životní prostředí a změna DP Krásno I. potvrdily, že ověřené zásoby jsou i z hlediska vyřešených střetů zájmů i vytěžitelné a je třeba jim poskytnout i náležitou ochranu.

28. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení výše uvedený přehled ověření dalších zásob ložiska svědčí o tom, že nastaly nové skutečnosti, na které měl povinnost OBÚ reagovat, a to mj. přísnějšími podmínkami k umisťování staveb v chráněném ložiskovém území, zejména proto, že došlo k rozšíření ložiska do hloubky. Protože se jednalo o natolik odbornou otázku (posouzení vlivu seismických účinků generovaných trhacími pracemi, jako jediné možné dobývací metody, na okolní potencionální výstavbu), o které si OBÚ nemohl učinit vlastní úsudek, nařídil v rámci dozorové činnosti těžební organizaci znalecké posouzení k zabezpečení ochrany a racionálního dobývání výhradního ložiska v DP Krásno I. Byl vypracován znalecký posudek Ing. R., který je stěžejním podkladem pro stanovování podmínek pro provedení staveb v CHLÚ Krásno, kterým OBÚ zcela předvídatelně do budoucna upravil správní praxi z hlediska územního plánování a povolování staveb dle § 15 a 19 horního zákona v jeho působnosti. Osoba zúčastněná na řízení má za to, že v období od r. 2006 až do roku 2010 vyšly najevo nové skutečnosti, které byly známé i navrhovateli a na které musel OBÚ reagovat zpřísněním ochrany výhradního ložiska. Z hlediska prevence škod tak mohl a měl navrhovatel na nové skutečnosti reagovat. Jakmile měl OBÚ veškeré odborné podklady, vyvolal svým nesouhlasným stanoviskem dohadovací řízení na MMR a následně i k přezkumu opatření obecné povahy, kterým byl územní plán obce Krásno vydán. Nebyla tak ohrožena či porušena zásada koncentrace řízení, neb OBÚ konal neprodleně, jak se o nových skutečnostech dozvěděl.

29. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení změna souhlasného stanoviska OBÚ přes doporučení OBÚ neplánovat v zóně 350 m od DP Krásno I. zástavbové plochy z hlediska seismických účinků trhacích prací z roku 2007 až k nesouhlasnému stanovisku v roce 2009 a celkového postoje k ochraně výhradního ložiska albitické žuly Krásno zcela koresponduje s novými skutečnosti o prozkoumanosti ložiska (vycházející z citovaného průzkumu ze srpna 2007) a potvrzením jejich reálného vydobytí na základě posouzení záměru vlivu na životní prostředí v roce 2009 zakončené navazujícími rozhodnutími o změně DP Krásno I. v roce 2010 a nově povolené hornické činnosti v roce 2011. Novou skutečností je tak změněný DP Krásno I. a v něm povolená hornická činnost, které uvažují na základě nově provedeného průzkumu ložiska v letech 2006 – 2007 s vytěžením zásob až na novou bázi cca 610 m n. m., tedy mnohem hlouběji, než se původně uvažovalo.

30. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že navrhovatel zcela legitimně měl očekávat, jako účastník řízení EIA (posouzení záměru rozšíření těžby ve změněném DP Krásno I na životní prostředí), dále řízení o změně DP Krásno I. a následného řízení o povolení hornické činnosti, že rozšířením těžby do hloubky dojde i ke změně ochrany a racionálního dobývání výhradního ložiska. Pořizování územního plánu a průzkum ložiska s následnou změnou DP Krásno I. a povolením hornické činnosti byly řízeními, která probíhala souběžně s pořizováním územního plánu Krásno a OBÚ byl tím iniciačním orgánem, který se snažil o soulad obou postupů, ač v prvé řadě pouhým doporučením. OBÚ si byl vědom, že nové skutečnosti vznikly již v závěru projednání územního plánu, a vydal nesouhlasné stanovisko i po lhůtě dané stavebním zákonem, právě s ohledem na rozpor s veřejným zájmem, který by doprovázel všechna následná řízení o povolení staveb v zóně 200 až 400 m od DP Krásno I., jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. R.. Z důvodu nutného zabezpečení ochrany všech nově prozkoumaných zásob ložiska by OBÚ byl nucen stanovit dle § 19 horního zákona takové podmínky pro provedení staveb, které by vedly k vydání negativního závazného stanoviska kraje dle citovaného ustanovení, a to i přesto, že z územního plánu by bylo možné odvodit, že střet zájmů výstavby s ochranou ložiska byl zdánlivě vyřešen.

31. Osoba zúčastněná na řízení dále nesouhlasila s názorem navrhovatele, že znalecký posudek Ing. R. je podkladem vztahujícím se pouze k navazujícím územním či stavebním řízením dle § 19 horního zákona. Ze samotného posudku je zřejmé, že ve vzdálenosti do 400 m od DP Krásno I. směrem k obci nelze realizovat stavby k bydlení z důvodů, že by ztížily vydobytí výhradního ložiska. Uvedený posudek tak jednoznačně dokládá nevyřešený střet zájmů vyplývající z předmětného územního plánu a jím navrhovanými zastavitelnými plochami č. 5, 6, 7 a 9, které jsou v rozporu s veřejným zájmem na ochraně a racionálním využití výhradního ložiska v CHLÚ Krásno. Lze tak pouze souhlasit, že tento nevyřešený střet zájmu bude mít důsledky do navazujících územních či stavebních řízení, která budou zastavena z důvodů negativního závazného stanoviska dle § 19 horního zákona, nelze však souhlasit s nedotknutelností územního plánu, který by byl zcela obsolentní – v situaci, kdy za zastavitelné území, nadto stavbami pro bydlení, považuje plochy, které takto zastavitelné objektivně nejsou.

32. Závěrem svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení uvedla, že souhlasí s vyjádřením odpůrce k předmětnému návrhu, že územní plán Krásno je v části, která byla napadeným rozhodnutím zrušena, nezákonný.

VI. Replika navrhovatele na vyjádření osoby zúčastněné na řízení

33. Navrhovatel reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení replikou ze dne 11. 7. 2022, v jejímž úvodu nejprve poukázal na Rozsudek 5 As 98/2019. Uvedl, že ačkoli se tento rozsudek Nejvyššího správního soudu týkal z formálního hlediska odlišného opatření obecné povahy vydaného odpůrcem, z věcného hlediska se toto opatření vztahovalo k totožnému územnímu plánu, přičemž bylo založeno na shodných důvodech nezákonnosti (především nezohlednění později uplatněných stanovisek a vyjádření OBÚ k návrhu územního plánu Krásno), jako je tomu v nyní projednávané věci. Z tohoto důvodu jsou závěry Nejvyššího správního soudu týkající se zákonnosti procesu pořizování územního plánu Krásno, jakož i neexistence nových skutečností, které by odůvodňovaly uplatnění nových nesouhlasných stanovisek ze strany OBÚ po veřejném projednání návrhu, relevantní i pro nyní projednávanou věc. Navrhovatel především odkázal na body 70. – 89. předmětného rozsudku, v nichž se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou koncentrace dle § 52 odst. 3 stavebního zákona a možnou výjimkou z ní v případě navazujících stanovisek na základě nových skutečností dle § 4 odst. 3 stavebního zákona. Tato otázka je podle navrhovatele podstatná i v nyní projednávané věci, přičemž z daného rozsudku jednoznačně vyplývá, že za nové skutečnosti, které mohly odůvodňovat změnu postoje OBÚ a vydání nových stanovisek po veřejném projednání, nelze považovat ani změnu DP Krásno I., ani zpracování znaleckého posudku Ing. R.. Navrhovatel poté doplnil, že Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani argumentaci odpůrce rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012 – 64. V dané souvislosti pak navrhovatel uzavřel, že rozsudek 5 As 98/2019 podporuje jeho návrhové body týkající se nesprávného závěru odpůrce ohledně nesouladu územního plánu Krásno se stanovisky dotčených orgánů a existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ.

34. Ve vztahu k vyjádření osoby zúčastněné na řízení navrhovatel především uvedl, že napadené opatření obecné povahy neobsahuje žádnou argumentaci týkající se rozšíření ložiska do hloubky, kterou ve svém vyjádření argumentovala osoba zúčastněná na řízení. Rovněž neobsahuje žádné odůvodnění toho, proč je takové rozšíření potřeba považovat za novou skutečnost odůvodňující vydání nových stanovisek po veřejném projednání ani proč má být rozšíření do hloubky důvodem pro zpřísnění podmínek pro výstavbu v CHLÚ Krásno, když z plošného hlediska došlo ke zmenšení DP Krásno I. a jeho posunutí směrem od zastavěného území. Podle navrhovatele se tedy jedná o nepřípustné dodatečné doplňování odůvodnění opatření obecné povahy v soudním řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 7 As 119/2017 – 43), a to navíc subjektem odlišným od odpůrce, které nemůže zhojit nezákonnost napadeného opatření obecné povahy.

35. Z věcného hlediska navrhovatel k této otázce uvedl, že DP Krásno I. byl v podobě, v jaké byl později schválen, zapracován v návrhu územního plánu Krásno již před veřejným projednáním. Rozměry a poloha DP Krásno I. se již před veřejným projednáním návrhu územního plánu Krásno řešily v rámci posuzování vlivu na životní prostředí (EIA), jež bylo zakončeno vydáním stanoviska MŽP dne 8. 1. 2009. V rámci EIA se řešilo rozšíření a posunutí dobývacího prostoru směrem od města tak, aby se dalo vytěžit i ložisko živce dříve ve správě státního Geofondu, které leží v poloze 700 až 610 m. n. m. Hloubka ložiska až do 610 m. n. m. tedy byla již v době procesu EIA dobře známa, proto se nejednalo o žádnou novou skutečnost, jak se snaží účelově navodit osoba zúčastněná na řízení. Návrh územního plánu Krásno tedy respektoval závěry posouzení EIA zpracovaného k změně DP Krásno I., včetně zapracování požadavků ohledně stanovení tří zón vzdáleností od hranice dobývacího prostoru s omezeními pro stavby, které nechala do EIA zapracovat těžební organizace. Proto nebylo nutné později nechat vypracovávat znalecký posudek Ing. R., kde mění vzdálenosti od dobývacího prostoru pro zóny výstavby a zpřísňovat možnost výstavby tak, že se v místě současné obytné zástavby dokonce nesmí umístit žádné stavby sloužící k bydlení ani rekreaci. Navrhovatel upozornil, že žádné další zpřísnění podmínek pro výstavbu v CHLÚ Krásno nebylo nutné. Těžební organizace již v současnosti musí dodržovat mnohem přísnější podmínky týkající se vlivů její těžby vyplývající ze závazných stanovisek Ministerstva zdravotnictví ze dne 27. 3. 2006 a ze dne 28. 4. 2015. Dále navrhovatel argumentoval, že územně plánovací dokumentace a územní řízení představují dva samostatné procesy vedené na odlišných úrovních podrobnosti. Nelze tedy předem tvrdit, že jeden znalecký posudek zpracovaný na základě objednávky těžební organizace v roce 2010 bude po časově neohraničenou dobu absolutně bránit výstavbě v CHLÚ Krásno.

36. Závěrem navrhovatel uvedl, že z jeho strany nejde o soukromý zájem na úkor veřejného zájmu ochrany výhradního ložiska, ale o veřejný zájem města na rozvoj, vyplývající z jeho práva na samosprávu, a taktéž o veřejný zájem na ochraně zdroje pitné vody a přírodního léčivého zdroje peloidu Čistá–Krásno v gesci Ministerstva zdravotnictví České republiky (dále jen „MZ“). Tímto ministerstvem uložená omezení intenzity trhacích prací v lomu zároveň dostatečně chrání zájmy města, včetně stávající i plánované obytné výstavby. Územní plán Krásno tedy logicky nemohl ztížit vydobytí ložiska více, než jak je již nyní ztíženo s ohledem na jiné veřejné zájmy.

VII. Průběh řízení a soudní jednání

37. Z hlediska posouzení včasnosti předmětného návrhu soud konstatuje, že napadené opatření obecné povahy bylo odpůrcem vydáno dne 30. 4. 2021, přičemž nabylo účinnosti dne 15. 5. 2021. Navrhovatel podal svůj návrh dne 26. 4. 2022. Tudíž návrh byl podán v zákonné lhůtě ve smyslu § 101b odst. 1 s. ř. s.

38. Vzhledem k tomu, že odpůrce napadené opatření obecné povahy vydal, je dána jeho pasivní legitimace. Jelikož napadené opatření obecné povahy zrušilo část územního plánu navrhovatele, došlo k ingerenci do práva navrhovatele na samosprávu chráněného přímo Ústavou České republiky. Navrhovatel tvrdí, že byl napadeným opatřením obecné povahy na tomto právu zkrácen, tudíž je aktivně legitimován k podání předmětného návrhu ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, bod 38.).

39. Návrh kromě obecných náležitostí splňoval i náležitosti ve smyslu § 101b odst. 2 s. ř. s., tudíž soud měl návrh za projednatelný. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání předmětného návrhu.

40. Vzhledem k tomu, že navrhovatel vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (č. l. 86), soud konal dne 15. 7. 2022 jednání. Účastníci řízení při jednání setrvali na své dosavadní právní argumentaci, přičemž v podrobnostech odkázali na svá předchozí písemná podání, resp. odpůrce též na odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Osoba zúčastněná na řízení rovněž odkázala na své písemné vyjádření a dále v reakci na druhou repliku navrhovatele akcentovala bod

81. Rozsudku 5 As 98/2019 a poté rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2019, č. j. 7 As 167/2019 – 24 obsahující závěr, že správnímu orgánu ani správním soudům nepřísluší posuzovat věcnou správnost závazného stanoviska.

41. Soud při jednání provedl následující důkazy, které navrhl navrhovatel: (i) napadené opatření obecné povahy, včetně grafické přílohy č. 2 s vyznačením zrušených částí zastavitelných ploch, (ii) územní plán Krásno – textová část, včetně odůvodnění, (iii) územní plán Krásno – grafická část (koordinační výkres), (iv) stanovisko OBÚ ze dne 6. 8. 2007, č. j. 1817/462/07, (v) doplňující stanovisko OBÚ ze dne 31. 8. 2007, č. j. 2101/462/Ing.Ka/07, (vi) stanovisko OBÚ ze dne 9. 7. 2008, č. j. 1450/462/2008, (vii) stanovisko OBÚ ze dne 3. 12. 2009, č. j. 2488/2009/08, (viii) rozhodnutí OBÚ ze dne 9. 3. 2010, č. j. SBS 04090/2010 – o změně dobývacího prostoru Krásno I. a (ix) znalecký posudek Ing. R..

42. Soud naopak pro nadbytečnost neprovedl následující důkazní návrhy učiněné navrhovatelem v předmětném návrhu: (i) správní spis (soud ze správního spisu vychází, nicméně jako celek jej k důkazu neprovádí), (ii) záznam z veřejného projednání územního plánu konaného dne 28. 7. 2008 (šlo o součást správního spisu a nebylo sporné), (iii) dopis města Krásno ze dne 4. 7. 2014 (šlo o součást správního spisu a pro posouzení věci bylo nadbytečné), (iv) výkres územního plánu Krásno před řízením o návrhu, IV/2008 (součást správního spisu a nebylo sporné), (v) stanovisko OBÚ ze dne 6. 1. 2012, č. j. SBS/38448/2011/OBÚ–08 (jde o součást správního spisu a dle Rozsudku 5 As 98/2019 k němu nelze přihlížet), (vi) kopie technické normy ČSN 730040 (bylo nadbytečné pro posouzení věci), (vii) závazná stanoviska MZ ze dne 27. 3. 2006 a ze dne 28. 4. 2015 k vydání povolení trhacích prací (bylo nadbytečné pro posouzení, když soud nezkoumal rozsah a vliv trhacích prací, to mělo být předmětem správního řízení, resp. odborného posouzení OBÚ). Další důkazní návrhy navrhovatel ani ve svých písemných podáních, ani při jednání neučinil.

43. Odpůrce i osoba zúčastněná na řízení žádné důkazní návrhy neučinili, a to ani ve svých písemných podáních, ani při jednání.

44. Soud měl na základě skutečností plynoucích ze správního spisu, a to ve spojení s důkazy, které v řízení provedl, dostatečně zjištěn skutkový stav věci, tudíž další dokazování již nebylo pro posouzení věci potřebné.

VIII. Posouzení věci soudem

45. V souladu s § 101b odst. 3 a § 101d odst. 1 s. ř. s. soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

46. Návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy je důvodný.

47. Soud ve svém posouzení důvodnosti předmětného návrhu vyšel zejména z následující relevantní právní úpravy a soudní judikatury.

48. Podle § 101d odst. 2 věty prvé a druhé s. ř. s. dojde–li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí. Není–li návrh důvodný, soud jej zamítne.

49. Podle § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona zastupitelstvo obce vydává v samostatné působnosti územní plán. Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje–li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

50. V § 18 a § 19 stavebního zákona jsou stanoveny cíle a úkoly územního plánování. Obsah a účel územního plánu je upraven v § 43 stavebního zákona. Podle § 43 odst. 4 stavebního zákona se územní plán vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu.

51. Podle § 192 odst. 2 stavebního zákona je k přezkoumání opatření obecné povahy vydaného orgány obce příslušný krajský úřad. Ten tak může na základě § 174 odst. 2 správního řádu učinit v přezkumném řízení ve smyslu § 94 a násl. správního řádu, a to pouze za účelem posouzení souladu územního plánu s právními předpisy.

52. Základní judikaturní východiska pro posouzení zákonnosti opatření obecné povahy vydaného krajským úřadem, jímž byl zrušen územní plán obce nebo jeho část, shrnul Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 (soud na tomto místě připomíná, že kasační soud v citovaném rozsudku posuzoval předchozí opatření obecné povahy téhož odpůrce rovněž rušící část územního plánu Krásno) následovně: „[60] […] I Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „[j]e–li v přezkumném řízení podle ust. § 98 správního řádu přezkoumáván územní plán vydaný formou opatření obecné povahy v samostatné působnosti (§ 6 odst. 5 a § 43 odst. 4 poslední věta zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jeho zrušením, a to i částečným, dochází k zásahu do samostatné působnosti, tedy do ústavně zaručeného práva územního samosprávného celku na územní samosprávu (čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy). Stát může podle čl. 101 odst. 4 Ústavy zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen tehdy, vyžaduje–li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2014, č. j. 7 Aos 1/2013 – 35, srov. též rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2014, č. j. 7 As 15/2014 – 34).

61. Ústavní soud následně ve svém nálezu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, konstatoval, že výše citovanou právní úpravu „považuje za ústavně konformní zákonné zmocnění správního orgánu (v daném případě krajského úřadu) přezkoumat z přesně vymezených důvodů (nesoulad s právními předpisy) územní plán obce vydaný ve formě opatření obecné povahy, a to i v tom případě, kdy byl vydán v samostatné působnosti, za podmínky, že v rámci výkonu přezkumné činnosti lze územní plán obce ve formě opatření obecné povahy zrušit, nikoli však měnit; tedy tato právní úprava sama o sobě není v rozporu s ústavním právem samosprávného celku na samosprávu zaručeného v čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy ani tehdy, zruší–li správní orgán při přezkumu jeho územní plán ne v celku, nýbrž jen v některých jeho částech, je–li takto omezený kasační zásah šetrnější a odpovídá–li vytýkanému porušení právních předpisů, obsahu územního plánu a dalším skutkovým okolnostem případu […]“.

62. V nyní posuzované věci se jedná o zrušení pouze části územního plánu Krásno předmětným opatřením obecné povahy stěžovatele. Ke splnění výše uvedených podmínek je tedy nutné, aby krajský úřad shledal nesoulad územního plánu s právními předpisy a toto zjištění promítl do svého opatření obecné povahy tak, aby s ohledem na zásadu proporcionality a minimalizace zásahu do práva navrhovatele na územní samosprávu jakož i do práv dalších dotčených osob zrušil pouze odpovídající část územního plánu. S ohledem na zásadu právní jistoty a na požadavky kladené na opatření obecné povahy má krajský úřad povinnost rušenou část opatření obecné povahy dostatečně konkrétně vymezit a odůvodnit, k jakému porušení právních předpisů došlo a z jakých důvodů přistoupil ke zrušení územního plánu právě v tomto rozsahu. Posuzované opatření obecné povahy tak musí splňovat kritéria přezkoumatelnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 – 136, publ. pod č. 1795/2009 Sb. NSS).“ 53. Nejvyšší správní soud dále v Rozsudku 5 As 98/2019 poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, v němž se Ústavní soud vyjádřil ke kontrole samosprávy ze strany státu v podobě zrušení části územního plánu krajským úřadem, přičemž z tohoto nálezu citoval následující právní závěry (vyslovené v bodech 56. a 57. citovaného nálezu): „Ústavní soud předně zdůrazňuje, že předmětem této ústavní stížnosti je zrušení části územního plánu krajským úřadem postupem podle § 94 a násl. a § 174 odst. 2 správního řádu za použití § 97 odst. 3 správního řádu v přezkumném řízení ze strany orgánů státní správy. Jde tedy o situaci vrchnostenského zásahu orgánu výkonné moci do samosprávného rozhodování územní samosprávy v samostatné působnosti, jinými slovy řečeno, o ingerenci moci výkonné na straně jedné, do práva územních samosprávných celků na samosprávu (jakožto práva chráněného přímo Ústavou v čl. 99 až 105) na straně druhé (…). Tuto situaci je třeba důsledně odlišovat od té situace, kdy správní soud přezkoumává návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí postupem podle § 101a a násl. s. ř. s., kdy subjekt (typicky – ale nikoliv pouze – osoba soukromého práva) tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen. V takovém případě totiž správní soud posuzuje zásah do veřejných subjektivních práv jejich nositelů, a často i zásah do jejich ústavně garantovaných práv (typicky práva vlastnického podle čl. 11 Listiny, či práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny), který porovná s právem územního samosprávného celku na správu vlastních věcí. V nyní přezkoumávané věci je však situace odlišná, jelikož správní soud posuzuje – zjednodušeně řečeno – spor orgánu výkonné moci a územního samosprávného celku, a to de facto při abstraktní kontrole zákonnosti aktu vydaného obcí (opatření obecné povahy) v rámci její samostatné působnosti, tj. jejího územního plánu. Již z tohoto odlišení dvou typů přezkumu zákonnosti územního plánu dle Ústavního soudu jednoznačně vyplývá nutnost jiného postupu správních soudů při posouzení konkrétní věci. V tomto typu řízení tedy správní soud předně musí vycházet z obecných zásad vyjádřených v části V. a) tohoto nálezu, a zejména z toho, že zásah státu (zde v podobě opatření obecné povahy přezkumného orgánu – krajského úřadu) ve smyslu čl. 101 odst. 4 Ústavy nesmí být v rozporu s ústavně zakotvenými znaky samosprávy, a je přípustný toliko tehdy, když to ochrana zákona nezbytně (pravidlo potřebnosti v rámci testu proporcionality) vyžaduje. Při rozhodování správního soudu o zákonnosti zásahu orgánu výkonné moci do samosprávy obce musí soud náležitě zvážit význam práva územního samosprávného celku na samosprávu na jedné straně a význam důvodů, svědčících pro takový zásah, na straně druhé; zásah musí být přiměřený závažnosti takových důvodů. Výsledek poměřování těchto dvou skupin hodnot musí soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě a jednoznačně odůvodnit, proč prolamuje ústavně zaručené právo obce na samosprávu při rozhodování o rozvoji svého území chráněného v hlavě sedmé Ústavy. Ústavní soud zdůrazňuje, že takovýto zásah do samosprávy obce musí být činěn pouze a jen v těch případech, kdy jednání obce je v příkrém rozporu se zájmy, které zákon (zde stavební zákon) chrání, přičemž počínání obce v samostatné působnosti musí být s těmito zájmy v nepochybném rozporu.“ 54. V nyní projednávané věci odpůrce napadeným opatřením obecné povahy zrušil část územního plánu Krásno zahrnující čtyři dotčené zastavitelné plochy (pro bydlení), které se nacházejí v blízkosti DP Krásno I., což podle aktuálního stanoviska OBÚ ztíží vydobytí výhradního ložiska, tudíž podle názoru odpůrce v této části je územní plán Krásno nezákonný a musel být zrušen. V napadeném opatření obecné povahy jsou uvedeny následující důvody, které vedly odpůrce ke zrušení územního plánu Krásno.

55. Předně odpůrce dovodil pochybení v postupu pořizování územního plánu Krásno, které mělo spočívat v tom, že nový pořizovatel (Městský úřad Krásno) nepostupoval v souladu s § 4 odst. 2 a 8 stavebního zákona, kde je uvedeno, že orgány územního plánování projednávají protichůdná stanoviska dotčených orgánů. Odpůrce v dané souvislosti konstatoval následující: „Městský úřad Krásno jako nový pořizovatel měl dle názoru krajského úřadu pokračovat plynule v pořizování rozpracovaného Územního plánu Krásno, navázat na poslední krok předchozího pořizovatele (Městského úřadu Sokolov), počkat na ukončení řešení rozporu MMR a na základě rozhodnutí MMR pokračovat v pořizování Územního plánu Krásno v souladu s rozhodnutím MMR. Nebo pokud nový pořizovatel nechtěl, aby MMR řešilo rozpor, pak měl po oznámení MMR, že na základě žádosti nového pořizovatele nebude rozpor projednávat, jednat dále s dotčeným orgánem (OBÚ) a na základě s ním dohodnutého řešení nechat zpracovat úpravy návrhu Územního plánu Krásno před vydáním a teprve poté předložit zastupitelstvu města návrh na vydání Územního plánu Krásno s odůvodněním. OBÚ jako dotčený orgán chrání veřejný zájem na svém úseku. Jeho stanoviska jsou pro orgány územního plánování při pořizování územně plánovacích dokumentací závazná. Stanoviskům je nutno buď bezpodmínečně vyhovět a územní plán zpracovat v souladu s jeho požadavky, nebo řešit rozpor dle § 136 správního řádu. Krajský úřad konstatuje, že ve spisu procesu pořízení Územního plánu Krásno není dokumentováno, že by nový pořizovatel tento postup respektoval.“ (srov. str. 11 a 12 napadeného opatření obecné povahy). V dané souvislosti odpůrce rovněž dovodil, že „bylo dále porušeno ustanovení § 53 odst. 4 písm. d) stavebního zákona, neboť nový pořizovatel nepřezkoumal soulad návrhu Územního plánu Krásno s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, a také porušeno ustanovení § 54 odst. 2 stavebního zákona, neboť Zastupitelstvo města Krásno před vydáním Územního plánu Krásno neověřilo, zda Územní plán Krásno není v rozporu se stanovisky dotčených orgánů veřejné správy, a to i přesto, že na tuto skutečnost bylo předem upozorněno“ (srov. str. 16 napadeného opatření obecné povahy).

56. Odpůrce poté dovodil porušení stavebního zákona, které spatřoval v tom, že územní plán Krásno byl vydán v rozporu se stanovisky dotčeného orgánu – OBÚ. V dané souvislosti uvedl, že „pro posouzení nezákonnosti pořízení územního plánu Krásno v přezkumném řízení bylo zásadní: [i] nerespektování stanovisek dotčeného orgánu OBÚ, [ii] nenalezení řešení územního plánu Krásno, které by splňovalo podmínky uvedené ve stanovisku dotčeného orgánu OBÚ ze dne 6. 1. 2012 pod zn. č. SBS/38448/2011/OBÚ–08, [iii] nenalezení dokladu o uzavřené dohodě k vypořádání stanoviska OBÚ, [iv] zjištění, že územní plán Krásno neobsahuje žádné odůvodnění zvoleného řešení ochrany nerostného bohatství“ (srov. str. 15 napadeného opatření obecné povahy). Následně odpůrce doplnil, že „v případě posuzování souladu Územního plánu Krásno s právními předpisy došlo k porušení nejen stavebního zákona, ale i zvláštních právních předpisů, jako je horní zákon či zákon o geologických pracích, a došlo k pochybení z hlediska vydání Územního plánu Krásno v rozporu se stanovisky OBÚ jako dotčeného orgánu v procesu pořizování územně plánovací dokumentace. Krajský úřad ke zrušení části Územního plánu Krásno přistoupil, protože v tomto případě došlo k porušení právních předpisů v nezanedbatelné míře.“ (srov. str. 16 napadeného opatření obecné povahy).

57. Z hlediska dodržení zásady proporcionality napadeného opatření obecné povahy odpůrce provedl následující poměřování újmy, která by na jedné straně vznikla veřejnému zájmu na ochraně a hospodárném vydobytí výhradního ložiska nerostného bohatství a na druhé straně vznikla městu a soukromým osobám mající v rušené části územního plánu Krásno vlastnický vztah k pozemkům: „V případě zrušení části Územního plánu Krásno dojde ke zrušení části vymezených zastavitelných ploch, které by postupnou výstavbou ztížily či dokonce znemožnily vydobytí části ložiska, nicméně výstavba není zcela zakázána. Na území, kde je zrušena část Územního plánu Krásno, se pohlíží jako na území neřešené územně plánovací dokumentací. Pro rozhodování o změnách v území lze využít ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona a ustanovení § 20 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. Pozemky v předmětném území mohou být nadále využívány k těm účelům, ke kterým se v současné době slouží, a jejich využití pro výstavbu staveb pro bydlení bude moci být prověřeno po úplném vydobytí ložiska. Případné nezrušení části Územního plánu Krásno a jeho ponechání v platné podobě může vést k tomu, že výstavbou staveb pro bydlení směrem k lomu dojde ke ztížení či dokonce znemožnění vydobytí části ložiska. Bude tím tak porušen horní zákon, zejména jeho ustanovení § 30 odst. 3 písm. a), které uvádí, že „při využívání výhradních ložisek je nutno zejména vydobýt zásoby výhradních ložisek včetně průvodních nerostů co nejúplněji s co nejmenšími ztrátami a znečištěním“. Újma veřejného zájmu v tuto chvíli převyšuje nad újmou města a soukromých vlastníků, jejichž možnost využití pozemků bude možné následně po exploataci ložiska.“ (srov. str. 16 a 17 napadeného opatření obecné povahy).

58. Naproti tomu navrhovatel vůči napadenému opatření obecné povahy nejprve namítal nesprávný závěr odpůrce ohledně nesouladu územního plánu Krásno se stanovisky OBÚ, neboť Územní plán Krásno nebyl v rozporu se včasnými stanovisky OBÚ a navrhovatel nepřihlédl pouze k opožděným stanoviskům OBÚ. Dále namítal nesprávný závěr odpůrce ohledně existence nových skutečností odůvodňujících vydání nových stanovisek OBÚ, neboť ani změna DP Krásno I. ani znalecký posudek Ing. R. nebyly skutečnostmi umožňujícími výjimku ze zásady koncentrace dle § 4 odst. 4 stavebního zákona. Poté namítal nesprávný závěr odpůrce o rozporu územního plánu Krásno se zvláštními předpisy, neboť územní plán Krásno byl zpracován zcela v souladu se zvláštními právními předpisy (včetně horního zákona) a navíc respektoval informace obsažené v těch stanoviscích OBÚ, která byla uplatněna včas. Navrhovatel rovněž odmítl závěr odpůrce, že územní plán Krásno neobsahuje odůvodnění řešení týkající se ochrany a využití nerostného bohatství, přičemž poukázal na to, že se zabývá jak existencí samotného DP Krásno I. a CHLÚ Krásno a jeho vlivy na území města, tak i potřebou vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení, jakož i skutečností, proč tyto plochy nebylo možné vymezit jinde.

59. V návaznosti na právě uvedenou rekapitulaci procesních stanovisek účastníků řízení soud vymezil následující základní okruhy sporných otázek: (i) zda je územní plán Krásno v rozporu se závaznými stanovisky OBÚ, a tudíž i se stavebním zákonem, resp. zda jsou znalecký posudek Ing. R. (na který se odvolává ve svých pozdějších stanoviscích OBÚ) a dále změna DP Krásno I. (kterou argumentuje hlavně osoba zúčastněná na řízení) novými skutečnostmi, které odůvodňovaly vydání dalších závazných stanovisek OBÚ i po koncentrační lhůtě vázané na veřejné projednání návrhu předmětného územního plánu; (ii) zda je územní plán Krásno v rozporu se zvláštními právními předpisy (kterými odpůrce v obecné rovině označuje horní zákon a zákon o geologických pracích) a zda je náležitě odůvodněný z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství; a (iii) zda je zrušení dotčené části územního plánu města Krásno proporcionální z hlediska poměření újmy, která by na jedné straně vznikla veřejnému zájmu na ochraně a hospodárném vydobytí výhradního ložiska nerostného bohatství a na druhé straně vznikla městu a soukromým osobám majícím v rušené části územního plánu Krásno vlastnický vztah k pozemkům. Tyto okruhy sporných otázek pak soud posoudil následovně. (i) Otázka pochybení v postupu navrhovatele spočívajícího v nezohlednění všech stanovisek OBÚ 60. První okruh sporných otázek souvisel s postupem navrhovatele při pořizování územního plánu, zejména při posuzování stanovisek OBÚ vydaných poté, co dne 28. 7. 2008 proběhlo veřejné projednání návrhu územního plánu Krásno. Bylo třeba posoudit, ze kterých z vydaných stanovisek OBÚ byl navrhovatel povinen vycházet a zda se v dané souvislosti dopustil porušení stavebního zákona.

61. Stejnými spornými otázkami se velmi podrobně zabýval již Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 (srov. bod [66] cit. rozsudku). Vzhledem k tomu, že se jednalo o stejné účastníky řízení a stejný proces pořizování téhož územního plánu Krásno, jako jsou řešeny v nyní projednávané věci, soud neshledal žádného důvodu, pro který by se měl jakkoli odchylovat od posouzení provedeného ze strany Nejvyššího správního soudu v Rozsudku 5 As 98/2019.

62. Předně je třeba odkázat na zevrubnou rekapitulaci procesu pořizování územního plánu Krásno, kterou Nejvyšší správní soud provedl s odkazem na obsah správního spisu v bodech [2] až

27. Rozsudku 5 As 98/2019. Z této rekapitulace soud výslovně zmíní pouze to, že dne 28. 7. 2008 proběhlo veřejné projednání návrhu územního plánu Krásno, neboť k tomuto datu je třeba vázat koncentraci pro stanoviska dotčených orgánů (včetně OBÚ) ve smyslu § 52 odst. 3 stavebního zákona. Ve zbytku soud pro stručnost odkazuje na shrnutí procesu pořizování územního plánu Krásno obsažené v právě označené části Rozsudku 5 As 98/2019, které koresponduje s obsahem správního spisu předloženého soudu.

63. Jak se podává z bodů [66] až

89. Rozsudku 5 As 98/2019, Nejvyšší správní soud provedl posouzení postupu při pořizování územního plánu Krásno z hlediska § 52 odst. 1 a § 52 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (stanovujících zásadu koncentrace pro připomínky a námitky ke konci veřejného projednání upraveného a posouzeného návrhu územního plánu), jakož i posouzení jednotlivých stanovisek vydaných v dané věci ze strany OBÚ z hlediska možné výjimky ze zásady koncentrace pro navazující stanoviska dle § 4 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Soud v dané souvislosti poukazuje zejména na následující závěry Nejvyššího správního soudu, které považuje za určující i pro posouzení prvé sporné otázky v nyní projednávané věci.

64. V bodě [69] cit. rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl: „V otázce zohledňování stanovisek dotčených orgánů podaných po lhůtě Nejvyšší správní soud nepřisvědčil argumentu stěžovatele, podle něhož dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, č. j. 50 A 24/2012 – 64, je třeba přihlížet i k těm závazným stanoviskům, která byla podána opožděně. […] Lze také přisvědčit navrhovateli, že citovaný rozsudek posuzoval odlišnou situaci, v níž nedošlo k podání žádných závazných stanovisek k návrhu územně plánovací dokumentace v rámci společného jednání. V nyní posuzované věci však OBÚ podal k návrhu územního plánu závazné stanovisko ze dne 23. 7. 2007, č. j. 1817/462/07, včas a dokonce jej doplnil stanoviskem ze dne 31. 8. 2007, č. j. 2101/462/Ing.Ka/07. Navrhovatel proto měl z čeho vycházet při hodnocení vlivu navrženého územního plánu na zájmy chráněné horním zákonem. V projednávaném případě tak nebyla po lhůtě podána původní, ale až následná stanoviska. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze proto na projednávanou věc nelze způsobem, jehož se dovolává stěžovatel, aplikovat. Vyvstává však jiná otázka, a to, zda měla být následná stanoviska OBÚ považována za včasná s ohledem na citovaný § 4 odst. 3 stavebního zákona.“. Tudíž dle názoru Nejvyššího správního soudu bylo třeba se zabývat tím, „zda se stěžovatel dostatečně vypořádal se zásadou koncentrace uplatněnou ve výše citovaném § 52 odst. 3 stavebního zákona a možnou výjimkou z ní v případě navazujících stanovisek na základě nových skutečností dle § 4 odst. 3 stavebního zákona.“ (srov. bod [70] cit. rozsudku).

65. Jelikož odpůrce v odůvodnění Nejvyšším správním soudem posuzovaného opatření obecné povahy nevymezil, která závazná stanoviska OBÚ považuje za závazná a z jakého důvodu, když se omezil na konstatování závaznosti všech stanovisek [stejně tomu bylo i v nyní posuzovaném případě napadeného opatření obecné povahy – pozn. soudu], Nejvyšší správní soud postupně posoudil všechna stanoviska OBÚ z hlediska jejich závaznosti pro orgány územního plánování v rámci pořizování územního plánu Krásno.

66. Za včasná a řádná stanoviska OBÚ Nejvyšší správní soud označil stanovisko OBÚ ze dne 6. 8. 2007, č. j. 1817/462/07 (dále jen „stanovisko OBÚ z 6. 8. 2007“) a jeho doplnění ze dne 31. 8. 2007, č. j. 2101/462/Ing.Ka/07 (dále jen „stanovisko OBÚ z 31. 8. 2007“). Nejvyšší správní soud k těmto stanoviskům doplnit následující: „Zde je nutné upozornit na skutečnost, že OBÚ se ve stanovisku vyjadřoval pouze k zástavbě na konkrétně vymezených parcelách. Navrhovateli nelze přisvědčit z tohoto důvodu zcela, avšak určitá míra nekonzistentnosti mezi stanovisky OBÚ skutečně nastala. Ačkoliv by bylo možné posuzovat závaznost formulace OBÚ, který „nedoporučil“ plánování zástavbových ploch do vzdálenosti 350 m od hranice DP Krásno I., lze vyjít z toho, že v každém případě se tento požadavek pořizovatel v dané fázi územního plánování rozhodl akceptovat (srov. bod [72] cit. rozsudku).

67. Za poslední včasné stanovisko OBÚ Nejvyšší správní soud označil stanovisko ze dne 9. 7. 2008, č. j. 1450/462/2008 (dále jen „stanovisko OBÚ z 9. 7. 2008“), které podal OBÚ před veřejným projednáním návrhu územního plánu Krásno. Nejvyšší správní soud upozornil, že ačkoli se toto stanovisko mělo dle § 52 odst. 3 stavebního zákona týkat vyjádření k připomínkám a námitkám podaným v rámci veřejného projednání a mělo být podáno nejpozději do konce veřejného projednání, OBÚ v něm uvedl další podmínky pro výstavbu spočívající v nutnosti posoudit plánované stavby z hlediska odolnosti, k čemuž dle něj bylo nutné vyžádat si stanovisko osoby zúčastněné na řízení (srov. bod [73] cit. rozsudku). Takovýto postup dotčeného orgánu Nejvyšší správní soud shledal nesprávným, a to s odkazem na svou dřívější judikaturu o nutnosti respektovat jednotlivé fáze pořizování územního plánu, včetně oddělení dvou fází řízení o návrhu územního plánu, které nelze vzájemně zaměňovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016 – 49). Dle názoru Nejvyššího správního soudu se měl OBÚ ve fázi veřejného projednání vyjadřovat pouze k obsahu námitek a připomínek, nikoliv stanovovat další podmínky, tudíž stanovisko OBÚ z 9. 7. 2008 nelze považovat za závazné stanovisko, kterým by byl pořizovatel povinen se bezpodmínečně řídit (srov. bod [74] cit. rozsudku). Navíc Nejvyšší správní soud spatřoval v postupu OBÚ vyjádřeném ve stanovisku OBÚ z 9. 7. 2008 (tj. vyslovený požadavek na vyžádání si stanoviska od osoby zúčastněné na řízení) za „přenesení odpovědnosti za vyjádření se k návrhu územního plánu na třetí, soukromou osobu, což je v kontextu územního plánování nepřípustné“, a to bez ohledu na to, že osoba zúčastněná nařízení byla organizací dobývající výhradní ložisko ve smyslu § 5a horního zákona, která „[…] má povinnost dle § 10 odst. 1 písm. g) horního zákona pečovat o ochranu výhradního ložiska. […] Ačkoliv je organizace ve smyslu § 5a horního zákona povinna při dobývání výhradní ložisko chránit, sleduje také vlastní soukromé zájmy a OBÚ má postavení dozorového orgánu nad její činností. Jestliže bylo záměrem OBÚ přijmout připomínky osoby zúčastněné na řízení za své, měl tak učinit přímou inkorporací do svého stanoviska podaného v rámci společného jednání, nebo s nimi vyjádřit souhlas prostřednictvím stanoviska uplatněného na konci veřejného projednání dle § 52 odst. 3 stavebního zákona.“ To však OBÚ neučinil a svým postupem „vytvořil situaci, v níž existovaly dva rozdílné požadavky na úpravu návrhu územního plánu v souvislosti se zástavbou v blízkosti DP Krásno I., přičemž nebylo jasné, který byl aprobován OBÚ.“ (srov. bod [76] cit. rozsudku).

68. V bodě [77] cit. rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „Poslední možnost prosazovat veřejný zájem na ochraně nerostného bohatství tak měl OBÚ do konce veřejného projednání návrhu územního plánu, a pokud tak neučinil, nemělo by být jeho pochybení kladeno k tíži navrhovateli.“ 69. V bodech [80] a [81] cit. rozsudku se Nejvyšší správní soud vyslovil k vyjádření OBÚ ze dne 3. 12. 2009, č. j. 2488/2009/08, ve znění opravy ze dne 22. 12. 2009, které si od OBÚ vyžádal původní pořizovatel územního plánu Krásno dopisem ze dne 6. 11. 2009, přičemž dospěl k následujícímu závěru: „ačkoliv pořizovatel neměl v zákoně výslovnou oporu k tomu, aby si vyžádal další závazné stanovisko dotčeného orgánu, pokud tak učinil, nelze na toto stanovisko nahlížet jako na následné opožděné stanovisko. Jestliže ve stanovisku ze dne 3. 12. 2009 OBÚ na základě námitek dotčených osob odkazujících na znalecký posudek RNDr. S. zpřesnil své vyjádření k zástavbě do vzdálenosti 350 m od hranice DP Krásno I. tak, že výslovně uvedl, že v dané lokalitě je výstavba nevhodná a ztíží hospodárné vydobytí ložiska, byl pořizovatel povinen se tímto stanoviskem řídit. OBÚ také uvedl, že z hlediska zabezpečení ochrany nerostného bohatství se návrh územního plánu Krásno zásadně odlišuje od návrhu předloženého OBÚ k vyjádření, což mohlo být dalším podnětem pro opakované veřejné projednání návrhu dle § 53 odst. 2 stavebního zákona.“ Více se Nejvyšší správní soud tímto stanoviskem již nezabýval, tudíž se v dané souvislosti ani explicitně nevyjádřil k otázce možného porušení § 53 odst. 4 písm. d) a § 54 odst. 2 stavebního zákona dovozovaného odpůrcem, resp. důsledkům tohoto případného porušení z hlediska kritéria potřebnosti zrušení dotčené části územního plánu Krásno v rámci testu proporcionality.

70. Posléze Nejvyšší správní soud posoudil přípis OBÚ ze dne 25. 6. 2010, č. j. SBS 16724/2010 tak, že jej nelze považovat za navazující stanovisko k návrhu územního plánu ve smyslu § 4 odst. 3 stavebního zákona, neboť nesplňuje požadavky kladené na obsah a formu závazného stanoviska (srov. bod [76] cit. rozsudku).

71. Dalším Nejvyšším správním soudem hodnoceným stanoviskem OBÚ bylo stanovisko OBÚ ze dne 6. 1. 2012, č. j. SBS/38448/2011/OBÚ–08 (dále jen „stanovisko OBÚ z 6. 1. 2012“), které s odkazem na znalecký posudek Ing. R. podmínilo souhlas s návrhem územního plánu Krásno tím, že „obytnou výstavbu v severozápadní části obce Krásno spadající do vzdálenosti 200 – 400 m od hranice DP Krásno I. bude možné realizovat, až dojde k takovým změnám podmínek uvedených v nálezu znaleckého posudku vydobytím ložiska, které povedou k přehodnocení stanovených kategorií uvedených na str. 14“ znaleckého posudku Ing. R., když uvedenou podmínku OBÚ požadoval zohlednit v textové části územního plánu (srov. bod [23] cit. rozsudku). Nutno zdůraznit, že na stanovisku OBÚ z 6. 1. 2012 odpůrce vystavěl napadené opatření obecné povahy, neboť z něj převzal hranici 400 m od DP Krásno I. jako referenční hodnotu pro vymezení rozsahu zrušení územního plánu Krásno. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stanovisko OBÚ z 6. 1. 2012 „[…] nelze pokládat za stanovisko podané k námitkám a připomínkám v rámci veřejného projednání ani za stanovisko vydané dle § 53 odst. 2 stavebního zákona, neboť neproběhlo opakované veřejné projednání. Za včasné stanovisko by bylo možné jej považovat, pouze pokud by splňovalo podmínky navazujícího stanoviska dle § 4 odst. 3 stavebního zákona.“ (srov. bod [84] cit. rozsudku).

72. V návaznosti na tento svůj dílčí závěr Nejvyšší správní soud provedl posouzení, zda stanovisko OBÚ z 6. 1. 2012 bylo vydáno na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za nichž bylo původní stanovisko vydáno, nebo na základě skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů. Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že „OBÚ ve stanovisku ze dne 6. 1. 2012 neuvedl, v čem by mělo spočívat splnění podmínek pro navazující stanovisko, proto se lze pouze domnívat, že své stanovisko založil na oznámení o změně DP Krásno I. a na vypracování znaleckého posudku Ing. R.. S ohledem na vývoj řízení o územním plánu Krásno lze říci, že OBÚ nevycházel při tvorbě svého stanoviska z nových skutečností, které nemohly být uplatněny dříve.“ (srov. bod [86] cit. rozsudku). Poté provedl následující posouzení obou tvrzených nových skutečností, na základě kterého dospěl k závěru, že ani v jednom z těchto případů se nejednalo o novou skutečnost ve smyslu § 4 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012.

73. Ke změně DP Krásno I., kterou je argumentováno i v nyní posuzované věci, uvedl Nejvyšší správní soud následující: „Změna DP Krásno I. byla provedena posunutím hranice dobývacího prostoru směrem od plánovaných zástavbových ploch, což však bylo již zohledněno k připomínce osoby zúčastněné na řízení v rámci veřejného projednání. Lze také přisvědčit navrhovateli, že změna samotná byla již známa v době vypracování návrhu, do něhož byly nové souřadnice zaneseny, jak vyplývá z úprav návrhu a z koordinačního výkresu urbanistické koncepce, detail Krásno, vypracovaného pro dané řízení. Z tohoto důvodu nelze změnu dobývacího prostoru považovat ani za skutečnost vyplývající z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů.“ (srov. bod [86] cit. rozsudku). Soud k uvedenému doplňuje, a to zejména v reakci na vyjádření osoby zúčastněné na řízení, která akcentovala změnu DP Krásno I. nejen plošně, ale též „do hloubky“ (k čemuž se Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 nevyjádřil, neboť změnou „do hloubky“ nebylo v předchozím řízení argumentováno). Předně je třeba souhlasit s vyjádřením navrhovatele, že argumentace změnou DP Krásno I. „do hloubky“ nebyla obsažena v napadeném opatření obecné povahy, přičemž osoba zúčastněná na řízení nemůže důvody pro posouzení ze strany odpůrce dodatečně doplňovat. Ostatně změnou DP Krásno I. nebylo v závazných stanoviscích argumentováno ani ze strany OBÚ, jak konstatoval i Nejvyšší správní soud. Navíc ze správního spisu vyplývá, že parametry navrhované změny DP Krásno I. byly známy již v prvé polovině roku 2008 (tedy před datem 28. 7. 2008, kdy se konalo veřejné projednání návrhu územního plánu Krásno a k němuž je vázána koncentrace pro námitky a připomínky), a to včetně paramentu „do hloubky“ (srov. přípis od Báňské a měřičské služby Blatná, v. o. s. ze dne 7. 2. 2008, který osoba zúčastněná na řízení zaslala navrhovateli přípisem ze dne 8. 2. 2008 jako podklad pro zapracování do územního plánu Krásná a v němž se uvádí „hloubkové omezení: žádné“). Je tudíž zřejmé, že ani argument změny DP Krásno I. v parametru do hloubky nemohl být novou skutečností prolamující zásadu koncentrace řízení. Soud se proto již blíže nevyjadřuje k věcné stránce této argumentace, kterou předkládala osoba zúčastněná na řízení a na kterou následně reagoval navrhovatel ve své druhé replice (tj. zejména otázka seismicity při trhacích pracích prováděných při případné těžbě do větší hloubky), když bude na odpůrci, aby všechny tyto argumenty náležitě posoudil a zohlednil při rozhodování o dalším postupu v daném přezkumném řízení.

74. K druhé tvrzené nové skutečnosti Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 uvedl následující: „Ani znalecký posudek Ing. R. nelze považovat za skutečnost, která nemohla být uplatněna dříve. Znalecký posudek není věcně provázán se změnou dobývacího prostoru, ačkoliv byl vypracován souběžně v rámci probíhající kontroly ze strany OBÚ. Z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že byl vypracován na základě původního rozhodnutí o povolení hornické činnosti a trhacích prací velkého a malého rozsahu ze dne 19. 2. 2003, č. j. 222/511/ing.Ma/03, Výpočtu seizmických účinků technických odpalů v kamenolomu Krásno s uvedením výsledků výpočtu seizmického měření ze dne 24. 8. 2007, č. j. OBÚ 2101/630/07, zástavbových zón, jak je navrhla osoba zúčastněná na řízení, a znaleckého posudku RNDr. S.. Současně je nutné přihlédnout k tomu, že znalecký posudek Ing. R. vychází také z tehdejšího seizmického měření, avšak pokud měl OBÚ již v době vydání stanoviska ze dne 31. 8. 2007, č. j. 2101/462/Ing.Ka/07, za to, že není vhodná zástavba v oblasti do 350 m od hranice dobývacího prostoru, měl dle Nejvyššího správního soudu možnost daný posudek nechat zpracovat již v té době. Pokud měl OBÚ za to, že je třeba ověřit vymezení kategorií, jež požadovala osoba zúčastněná na řízení ve své připomínce, a reagovat na znalecký posudek RNDr. S., mohl nechat znalecký posudek zpracovat již s ohledem na výzvu pořizovatele k dalšímu závaznému stanovisku ve věci ze dne 6. 11. 2009. Z tohoto pohledu mohl být znalecký posudek uplatněn dříve a jeho vypracování s odstupem 3 let od posledního včasného stanoviska OBÚ nelze klást k tíži navrhovateli. Zohlednění znaleckého posudku Ing. Růžičky jako skutečnosti, která nemohla být uplatněna dříve, by se vzpíral důvodům, pro které byla zavedena koncentrace dle § 4 odst. 3 stavebního zákona, a mohlo by tak docházet k neúnosnému prodlužování celého procesu. Nejedná se ani o skutečnost, která by vyplynula z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů.“ (srov. body [86] a [87] cit. rozsudku).

75. Z právě uvedených důvodů Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že stanovisko OBÚ z 6. 1. 2012 nelze považovat za navazující stanovisko ve smyslu § 4 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, když se naopak jedná o stanovisko uplatněné opožděně. Shodný závěr o tom, že se nejedná o navazující stanovisko, Nejvyšší správního soud učinil rovněž o stanovisku OBÚ ze dne 5. 8. 2015, č. j. SBS/2407/2015/OBÚ–08, které reagovalo na svolání schůze zastupitelstva navrhovatele, na níž měl být schválen územní plán Krásno (srov. bod [88] cit. rozsudku).

76. Finální závěrečné shrnutí Nejvyššího správního soudu k otázce závaznosti jednotlivých stanovisek OBÚ vydaných v souvislosti s pořizováním územního plánu Krásno bylo následující: „Lze tedy uzavřít, že i přes dílčí pochybení, k nimž v řízení o daném návrhu územního plánu nepochybně došlo, stěžovatel při vydání napadeného opatření obecné povahy rušícího územní plán Krásno pro značnou část území navrhovatele dostatečně nepřezkoumal povahu jednotlivých stanovisek OBÚ s ohledem na fázi řízení, v níž byla uplatněna, a na okolnosti, za kterých byla vydána. Nelze ani přisvědčit názoru stěžovatele, že byla zachována kontinuita závazných stanovisek OBÚ a že by všechna vydaná stanoviska byla pro pořizovatele závazná.“ (srov. bod [89] cit. rozsudku).

77. Právě citované posouzení otázky závaznosti jednotlivých stanovisek OBÚ vydaných v souvislosti s pořizováním územního plánu Krásno, které provedl Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 a ze kterého vycházel i soud ve svém posouzení zákonnosti napadeného opatření obecné povahy, soud shrnuje následovně. Ze shora popsaných důvodů je třeba hodnotil jako řádná závazná stanoviska OBÚ, kterými byl povinen se řídit navrhovatel, resp. pořizovatel územního plánu Krásno, pouze: (i) stanovisko OBÚ z 6. 8. 2007, (ii) stanovisko OBÚ z 31. 8. 2007 a (iii) stanovisko OBÚ z 3. 12. 2009. Ostatní vyjádření či stanoviska OBÚ nebyla pro navrhovatele, resp. pořizovatele územního plánu Krásno závazná, a to včetně stanoviska OBÚ z 6. 1. 2012, na němž odpůrce vystavěl svůj závěr o nepřípustnosti bytové výstavby do vzdálenosti 400 m od hranice DP Krásno I., což vedlo odpůrce ke zrušení územního plánu Krásno v rozsahu dotčených zastavitelných ploch (přípis OBÚ ze dne 25. 6. 2010, kterým OBÚ poprvé odkazuje na znalecký posudek Ing. R. uvádějící hranici 400 m pro omezení bytové výstavby, není dle svého obsahu stanoviskem dotčeného orgánu, a to bez ohledu na to, že odpůrce tento přípis v napadeném opatření obecné povahy nesprávně označuje jako závazné stanovisko).

78. Již vzhledem k tomu, že odpůrce v napadeném opatření obecné povahy vycházel z nesprávného předpokladu o závaznosti všech stanovisek, resp. vyjádření OBÚ popsaných výše, a dále že odpůrce vymezil rušenou část územního plánu vzdáleností 400 m od hranice DP Krásno I., která ovšem v roce 2007, resp. 2009 ještě nebyla nikým stanovena (tu stanovil až znalecký posudek Ing. R. z května 2010 a až poté na ni začal OBÚ odkazovat), byly dány důvody pro zrušení napadeného opatření obecné povahy pro nezákonnost (nesprávná aplikace shora uvedených ustanovení stavebního zákona upravujících závaznost stanovisek dotčených orgánů a stanovujících zásadu koncentrace pro námitky a připomínky k návrhu územního plánu).

79. Nicméně i s přihlédnutím k délce trvání předmětného přezkumného řízení, které je prakticky vedeno ve vztahu k územnímu plánu již od roku 2015, přičemž po celou tuto dobu přetrvává krajně nežádoucí stav právní nejistoty zejména na straně navrhovatele a jeho občanů, jichž se otázka územního plánu nepochybně dotýká, soud považoval za správné a potřebné se vyslovit i k dalším podstatným otázkám relevantním pro konečné řešení předmětném sporu o dotčenou část územního plánu Krásno.

80. Soud proto dále posoudil územní plán Krásno z hlediska jeho případného rozporu se stanovisky OBÚ z 6. 8. 2007, z 31. 8. 2007 a z 3. 12. 2009, která jediná byla s ohledem na okolnosti případu pro pořizovatele územního plánu, resp. navrhovatele závazná.

81. Pokud jde o stanovisko OBÚ z 6. 8. 2007, pak v něm se uvádí, že OBÚ nemá k předloženému návrhu územního plánu žádné připomínky z hlediska § 15 odst. 2 horního zákona, tzn. z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství. Pokud jde o stanovisko OBÚ z 31. 8. 2007, které bylo koncipováno jako doplňující stanovisko ke stanovisku OBÚ z 6. 8. 2007, pak toto uvádí, že plánovaná výstavba 18 rodinných domů, kterou zahrnoval návrh územního plánu Krásno, „neznemožní dobývání živcové suroviny v DP Krásno I., nelze však vyloučit negativní vliv seismických účinků prováděných a povolených trhacích prací v kamenolomu na stavby v zájmovém území“. Dále OBÚ s odkazem na výsledky seismického měření nedoporučil „v zóně 350 m od hranice uvedeného dobývacího prostoru Krásno I. plánovat zástavbové plochy z hlediska seismických účinků, vyvolaných trhacími prácemi při hornické činnosti v živcovém lomu organizace KMK GRANIT, a.s.“ Závěrem OBÚ konstatoval, že nemá k předloženému návrhu územního plánu další připomínky z hlediska § 15 odst. 2 horního zákona. Soud má za prokázané, že ani jedno z uvedených stanovisek OBÚ z roku 2007 není negativním (nesouhlasným) závazným stanoviskem, přičemž poznámku OBÚ vyslovenou ve stanovisku OBÚ z 31. 8. 2007 týkající se nedoporučení „zástavbových ploch“ v pásmu do 350 m od hranice DP Krásno I. pořizovatel územního plánu zohlednil, jak ostatně uzavřel i Nejvyšší správní soud v bodě

72. Rozsudku 5 As 98/2019. V odůvodnění územního plánu bylo uvedené stanovisko vyhodnoceno jako „bez připomínek“ s dovětkem: „Navržené zóny nejsou schváleny příslušným rozhodnutím a proto nebudou v grafické části územně plánovací dokumentace uváděny. V odůvodnění bude zpracováno schéma navržených zón daných pro výstavbu v oblasti seismického vlivu z dolové činnosti živcového lomu. Podmínky respektování jednotlivých ochranných zón budou součástí textové části – odůvodnění, kapitola 7.10 koncepce ochrany životního prostředí“ (srov. str. 87 textové části územního plánu Krásno), což soud shledává dostatečným vzhledem k nejednoznačnosti obsahu stanoviska OBÚ. Lze tudíž učinit dílčí závěr, že návrh územního plánu Krásno nebyl v rozporu se závaznými stanovisky OBÚ z 6. 8. 2007 a z 31. 8. 2007.

82. Pokud jde o třetí (poslední relevantní) závazné stanovisko OBÚ, tj. stanovisko OBÚ z 3. 12. 2009, pak toto reagovalo na záměr navrhovatele provést změnu v kategorii I. (rozmezí vzdálenosti 250 až 350 m od hranice DP Krásno I.) ze stávající třídy odolnosti staveb E na mírnější třídu D, jak byla tato změna schválena usnesením přijatým na 20. jednání Zastupitelstva města Krásno konaném dne 24. 9. 2009. OBÚ konstatoval, že touto změnou se doplněný návrh územního plánu Krásno z hlediska zabezpečení ochrany nerostného bohatství zásadně odlišuje od návrhu územního plánu Krásno předloženého k vyjádření, dále že realizace obytné zástavby ve vzdálenosti 250 – 350m od hranice DP ztíží hospodárné vydobytí výhradního ložiska živcové suroviny v DP Krásno I., a tudíž že OBÚ z těchto důvodů s doplněním návrhu územního plánu podle § 15 horního zákona nesouhlasí. V tomto případě se tedy již o nesouhlasné stanovisko nepochybně jednalo, přičemž dle názoru Nejvyššího správního soudu „nelze na toto stanovisko nahlížet jako na následné opožděné stanovisko“ a pořizovatel územního plánu Krásno „byl povinen se tímto stanoviskem řídit“. Z textové části územního plánu Krásno vyplývá, že pořizovatel se s tímto stanoviskem nevypořádal, neboť jej, ve shodě s navrhovatelem, nehodnotil jako včasné, tudíž se jím necítil být vázán. V tomto soud shledal dílčí pochybení v řízení o návrhu územního plánu, jak ostatně dovodil i Nejvyšší správní soud v bodě

89. Rozsudku 5 As 98/2019. Naopak pokud jde o otázku případného opakovaného projednání návrhu územního plánu Krásno dle § 53 odst. 2 stavebního zákona, pak soud má za to, že důvod pro opakování veřejného projednání předmětného návrhu odpadl poté, co od změny návrhu územního plánu uvedené ve stanovisku OBÚ z 3. 12. 2009 (tj. stanovení mírnější třídy odolnosti staveb D namísto stávající třídy E v kategorii I. – rozmezí vzdálenosti 250 až 350 m od hranice DP Krásno I.) bylo upuštěno tím, že předmětné usnesení zastupitelstva přijaté dne 24. 9. 2009 bylo revokováno usnesením přijatým na 25. jednání Zastupitelstva města Krásno konaném dne 9. 9. 2010, tj. do kategorie I. se zpět vrátila třída odolnosti staveb E (srov. body [14] a

20. Rozsudku 5 As 98/2019). Jiná podstatná změna návrhu územního plánu ve stanovisku OBÚ z 3. 12. 2009 specifikována nebyla.

83. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a zejména Ústavního soudu citované soudem výše, porušení právních předpisů (zde stavebního zákona) musí dosahovat potřebné intenzity k tomu, aby mohlo být důvodem ke zrušení územního plánu obce. Soud předesílá, že z důvodů popsaných níže v bodech 95 až 102 tohoto rozsudku (posouzení proporcionality) dospěl k závěru, že uvedené dílčí pochybení v rámci procesu pořizování územního plánu Krásno nebylo takové intenzity, aby bylo důvodem pro tak podstatný zásah do ústavně garantovaného práva navrhovatele na samosprávu, jakým je zrušení dotčené části územního plánu Krásno. (ii) Otázky, zda je územní plán Krásno v rozporu se zvláštními právními předpisy a zda je územní plán města Krásno náležitě odůvodněný z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství 84. Soud se dále zabýval otázkami, zda se územní plán Krásno ocitl v rozporu se zvláštními právními předpisy, kterými odpůrce označuje horní zákon a zákon o geologických pracích, resp. zda byl územní plán města Krásno náležitě odůvodněn z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství.

85. V této souvislosti je třeba předeslat, že v napadeném opatření obecné povahy není obsažena přesvědčivá argumentace odpůrce, ze které by bylo patrné, k jakým konkrétním porušením zvláštních právních předpisů mělo ze strany navrhovatele dojít. Odpůrce se převážně omezuje na konstatování porušení „zvláštních právních předpisů, jako je horní zákon či zákon o geologických pracích“ (srov. str. 16 napadeného opatření obecné povahy), když tento závěr přebírá z podnětu OBÚ ze dne 14. 9. 2005, v němž OBÚ mj. namítal, že součástí odůvodnění Územního plánu Krásno není výsledek přezkoumání územního plánu s požadavky zvláštních právních předpisů, tj. s § 15, 16, 18, a 19 horního zákona a § 13 odst. 1 zákona o geologických pracích a se stanovisky dotčeného orgánu (OBÚ); zpracovatel územně plánovací dokumentace má navrhnout takové řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Odpůrce k této námitce OBÚ uvedl: „Krajský úřad konstatuje, že zpracovatel ani nový pořizovatel Územního plánu Krásno nezohlednil existenci výhradních ložisek a nedefinoval správně předmět ochrany, ani další chráněný obecný zájem, který upřednostnil před ochranou výhradního ložiska živcové suroviny a navrhl zastavitelné plochy do chráněného ložiskového území. Územní plán Krásno neobsahuje žádné odůvodnění tohoto zvoleného řešení. Předmětem ochrany je mimo jiné ochrana výhradního ložiska živců prostřednictvím chráněného ložiskového území a stanoveného dobývacího prostoru. V Územním plánu Krásno jsou v chráněném ložiskovém území navrženy zastavitelné plochy, přičemž horní zákon stanovuje, že jakékoli ztížení vydobytí nerostného bohatství, zde např. tím, že by dle územního plánu měla být umožněna výstavba staveb, které by ztížily a znemožnily hospodárné vydobytí zásob výhradního ložiska, jsou v rozporu s horním zákonem. Pro posouzení nezákonnosti pořízení Územního plánu Krásno v přezkumném řízení bylo zásadní nerespektování stanovisek dotčeného orgánu OBÚ, nenalezení řešení Územního plánu Krásno, které by splňovalo podmínky uvedené ve stanovisku dotčeného orgánu OBÚ ze dne 6. 1. 2012 pod zn. č. SBS/38448/2011/OBÚ–08, nenalezení dokladu o uzavřené dohodě k vypořádání stanoviska OBÚ a zjištění, že Územní plán Krásno neobsahuje žádné odůvodnění zvoleného řešení ochrany nerostného bohatství. Z toho vyplývá, že Územní plán Krásno byl zpracován a vydán v rozporu s horním zákonem, zákonem o geologických pracích a se stanovisky dotčeného orgánu (OBÚ).“ (srov. str. 18 a 19 napadeného opatření obecné povahy).

86. Pokud jde o tvrzený rozpor s horním zákonem, pak z odkazovaných zákonných ustanovení je relevantní pouze § 15 horního zákona, neboť ten se týká územního plánování (§ 16 řeší podstatu vymezení chráněného ložiskového území, § 18 a § 19 řeší omezení některých činností a zřizování a umísťování konkrétních staveb v chráněném ložiskovém území). Soud se tudíž zabýval případným rozporem s § 15 odst. 1 horního zákona. Předmětné zákonné ustanovení v relevantním období znělo následovně: „K včasnému zabezpečení ochrany nerostného bohatství jsou orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách poskytovaných jim ministerstvem životního prostředí České republiky; přitom postupují podle zvláštních předpisů a jsou povinni navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější“. Jak je patrné, orgánům územního plánování jsou stanoveny dvě povinnosti, a to (i) vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách, a (ii) navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější.

87. První povinnost dle § 15 odst. 1 horního zákona byla v případě územního plánu Krásno nepochybně splněna tím, že CHLÚ Krásno je v předmětném územním plánu vymezeno a zohledněno, jak je patrné z grafické i textové části územního plánu Krásno. Pokud jde o druhou povinnost dle § 15 odst. 1 horního zákona, pak ze strany OBÚ a odpůrce je namítáno, že územní plán Krásno neobsahuje žádné odůvodnění zvoleného řešení z hlediska horním zákonem chráněných zájmů a že výstavbou na dotčených zastavitelných plochách dojde ke ztížení či znemožnění vydobytí výhradního ložiska. Soud se s těmito námitkami odpůrce neztotožnil.

88. V dané souvislosti je třeba předně uvést, že orgány územního plánování jsou povinny vzít v úvahu nejen odpůrcem akcentované hledisko ochrany a využití nerostného bohatství, ale také další zákonem chráněné obecné zájmy, mezi které je třeba zařadit zejména zájem na udržitelném a všestranném rozvoji území obce a na péči o potřeby občanů obce [srov. § 18 a 19 stavebního zákona a § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] či zájem na ochraně krajiny a životního prostředí, kteréžto zájmy začasté budou v jistých ohledech zájmy protichůdnými se zájmem na využití nerostného bohatství. Proto příslušný orgán územního plánování musí poměřovat, který z obou zájmů v konkrétním území převažuje a kterému z nich dát při rozhodování o jeho využití přednost. Ustanovení § 15 odst. 1 horního zákona tudíž nevylučuje možnost, aby příslušný orgán územního plánování v daném území v jistém ohledu preferoval další zákonem chráněné obecné zájmy, bude–li takové řešení za daných okolností případu považovat za nejvýhodnější. Nelze proto souhlasit s odpůrcem, který jako výchozí premisu svého posouzení konstatoval, že jakékoli ztížení vydobytí nerostného bohatství je v rozporu s horním zákonem.

89. Soud se rovněž neztotožnil s tvrzením odpůrce a OBÚ, že územní plán Krásno nezohlednil existenci výhradních ložisek a že neobsahuje žádné odůvodnění zvoleného řešení. Z grafické i textové části územního plánu Krásno je patrné, že CHLÚ Krásno i DP Krásno I. byly zohledněny (srov. např. str. 7, 8, 24, 64 a 71). Soud dále poukazuje na kapitolu 7 odůvodnění územního plánu Krásno (Zpráva o vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území obsahující základní informace o výsledcích tohoto vyhodnocení včetně výsledků vyhodnocení vlivů na životní prostředí), v níž se nejprve uvádí, že územní plán významně posiluje všechny 3 pilíře udržitelného rozvoje území a ve vztahu k nim řeší posílení: (i) ekonomického pilíře (zde je mj. zmíněna „dlouhodobá stabilizace těžby živce v celém DP Krásno I.“), (ii) environmentálního pilíře a (iii) pilíře sociální soudržnosti (zde je mj. uveden „návrh 15 ha zastavitelných ploch bydlení pro stabilizaci obyvatelstva, důraz na město Krásno 9,7 ha“), a posléze je připojen závěr, že územní plán Krásno „je zpracován komplexně a vyváženě řeší rozvoj všech 3 pilířů udržitelného rozvoje území. Na řešeném území tak budou vytvořeny příznivé podmínky pro kvalitní život cca 350 nových obyvatel. Pro ně jsou navrženy plochy poskytující cca 150 nových pracovních příležitostí“ (srov. str. 94 a 95 textové části územního plánu Krásno). Soud dále odkazuje na kapitolu 10.1 odůvodnění územního plánu Krásno (Koncepce rozvoje obce, plochy s rozdílným způsobem využití), kde se mj. konstatuje: (i) „V odůvodnění v koordinačním výkrese bude informativně uveden jako jeden ze sledovaných jevů v území schéma navržených zón daných pro výstavbu v oblasti seizmického vlivu z důlní činnosti živcového lomu, kategorie I – do 350 m od hranice dobývacího prostoru, kategorie II – 350 – 900 m od hranice dobývacího prostoru, Kategorie III – 900 – 1200 m od hranice dobývacího prostoru Krásno I.“; (ii) „Vzhledem ke skutečnosti, že celé město Krásno v rozsahu stávající zástavby leží na jižní hranici CHLÚ Horní Slavkov – Krásno – Čistá, který zabírá více než správního území města v jeho severozápadní části, nelze rozvojové plochy vlastního města situovat jinam než na jižní část CHLÚ tzn. severním směrem od stávající zástavby města. Úprava návrhu ÚP výrazně zmenšila rozsah zastavitelných ploch zejména bydlení severovýchodním směrem a to na základě nesouhlasných stanovisek dotčených orgánů. Rozvoj města je nyní soustředěn pouze na severozápadní část, kde je navržena kompaktní obytná zóna a zastavitelné plochy občanské vybavenosti jako dostavba dnes nezastavěné kulturní krajiny mezi městem a okrajem lesa s využitím dostavby Lesní ulice. Severní a západní hranice navržené obytné zóny tvoří stávající jednostranná zástavba Lesní ulice. K rozvoji se zcela logicky využívají plochy podél stávajících místních komunikací. Ty jsou dostatečně kapacitní a navíc podél nich jsou již dnes vedeny inženýrské sítě. […] Plochy pro komplexní individuální zástavbu nejsou v ZÚ Krásna k dispozici. Město má v současné době cca 30 žádostí o výstavbu RD v zahradě, zejména od mladé generace.“; (iii) „Stávající obytná zástavba je stabilizována jako plochy bydlení individuální venkovského typu– BV. Žádné jiné plochy bydlení se v území nevyskytují. Zastavěné plochy bydlení ve města i v obou sídlech Háje a Dolní Hluboká představují většinu stávající zástavby. V centrální části Krásna tvoří obytná a smíšená obytná zástavba podél vybraných úseků silnic č. 208 a 209 kompaktní řadovou výstavbu, všude jinde jsou postaveny izolované RD v zahradách. ÚP navrhuje zastavitelné plochy bydlení BV pro RD v zahradách v Krásně a opět v obou sídlech v celkovém rozsahu 14,9 ha. Hlavní důraz je v Krásně (9,7 ha): rozvoj zaměřen na severozápadní část města, zastavitelné plochy bydlení propojí dnes izolované části města Moskva a Nová Moskva s historickou částí města. Dostavba ZÚ v Krásně je minimální.“ (srov. str. 101, 104 a 108 textové části územního plánu Krásno). Dále pak v kapitole 11 odůvodnění územního plánu Krásno (Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch) je provedeno posouzení potřeby vymezení zastavitelných ploch bydlení a smíšeného bydlení, kde se mj. konstatuje, že „v průběhu posledních 20 let počet obyvatel na území města plynule stoupá“, že „Město eviduje cca 30 žádostí o stavební pozemek pro RD, a že „Celková potřeba zastavitelných ploch bydlení a smíšeného bydlení na území obce: 17,25 ha. ÚP navrhuje celkem 17,54 ha zastavitelných ploch bydlení a smíšeného bydlení, což je pouze o 0,29 ha = 1,7 % více než činí odborné posouzení potřeby. ÚP je zpracován v souladu s provedeným odborným posouzením potřeby vymezení zastavitelných ploch bydlení a smíšeného bydlení. Na zastavitelných plochách bydlení a smíšeného bydlení v celkovém rozsahu 17,54 ha budou vytvořeny podmínky pro 350 nových obyvatel (47,6%).“ (srov. str. 148, 149 a 150 textové části územního plánu Krásno).

90. V neposlední řadě soud poukazuje na kapitolu 10.7 odůvodnění územního plánu Krásno (Vymezení ploch přípustných pro dobývání ložisek nerostů a ploch pro jeho technické zajištění), kde se nejprve konstatuje: „Důsledky vlivu těžby kamenolomu Krásno v DP Krásno I. na své okolí jsou dlouhodobě sledovány. Na základě dokumentace „Výpočty seizmických účinků technických odpalů v kamenolomu Krásno s uvedením výsledků výpočtu seizmického měření“, srpen 2007, byly pro výstavbu v Krásně stanoveny 3 zóny seizmického vlivu z důlní činnosti v DP Krásno I. Pro každou takto vymezenou zónu seizmického vlivu jsou v citované dokumentaci stanoveny specifické podmínky pro výstavbu. Byly stanoveny tyto 3 zóny vlivu, která jsou převzaty do grafické části odůvodnění ÚP: I. zóna: ve vzdálenosti do 350 m od DP Krásno I.; II. zóna: ve vzdálenosti od 350 m do 900 m od DP Krásno I.; III. zóna: ve vzdálenosti od 900 m do 1.200 m od DP Krásno I. Samostatný výkres se zákresem těchto navržených zón seizmického vlivu kamenolomu Krásno na své okolí je přiložen v grafické části odůvodnění ÚP jako příloha E. Navržené zóny dané pro výstavbu v oblasti seizmického vlivu z důlní činnosti od hranice DP Krásno I. Na území města Krásno není evidován žádný sesuv.“ Dále jsou stanoveny konkrétní požadavky a omezení pro jednotlivé kategorie, když k předmětné kategorii I. (pásmo do 350 m od hranice DP Krásno I.) je stanoveno následující: „Možno umisťovat pouze objekty třídy odolnosti E (dle ČSN 73 0040, tab. 9) a třída významu objektů II. a III., tabulka č. 2 a č. 3 ČSN 73 00 31, tj. např. železobetonové a ocelové konstrukce, výrobní a provozní objekty, nová sila a zásobníky, železobetonové inženýrské stavby, ocelové stožáry, betonové monolitické konstrukce podzemních objektů, atd. Pro návrh objektů je nutno respektovat skalnaté podloží celé lokality. Pro návrh těchto objektů musí být vzaty v úvahu všechny požadavky ČSN 73 0040, 73 0039, 73 0036, 73 0031 a všech navazujících či souvisejících norem (např. Eurokód 8).“ (srov. str. 141 a 144 textové části územního plánu Krásno).

91. Z právě uvedeného je zřejmé, že územní plán Krásno obsahuje odůvodnění, z něhož vyplývají zájmy, které byly při přípravě územního plánu Krásno zohledněny, přičemž je jasně vyjádřena vůle zastupitelstva navrhovatele preferující zájem na rozvoji města a uspokojení bytových potřeb stávajících či budoucích obyvatel města, jakož i zájem na ochraně krajiny a životního prostředí (území navrhovatele je v chráněné krajinné oblasti a nachází se tam přírodní léčivé zdroje peloidů Čistá–Krásno). To vše ale při respektování CHLÚ Krásno i DP Krásno I., a to dokonce v souladu s původními požadavky OBÚ, resp. těžební organizace (ke změně jejich požadavků došlo až v roce 2010 v souvislosti se znaleckým posudkem Ing. R.). Soud proto v tomto ohledu shledal územní plán Krásno srozumitelný, dostatečně odůvodněný a přezkoumatelný, stejně jako souladný s § 15 odst. 1 horního zákona.

92. Soud v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 As 196/2016 – 133, dle kterého: „Z článku 7 Ústavy nelze, na rozdíl např. od obecného veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, dovodit paušální závěr o ústavně chráněném veřejném zájmu na těžbě vyhrazených nerostů. Stát jako vlastník těchto nerostů má pouze povinnost dbát o jejich šetrné využívání a respektovat tuto prioritu ve své vlastní činnosti (Bahýľová, L. a kol. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, s. 133). Na rozdíl od projektů, jejichž realizace spíše odpovídá hlediskům veřejného zájmu, jako například výstavba dopravní infrastruktury, především té dálniční (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, čj. 6 As 8/2010–23), výroba energie z obnovitelných zdrojů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, čj. 2 As 207/2016–46), či realizace protipovodňových opatření (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 5/2008–93, č. 1876/2009 Sb. NSS), je těžbu nerostů třeba považovat spíše za činnost, o jejímž přínosu z hlediska veřejného zájmu je možné polemizovat. Záležet bude například na významu nerostu coby strategické suroviny, aktuální surovinové politice státu či jejích společenských přínosech, např. v podobě vytvoření nových pracovních míst (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, čj. 10 As 2/2015–251).“.

93. Pokud jde o tvrzený rozpor se zákonem o geologických pracích, pak odůvodnění napadeného opatření obecné povahy je v tomto ohledu velice strohé, když z něj lze vyčíst toliko odkaz na § 13 odst. 1 tohoto zákona. Ten stanovuje, že orgány územního plánování a stavební úřady vycházejí při své činnosti z výsledků geologických prací s cílem zajistit v co největší míře zejména ochranu zjištěných a předpokládaných ložisek nerostů a zdrojů podzemních vod a vytvářet podmínky pro jejich hospodárné využití. S ohledem na obecnost odpůrcem tvrzeného rozporu soud pouze v obecné rovině konstatuje, že v případě územního plánu Krásno neshledal, že by orgány územního plánování nevycházely při své činnosti z výsledků geologických prací (které ostatně ani odpůrce, ani OBÚ blíže nespecifikoval).

94. V návaznosti na výše uvedené soud neshledal odpůrcem tvrzený rozpor se zvláštními právními předpisy a rovněž nesouhlasil s odpůrcem v tom, že by územní plán Krásno nebyl dostatečně odůvodněn z hlediska zájmu chráněného horním zákonem. (iii) Otázka proporcionality 95. V situaci, kdy soud dovodil shora popsané dílčí pochybení v rámci procesu pořizování územního plánu Krásno, které představuje porušení stavebního zákona, bylo třeba se zabývat i otázkou proporcionality, tedy zda je zrušení dotčené části územního plánu města Krásno proporcionální z hlediska poměření újmy, která by na jedné straně vznikla veřejnému zájmu na ochraně a hospodárném vydobytí výhradního ložiska nerostného bohatství a na druhé straně vznikla městu a soukromým osobám majícím v rušené části územního plánu Krásno vlastnický vztah k pozemkům.

96. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a zejména Ústavního soudu citované soudem výše, soud musí vždy náležitě zvážit význam práva územního samosprávného celku na samosprávu (na jedné straně) a význam důvodů svědčících pro zrušení územního plánu či jeho části (na straně druhé), přičemž prolomit ústavně zaručené právo obce na samosprávu při rozhodování o rozvoji svého území lze jen v těch případech, kdy jednání obce je v příkrém a nepochybném rozporu se zájmy, které zákon chrání.

97. Rovněž je třeba uvést, že správním soudům přísluší v prvé řadě posoudit, jakým způsobem proporcionalitu příslušného aktu hodnotil správního orgán, který ho vydal (srov. bod

101. Rozsudku 5 As 98/2019). Odpůrce posouzení otázky, ochrana jakých práv, resp. zájmů má v dané věci převážit, provedl na str. 16 a 17 napadeného opatření obecné povahy, přičemž toto posouzení se v zásadě shoduje s tím, které odpůrce provedl v předchozím opatření obecní povahy, jímž odpůrce rušil dotčenou část územního plánu Krásno, a které Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019 vyhodnotil jako nedostatečné. Soud v dané souvislosti odkazuje na body [108] až [110] cit. rozsudku, kde se mj. uvádí: „[…]Zásah do práva obce a dotčených vlastníků pozemků posoudil stěžovatel jako minimální, neboť zástavbu dle něj lze realizovat i v režimu dle § 18 odst. 5, resp. § 188a stavebního zákona. Jak však uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném rozsudku ze dne 27. 7. 2016, č. j. 5 As 85/2015 – 36, „[z]rušením územního plánu tak dochází k faktické deregulaci konkrétního území a s tím spojené podstatné změně právního režimu pozemků v obci. Pozemky v dosud zastavitelných plochách se stávají součástí nezastavěného území, jejichž využití je možné pouze dle § 18 odst. 5, resp. § 188a stavebního zákona, regulativy stanovené pro využití určitých ploch pozbývají platnosti, což se může projevit ve snížení ochrany vlastníků sousedních nemovitostí, zanikají věcná předkupní práva k pozemkům a nemovitostem zřízená přezkoumávaným územním plánem apod. V důsledku deregulace území proto dochází k podstatnému zásahu do práv širokého okruhu blíže neurčených adresátů (obce, vlastníků nemovitostí, stavebníků, investorů a dalších).“ Stav území bez územního plánu, k němuž dojde zrušením územního plánu, je tak nutné vnímat, vzhledem ke složitosti následných vztahů a procesů umožňujících výstavbu v této oblasti, ve vztahu k zásahu do práv dotčených osob negativně.

110. Vypořádání námitky neobsahuje žádné věcné zhodnocení, jaké dopady může mít tvrzený zásah do veřejného zájmu na ochraně a hospodárném využití výhradního ložiska, jestliže tento veřejný zájem může být chráněn také prostřednictvím závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti dle § 19 dost. 1 horního zákona, vydaného po projednání s OBÚ, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě provedení stavby nebo zařízení. Tento argument byl přitom obsažen přímo v námitce navrhovatele. Stěžovatel se omezil pouze na konstatování, že ponechání územního plánu v platnosti by mohlo vést ke ztížení či dokonce znemožnění vydobytí části ložiska. Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu pozastavuje nad skutečností, že v tomto případě stěžovatel aplikuje bez dalšího závěry znaleckého posudku Ing. R., ačkoliv v rámci vymezení rozsahu rušené části územního plánu Krásno uvedl, že mu nepřísluší hodnotit protichůdné znalecké posudky.“ 98. Soud se s uvedeným posouzením Nevyššího správního soudu plně ztotožňuje, přičemž nad rámec již uvedeného doplňuje další důvody, pro které podle názoru soudu nelze souhlasit s tím, že by napadené opatření obecné povahy obstálo z hlediska pravidla potřebnosti zrušení dotčené části územního plánu Krásno, resp. z hlediska zásady proporcionality a minimalizace zásahu do práva obce na územní samosprávu.

99. Předně je třeba uvést, že shora popsané dílčí pochybení v rámci procesu pořizování územního plánu Krásno, ze kterého lze dovodit porušení stavebního zákona, nedosahovalo požadované intenzity, aby bylo v příkrém a nepochybném rozporu se zájmy, které stavební zákon chrání v souvislosti se stanovením pravidel pro postup pořizovatele a zastupitelstva při přijímání územního plánu. K tomuto závěru vedou soud konkrétní okolnosti posuzovaného případu, z nichž soud v prvé řadě uvádí postup OBÚ, který svými nejednoznačnými a v průběhu času se měnícími stanovisky a vyjádřeními vytvořil stav, kdy existovaly různé požadavky na úpravu územního plánu v souvislosti se zástavbou v blízkosti DP Krásno I. OBÚ rovněž své pozdější nesouhlasné stanovisko (uplatněné až po zákonné koncentraci) nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodnil, když zcela nekriticky přejal názor ze znaleckého posudku Ing. Růžičky, který si objednala těžební organizace, zatímco jiná v dané době dostupná znalecká posouzení odmítl hodnotit, resp. k nim přihlédnout. Rovněž nelze ponechat stranou, že pochybení se týká zejména postupu původního pořizovatele územního plánu (Městský úřad Sokolov), s nímž se v průběhu pořizování územního plánu dostal navrhovatel do názorového střetu, což vyvrcholilo změnou v osobě pořizovatele územního plánu. V neposlední řadě, prvotní nesouhlasné stanovisko, tj. stanovisko OBÚ z 3. 12. 2009 (jediné ze stanovisek a vyjádření OBÚ, které bylo vydáno až po veřejném projednání předmětného návrhu územního plánu, tudíž jediné relevantní a závazné) vycházelo ze změny návrhu územního plánu Krásno (stanovení třídy odolnosti staveb D namísto stávající třídy E na území v kategorii I.), která ovšem později odpadla, resp. byla revokována usnesením zastupitelstva navrhovatele ze dne 9. 9. 2010, přičemž jiná podstatná změna návrhu územního plánu Krásno v daném stanovisku OBÚ specifikována nebyla.

100. Soud pro úplnost uvádí, že stávající přístup odpůrce, resp. OBÚ, podle kterého je jakákoli obytná zástavba do vzdálenosti 400 m od hranice DP Krásno I. nepřípustná z hlediska zájmů chráněných horním zákonem, je nedostatečně odůvodněný a příliš zjednodušující. Z vyjádření odpůrce i OBÚ je zřejmé, že předmětná hranice 400 m byla stanovena výlučně na základě znaleckého posudku Ing. R.. Aniž by soud hodnotil odbornou stránku tohoto znaleckého posudku, tak konstatuje, že stěžejní závěr o stanovení předmětné hranice 400 m, ve které podle názoru znalce nelze povolit jakoukoli obytnou výstavbu, není dostatečně odůvodněný a není pro soud ani přesvědčivý. Znalec totiž vyšel ze svého poněkud spekulativního závěru, že „v případě rozsáhlejší výstavby v blízkosti 250 – 350 m od hranice dobývacího prostoru je nutno v budoucnu počítat s masivním tlakem na výrazné limitování trhacích prací (oproti stávajícímu stavu), a to z důvodu snížení hlučnosti a seismicity. Pokud by k tomuto dalšímu limitování trhacích prací došlo, bude to mít za následek podstatní snížení využívání ložiska.“ (str. 12 cit. posudku). Ovšem současně připustil, že „v pásmu nad 200 m od hranic DP existují stávající obytné objekty, z nichž některé byly zařazeny do třídy odolnosti A (dle ČSN 730040), byly již v minulosti stanoveny limitní hodnoty seismicity. Pokud ze strany těžaře tyto hodnoty budou dodrženy, bude automaticky zajištěna ochrana objektů vyšších tříd odolnosti.“ (str. 13 a 14 cit. posudku). Přesto znalec při případné výstavbě v rámci CHLÚ doporučil postupovat podle jím stanovených v bodu 7) posudku, kde nově vymezil kategorie pro výstavbu, když pro kategorii I (vzdálenost od hranic DP 200 do 400 m) „je možno povolit pouze výstavbu objektů nesloužících k trvalému bydlení nebo rekreaci […] V žádném případě se nesmí jednat o objekty třídy odolnosti A a B“ (str. 14 cit. posudku). K věrohodnosti znaleckého posudku Ing. R. pak nepřispívá ani ta skutečnost, že tento posudek byl zpracován na základě objednávky a podkladů od osoby zúčastněné na řízení, u níž lze očekávat, že jako těžební organizace primárně sleduje své obchodní zájmy.

101. V další pokračování přezkumného řízení by ze strany odpůrce neměla být ponechána stranou ani argumentace navrhovatele týkající se stávajících omezení pro trhací práce stanovených ze strany MZ v rámci ochrany přírodního léčivého zdroje peloidu Čistá–Krásno, když dle navrhovatele již takto stanovená omezení logicky vylučují to, aby uzemním plánem Krásno zvolené řešení pro dotčené zastavitelné plochy ztížilo vydobytí ložiska v DP Krásno I., příp. bránilo ve vytěžení ložiska co nejúplněji s co nejmenšími ztrátami a znečištěním.

102. Úplným závěrem soud konstatuje, že za daných okolností případu, kdy dotčené zastavitelné plochy představují toliko doplnění proluk mezi stávajícími zastavěnými plochami a kdy by se nemělo jednat o žádnou rozsáhlou výstavbu, považuje za přiměřené a správné takové řešení, kdy každá stavba v daném území bude posuzována individuálně (včetně případného znaleckého posouzení případných dopadů seismicity či hluku na ten který stavební záměr). Horním zákonem chráněný veřejný zájem, který byl v projednávaném případě důvodem pro zrušení dotčené části územního plánu Krásno, tak může být zohledněn prostřednictvím náležitě odůvodněných a přezkoumatelných závazných stanovisek vydaných OBÚ dle § 19 odst. 1 horního zákona v jednotlivých řízením o umístění, popř. provedení konkrétních staveb. Je s podivem, že toto řešení, které se nabízí (a poukázal na něj i Nejvyšší správní soud v Rozsudku 5 As 98/2019), odpůrce i OBÚ přehlížejí a setrvale se snaží dosáhnout zrušení dotčené části územního plánu Krásno. Soud se nemůže ubránit dojmu, že přístup OBÚ a těžební organizace by mohl být motivován snahou o zjednodušení si plnění svých úkolů dle horního zákona stanovením „paušálního zákazu“ obytné výstavby na území do vzdálenosti 400 m od hranice DP Krásno I., k čemuž zrušení dotčené části územního plánu Krásno prakticky vede. Pokud by tomu tak skutečně mělo být, pak takovýto přístup by se neslučoval se smyslem a účelem relevantní právní úpravy a se základními zásadami činnosti správních orgánů a soud by jej nemohl aprobovat.

IX. Rozhodnutí soudu

103. V návaznosti na výše uvedené soud dospěl k finálnímu závěru, že z důvodů shora popsaných je napadené opatření obecné povahy v rozporu se zákonem, a proto jej výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s § 101d odst. 2 věta první s. ř. s. zrušil, a to ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, jak bylo navrhovatelem navrženo. Soud neshledal výjimečné důvody, pro které by bylo třeba zrušit napadené opatření obecné povahy ex tunc, když takové důvody netvrdil ani navrhovatel, resp. zrušení napadeného opatření ex tunc ani nenavrhoval.

X. Náklady řízení

104. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. platí, že nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. V předmětném řízení měl plný úspěch navrhovatel, tudíž soud výrokem II. tohoto rozsudku přiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení, které vyčíslil v celkové výši 30 092 Kč.

105. Soud za účelně vynaložené náklady, které byly nezbytné k dosažení úspěchu navrhovatele v řízení, předně považoval zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Dále pak níže vyčíslené náklady navrhovatele na jeho právní zastoupení, neboť navrhovatel, vzhledem ke své velikosti a personálnímu obsazení, by nebyl sám dostatečně právně kvalifikován k hájení územního plánu v soudním řízení. Dle vyčíslení nákladů právního zastoupení předloženého navrhovatelem soud přiznal náhradu za odměnu advokáta za pět úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. celkem 15 500 Kč, a za náhradu hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, tj. celkem 1 500 Kč. Za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu se považují (i) převzetí a příprava zastoupení, (ii) 3 x písemné podání soudu (předmětný návrh a repliky ze dne 26. 5. 2022 a 11. 7. 2022) a (iii) účast na soudním jednání konaném dne 15. 7. 2022. Soud dále navrhovateli přiznal jím vyčíslené hotové výdaje vzniklé v souvislosti s účastí právního zástupce navrhovatele na soudním jednání konaném dne 15. 7. 2022, které byly soudu doloženy následovně: (i) cesta autobusem z Brna do Plzně a zpět v celkové výši 658 Kč (doloženo kopiemi jízdenek), (ii) náhrada za ubytování právního zástupce ve výši 1 179 Kč (doloženo daňovým dokladem vystaveným na jméno právní zástupce navrhovatele účastnícího se soudního jednání a dokladem o zaplacení; soud v dané souvislosti ověřil, že v den konání soudního jednání nebylo dostupné autobusové či vlakové spojení z Brna do Plzně tak, aby právní zástupce navrhovatele mohl být účasten soudního jednání od 9:00 hod, tudíž bylo důvodné, že na jednání zástupce cestoval den předem, pokud zvolil levnější způsob dopravy, než by byla cesta automobilem), (iii) náhrada za promeškaný čas právního zástupce za cestu autobusem z Brna do Plzně a zpět v rozsahu 19 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 1 900 Kč. Právní zástupce navrhovatele soudu doložil, že je plátcem DPH, soud tudíž navrhovateli přiznal DPH z celkové částky odměny a náhrad, tj. 4 355 Kč (21 % z částky 20 737 Kč). Celkem tedy náklady na právní zastoupení činily 25 092 Kč.

106. Ke splnění uložené povinnosti nahradit náklady řízení bylo odpůrci určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem odpůrce tuto platbu realizovat).

107. Osoba zúčastněná na řízení nemá ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, a soud taktéž neshledal žádný zvláštního zřetele hodný důvod, pro nějž by bylo namístě náhradu nákladů řízení přiznat. Proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy III. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení napadeného opatření obecné povahy IV. Replika navrhovatele na vyjádření odpůrce V. Osoba zúčastněná na řízení VI. Replika navrhovatele na vyjádření osoby zúčastněné na řízení VII. Průběh řízení a soudní jednání VIII. Posouzení věci soudem (i) Otázka pochybení v postupu navrhovatele spočívajícího v nezohlednění všech stanovisek OBÚ (ii) Otázky, zda je územní plán Krásno v rozporu se zvláštními právními předpisy a zda je územní plán města Krásno náležitě odůvodněný z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství (iii) Otázka proporcionality IX. Rozhodnutí soudu X. Náklady řízení