57 A 5/2018 - 50

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce: J. S. bytem N. 86, 391 37 Ch. proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce v Opavě ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017 č. j. 25057/5.30/17-2 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 900 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017 č. j. 25057/5.30/17-2, jímž byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 30.000 Kč, neboť v řízení vedeném proti podnikající fyzické osobě A. M. závažně ztížil postup správního orgánu tím, že se bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi, přestože byl k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017 řádně předvolán. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nedůvodné a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017 bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že se správní orgán snaží vyvolat dojem hájení veřejného zájmu, ovšem ve skutečnosti tomu tak není. Mgr. Ing. A. K. v napadeném rozhodnutí lživě odůvodňuje nevrácení správního poplatku, neboť celní úřad poplatek v souladu se zákonem vrátil. Dále žalobce namítá, že oblastní inspektorát práce mu předvolání k podání svědecké výpovědi doručil pouze tři dny předem, což je v rozporu se zákonem. Na nedodržování lhůt žalobce odkazoval již ve svém podání dne 6. 9. 2017, na což oblastní inspektorát reagoval tak, že žalobce předvolal s několikatýdenním předstihem. Žalobce má za to, že nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Rovněž je nepravdivé, že by na žalobce někdo čekal. Žalobce se dostavil k výslechu dne 18. 10. 2017 a nikdo na něj nečekal, naopak, čekalo se na správní orgány.

3. V napadeném rozhodnutí se odvolací orgán řádně nevypořádal se skutečnostmi rozhodnými pro uložení pokuty, pouze konstatoval, že nejsou důvodné, nebo zásadní skutečnosti označil za polemiku žalobce. Pokutu považuje žalobce za zcela likvidační, s veřejným zájmem nemá nic společného. Správní orgán pokutami ničeho nedosáhl, pokud by snad byl na prvním místě veřejný zájem, mohl správní orgán projevit dobrou vůli a o první pokutě měl žalobce informovat. To ovšem správní orgán neučinil, doručil pokutu fikcí a udělil další pokutu ve snaze ji opět doručit fikcí.

4. Žalobce má za to, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských a práv a základních svobod. Napadené rozhodnutí proto považuje za nezákonné z důvodu nevypořádání se s důkazy navrženými žalobcem a nedostatečného zjištění skutečného stavu věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalobce proto navrhuje, aby bylo zrušeno jak rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017, tak i rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu č. j. 25057/5.30/17-2 ze dne 24. 8. 2017.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, má za to, že bylo rozhodováno v souladu se zákonem a spáchání pořádkového deliktu bylo prokázáno. Rozhodnutí plně vyhovují požadavkům § 68 správního řádu. Orgány inspekce práce v průběhu řízení prosazovaly veřejný zájem na řádném, rychlém a ekonomickém průběhu řízení ve smyslu ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 22/2010-54 ze dne 23. 2. 2011), kdy právě za účelem tohoto veřejného zájmu pamatuje zákon na situace, kdy se povinná osoba nechová tak, jak jí zákon ukládá.

6. K citovanému textu z rozhodnutí žalovaného č. j. 7123/1.30/17-3 ze dne 12. 12. 2017 žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí není předmětem přezkumu, neboť žalobce proti němu nepodal správní žalobu.

7. K námitce, že žalobci předvolání k podání svědecké výpovědi nebylo doručeno s dostatečným předstihem, žalovaný odkázal na bod 1, kdy v rozhodnutí byla snaha žalobci osvětlit institut fikce doručení, tedy že předvolání svědka ze dne 20. 7. 2017 mu bylo ve smyslu ustanovení § 23 a 24 správního řádu doručeno již 3. 8. 2017, tedy týden předtím, než měl žalobce podat svědeckou výpověď, nikoli až následným vhozením zásilky do jeho poštovní schránky dne 7. 8. 2017. Byla proto vždy dodržena přiměřená lhůta k předvolání. Žalobce se v podání ze dne 6. 9. 2017 uvolil k dostavení se k oblastnímu inspektorátu práce, a to dne 18. 10. 2017 v 9.00 h.

8. Žalobci byla uložena náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč proto, že žalobce porušením své právní povinnosti vyvolal určité správní řízení. Důvodem pro uložení náhrady nákladů řízení nebyl tedy vznik výdajů či ušlý zisk. Rovněž náhrada nákladů nebyla uložena žalobci proto, že by žalovanému vznikly náklady.

9. K jednání ohledně podání svědecké výpovědi žalobce dne 18. 10. 2017 žalovaný uvedl, že dle protokolu bylo jednání započato v 9.05 h, když z protokolu není zřejmé, proč bylo započato později. V napadeném rozhodnutí bylo posuzováno jednání žalobce, tedy jeho nedostavení se k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017.

10. Přestože žalobce zmiňuje částku 44.000 Kč, byla žalobci napadeným rozhodnutím uložena pokuta pouze ve výši 30.000 Kč. Žalovaný zvažoval výši pokuty ve vztahu k naplnění zákonných podmínek, k okolnostem případu i ve vztahu k majetkovým poměrům žalobce, kdy bral žalovaný v potaz sdělení žalobce o výši jeho příjmů 13.000 Kč, přičemž se žalovaný zabýval i tím, zda výše uložené pokuty nemá pro žalobce likvidační charakter. První pořádková pokuta nepřiměla žalobce, aby se k oblastnímu inspektorátu práce dostavil k podání svědecké výpovědi. Proto mu byla uložena druhá pokuta, která už žalobce přiměla, aby se k oblastnímu inspektorátu práce dostavil. Žalobci nebyly písemnosti doručováno do datové schránky, vždy pouze prostřednictvím poštovních služeb. Podle žalovaného jsou dotčená rozhodnutí orgánu inspekce práce zákonná a nebylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

11. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

12. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 12. 6. 2017 byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 12.000 Kč, neboť se dne 21. 3. 2017, dne 6. 4. 2017 a dne 10. 5. 2017 bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 26. 6. 2017 a nabylo právní moci dne 12. 7. 2017.

13. Dne 3. 8. 2017 bylo žalobci rovněž fikcí doručeno předvolání ze dne 20. 7. 2017, kterým byl žalobce řádně předvolán k podání svědecké výpovědi na den 10. 8. 2017 a byl jím též řádně poučen o svých právech a povinnostech jakožto svědek, včetně toho, že lze účastníku řízení uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč. Žalobce se k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017 bez omluvy nedostavil. Oblastní inspektorát práce vydal dne 24. 8. 2017 rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty dle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, a to ve výši 30.000 Kč a rovněž byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, o kterém žalovaný rozhodl tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl pro žalobcovo nedostavení se bez omluvy na předvolání ke správnímu orgánu.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda bylo uložení pořádkové pokuty zákonné, respektive zda byl postup správních orgánů správný, tedy zda mohla být uložena žalobci pořádková pokuta, jestliže nesplnil povinnost dostavit se k podání svědecké výpovědi. Zda tedy žalobce spáchal pořádkový delikt dle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, závažně ztížil postup oblastního inspektorátu práce, jestliže se dne 10. 8. 2017 bez náležité omluvy nedostavil na předvolání k oblastnímu inspektorátu práce.

16. Účelem uložení pořádkové pokuty je obecně především umožnění efektivního (hladkého a nerušeného) průběhu řízení a zabránění průtahům či jiným problémům, které během daného řízení mohou vzniknout. Jedná se tedy o donucovací prostředek procesní povahy, který je sankčního zaměření a který směřuje k naplnění smyslu a účelu prováděného řízení.

17. V daném případě byla žalobci uložena pořádkové pokuta proto, že se nedostavil na předvolání jako svědek.

18. Ze spisového materiálu vyplývá, že byla žalobci rozhodnutím ze dne 15. 6. 2017 uložena pořádková pokuta ve výši 12.000 Kč za to, že se dne 21. 3. 2017, dne 6. 4. 2017 a dne 10. 5. 2017 bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi. Toto rozhodnutí inspektorátu práce bylo žalobci doručeno fikcí dne 26. 6. 2017.

19. Následně byl žalobce opětovně dne 20. 7. 2017 předvoláván k podání svědecké výpovědi na den 10. 8. 2017, kdy byl v předvolání opětovně poučen o svých právech a povinnostech jako svědek, přičemž toto předvolání bylo žalobci opětovně doručeno fikcí, a to vhozením do schránky dne 3. 8. 2017. Na jednání dne 10. 8. 2017 se žalobce nedostavil. Ze spisu vyplývá, že se žalobce na předvolání jako svědek dostavil dne 18. 10. 2017, přičemž dle žalovaného, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, nebyl splněn účel ukládání pořádkových pokut, spočívající v donucení účastníka řízení k podání svědecké výpovědi, pakliže se na něj nevztahuje zákonná výjimka pro nepodání svědecké výpovědi s tím, že odvolací orgán nepřehlíží, že se žalobce dne 18. 10. 2017 k oblastnímu inspektorátu práce dostavil, bez uplatnění zákonného důvodu pro odepření podání výpovědi, svědeckou výpověď nepodal, pročež účel pořádkových pokut stále není naplněn a není namístě výši uložené pořádkové pokuty snížit či prominout. Proto se žalovaný rozhodl výši uložené pokuty, to je 30.000 Kč nesnižovat i s ohledem na závažnost následku a významu správního řízení vedeného pod č. j. S5-2017-85, dále i s ohledem na to, že první pořádková pokuta ve výši 12.000 Kč nesplnila svůj účel.

20. S tímto názorem žalovaného se soud neztotožňuje, neboť v daném případě je třeba zohlednit, že ke svědecké výpovědi došlo. Pořádkovou pokutu nelze posuzovat izolovaně zcela mimo celkový kontext jejího uložení, jehož účelem bylo právě provedení svědecké výpovědi. V daném případě byla žalobci uložena pokuta za to, že se nedostavil jako svědek na předvolání. Žalobce se proti rozhodnutí o uložení pokuty odvolal a následně se dne 18. 10. 2017 dostavil k jednání jako svědek a vypovídal, o tom je i pořízen protokol. Z uvedeného plyne, že ještě v průběhu odvolacího řízení proti rozhodnutí o uložení pokuty byl výše uvedený smysl a účel postupu naplněn, jestliže se žalobce dostavil k výpovědi jako svědek a je přitom zcela nerozhodné, zda vypovídal či nikoliv a jaký je obsah jeho výpovědi. V daném případě z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce je postihován za to, že nevypovídal, nebo že odmítl vypovídat, což je zcela irelevantní. Za to žalobce postihnout nelze. Dle soudu bylo tedy rozhodné zohlednit, že se žalobce dostavil k podání svědecké výpovědi, neboť cílem uložení pokuty bylo přimět žalobce, aby se dostavil k podání svědecké výpovědi a toho bylo dosaženo v průběhu odvolacího řízení. Proto měl žalovaný ke splnění této povinnosti přihlédnout a tuto skutečnost promítnout i ve svém rozhodnutí, tedy prominout, případně snížit pokutu, když s tímto postupem počítá i ustanovení § 62 odst. 6 správního řádu.

21. K námitce žalobce ohledně veřejného zájmu soud uvádí, že je dán v řízení o deliktu veřejný zájem na rychlém a tedy hospodárném průběhu řízení. Účelem uložení pokuty dle § 62 správního řádu je umožnění hladkého a nerušeného průběhu řízení a zabránění průtahům, které právě v případě, že se svědci či účastníci na předvolání nedostavují, mohou vzniknout. V případě uložení pořádkové pokuty tak jde o donucovací procesní prostředek, který směřuje k naplnění smyslu a účelu vedeného řízení.

22. V daném případě byl účel, pro který byla žalobci pořádková pokuta uložena, naplněn, jestliže se žalobce na základě uložení pořádkové pokuty na předvolání jako svědek dostavil, a proto měl žalovaný ke splnění procesní povinnosti přihlédnout. Tomuto postupu svědčí i § 62 odst. 6 správního řádu, podle kterého pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán přihlédne zejména k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení. Z toho vyplývá, že správní orgán je oprávněn revidovat své rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, když k tomuto postupu je oprávněn i odvolací orgán v průběhu odvolacího řízení.

23. Při uložení pořádkové pokuty je nutno vycházet také ze zásady materiální pravdy ve vztahu ke skutkové stránce věci, proto jsou správní orgány povinny vždy postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obsah zásady materiální pravdy je rozpracován v § 50 správního řádu, který v odstavci 3 v souvislosti se zjišťováním podkladů pro rozhodnutí výslovně zdůrazňuje, že v řízení, v němž má být z moci úřední někomu uložena povinnost, jsou správní orgány i bez návrhu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. V daném případě, přestože je rozhodnutí o první pokutě pravomocné na základě fikce, žalobce se o uložení této pokuty nedozvěděl, neboť mu toto rozhodnutí nebylo vhozeno do domovní schránky a poté, co uplynula lhůta k vyzvednutí, byla zásilka s rozhodnutím o uložení pokuty vrácena zpět správnímu orgánu. O vydání rozhodnutí o uložení tzv. první pokuty se žalobce dozvěděl až následně. Tato okolnost mu nebyla sdělena ani při návštěvě správního orgánu. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že pracuje jako řidič mezinárodní dopravy, z pracovních důvodů tedy bývá i delší dobu mimo domov. Jakmile bylo žalobci doručeno rozhodnutí o uložení tzv. druhé pořádkové pokuty, obrátil se na správní orgán za účelem sjednání termínu podání svědecké výpovědi. Tyto okolnosti rovněž nebyly žalovaným při rozhodování zohledněny.

24. Soud poukazuje na to, že účelem fikce doručení obsažené v § 24 odst. 1 správního řádu je umožnit efektivní postup řízení i v situacích, kdy si adresát doručovanou písemnost z nějakého důvodu nevyzvedne. Fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní době mohl vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. Pokud by byl v místě doručení dočasně nepřítomen, nebo si z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ust. § 41 správ. řádu požádat o určení neplatnosti doručení, nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena (§ 24 odst. 1 a 2 správního řádu). Pokud si adresát písemnost úmyslně nebo z nedbalosti nevyzvedl v úložní lhůtě, ač tak učinit mohl, nemůže se následně dovolávat této své nečinnosti, jsou-li z doručení písemnosti vyvozovány právní následky předpokládané právním řádem. V obecné rovině proto nelze činit jakýkoliv rozdíl mezi řádným doručením písemnosti a doručením fiktivním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010 sp. zn. 1 As 2/2010-80).

25. Žalobce namítá, že výše pokuty je pro něho zcela likvidační. Soud k této námitce uvádí, že hranice toho, kdy je pokuta zjevně nepřiměřená, nemůže být pevně stanovena v zákoně. Uvedené vyplývá z aplikace zásadních zásad činnosti správních orgánů (§ 2 - § 8 správního řádu) ze zákonných kritérií pro ukládání sankce a rovněž z požadavků formulovaných v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Zásadou individualizace sankce se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 20/2005-66, ve kterém konstatoval, že „pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce.“ Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že soud, tedy i správní orgán se musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce vyjadřuje, že druh, kombinace a intenzita sankce musí být v konkrétním případě stanoveny tak, aby odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem případu.

26. Ustanovení o přiměřenosti uložených sankcí nalezneme v trestním zákoníku. Dle principu analogické aplikace trestních zásad na správní trestání lze při posuzování problematiky přiměřenosti sankce vycházet i z trestněprávní teorie, například komentářů trestního kodexu. Přiměřenost sankce je dle komentáře k trestnímu zákoníku podmíněna tím, že při jejím ukládání bude přihlédnuto k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele.

27. Podle Nejvyššího správního soudu se mezi kritéria přiměřenosti sankce řadí i význam chráněného zájmu, jenž byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2012 č. j. 1 Afs 1/2012-36. Podle tohoto rozsudku je pro spravedlivé posouzení závažnosti konkrétního správního deliktu nutno přihlédnout především k „intenzitě skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ 28. Soud poukazuje na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu jednoznačně dokládá, že trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy. Trestnost správních deliktů se tedy řídí obdobnými principy jako trestných činů (č. j. 8 As 17/2007-135).

29. V daném případě byla žalobci uložena pokuta ve výši 30.000 Kč, když její výše byla odůvodněna závažností následku a významu předmětu řízení s tím, že v daném případě nebylo nutné přihlédnout k poměrům žalobce, jemuž byla pokuta ukládána.

30. Ve vztahu k majetkovým poměrům se uplatní obecné zásady týkající se požadavku proporcionality, respektive přiměřenosti a uplatní se i tzv. ústavní korektiv v podobě zákazu likvidačního charakteru pokuty. V dané věci tomu tak nebylo, jestliže byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 30.000 Kč, což odpovídá dvojnásobku jeho příjmu, což dle žalovaného nemá pro žalobce likvidační charakter. Soud tento názor nesdílí, jestliže žalobce dosahuje měsíčního příjmu v průměru 15.000 Kč měsíčně, jak bylo uvedeno při jednání. Proto dospěl soud k závěru, že v části týkající se výše pokuty je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to v části otázky zjevné nepřiměřenosti uložené pokuty.

31. Dle rozsudku NSS č. j. 8 As 5/2005-53, jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vždy vázán základními principy správního rozhodování včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem.

32. Podle § 2 odst. 4 správního řádu dbá správní orgán, aby přijaté řešení bylo vždy v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů vznikaly nedůvodné rozdíly. Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takový závěr ze strany odvolacího orgánu o souladu výše uložené pokuty s ustálenou právní praxí nebyl učiněn, proto správnost výše uložené pokuty nelze ani v této části přezkoumat. V daném případě nebylo na rozhodovací praxi v napadeném rozhodnutí poukázáno. Jak bylo uvedeno shora, správní orgán postupuje podle základních zásad činnosti správních orgánů, zejména má dbát na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, na to aby při rozhodování skutkově podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly a aby bylo od všech dotčených osob vyžadováno plnění jejich procesních povinností stejnou měrou. V daném případě má soud za to, že pokuta ve výši 30.000 Kč při příjmu žalobce 15.000 Kč, kdy v předchozím rozhodnutí mu byla uložena pokuta ve výši 12.000 Kč, neodpovídá příjmům žalobce, přičemž nebylo správním orgánem zjišťováno, zda bylo rozhodováno při skutkově podobných případech shodně, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. Soud má za to, že v daném případě správní orgán nedbal, aby nebyla pokuta uložena v hrubém nepoměru k závažnosti následku a významu předmětu řízení (§ 63 odst. 3 správ. řádu).

33. V daném případě byla žalobci uložena pokuta při horní hranici stanovené sazby za jednání podle § 61 odst. 1 správ. řádu. Soud má za to, že v této výši může být ukládána pokuta za jednání, které výrazným způsobem ztížilo postup správního orgánu v řízení a dosažení účelu řízení, a to především v řízení, jehož předmět lze považovat za velmi významný, například za řízení před úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, jejichž výsledkem může být uložení mnohamilionových opatření. Soud poukazuje na to, že smyslem sankce je zejména vzhledem k principu subsidiarity především individuální prevence (§ 2 odst. 2 a 3 správ. řádu). Soud má proto za to, že lze uvažovat o sankci v řádech tisíců korun, nikoliv v řádech desetitisíců korun.

34. Soud proto učinil závěr, že při ukládání pořádkové pokuty správní orgán pečlivě nezvážil, zda je s ohledem na poměry žalobce a závažnost pořádkového deliktu a také věc, o níž se vede řízení, je výše pokuty přiměřená. Soud má za to, že s ohledem na majetkové poměry žalobce pokuta ve výši 30.000 Kč přiměřená není. V této části je pak rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Proto soud k návrhu žalobce rozhodnutí žalovaného zrušil a vzhledem k tomu, že stejné vady vykazuje i rozhodnutí prvostupňové, přistoupil soud i k zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu.

35. Zcela nepřípadná je námitka žalobce týkající se odůvodnění rozhodnutí č. j. 7123/1-30/17.3 ze dne 12. 12. 2017, neboť toto rozhodnutí není předmětem řízení. V daném případě je soudem přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3.

36. K námitce žalobce, že mu nebylo předvolání doručováno s dostatečným předstihem s datem jednání, uvádí soud, že předvolání byla žalobci vždy doručována s předstihem několika dnů i týdnů, kdy předvolání ze dne 20. 7. 2017 mu bylo doručeno fikcí dne 3. 8. 2017, přičemž jednání se mělo konat dne 10. 8. 2017, tedy předvolání mu bylo doručeno týden před konáním svědecké výpovědi.

37. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně uložení nákladů řízení ve výši 1.000 Kč, neboť předpis této paušální částky nákladů řízení se opírá o ustanovení § 6 zákona č. 520/2005 Sb., dle něhož paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušení své právní povinnosti, představuje 1.000 Kč. Tato paušální částka byla tedy předepsána v souladu s tímto ustanovením.

38. Námitka ohledně datové schránky je odůvodněná, jestliže žalobce žádnou datovou schránku nemá. Údaj o datové schránce byl uveden na písemnostech z důvodu zřejmé nesprávnosti, eventuálně písařské chyby.

39. Soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil, včetně rozhodnutí prvostupňového, které je ze stejných důvodů nezákonné a věc vrátil v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč a cestovné z Chotovin do Českých Budějovic ke krajskému soudu na jednání a zpět ve výši 900 Kč.

Poučení