Č. j. 57 A 5/2018 - 149

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilová a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: X bytem X zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Hanusovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017 č. j. 25057/5.30/17-2, jímž byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč, neboť v řízení vedeném proti podnikající fyzické osobě A.M. závažně ztížil postup správního orgánu tím, že se bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi, přestože byl k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017 řádně předvolán. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto jako nedůvodné a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017, bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že se správní orgán snaží vyvolat dojem hájení veřejného zájmu, ovšem ve skutečnosti tomu tak není. A.K. v napadeném rozhodnutí lživě odůvodňuje nevrácení správního poplatku, neboť celní úřad poplatek v souladu se zákonem vrátil. Dále žalobce namítá, že oblastní inspektorát práce mu předvolání k podání svědecké výpovědi doručil pouze tři dny předem, což je v rozporu se zákonem. Na nedodržování lhůt žalobce odkazoval již ve svém podání dne 6. 9. 2017, na což oblastní inspektorát reagoval tak, že žalobce předvolal s několikatýdenním předstihem. Žalobce má za to, že nebylo prokázáno, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Rovněž je nepravdivé, že by na žalobce někdo čekal. Žalobce se dostavil k výslechu dne 18. 10. 2017 a nikdo na něj nečekal, naopak, čekalo se na správní orgány.

3. V napadeném rozhodnutí se odvolací orgán řádně nevypořádal se skutečnostmi rozhodnými pro uložení pokuty, pouze konstatoval, že nejsou důvodné, nebo zásadní skutečnosti označil za polemiku žalobce. Pokutu považuje žalobce za zcela likvidační, s veřejným zájmem nemá nic společného. Správní orgán pokutami ničeho nedosáhl, pokud by snad byl na prvním místě veřejný zájem, mohl správní orgán projevit dobrou vůli a o první pokutě měl žalobce informovat. To ovšem správní orgán neučinil, doručil pokutu fikcí a udělil další pokutu ve snaze ji opět doručit fikcí.

4. Žalobce má za to, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy o ochraně lidských a práv a základních svobod. Napadené rozhodnutí proto považuje za nezákonné z důvodu nevypořádání se s důkazy navrženými žalobcem a nedostatečného zjištění skutečného stavu věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Žalobce proto navrhuje, aby bylo zrušeno, jak rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017, tak i rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu č. j. 25057/5.30/17-2 ze dne 24. 8. 2017.

5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, má za to, že bylo rozhodováno v souladu se zákonem a spáchání pořádkového deliktu bylo prokázáno. Rozhodnutí plně vyhovují požadavkům § 68 správního řádu. Orgány inspekce práce v průběhu řízení prosazovaly veřejný zájem na řádném, rychlém a ekonomickém průběhu řízení ve smyslu ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 22/2010-54 ze dne 23. 2. 2011), kdy právě za účelem tohoto veřejného zájmu pamatuje zákon na situace, kdy se povinná osoba nechová tak, jak jí zákon ukládá.

6. K citovanému textu z rozhodnutí žalovaného č. j. 7123/1.30/17-3 ze dne 12. 12. 2017 žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí není předmětem přezkumu, neboť žalobce proti němu nepodal správní žalobu.

7. K námitce, že žalobci předvolání k podání svědecké výpovědi nebylo doručeno s dostatečným předstihem, žalovaný odkázal na bod 1, kdy v rozhodnutí byla snaha žalobci osvětlit institut fikce doručení, tedy že předvolání svědka ze dne 20. 7. 2017 mu bylo ve smyslu ustanovení § 23 a 24 správního řádu doručeno již 3. 8. 2017, tedy týden předtím, než měl žalobce podat svědeckou výpověď, nikoli až následným vhozením zásilky do jeho poštovní schránky dne 7. 8. 2017. Byla proto vždy dodržena přiměřená lhůta k předvolání. Žalobce se v podání ze dne 6. 9. 2017 uvolil k dostavení se k oblastnímu inspektorátu práce, a to dne 18. 10. 2017 v 9.00 h.

8. Žalobci byla uložena náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč proto, že žalobce porušením své právní povinnosti vyvolal určité správní řízení. Důvodem pro uložení náhrady nákladů řízení nebyl tedy vznik výdajů či ušlý zisk. Rovněž náhrada nákladů nebyla uložena žalobci proto, že by žalovanému vznikly náklady.

9. K jednání ohledně podání svědecké výpovědi žalobce dne 18. 10. 2017 žalovaný uvedl, že dle protokolu bylo jednání započato v 9.05 h, když z protokolu není zřejmé, proč bylo započato později. V napadeném rozhodnutí bylo posuzováno jednání žalobce, tedy jeho nedostavení se k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017.

10. Přestože žalobce zmiňuje částku 44 000 Kč, byla žalobci napadeným rozhodnutím uložena pokuta pouze ve výši 30 000 Kč. Žalovaný zvažoval výši pokuty ve vztahu k naplnění zákonných podmínek, k okolnostem případu i ve vztahu k majetkovým poměrům žalobce, kdy bral žalovaný v potaz sdělení žalobce o výši jeho příjmů 13 000 Kč, přičemž se žalovaný zabýval i tím, zda výše uložené pokuty nemá pro žalobce likvidační charakter. První pořádková pokuta nepřiměla žalobce, aby se k oblastnímu inspektorátu práce dostavil k podání svědecké výpovědi. Proto mu byla uložena druhá pokuta, která už žalobce přiměla, aby se k oblastnímu inspektorátu práce dostavil. Žalobci nebyly písemnosti doručovány do datové schránky, vždy pouze prostřednictvím poštovních služeb. Podle žalovaného jsou dotčená rozhodnutí orgánu inspekce práce zákonná a nebylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

11. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

12. Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 12. 6. 2017 byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši 12 000 Kč, neboť se dne 21. 3. 2017, dne 6. 4. 2017 a dne 10. 5. 2017 bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí dne 26. 6. 2017 a nabylo právní moci dne 12. 7. 2017.

13. Dne 3. 8. 2017 bylo žalobci rovněž fikcí doručeno předvolání ze dne 20. 7. 2017, kterým byl žalobce řádně předvolán k podání svědecké výpovědi na den 10. 8. 2017 a byl jím též řádně poučen o svých právech a povinnostech jakožto svědek, včetně toho, že lze účastníku řízení uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč. Žalobce se k podání svědecké výpovědi dne 10. 8. 2017 bez omluvy nedostavil. Oblastní inspektorát práce vydal dne 24. 8. 2017 rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty dle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, a to ve výši 30.000 Kč a rovněž byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, o kterém žalovaný rozhodl tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl pro žalobcovo nedostavení se bez omluvy na předvolání ke správnímu orgánu.

14. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, které krajský soud vyhověl rozsudkem ze dne 19. 9. 2018 č. j. 57 A 5/2018-50, kdy správní rozhodnutí soud zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a současně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 900 Kč. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí tím, že pořádková pokuta byla udělena za to, že se jako svědek nedostavil na předvolání, přičemž ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce se k jednání jako svědek dostavil dne 18. 10. 2017, tedy že k svědecké výpovědi došlo. Proto krajský soud dovodil, že ještě v průběhu odvolacího řízení proti rozhodnutí o uložení pokuty byl smysl a účel pořádkové pokuty naplněn, jestliže se žalobce dostavil k výpovědi a bylo zcela nerozhodné, zda vypovídal či nikoliv a jaký je obsah jeho výpovědi. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je v části ohledně výše pokuty nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže žalobce dosahuje měsíčního příjmu v průměru 15 000 Kč měsíčně, má pořádková pokuta 30 000 Kč likvidační charakter.

15. Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 3 As 147/2018 – 46 shora citovaný rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, kdy dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. V citovaném rozsudku uvedl, že kasační soud nepřehlédl, že krajský soud v odstavci 20 rozsudku uvedl, že ke svědecké výpovědi došlo, přestože ze správního spisu naopak vyplývá, že žalobce bez uvedení zákonného důvodu odmítl vypovídat. Z kontextu odůvodnění rozsudku krajského soudu je zřejmé, že důvod pro prominutí či snížení pořádkové pokuty soud spatřoval ve skutečnosti, že se v průběhu dalšího řízení na předvolání ke správnímu orgánu žalobce dostavil a tím splnil procesní povinnost, za kterou mu prvostupňový správní orgán pořádkovou pokutu uložil. Když tento závěr považoval Nejvyšší správní soud za přezkoumatelný. Nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost soud považoval závěry krajského soudu v odstavcích 30 a 32 – 34 napadeného rozsudku, ve kterých soud učinil závěr, že pokuta je vzhledem k majetkovým poměrům žalobce nepřiměřená a navzdory tomu uzavřel, že rozhodnutí správních orgánů je v části týkající se výše pokuty nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Na závěr Nejvyšší správní soud poznamenal, že majetkové poměry je třeba vnímat jako celek a nelze vycházet pouze z tvrzení žalobce o výši jeho měsíčního příjmu. Dále odkázal na § 62 odst. 6 správního řádu, které nenařizuje, ale pouze umožňuje správnímu orgánu pravomocně uloženou pořádkovou pokutu novým rozhodnutím prominout či snížit, a to nikoliv v závislosti na tom, zda pokutovaná osoba v dalším průběhu řízení splnila tu procesní povinnost, za jejíž nesplnění byla pokutována, ale v závislosti na tom, zda a jak si plní svoje procesní povinnosti v dalším řízení, tedy zda dalším jednáním přestala závažně ztěžovat průběh vedeného správního řízení.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

17. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda bylo uložení pořádkové pokuty zákonné, respektive zda byl postup správních orgánů správný, tedy zda mohla být uložena žalobci pořádková pokuta, jestliže nesplnil povinnost podat svědeckou výpověď. Zda tedy žalobce spáchal pořádkový delikt dle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu, závažně ztížil postup oblastního inspektorátu práce, jestliže se dne 10. 8. 2017 bez náležité omluvy nedostavil na předvolání k oblastnímu inspektorátu práce.

18. Účelem uložení pořádkové pokuty je obecně především umožnění efektivního (hladkého a nerušeného) průběhu řízení a zabránění průtahům či jiným problémům, které během daného řízení mohou vzniknout. Jedná se tedy o donucovací prostředek procesní povahy, který je sankčního zaměření a který směřuje k naplnění smyslu a účelu prováděného řízení.

19. V daném případě byla žalobci uložena pořádkové pokuta proto, že se nedostavil na předvolání jako svědek.

20. Ze spisového materiálu vyplývá, že byla žalobci rozhodnutím ze dne 15. 6. 2017 uložena pořádková pokuta ve výši 12 000 Kč za to, že se dne 21. 3. 2017, dne 6. 4. 2017 a dne 10. 5. 2017 bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi. Toto rozhodnutí inspektorátu práce bylo žalobci doručeno fikcí dne 26. 6. 2017.

21. Následně byl žalobce opětovně dne 20. 7. 2017 předvoláván k podání svědecké výpovědi na den 10. 8. 2017, kdy byl v předvolání opětovně poučen o svých právech a povinnostech jako svědek, přičemž toto předvolání bylo žalobci opětovně doručeno fikcí, a to vhozením do schránky dne 3. 8. 2017. Na jednání dne 10. 8. 2017 se žalobce nedostavil. Ze spisu vyplývá, že se žalobce na předvolání jako svědek dostavil až dne 18. 10. 2017, přičemž dle žalovaného, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, nebyl splněn účel ukládání pořádkových pokut, spočívající v donucení účastníka řízení k podání svědecké výpovědi, pakliže se na něj nevztahuje zákonná výjimka pro nepodání svědecké výpovědi s tím, že odvolací orgán nepřehlíží, že se žalobce dne 18. 10. 2017 k oblastnímu inspektorátu práce dostavil, bez uplatnění zákonného důvodu pro odepření podání výpovědi svědeckou výpověď nepodal, pročež účel pořádkových pokut stále není naplněn a není namístě výši uložené pořádkové pokuty snížit či prominout. Proto se žalovaný rozhodl výši uložené pokuty, to je 30 000 Kč, nesnižovat i s ohledem na závažnost následku a významu správního řízení vedeného pod č. j. S5-2017-85, dále i s ohledem na to, že první pořádková pokuta ve výši 12 000 Kč nesplnila svůj účel.

22. Soud se zcela ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí žalovaného, jestliže ze spisu vyplývá, že žalobce bez uvedení zákonného důvodu odmítl vypovídat (viz bod 20 rozsudku NSS č. j. 3 As 147/2018 – 46). Jak vyplývá z obsahu protokolu o výslechu svědka, ze dne 18. 10. 2017, žalobce se dostavil k podání svědecké výpovědi, kdy poté co byl poučen mimo jiné o tom, že může výpověď odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt (§ 55 odst. 4 správního řádu) se žalobce odvolal na své vyjádření, které bylo správnímu orgánu zasláno dne 6. 9. 2017 a z toho přečetl, „že po nabytých zkušenostech s pracovnicemi Oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích je nepochybné, že lidem pouze škodí a mou výpověď mohli použít tak, aby nadále poškozovaly mě nebo další osoby. Lidé si mají pomáhat, o tomto jsem hluboce niterně přesvědčen, proto jakoukoli újmu způsobenou komukoli vnímá jako újmu vlastní a z tohoto důvodu vypovídat nebudu“. Z obsahu jeho vyjádření dle soudu vyplývá, že žalobce bez uvedení zákonného důvodu odmítl vypovídat jako svědek, neboť z tohoto jeho vyjádření nelze učinit závěr, že tím mínil, že by mu mohlo být způsobeno nebezpečí trestního stíhání. Tento závěr soud učinil i s ohledem na to, že bylo žalobcem předloženo trestní oznámení, které bylo úřadem práce adresováno policii, neboť z této formulace proti pracovnicím žalovaného odmítnutí výpovědí nevyplývá, neboť pracovnice žalovaného neměly vědomost o tomto trestním oznámení, které bylo učiněno jiným správním orgánem. Ve vyjádření žalobce uvádí, že by mohly uvedené pracovnice žalobce poškozovat, nikoli, že by mohl být trestně stíhán.

23. Z § 62 odst. 6 vyplývá, že pořádková pokuta může být prominuta či snížena jen za předpokladu, že pokutovaná osoba v dalším řízení splní svou procesní povinnost a rovněž přestane závažně ztěžovat průběh vedeného správního řízení. Jestliže však žalobce bezdůvodně odmítl vypovídat jako svědek, závažně ztížil postup správního orgánu a rovněž ztížil postup správního orgánu tím, že se nedostavoval bez omluvy jako svědek, přestože byl o termínech jednání řádně vyrozumíván a v případě, kdy se již dostavil na jednání, poté co byl předtím šestkrát obesílán, bez uvedení zákonného důvodu odmítl vypovídat. Závažně tak ztížil postup správního orgánu v jiném řízení, kdy jako svědek měl žalobce vypovídat v řízení, které bylo vedeno pro pět správních deliktů. Z toho pak plyne, že jak pokutou, která byla žalobci uložena ve výši 12 000 Kč za to, že se nedostavil jako svědek na předvolání dne 21. 3. 2017, 6. 4. 2017 a 10. 5. 2017, přestože byl v předvolání řádně poučen o důsledcích v případě, že se k jednání jako svědek nedostaví, rovněž uložením pokuty rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce ze dne 24. 8. 2017, kterým byla žalobci podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 30 000 Kč za to, že závažně ztížil postup správního orgánu tím, že se dne 10. 8. 2017 bez omluvy nedostavil k podání svědecké výpovědi a i v průběhu odvolacího řízení proti rozhodnutí o uložení pokuty nebyl výše uvedený smysl a účel postupu naplněn, jestliže žalobce zcela bezdůvodně odmítl bez uvedení zákonného důvodu vypovídat.

24. K námitce žalobce ohledně veřejného zájmu soud uvádí, že je dán v řízení o deliktu veřejný zájem na rychlém a tedy hospodárném průběhu řízení. Účelem uložení pokuty dle § 62 správního řádu je umožnění hladkého a nerušeného průběhu řízení a zabránění průtahům, které právě v případě, že se svědci či účastníci na předvolání nedostavují, mohou vzniknout. V případě uložení pořádkové pokuty tak jde o donucovací procesní prostředek, který směřuje k naplnění smyslu a účelu vedeného řízení.

25. V daném případě ovšem nebyl účel pokuty naplněn, jestliže se žalobce na základě uložení pořádkové pokuty na předvolání jako svědek dostavil, ovšem zcela bezdůvodně odmítl vypovídat, tím tedy závažně ztížil průběh vedeného správního řízení.

26. V souvislosti s tím soud odkazuje na § 62 odst. 6 správního řádu, podle kterého pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, novým rozhodnutím prominout nebo ztížit. Přitom správní orgán přihlédne k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta uložena plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení. Z toho tedy vyplývá, že správní orgán je oprávněn revidovat své rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty, ovšem pouze v tom případě, kdy pokutovaná osoba v dalším průběhu řízení si plní řádně svoje procesní povinnosti, tedy, zda svým jednáním přestane závažně ztěžovat průběh vedeného správního řízení. V daném případě ovšem žalobce si tyto své procesní povinnosti nesplnil.

27. Žalobce namítá, že výše pokuty je pro něho zcela likvidační. Soud k této námitce uvádí, že hranice toho, kdy je pokuta zjevně nepřiměřená, nemůže být pevně stanovena v zákoně. Uvedené vyplývá z aplikace zásadních zásad činnosti správních orgánů (§ 2 - § 8 správního řádu) ze zákonných kritérií pro ukládání sankce a rovněž z požadavků formulovaných v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Zásadou individualizace sankce se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 20/2005-66, ve kterém konstatoval, že „pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce.“ Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že soud, tedy i správní orgán se musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí. Zásada individualizace sankce vyjadřuje, že druh, kombinace a intenzita sankce musí být v konkrétním případě stanoveny tak, aby odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem případu.

28. Soud má za to, že správní orgány nepochybily při úvaze o výši pokuty v případě, že žalobci byla uložena pořádková pokuta opakovaně a i ve druhém případě mu byla uložena zhruba v polovině výše sazby, neboť maximální výše pořádkové pokuty činí 50 000 Kč. Správní orgán je totiž povinen při ukládání pořádkové pokuty povinen dbát na to, aby pokuta sice neměla likvidační charakter, to ovšem neplatí v případě, kdy žalobce ani po té, co mu byla uložena pořádková pokuta, opakovaně nesplnil svou povinnost jako svědek vypovídat. V daném případě se tedy předchozí pořádková pokuta ukázala jako neúčinná, tedy nesplnila svůj účel. Žalobce byl tedy za zcela shodné jednání postižen pořádkovou pokutou, kdy byl předtím potrestán pokutou ve výši 12 000 Kč, ovšem protiprávního jednání se dopouštěl i nadále, proto reakci správních orgánů počítaje v to i výši pokuty, proto soud považuje za přiměřenou.

29. Soud má za to, že pokuta ve výši 30 000 Kč ani likvidační charakter mít nemůže, neboť představuje jeho zhruba dva měsíční platy. Proto nelze stanovenou pokutu považovat za likvidační.

30. V daném případě správní orgán dbal i ustanovení § 62 odst. 3 správního řádu, neboť soud má za to, že uložená pokuta nebyla ani v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. V daném případě, jak vyplývá ze správního spisu, byl žalobce šestkrát předvolán, jako svědek, přičemž ani poté, co se dostavil za účelem podání svědecké výpovědi, tak zcela bez uvedení zákonného důvodu odmítl vypovídat. Cílem pořádkové pokuty bylo žalobce donutit k podání svědecké výpovědi, když poté měl správní orgán možnost dle ustanovení § 62 odst. 6 správního řádu pravomocně uloženou pokutu snížit, pakliže by žalobce svou zákonnou povinnost vypovídat následně splnil. K porušení práva na spravedlivý proces dojít nemohlo, jestliže bylo postupováno dle zákona a byl zjištěn dostatečně skutkový stav.

31. Zcela nepřípadná je námitka žalobce týkající se odůvodnění rozhodnutí č. j. 7123/1-30/17.3 ze dne 12. 12. 2017, neboť toto rozhodnutí není předmětem řízení. V daném případě je soudem přezkoumáváno rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017 č. j. 7124/1.30/17-3.

32. K námitce žalobce, že mu nebylo předvolání doručováno s dostatečným předstihem s datem jednání, uvádí soud, že předvolání byla žalobci vždy doručována s předstihem několika dnů i týdnů, kdy předvolání ze dne 20. 7. 2017 mu bylo doručeno fikcí dne 3. 8. 2017, přičemž jednání se mělo konat dne 10. 8. 2017, tedy předvolání mu bylo doručeno týden před konáním svědecké výpovědi.

33. Nedůvodná je námitka žalobce ohledně uložení nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, neboť předpis této paušální částky nákladů řízení se opírá o ustanovení § 6 zákona č. 520/2005 Sb., dle něhož paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušení své právní povinnosti, představuje 1 000 Kč. Tato paušální částka byla tedy předepsána v souladu s tímto ustanovením.

34. Námitka ohledně datové schránky je odůvodněná, jestliže žalobce žádnou datovou schránku nemá. Údaj o datové schránce byl uveden na písemnostech z důvodu zřejmé nesprávnosti, eventuálně písařské chyby.

35. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nejsou, proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s.

37. Žalobce neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

38. Ustanovenému zástupci krajský soud přiznal odměnu za zastupování 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před krajským soudem dne 9. 6. 2021) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč, celkem tedy částku 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně o 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.