57 A 56/2023 – 295

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci navrhovatelky: Klatovské štěrkopísky, s.r.o., IČ 62968025, sídlem Plzeňská 61, 322 00 Plzeň, proti zastoupená Mgr. Jaromírem Kalužíkem, LL.M., advokátem, sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha, odpůrci: Město Janovice nad Úhlavou, sídlem Harantova 132, 340 21 Janovice nad Úhlavou, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Janovice nad Úhlavou schváleného usnesením Zastupitelstva města Janovice nad Úhlavou č. 7/2023 ze dne 13. 2. 2023, který nabyl účinnosti dne 28. 2. 2023, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení územního plánu města Janovice nad Úhlavou schváleného usnesením Zastupitelstva města Janovice nad Úhlavou č. 7/2023 ze dne 13. 2. 2023, který nabyl účinnosti dne 28. 2. 2023, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Navrhovatelka se návrhem ze dne 7. 8. 2023, doručeným téhož dne Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhala zrušení opatření obecné povahy – územního plánu odpůrce schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce č. 7/2023 ze dne 13. 2. 2023, který nabyl účinnosti dne 28. 2. 2023 (dále jen „napadený územní plán“).

II. Návrh na zrušení napadeného územního plánu

2. Navrhovatelka v úvodu svého návrhu specifikovala napadený územní plán tak, že byl datován dne 15. 2. 2023, ale schválen byl usnesením zastupitelstva odpůrce dne 13. 2. 2023. Dále uvedla, že schválení napadeného územního plánu předcházelo veřejné projednání jeho návrhu, v rámci kterého podala námitky, a to konkrétně dne 16. 11. 2022, v nichž poukazovala na nezákonnost návrhu napadeného územního plánu z řady důvodů. Odpůrce námitkám nevyhověl a své rozhodnutí o námitkách vtělil do textové části napadeného územního plánu (str. 96 a 97), zatímco v odůvodnění napadeného územního plánu se námitkami věcně nezabýval.

3. Navrhovatelka se dále věnovala své aktivní procesní legitimaci. Uvedla, že je vlastníkem pozemků v katastrálním území Petrovice nad Úhlavou v obci Janovice nad Úhlavou, které je řešeno napadeným územním plánem. Tyto pozemky jsou specifikovány na listu vlastnictví č. 863 pro dané katastrální území. Veškeré tyto pozemky se nacházejí v území regulovaném napadeným územním plánem a z převážné části tvoří plochu chráněného ložiskového území Petrovice nad Úhlavou, evidovaného v GEOFONDU pod číslem 01600000, jak bylo stanoveno rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v Plzni č. j. 1134/89 ze dne 5. 6. 1989. Navrhovatelka je společností působící v oblasti těžebních aktivit, přičemž se již dlouhodobě snaží dosáhnout rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou v části chráněného ložiskového území. Řízení o stanovení dobývacího prostoru bylo zastaveno rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území krajů Plzeňského a Jihočeského ze dne 15. 12. 2022, ovšem navrhovatelka bude usilovat o soudní přezkum. Primárním cílem podnikatelských aktivit navrhovatelky je využití uvedeného dobývacího prostoru pro těžbu štěrkopísku v souladu s jejím předmětem podnikání. Výhradně za tímto účelem navrhovatelka v rámci svých podnikatelských aktivit dané pozemky nabyla a vlastní.

4. Navrhovatelka poté popsala úpravu přípustného využití pozemků v jejím vlastnictví obsaženou v napadeném územním plánu, když poukázala na část IA písm. e) a f) a dále na hlavní výkres s tím, že se na území chráněného ložiskového území nacházejí (i) regionální koridory RK 225/1030–01 a RK 225/01–02, (ii) vložené lokální biocentrum RK 225/01 LBC) a (iii) lokální biokoridor LK225–NY11689. Chráněné ložiskové území v ploše regulované napadeným územním plánem zasahuje v naprosté většině do ploch zeleně ochranné a izolační (ZO) a ploch zemědělských s trvalým travním porostem (Z–T). Okrajově pak rovněž do ploch bydlení v rodinných domech – venkovské (BV), ploch smíšených obytných (SM) a ploch vodních a vodohospodářských (V). Podle navrhovatelky uvedené části napadeného územního plánu lze chápat jako vyloučení dobývání a těžby nerostných surovin v nezastavěném území ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona, tedy rovněž na pozemcích ve vlastnictví navrhovatelky určených pro těžbu. Stanovené podmínky dopravní obslužnosti pak je třeba vnímat jako nepřiměřenou regulaci dopravního napojení dobývacího prostoru znemožňující využití pozemků navrhovatelky k těžbě pro absenci řádného dopravního napojení.

5. Navrhovatelka namítala, že napadeným územním plánem byla zkrácena na svém vlastnickém právu (omezena ve výkonu takového práva) k pozemkům nacházejícím se v dané lokalitě a v dobývacím prostoru, a dále na svém právu svobodně podnikat v oblasti těžebních aktivit. Uvedené zkrácení práv navrhovatelky má více rovin, a to konkrétně rovinu přímého zásahu do způsobu využití pozemků v dobývacím prostoru, tak rovinu nepřímého zásahu prostřednictvím zásadního omezení (znemožnění) dopravní obslužnosti dobývacího prostoru. Pokud by měla navrhovatelka zásahy shrnout, tak jejich podstata spočívá v tom, že jí vydáním defektního územního plánu má být zcela znemožněno využití jí vlastněných pozemků v souladu s jejich účelem k těžbě štěrkopísků.

6. Dle názoru navrhovatelky byl napadený územní plán vydán v rozporu se zákonem, jednotlivé jeho části jsou formulovány účelově a nepřiměřeně zasahují do práv navrhovatelky. Provedené zásahy do práv navrhovatelky provedl odpůrce záměrně. Primárním účelem nezákonných částí napadeného územního plánu je zabránění stanovení dobývacího prostoru, resp. vytvoření překážky užívání stanoveného dobývacího prostoru navrhovatelkou. Při existenci napadeného územního plánu totiž zejména hrozí, že dobývací prostor ani nemůže být efektivně stanoven z důvodu závaznosti územního plánu pro rozhodování v územním řízení.

7. Navrhovatelka poté poukázala na Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje, z nichž vyplývá, že všechny pozemky ve vlastnictví navrhovatelky jsou v rámci chráněného ložiskového území plochami určenými pro těžbu nerostných surovin nadmístního významu, jejichž účelem ve smyslu souvisejících surovinových politik Plzeňského kraje a České republiky je těžba k zajištění budoucí potřeby štěrkopísků v domažlické a klatovské oblasti. Navrhovatelka má tedy legitimní očekávání tohoto budoucího využití daného území. Rovněž v zásahu do tohoto legitimního očekávání navrhovatelky lze spatřovat zásah napadeným územním plánem do práv navrhovatelky.

8. Navrhovatelka je rovněž toho názoru, že napadený územní plán neobsahuje povinné náležitosti, zejména popis veřejného zájmu odůvodňujícího vyloučení umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů. Odůvodnění napadeného územního plánu je podle navrhovatelky defektní i v obecné rovině. Adresáti napadeného územního plánu nemají možnost efektivně proti nezákonným řešením brojit. Zásah do svých práv navrhovatelka spatřuje i v tom, že se jí nedostalo řádného odůvodnění zamítavého rozhodnutí o jejích námitkách a dále že napadený územní plán byl vydán nezákonným procesním postupem, a to nedodržením prvku veřejnosti projednávání návrhu územního plánu.

9. V další části navrhovatelka uvedla návrhové body, když nejprve shrnula celkem devět tvrzených nedostatků napadeného územního plánu a poté je podrobně rozvedla. Přitom poukázala na algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy, jak jej dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu.

10. Za první nedostatek napadeného územního plánu navrhovatelka označila to, že napadený územní plán nebyl vydán zákonným procesním postupem, když nebyly dodrženy zákonné lhůty. Navrhovatelka poukázala na § 172 správního řádu upravující lhůty pro doručení, resp. zveřejnění návrhu opatření obecné povahy a pro podání námitek. Namítala, že veřejná vyhláška oznamující druhé opakované projednání návrhu územního plánu byla datována 30. 10. 2022, ovšem veřejné projednání se konalo již 9. 11. 2022 a lhůta pro podání námitek byla do 16. 11. 2022, kdy došlo i k sejmutí vyhlášky z úřední desky. Připouští, že námitky podala poslední den lhůty, ovšem její seznámení s návrhem nemohlo být dostatečné. Navrhovatelka rovněž poukázala na nesrovnalost při zveřejnění již schváleného územního plánu, když k vyvěšení došlo dle 13. 2. 2023, ovšem starosta jej digitálně podepsal až 15. 2. 2023, a dále na nesrovnalost v datu uvedeném na soupisu usnesení z veřejného zasedání zastupitelstva odpůrce, kde bylo mj. přijato usnesení o vydání napadeného územního plánu.

11. Druhý nedostatek napadeného územního plánu navrhovatelka spatřovala v absenci řádného odůvodnění, zejména co do odůvodnění zásadních zásahů do práv navrhovatelky a dalších osob se zájmem o provádění těžby nerostných surovin v regulovaném území. Napadený územní plán neodůvodňuje výslovné vyloučení umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů v nezastavěném území ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona. Takové vyloučení těžby nerostných surovin musí být řádně vysvětleno a zdůvodněno. Rovněž absentuje nezbytné hodnocení střetu zájmů v předmětné lokalitě, tj. zájmu na využití ložiska a zájmu na ochraně přírody a krajiny, resp. na regulaci prvků ÚSES, jakož i popis a zhodnocení veřejného zájmu. Dále napadený územní plán žádným způsobem neodůvodňuje požadavek, že při stanovování dobývacích prostorů, resp. při těžbě, nutně musí být splněna podmínka, že „…veškerý odvoz suroviny příp. hlušiny bude probíhat mimo současně zastavěné a zastavitelné plochy vymezené v ÚP Janovice nad Úhlavou“.

12. Za třetí, navrhovatelka namítala, že napadený územní plán neobsahuje rozhodnutí o jejích námitkách s řádným odůvodněním, resp. poskytnuté odůvodnění je nedostatečné. Z poskytnutého fragmentu odůvodnění se pak navrhovatelka dozvěděla toliko, že její námitky byly zamítnuty, ale vůbec ne proč. V rozhodnutí o námitkách tedy zcela absentují úvahy nad jednotlivými namítanými nedostatky návrhu územního plánu, které navrhovatelka namítala v pěti bodech.

13. Jako čtvrtý nedostatek navrhovatelka namítala, že napadený územní plán je rozporný s § 18 odst. 5 stavebního zákona, kdy zcela vylučuje umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostných surovin v nezastavěném území, aniž by přitom řádně definoval veřejný zájem na vyloučení tohoto využití území. Podle navrhovatelky z odkazovaného zákonného ustanovení vyplývá explicitní požadavek, že má–li územní plán vyloučit umisťování příslušných staveb, zařízení a jiných opatření v nezastavěném území určených k těžbě, musí obsahovat popis veřejného zájmu, který vedl k takovému vyloučení. Napadený územní plán přitom neobsahuje odůvodnění, v čem tkví veřejný zájem na vyloučení umisťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostných surovin v daných lokalitách.

14. Pátý nedostatek navrhovatelka spatřuje v rozporu napadeného územního plánu se Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje (dále též jen „ZÚR PK“), a tedy s § 36 odst. 5 stavebního zákona, a to zejména v části, kde územní plán zcela ignoruje vymezené chráněné ložiskové území. Navrhovatelka poukázala na čl. 6 ZÚR PK a dále na poslední Regionální surovinovou politiku Plzeňského kraje z roku 2003 (dále též jen „SP PK“) a současně na Surovinovou politiku České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů z roku 2017 (dále též jen „SP ČR“). Podle navrhovatelky ze ZÚR PK ve spojení se SP PK a SP ČR vyplývá zřejmý významný zájem státu a společnosti na otevírání nových ložisek štěrkopísků v Plzeňském kraji, ergo na využití předmětného dobývacího prostoru v rámci chráněného ložiskového území. Napadený územní plán se však z uvedených hledisek podmínkami a požadavky ZÚR PK vůbec nezabývá.

15. Za šesté, navrhovatelka namítala, že napadený územní plán reguluje otázky, které územnímu plánu obce vůbec nepřísluší regulovat, když řešení dopravního napojení budoucích dobývacích prostorů a související těžby podmiňuje požadavkem, že k odvozu vytěžené suroviny, příp. hlušiny musí docházet „mimo současně vymezené zastavěné a zastavitelné plochy“. Tímto odpůrce při vydávání napadeného územního plánu jednoznačně překročil mantinely územního plánování, kdy otázky případného dopravního napojení budoucích staveb mají být řešeny až v navazujícím územním či stavebním řízení a územní plán má toliko stanovit základní koncepci rozvoje území obce. Navrhovatelka odkázala na § 43 odst. 3 stavebního zákona a na komentářovou literaturu a dále na povahu územního plánu jako koncepčního dokumentu. Podle navrhovatelky je skutečným cílem odpůrce regulovat případnou její budoucí těžební činnost.

16. Za sedmé, navrhovatelka namítala, že napadený územní plán je rozporný s pravidly pro regulaci ÚSES (územní systémy ekologické stability), když fakticky vylučuje těžební využití předmětného dobývacího prostoru stanovením zákazu takové činnosti ve skladebných částech ÚSES a tím vylučuje jakoukoliv koexistenci prvků ÚSES a těžební činnosti na daných plochách. Navrhovatelka argumentovala tím, že Ministerstvo životního prostředí vydalo Metodickou pomůcku pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability (dále jen „Metodika ÚSES“), která je určena mimo jiné k využití orgánům územního plánování a projektantům ÚSES a pozemkových úprav a byla uveřejněna ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (8/2012). Byl akcentován zejména čl. 8 Metodiky ÚSES. Postup odpůrce, jímž v oblastech ÚSES zcela vyloučil těžební aktivity a zároveň jako lokality ÚSES označil lokality překrývající chráněné ložiskové území, je v rozporu s Metodikou ÚSES. Porušením dané metodiky odpůrce zatížil napadený územní plán zásadní vadou (související s nepřiměřeností regulace).

17. Osmou námitku představuje tvrzený negativní zásah do práv navrhovatelky z hlediska nepřiměřenosti přijaté regulace. Způsob zvolené regulace reálného využití předmětného dobývacího prostoru na úrovni územního plánu je podle navrhovatelky zcela neproporcionálním zásahem do jejího vlastnického práva. Navrhovaná regulace tedy ve své podstatě znemožňuje navrhovatelce využití jí vlastněných těžebních pozemků. A tento zásah probíhá bez toho, aby využití těchto pozemků bylo posouzeno v rámci k tomu určených řízení. Z napadeného územního plánu rovněž nevyplývá, proč je v absolutní míře dávána přednost jiným zájmům (navrhovatelka odkázala na proces EIA v rámci řízení o stanovení dobývacího prostoru, kde bylo dovozeno, že těžba i dopravní obslužnost je v rámci ochrany přírodních prvků řešitelná). Odpůrce přitom nepochybně mohl řešit situaci prostředky, které by nebyly tolik invazivní vůči právní sféře navrhovatelky. Napadané části územního plánu vykazují značné prvky libovůle. Případné odstranění takových překážek má pak záviset na čistě politickém rozhodnutí o změně územního plánu. Navrhovatelka v dané souvislosti uzavřela, že v rozsahu napadených částí územního plánu, co do zavedení zákazu využití dobývacího prostoru k těžbě a příkazu konkrétního způsobu dopravního napojení, je napadený územní plán nezákonným z důvodu nepřiměřenosti daných opatření.

18. Konečně námitku devátou představuje tvrzené porušení legitimních očekávání navrhovatelky, jejímž zájmem a podnikatelským plánem je stanovení dobývacího prostoru. O tom bylo vedeno řízení od roku 2017. Navrhovatelka argumentovala procesem EIA ukončeným na počátku roku 2016 vydáním souhlasného závazného stanoviska k záměru na stanovení předmětného dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou a následnému povolení těžby stěrkopísku. V rámci procesu EIA byly stanoveny komplexní podmínky pro posuzovaný záměr dobývacího prostoru a navazující těžby, kdy tyto zahrnují rovněž řešení dopravního napojení záměru. Vytěžené štěrkopísky měly být za použití nákladní dopravy z 80 % přepravovány po silnici II/191 ve směru na Klatovy, tj. průtahem přes zastavěné území obce Janovice nad Úhlavou. To však nyní napadený územní plán výslovně zakazuje. Podle názoru navrhovatelky nelze připustit, aby v rámci správního řízení (zde proces EIA v rámci stanovení dobývacího prostoru) bylo dovozeno, že určité chování je právně přípustné a byly stanoveny jeho podmínky, a následně aby byl vydán dokument (napadený územní plán), který dané chování zakazuje.

19. Úplným závěrem navrhovatelka konstatovala, že zmatečnost v tom, kdy vlastně bylo přijato příslušné usnesení zastupitelstva odpůrce vydávající napadený územní plán, měla dopad na formulaci procesního návrhu. Navrhovatelka se rozhodla napadený územní plán označovat datem jeho vyhotovení dle k němu připojené elektronické podpisové doložky, tedy 15. 2. 2023.

20. Navrhovatelka navrhla, aby soud napadený územní plán zrušil v celém rozsahu a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení napadeného územního plánu

21. Odpůrce se k předmětnému návrhu na zrušení napadeného územního plánu vyjádřil ve svém vyjádření ze dne 28. 8. 2023. Odpůrce navrhl zamítnutí předmětného návrhu, přičemž k jednotlivým návrhovým bodům uvedl následující.

22. K prvému návrhovému bodu odpůrce uvedl, že při vydávání napadeného územního plánu postupoval v souladu se zákonem. Považoval za potřebné upřesnit v návrhu uváděné nepřesnosti týkající se zveřejnění. Datum uvedené na veřejné vyhlášce oznamující druhé opakované veřejné projednání návrhu napadeného územního plánu (tj. 30. 10. 2022) s termínem pro konání veřejného projednání dne 9. 11. 2022, bylo chybou v psaní, protože vyhláška byla odpůrci zaslána do datové schránky již 3. 10. 2022 a tentýž den byla i vyvěšena.

23. K druhému návrhovému bodu odpůrce uvedl, že dle jeho názoru je odůvodnění napadeného územního plánu v souladu s navrhovatelkou uvedenými ustanoveními zákona i požadavky soudní judikatury. Navrhovatelka konstruuje tezi (aniž by odkazovala na konkrétní část územního plánu), že napadený územní plán vylučuje jakékoliv dobývání a těžbu nerostných surovin. Toto vyloučení těžby konstruuje např. z vymezení ÚSES (vymezení ÚSES je přitom standardní částí územních plánů). Z této umělé konstrukce pak dovozuje porušení zákona absencí odůvodnění napadeného územního plánu. Argumentace navrhovatelky se tedy s obsahem napadeného územního plánu míjí.

24. Ve vztahu ke třetí návrhové námitce odpůrce odkázal na odůvodnění napadeného územního plánu, kde se uvádí, že ani k jednomu projednávání návrhu napadeného územního plánu nebyla námitka ze strany navrhovatelky včas uplatněna. V rámci opakovaného projednání napadeného územního plánu mohly být vznášeny námitky jen ke změněné části územního plánu, což navrhovatelka nerespektovala. Proto je tento návrhový bod zcela bezpředmětný.

25. Další návrhový bod (tvrzený rozpor s § 18 odst. 5 stavebního zákona) odpůrce označil za ryze účelovou konstrukci navrhovatelky. Podle odpůrce § 18 odst. 5 stavebního zákona nestanoví povinnosti dovozované navrhovatelkou. Navrhovatelka nedisponuje žádným rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru v předmětném území, které by napadený územní plán musel respektovat. V žádném řízení nebylo prokázáno, že by těžba byla v území navrhovatelkou zamýšleném v souladu s charakterem území, když předmětné území je mj. cenné z hlediska ekologické stability, pročež v něm byla vymezena ÚSES.

26. K pátému návrhovému bodu odpůrce uvedl, že citace § 36 odst. 3 stavebního zákona je irelevantní a nepřiléhavá. Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje neurčují, že by v předmětném území měla probíhat těžba nerostné suroviny. Surovinová politika Plzeňského kraje pak není právně závazným dokumentem.

27. K návrhovému bodu označenému jako „překročení rozsahu regulace územního plánu“ odpůrce namítl, že není zřejmé, z jakého důvodu dle navrhovatelky nenechává napadený územní plán prostor pro vlastní úvahu správním orgánům. Tvrzení, že podmínky pro odvoz suroviny, příp. hlušiny nemohou být řešeny územním plánem, není nijak konkrétně odůvodněno. Navrhovatelka navíc opakovaně konstruuje tezi o napojení dobývacích prostorů. Není naprosto jisté, že nějaký dobývací prostor bude komukoliv v předmětné lokalitě stanoven, když výsledky dosavadních řízení o jeho stanovení jsou jednoznačné. Navrhovatelkou prosazovaný dobývací prostor tedy nelze v jí uvažované lokalitě stanovit i z jiných důvodů, než je dopravní napojení (viz mnohaleté řízení o udělení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů, které skončilo zpětvzetím žádosti navrhovatelky).

28. K návrhovému bodu označenému jako „rozpor s pravidly pro regulaci ÚSES“ odpůrce uvedl, že není zřejmé, proč by měl být napadený územní plán v rozporu s Metodikou ÚSES. Pokud navrhovatelka z této metodické pomůcky cituje, že skladebné části ÚSES je nutno prioritně stanovovat mimo plochy zjištěných a předpokládaných ložisek nerostů, pak tato formulace rozhodně neznamená zákaz umísťování ÚSES v plochách zjištěných ložisek nerostů. Z příslušného metodického dokumentu nevyplývá ani zákaz označování těžby nerostných surovin či umísťování souvisejících opatření na prvcích ÚSES. Je logické, že s ohledem na prokázaný výskyt zvláště chráněných druhů, kdy navíc Ministerstvo životního prostředí celkem 4x rozhodlo v neprospěch udělení výjimky z tohoto zákazu, jsou ÚSES vymezeny i na předmětném chráněném ložiskovém území.

29. Osmému návrhovému bodu odpůrce oponoval tím, že regulace obsažená v napadeném územním plánu je přiměřená. Podle odpůrce tento návrhový bod nelze projednat, neboť námitka neproporcionality nebyla řádně uplatněna v procesu přijímání napadeného územního plánu, když navrhovatelka v jeho průběhu ani žádné včas uplatněné námitky nepodala.

30. Konečně k poslednímu návrhovému bodu odpůrce namítl, že navrhovatelka nemůže mít legitimní očekávání co do možnosti těžit v předmětné lokalitě nerosty na základě stanoviska EIA. Výsledky procesu EIA jsou zastaralé, neuvažují se stávající dopravní, hlukovou aj. situací na území odpůrce. Stanoviska EIA vydal zcela jiný orgán než odpůrce, navíc orgán státní správy, zatímco odpůrce je územním společenstvím občanů. Je zcela absurdní představa, že toto územní společenství bude – dle navrhovatelky patrně na věčné časy – zavázáno stanoviskem (ani ne rozhodnutí či závazným stanoviskem) jednoho z desítek či stovek orgánů státní správy.

31. Závěrem odpůrce nad rámec již uvedených argumentů poukázal na zásadu zdrženlivosti, která se má dle judikatury Nejvyššího správního soudu uplatňovat při přezkumu opatření obecné povahy a podle které je soud vázán mj. zásadou sebeomezení soudní moci a střídmosti v hodnocení úvah. Případné zrušení celého napadeného územního plánu, jak navrhuje navrhovatelka, by bylo s uvedenou zásadou v rozporu.

IV. Doplňující vyjádření a replika navrhovatelky

32. K výzvě soudu ze dne 26. 9. 2023, aby navrhovatelka uvedla konkrétní části napadeného opatření obecné povahy, které navrhuje zrušit, navrhovatelka soudu předložila vyjádření ze dne 4. 10. 2023. V úvodu vyjádřila přesvědčení, že její první tři návrhové body týkající se nezákonného procesního postupu a zásadních vad odůvodnění napadeného územního plánu odůvodňují zrušení celého napadeného územního plánu. Postupem odpůrce došlo k porušení procesních norem, jejichž primárním účelem je zajistit možnost všech adresátů opatření obecné povahy dostatečně se seznámit s navrhovanou či následně schválenou regulací a případně se takové regulaci bránit. Odebrání této možnosti považuje navrhovatelka za flagrantní porušení jejích veřejných subjektivních práv, jakož i práv ostatních dotčených osob. Alternativně pro případ, že by soud dospěl k závěru o nesplnění předpokladů pro zrušení celého napadeného územního plánu, navrhovatelka specifikovala konkrétní části územního plánu, které navrhovala zrušit. Za prvé, požadovala zrušit napadený územní plán v částech týkajících se jí vyjmenovaných pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou. Za druhé, požadovala zrušit napadený územní plán v části IA. Textová část, písm. e), poslední odstavec, věta druhá; dále v části IA. Textová část, písm. e) stanovující nepřípustné funkční využití pro plochy biocenter a biokoridorů; dále v části IA. Textová část, písm. f) stanovující nepřípustné funkční využití pro všechny plochy v této části; dále v části IA. Textová část, písm. f) stanovující nepřípustné funkční využití pro plochy technické infrastruktury (TI), pro plochy zeleně ochranné a izolační (ZO), plochy zemědělské – trvalé porosty, louky a pastviny (Z–T), plochy zemědělské – orná půda (Z–O), plochy zeleně přírodního charakteru (ZP), a dále pro plochy zemědělské – trvalé porosty, louky a pastviny (Z–T) v textu „změny kultury na ornou půdu“ a pro plochy zemědělské – orná půda (Z–O) v textu „změny kultury na zahrady, sady“.

33. Podáním ze dne 18. 10. 2023 navrhovatelka předložila další své vyjádření, které obsahovalo jednak repliku na vyjádření odpůrce, jednak doplňující komentář k alternativnímu petitu. Navrhovatelka rovněž zmínila skutečnost, že dne 27. 9. 2023 byl vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 159/2022–70, kterým byla zamítnuta kasační stížnost odpůrce směřující proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 6. 2022, č. j. 57 A 37/2022–230, když tyto rozsudky považuje za relevantní rovněž v nyní projednávané věci.

34. K vyjádření odpůrce o chybě v psaní v datu veřejné vyhlášky navrhovatelka trvala na tom, že nebyla dodržena lhůta požadovaná zákonem pro zveřejnění předmětné veřejné vyhlášky. Navrhovatelka odkázala na úpravu důkazní síly veřejných listin, přičemž namítala, že pokud nyní odpůrce tvrdí, že datace veřejné vyhlášky je mylná, toto své tvrzení neprokázal. Je třeba trvat na tom, že doba pořízení listiny nebyla zpochybněna a předložená listina poskytuje plný důkaz toho, že ke vzniku veřejné vyhlášky došlo dne 30. 10. 2022, a tedy 30denní (resp. 45denní) lhůta odpůrcem dodržena nebyla. Ostatně i navrhovatelka z důvodu krátké lhůty podávala námitky až poslední den lhůty. Dále navrhovatelka poukázala na to, že odpůrce se nijak nevyjádřil ke zveřejnění finálního znění napadeného územního plánu. Opakovala, že ze samotného textu napadeného územního plánu vyplývá, že byl vyhotoven a podepsán starostou dne 15. 2. 2023, ovšem vyvěšen měl být již 13. 2. 2023, což nemůže odpovídat skutečnosti. Sejmut měl být z úřední desky dne 28. 2. 2023. Je tedy zřejmé, že ani při vyvěšení (zveřejnění) napadeného územního plánu odpůrce nedodržel zákonem požadovanou lhůtu.

35. Navrhovatelka dále trvala na tom, že omezení v umisťování určitých staveb v nezastavitelném území (které je omezením ve smyslu § 18 odst. 5 stavebního zákona) a zároveň „zákaz dopravy“ v uvedeném rozsahu musejí být odůvodněny. Pokud nejsou, je napadený územní plán nepřezkoumatelný. Tato nepřezkoumatelnost není žádnou „umělou konstrukcí“, ale zásadní vadou omezující obranu navrhovatelky a dalších osob proti libovůli odpůrce.

36. K opožděnosti námitek navrhovatelka uvedla, že v textu samotné vyhlášky byli „vlastníci pozemků“, kterým je i navrhovatelka, poučeni a vyzváni k uplatnění námitek k celému návrhu napadeného územního plánu, nikoliv jen ke změněným částem, naopak k uplatnění připomínek ke změněným částem byly vyzvány pouze dotčené orgány. Poučení je přitom nezbytnou součástí rozhodnutí a musí mít i zákonem stanovený obsah. Chybné poučení nelze klást k tíži adresátů. Jestliže tedy navrhovatelka postupovala dle poučení v dané veřejné vyhlášce a své námitky k návrhu napadeného územního plánu sdělila, jedná se o řádné námitky, které měly být projednány. Nelze pak klást k tíži navrhovatelky, že odpůrce napadený územní plán projednával opakovaně. Navíc v napadeném územním plánu nic o opožděnosti námitek uvedeno není. Navrhovatelka rovněž tvrdila, že změny, ke kterým v návrhu napadeného územního plánu došlo, se týkaly rovněž navrhovatelky.

37. Navrhovatelka nadále trvala na tvrzeném rozporu napadeného územního plánu s § 18 odst. 5 stavebního zákona, neboť v nezastavěném území dochází k vyloučení umisťování příslušných staveb určených k těžbě, a to prostřednictvím zavedení rozsáhlého „nepřípustného využití“ ploch definovaných územním plánem. Dané vyloučení neodůvodňuje odpůrce nijak, natož aby tak činil výslovně v souladu s § 18 odst. 5 stavebního zákona z důvodu veřejného zájmu.

38. Navrhovatelka rovněž trvala na tom, že napadený územní plán reguluje otázky dopravního napojení, které vůbec regulovat nemůže, neboť dopravní napojení je jedno z témat následujících správních řízení. K praktikám odpůrce navrhovatelka odkázala na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu nebo jemu předcházející řízení u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 57 A 37/2022.

39. Jelikož je navrhovatelka přesvědčena, že uplatnila své námitky včas a v souladu s poučením v příslušné veřejné vyhlášce, je přípustný přezkum předmětné regulace z hlediska její přiměřenosti. Navíc odpůrce s tímto argumentem přichází až ve fázi soudního přezkumu. Opožděně podané námitky by pak odpůrce přeci hmotně neřešil a nezamítal, ale bez dalšího by je odmítnul.

40. K vyjádření odpůrce ohledně legitimního očekávání navrhovatelky tato uvedla, že posouzení EIA z roku 2016 zastaralé nejsou. Odpůrce neuvádí, v čem se „stávající dopravní, hluková aj. situace“ natolik odlišná, aby činila předchozí posouzení EIA obsoletním.

41. V závěru svého vyjádření navrhovatelka doplnila, že její alternativní petit směřuje na: zrušení napadeného územního plánu v částech týkajících se pozemků v chráněném ložiskovém území a v jejím vlastnictví (I. (a) návrhu alternativního petitu), v rozsahu omezení dopravní obslužnosti (I. (b) návrhu alternativního petitu), v rozsahu nepřípustných využití prvků ÚSES znemožňujících činnost navrhovatelky (I. (c) a (d) návrhu alternativního petitu) a v rozsahu nepřípustných využití ostatních ploch (I. (e) až (i) návrhu alternativního petitu), které cílí na znemožnění budoucího určení dobývacího prostoru a využívání majetku navrhovatelky v souladu s tímto určením. V případě I. (c) až (i) návrhu alternativního petitu jsou tyto v rozporu se zákazem dle § 18 odst. 5 stavebního zákona, odpůrce jimi překračuje rozsah, zároveň jsou nepřiměřené v zásahu do práv navrhovatelky, daná nepřípustná využití nejsou nijak odůvodněna, je zde rovněž dán rozpor s pravidly pro regulaci ÚSES (zejm. I. (c) a (d) návrhu alternativního petitu), jakož i rozpor se zásadami územního rozvoje dle § 36 odst. 5 stavebního zákona.

V. Průběh řízení a soudní jednání

42. Z hlediska posouzení včasnosti předmětného návrhu soud konstatuje, že napadený územní plán nabyl účinnosti dne 28. 2. 2023 (srov. níže body 63. až 68. tohoto rozsudku). Navrhovatelka podala svůj návrh dne 7. 8. 2023. Je tudíž zřejmé, že návrh byl podán v zákonné jednoroční lhůtě ve smyslu § 101b odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

43. Vzhledem k tomu, že odpůrce napadený územní plán vydal, je dána jeho pasivní legitimace. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci navrhovatelky, pak soud předně vycházel z nesporné skutečnosti, že napadený územní plán rovněž upravuje k. ú. Petrovice nad Úhlavou v obci Janovice nad Úhlavou, kde je navrhovatelka vlastníkem mnoha pozemků evidovaných na listu vlastnictví č. 863 pro dané katastrální území. Dále pak navrhovatelka je subjektem podnikajícím v oblasti těžebních aktivit, přičemž se dlouhodobě snaží dosáhnout rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou na území řešeném napadeným územním plánem. Navrhovatelka přitom tvrdila, že napadeným územním plánem bylo přímo dotčeno její vlastnické právo a rovněž právo na podnikání. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že: „Otázku aktivní procesní legitimace navrhovatele jako podmínku přípustnosti návrhu nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem stanovená (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení; není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je však naopak zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti.“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017 – 264, bod [33], resp. tam odkazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, bod [42]). V posuzovaném případě byla podmínka vztahu navrhovatelky k danému území splněna, neboť je vlastníkem nemovitostí na území regulovaném napadeným územní plánem, přičemž tvrzené dotčení jejích práv bylo myslitelné a logicky konsekventní. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatelka byla procesně aktivně legitimována k podání předmětného návrhu ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s.

44. Soud učinil dne 8. 8. 2023 výzvu potenciálním osobám zúčastněným na řízení (v návaznosti na opatření předsedy senátu o doručení vyvěšením na úřední desce soudu a odpůrce). Ve stanovené lhůtě žádná osoba soudu písemně neoznámila zájem účastnit se předmětného řízení. Pro úplnost soud uvádí, že navrhovatelka žádnou potenciální osobu zúčastněnou na řízení neoznačila a ze správního spisu žádná potenciální osoba zúčastněná na řízení rovněž nevyplynula.

45. Návrh kromě obecných náležitostí splňoval i náležitosti ve smyslu § 101b odst. 2 s. ř. s., tudíž soud měl návrh za projednatelný. Soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkoumání předmětného návrhu.

46. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání (č. l. 227 soudního spisu), soud konal dne 24. 10. 2023 jednání.

47. Navrhovatelka při jednání setrvala na své dosavadní argumentaci, kterou zrekapitulovala a v podrobnostech odkázala na svá předchozí písemná vyjádření. Dále pak na doplnění k důkazu navrhovaným surovinovým politikám uvedla, že v Plzeňském kraji je nedostatek štěrkopísku, jako stavebního materiálu, což má za následek dopravu z jiných krajů, čímž dochází i ke zvyšování dopravního zatížení v dané lokalitě. Odpůrce při jednání rovněž setrval na své dosavadní argumentaci, přičemž v podrobnostech odkázal na své předchozí písemné vyjádření k předmětnému návrhu. Připustil, že jisté nedostatky v procesu přijímání byly, ovšem stalo se tak na straně pořizovatele napadeného územního plánu.

48. Soud při jednání provedl následující důkazy: (i) veřejnou vyhlášku Městského úřadu Klatovy oznamující druhé opakované projednání napadeného územního plánu, včetně dokladů o odeslaní a doručení adresátům (ve správním spisu se nacházel koncept s označením data odeslání a poté finální dokument s údaji o vyvěšení a svěšení z úřední desky pořizovatele napadeného územního plánu), (ii) soupis usnesení z veřejného zasedání zastupitelstva odpůrce konaného dne 13. 2. 2023, (iii) opatření obecné povahy, kterým byl vydán napadený územní plán, (iv) soupis vyvěšených a sejmutých dokumentů z úřední desky odpůrce v období od 3. 10. 2022 do 27. 6. 2023, (v) námitky navrhovatelky ze dne 16. 11. 2022 včetně potvrzení z datové schránky o dodání pořizovateli napadeného územního plánu, (vi) napadený územní plán odpůrce – textová výroková část a odůvodnění, (vii) napadený územní plán odpůrce – grafická část (koordinační výkres), (viii) nákres situace týkající se umístění chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru, (ix) Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje, po vydání aktualizace č. 4, leden 2019, (x) Regionální surovinovou politiku Plzeňského kraje z roku 2003, (xi) Surovinovou politiku České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů z roku 2017, (xii) Metodickou pomůcku pro vyjasnění kompetencí v problematice ÚSES publikovanou ve věstníku Ministerstva životního prostředí č. 8/2012, (xiii) stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 30. 5. 2014 (týká se záměru na stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou), (xiv) závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí k ověření souladu ze dne 20. 1. 2016 (týká se záměru na stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou), (xv) usnesení Krajského úřadu Plzeňského kraje, Odboru životního prostředí ze dne 31. 3. 2022 (zastavení řízení o žádosti navrhovatelky o udělení výjimky ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných druhů živočichů, a to v souvislosti s žádostí navrhovatelky o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou), a (xvi) rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 20. 8. 2018 (rovněž týká se řízení o žádosti navrhovatelky o udělení výjimky ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných druhů živočichů, o kterou navrhovatelka žádala v souvislosti s její žádostí o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou).

49. Soud naopak pro nadbytečnost neprovedl dva důkazní návrhy učiněné navrhovatelkou v předmětném návrhu, kterými byly (i) grafické znázornění polohy pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, a (ii) rozsudek Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 57 A 37/2022, a to z důvodu nadbytečnosti pro posouzení věci, resp. v případě navrhovaného rozsudku se navíc nejednalo o důkaz, neboť jím nebyly prokazovány žádné tvrzené skutečnosti, přičemž uvedený rozsudek je soudu znám z úřední činnosti. Navrhovatelka již na ostatních důkazních návrzích, které učinila ve svých písemných podáních, netrvala a další důkazní návrhy při jednání již neměla. Odpůrce na provedení zbylých důkazních návrhů, které učinil ve vyjádření k návrhu, při jednání již netrval a jiné důkazní návrhy již neměl.

50. Soud měl na základě skutečností plynoucích ze správního spisu, a to ve spojení s důkazy, které v řízení provedl, skutkový stav věci za dostatečně zjištěný, tudíž další dokazování již nebylo pro posouzení věci potřebné.

VI. Posouzení věci soudem

51. V souladu s § 101b odst. 3 a § 101d odst. 1 s. ř. s. soud přezkoumal napadený územní plán v rozsahu a z důvodů uvedených v návrhu a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání předmětného opatření obecné povahy. Soud rovněž přezkoumal napadený územní plán z hlediska vad, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 s. ř. s.), přičemž žádné takové vady neshledal.

52. Poté, co soud v projednávané věci přezkoumal napadený územní plán, jakož i předmětný správní spis, dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky není důvodný.

53. Soud úvodem svého posouzení předestírá základní právní úpravu a stěžejní soudní judikaturu týkající se soudního přezkumu opatření obecné povahy, resp. územních plánů, ze které vycházel.

54. Obecně platí, že soudní řízení správní, jehož předmětem je přezkum opatření obecné povahy či jeho části, je vázáno dispoziční zásadou a je spojeno s poměrně přísnou koncentrací řízení (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), což klade důraz na odpovědnost navrhovatele při formulování návrhu. Je zcela v dispozici navrhovatele, v jakém rozsahu opatření obecné povahy napadne, podle § 101b odst. 2 s. ř. s. však nesmí svůj návrh rozšiřovat co do rozsahu a důvodů. Petitem (rozsahem návrhu), jakož i důvody návrhu, je soud vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s.) a není jeho úkolem za navrhovatele domýšlet absentující či optimální argumentaci a tomu odpovídající petit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 As 49/2021 – 39, body [26] a [27], a tam odkazovanou judikaturu).

55. Podle § 101d odst. 2 věty prvé a druhé s. ř. s. platí, že dojde–li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí. Není–li návrh důvodný, soud jej zamítne.

56. Pokud jde o obecnou úpravu územního plánu, tak podle § 6 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) zastupitelstvo obce vydává v samostatné působnosti územní plán. V § 18 a § 19 stavebního zákona jsou stanoveny cíle a úkoly územního plánování. Obsah a účel územního plánu je upraven v § 43 stavebního zákona. Podle § 43 odst. 4 stavebního zákona se územní plán vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. Schvalování územně plánovací dokumentace tedy patří do samostatné působnosti obce, když rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy. Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje–li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Přitom platí, že respektování územní samosprávy je nutnou součástí právního státu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11).

57. Základní východiska a principy, které mají být zohledněny při soudním přezkumu územního plánu obce, byly v judikatuře Nejvyššího správního soudu mnohokrát popsány, když lze citovat např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2023, č. j. 1 As 120/2022 – 66: „[21] […] Do územní samosprávy spadají záležitosti s převážně místním nebo regionálním dopadem, jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů, přičemž obec je územní celek, který pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem [§ 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Přijatý územní plán představuje nástroj, kterým obec ovlivňuje využití pozemků nacházejících se na jejím území. Jedná se tak o vyjádření jejího práva na samosprávu a uvážení v přístupu k jejímu rozvoji. V procesu územního plánování tak dochází k vážení řady různých (často odlišných nebo dokonce protichůdných) zájmů soukromých (individuálních či skupinových) i veřejných. Výsledkem musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje výkon práva na samosprávu daného územního celku.

22. Rozhodnutí obce ohledně využití jednotlivých pozemků a ploch však nemůže být zcela svévolné. Musí mimo jiné respektovat také požadavek na kontinuitu rozvoje obce. Územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Je proto žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat územní plány předchozí. V zájmu právní jistoty a legitimního očekávání je tedy třeba respektovat kontinuitu územního plánování. Požadavek na kontinuitu však není absolutní, zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze totiž přehlížet též protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území (např. rozsudek ze dne 2. 11. 2022, č. j. 10 As 175/2022–87, rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53, nebo ze dne 28. 1. 2015, č. j. 6 As 155/2014–73.)

23. Jak soud již shora zdůraznil, přijetím územního plánu či jeho změny dochází prakticky vždy k určitému dotčení na vlastnickém právu soukromých osob, neboť vymezení konkrétní plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití nemovitosti pro jiný, než územním plánem předvídaný účel. Úkolem soudu v rámci přezkumu zásahu do práv stěžovatelky je proto, za splnění dalších podmínek, zjistit, zda si pořizovatel územního plánu nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánu naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda se v případě omezení vlastnických práv jedná o omezení v nezbytně nutné míře, vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a je činěno nejšetrnějším možným způsobem.

24. Úlohou soudu v řízení o zrušení územního plánu je poskytovat ochranu před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů. Úkolem soudu není určovat, jak má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování. Při hodnocení zákonnosti změny územního plánu se musí soud řídit zásadou zdrženlivosti [takto např. již rozsudky ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS, ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012–53]. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103). Nejvyšší správní soud poukázal ve své judikatuře i na to, že při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, č. 1462/2008 Sb. NSS). Ke zrušení (namítané části) opatření obecné povahy by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření alespoň v relevantní části.“ 58. Ustálenou judikaturu týkající se postupu při soudním přezkumu opatření obecné povahy Nejvyšší správní soud shrnul ve svém rozsudku ze dne 13. 4. 2021, č. j. 7 As 306/2020 – 45 následovně: „

15. Postup při soudním přezkumu OOP byl zdejším soudem opakovaně řešen. Z jeho judikatury vyplývá tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy (viz např. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, a na něj navazující rozsudky). Tento algoritmus spočívá v pěti krocích, a to zkoumání, zda za prvé, je dána pravomoc správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, zda je opatření obecné povahy co do obsahu v rozporu se zákonem (materiální kritérium); a za páté v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti regulace). V rámci pátého kroku popsaného algoritmu, tj. při přezkumu proporcionality územního plánu, jsou správní soudy povinny zkoumat, zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, zda je zásah činěn v nezbytně nutné míře, zda je zásah činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, zda je zásah činěn nediskriminačním způsobem a zda je zásah činěn s vyloučením libovůle (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publikované pod č. 1910/2009 Sb. NSS, či rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 3 As 195/2015 – 55, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016 – 198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 15/2016 – 85).“ V již citovaném rozsudku ze dne 10. 1. 2023, č. j. 1 As 120/2022 – 66, bod [19], Nejvyšší správní soud k algoritmu soudního přezkumu doplnil následující: „V současné době se však použije již přímo zákon (§ 101a a násl. s. ř. s.) a není třeba vycházet z výše uvedeného pětistupňového algoritmu. Přezkum je ovládán dispoziční zásadou a plný „pětistupňový přezkum“ se proto uplatní toliko v případě, že navrhovatel všechny jeho kroky zahrne do návrhových bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015–72).“ 59. Soud při jednání vymezil následující skutečnosti, které považoval na základě obsahu správního spisu a písemných vyjádření jednotlivých účastníků řízení za nesporné: (i) Napadený územní plán zahrnuje mimo jiné i k. ú. Petrovice nad Úhlavou; (ii) V k.ú. Petrovice nad Úhlavou bylo stanoveno chráněné ložiskové území Petrovice nad Úhlavou, č. 01600000 na výhradním ložisku štěrkopísků č. 3016000, přičemž toto chráněné ložiskové území je v napadeném územním plánu obsaženo a vyznačeno; (iii) Navrhovatelka je vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. 863 v k. ú. Petrovice nad Úhlavou; (iv) Navrhovatelka dlouhodobě usiluje o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou, který v části zahrnuje i chráněné ložiskové území Petrovice nad Úhlavou (navrhovaný dobývací prostor dále zahrnuje k. ú. Bystřice nad Úhlavou a k. ú. Starý Láz, která ale nejsou řešena napadených územním plánem odpůrce); (v) V době vydání napadeného územního plánu nebyl dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou stanoven. Dřívější rozhodnutí příslušného báňského úřadu o stanovení dobývacího prostoru z roku 2019 totiž bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2020 zrušeno (tento rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2020). Příslušný báňský úřad posléze řízení o stanovení předmětného dobývacího prostoru zastavil usnesením ze dne 15. 12. 2022 (soud v této souvislosti činí poznámku, že je mu z úřední činnosti známo, že navrhovatelka podala u zdejšího soudu správní žalobu ze dne 29. 8. 2023, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 21. 6. 2023, jímž bylo potvrzeno uvedené zastavení řízení o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou; zdejší soud uvedenou věc projednává pod sp. zn. 55 A 48/2023, o věci nebylo doposud rozhodnuto); (vi) Veřejné projednání k návrhu napadeného územního plánu se konalo dne 4. 5. 2021 a první opakované veřejné projednání dne 15. 11. 2021. Ani v jednom případě navrhovatelka nepodala proti návrhu územního plánu námitky. Navrhovatelka ani předtím v roce 2013 neuplatnila písemné připomínky k návrhu zadání územního plánu odpůrce; (vii) Druhé opakované veřejné projednání návrhu napadeného územního plánu se konalo dne 9. 11. 2022. Tehdy navrhovatelka již své námitky podala, a to podáním ze dne 16. 11. 2022, přičemž námitky směřovala proti celému navrhovanému územnímu plánu. Soud v dané souvislosti konstatuje, že účastníci řízení proti takto vymezeným nesporným skutečnostem při soudním jednání nic nenamítali.

60. Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci ve svém posouzení níže popsaných sporných skutečností a otázek vyšel z dokazování provedeného na jednání konaném dne 24. 10. 2023, dále z obsahu správního spisu, který mu byl předložen odpůrcem, a poté i z digitalizované podoby napadeného územního plánu dostupné na oficiálních webových stránkách města Klatovy (Městský úřad Klatovy byl pořizovatelem napadeného územního plánu) na adrese: https://www.klatovy.cz/mukt/uzemniplan_orp.asp.

61. Prvním sporým okruhem bylo to, zda procesní postup předcházející vydání napadeného územního plánu vykazuje zásadní nedostatky a zda byl napadený územní plán řádně zveřejněn. Namítanými nedostatky při přijetí napadeného územního plánu, společně s dále uvedenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného územního plánu, navrhovatelka odůvodňovala, proč setrvala na svém primárním návrhu na zrušení napadeného územního plánu jako celku.

62. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka v prvém návrhovém bodu sporovala již samotný proces přijetí napadeného územního plánu, soud se nejprve zabývat touto otázkou. Bylo třeba posoudit, zda napadený územní plán byl řádně vydán a zda nabyl účinnosti.

63. Jak již bylo uvedeno výše, dle stavebního zákona územní plán vydává zastupitelstvo obce v rámci své samostatné působnosti, a to formou opatření obecné povahy. Podle § 173 odst. 1 správního řádu mj. platí, že opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká; a rovněž že opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky.

64. Z hlediska platnosti a účinnosti napadeného územního plánu je rozhodující, že předmětné opatření obecné povahy, kterým byl napadený územní plán vydán, bylo schváleno zastupitelstvem odpůrce, a to dne 13. 2. 2023. Lze připustit, že v tištěném textu seznamu usnesení z veřejného zasedání zastupitelstva odpůrce bylo chybně předepsáno datum „19. 12. 2022“, ovšem jak vyplývá ze správního spisu, tato chyba byla opravena ručně na datum „13. 2. 2023“ s podpisem starosty, který chybu opravil. Navíc starosta odpůrce při soudním jednání potvrdil, že skutečně provedl ruční opravu v chybně uvedeném datu konání zasedání zastupitelstva odpůrce, na kterém bylo přijato mj. usnesení o vydání napadeného územního plánu, když k chybě došlo použitím „vzoru“ dokumentu z předchozího zasedání zastupitelstva, které se konalo právě dne 19. 12. 2022. Navrhovatelka sice při jednání výslovně sporovala datum 13. 2. 2023 jako den přijetí usnesení zastupitelstva odpůrce (byť v bodě [5] svého návrhu sama uvedla, že se domáhá zrušení napadeného opatření obecné povahy „schváleného usnesením zastupitelstva obce Janovice nad Úhlavou dne 13. 2. 2023“), ovšem soudu nepředložila ani konkrétní věrohodná skutková tvrzení, ani důkazní návrhy, které by zpochybnily skutkovou verzi plynoucí ze správního spisu, potvrzenou při soudním jednání starostou odpůrce, že se předmětné zasedání zastupitelstva odpůrce skutečně uskutečnilo dne 13. 2. 2023. Soud měl proto za prokázané, že zastupitelstvo odpůrce dne 13. 2. 2023 přijalo tam projednávaná usnesení, včetně usnesení č. 7/2023 o vydání napadeného územního plánu (ostatně datum 13. 2. 2023 odpovídá údaji o tom, že se jednání zastupitelstva odpůrce konalo v pondělí, naopak navrhovatelkou zmiňované datum 15. 2. 2023 byla středa, o které se jako o dni zasedání zastupitelstva nikde ve správním spisu nehovoří).

65. Pokud bylo navrhovatelkou namítáno, že podpis starosty byl na předmětném opatření obecné povahy připojen až dne 15. 2. 2023 (ze správního spisu vyplývá, že digitální podpis starosty byl připojen 15. 2. 2023 v 7:55 hod.), tak tato skutečnost podle názoru soudu nemá vliv na samotné vydání či platnost a účinnost předmětného opatření obecné povahy. Zákon totiž nestanovuje, že by opatření obecné povahy bylo vyhotoveno až podpisem starosty, jak nesprávně dovozovala navrhovatelka. Naopak jako logické se jeví to, že zastupitelstvo odpůrce návrh opatření obecné povahy nejprve schválí a až poté starosta připojí podpis, přičemž není stanoveno, kdy se tak musí nejpozději stát. Zákon jako podmínku platnosti opatření obecné povahy vyžaduje jeho schválení příslušným orgánem (v případě územního plánu zastupitelstvem obce) a poté oznámení veřejnou vyhláškou. Dodatečné připojení podpisu starosty na předmětné opatření obecné povahy tedy nevylučuje správnost údaje obsaženého ve správním spisu o tom, že k jeho schválení zastupitelstvem odpůrce a vyvěšení na úřední desce odpůrce skutečně došlo již dne 13. 2. 2023. Ostatně i ve výpisu z úřední desky odpůrce, kde je uveden seznam tam vyvěšených a svěšených dokumentů v období od 3. 10. 2022 do 27. 6. 2023 (jednalo se o důkaz navržený samotnou navrhovatelkou), se objevuje u položky „opatření obecné povahy – územní plán města“ datum 13. 2. 2023 jako datum vyvěšení a datum 28. 2. 2023 jako datum svěšení (naopak dne 15. 2. 2023 nebyla na úřední desce odpůrce vyvěšena žádná listina).

66. Na tomto místě soud poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud ve své judikatuře připodobnil vydávání opatření obecné povahy k vydávání právních předpisů obcí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011–489 judikoval následující: „

23. Pokud jde o způsob, jakým se opatření obecné povahy dostává do sféry adresátů, má rozšířený senát za to, že právě v tomto ohledu lze nalézt mnoho podobného s normativním právním aktem. Stejně jako v případě právního předpisu, lze také u opatření obecné povahy rozeznat okamžik jeho „schválení“, k němuž může dojít např. hlasováním zastupitelstva, okamžik „vydání“, např. publikováním formou vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce, a konečně samotný okamžik nabytí účinnosti. […]

25. Naproti tomu u opatření obecné povahy, v okamžiku jeho oznamování vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce, již není pochyb o tom, že opatření obecné povahy bylo vydáno a že existuje. Doba mezi vydáním opatření obecné povahy a nabytím účinnosti je pak jakousi kvazilegisvakanční lhůtou, která je stanovena objektivně („opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky“), a po jejímž uplynutí opatření obecné povahy nabývá vždy účinnosti, aniž by na její běh mohla mít jakkoli vliv procesní aktivita účastníků předchozího řízení či nějaké jiné skutečnosti.“. Nutno doplnit, že Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 1/96 dovodil, že nedostatky v podpisech obecně závazné vyhlášky, byla–li tato jinak v souladu se zákonem přijata a publikována, platnost takovéto vyhlášky nijak neovlivňují. Podpis starosty plní funkci jakéhosi osvědčení, že příslušný dokument je skutečně zastupitelstvem schválený právní předpis a že jeho obsah odpovídá vůli zastupitelstva (k tomu srov. Furková, Petra, Veselý, Miroslav, Chodúr, Pavel, Štěpánová, Barbora. Obecně závazné vyhlášky v praxi obcí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 6–7).

67. Lze tudíž uzavřít, že soud má na základě obsahu správního spisu a provedeného dokazování za prokázané, že předmětné opatření obecné povahy obsahující napadený územní plán bylo schváleno zastupitelstvem odpůrce na jeho jednání konaném dne 13. 2. 2023 přijetím usnesení č. 7/2023 a že téhož dne došlo k vyvěšení předmětného opatření obecné povahy (k svěšení pak došlo dne 28. 2. 2023). Jelikož tedy došlo k vyvěšení předmětného opatření obecné povahy dne 13. 2. 2023, pak předepsaných 15 dnů uplynulo dne 27. 2. 2023 a předmětné opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 28. 2. 2023. Soud na tomto místě odkazuje na právní větu publikovanou z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, která uvádí: „Opatření obecné povahy je účinné teprve po jeho platném vyhlášení (§ 173 odst. 1 správního řádu). Pokud však bylo vyvěšeno na úřední desce obecního úřadu včetně dne vyvěšení a dne, kdy bylo sňato, předepsaných 15 dnů, jedná se o vyvěšení řádné. Smyslem a účelem této publikace je totiž jednak poskytnutí informace, že vůbec takový akt byl vydán a že bude mít právní účinky, jednak možnost veřejnosti seznámit se s jeho obsahem.“.

68. V návaznosti na výše uvedené soud dospěl k dílčímu závěru, že napadený územní plán byl řádně vydán a nabyl účinnosti dne 28. 2. 2023.

69. Soud se dále zabýval námitkou navrhovatelky o tom, že v případě veřejné vyhlášky oznamující druhé opakované projednání návrhu napadeného územního plánu nebyly dodrženy zákonné lhůty pro její zveřejnění, čímž mělo být navrhovatelce znemožněno se dostatečně seznámit s návrhem. Tato námitka navrhovatelky stála na údaji o datu 30. 10. 2022 uvedeném na předmětné veřejné vyhlášce.

70. Soud měl na základě provedeného dokazování a obsahu správního spisu za prokázané, že datum 30. 10. 2022 (uvedené v levém horním rohu vyhlášky) bylo skutečně chybou v psaní, jak namítal odpůrce, kterého se dopustil pořizovatel napadeného územního plánu, když správně mělo být na vyhlášce uvedeno skutečné datum 3. 10. 2022. Bylo prokázáno, že na jednom výtisku předmětné vyhlášky založeném ve správním spisu bylo vyznačeno razítko o odeslání 3. 10. 2022 a dále že za tímto výtiskem vyhlášky následovaly doklady o odeslání vyhlášky dne 3. 10. 2022 příslušným orgánům, jímž bylo doručováno adresně, včetně odpůrce. Na druhém výtisku vyhlášky je pak vyznačeno datum 3. 10. 2022, jako datum vyvěšení vyhlášky na úřední desce pořizovatele, a datum 16. 11. 2022, jako datum svěšení z úřední desky pořizovatele. Je tudíž zřejmé, že předmětná veřejná vyhláška nemohla být vydána až dne 30. 10. 2022. Rovněž ve výše zmíněném výpisu z úřední desky odpůrce, kde je uveden seznam tam vyvěšených a svěšených dokumentů v období od 3. 10. 2022 do 27. 6. 2023, se uvádí, že dne 3. 10. 2022 byl vyvěšen dokument „Veřejná vyhláška – oznámení o druhém opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu Janovice n./Ú.“ (který byl svěšen dne 16. 11. 2022), a naopak žádný údaj o vyvěšení dokumentu dne 30. 10. 2022 na uvedeném výpisu není.

71. Z právě uvedeného vyplývá, že navrhovatelkou předkládaný výchozí předpoklad, že předmětná veřejná vyhláška vznikla až dne 30. 10. 2022, tudíž k jejímu vyvěšení nemohlo dojít již dne 3. 10. 2022, není správný. Soud měl za prokázané, že k vydání a vyvěšení předmětné vyhlášky na úředních deskách pořizovatele a rovněž odpůrce došlo již dne 3. 10. 2022, resp. že ke svěšení došlo dne 16. 11. 2022 (přičemž po tuto dobu byl vystaven k veřejnému nahlédnutí upravený návrh napadeného územního plánu). Tudíž není správnou argumentace navrhovatelky, že by v posuzovaném případě nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vyvěšení, resp. zveřejnění předmětné veřejné vyhlášky oznamující konání druhého opakovaného projednání návrhu napadeného územního plánu dne 9. 11. 2022. Adresátům veřejné vyhlášky tak nebylo upřeno jejích právo dostatečně se s upraveným návrhem napadeného územního plánu v dostatečné míře seznámit.

72. Je zřejmé, že v nyní posuzovaném případě byla dána zásadní skutková odlišnost od případu řešeného zdejším soudem v rozsudku ze dne 16. 6. 2022, č. j. 57 A 37/2022 – 230 (následně potvrzeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 2 As 159/2022 – 70), na který ve své argumentaci odkazovala navrhovatelka. Zdejší soud tehdy řešil otázku zákonnosti opatření obecné povahy ze dne 28. 11. 2016 o stanovení místní úpravy provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci na konkrétně určených pozemcích. Dospěl k závěru, že odpůrce nevydal přezkoumávané opatření obecné povahy zákonem stanoveným postupem, protože k vyvěšení návrhu došlo dne 30. 9. 2016, návrh byl tedy zveřejněn 17. 10. 2016, a svěšen již 18. 10. 2016 (tedy nebyla dodržena zákonná lhůta pro zveřejnění, která trvala až do 31. 10. 2016). Tímto postupem odpůrce odňal navrhovatelce dostatečnou možnost se s návrhem seznámit a efektivně proti němu uplatnit námitky či připomínky, čímž se odpůrcovo pochybení zcela zřejmě dotklo právní sféry navrhovatelky.

73. Navíc v nyní posuzovaném případě navrhovatelka neprokázala, že by skutečně byla případným pochybením při oznámení o druhém opakovaném veřejném projednání upraveného návrhu napadeného územního plánu jakkoli negativně dotčena na svých právech. Předně je nesporné, že navrhovatelka námitky proti návrhu územního plánu uplatnila, a to právě až v návaznosti na druhé opakované projednání upraveného návrhu napadeného územního plánu, když tak učinila podáním ze dne 16. 11. 2022. Tvrzení navrhovatelky o tom, že námitky sice podala, ale že její seznámení s návrhem nemohlo být dostatečné, soud hodnotí jako ryze účelové, neboť podané námitky byly obsáhlé a navrhovatelka se je později nesnažila ničím doplnit, resp. ani v soudním řízení nepřišla s takovým doplněním argumentace, které by byla bývala nemohla uplatnit již v námitkách z důvodu tvrzeného nedostatečného seznámení se s upraveným návrhem napadeného územního plánu.

74. V neposlední řadě je třeba v dané souvislosti upozornit na to, že navrhovatelka ani teoreticky nemohla být případným pochybením při oznámení o druhém opakovaném veřejném projednání upraveného návrhu napadeného územního plánu jakkoli negativně dotčena na svých právech, neboť nebyl prokázáno, že by se úprava návrhu napadeného územního plánu, jež byla předmětem druhého opakovaného veřejného projednání dne 9. 11. 2022, jakkoli dotýkala jí vlastněných pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, resp. její právní sféry.

75. Součástí správního spisu je příloha k usnesení zastupitelstva odpůrce č. 18/2022 ze dne 2. 5. 2022, která obsahuje dokument „Návrh úpravy návrhu ÚP Janovice nad Úhlavou pro II. opakované veřejné projednání – podklad zpracovatele“. Z něj vyplývá, že úpravy stávajícího znění návrhu napadeného územního plánu se sice týkaly i k. ú. Petrovice nad Úhlavou, ovšem pouze v rozsahu pozemků p. č. Xa, Xb a Xc, jejichž vlastníkem není navrhovatelka (tyto pozemky navrhovatelka ani neuváděla ve výčtu pozemků, ke kterým žádala zrušit napadený územní plán ve svém alternativním návrhu). Z uvedeného dokumentu pak nevyplývá ani jiné možné dotčení právní sféry navrhovatelky, k němuž by mohlo dojít druhou úpravou návrhu napadeného územního plánu, přičemž navrhovatelka v tomto směru nic konkrétního netvrdila. Je tudíž zřejmé, že úpravy provedené v návrhu napadeného územního plánu, které byly následně předmětem druhého opakovaného veřejného projednání, se nijak nedotýkaly právní sféry navrhovatelky, a tudíž k námitkám navrhovatelky ze dne 16. 11. 2022 jdoucím mimo předmět druhého opakovaného veřejného projednání se již v dané fázi pořizování napadeného územního plánu nemělo přihlížet ve smyslu § 53 odst. 2 ve spojení s § 52 odst. 3 stavebního zákona. Navrhovatelkou namítané nepřesnosti v upozorněním obsaženém ve veřejné vyhlášce oznamující konání druhého opakovaného veřejného projednání upraveného návrhu územního plánu nejsou podle názoru soudu relevantní, neboť omezení rozsahu námitek je dáno přímo zákonem. Podstatné je v tomto ohledu to, že původní návrh napadeného územního plánu již obsahoval regulaci v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, proti které navrhovatelka začala brojit až námitkami ze dne 16. 11. 2022, přičemž veřejné projednání k původnímu návrhu napadeného územního plánu se konalo již dne 4. 5. 2021 a navrhovatelka proti návrhu ve stanovené lhůtě žádné námitky neuplatnila. Navíc tak neučinila ani v návaznosti na první opakované veřejné projednání konané dne 15. 11. 2021. Případné nepřesné poučení ze strany pořizovatele územního plánu ve veřejné vyhlášce vydané v říjnu 2022 nemohlo jakkoli ovlivnit předchozí pasivitu navrhovatelky v květnu 2021 spočívající v tom, že neuplatnila vůči původnímu návrhu napadeného územního plánu žádné námitky.

76. Soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2023, č. j. 7 As 232/2022 – 25, v němž kasační soud v bodech [20] až [23] aproboval jako správný postup krajského soudu, který dovodil, že námitky stěžovatele byly podány opožděně, neboť jejich obsah nesouvisel s úpravou, která byla projednávána na opakovaném veřejném projednání (projednávané změny se netýkaly pozemků stěžovatele). Dospěl přitom k dílčímu závěru, že „krajský soud nepochybil, pokud ve shodě s odpůrcem vyhodnotil námitky stěžovatele jako opožděné. Krajský soud na zákonném podkladě aproboval postup, při kterém odpůrce k námitkám stěžovatele nepřihlédl, byť se k nim alespoň ve stručné podobě vyjádřil v rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek. Krajský soud také správně upozornil, že stěžovatel v řízení před soudem ani netvrdil objektivní důvody pro svou pasivitu […]“.

77. S ohledem na právě popsané důvody soud v jím posuzovaném případě dospěl k závěru, že námitky navrhovatelky (s ohledem na jejich předmět a obsah) bylo třeba hodnotit jako opožděné, a to bez ohledu na skutečnost, že navrhovatelka uplatnila své námitky již dne 16. 11. 2022 (vyjádření odpůrce o doručení námitek až dne 17. 11. 2022 je třeba korigovat, neboť navrhovatelka doložila potvrzení z datové schránky jejího právního zástupce o dodání datové zprávy obsahující předmětné námitky do datové schránky pořizovatele napadeného územního plánu, přičemž dle judikatury se za okamžik doručení zprávy adresované orgánu veřejné moci považuje datum dodání, nikoli datum přihlášení adresátem do datové schránky – srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 – 79 či nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 335/12).

78. S posouzením opožděnosti námitek navrhovatelky proti návrhu napadeného územního plánu úzce souvisí posouzení jejích námitek nepřezkoumatelnosti napadeného územního plánu. Tu navrhovatelka spatřovala v tvrzené absenci řádného odůvodnění jednak zásahů do práv navrhovatelky mající zájem o těžbu nerostů na svých pozemcích v nezastavěném území v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, jednak rozhodnutí o zamítnutí námitek navrhovatelky ze dne 16. 11. 2022.

79. Navrhovatelka nezpochybnila, že textová část napadeného územního plánu obsahuje i rozhodnutí o zamítnutí jejích námitek ze dne 16. 11. 2022, ovšem odůvodnění tohoto rozhodnutí shledává nedostatečné, resp. zmatečné. K tomu je třeba doplnit, že ze správního spisu vyplývá, že pořizovatel územního plánu postupoval v souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona, když zpracoval návrh rozhodnutí o námitkách, který předložil dotčeným orgánům a krajskému úřadu k uplatnění stanovisek, které shodně vyjádřily s předloženým návrhem souhlas. Z odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitek navrhovatelky je patrné, že bylo přihlédnuto k tomu, že námitky nebyly uplatněny ani v návaznosti na první projednání návrhu napadeného územního plánu konané dne 4. 5. 2021 ani na první opakované veřejné projednání konané dne 15. 11. 2021, ale až v návaznosti na druhé opakované veřejné projednání upraveného návrhu napadeného územního plánu. V odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitek navrhovatelky se dále uvádí, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém souhlasném stanovisku konstatovalo, že změny, k nimž došlo od prvního opakovaného projednání, nijak neomezí ochranu a využití nerostného bohatství na správním území odpůrce, když je nadále respektováno výhradní ložisko štěrkopísků Petrovice nad Úhlavou i chráněné ložiskové území Petrovice nad Úhlavou. Rovněž se konstatuje, že dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou nebyl v dané době stanoven, a proto ho nelze do návrhu územního plánu vymezit, a že tak bude možné učinit, až bude uvedený dobývací prostor stanoven. Soud hodnotí takovéto odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitek za daných okolností případu, kdy navrhovatelka v důsledku své pasivity při prvním projednání návrhu napadeného územního plánu žádné námitky neuplatnila, za plně dostačující, když souhlasí s tím, že pořizovatel nemusel vypořádávat jednotlivé námitky navrhovatelky, které směřovaly proti regulaci obsažené již v původním návrhu napadeného územního plánu. Pořizovatel, resp. odpůrce nebyli povinni k opožděným námitkám přihlížet, nicméně pokud nad rámec svých povinností z opatrnosti námitky navrhovatelky zamítli a stručně to odůvodnili, nejedná se o vadu, pro kterou by bylo namístě napadený územní plán hodnotit jako nepřezkoumatelný (viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 As 232/2022).

80. Pokud jde o namítanou absenci řádného odůvodnění zásahů do práv navrhovatelky mající zájem o těžbu nerostů na svých pozemcích v nezastavěném území v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, resp. o hodnocení střetu zájmů na využití ložiska a zájmu na ochraně přírody a krajiny, pak je v prvé řadě třeba opakovaně připomenout, že navrhovatelka své námitky směřující proti napadenému územnímu plánu, v nichž dovozovala faktické vyloučení těžby v daném území, resp. zásahy do jejích práv na těžbu na svých pozemcích v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, uplatnila opožděně (navrhovatelka po uveřejnění prvého návrhu územního plánu a následném jeho veřejném projednání v roce 2021 proti regulaci dopadající i na její pozemky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou ničeho nenamítala). Proto se navrhovatelka v nynějším soudním přezkumu napadeného územního plánu nemůže úspěšně dovolávat nedostatku odůvodnění ve vztahu k něčemu, co v době pořizování napadeného územního plánu nenamítala. Po pořizovateli územního plánu nelze důvodně požadovat, aby se v odůvodnění napadeného územního plánu vypořádával se všemi potenciálními zásahy do práv osob, které v průběhu pořizování územního plánu byly pasivní a neuplatnily včasné námitky. Navíc nelze ani říci, že by napadený územní plán zcela pominul ložiska nerostů přítomná na řešeném území. Chráněná ložisková území vymezená na dotčeném území jsou napadeným územním plánem respektována, když jsou jednak zakreslena v jeho grafické části územního plánu, jednak jsou uvedena v jeho textové části na str.

18. V odůvodnění napadeného územního plánu se pak na str. 58 uvádí následující: „V řešeném území ÚP Janovice nad Úhlavou se nachází dle map ložiskových a poddolovaných území ložisko štěrkopísku v k.ú. Petrovice nad Úhlavou, pro které bylo stanoveno chráněné ložiskové území (CHLÚ č. 01600000 Petrovice nad Úhlavou – viz grafická část, Koordinační výkres č. 4) na výhradním ložisku štěrkopísků č. 3016000 Petrovice nad Úhlavou. Ministerstvo životního prostředí ČR svým rozhodnutím ze dne 12.5.2004 dále stanovilo chráněné ložiskové území (CHLÚ č. 25600000 Vacovy – viz grafická část, Koordinační výkres č. 4) výhradního ložiska nerostu wollastonitu č.3256000 v rozsahu 0,2056350 km2 v k.ú.Vacovy. Obě tato ložiska společně se starými důlními díly a poddolovaným územím jsou zakreslena v Koordinačním výkrese č. 4 a jsou v plném rozsahu respektována bez kolize se stávající nebo navrhovanou zástavbou. Případná těžba nerostných surovin ve vymezených ložiskových územích může být realizována pouze za předpokladu, že budou v ÚP Janovice nad Úhlavou vymezeny plochy pro jejich dobývání a zpracování (plochy těžby nerostů – §18 Vyhl. č. 501/2006 Sb. v platném znění) a veškerý odvoz suroviny příp. hlušiny bude probíhat mimo současně zastavěné a zastavitelné plochy vymezené v ÚP Janovice nad Úhlavou.“. Ve správním spisu jsou pak obsažena souhlasná stanoviska dotčených orgánů (zejména Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 11. 2022 a Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 17. 10. 2022), která shodně konstatují, že chráněná ložisková území a výhradní ložiska nerostů jsou v napadeném územním plánu respektována. Vzhledem k tomu, že v době veřejného projednání prvního návrhu napadeného územního plánu (květen 2021), jakož i vydání napadeného územního plánu (únor 2023), nebyl stanoven dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou, od něhož navrhovatelka odvozuje své právo těžby na území řešeném napadeným územním plánem (ke zrušení rozhodnutí o stanovení uvedeného dobývacího prostoru došlo již rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2020), nebylo podle názoru soudu nezbytné, aby se pořizovatel územního plánu z vlastního podnětu blíže zabýval hodnocením možného střetu mezi zájmem navrhovatelky na těžbě a zájmem na ochraně přírody a krajiny.

81. Podle názoru soudu je z obsahu napadeného územního plánu, včetně odůvodnění, patrná základní koncepce zvolené územní regulace daného území, když je kladen velký důraz na ochranu přírody a krajiny a dále na vylepšení životních podmínek místních obyvatel. Soud příkladmo odkazuje na několik částí odůvodnění obsaženého v textové části napadeného územního plánu. Na str. 76 se uvádí: „V koncepci ÚP Janovice nad Úhlavou je přesto v souladu se schváleným Zadáním kladen velký důraz na ochranu přírody a krajiny (viz kapitoly b, c) a nástroji územního plánování je zajištěno posílení jejích ekologických funkcí s eliminací negativních vlivů intenzivní zemědělské činnosti – viz návrh prvků ÚSES, PPO a omezení staveb v krajině (kapitola f). Tím je zajištěna stabilizace a ochrana krajinných hodnot, u definovaných architektonických a urbanistických hodnot jsou v kapitole f) stanoveny takové podmínky využití (funkční a prostorová regulativy), které zajistí jejich zachování a posílení.“ Na str. 60 se uvádí: „Předkládaný plán územního systému ekologické stability je dalším krokem, který směřuje k aktivnímu přístupu při zabezpečování ekologické stability krajiny. Vymezení ÚSES dává pouze předpoklad k založení biocenter a biokoridorů (stabilních ploch), které by měly být základem pro rozvíjení nutných prvků a procesů zvyšujících odolnost krajiny k antropickým tlakům. Dalšími nutnými předpoklady k větší stabilitě krajiny jsou ekologičtější způsoby hospodaření jak v lese, tak i na zemědělské půdě, zajištění čistoty ovzduší, vod atd. Cílovým stavem prvků ÚSES jsou přirozená společenstva což v daném území jsou především lesní porosty […].“ A konečně na str. 65 se uvádí: „Negativní dopady z dopravy na životní prostředí města Janovice nad Úhlavou jsou vázané téměř výhradně na dopravní zatížení silnice II/191. Protihluková technická opatření podél silnice II/191 nejsou s ohledem na vzdálenost stávající zástavby a vzhledem k současným a předpokládaným intenzitám dopravy na této silnici uvažovány.“ 82. V návaznosti na právě uvedené soud hodnotí napadený územní plán přezkoumatelným, tudíž námitku nepřezkoumatelnost shledal nedůvodnou.

83. Soud na tomto místě činí dílčí závěr, že napadený územní plán obstál z hlediska prvého a třetího kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, neboť bylo postaveno najisto, že napadený územní plán vydal orgán, který k tomu měl pravomoc, a že při vydání napadeného územního plánu bylo postupováno zákonným způsobem. Soud proto mohl přistoupit k přezkumu napadeného územního plánu i z hlediska zbývajících tří kroků algoritmu přezkumu opatření obecné povahy.

84. Nejprve je však třeba uvést, že navrhovatelka ve svém návrhu požadovala zrušit napadený územní plán odpůrce jako celek, přičemž v průběhu řízení k výzvě soudu upřesnila, že pokud by měl soud za to, že nejsou dány předpoklady pro zrušení napadeného územního plánu jako celku, pak alternativně požaduje zrušit jí vyjmenované části napadeného územního plánu, které se týkaly (i) jí vlastněných pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, (ii) úpravy omezení dopravní obslužnosti budoucích dobývacích prostorů a související těžby, (iii) úpravy nepřípustných využití prvků ÚSES znemožňujících činnost navrhovatelky, a (iv) úpravy nepřípustných využití ostatních ploch, která podle názoru navrhovatelky cílí na znemožnění budoucího určení dobývacího prostoru a využívání majetku navrhovatelky v souladu s tímto určením.

85. Navrhovatelka ve svém návrhu vymezila zkrácení svých práv tak, že jde (i) o rovinu přímého zásahu do způsobu využití pozemků v dobývacím prostoru, a (ii) rovinu nepřímého zásahu prostřednictvím zásadního omezení (znemožnění) dopravní obslužnosti dobývacího prostoru. Podstatu zásahu do jejích práv navrhovatelka shrnula tak, že vydáním napadeného územního plánu má být navrhovatelce zcela znemožněno využití jí vlastněných pozemků v souladu s jejich účelem k těžbě štěrkopísků (viz bod [15] předmětného návrhu).

86. Vzhledem k tomu, že se navrhovatelka primárně domáhala zrušení napadeného územního plánu jako celku, ovšem její návrhové body (ponecháme–li stranou namítané vady v procesu vydání územního plánu a namítanou nepřezkoumatelnost, kteréžto námitky soud shledal nedůvodnými z důvodů výše popsaných) se týkaly pouze části řešeného území, a to konkrétních pozemků navrhovatelky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, soud se musel primárně zabývat otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatelky.

87. Otázku aktivní věcné legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy již judikatura Nejvyššího správního soudu opakovaně řešila. Publikovaná právní věta z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017 – 264 zní: „Aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů (§ 101a odst. 1 věta první a § 101d odst. 2 věta první s. ř. s.).“ 88. V nyní projednávané věci mohla být právní sféra navrhovatelky dotčena regulací napadeného územního plánu pouze v rozsahu regulace dopadající na jí vlastněné pozemky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, ohledně kterých navrhovatelka tvrdila, že je nabyla za účelem realizace těžby štěrkopísku. Navrhovatelka své právo na podnikání vztahovala k záměru těžby v dobývacím prostoru Bystřice nad Úhlavou, který ovšem zahrnoval pouze několik pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou vlastněných navrhovatelkou (viz bod [8] návrhu a tam vymezený dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou). Je tudíž zřejmé, že u navrhovatelky mohla být dána aktivní věcná legitimace pouze ve vztahu k těm částem napadeného územního plánu, ve kterých místní regulace dopadala na pozemky ve vlastnictví navrhovatelky nacházející se v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, a to za předpokladu, že by zvolená regulace navrhovatelku nezákonně, resp. nepřiměřeně omezovala ve využití těchto pozemků. Vychází–li soud z obsahu návrhu a tam uvedených návrhových bodů, které nelze dodatečně rozšiřovat, pak pouze v právě uvedeném rozsahu by mohl napadený územní plán zasáhnout do právní sféry navrhovatelky. Jelikož se ale navrhovatelka domáhala zrušení celého napadeného územního plánu, pak je zřejmé, že v ostatních částech, které se netýkaly pozemků navrhovatelky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, bylo nutné návrh bez dalšího zamítnout pro nedostatek její aktivní věcné legitimace.

89. Navrhovatelka dále namítala, že odpůrce v napadeném územním plánu překročil rozsah regulace v územním plánování tím, že stanovil konkrétní požadavek na řešení dopravního napojení budoucích dobývacích prostorů. S odkazem na § 43 odst. 3 stavebního zákona navrhovatelka dovozovala, že otázky případného dopravního napojení budoucích staveb mají být řešeny až v navazujícím územním či stavebním řízení, nikoli již v územním plánu, jehož úkolem je toliko stanovit základní koncepci rozvoje území obce.

90. V obecné rovině lze s navrhovatelkou souhlasit v tom, že územní plán je svou povahou spíše koncepční dokument a měl by být obecný, tudíž by neměl zacházet do přílišných podrobností, které náležejí regulačnímu plánu či územnímu rozhodnutí (srov. navrhovatelkou odkazovaný § 43 odst. 3 stavebního zákona). To ovšem neznamená, že by podmínky pro funkční využití ploch stanovené v územním plánu nesměly obsahovat nic, co jinak obvykle spadá do územního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021 – 53, body [35] a [36]). Ve vztahu k podmínce dopravního napojení obsažené v územním plánu obce se Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 As 145/2021 – 51, kde v bodu [31] uvedl následující: „Požadovaná obecnost územního plánu totiž neomezuje důvody, na jejichž základě lze rozhodnout o vymezení ploch a koridorů (a stanovení jejich využití). Brání však tomu, aby taková rozhodnutí byla příliš podrobná, tedy aby se týkala například konkrétních podmínek umístění konkrétního stavebního záměru na určitém pozemku (srov. § 43 odst. 3 stavebního zákona). Pokud však odpůrce stanoví využití území na základě toho, zda má určitá plocha dopravní napojení, nijak to ještě ze své povahy požadavek obecnosti územního plánu nenarušuje. Ostatně […] Nejvyšší správní soud například již v rozsudku z 18. 4. 2019, čj. 9 As 65/2019–29 připustil, že nedostatečnost dopravního napojení je legitimním důvodem pro omezení zastavitelnosti určité plochy. Přestože se v odkazovaném rozsudku jednalo spíše o doplňující úvahy nad rámec podstaty dané věci, v základu není jakýkoliv důvod se od nich v nynější věci odchylovat.“.

91. V případě napadeného územního plánu navrhovatelka označuje za překročení rozsahu regulace v územním plánování jednu ze dvou podmínek pro případnou těžbu nerostných surovin ve vymezených ložiskových územích, a to že „veškerý odvoz suroviny příp. hlušiny bude probíhat mimo současně zastavěné a zastavitelné plochy vymezené v ÚP Janovice nad Úhlavou“. Podle názoru soudu takto obecně formulovanou podmínku pro případné budoucí funkční využití dotčené části území nelze považovat za požadavek na konkrétní dopravní řešení, které by muselo být řešeno až v územním řízení a které by tak nemohlo být obsaženo v obecné regulaci v rámci napadeného územního plánu. Navíc soud má rovněž za to, že odpůrce byl v rámci výkonu svého práva na samosprávu oprávněn takovouto podmínku pro budoucí těžbu stanovit, neboť to souzní s vytčenými prioritami zvolené regulace, mezi které patří důraz na ochranu přírody a krajiny, která je negativně ovlivňována dopravním zatížením silnice II/191. Soud proto neshledal důvodnou námitku o tvrzeném překročení rozsahu přípustné regulace v napadeném územním plánu.

92. Dalších okruhem navrhovatelkou uplatněných námitek byl tvrzený rozpor napadeného územního plánu se zákonem. V tomto ohledu navrhovatelka nejprve namítala rozpor s § 18 odst. 5 stavebního zákona z důvodu, že nebyl definován veřejný zájem na vyloučení umísťování staveb pro těžbu nerostů v nezastavěném území. Soud se ani s touto námitkou navrhovatelky neztotožnil a neshledal ji důvodnou.

93. V prvé řadě je třeba uvést, že navrhovatelkou odkazovaný odst. 5 obsažený v § 18 stavebního zákona je třeba vykládat v kontextu ostatních odstavců tohoto zákonného ustanovení. V odst. 1 jsou upraveny cíle územního plánování, které hovoří mj. o vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí a pro hospodářský rozvoj. V odst. 4 se pak uvádí, že územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti, a rovněž zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Až poté následuje odst. 5, který nejprve uvádí stavby, které lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umisťovat (a mezi které patří i stavby pro těžbu nerostů), ovšem pod podmínkou, že je územní plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevyloučí.

94. Jak již bylo uvedeno výše, napadený územní plán klade velký důraz na ochranu přírody a krajiny, na posílení ekologických funkcí a na stabilizaci krajinných hodnot, k čemuž směřuje vymezování prvků územního systému ekologické stability (ÚSES) – viz bod 81. tohoto rozsudku. Veřejný zájem na vyloučení staveb v nezastavěném území, které je dotčeno prvky ÚSES vymezenými v napadeném územním plánu, soud spatřuje právě v zájmu na zachování stávajícího charakteru daného území a krajinného rázu, včetně významných krajinných prvků, a tedy na ochraně přírody a krajiny. Tento veřejný zájem je podle názoru soudu z napadeného územního plánu patrný, přičemž se jedná o dostatečný důvod pro stanovení funkčního využití jak ploch biocenter a biokoridorů (obsaženo v části AI. bod e) textové části napadeného územního plánu), tak ploch s rozdílným způsobem využití (obsaženo v části AI. bod f) textové části napadeného územního plánu). V situaci, kdy žádný dobývací prostor na území řešeném napadeným územním plánem nebyl ke dni vydání napadeného územního plánu stanoven a současně kdy nebyly včas uplatněny námitky směřující k omezení těžby nerostných surovin v nezastavěném území odpůrce, soud považuje za dostatečné odůvodnění napadeného územního plánu z hlediska existence veřejného zájmu odůvodňujícího vyloučení staveb pro těžbu v nezastavěném území. Navrhovatelkou namítaný rozpor s § 18 odst. 5 stavebního zákona soud v případě napadeného územního plánu neshledal.

95. Dalším namítaným důvodem nezákonnosti napadeného územního plánu byl tvrzený rozpor s § 36 odst. 5 stavebního zákona, který navrhovatelka spatřovala v nerespektování závazných Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje (ZÚR PK) v části, ze které má vyplývat veřejný zájem na otevírání nových ložisek štěrkopísku v Plzeňském kraji.

96. V obecné rovině lze souhlasit s tím, že dle § 36 odst. 5 stavebního zákona zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů. Navíc dle § 43 odst. 3 stavebního zákona územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (resp. nově i s územním rozvojovým plánem). Soud v posuzovaném případě neshledal, že by se napadený územním plán ocitl v rozporu se ZÚR PK, a to včetně navrhovatelkou odkazovaného čl. 6 těchto zásad. Předně, navrhovatelka pomíjí, že jí odkazované nerostné bohatství není jedinou hodnotou území kraje, která dle čl. 6 ZÚR PK vyžaduje ochrany. Přitom hned prvé dva body v čl. 6 ZÚR PK řeší ochranu přírody a ochranu krajiny, které rovněž musejí být územními plány respektovány. Podle názoru soudu je třeba podmínky (zásady) stanovené v jednotlivých bodech článku 6. ZÚR PK vykládat ve vzájemné souvislosti, resp. v kontextu celých ZÚR PK, zejména pak s přihlédnutím k prioritám a cílům stanoveným v článku 2. ZÚR PK (včetně požadavků na minimalizaci negativních dopadů hospodářského rozvoje zejména na životní prostředí dle bodu 2.2.

1. či na ochranu základní krajinné matrice, přirozené osy a dominant krajiny dle bodu 2.2.4.) a specifikům jednotlivých rozvojových oblastí dle čl. 3 ZÚR PK (pro posuzovaný případ je relevantní bod 3.3.2. upravující rozvojovou oblast Klatovy, který mezi úkoly pro územní plánování obcí zařadil požadavek chránit hodnoty krajinného typu kup a kuželů a usměrňovat využití území s ohledem na širší region, rozvoj rekreace a ochranu životního prostředí).

97. Navrhovatelkou akcentovaná ochrana nerostného bohatství, jak je upravena v bodu 6.4 ZÚR PK, skutečně stanovuje, že všechna zjištěná a předpokládaná ložiska nerostů jsou závazná pro územní plány jako přírodní hodnoty území a limity jejího využití. Tento požadavek ale napadený územní plán naplňuje, když chráněná ložisková území přítomná na řešeném území vymezuje a respektuje. Pokud jde o požadavek preferovat těžbu ložisek v plochách s vyřešenými nebo řešitelnými střety zájmů, a to v souladu s aktualizovanou regionální surovinovou politikou Plzeňského kraje, pak z tohoto požadavku, a to ani ve spojení s navrhovatelkou odkazovanými regionální a státní surovinovou politikou, nelze dovozovat, že by napadený územní plán musel navrhovatelce vytvořit podmínky pro těžbu na jí vlastněných pozemcích v k. ú. Petrovice nad Úhlavou. Bylo nespornou skutečností, že dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou, o který navrhovatelka dlouhodobě usiluje, nebyl stanoven, když příslušné řízení o stanovení dobývacího prostoru bylo nakonec zastaveno. Odpůrce (resp. pořizovatel napadeného územního plánu) tudíž zcela důvodně a legitimně konkrétní těžbu štěrkopísků již v napadeném územním plánu blíže neřešil.

98. Navíc ani navrhovatelkou odkazované konkrétní body Regionální surovinové politiky Plzeňského kraje z roku 2003 (SP PK) nesvědčí její argumentaci. V odkazovaných článcích 5.1.3. a 7.1.

2. SP PK je sice ve výčtu výhradních ložisek štěrkopísků uvedeno předmětné ložisko Petrovice nad Úhlavou, a to společně s ložisky Bystřice nad Úhlavou a Janovice nad Úhlavou, přičemž je tam ale obsaženo doporučení posoudit, těžba kterého ze tří uvedených ložisek by byla nejmenším zásahem do vodního zdroje a přírody a krajiny či do jiných zákonem chráněných zájmů, a dále doporučení v zájmu zajištění budoucí potřeby štěrkopísků v klatovské oblasti povolit využívání vybraného ložiska až po dotěžení štěrkopísků na lokalitě Bezděkov – Beňovy. Je–li navrhovatelkou odkazováno na Surovinovou politiku České republiky z roku 2017 (SP ČR), soud uvádí, že se nejedná o dokument, který by byl pro obec závazný při výkonu jejího práva uspořádat své územní poměry podle vlastních představ. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu je surovinová politika koncepční dokument schvalovaný vládou, který není právně závazný vůči jednotlivcům, respektive jeho právní závaznost vyplývá toliko z přímého odkazu právního předpisu na tento dokument, přičemž povaha a závaznost surovinové politiky je obdobná jako u politiky územního rozvoje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 4 As 33/2013 – 28). Právní předpisy upravující územní plánování přímo neodkazují na povinnost respektovat aktuální surovinovou politiku státu (navrhovatelka ostatně nic takového ani netvrdila). Navíc i navrhovatelkou předkládaná argumentace vycházející z SP ČR je spekulativní, neboť napadený územní plán respektuje chráněná ložisková území štěrkopísků a případnou těžbu zcela nevylučuje, když ji za stanovených podmínek připouští.

99. Z právě popsaných důvodů soud neshledal důvodnou ani námitku o rozporu s § 36 odst. 5 stavebního zákona pro domnělé nerespektování závazných ZÚR PK. Lze tudíž učinit další dílčí závěr, a to že napadený územní plán obstál i hlediska přezkumu zákonnosti jeho obsahu.

100. Posledním okruhem návrhových námitek byla namítaná nepřiměřenost regulace obsažené v napadeném územním plánu, kterou navrhovatelka vnímala jako faktické vyloučení těžby v chráněném ložiskovém území Petrovice nad Úhlavou, čímž mělo dojít k zásahu do jejích práv. S námitkou nepřiměřenosti uvedené regulace pak souvisí i navrhovatelkou namítané porušení jejích legitimních očekávání v souvislosti s pozemky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou, které do svého vlastnictví nabyla za účelem realizace těžby štěrkopísku.

101. Rozsah soudního přezkumu namítané nepřiměřenosti územní regulace těžební činnosti v napadeném územním plánu byl v posuzovaném případě limitován tím, že navrhovatelka byla v průběhu pořizování napadeného územního plánu pasivní, neboť proti regulaci funkčního využití jí vlastněných pozemků v k. ú. Petrovice nad Úhlavou nepodala včasné námitky. Navrhovatelka přitom ani netvrdila žádné objektivní důvody, které by jí v tom bránily, resp. žádné takové důvody ani nevyplynuly ze správního spisu.

102. V již citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2023, č. j. 7 As 232/2022 – 25, kasační soud rovněž poukázal na svou ustálenou judikaturu, dle které platí následující: „[…] proporcionalita přijatého řešení (pátý krok algoritmu) nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl–li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy. Pokud účastník mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti připravovanému řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili. Řízení před soudem totiž není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím patřičných nástrojů správního procesu (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ao 5/2011–43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010–247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29, ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35, nebo ve věci sp. zn. 7 As 188/2022). Praxi, podle níž v případě pasivních navrhovatelů přezkoumávají správní soudy pouze zákonnost v obecném smyslu, nikoliv však její aspekt spočívající v proporcionalitě přijatého řešení ve vztahu ke konkrétnímu pozemku, potvrdil i Ústavní soud, a to jak v nálezu ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1472/12 (N 211/71 SbNU 483), tak i v řadě odmítavých usnesení (ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 482/10, ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3800/11, ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 1055/19, či ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 97/19). […] Tyto závěry rozvíjí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29, podle něhož rozšířený senát otevřel cestu k soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili. Na důvodnost jejich návrhu má jejich procesní pasivita stále zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí–li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohli. Vyslovil ale také, že ke zrušení opatření obecné povahy však může soud přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře v přijaté změny. Závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy.“ (srov. body [24] a [26] cit. rozsudku).

103. Bylo tak namístě posoudit pouze to, zda v posuzovaném případě nebyly dány výjimečné důvody, pro které by bylo možné zrušit napadený územní plán i přes pasivitu navrhovatelky. Soud žádné porušení kogentních norem chránící zásadní veřejné zájmy v posuzovaném případě neshledal. Ačkoli se navrhovatelka v rámci své argumentace dovolává významného zájmu státu a společnosti na otevírání nových ložisek štěrkopísků v Plzeňském kraji, pak žádný takovýto veřejný zájem v posuzovaném případě prokázán nebyl. Naopak soud má za zřejmé, že navrhovatelka svým návrhem na zrušení napadeného územního plánu primárně sleduje své vlastní zájmy na realizaci těžební činnosti na jí vlastněných pozemcích, případně i jiných pozemcích v chráněném ložiskovém území Petrovice nad Úhlavou. To je nepochybně rovněž legitimní cíl, ovšem ten měl být navrhovatelkou řádně a včasně prosazován v průběhu přijímaní napadeného územního plánu. Pro úplnost soud i na tomto místě poukazuje na skutečnost, že napadený územní plán respektuje chráněná ložisková území na řešeném území a že případnou budoucí těžbu za jím stanovených podmínek zcela nevylučuje. Nelze tedy souhlasit s navrhovatelkou v tom, že by napadený územní plán navrhovatelce zcela znemožňoval využití jí vlastněných pozemků k těžbě štěrkopísku.

104. Soud v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 As 196/2016 – 133, dle kterého: „Z článku 7 Ústavy nelze, na rozdíl např. od obecného veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, dovodit paušální závěr o ústavně chráněném veřejném zájmu na těžbě vyhrazených nerostů. Stát jako vlastník těchto nerostů má pouze povinnost dbát o jejich šetrné využívání a respektovat tuto prioritu ve své vlastní činnosti (Bahýľová, L. a kol. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, s. 133). Na rozdíl od projektů, jejichž realizace spíše odpovídá hlediskům veřejného zájmu, jako například výstavba dopravní infrastruktury, především té dálniční (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, čj. 6 As 8/2010–23), výroba energie z obnovitelných zdrojů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2017, čj. 2 As 207/2016–46), či realizace protipovodňových opatření (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 5/2008–93, č. 1876/2009 Sb. NSS), je těžbu nerostů třeba považovat spíše za činnost, o jejímž přínosu z hlediska veřejného zájmu je možné polemizovat. Záležet bude například na významu nerostu coby strategické suroviny, aktuální surovinové politice státu či jejích společenských přínosech, např. v podobě vytvoření nových pracovních míst (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, čj. 10 As 2/2015–251).“. Soud k tomu doplňuje, že v posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by skutečně existoval veřejný zájem na tom, aby v současnosti či blízké budoucnosti byla zahájena těžba štěrkopísků na pozemcích navrhovatelky v k. ú. Petrovice nad Úhlavou. Ba naopak, stav v době vydání napadeného územního plánu byl takový, že navrhovatelkou zdůrazňovaný dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou (ani jiný dobývací prostor na území řešeném napadeným územním plánem) stanoven nebyl.

105. Pokud navrhovatelka namítala rozpor s Metodikou ÚSES, přičemž tuto námitku dávala do souvislosti s přiměřeností regulace obsažené v napadeném územním plánu, pak k tomu soud již pouze ve stručnosti uvádí, že žádný rozpor neshledal. Soud na tomto místě souhlasí s odpůrcem, že uvedená metodika neobsahuje výslovný zákaz umísťování ÚSES v plochách zjištěných ložisek nerostů.

106. Konečně pokud jde o namítané porušení legitimních očekávání navrhovatelky, která tvrdila, že dotčené pozemky nabyla do vlastnictví se záměrem na nich realizovat těžbu štěrkopísku, neboť se nacházejí v chráněném ložiskovém území a navrhovatelka dlouhodobě usiluje o stanovení dobývacího prostoru Bystřice nad Úhlavou, pak i v případě této námitky platí, že nebyla řádně uplatněna v procesu pořizování napadeného územního plánu. Jelikož se jedná o námitku svou povahou mířící do přezkumu opatření obecné povahy z hlediska jeho přiměřenosti, pak i v tomto případě je její uplatnění v rámci soudního přezkumu omezené tím, že ji navrhovatelka neuplatnila včasnými námitkami proti návrhu napadeného územního plánu. Soud na tomto místě opakovaně připomíná, že již v době veřejného projednání prvního návrhu napadeného územního plánu (květen 2021), jakož i vydání napadeného územního plánu (únor 2023), nebyl stanoven dobývací prostor Bystřice nad Úhlavou, od něhož navrhovatelka odvozuje své právo těžby na území řešeném napadeným územním plánem, když ke zrušení rozhodnutí o stanovení uvedeného dobývacího prostoru došlo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 7. 1. 2020. Navrhovatelce tak ani v době veřejného projednání návrhu napadeného územního plánu, ani v době jeho vydání nemohlo svědčit legitimní očekávání, že bude moci zahájit těžbu v dobývacím prostoru, o jehož stanovení usilovala. Odkazy navrhovatelky na proces EIA jsou v rámci soudního přezkumu napadeného územního plánu irelevantní, neboť svou povahou se jedná o zcela odlišné procesy. Navíc je třeba přisvědčit odpůrci, že souhlasné stanovisko EIA bylo vydáno v roce 2014 na dobu 5 let ode dne jeho vydání. Ačkoli navrhovatelka tvrdila, že má být jednáno o jeho prodloužení, nic bližšího neuvedla, resp. nic v tomto ohledu soudu nedoložila. V neposlední řadě je třeba zmínit i odpůrcem namítanou a doloženou skutečnost, že navrhovatelka dlouhodobě neúspěšně usilovala o povolení výjimky ze zákazů stanovených k ochraně zvláště chráněných živočichů dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přičemž udělení takovéto výjimky je jednou z nezbytných podmínek pro stanovení dobývacího prostoru, resp. následné žádosti o povolení těžby. I z těchto důvodů nelze přisvědčit argumentaci navrhovatelky o zásahu do jejích legitimních očekávání směrem k realizaci těžby na jí vlastněných pozemcích v k. ú. Petrovice nad Úhlavou.

107. Soud závěrem konstatuje, že své posouzení provedl i s přihlédnutím k obecným východiskům pro soudní přezkum územních plánů, jak je formulovala konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, tedy že (i) úkolem správního soudu není určovat, jak má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet regulaci území; dále že (ii) při hodnocení zákonnosti územním plánem přijatého řešení se soud musí řídit zásadou zdrženlivosti, neboť nepřiměřené zásahy soudní moci do rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci; a rovněž že (iii) ke zrušení namítané části opatření obecné povahy by měl soud přistoupit, pouze pokud by došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost přijatého řešení regulace daného území (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. 7 As 306/2020 – 45, resp. tam odkazovanou judikaturu).

108. V návaznosti na výše uvedené soud uzavírá, že žádnou z návrhových námitek neshledal důvodnou.

VII. Rozhodnutí soudu

109. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětný návrh navrhovatelky na zrušení napadeného územního plánu v plném rozsahu nedůvodným, předmětný návrh výrokem I. tohoto rozsudku zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

VIII. Náklady řízení

110. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. platí, že nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. V projednávané věci soud návrh na zrušení předmětného opatření obecné povahy jako nedůvodný zamítl. Odpůrce tak měl v dané věci plný úspěch. Vzhledem k tomu, že odpůrce žádné náklady řízení neuplatnil, soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Návrh na zrušení napadeného územního plánu III. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení napadeného územního plánu IV. Doplňující vyjádření a replika navrhovatelky V. Průběh řízení a soudní jednání VI. Posouzení věci soudem VII. Rozhodnutí soudu VIII. Náklady řízení