57 Co 104/2024 - 634

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [jméno žalovaného], narozený dne [datum narození žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o povolení nezbytné cesty v rozsahu služebnosti stezky a cesty k odvolání žalobce a žalovaných 1, 2 proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 1. 2024, č. j. 8 C 100/2016-553 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II mění takto: Žaloba, aby soud povolil za úplatu nezbytnou cestu jako pozemkovou služebnost stezky ve prospěch pozemků parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost o výměře 340 m2 a parc. č. st. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 57 m2, jehož součástí je stavba č. ev. [hodnota], to vše zapsáno v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobce, přes pozemky parc. č. st. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 537 m2, jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] a parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost o výměře 777 m2, oba zapsané v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] a přes pozemek parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost o výměře 4 767 m2, to vše zapsáno v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným [tituly před jménem]. [jméno FO], č. plánu [hodnota], se zamítá.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení 98 256 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se [adresa].

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2 na náhradě nákladů řízení 49 648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta D], advokáta se [adresa].

V. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu 18 262,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů odvolacího řízení 16 238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se [adresa].

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2 na náhradě nákladů odvolacího řízení 16 238 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta D], advokáta se [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud povolil nezbytnou cestu jako pozemkovou služebnost stezky ve prospěch pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. st. [hodnota], jehož součástí je stavba č. ev. [hodnota], to vše v k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobce, přes pozemky parc. č. st. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota], a parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], a přes pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem vyhotoveným [tituly před jménem]. [jméno FO], č. plánu [hodnota], který byl součástí tohoto rozsudku (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným 1 a 2 společně a nerozdílně úplatu za povolení práva nezbytné cesty ve výši 21 890 Kč (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal povolení provedení prací sloužících ke zřízení a udržení nezbytné cesty jako umělé (výrok III), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu 9 131,25 Kč na účet Okresního soudu ve [adresa] (výrok V) a konečně i žalovaným 1, 2 povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení státu 9 131,25 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku (výrok VI).

2. Rozsudkem okresního soudu ze dne 19. 4. 2018, č. j. 8 C 100/2016-189, bylo žalobě již jednou vyhověno a byla zřízena nezbytná cesta v podobě pozemkové služebnosti stezky za náhradu 15 000 Kč, toto rozhodnutí (ve výrocích I a II) bylo změněno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, č. j. 57 Co 296/2018-330, tak, že žaloba žalobce byla zamítnuta. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, č. j. 22 Cdo 3606/2020-381, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že bude na odvolacím soudu, aby znovu zvážil otázku existence spojení nemovitostí žalobce s veřejnou cestou, a to při zohlednění ustálených závěrů dovolacího soudu, podle kterých samotná skutečnost, že majitel sousedního pozemku po určitou dobu jeho užívání toleruje, nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení nezbytné cesty, neboť výprosa neposkytuje žadateli potřebnou právní jistotu spojení s veřejnou cestou; teprve poté, co odvolací soud případně vyloučí existenci spojení nemovitostí žalobce s veřejnou cestou, může se zabývat otázkou, zda povolení nezbytné cesty nebrání skutečnost, že si nedostatek přístupu způsobil sám žalobce, případně jeho právní předchůdci, přitom k zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Podmínkou obsaženou v § 1032 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, nýbrž především ta okolnost, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem. V případě, že odvolací soud dospěje k závěru, že nemovitosti žalobce nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou, přezkoumá znovu i okolnosti zavinění žalobce (případně jeho právních předchůdců) na takovém přístupovém nedostatku.

3. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 57 Co 296/2018-407, po doplněném dokazování zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně vyslovil závěr, že žalobce nemá dostatečné spojení s veřejnou cestou, neboť pěší přístup je po pozemcích jiných vlastníků. Je tak naplněna dikce § 1029 odst. 1 o. z. a nezbytnou cestu je možné zřídit. S ohledem na zjištěné okolnosti případu odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nelze odepřít nezbytnou cestu z důvodu, že si nedostatek přístupu způsobil hrubou nedbalostí či úmyslně a v důsledku toho zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Žalobce zdědil předmětné pozemky po svých prarodičích, kteří po celou dobu užívání chaty používali tzv. stezku, která vede od hlavní silnice, a v případě, že to bylo potřeba, jim právní předchůdci žalované umožnili přejezd přes jejich pozemek za účelem dopravy otopu, materiálu, atd. Uzavřel, že v době, kdy žalobce nabyl vlastnictví k předmětným pozemkům, vstoupil jako dědic do poměrů, které v místě fakticky panovaly. Žalobce se po nabytí vlastnictví snažil dohodnout s předchozími vlastníky i se žalovanou 1. Z jeho strany se z pohledu judikatury nemůže jednat o hrubou nedbalost či dokonce úmyslné jednání, v důsledku kterého by žalobce zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Naopak se jedná o situaci, v níž je absence přístupu objektivní skutečností a nabyvatel do této situace vstoupil [nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. II. ÚS 1587/20 (kdy rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, zatímco rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz)]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce užívá předmětnou nemovitost celoročně a vzhledem k jeho tvrzením o zdravotních problémech s páteří, které mu neumožňují chůzi na delší vzdálenosti a nošení těžkých břemen, odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby doplnil dokazování žalobcem navrženými důkazy a s ohledem na dostupnou judikaturu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009 a ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2667/2004) zvážil, zda je na místě zřízení práva cesty k obytnému domu či zřízení věcného břemene spočívajícího jen v právu chůze po přilehlém pozemku, stejně tak aby zvážil, zda žalobce má taková zdravotní omezení, která mu neumožňují řádně užívat předmětnou nemovitost, přitom při zvažování umělé cesty je nutno přihlížet ke zjištěným místním poměrům (s ohledem na závěry uvedené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009 nebo ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016). Poté, co okresní soud posoudí, zda jsou důvody pro zřízení nezbytné cesty buď ve stejném rozsahu jako v předchozím rozsudku okresního soudu nebo jsou dány důvody pro zřízení umělé nezbytné cesty, jak žádá žalobce, bude se zabývat odpovídající úplatou podle § 1030 o. z., k jejíž výši je možné dospět pouze na základě znaleckého posudku.

4. Okresní soud po doplnění dokazování vyšel ze závěru o skutkovém stavu, dle kterého je žalobce od roku 2009 vlastníkem pozemků parc. č. st. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rekreační chaty č. ev. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], které nabyl děděním po svých rodičích. Rekreační chata byla postavena někdy kolem roku 1970, k této nebyl nikdy v minulosti smluvně nebo rozhodnutím soudu zajištěn přístup po okolních pozemcích. K přístupu k ní, jakož i okolním chatám, byly bezesmluvně užívány okolní pozemky a přístupová pěší trasa vedla přes nezpevněné pozemky různých vlastníků a okolních chat od hlavní komunikace vedoucí po pozemku parc. č. [hodnota]. Poté, co zemřeli původní vlastníci pozemků parc. č. st. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] manželé [jméno FO], začal žalobce používat jako přístup ke svým nemovitostem pozemek parc. č. [hodnota] po trase, která vede z obecní komunikace parc. č. [hodnota] a je zachycena na fotografiích nacházejících se na č. l. 6 až 8 spisu, výjimečně pak i přes pozemek parc. č. st. [hodnota] v trase odpovídající geometrickému plánu [tituly před jménem]. [jméno FO] i fotografii na č. l. 40 spisu. V roce 2014, resp. 2015 se stala žalovaná 1 vlastníkem pozemků parc. č. st. [hodnota], parc. č. st. [hodnota] a dalších pozemků zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], kdy součástí pozemku parc. č. st. [hodnota] je rodinný dům a součástí pozemků parc. č. st. [hodnota] a parc. č. st. [hodnota], které žalovaná 1 rovněž nabyla do svého vlastnictví, jsou garáž, resp. hospodářská budova. Krátce poté, co žalovaná 1 nabyla k těmto pozemkům vlastnické právo, jí žalobce navrhl odkup části pozemků parc. č. st. [hodnota] a parc. č. [datum] v trase, která odpovídá geometrickému plánu [tituly před jménem]. [jméno FO], případně navrhl uzavření smlouvy o zřízení služebnosti představující právo stezky a cesty po těchto pozemcích. Žalovaná 1 s těmito návrhy nesouhlasila. V průběhu řízení byla od pozemku parc. č. [hodnota] oddělena část, která je nyní vedena jako parc. č. [hodnota], vlastníkem této parcely se stal nově žalovaný 2, vlastníkem parc. č. [hodnota] zůstala žalovaná 1. Dále okresní soud uzavřel, že žalobce trpí chronickým VAS bederním kořenovým syndromem L5 vlevo s velmi pokročilými degenerativními změnami. Jeho zdravotní stav je z toho důvodu dlouhodobě nepříznivý s nutnou chronickou opioidní medikací a vertobropathickým režimem bez zvedání či nošení těžkých břemen. Žalobce trpí bolestmi dolní části zad, místy nesnesitelnými, které jej omezují. K přípravě dříví na otop v jím obývané chatě, opravám této chaty či nošení těžších břemen k chatě, využívá pomoci jiných osob.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobce ve smyslu § 1029 odst. 1, 2 o. z. s tím, že pozemky v jeho vlastnictví nejsou spojeny s veřejnou cestou, pročež je nemůže řádně užívat. Žalobci nesvědčí žádné právo přístupu z veřejné komunikace na své pozemky a podle ustanovení § 1029 odst. 1 o. z. může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Na jeho pozemky je možno od veřejné cesty dojít (nikoliv však dojet motorovými vozidly) přes různé pozemky. Dle názoru okresního soudu je pouze jediná trasa, kterou lze dojít z veřejné cesty k pozemkům žalobce při akceptování zásad uvedených v § 1029 odst. 2 o. z., tedy s co nejmenšími náklady a co nejmenším zatížením, aniž by bylo zasahováno do vlastnického práva většího množství vlastníků nemovitostí, a to trasa vedoucí přes pozemky parc. č. st. [hodnota] a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované 1 a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaného 2 při hranici s pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO]. Trasy, kterou ve svém posledním vyjádření navrhovala žalovaná 1, i trasa kterou žalobce v současné době používá, vede přes řadu pozemků různých vlastníků, v bezprostřední blízkosti staveb na nich zřízených, a pokud by bylo právo cesty zřízeno po těchto pozemcích, došlo by k mnohem více výraznějšímu zásahu do těchto pozemků a mnohem většímu obtěžování širšího počtu vlastníků. Rovněž jiná trasa, kterou žalobce v minulosti užíval, vedoucí pouze po pozemku parc. č. [hodnota] a nyní i parc. č. [hodnota], okolo domu č. p. [hodnota] a hospodářské budovy (jak je naznačeno vychozenou stezkou na fotografiích založených ve spise na č. l. 6 až 8), mnohem více zatěžuje předmětný pozemek než trasa výše zmíněná, když jednak jde o cestu delší, jednak tato trasa protíná pozemek parc. č. [hodnota] téměř uprostřed, takže zatěžuje využívání tohoto pozemku mnohem více než trasa, kterou navrhoval žalobce. Navíc tuto cestu by bylo obtížné po vytyčení v geometrickém plánu sledovat v terénu tak, aby v budoucnu nedocházelo mezi vlastníky zatížených pozemků a vlastníky pozemků panujících ke sporům, kudy cesta či stezka vede, na rozdíl od cesty, která je po celé trase vázána na hranici konkrétního (v tomto případě sousedního) pozemku. Soud prvního stupně proto učinil závěr, že jsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty, a to v trase přes pozemky parc. č. st. [hodnota], parc. č. [hodnota] a [hodnota], která začíná od hranice pozemku parc. č. st. [hodnota] s pozemkem parc. č. [hodnota] a pozemkem parc. č. [hodnota] tak, jak je vyznačeno v geometrickém plánu [tituly před jménem]. [jméno FO], který je nedílnou přílohou rozsudku. Byť tento geometrický plán (s ohledem na datum jeho vyhotovení) nerespektuje vznik pozemku parc. č. [hodnota], je z něj zcela jasně patrno, kudy a v jaké šíři trasa služebnosti vede, pročež jej lze v řízení použít. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že v daném případě povolení cesty jako služebnosti bude nejvhodnější. Při stanovení rozsahu nezbytné cesty přihlížel zejména k tomu, že zmiňované pozemky a na nich stojící rekreační chata č. ev. [hodnota], byly vždy od samého počátku užívány k rekreaci. Vlastníci těchto nemovitostí, stejně jako okolních rekreačních chat, byli srozuměni s tím, že k chatám není přístup motorovými vozidly a k naplnění účelu rekreace byla vždy používána pěší stezka. To, že žalobce se rozhodl v rekreační chatě bydlet trvale, aniž by měl k nemovitosti zřízenu cestu pro dopravu motorovými vozidly, musí jít jednoznačně k jeho tíži. Z toho důvodu soud rozhodl o povolení nezbytné cesty přes uvedené pozemky ve vlastnictví žalovaných 1, 2 jako služebnosti stezky ve smyslu § 1274 o. z., kterou je založeno právo pro vlastníka pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa] po této chodit nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přecházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Pro naplnění tohoto práva dle soudu postačuje stezka o šíři 1 m, která umožní i dopravu potřebného materiálu a nářadí na opravy, neboť tento materiál a nářadí, lze přenést či převézt vozíkem poháněným lidskou silou od veřejné komunikace na pozemek žalobce. Soud prvního stupně zohlednil, že žalobce trpí chronickým onemocněním zad, nelze však přehlédnout, že současně vlastní další tři byty, které mu umožnují pohodlné bydlení, při kterém by ho jeho onemocnění nelimitovalo. Přesto se rozhodl trvale bydlet v chatě určené k rekreaci, zejména mimo zimní období s komplikovaným pěším přístupem přes cizí pozemky, což soud vyhodnotil jako jeho hrubou nedbalost, pro kterou nepřistoupil ke zřízení služebnosti ve formě cesty průjezdné motorovými vozidly, neboť měl současně za to, že zřízením služebnosti cesty umělé, určené k průjezdu motorovými vozidly, by škoda na zatížených nemovitostech převýšila výrazně výhodu získanou žalobcem. V rámci úvahy o co nejmenší obtěžování a zasažení služebného pozemku, se zabýval i tím, zda jde o prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, přičemž vyšel ze situace, která zde byla na počátku soudního řízení a v době ohledání na místě samém, kdy situace v terénu byla taková, že nic nebránilo volnému průchodu (vyjma nutnosti vcházet na pozemek parc. č. [hodnota] zřízenou dřevěnou branou) po trase, která je vyznačena v geometrickém plánu. Až poté, kdy bylo žalovaným 1, 2 známo stanovisko soudu ohledně nejvhodnější trasy, začali žalovaní se stavbou oplocení, vodních jezírek a umístěním okrasných dřevin, které předmětnou trasu protínají, což soud vyhodnotil jako účelové jednání vedoucí k zabránění zřízení této nezbytné cesty v dané trase. Ani snaha o oplocení nemusí bránit realizaci práva cesty, kdy v tomto oplocení lze bez výraznějších nákladů zřídit branku tak, aby stezka byla průchodná, po odstranění okrasných keřů a vyřešení přechodu vodní plochy. Při stanovení náhrady za zřízení práva nezbytné cesty soud vyšel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem]. [jméno FO] a stanovil úplatu za nezbytnou cestu včetně odčinění újmy částkou 21 890 Kč, která odpovídá obvyklé ceně pozemkové služebnosti stezky v daném čase a místě. Při jejím stanovení znalkyně vycházela i z toho, že zatíženou část pozemku, nebudou moci žalovaní užívat k zamýšleným účelům. Protože nebyl shledán důvod pro zřízení nezbytné cesty v rozsahu navrhovaném žalobcem a k účelu stezky nebylo nutno zřizovat cestu novou, byl současně zamítnut návrh na povolení provedení prací sloužících ke zřízení a udržení nezbytné cesty jako umělé.

6. Rozsudek napadli odvoláním jak žalobce, tak žalovaní 1, 2.

7. Žalobce zaměřil odvolání do všech výroků rozsudku a domáhal se jeho změny tak, aby byla nezbytná cesta zřízená jako pozemková služebnost stezky a cesty pro průjezd všemi motorovými a nemotorovými vozidly s povinností žalobce uhradit žalovaným úplatu za povolení práva nezbytné cesty v přiměřené výši, současně, aby bylo povoleno provedení prací sloužících ke zřízení a udržení nezbytné cesty jako umělé, když okresní soud rozhodl nesprávně o rozsahu služebnosti. Podle závěrů soudu není pochyb o tom, že nemovitosti žalobce nejsou spojeny s veřejnou cestou a nelze je řádně užívat, pročež žádost žalobce, aby mu byla povolena za náhradu nezbytná cesta přes pozemky souseda, je oprávněná. Je správný i jeho závěr o tom, že jediná vhodná trasa vede přes pozemky žalovaných, že jiné trasy by vedly k výraznějším zásahům do pozemků a k mnohem většímu obtěžování většího množství vlastníků. Správný je i jeho závěr o tom, že si žalobce nezpůsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně a že jakékoliv překážky vzniklé na této trase způsobili žalovaní 1, 2 zcela úmyslně až poté, kdy v průběhu řízení vyšla najevo nejvhodnější trasa. Soud se však řádně nevypořádal s rozsahem práva nezbytné cesty. Žalobce již dlouhodobě své nemovitosti užívá k trvalému bydlení po celý rok, tyto opouští pouze krátkodobě a bez zřízení práva cesty i pro příjezd motorovými či nemotorovými vozidly není schopen tyto řádně užívat. Zdůraznil, že trpí závažným chronickým onemocněním zad, které jej výrazně omezuje při údržbě, opravách, přípravě otopu, jehož zajištění by bylo vyžadováno i v případě, kdy nemovitosti by byly užívány pouze k rekreačním účelům. Také jakékoliv zásadnější odborné opravy nemovitosti (např. oprava střechy, která je v havarijním stavu) jsou v současné situaci zcela vyloučeny, neboť řemeslné firmy po zjištění nemožnosti příjezdu k nemovitosti opakovaně odmítly práci provést. Taktéž je nemyslitelné, aby žalobce vozil v malém, lidskou silou poháněném vozíku, otop a jakékoliv jiné těžší a rozměrnější materiály či zařízení (např. nový bojler, kotel, plastová okna či dveře apod.), stejně jako vybavení běžné domácnosti (např. pračka, lednička či sporák). Průchod prostorem ohraničeným šířkou cca 110 cm osobou silnější postavy, která v rukou nese tašky, je velmi komplikovaný a dochází k soustavnému kontaktu s plotem. Příjezd k jeho nemovitostem je nutný rovněž pro zajištění příjezdu vozidel integrovaného záchranného systému. Požadavky žalobce nelze hodnotit jako nepřiměřené, umožňující mu nadstandartní, komfortní užívání. Pouhé právo chůze po přilehlém pozemku lze určit pouze v případech výjimečných a za situace, kdy vlastník stavby má zajištěn příjezd motorovými vozidly na krátkou, několikametrovou vzdálenost ke vchodu jeho domu. V daném případě však vzdálenost od nejbližší veřejné komunikace k hranici jeho pozemku činí 69 m. Podle něj škoda na nemovité věci žalovaných v žádném případě nepřevyšuje výhodu nezbytné cesty, žalobce je připraven jejich újmu kompenzovat úhradou odpovídající finanční částky. Část pozemků žalovaných, přes které by služebnost měla být v žalobcem navrhovaném rozsahu vedena (cca 340 m2), fakticky tvoří jen nepatrnou část (cca 5,5 %) z celkové výměry pozemků žalovaných. K alternativním trasám navržených žalovanými uvedl, že druhá varianta by byla minimálně čtyřikrát delší než trasa navržená žalobcem, vedla by v těsné blízkosti budov a dotkla by se mnohem většího počtu osob (došlo by k zásahu do práv dalších 15 spoluvlastníků nemovitostí), navíc by bylo nutno přístupovou cestu napojit ze silnice III. třídy, což je možno realizovat pouze se souhlasem [právnická osoba] a Policie ČR, kdy s ohledem na rozhledové podmínky a profil stoupání této silnice lze o možnosti napojení přístupové cesty na tuto silnici pochybovat. Pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] jsou navíc vedeny jako lesní pozemky, pročež by s případným umístěním cesty na nich musel předem souhlasit příslušný orgán státní správy lesů. Dále zpochybnil, že by [jméno FO], jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota], nabídl možnost pomoci při vybudování cesty.

8. Žalovaní 1, 2 ve svém odvolání navrhli změnu rozsudku okresního soudu tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Zřízení nezbytné cesty je velkým zásahem do jejich vlastnického práva. Pozemek parc. č. [hodnota] je v části, v níž má být zatížen služebností, pozemkem stavebním, a v případě, že přes něj bude zřízena nezbytná cesta, dojde ke značnému poklesu jeho hodnoty, což měl okresní soud při svém rozhodování vzít v potaz, když hodnotil omezení vlastníků pozemků v rámci jednotlivých navrhovaných tras. Pokud okresní soud uvedl, že žalovaná započala se stavbou oplocení, vodních jezírek a umístěním okrasných dřevin až poté, kdy jí bylo známo stanovisko soudu ohledně nejvhodnější trasy, nevzal v potaz skutečnost, že pozemek žalované byl vždy oplocen, při koupi nemovitosti žalovanou zbyly z původního oplocení sloupky a pletivo, žalovaná provedla výsadbu okrasných keřů a započala s obnovou původního oplocení dvora/zahrady, když její vlastnické právo nebylo žádným způsobem omezeno. Neexistuje žádný předpis, který by jí po zahájení tohoto typu soudního řízení zakazoval jakkoliv nakládat se svým pozemkem. Stanovisko soudu nebo jeho předběžný názor nejsou právně závazné. Při soudním sporu trvajícím téměř 8 let nelze očekávat, že v průběhu řízení nedojde k nějakým změnám na pozemcích, které znemožní vedení nezbytné cesty trasou, která byla navržena při podání žaloby. Soud uznal, že nezbytná cesta aktuálně není průchodná a nemůže sloužit svému účelu, je nutné, aby žalovaní nesli další náklady, se kterými v rozsudku vůbec nepočítá, neřeší, jak má dojít k přechodu vodních ploch, pouze konstatuje, že je třeba přechod „vyřešit“. Stejně tak opomíjí, že odstraněním okrasných dřevin dojde k poklesu subjektivně vnímané kvality zatížených pozemků žalovanými, když okrasné dřeviny jejich pozemky zkrášlují a dělají jim radost. Zásadním však je, že pozemek parc. č. [hodnota] a pozemek parc. č. [hodnota] tvoří jednotný funkční celek s ostatními pozemky, jedná se o dvůr/zahradu, který je součástí domu a přilehlého nádvoří. Narušení celistvosti předmětných pozemků není pro žalovanou 1 přípustné, jde o zásah do soukromí a bezpečnosti rodiny. Je nemyslitelné, aby žalobce, jako cizí člověk, měl přístup na dvůr. Žalovaná 1 chová dva psy, kteří by pro žalobce představovali bezpečnostní riziko. Posunutím oplocení za metrový pás nezbytné cesty by představovalo pro oba žalované neúměrné náklady a části pozemků tvořící tento pás by pro žalované ztratily jakýkoli smysl. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1274/2003, 22 Cdo 1171/2016 a 22 Cdo 1593/2007, podle nichž nezbytnou cestu nelze povolit přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup; jedná se např. o prostor tvořící uzavřený celek s budovou, také je to prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob; za výjimku judikatura považuje nezbytnou cestu vedoucí podjezdem pod stavbou. Soud se nedostatečně zabýval alternativními stezkami navrhovanými žalovanými, když pouze uvedl, že by došlo k mnohem většímu obtěžování většího množství vlastníků a k výraznějšímu zásahu do těchto pozemků. Tyto trasy jsou přitom vhodnější zejména proto, že jsou méně svažité a pro žalobce s ohledem na jeho zdravotní stav přístupnější. Je pravdou, že tyto trasy vedou v blízkosti staveb, nicméně všechny tyto stavby slouží k rekreačním účelům a jejich vlastníci je užívají jen sezónně pár dní v roce. Reálně by omezení vlastnického práva a práva pozemky užívat bylo daleko nižší než u pozemků žalovaných, kteří ve stavbě, jež stojí na jednom z pozemků, přes který má nezbytná cesta vést, trvale bydlí. Sám žalobce vedle toho připouští, že předmětné pozemky žalovaných jsou extrémně zamokřené, trasa je svažitá, a že je tato cesta neprůchozí bez dalších úprav. V rámci odvolacího řízení opětovně navrhli tři alternativní trasy, kdy první z nich by vedla přes pozemek parc. č. [hodnota] (vlastník p. [jméno FO], na kterém se nachází cesta zpevněná štěrkem) k pozemku parc. č. [hodnota] a dále přes parc. č. [hodnota] (tři spoluvlastníci, přičemž jedním z nich je bratr žalobce), dále přes parc. č. [hodnota] (vlastník p. [jméno FO]) a následně přes parc. č. [hodnota] (vlastněný bratrem žalobce) až na pozemek žalobce parc. č. [hodnota]. Druhá alternativa by vedla přes parc. č. [hodnota] (vlastník p. [jméno FO]), parc. č. [hodnota] (spoluvlastník bratr žalobce) a následně, stejně jako první navrhovaná cesta, přes pozemky parc. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota] až na parc. č. [hodnota]. Třetí varianta by vedla přes pozemek parc. č. [hodnota] (vlastník p. [jméno FO]), dále po hranici parc. č. [hodnota] a následně opět přes pozemek parc. č. [hodnota] (vlastněný bratrem žalobce) až na parc. č. [hodnota]. Všechny takto navrhované trasy vedou výlučně přes pozemky sloužící k rekreaci jejich vlastníků a jsou těmito užívány pouze několik dní v roce, navíc mají mnohem nižší výškové převýšení než trasa navrhovaná žalobcem.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalovaných 1, 2 důvodné je.

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

11. Skutkové závěry soudu prvního stupně ve vztahu k tomu, že žalobce nemá přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty, který si nezpůsobil sám hrubou nedbalostí či úmyslně, pročež jeho nemovitosti nelze řádně užívat, stejně jako jeho závěr o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce, odvolací soud považuje za zcela správné, s tím, že soud prvního stupně z těchto vyvodil i odpovídající právní závěry, na něž je možno pro stručnost odkázat (body 28 a 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Ostatně zčásti k těmto závěrům (s výjimkou zjištění o zdravotním stavu žalobce) odvolací soud dospěl již ve svém zrušujícím usnesení ze dne 12. 5. 2022, kdy i na odůvodnění tohoto usnesení je možno odkázat, neboť v tomto směru se na právním názoru odvolacího soudu ničeho nezměnilo.

12. Pro úplnost má však odvolací soud za nutné zdůraznit, že pokud žalobce své odvolání zakládá na nedostatečném rozsahu povolení nezbytné cesty ve formě stezky a v této souvislosti mimo jiné poukazuje na nemožnost provádění rozsáhlejších oprav a rekonstrukce rekreační chaty, institut nezbytné cesty k tomuto neslouží, neboť na tyto situace dopadá § 1022 o. z. Stejně tak, pokud argumentoval tím, že na jeho pozemky se v případě potřeby nemají jak dostat vozidla záchranné služby, hasičů, policie apod., důvodem pro zřízení nezbytné cesty není sama o sobě potřeba umožnit vjezd složkám integrovaného záchranného systému (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009), které mají v nezbytných případech zajištěn příjezd přes cizí pozemky na základě zákona (např. § 27 zákona č. 239/2000 Sb., § 19 a násl. zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů).

13. S ohledem na vývoj rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i námitky žalovaných vznesené po vyhlášení výše citovaného zrušujícího usnesení se odvolací soud nově zabýval otázkou vhodnosti nezbytné cesty přes pozemky, přes které byla žalobcem navrhována, jakož i jinými možnými variantami přístupu k jeho nemovitostem. Dovolací soud totiž ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 465/2018, vyslovil, že „připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Zákon nestanoví výslovně kritéria pro posouzení toho, jaká varianta je méně zatěžující a tudíž přiměřenější. Je třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit, a míru rušení jeho vlastníka. Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem, při existenci více přibližně rovnocenných variant by však neměla být volena ta, která by umožňovala užívat cestu jen s většími obtížemi. Pokud soud dospěje k závěru, že nejvhodnější by bylo zřídit nezbytnou cestu přes pozemky jiného vlastníka, resp. jiných vlastníků, než žalobce navrhuje, žalobu zamítne.“ 14. Soud prvního stupně se vhodností zřizované nezbytné cesty ve srovnání s jinými do úvahy přicházejícími alternativami zaobíral v bodě 28 odůvodnění rozsudku, kdy konstatoval, že trasy navrhované v řízení před soudem prvního stupně žalovanými, jakož i trasa žalobcem v současné době využívána, vede přes řadu pozemků různých vlastníků, v bezprostřední blízkosti staveb na nich zřízených, a pokud by na těchto pozemcích bylo zřízeno právo cesty, došlo by k mnohem více výraznějšímu zásahu do těchto pozemků a mnohem většímu obtěžování širšího počtu vlastníků.

15. Odvolací soud za účelem ověření těchto závěrů o nejvhodnějším přístupu k nemovitostem žalobce provedl nové ohledání místa samého, v rámci něhož prověřil nejen žalobcův návrh nezbytné cesty, ale i všechny varianty navrhované žalovanými, přičemž má za to, že se závěry soudu prvního stupně o nejvhodnější variantě není možno souhlasit. Dospěl totiž k jednoznačnému závěru, že jako nejvhodnější varianta přístupové cesty z veřejné komunikace k nemovitosti žalovaného se jeví přístup přes pozemek parc. č. [hodnota] ve vlastnictví [jméno FO], kdy tato parcela je již v současné době z velké části jako přístupová cesta k rekreační chatě p. [jméno FO] využívaná a za tím účelem je i zčásti zhutněná a zpevněná, následně by přístupová trasa vedla po hranici pozemků parc. č. [hodnota] a [hodnota] a konečně přes parc. č. [hodnota] ve vlastnictví manželů [jméno FO] v místě, kde již je tato parcela zúžena ve prospěch parc. č. [hodnota], až k hranici s pozemkem žalobce parc. č. [hodnota]. Tato varianta přístupu se soudu jeví jako nejvhodnější zejména proto, že by ve skutečnosti daleko méně zasahovala do práv ostatních vlastníků, neboť pozemek parc. č. [hodnota] již je za účelem příjezdu z velké části využíván, zásahy a případné terénní úpravy, které by pro zřízení přístupu tímto způsobem byly nutné, se jeví jako daleko méně nákladné a problematické než v rámci původní varianty navrhované žalobcem (zřízení 2 plotových branek bez nutnosti dalších terénních úprav). Takto dotčené pozemky nejsou ani zamokřeny, jsou daleko méně svažité než pozemky žalovaných, jsou využívány ve zbytku jako zahrada [kdy v případě pozemku parc. č. [hodnota] je tato umístěna za domem manželů [jméno FO] a [jméno FO], netvoří dvůr tohoto domu (jako v případě žalobkyně), je pouze velmi stroze osázena ovocnými stromy, jinak pokryta trávou]. U parc. č. [hodnota] je významné i to, že byť prostor kolem chaty na parc. č. st. [hodnota] není nijak rozlehlý, jde o budovu užívanou toliko k rekreačním účelům několikrát do roka a jediným problémovým aspektem je, že rodina vlastníka pozemku parc. č. [hodnota] chová psy, kteří mohou být agresivní (nicméně tento problém je i u žalované 1, která rovněž psy chová). Tyto právně významné skutečnosti byly odvolacím soudem zjištěny rovněž z výslechu [jméno FO] a [jméno FO].

16. Odvolací soud vedle toho jako možnou variantu přístupu z veřejné komunikace zcela nevyloučil ani žalobcem navrhovaný přístup kolem oplocení mezi pozemky parc. č. st. [hodnota] a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalovaných 1, 2 a pozemky parc. č. [hodnota] a [hodnota] ve vlastnictví manželů [jméno FO]. Nicméně v rámci odvolacího řízení učinily strany sporu u jednání dne 26. 9. 2024 nesporným, že stávající plot mezi pozemky žalovaných 1, 2 a manželů [jméno FO] nevede ve skutečné vlastnické hranici, tento plot je posunut směrem do pozemků manželů [jméno FO]. Odvolací soud má za to, že pokud by tedy měl být přístup zřízen tímto způsobem, jako daleko vhodnější varianta by se jevil přístup ihned vedle stávajícího oplocení, který by však nutně zasahoval i do pozemků parc. č. [hodnota] a [hodnota], pročež přístup přes pozemky toliko žalovaných 1, 2 není a nemůže být variantou nejvhodnější. Jak vyslovil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, otázka průběhu hranic mezi pozemky je otázkou skutkovou, nikoli právní. Za situace, kdy tato skutková otázka nebyla v řízení sporná, navíc i svědek [jméno FO] v řízení potvrdil, že oplocení skutečně vystavěl vědomě nikoli ve vlastnické hranici, nýbrž s odskokem několika desítek centimetrů již na svých pozemcích, má odvolací soud za to, že je možno učinit jednoznačný skutkový závěr o průběhu hranic mezi dotčenými pozemky, aniž by v tomto směru bylo namístě provádět jakékoliv dokazování.

17. V rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2090/2020, Nejvyšší soud v návaznosti na výše citované rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 465/2018 dále vyslovil, že „pokud soud v řízení o povolení nezbytné cesty dospěje k závěru, že nejvhodnější by bylo zřídit nezbytnou cestu přes pozemek jiného vlastníka, resp. jiných vlastníků, než žalobce navrhuje, a tento vlastník současně není účastníkem řízení na straně žalované, má být z tohoto důvodu žaloba zamítnuta, nicméně je třeba vzít v úvahu i možné důsledky tohoto zamítnutí pro případné další procesní kroky žalobce. Tím, že soud označí variantu nezbytné cesty přes pozemek jiného vlastníka, který se daného řízení neúčastnil, jako nejvhodnější, vytváří v žadateli o nezbytnou cestu legitimní očekávání, že mu nezbytná cesta přes pozemek tohoto vlastníka bude povolena, a tedy že v případném nově zahájeném řízení proti tomuto vlastníku bude s podanou žalobou úspěšný. Pokud by tomu tak nebylo, vedlo by to k neudržitelným důsledkům, jestliže by nezbytná cesta žadateli nebyla povolena ani v dalším řízení vůči jinému vlastníku, ačkoliv v prvním řízení soud při zamítnutí žaloby vyvolal v žadateli zřetelné očekávání, že přes jiné pozemky jiného vlastníka bude žaloba na povolení nezbytné cesty úspěšná. Žadatel o nezbytnou cestu by tak byl vystaven situaci, že i přes dva fakticky možné přístupy přes pozemky různých vlastníků nemá povolenu nezbytnou cestu ani v jednom případě. Ve vztahu k prvnímu řízení by po zamítnutí žaloby v řízení druhém musel zvažovat buď podání žaloby na obnovu řízení s argumentem, že zamítnutí žaloby v druhém řízení je důvodem pro obnovu řízení prvního, nebo argumentovat, že právě zamítnutím žaloby v řízení druhém je odklizena překážka věci pravomocně rozhodnuté v prvním řízení pro změnu poměrů spočívající opětovně v neúspěšném výsledku druhého řízení. Dovolací soud pak především zdůrazňuje, že výsledek prvního řízení, v němž došlo k zamítnutí žaloby, není právně závazný pro vlastníka pozemků, ve vztahu, ke kterým byl soudem učiněn závěr o vhodnosti povolení nezbytné cesty (§ 159a odst. 1, 4 o. s. ř.) již z toho důvodu, že účastníkem tohoto řízení nebyl. Nelze mu proto upřít právo bránit se povolení nezbytné cesty argumentací, která v prvním řízení nevyšla najevo právě pro absenci jeho účastenství, neboť závěr o nepovolení nezbytné cesty zpravidla odráží pouze informace, které vyšly najevo v prvním řízení. V průběhu dalšího řízení by mohly vyjít najevo skutečnosti, které soud v předchozím řízení nezjišťoval a v řadě případů ani zjišťovat nemohl, avšak které by zásadním způsobem povolení nezbytné cesty právě přes tento pozemek bránily (kupříkladu by bylo zjištěno, že vlastník pozemku má již zpracovaný projekt a hodlá na daném pozemku začít stavět). V této souvislosti nelze přehlédnout, že pokud by taková argumentace soudu v prvním řízení známa byla, mohlo by to vést právě k závěru o vyhovění žalobě přes pozemky účastníka, vůči kterému první žaloba směřovala. Je proto zřejmé, že zamítnutí žaloby v prvním řízení s argumentací naznačující povolení nezbytné cesty přes jiný pozemek musí být spojeno s minimalizací rizik pro žadatele o povolení nezbytné cesty. Jestliže by soud žadateli o nezbytnou cestu naznačil (i v rámci předvídatelnosti rozhodnutí a zabránění vydání tzv. překvapivého rozhodnutí), že uvažuje o vhodnosti vedení nezbytné cesty přes pozemek jiného vlastníka, který účastníkem řízení není, má žadatel o nezbytnou cestu procesní možnost podat žalobu o povolení nezbytné cesty i přes pozemky tohoto vlastníka proti tomuto vlastníku a požádat soud o spojení obou věcí ke společnému řízení a projednání (§ 112 odst. 1 o. s. ř.). V této souvislosti dovolací soud dodává, že samotné dokazování zaměřené i na pozemky, které patří osobě, jež účastníkem řízení není, sice může žadateli o nezbytnou cestu do jisté míry naznačovat, že soud může zvažovat vhodnost nezbytné cesty i přes tyto pozemky, bez dalšího však není spojeno se závěrem, že tomu tak skutečně je ve směru, že nezbytnou cestu přes tyto pozemky považuje za vhodnější, protože tuto informaci žadatel o nezbytnou cestu zpravidla získá až vyhlášením rozhodnutí soudu. To platí tím spíše, jestliže soud prvního stupně žalobě vyhoví a k závěru o vhodnosti povolení nezbytné cesty přes pozemky jiného vlastníka dospěje až odvolací soud v odvolacím řízení. V souladu s obecným požadavkem na předvídatelnost soudního rozhodnutí je pak požadavek, aby soud žadateli o nezbytnou cestu sdělil, že bude zvažovat vhodnost vedení nezbytné cesty i přes pozemky jiného vlastníka než žalovaného, a to tím spíše, jestliže se ani žalovaný v řízení poukazem na vhodnost nezbytné cesty přes pozemky jiného vlastníka nebrání. Právě sdělení takového možného postupu přenáší do jisté míry odpovědnost za celkové řešení nezbytné cesty i na samotného žadatele o povolení nezbytné cesty tím, že může v řízení argumentovat, proč přes tyto pozemky nelze nezbytnou cestu povolit. I jeho možnosti argumentace jsou však omezené, protože vlastníkem těchto pozemků není a zpravidla mu nejsou známy informace a argumenty, kterými by se mohl bránit povolení nezbytné cesty sám jejich vlastník. Jako žádoucí procesní postup proto přichází do úvahy již výše naznačené podání další žaloby proti vlastníkovi jiných pozemků, ve vztahu k nimž soud zvažuje vhodnost povolení nezbytné cesty, případně alespoň zjištění stanoviska vlastníka těchto pozemků k možnému povolení nezbytné cesty v rámci probíhajícího řízení.“ 18. Odvolací soud má za to, že v souladu s tímto rozhodnutím Nejvyššího soud dostál v řízení svým povinnostem upozornit žalobce i dotčené vlastníky pozemků na tyto jím výše zamýšlené vhodné varianty a naplnil obecný požadavek na předvídatelnost soudního rozhodnutí, když v řízení vyslechl jak jednoho z vlastníků (manželů v režimu společného jmění) pozemků [hodnota] [jméno FO], tak matku nezl. [jméno FO] (vlastníka pozemků parc. č. [hodnota]) [tituly před jménem]. [jméno FO], jako jeho zákonnou zástupkyni, a tímto způsobem zjistil jejich stanovisko k této možné vhodné variantě, přičemž byť bylo v případě obou zcela negativní, nebyla zjištěna existence žádných takových důvodů či překážek, pro které by se případné zřízení nezbytné cesty přes tyto pozemky mohlo stát nerealizovatelným. Jak totiž vyslovil Nejvyšší soud dále v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2090/2020, vlastníkům pozemků, kteří účastníkem tohoto řízení nejsou, se stalo známým, že se uvažuje o vedení nezbytné cesty i přes jejich pozemky a v jejich zájmu je, aby veškeré námitky uplatnili již v této fázi řízení a nikoliv až v případném dalším řízení, které by žadatel o nezbytnou cestu proti nim zahájil. Byť žádný z dotčených vlastníků s průchodem přes dané pozemky nesouhlasil, jejich námitky vůči vhodnosti povolení nezbytné cesty nebyly takového rázu, aby mohly oslabit legitimní očekávání žadatele o nezbytnou cestu na jejím povolení v dalším řízení vedeném proti nezl. [jméno FO] a manželů [jméno FO], případně proti žalovaným 1, 2 a manželům [jméno FO] současně. Odvolací soud dal rovněž žalobci i žalovaným 1, 2 v řízení prostor k argumentaci k této možné vhodné variantě žalovaní 1, 2 nadále nesouhlasili s vedením nezbytné cesty přes jejich pozemky, neboť jde o uzavřený prostor, který užívá zejména žalovaná 1 jako dvůr, jako jednotný celek, prakticky by se musela nezbytná cesta z jejich strany oplotit a tím by ztratili jakoukoliv možnost tuto část svého pozemku užívat, navíc v části je tento přístup podmáčen a vyžádal by si značné terénní úpravy; naopak přístup přes pozemky [jméno FO] a manželů [jméno FO] považoval za variantu nejvhodnější. Žalobce k těmto navrhovaným variantám uvedl, že pakliže by měly být nezbytnou cestou dotčeny nejen pozemky žalovaných, ale i manželů [jméno FO], není postaveno zcela na jisto, kudy vlastnická hranice vede, vede-li mimo stávající plot, žalobce nemůže v odvolacím řízení navrhnout přistoupení účastníka a je na místě rozhodnutí zrušit a věc vrátit okresnímu soudu s poučením žalobce, aby učinil kroky k zajištění dostatku pasivní legitimace. Varianta přístupu po pozemcích parc. č. [hodnota] ve vlastnictví [jméno FO] a parc. č. [hodnota] ve vlastnictví manželů [jméno FO] není podle žalobce vhodná s ohledem na co nejmenší zatížení povinných pozemků. Žalobci by tato varianta vyhovovala, nenavrhl ji však proto, že by touto došlo k naprostému oddělení pozemku parc. č. [hodnota], který je užíván jako zcelený jednotný prostor a zřízením nezbytné cesty by došlo k jeho rozdělení. Vlastníci dotčených pozemků by tak byli omezeni v daleko větší míře.

19. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že v obou možných variantách by byla vedena nezbytná cesta přes uzavřený prostor, nicméně s poukazem na např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1487/2020, či jeho usnesení ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2984/2024, výjimečně lze s ohledem na specifické a individuální okolnosti konkrétní věci nezbytnou cestu povolit i v případě, je-li naplněna některá z negativních podmínek, na jejímž základě by musela být žaloba na povolení nezbytné cesty zamítnuta a v případě, že žalobce se svým majetkem prokazatelně nemůže řádně hospodařit, je skutečně „odříznut“ od veřejné cesty v nikoliv malé vzdálenosti a není-li jiný přístup, než přes dotčené pozemky (např. neprůchozí sráz apod.), je možné nezbytnou cestu zřídit i přes existenci negativní podmínky ve smyslu § 1032 odst. 2 o. z., spočívající ve zřízení nezbytné cesty přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup. Ostatně uzavřený prostor je v současné době i u pozemku ve vlastnictví žalované 1, když dvůr, kterým by chtěl žalobce procházet, je oplocen a tvoří nejbližší okolí rodinného domu a garáže, byť žalovaná 1 vystavěla zčásti toto oplocení až po zahájení řízení, dle jejích tvrzení pouze rekonstruovala stávající oplocení, po kterém zůstaly v zemi sloupky.

20. Za situace, kdy vlastníci pozemků dotčených takto zjištěnou vhodnou nezbytnou cestou nebyli v řízení žalováni, nezbylo odvolacímu soudu, než rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II změnit tak, že se žaloba zamítá. V zamítavém výroku III byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako správný. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, podle něhož mělo být za situace, že nejsou žalováni všichni vlastníci pozemků, po nichž soud shledává nejvhodnější přístup k nemovitostem žalobce, rozhodnutí soudu prvního soudu zrušeno a žalobce by měl být v dalším řízení veden k tomu, aby žalobu rozšířil i vůči dalším osobám, neboť takový postup by byl jak v rozporu se zásadou procesní rovnosti stran, tak v rozporu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu.

21. Dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo znovu rozhodnuto o nákladech řízení. Z pohledu konečného rozhodnutí byli v řízení před okresním soudem plně úspěšní žalovaní 1, 2, pročež je žalobce povinen uhradit jim plnou náhradu nákladů.

22. Odvolací soud je toho názoru, že pokud oba žalované s účinností od 28. 7. 2023 zastupovali advokáti ze stejné advokátní kanceláře [právnická osoba]., přitom se navzájem substitučně zastupovali jak u jednání soudů, tak rovněž s výjimkou podání ze dne 25. 8. 2023 činili v substituci za oba žalované společná podání, je zjevné, že tímto cílili toliko k navýšení odměny žalovaných, když pouze formálně žalovaní 1, 2 udělili plnou moc každý jinému advokátovi. Jak vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18, „pokud jde o rozsah náhrady nákladů, ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. obsahuje pravidlo, dle nějž jsou hrazeny toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. nález ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1942/12). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby. Při zhodnocení uplatněných nákladů řízení musí obecné soudy brát na zřetel všechny pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní okolnosti, které mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů účastníka. Provedené zhodnocení musí obecné soudy srozumitelně uvést v odůvodnění rozhodnutí.“ Z tohoto pohledu se jeví odvolacímu soudu takovéto jednání žalovaných ve vztahu k zastoupení jako zjevné zneužití práva, pročež za dotčené úkony soud přiznal žalovaným odměnu ve smyslu § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) tak, jako by se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob, tj. odměnu za zastupování každého z žalovaných krátil o 20 % a náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas přiznal každému z žalovaných z jedné poloviny (cestovné pak účtoval toliko zástupce žalovaného 2).

23. Žalované 1 vznikly náklady řízení v celkové výši 98 256 Kč, tato částka představuje a) 6 000 Kč za zaplacené soudní poplatky (1 000 Kč za odvolání proti nařízení předběžného opatření, 5 000 Kč za původní odvolací řízení), b) 59 250 Kč za odměnu advokáta, z toho ba) 47 500 Kč za 19 úkonů právní služby po 2 500 Kč [odměna byla stanovena podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h), k) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] (1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení dne 28. 6. 2016, 1 úkon za sepis vyjádření k žalobě ze dne 12. 7. 2016, 1 úkon za účast u jednání okresního soudu dne 29. 8. 2016 v době od 12:30 hod. do 13:25 hod., 1 úkon za účast na místním šetření dne 16. 9. 2016, celkem 3 úkony za tři účasti u jednání okresního soudu dne 23. 11. 2016 v době od 9:30 hod. do 10:20 hod., dne 25. 10. 2017 v době od 8:30 hod. do 9:10 hod. a dne 19. 4. 2018 v době od 9:00 hod. do 9:55 hod., 1 úkon za odvolání proti rozsudku ze dne 13. 6. 2018, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 6. 3. 2019 v době od 13:00 hod. do 14:50 hod., 1 úkon za účast na místním šetření dne 31. 10. 2019, 1 úkon za podání ze dne 28. 11. 2019 obsahující doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 28. 5. 2020 v době od 8:40 hod. do 9:55 hod., 1 úkon za vyjádření k dovolání ze dne 13. 11. 2020, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2022 v době od 10:00 hod. do 11:58 hod., 2 úkony za účast u jednání okresního soudu dne 4. 11. 2022 v době od 8:30 hod. do 11:00 hod., 2 úkony za účast u jednání okresního soudu dne 10. 1. 2023 v době od 8:30 hod. do 10:40 hod., 1 úkon za podání ze dne 25. 8. 2023 obsahující právní rozbor věci), bb) 3 750 Kč za 3 úkony právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny po 1 250 Kč dle § 11 odst. 2 písm. c), f) advokátního tarifu (1 úkon za odvolání do předběžného opatření ze dne 20. 4. 2017, 1 úkon za odvolání do dalšího předběžného opatření ze dne 16. 10. 2017, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2022, u něhož došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), bc) 8 000 Kč za 4 úkony právní služby po 2 000 Kč [odměna byla stanovena podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g), h) advokátního tarifu] [1 úkon za účast u jednání okresního soudu dne 2. 10. 2023 v době od 9:30 hod. do 10:52 hod., 1 úkon za další poradu s klientem dne 8. 1. 2024 (na kterou navázalo podání obsahující návrh alternativních přístupových cest), 1 úkon za podání ze dne 22. 1. 2024 obsahující právní rozbor věci (alternativní trasy), 1 úkon za účast u jednání okresního soudu dne 30. 1. 2024 v době od 13:00 hod. do 14:00 hod.], c) 7 200 Kč jako součet částek 6 600 Kč představující náhradu hotových výdajů za 22 úkonů právní služby specifikovaných pod body ba) a bb) po 300 Kč a 600 Kč představující náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby specifikované pod bodem bc) krácenou na polovinu (společné úkony při zastupování dvou osob), vše dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, d) 3 000 Kč jako součet částek 2 800 Kč představující náhradu za ztrátu času za 28 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestami právního zástupce žalované 1 k jednáním okresního soudu z [adresa] a zpět dne 29. 8. 2016, 23. 11. 2016, 25. 10. 2017, 19. 4. 2018, 4. 11. 2022 a 10. 1. 2023 (vždy 2 započaté půlhodiny k jednomu jednání, celkem 12 započatých půlhodin), a k jednáním odvolacího soudu z [adresa] a zpět dne 6. 3. 2019, 28. 5. 2020, 4. 5. 2022, 12. 5. 2022 (vždy 4 započaté půlhodiny k jednomu jednání, celkem 16 započatých půlhodin), a 200 Kč představující náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny k jednáním okresního soudu z [adresa] a zpět dne 2. 10. 2023 a 30. 1. 2024 specifikovaným pod bodem bc) krácenou na polovinu (společné úkony při zastupování dvou osob) (vždy 2 započaté půlhodiny k jednomu jednání, celkem 4 započaté půlhodiny), e) 8 221 Kč za cestovné sestávající ze součtu částek 4 172 Kč za cesty osobním vozidlem zn. [typ vozidla] 4, RZ [SPZ] z [adresa] a zpět ve dnech 29. 8. 2016, 23. 11. 2016, 25. 10. 2017, 19. 4. 2018, 4. 11. 2022 a 10. 1. 2023 při ujetí vždy 110 km při cestě tam i zpět při kombinované spotřebě vozidla 6 l/100 km za použití motorové nafty při vyhláškové ceně 29,50 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 3,80 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednáním konaným dne 29. 8. 2016, 23. 11. 2016, vyhláškové ceně 28,60 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 3,90 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 25. 10. 2017, vyhláškové ceně 29,80 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 19. 4. 2018, vyhláškové ceně 47,10 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 4. 11. 2022, vyhláškové ceně 44,10 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 10. 1. 2023, a 4 049 Kč za cesty stejným osobním vozidlem z [adresa] a zpět ve dnech 6. 3. 2019, 28. 5. 2020, 4. 5. 2022, 12. 5. 2022 při ujetí vždy 156 km při cestě tam i zpět za použití motorové nafty při vyhláškové ceně 33,60 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,10 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 6. 3. 2019, vyhláškové ceně 31,80 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednání dne 28. 5. 2020, vyhláškové ceně 36,10 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy u cesty k jednáním konaným dne 4. 5. 2022, 12. 5. 2022 [vždy počítáno dle vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba x cena PHM) + (sazba za km x počet ujetých km)]. Vzhledem k tomu, že jak původní advokát žalované 1, tak její současný advokát doložili, že jsou plátci daně z přidané hodnoty, byly odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % DPH (14 585 Kč), kterou bude povinen advokát jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu).

24. Odvolací soud nepřiznal žalované 1 další účtovaný úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení [Jméno advokáta B] dne 28. 7. 2023 s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 909/2004, podle něhož „zvolí-li si účastník pro dovolací řízení zástupcem jiného advokáta, aniž by změna v osobě zástupce byla vynucena objektivními důvody, není odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů] účelně vynaloženým nákladem, jenž by měl jít k tíži druhého účastníka řízení“, když má za to, že tyto závěry jsou aplikovatelné i na řízení před soudy prvního a druhého stupně. Stejně tak žalované 1 nepřiznal odměnu za další 2 účtované úkony právní služby v podobě z pohledu soudu nedůvodných dalších porad s klientem konaných ve dnech 29. 9. 2023, 29. 1. 2024, když z obsahů záznamů o těchto poradách vyplývá, že při nich došlo toliko k projednání výsledků předchozích ústních jednání, případně k přípravě na jednání další, tyto porady tak nebyly reakcí na žádnou významnou změnu v řízení a ani žádná taková změna z těchto porad dle obsahu spisu nevzešla.

25. U žalovaného 2 se jedná o náklady řízení v celkové výši 49 648 Kč, tato částka představuje a) 34 250 Kč za odměnu advokáta, z toho aa) 25 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 2 500 Kč [odměna byla stanovena podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h), k) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] [1 úkon za přípravu a převzetí zastoupení dne 9. 3. 2000, 1 úkon za prostudování spisu dne 14. 5. 2020 (účelnost je shledána s ohledem na přistoupení žalovaného 2 do řízení až v jeho průběhu), 1 úkon za další poradu s klientem spojenou s prohlídkou na místě samém dne 18. 5. 2020 (účelnost je shledána s ohledem na přistoupení žalovaného 2 do řízení až v jeho průběhu), 1 úkon za sepis vyjádření k žalobě ze dne 25. 5. 2020, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 28. 5. 2020 v době od 8:40 hod. do 9:55 hod., 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 5. 2022 v době od 10:00 hod. do 11:58 hod., 2 úkony za účast u jednání okresního soudu dne 4. 11. 2022 v době od 8:30 hod. do 11:00 hod., 2 úkony za účast u jednání okresního soudu dne 10. 1. 2023 v době od 8:30 hod. do 10:40 hod.], ab) 1 250 Kč za odměnu advokáta za 1 úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2 písm. c), f) advokátního tarifu za účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2022, u něhož došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, ac) 8 000 Kč za 4 úkony právní služby po 2 000 Kč [odměna byla stanovena podle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g), h) advokátního tarifu] [1 úkon za účast u jednání okresního soudu dne 2. 10. 2023 v době od 9:30 hod. do 10:52 hod., 1 úkon za další poradu s klientem dne 8. 1. 2024 (na kterou navázalo podání obsahující návrh alternativních přístupových cest), 1 úkon za podání ze dne 22. 1. 2024 obsahující právní rozbor věci (alternativní trasy), 1 úkon za účast u jednání okresního soudu dne 30. 1. 2024 v době od 13:00 hod. do 14:00 hod.], b) 3 900 Kč jako součet částek 3 300 Kč představující náhradu hotových výdajů za 11 úkonů právní služby specifikovaných pod body ba) a bb) po 300 Kč a 600 Kč představující náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby specifikované pod bodem bc) krácenou na polovinu (společné úkony při zastupování dvou osob), vše dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, c) 1 000 Kč jako součet částek 800 Kč představující náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestami právního zástupce žalovaného 2 k poradě s klientem na místě samém dne 18. 5. 2020 z [adresa] a zpět (4 započaté půlhodiny), k jednáním okresního soudu z [adresa] a zpět dne 4. 11. 2022 a 10. 1. 2023 (vždy 2 započaté půlhodiny k jednomu jednání, celkem [hodnota] započaté půlhodiny), a 200 Kč představující náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny k jednáním okresního soudu z [adresa] a zpět dne 2. 10. 2023 a 30. 1. 2024 specifikované pod bodem bc) krácenou na polovinu (společné úkony při zastupování dvou osob) (vždy 2 započaté půlhodiny k jednomu jednání, celkem 4 započaté půlhodiny), d) 2 276 Kč za cestovné, sestávající z částek da) 1 562 Kč za cesty osobním vozidlem zn. [typ vozidla], RZ [SPZ] o kombinované spotřebě 5 l/100 km, sestávající ze součtu částek 824 Kč při použití benzínu Natural 95 ve vyhláškové ceně 32 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy při ujetí celkem 142 km z [adresa] a zpět dne 16. 3. 2000, 360 Kč při použití benzínu Natural 95 ve vyhláškové ceně 44,50 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy při ujetí celkem 52 km z [adresa] a zpět dne 4. 11. 2022, 378 Kč při použití benzínu Natural 95 ve vyhláškové ceně 41,20 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy při ujetí celkem 52 km z [adresa] a zpět dne 10. 1. 2023, db) 714 Kč za cesty osobním vozidlem zn. [typ vozidla], RZ [SPZ] o kombinované spotřebě 4 l/100 km, sestávající ze součtu částek 342 Kč (účtované) při použití motorové nafty v účtované ceně 34,40 Kč/l (nižší než vyhláškové) a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy při ujetí celkem 52 km z [adresa] a zpět dne 2. 10. 2023, 372 Kč při použití motorové nafty ve vyhláškové ceně 38,70 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km jízdy při ujetí celkem 52 km z [adresa] a zpět dne 30. 1. 2024, Vzhledem k tomu, že advokát žalovaného 2 doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % DPH (8 222 Kč), kterou bude povinen advokát jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu).

26. Odvolací soud žalovanému 2 nepřiznal jednak odměnu za dalších 5 účtovaných úkonů právní služby v podobě z pohledu soudu nedůvodných dalších porad s klientem konaných ve dnech 16. 3. 2020, 2. 5. 2022, 3. 11. 2022, 29. 9. 2023, 29. 1. 2024, když z obsahů záznamů o těchto poradách vyplývá, že při nich došlo toliko k projednání výsledků předchozích ústních jednání, případně k přípravě na jednání další, tyto porady tak nebyly reakcí na žádnou významnou změnu v řízení a ani žádná taková změna z těchto porad dle obsahu spisu nevzešla. Stejně tak nebyla přiznána náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce k jednání odvolacího soudu ve dnech 28. 5. 2020, 4. 5. 2022, a to s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, který k výkladu § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu opakovaně vysvětlil, že je na místě jej použít v návaznosti na konkrétní situaci vykazující mimořádnost, kdy by spojení k místu procesních úkonů představovalo pro zástupce zátěž nad běžnou, respektive očekávatelnou míru a vyslovil závěr, že se nahrazuje jen takový promeškaný čas, který představuje mimořádnou a neočekávatelnou zátěž, zde v souvislosti s přemístěním do míst vzdálených nad míru obvyklou v posuzovaných místních poměrech, což není případ [statutární město], resp. trasy v rámci městské části [adresa] (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 215/05, nebo usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 627/16, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. III, ÚS 862/19, či ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 3363/09).

27. Ve vztahu k nákladům řízení státu odvolací soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení před okresním soudem vznikly státu náklady v souvislosti s přiznaným a proplaceným svědečným svědku [jméno FO] v celkové výši 846 Kč, dále náklady ve výši 2 x 4 000 Kč v souvislosti s vypracováním geometrického plánu [tituly před jménem]. [jméno FO] (dle usnesení ze dne 7. 9. 2017, č. j. 8 C 100/2016-117, a ze dne 4. 4. 2018, č. j. 8 C 100/2016-176) a konečně náklady ve výši 8 750 Kč a 666,50 Kč v souvislosti s přiznaným a proplaceným znalečným znalkyni [tituly před jménem]. [jméno FO] (na základě usnesení okresního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 8 C 100/2016-520, a ze dne 4. 12. 2023, č. j. 8 C 100/2016-544). S ohledem na žalobcův plný neúspěch ve věci je tento povinen zaplatit celých 18 262,50 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je rovněž odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v řízení před soudem odvolacím byli žalovaní 1, 2 plně úspěšní, pročež žalobce je povinen uhradit jak žalované 1, tak žalovanému 2 na náhradě nákladů odvolacího řízení vždy částku 16 238 Kč.

29. U žalované 1 tato částka představuje a) 12 520 Kč na odměně zástupce vypočtené dle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d), g), h) advokátního tarifu, a to za 3 úkony právní služby po 2 000 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (1 úkon za sepis odvolání ze dne 20. 3. 2024, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 9. 2024 v době od 10:09 hod. do 11:50 hod., 1 úkon za účast u místního šetření dne 7. 10. 2024 v době od 9:00 hod. do 10:55 hod.), a za 2 úkony právní služby po 3 260 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (2 úkony za účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 14. 1. 2025 v době od 08:40 hod. do 9:22 hod. a 12. 2. 2025 v době od 13:00 hod. do 14:46 hod.), b) 900 Kč na náhradě hotových výdajů zástupce za 3 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč a za 2 výše uvedené úkony právní služby po 450 Kč, vše dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (vždy kráceno na polovinu, když se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob). I v tomto případě byla odměna advokáta, jakož i náhrada hotových výdajů navýšeny o 21 % DPH (2 818 Kč).

30. U žalovaného 2 částka sestává z a) 12 520 Kč představující odměnu zástupce vypočtenou dle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d), g), h) advokátního tarifu, a to za 3 úkony právní služby po 2 000 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (1 úkon za sepis odvolání ze dne 20. 3. 2024, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 26. 9. 2024 v době od 10:09 hod. do 11:50 hod., 1 úkon za účast u místního šetření dne 7. 10. 2024 v době od 9:00 hod. do 10:55 hod. ), a za 2 úkony právní služby po 3 260 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (2 úkony za účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 14. 1. 2025 v době od 08:40 hod. do 9:22 hod. a 12. 2. 2025 v době od 13:00 hod. do 14:46 hod.), b) 900 Kč na náhradě hotových výdajů zástupce za 3 výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč a za 2 výše uvedené úkony právní služby po 450 Kč, vše dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (vždy kráceno na polovinu, když se jednalo o společné úkony při zastupování dvou osob), jakož i navýšení o 21 % DPH (2 818 Kč), když zástupce žalovaného 2 je jejím plátcem.

31. Oběma žalovaným nebyla přiznána odměna za další 2 úkony právní služby v podobě z pohledu soudu nedůvodných dalších porad s klientem konaných ve dnech 18. 3. 2024 a 3. 10. 2024, rovněž tak nebyla přiznána náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce k jednáním odvolacího soudu ve dnech 26. 9. 2024, 14. 1. 2025 a 12. 2. 2025, když v rámci stručnosti odůvodnění je možno odkázat na stejné důvody tohoto postupu odvolacího soudu, jak jsou tyto vyjádřeny v bodech 24 a 26 odůvodnění tohoto rozsudku.

32. Žalobce byl zavázán zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., u nákladů řízení žalovaných 1, 2 pak jejich zástupcům dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení