57 CO 108/2022 - 432

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Ilony Lövyové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [tituly] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 3. [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 9. 2021, č. j. 19 C 205/2012-337, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Určuje se, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí] jsou zatíženy služebností stezky, průhonu a cesty ve prospěch pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [č. p.] a pozemků parc. [číslo] nacházejících se v [katastrální uzemí] tak, jak je zakresleno v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 55 868,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalovaný 3 je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 55 868,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 525 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 3 je povinen zaplatit státu na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 525 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

VII. Žalovaný 3 je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 748 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu na určení existence věcného břemene ve prospěch vlastníků budovy [adresa] na pozemku par. [číslo] pozemku par. [číslo] nacházejících se v katastrálním území a obci [obec], spočívající v právu cesty – chůze a jízdy přes pozemky par. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec], a to v šíři 2 m podél hranice s pozemky par. [číslo] nacházejícími se v katastrálním území a obci [obec], jak jsou všechny nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], zamítl (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným na nákladech řízení 226 092 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta (výrok II).

2. Okresní soud vyšel zejména ze zjištění, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí budovy [č. p.] na pozemku [parcelní číslo] a pozemků p. [čísla] [rok] (správně [číslo], pozn. odvolacího soudu), zapsaných na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. Žalovaní 1 a 2 mají ve společném jmění manželů nemovitosti, a to budovu [č. p.] na pozemku [parcelní číslo] a pozemky p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. Žalovaný 3 je výlučným vlastníkem budovy [č. p.] na pozemku p. č. [číslo], budovy bez č. p. na pozemku p. č. [číslo] a pozemků p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. Dne [datum] byla mezi manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [jméno] a [jméno] [příjmení] (právními předchůdci žalobkyně) jako kupujícími uzavřena smlouva kupní, dle které kupující nabyli do svého vlastnictví nemovitosti specifikované v článku I smlouvy. Současně byly smlouvou (čl. VIII) zřízeny služebnosti„ Strany zřizují pro sebe navzájem služebnosti, a sice prodávající služebnost přejezdu, přechodu a průchodu dobytka po parcele [číslo] v nynějším místě, kde se chodí a jezdí, a to v šíři 2 metrů ve prospěch kupujících a povolují zápis práva této služebnosti na realitě vložka [číslo] [obec] jako na pozemku zatíženém a na realitě vložka [obec] jako na pozemku oprávněném. Kupující zřizují služebnost přechodu a průjezdu trakaři po parcele [číslo] a [číslo] [obec] ve prospěch výlučně prodávajících a pouze na dobu, pokud budou vlastníky reality vložka 171 poz. kn. [obec], a povolují zápis práva z této služebnosti na realitě vložka [obec] jako na pozemku zatíženém a na realitě vložka [číslo] poz. kn. [obec] jako na pozemku oprávněném.“ Kupní smlouva spolu s ujednáním o zřízených služebnostech byla zapsána do pozemkové knihy dne [datum] pod [číslo]. Opatřením Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pro provedení úpravy dat bylo katastrálním úřadům uloženo zápisy tzv. jiných vztahů (a zde patřila i věcná břemena) opravit tak, aby tyto vztahy byly navázány na nemovitost nebo oprávněnou osobu. V roce 2008 byly takto upraveny zápisy mj. i na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], přičemž katastrální úřad na tomto listu vlastnictví žalobkyně zrušil zápisy věcných břemen zřízených smlouvou zapsanou do pozemkové knihy dne [datum] pod [číslo] s tím, že ve smlouvě zapsané pod č. d. [číslo] [rok] nebylo konkrétně stanoveno, pro které části původního pozemku vedeném v bývalém pozemkovém katastru jako [parcelní číslo] bylo věcné břemeno zřízeno a že při zakládání bývalé evidence nemovitostí s využitím zápisů v pozemkové knize bylo věcné břemeno přeneseno pouze na list vlastnictví osoby oprávněné – žalobkyně, ale nebylo přeneseno na list vlastnictví povinných a existence tohoto práva nebyla uváděna ani při dalších vlastnických převodech. Katastrální úřad požadoval, aby všichni povinní a oprávnění z věcného břemene předložili souhlasné prohlášení o tom, že věcné břemeno existuje. Pro absenci souhlasného prohlášení katastrální úřad nejdříve zápis práva odpovídající věcnému břemeni v katastru neobnovil a vydal dne [datum rozhodnutí] negativní rozhodnutí pod [číslo jednací], následně odvolací správní orgán - Zeměměřičský a katastrální inspektorát v [obec] označené rozhodnutí zrušil a věc vrátil katastrálnímu úřadu k novému projednání. [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jednostranně obnovil zrušený zápis práva odpovídajícího věcnému břemeni zřízeného smlouvou ze dne [datum], který byl v pozemkové knize proveden podle usnesení soudu č. d. [číslo] [rok], tj. doplnil tento zápis na LV žalobkyně [číslo] v části jiná práva jako oprávnění z věcného břemene převzaté z pozemkové knihy, tj. věcné právo chůze a jízdy pro vlastníka domu [č. p.] a pozemků parc. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo] přes pozemky p. [číslo] s poznámkou, že k tomuto oprávnění není u povinného evidováno odpovídající věcné břemeno. Na [list vlastnictví] žalovaných 1 a 2 a na [list vlastnictví] u žalovaného 3 bylo pouze v části jiné zápisy zaznamenáno upozornění na související údaje katastru nemovitostí na [list vlastnictví] (evidence jednostranného oprávnění z věcného břemene). Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalovaný 3 dopisem ze dne [datum] žalobkyni oznámil, že od [datum] jí přestane umožňovat výkon práva průjezdu a průchodu přes svůj pozemek.

3. Okresní soud takto zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil a dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Dále uvedl, že žalobkyně se domáhala určení existence pozemkové (gruntovní) služebnosti na základě tvrzení, že služebnost byla založena jejím právním předchůdcům – [jméno] a [jméno] [příjmení] smlouvou ze dne [datum] zapsanou do pozemkové knihy a předmětem služebnosti byla služebnost„ průjezdu, přechodu a převádění dobytka přes pozemek [číslo] v šířce 2 metrů v tom místě, kde se chodí a jezdí“ s tím, že tuto část původního pozemku [číslo] tvoří dnes pozemky [číslo]; že všichni její právní předchůdci tohoto práva od uvedené doby nepřetržitě užívali a konečně, že poloha cesty se od roku [rok] nezměnila. Žalobkyně využívá svého práva od roku [rok], kdy pozemky zdědila po rodičích. Pro případ neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti tvrdila, že služebnost vznikla vydržením podle § 1467 zák. č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen„ OZO“) již v roce [rok], (resp. vydržením v následujícím období do roku 2012). Okresní soud se nejprve zabýval posouzením platnosti předmětné kupní smlouvy, přičemž použil tehdejší výkladová pravidla a dospěl k jednoznačnému závěru o platnosti smluvního ujednání, když obsah ujednání byl prost nejasností a pochybností mezi smluvními stranami a jako takový byl aprobován, uznán za náležitý a vyhovující i zápisem do pozemkové knihy. Široce nastavené pravidlo smluvní volnosti lze rovněž dovodit z dikce § 914 OZ. Námitkám žalovaných, že smlouva je neplatná pro neurčitost, resp. k uzavření smlouvy vůbec nedošlo podle § 869 OZ, popř. s odkazem na § 12 zákona č. 95/1871 ř. z., že ze smlouvy nejde zjistit, na které části pozemku [číslo] má služebnost váznout a smlouva o zřízení služebnosti, řečeno tehdejším jazykem, jest neurčitá a ke smlouvě vůbec nedošlo, nepřisvědčil. Dále dospěl k závěru, že se jednalo o služebnost polní sjednanou dle § 477 OZ a současně o služebnost osobní, nikoli pozemkovou (gruntovní) podle § 473 OZ, dle kterého je-li právo služebnosti spojeno s držbou pozemku, aby se mohlo prospěšněji nebo pohodlněji užívati, vzniká pozemková služebnost; jinak je služebnost osobní. V čl. VIII kupní smlouvy ze dne [datum] byly, a to vzájemně, zřízeny dvě osobní služebnosti. První z nich - právo průjezdu, přechodu a převádění dobytka přes parcelu [číslo] byla zřízena jmenovitě ve prospěch kupujících [jméno] a [jméno] [příjmení]. Ve smlouvě není nikde uvedeno, že právo služebnosti je spojeno s vlastnictvím či držbou pozemku a naprosto shodné povaze obou služebností nasvědčuje i zcela shodné použití pojmů oprávněný pozemek a zatížený pozemek; ve smlouvě navíc není ani výslovně označen oprávněný pozemek, k němuž by se právo služebnosti vázalo. Oprávněný pozemek služebnosti je specifikován toliko jako realita vložka [obec] bez uvedení čísla vložky, kterážto specifikace by byla zajisté podmínkou pro řádný zápis do pozemkové knihy. Pro závěr o osobní povaze služebnosti svědčí i smluvní ujednání, jehož obsah byl pro smluvní strany určitý, konkrétní a bez nejasností, vyjádřen toliko slovy„ po parcele [číslo] v nynějším místě, kde se chodí a jezdí, a to v šíři 2 metrů…“ Umístění a průběh služebnosti ve vztahu k zatíženému pozemku byl tak smlouvou specifikován dostatečně pro smluvní strany, nedostatečně pro osoby jiné. Jelikož tedy služebnost byla zřízena jako služebnost osobní, zanikla smrtí oprávněných osob. Konečně okresní soud nepřisvědčil žalobkyni k uplatněnému vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemeni (služebnosti), neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady pro absenci dobré víry, přičemž dobrou víru je nutno hodnotit vždy zcela objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska a osobního přesvědčení; právní předchůdci žalobkyně i žalobkyně samotná byli povinováni dodržovat běžnou opatrnost v právním jednání po celou vydržecí dobu. Žalobkyně rovněž neprokázala, že její právní předchůdci„ chodili a jezdili“ po části pozemku [číslo] odpovídající dnešním pozemkům p. [číslo] že právě po této části pozemku byla služebnost, a to po celou vydržecí dobu jejími právními předchůdci, vykonávána, neprokázala naplnění předpokladu vydržení dle § 1460 OZ.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že okresní soud nesprávně zjistil skutkový stav, nesprávně věc právně posoudil a jsou zde další vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozsudek je navíc v podstatných částech nepřezkoumatelný. Okresní soud měl v rámci řízení vyřešit tyto dílčí otázky: zda věcné břemeno vzniklo a jaká byla jeho povaha (in rem/in personam). Pokud věcné břemeno vzniklo in rem, zda zaniklo některým ze způsobů předvídaných v § 524 a násl. ABGB, § 186 a násl. zákona č. 141/1950 Sb. (střední občanský zákoník), § 151p zákona č. 40/1964 Sb. (starý občanský zákoník). Pokud věcné břemeno nevzniklo in rem, nebo zaniklo, zda byla naplněna doba potřebná k vydržení věcného břemene a zda byl naplněn požadavek dobré víry k vydržení věcného břemene. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jaké skutečnosti soud považoval za nesporné, ze kterých důkazů vycházel, jak jednotlivé důkazy hodnotil, jak se vyrovnal s případnými rozpory mezi důkazy a jaké skutečnosti z jednotlivých důkazů dovodil, pouze u některých zjištění lze dovodit, z jakých důkazů plynou. Rozsudek je z tohoto důvodu nepřezkoumatelný. Okresní soud správně vyřešil otázku samotného vzniku věcného břemene, tedy platnosti a určitosti ujednání čl. VIII kupní smlouvy z roku 1907 podle § 914 zák. č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen„ ABGB“), který nastavuje v právním styku mezi lidmi velmi širokou smluvní volnost, čemuž neodporuje ani § 869 ABGB, ani § 12 z.č. 95/1871 ř. z., nesprávně však posoudil povahu věcného břemene (in rem/in personam), když tvrdí, že se jednalo„ o služebnost polní sjednanou dle § 477 citovaného zákoníku (ABGB) a současně o služebnost osobní, nikoli pozemkovou (gruntovní) podle § 473 cit. zákoníku“ neboť to není možné. Podle § 473 ABGB se služebnosti dělí na pozemkové a osobní. Pozemkové jsou spojeny s držbou pozemku, ostatní jsou služebnosti osobní. Podle hned následujícího § 474 ABGB„ Pozemkové služebnosti předpokládají dva držitele pozemků, z nichž jednomu jakožto zavázanému náleží služební statek; druhému jako oprávněnému panující statek. Panující pozemek jest určen buď k polnímu hospodářství, nebo k jiné potřebě; proto rozeznávají se také služebnosti polní a domovní“. Toto ustanovení tedy dělí pozemkové služebnosti na polní a domovní. Z toho tedy plyne, že polní služebnosti jsou jedním z druhů služebností pozemkových (a tedy služebností in rem), které jsou rozdílné od služebností osobních. Ustanovení § 477 ABGB, vyjmenovává demonstrativně druhy polních (a tedy pozemkových) služebností, přičemž v bodě 1. uvádí:„ právo držeti si stezku, průhon dobytka nebo vozovou cestu na cizím pozemku a půdě“, která odpovídá služebnosti zřízené podle smlouvy z roku 1907, což soud v odůvodnění rozhodnutí potvrzuje, přestože ji v rozporu s ABGB nepovažuje za služebnost pozemkovou. Soud přehlédl § 487 an. ABGB, kde jsou podrobněji upraveny poměry jednotlivých pozemkových služebností, přičemž podrobnosti práva stezky, průhonu dobytka a cesty vozové jsou upraveny v §§ 492 – 494 ABGB. Naproti tomu podrobnosti osobních služebností jsou upraveny v § 504 an., kde se již právo stezky, průhonu dobytka a cesty vozové nevyskytuje. Služebnosti se nedělily na osobní a pozemkové podle formulace ve smlouvě, ale čistě podle druhu služebnosti, bez ohledu na to, zda ve smlouvě je jako oprávněný označen pozemek nebo osoba. Jestliže by někdo chtěl zřídit podle druhu pozemkovou služebnost, která by měla být omezena pouze na osobu, nebo na čas, musel by tak ve smlouvě výslovně uvést (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 815/33 ze dne 27. 10. 1933 uveřejněné ve sbírce Vážný pod č. 12961/1933). To však nic nemění na povaze služebnosti. Je pouze omezena (časem nebo podmínkou). V čl. VIII smlouvy z roku [rok] byly zřízeny vzájemně dvě služebnosti:

1. Ve prospěch kupujících (nikoli jmenovitě [jméno] a [jméno] [příjmení], jak nesprávně uvádí soud) – právních předchůdců žalobkyně – služebnost průjezdu, průchodu a průhonu dobytka přes pozemek [číslo] která má být zapsána na reality vl. [číslo] [obec] jako pozemku zatíženém a na reality vl. (prázdné místo) [obec] jako pozemku oprávněném.

2. Ve prospěch prodávajících výlučně, a to pouze na dobu, dokud budou vlastníky realit vl. [číslo] [obec], která má být zapsána na reality vl. (prázdné místo) [obec] jako pozemku zatíženém a na reality vl. [číslo] [obec] jako pozemku oprávněném. S okresním soudem nelze souhlasit, že jde o služebnost osobní. Potom by nemělo smysl uvádět při zřízení služebnosti pasáže vyznačené tučně, které jsou oproti textu zřízení služebnosti č. 1 navíc. Ve skutečnosti jde totiž o omezení pozemkové služebnosti předvídané § 479 ABGB a rozebírané v rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 815/33 ze dne 27. 10. 1933 uveřejněném ve sbírce Vážný pod č. 12961/1933. Není-li služebnost č. 1 (která je předmětem sporu) takto omezena, je třeba uzavřít, že jde o pozemkovou služebnost bez dalšího. Pokud okresní soud poukazuje na to, že služebnosti jsou podle svého textu zřizovány ve prospěch osob, a podle toho dovozuje, že jde o služebnosti osobní, pomíjí § 474 ABGB, jehož první věta zní:„ Pozemkové služebnosti předpokládají dva držitele pozemků, z nichž jednomu jakožto zavázanému náleží služební statek; druhému jako oprávněnému panující statek.“ Podle ABGB se tedy i u pozemkových služebností rozlišují zavázaný a oprávněný držitel, z jejichž postavení se teprve dovozuje služební a panující statek. Ostatně shodně toto uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 815/33 ze dne 27. 10. 1933 uveřejněné ve sbírce Vážný pod č. 12961/1933. Pokud okresní soud poukazuje na to, že v ustanovení zřizujícím služebnost č. 1 chybí číslo vložky, na kterém má být zapsán oprávněný pozemek, a z toho usuzuje, že jde o služebnost osobní (jelikož prý oprávněný pozemek není určen), pomíjí text ustanovení zřizující služebnost č. 2, kde naopak chybí označení zatíženého pozemku, přičemž oprávněný pozemek je„ č. vl.“ označen. Při výkladu, který přijal ve svém rozsudku okresní soud, tedy„ pokud není označen oprávněný pozemek číslem vložky, pak jde služebnost osobní“, bychom museli dojít k absurdnímu závěru, že pokud není označen zatížený pozemek číslem vložky, jde o reálné břemeno a průchod a průjezd tačkami se má uskutečňovat přes osoby kupujících. Mají-li být obě služebnosti stejné povahy, nelze z nevyplnění číselného označení oprávněného pozemku v jedné z nich usuzovat na osobní povahu služebností, když u druhé z nich toto označení nechybí. Vysvětlení chybějícího označení vložky je třeba hledat v čl. VII smlouvy. Prodávající prodávají kupujícím mj. část pozemku [číslo] označenou v přiloženém plánu písmeny a-k a tato nová parcela ponese označení [číslo]. Všechny prodávané nemovitosti vč. nově oddělené parcely budou vyjmuty z vl. [číslo] zapsány do nového výkazu gruntovní (pozemkové) knihy v [obec]. I v tomto čl. chybí číselné označení této vložky, zcela zřejmě z důvodu, že k vynětí a zřízení nové vložky dojde až po uzavření a intabulování smlouvy. Ustanovení, ve kterých je číselné označení vložky nahrazeno mezerou, byla beze sporu určitá, neboť tehdejšímu soudu nedělalo žádný problém zapsat do pozemkové knihy jak novou vložku, tak obě zřízené služebnosti do této nové vložky. Panovala praxe, že pro uzavření smlouvu, podle které se zřizovala nová vložka postačilo nechat místo prázdné všude, kde se na tuto vložku odkazovalo. Dnes bychom použili nejspíše označení„ nově zřizovaná vložka“, apod. Dále okresní soud v rozsudku pouze konstatoval, že k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni dojít nemohlo, protože nebyl naplněn ani jeden z obou předpokladů. Odůvodnění rozsudku již neobsahuje žádnou úvahu soudu, zda má za to, že žalobkyně a její právní předchůdci nedodržovali povinnost běžné opatrnosti, případně čím tuto povinnost porušovali. Rovněž soud nevysvětluje, zda dobrou víru v zápis v katastru nemovitostí a předchozí pozemkové evidence považuje za čistě subjektivní hledisko a osobní přesvědčení žalobkyně a jejich právních předchůdců. I v této části je rozsudek absolutně nepřezkoumatelný. Okresní soud dále pouze konstatuje, že„ žalobkyně neprokázala, že po předmětné části pozemku byla služebnost, a to po celou vydržecí dobu jejími právními předchůdci vykonávána a neprokázala tak naplnění předpokladu vydržení.“ Soud již nijak nevysvětluje, jak k tomuto závěru došel. K této otázce prováděl velmi rozsáhlé dokazování, užívání věcného břemene žalobkyní a jejími právními předchůdci bylo prokázáno nejen nezávisle na sobě vzájemně se podporujícími podrobnými výpověďmi 9 svědků, ale také leteckými snímky z let 1947, 1966, 1994, 2000 i 2003. Naopak 4 svědci užívání věcného břemene žalovanou a jejími právním předchůdci v rozporu s výpověďmi ostatních svědků a v rozporu s leteckými snímky popřeli velmi obecnými, mnohdy se vzájemně vylučujícími výpověďmi. Ani o jednom z těchto důkazů se odůvodnění rozsudku nezmiňuje, nehodnotí je, nepokouší se vysvětlit rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích, neuvádí, ze kterých důkazů vycházel, a které naopak považoval za nevěrohodné, příp. nedůležité pro rozhodnutí, a proč. Také v této části je rozsudek absolutně nepřezkoumatelný. V závěru bodu 11 odůvodnění napadeného rozsudku soud cituje některá ustanovení ABGB týkající se vydržení. Z toho lze usuzovat, že posuzoval otázku vydržení pouze podle tohoto právního předpisu, a tedy buď pouze po dobu jeho platnosti (tj. do roku 1950), přitom k vydržení mohlo dojít i po dobu platnosti následujících předpisů, anebo na celou dobu užívání věcného břemene, kdy mohlo dojít k vydržení (od roku 1907 do podání žaloby v roce 2012), aplikoval ABGB, přičemž od roku 1950 by šlo o aplikaci neplatného právního předpisu, a tedy o aplikaci nesprávnou. Ani tuto skutečnost nelze z rozsudku zjistit.

5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené rozhodovací praxi považováno takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. V průběhu řízení žalovaní namítali, že předmětná služebnost je služebností osobní a svůj právní názor i zevrubně odůvodnili. Je zřejmé, že možné posouzení služebnosti jako služebnosti osobní bylo žalobkyni známo, mohla na něj věcně i právně reagovat, což ostatně učinila. Proto rozhodnutí není možné považovat za rozhodnutí překvapivé. Nesprávnost závěru o osobní povaze služebnosti dovozuje žalobkyně z § 474 ABGB, když zastává názor, že každá polní služebnost (právo vozové cesty) je současně služebností pozemkovou a nemůže být služebností osobní. Žalovaní s tímto závěrem nesouhlasí, když poukazují na to, že podle § 479 ABGB i služebnost mající obsah jako služebnost pozemková, mohou být povoleny jen ve prospěch osoby (in personam) nikoliv ve prospěch vlastníka pozemku (in rem). Jedná se o služebnosti označované právní naukou, jako služebnosti nepravidelné, tedy takové, které mají obsah služebnosti pozemkové, ale osoba oprávněná je určena individuálně jako u služebnosti osobních. Je proto zcela po právu závěr soudu v tom smyslu, že služebnost zřízena smlouvou ze dne [datum] byla služebností osobní a zanikla smrtí oprávněných osob [jméno] a [jméno] [příjmení].

6. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je včasné a přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, přezkoumal také řízení, které předcházelo jeho vydání, v intencích ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání je důvodné.

7. Pro úplnost odvolací soud dodává, že napadený rozsudek je druhým rozsudkem ve věci, když předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 C 205/2012-99, byl částečně rozsudkem odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. 57 Co 271/2016-185, ve vztahu k žalovaným 1, 2 a 3 zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení; ve vztahu k dříve žalovaným 4 ([titul] [jméno] [příjmení]) a 5 ([jméno] [anonymizováno]), pokud bylo žalobě na určení existence předmětného věcného břemene vyhověno, byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žaloba byla zamítnuta.

8. Odvolací soud nesouhlasí s odvolací námitkou žalobkyně ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele; je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1343/2014). V daném případě je z odvolání žalobkyně zřejmé, že byla nesporně schopna jednoznačně a srozumitelně formulovat své odvolací námitky.

9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 26. 9. 2012 domáhá vůči žalovaným určení existence věcného břemene ve prospěch vlastníků budovy [č. p.] na pozemku par. [číslo] pozemku par. [číslo] nacházejících se v katastrálním území a obci [obec], spočívající v právu cesty – chůze a jízdy přes pozemky par. [číslo] nacházející se v katastrálním území a obci [obec], a to v šíři 2 m podél hranice s pozemky par [číslo] nacházejícími se v katastrálním území a obci [obec], jak jsou všechny nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí, [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] s tvrzením, že kupní smlouvou ze dne [datum] jí vzniklo předmětné věcné břemeno; pokud věcné břemeno nevzniklo nebo zaniklo, došlo k vydržení věcného břemene.

10. Okresní soud učinil zjištění z listinných důkazů (viz bod 9 odůvodnění), která odvolací soud přejímá jako správná.

11. Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z pozemkové knihy, knih. vložka [číslo] učinil zjištění, že vložená služebnost cesty podle čl. VIII kupní smlouvy ze dne [datum] se zde jako právo vyznačuje. Dále provedl důkaz leteckými měřickými snímky, a to z roku 1947, 1949 a 1966, z nichž učinil zjištění o existenci polní cesty směřující od hlavní silnice k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobkyně.

12. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval důkazy výslechem svědků, jelikož okresní soud provedl tyto důkazy, avšak následně je nijak nehodnotil a neučinil z nich žádná skutková zjištění, neboť z nich plynoucí skutečnosti nepokládal za významné.

13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že v domě žalobkyně bydlel dříve děda žalobkyně. Jeho otec v té době byl jeho sousedem a vozil mu běžně touto polní cestou deputát, tedy uhlí. Polní cestou jezdila rovněž nákladní auta, která k domu z ulice [název ulice] vozila stavební materiál, dřevo. Polní cesta byla v letech 1956 -1957 zpevněna haldovinou z dolu [jméno] [příjmení], dělal to pan [příjmení], tehdejší vlastník pozemku, ve spolupráci s dědou žalobkyně a jeho otcem. V roce 1965 pole, které se nachází vedle rodinného domu žalobkyně, převzalo JZD a z tohoto důvodu po polní cestě jezdily kombajny, které měly lištu 3 m, jezdily tam traktory, které pole obdělávaly. Po polní cestě jezdil otec žalobkyně osobními vozidly, které vlastnil. Děda žalobkyně si koupil auto někdy v roce 1962, 1963 a od té doby tam jezdil autem, pěšky tam chodil celý svůj život.

14. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (manžel žalobkyně) odvolací soud zjistil, že předmětnou polní cestou se jezdilo autem po dobu, co se zná s manželkou, tj. od roku 1973. Jezdil touto cestou na motorce, osobním autem, vozil materiál, např. dřevo nákladním autem, autem tudy jezdil také manžel sestry žalobkyně, rovněž tam vozil uhlí, kaly apod. Později, od roku 2000, 2001, od kdy tam s žalobkyní bydlí, mu kolegové jezdili pomáhat osobními auty, nebo Avií. Polní cesta byla vždy průjezdná od [název ulice] až k domu žalobkyně. Otec žalobkyně zpočátku polní cestou jezdil autem, když už neměl auto, chodil tudy pěšky.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (manžel sestry žalobkyně) odvolací soud zjistil, že situaci zná od roku 1975, nejdříve tam jezdili za prarodiči na návštěvu, posléze na návštěvy za rodiči žalobkyně. Byl řidičem z povolání, jezdil tatrou, vozil tam kaly, případně stavební materiál z bouraček, také tam jezdil osobním autem. Rovněž otec žalobkyně polní cestu užíval k jízdě osobním autem. Polní cesta byla průjezdná od [název ulice] ulice až k domu žalobkyně.

16. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že poměry v místě zná zhruba od roku 1965, 1966, tedy od narození, z lokality se odstěhoval v roce 1986. V rozhodné době bydlel na parcele [číslo] nebo [číslo] Vedle polní cesty se nacházela sběrna surovin, až k této sběrně se z ulice [název ulice] po polní cestě dalo autem dojet, ale dál už se auty nejezdilo, protože tam žádný přístup nebyl, bylo to pole, jako děti jsme si tam hráli. Po předložení leteckých snímků předmětné oblasti z roku 1947, 1949 a 1966 na fotokopii katastrální mapy označil pozemky, které s polní cestou hraničí parcelami, zejména [číslo] dalšími, které směřují k domu, ve kterém bydlel s tím, že tehdy se jednalo o pole, kde byl potok, který se rozléval. Vyznačení polní cesty na předestřených leteckých snímcích vysvětlit nedokázal.

17. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že nemá informace, zda a jak užívali předmětnou polní cestu předchůdci žalobkyně. V roce 1999 koupil nemovitost, v roce 2000 jí začal opravovat. Polní cesta byla zarostlá nálety, jedině pan [příjmení] na této cestě parkoval dvě auta. Na fotokopii katastrální mapy označil, že od ulice [název ulice] byla polní cesta průjezdná až k hranici pozemku s [příjmení] Na konci této polní cesty pan [příjmení] parkoval dvě auta. Pokud jde o situaci za tímto místem směrem k domu žalobkyně, neví, jestli polní cesta byla průjezdná či nikoliv. Pokud ve výpovědi před okresním soudem uvedl, že z ulice [ulice] se na polní cestu nedalo ani vjet, ani ji použít jako cestu, protože tam byla prohlubeň, pak před okresním soudem sdělil svůj osobní názor, že on by tam s autem nevjel, pan [příjmení] tam jezdil, měl tam fošny, desky, aby vůbec mohl sjet.

18. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že o užívání předmětné polní cesty předchůdci žalobkyně je informován od roku 1996, kdy koupil sousední nemovitost. V té době jel pro stavební materiál k domu žalobkyně osobním autem s přívěsem. V té době to nebyla polní cesta, byla to vysypaná cesta struskou, štěrkem, cesta byla průjezdná po celé délce od [název ulice] ulice až k domu žalobkyně. Nemá žádné poznatky, zda tuto cestu k příjezdu k domu žalobkyně užíval také někdo jiný. Ještě před výslechem u okresního soudu jej kontaktoval pan [příjmení] a sdělil mu, že ho nechal předvolat jako svědka a že by bylo dobré v rámci dobrých sousedských vztahů, aby vypovídal v jeho prospěch. Sdělil mu, že se uvidí u soudu a pan [příjmení] odešel. Neřekl mu, jak má vypovídat, ale vyvíjel na něj nátlak, aby vypovídal v jeho prospěch, což si svědek sám dovodil z věty sdělené panem [příjmení].

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že o situaci v místě v době prarodičů žalobkyně nic neví. Bydlí zde od roku 1962. Pokud jde o rodiče žalobkyně, v té době ještě nebyla auta, proto po této polní cestě jezdili na kole, chodili pěšky. Zda rodiče žalobkyně měli auto, neví.

20. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (sestry žalovaného 3) odvolací soud zjistil, že jí není známo jak prarodiče, rodiče žalobkyně nebo žalobkyně užívali předmětnou polní cestu, protože tam žádná polní cesta nebyla, byla to louka. V současné době tam cesta je, když bratr koupil pozemek a nedalo se tam parkovat, jet autem, tak později udělal cestu. Když si bratr koupil pozemek, jezdila za ním autem a parkovala na té části polní cesty, která sousedila s pozemky manželů [příjmení], za tuto část polní cesta nevedla, následně si jí až po zakoupení pozemku zřídil její bratr, a to do konce jeho pozemku. Po nahlédnutí do letecké mapy z roku 1966 uvedla, že neví, jaká cesta je na leteckém snímku zachycena s tím, že„ v tomhle místě“ (přičemž ukázala na snímek letecké mapy v místě vyznačené polní cesty) nikdy nebyla. Po nahlédnutí do leteckého snímku z roku 1947 uvedla, že pokud vypověděla, že tam cesta nebyla, myslela tím, že tam nebyla žádná asfaltová cesta, že tam byla polní cesta se dozvěděla až v době, kdy začala jezdit k bratrovi, jestli tam byla polní cesta předtím, neví.

21. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (sestry žalobkyně) odvolací soud zjistil, že polní cestu užívali za života prarodičů, chodili tudy na návštěvu prarodičů, a to pěšky, zhruba do jejích desíti let. Později si otec koupil auto a jezdili na návštěvy autem. V době, kdy vlastníky byli její rodiče, tam jezdili velice často, protože jí hlídali děti. Jezdili autem po polní cestě, nebyla to asfaltová cesta, ale otec cestu vyspravovával struskou. Rovněž její manžel tudy jezdil osobním autem, ale také nákladním autem, když např. vezl rodičům kaly, bourací materiál nebo si s manželem odváželi stavební materiál.

22. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že prarodiče žalobkyně cestu užívali chůzí a koňmo, traktory a autem. Rovněž rodiče žalobkyně cestu užívali, jezdili autem, chodili pěšky. Také žalobkyně cestu užívá, jak pěšky, tak autem, je to cesta k nim, i rodina za nimi tudy jezdí.

23. Odvolací soud uvádí, že s okresním soudem lze souhlasil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

24. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 587/2018 - Pro uzavření smlouvy o věcném břemenu, která je často sepisována na jedné listině se smlouvou o převodu nemovitosti, platí příslušná ustanovení o právních úkonech. Z povahy věcných břemen vyplývá, že podstatnou náležitostí je dohoda o obsahu věcného břemena, především by měla být řádně určena ta nemovitost, k níž se zřizovaným věcným břemenem omezuje vlastnické právo. Obdobně by měla být vymezena nemovitost, s jejímž vlastnickým právem je spojeno právo odpovídající věcnému břemenu, příp. určena osoba, které právo odpovídající věcnému břemenu patří. Obsah věcného břemena je třeba ve smlouvě vyjádřit dostatečně určitě a srozumitelně. Současně je nutno za podstatnou náležitost považovat i vyjádření vůle účastníků, že uzavírají smlouvu s věcněprávními účinky (Fiala, J.: Zástavní právo a věcná břemena. Brno: Masarykova univerzita v Brně – právnická fakulta, 1993, str. 45 a násl., nebo Bradáč, A., Fiala, J., Hába, J., Skála, M., Vitulová, N.: Věcná břemena od A do Z. Praha: Lide Praha, a.s., 3. aktualizované vydání, 2006, str. 35 a násl.).

25. Má-li být právo užívání nemovitostí zřízeno jako věcné břemeno, musí to z právního úkonu mimo jakoukoliv pochybnost vyplývat. Je-li pro smlouvu stanovena obligatorně písemná forma, je třeba při jejím výkladu vycházet především z jejího textu. Pro posouzení smlouvy o převodu nemovitostí je významný ten projev vůle, který byl vyjádřen v písemné formě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 9, str. 266-268). Toto pravidlo je třeba užít i pro smlouvy o zřízení jiných věcných práv, podléhajících vkladu do katastru (Spáčil, J. Věcná břemena v občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 15).

26. Smlouva o zřízení věcného břemene je dvoustranné právní jednání, které může být předmětem výkladu podle § 914 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecný občanský zákoník. Podle uvedeného ustanovení při výkladu smluv nelze lpěti na doslovném smyslu výrazu, nýbrž jest zjistiti úmysl stran a smlouvě jest tak rozuměti, jak to odpovídá obyčeji poctivého obchodu. Pokud by předmětné sporné smluvní ujednání mělo povahu ujednání o zřízení věcného břemene (služebnosti), mohla by služebnost vzniknout především smluvně.

27. Podle ustanovení § 481 obecného zákoníku občanského věcného práva služebnosti k věcem zapsaným ve veřejných knihách lze nabýti jen zápisem do těchto knih.

28. Odvolací soud při svých závěrech vycházel ze zjištění okresního soudu učiněného z kupní smlouvy ze dne [datum], a to konkrétně ohledně čl. VIII, dále učinil zjištění z výpisu z pozemkové knihy, knih. vložka [číslo] o tom, že vložená služebnost cesty podle čl. VIII kupní smlouvy ze dne [datum] se zde jako právo vyznačuje.

29. Jak plyne z komentáře k § 479 obecného zákoníku občanského, služebnosti nepravidelné jsou takové, které mají obsah služebnosti pozemkové, ale osoba oprávněná jest určena individuálně, tedy jako u služebností osobních, tj. určitou osobou. Jde o služebnosti, proto se sluší je zapsat v pozemkové knize, a to o služebnosti osobní, že zanikají smrtí oprávněné osoby. Z výpisu z pozemkové knihy bylo zjištěno (viz shora), že osobní služebnost zde zapsána nebyla.

30. Podle § 869 obecného zákoníku občanského přivolení ke smlouvě musí být projeveno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Je-li prohlášení nesrozumitelné, zcela neurčité, anebo stane-li se přijetí za jiných podmínek, než byl příslib dán, nestává se smlouva skutkem.

31. K požadavku srozumitelnosti je nutno podotknout, že projev vůle musí být srozumitelný druhému smluvníkovi, není-li mu srozumitelný, nevznikne smlouva. Dále je zapotřebí, aby projev byl takový, jak vyžaduje § 863 a § 914, nedá-li se obsah jeho vůbec zjistiti, je neplatný. V § 914 obecného zákoníku občanského je upraveno výkladové pravidlo„ Při výkladu smluv nelpí se na slovním znění výrazu, nýbrž vyšetří se úmysl stran, a rozuměti jest smlouvě tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodu.“ 32. Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího, postupuje soud podle výkladového pravidla. Pro účely výkladu právních jednání jsou významná zjištění všech rozhodných skutečností, včetně těch, které právnímu jednání předcházely. Jelikož v tomto případě skutečnou vůli jednajících osob při uzavření kupní smlouvy z roku [rok] nelze zjistit, dávají civilní kodexy zpravidla pokyn, jak se má postupovat, když tento pokyn ukazuje na objektivizaci úmyslu jednajícího (objektivní metoda výkladu). Na určitý úmysl jednajícího se jen usuzuje: projevu vůle má soud přisoudit takový význam, jaký by mu přikládala kterákoli rozumná osoba, kdyby byla v takovém postavení (tj. v postavení druhé strany). Je třeba podtrhnout, že jde, resp. mělo by jít o pravidelný, obvyklý význam, tedy nikoli význam, který by projevu vůle přikládal ten, kdo projev vůle vykládá, ani ten, komu je projev vůle konkrétně adresován, ani ten, kdo třeba má z projevu vůle (právního jednání) prospěch (např. dědic). Další pomocné hledisko je také vnější a bude se týkat nejspíš jen smluv: je třeba zjistit (či aspoň si připomenout) to, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jinak řečeno, jak poté, co nastaly účinky smlouvy, se strany chovaly, přičemž se zřejmě předpokládá, že se mají chovat v souladu s právě uzavřenou smlouvou.

33. V daném případě skutečnou vůli jednajících osob již není možné zjistit, a proto bylo nezbytné v souladu s výkladovými pravidly přistoupit ke zjištění toho, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam svému právnímu jednání přikládaly, tedy jinak řečeno, jak poté, co nastaly účinky smlouvy, se strany chovaly, přičemž se zřejmě předpokládá, že se mají chovat v souladu s právě uzavřenou smlouvou. Odvolací soud provedl dokazování k této právně významné skutečnosti, tedy ke zjištění těchto vnějších okolností, a to výslechem svědků, a učinil závěr o tom, že předmětná polní cesta vedoucí od nemovitých věci ve vlastnictví žalobkyně přes pozemky ve vlastnictví žalovaných, byla využívána prarodiči i rodiči žalobkyně a posléze žalobkyní pěšky, koňmo, autem právě za účelem chůze a jízdy přes pozemky nyní ve vlastnictví žalovaných k nemovitým věcem nyní ve vlastnictví žalobkyně. Spolu se zjištěním učiněným okresním soudem z předmětné kupní smlouvy a se zjištěním odvolacího soudu (viz shora, bod 11 odůvodnění) učinil odvolací soud oproti okresnímu soudu závěr o tom, že úmysl jednajících osob při uzavření kupní smlouvy v roce 1907 byl zřídit pozemkovou služebnost – právo průjezdu, přechodu a převádění dobytka přes parcelu [číslo] (nyní pozemky ve vlastnictví žalovaných) ve prospěch kupujících (nikoliv pouze ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení]), tedy vlastníků pozemků nyní ve vlastnictví žalobkyně, a to šíři 2 metrů. Tuto služebnost je nutno dle § 477 a § 479 obecného zákoníku občanského posoudit jako služebnost pozemkovou (in rem), přičemž se nejednalo o služebnost osobní (in personam), která by byla povolena jen určité osobě.

34. Odvolací soud svůj závěr o skutkovém stavu věci opírá o zjištění učiněná z výpovědí svědků ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), tato zjištění jsou nadto v souladu se zjištěním učiněným odvolacím soudem z leteckých snímků o existenci této polní cesty.

35. Zejména pro rozpor s objektivním zjištěním plynoucím z leteckých snímků ohledně existence polní cesty odvolací soud považuje za nevěrohodné (a z jejich výpovědí pro svůj závěr o skutkovém stavu věci odvolací soud nevycházel) svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Rovněž nevěrohodným je svědek [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi uvedl, že předmětná polní cesta byla průjezdná z ulice [název ulice] až k hranici s pozemkem [příjmení], p. [příjmení] tam parkoval dvě auta, přičemž oproti tomu před okresním soudem v roce 2018 uvedl, že před sedmi lety se na polní cestu z [název ulice] ulice nedalo vůbec vjet, což vysvětlovat tím, že před okresním soudem řekl svůj osobní názor. Svědkyně [jméno] [příjmení] je nevěrohodná pro rozpor její svědecké výpovědi s objektivním zjištěním plynoucím z leteckých snímků a pro rozpory v její svědecké výpovědi (polní cesta tam nebyla, po nahlédnutí do leteckých snímků uvedla, že tam nebyla cesta a tím myslela žádná asfaltová cesta, k opětovnému dotazu, zda, tam byla polní cesta, uvedla, že to neví).

36. Předmětná pozemková služebnost platně vznikla kupní smlouvou ze dne [datum], jedná se o služebnost pozemkovou, a to v rozsahu, jak byla zakreslena v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno]. Současně nebylo tvrzeno, tudíž ani prokazováno, že tato služebnost zanikla. Za této situace je nutno učinit závěr, že věcné břemeno stále existuje, svědčí současnému vlastníkovi panující nemovitosti (žalobkyni), přes služebné pozemky ve vlastnictví žalovaných. S ohledem na tento závěr bylo zcela nadbytečné zabývat se tím, zda žalobkyně vydržela právo odpovídající věcnému břemeni, či zda žalobkyně má ke svým nemovitým věcem jakýkoliv jiný přístup.

37. S ohledem na shora uvedené je žaloba žalobkyně důvodná, a proto v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací napadený rozsudek změnil tak, jak je uvedeno ve výroku shora.

38. Pokud jde o výrok rozhodnutí, pak je to pouze soud, který rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není vázán. Při formulaci výroku pak soud musí dbát, aby vyjadřoval to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal. Odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí tak, aby z něj bylo zřejmé, že nemovitost označená parcelním číslem, katastrálním územím a obcí je zatížena věcným břemenem, přičemž nedílnou součástí rozhodnutí soudu je geometrický plán ohledně části nemovitosti břemenem zatížené.

39. Odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Účelně vynaložené náklady řízení vzniklé žalobkyni představuje odměna za právní zastoupení, přičemž odměna za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) činí 3 100 Kč. Žalobkyni byla přiznána odměna za následující úkony právní služby 1. převzetí zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. návrh na předběžné opatření podle § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky ve výši jedné poloviny odměny, 4. účast u jednání dne 2. 10. 2013, 5. ohledání na místě samém dne 13. 5. 2014, 6. účast u jednání dne 8. 12. 2014, 7. odvolání ze dne 3. 3. 2015 včetně jeho doplnění ze dne 1. 7. 2015, 8. porada s klientem před doplněním odvolání ze dne 25. 6. 2015, 9. porada s klientem před jednáním o smíru dne 22. 2. 2016, 10. jednání s protistranou o smíru dne 25. 2. 2016, 11. účast u jednání dne 9. 12. 2016, 12. porada s klientem o dalším postupu po rozhodnutí odvolacího soudu 7. 2. 2017, 13. vyjádření na výzvu soudu 25. 7. 2017, 14., 15. účast u jednání dne 16. 2. 2018 přesahující dvě hodiny, 16. účast u jednání dne 16. 4. 2018, 17. účast u jednání dne 28. 6. 2018, 18. účast u jednání dne 20. 9. 2018, 19. účast u jednání dne 14. 11. 2018, 20. nahlédnutí do archiválií 30. 1. 2020, 21. účast u jednání dne 16. 7. 2021, 22. účast u jednání dne 16. 9. 2021, 23. účast u jednání dne 30. 9. 2021), tj. 22 x 3 100 Kč + 1 x 1 550 Kč), dále 23 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné osobním vozidlem podle § 13 odst. 1 vyhlášky v celkové výši 3 749,39 Kč vždy při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět 56 km, vyjma dne 13. 5. 2014 (ohledání na místě samém) vzdálenost 24 km, průměrná spotřeba vozidla 5,9 l /100 km, pohonná hmota nafta v ceně dle vyhlášky (2. 10. 2013 – 322,19 Kč, 13. 5. 2014 – 139,77 Kč, 8. 12. 2014 – 326,14 Kč, 16. 2. 2018, 16. 4. 2018, 28. 6. 2018, 20. 9. 2018 a 14. 11. 2018 – vždy po 322,45 Kč, 16. 7. 2021, 16. 9. 2021 a 30. 9. 2021 – vždy po 336,26 Kč a dne 30. 1. 2020 (archiv) 340,26 Kč), náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 1 vyhlášky za celkem 46 započatých půlhodin po 100 Kč. Částka 84 999,39 Kč (68 200 Kč + 1 550 Kč + 6 900 Kč + 3 749,39 Kč + 4 600 Kč) byla zvýšena o 21% DPH ve výši 17 849,87 Kč, dále zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 2 000 Kč, soudní poplatek z návrhu na předběžné opatření 1 000 Kč a z odvolání ve výši 2 000 Kč, náklady na vyhotovení geometrického plánu 3 388 Kč a náklady na letecký snímek 500 Kč, celkem 111 737 Kč (po zaokrouhlení). Z této částky zaplatí jednu polovinu tj. 55 868,50 Kč žalovaný 3, a druhou polovinu tj. 55 868,50 Kč společně a nerozdílně žalovaní 1 a 2.

40. Odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené úkony právní služby za 1. porada s klientem po jednání dne 2. 7. 2018 (nebyla nezbytná, nic nového se neřešilo), 2. vyjádření a návrhy důkazů (mohl učinit u jednání soudu), 3. porada s klientem 4. 10. 2018 (nebyla nezbytná, nic nového se neřešilo), 4. vyjádření a návrhy důkazů 10. 10. 2018 (mohl učinit u jednání, nadto pouze opravil adresu svědka, kterou sdělil nesprávně), 5. porada s klientem před jednáním 14. 7. 2021 (nebyla nezbytná, nic nového se neřešilo), 6. vyjádření žalobkyně a shrnutí z 20. 9. 2021 (mohl učinit u jednání dne 16. 9. 2021), 7. vyjádření k závěrečnému návrhu žalovaných z 29. 9. 2021.

41. Podle § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově také o náhradě nákladů vzniklých státu, které představuje částka 1 050 Kč (překlad listiny), přičemž polovinu této částky zaplatí státu žalovaný 3, druhou polovinu pak společně a nerozdílně žalovaní 1 a 2.

42. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., dle kterých má procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Na nákladech odvolacího řízení byla žalobkyni přiznána odměna ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 1. poradu s klientem dne 4. 10. 2021, 2. odvolání, 3., 4. za účast u jednání dne 24. 10. 2022, které trvalo přes dvě hodiny, 5. za účast u jednání dne 3. 11. 2022, 6. účast u výslechu svědkyně dne 14. 12. 2022, 7. účast u jednání dne 2. 2. 2023 a 8. účast u jednání dne 10. 2. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí ve výši jedné poloviny odměny podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky (tj. 7 x 3 100 Kč a 1 x 1 550 Kč), 8 x režijní paušál po 300 Kč, cestovné autem 179,49 Kč při vzdálenosti [obec] – [obec] a zpět (výslech svědkyně) 24 km, průměrná spotřeba vozidla 5,9 l /100 km, pohonná hmota nafta v ceně dle vyhlášky, náhrada za ztrátu času za dvě započaté půlhodiny (výslech svědkyně), to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 5 466,19 Kč, celkem 31 496 Kč (po zaokrouhlení). Z této částky zaplatí jednu polovinu tj. 15 748 Kč žalovaný 3, a druhou polovinu tj. 15 748 Kč společně a nerozdílně žalovaní 1 a 2.

43. Odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené úkony právní služby za 1. porada s klientem před jednáním odvolacího soudu dne 12. 9. 2022, 2. porada s klientem před závěrem odvolacího řízení dne 9. 1. 2023 (nic nového se neřešilo), 3. shrnutí, návrh důkazů dne 27. 1. 2023 (mohl učinit u jednání).

44. Žalovaní byli zavázáni zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., advokátu žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

Poučení