57 Co 190/2024 - 115

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] o zaplacení 427 340 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 4. 2024, č. j. 18 C 171/2023-76 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 27 697 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky A], advokátky se sídlem [adresa], [Jméno advokátky B], [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 427 340 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 11. 6. 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu ve vztahu k 15 % úroku z prodlení ročně z 427 340 Kč za dobu od 3. 6. 2023 do 10. 6. 2023 (výrok II) a konečně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 175 302,71 Kč k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami byla uzavřena ústní smlouva, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobkyni nejprve provést stavební práce na rodinném domě č. p. [hodnota] v [adresa], spočívající v zateplení tří stran základové desky, odvodnění domu, podbití střechy a provedení nových okapů. Žalovaný nacenil práce a materiál nejprve na 853 000 Kč (bez lešení), tuto cenu sdělil žalobkyni formou SMS zprávy. Dva dny poté zaslal e-mailem žalobkyni podrobnější nacenění na částku 892 000 Kč, sestávající z 48 000 Kč za marmolit, sokl a nopovou folii, 161 000 Kč za polystyren, včetně extrudovaného, 148 000 Kč za barvu, penetraci a podklad pod barvu, 33 000 Kč za hmoždinky, zadky a perlinku, 30 000 Kč za krytinu, palubky a spojovací materiál, 38 000 Kč za lepidlo a 434 000 Kč za komplet práci mimo výkopu drenáže. SMS zprávou ze dne 30. 3. 2023 požádal žalovaný žalobkyni o úhradu částky 232 000 Kč na jeho účet na materiál v podobě polystyrenu, spojovacího materiálu, lepidla a perlinky s uvedením poznámky, že jde o peníze na nákup materiálu. SMS zprávou ze dne 2. 4. 2023 požádal žalobkyni o úhradu dalších 195 340 Kč za barvu, marmolit, penetraci, podklady, a nopovou folii. SMS zprávou ze dne 3. 4. 2023 žádal opětovně o zaslání financí za materiál, aby tento mohl zaplatit. Téhož dne provedla žalobkyně ze dvou různých účtů úhradu celkové částky 427 340 Kč na účet žalovaného. O několik dní později se strany dále dohodly, že budou provedeny další práce v podobě napojení kanalizace do jímky, s výslovným požadavkem žalobkyně, aby na trase byla pouze jedna zatáčka a byla zhotovena revizní šachta. K žádosti žalobkyně ze dne 12. 4. 2023 o postupu prací reagoval žalovaný MMS zprávou dne 29. 4. 2023 tak, že zaslal žalobkyni nacenění prací v celkové výši 431 500 Kč – 48 000 Kč za zapravení a výměnu krytiny, 66 500 Kč za zapravení podhledů, 56 000 Kč za izolaci základové desky, položení nopové fólie, odvodnění a napojení kanalizace, 19 000 Kč za zapravení špalet interiéru a zazdění vstupních dveří, 14 000 Kč za výměnu svodu a 228 000 Kč za zhotovení fasády s tím, že samostatně bude účtován náklad suti a přesun materiálu. S datem 1. 4. 2023 byla žalovaným vystavena faktura na materiál, o reálnosti tohoto data měl okresní soud pochybnosti jednak s ohledem na chronologii zasílání SMS zpráv, kdy žádost o zaslání druhé části peněz následuje až potom, co již měla být za totéž vystavena faktura; jednak sám žalovaný uvedl, že měl materiál na skladě, resp. měl větší zásoby a lze tak dovodit, že jej neobjednával. Práci žalovaný nikdy nevyfakturoval. Ze strany žalovaného bylo nejprve započato s pracemi na odvodnění a připojení kanalizace, kdy žalovaný v rozporu s pokyny žalobkyně provedl minimálně tři zatáčky a pokud s tímto postupem žalobkyně nesouhlasila, snažil se ji přesvědčit o jeho správnosti. Poté bylo prováděno zateplení základů šedým polystyrenem, přičemž původní základy domu nebyly rovné, trčely z nich kameny, a proto byly pláty polystyrenu různě ořezávány, aby tvořily rovinu. Práce na díle zastavil svědek [jméno FO] ve fázi před zahrnutím zbývající části základů, když měl o správnosti postupu žalovaného pochybnosti a měl i ze strany jiných osob informace, že takto by postupováno být nemělo. Svědek [jméno FO] žalovanému vytkl postup prací, jak u kanalizace, tak u způsobu provedení lepení polystyrenu v části základů, mezi nimi došlo k ostré výměně názorů, na jejímž konci žalovaný sdělil, že v práci nemá zájem pokračovat a z místa odešel i se svými brigádníky. Následně byl žalovaný pozván na jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], na které se nedostavil. Pouze na místo provádění díla později přivezl fasádní barvu, kterou chtěl na pozemku zanechat, svědek [jméno FO] převzetí barvy odmítl, neboť žalovaný neměl zájem řešit věc formou dohody o narovnání, podle které by žalobkyně odkoupila již dodaný a potřebný materiál za spotřebitelské ceny a žalovaný by jí vrátil zbytek zálohy. Na základě smlouvy uzavřené dne 25. 5. 2023 žalobkyní se společností [právnická osoba], práce na rodinném domě provedla nově tato společnost, která z práce odvedené žalovaným nevyužila ničeho. Vše totiž muselo být odstraněno a provedeno znovu, z materiálu navezeného žalovaným bylo použito jeho neznámé množství, některé věci nebyly pro jejich nevhodnost použity vůbec. Zbytek materiálu je na pozemku žalobkyně dosud. Žalovaný byl nejpozději předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2023 vyzván k odvezení dodaného materiálu ve lhůtě 7 dnů od dodání výzvy, jakož i k vydání bezdůvodného obohacení.

3. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s tím, že mezi stranami byla uzavřena ústní smlouva o dílo, doplněna ústním dodatkem, který řešil napojení kanalizace, aniž by byla jednoznačně vyřešena po této změně cena díla. Soud přitom nepřistoupil na obranu žalovaného spočívající v tom, že mezi stranami byly uzavřeny dvě samostatné smlouvy – smlouva kupní na materiál a smlouva o dílo zahrnující pouze práci - s poukazem na § 2590 a § 2596 o. z., z nichž plyne, že zhotovitel obstará vše, co je pro zhotovení díla potřeba a současně zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že cena díla zahrnuje i cenu věcí pořízených zhotovitelem. Zdůraznil, že i z prvních cenových nabídek žalovaného vyplývá, že kalkuloval s cenou celkovou (jak za materiál, tak za práci), a jeho vysvětlení k uzavření kupní smlouvy, podle něhož by v materiálu neměl své peníze, evokuje zálohu na materiál. Zákonná domněnka tak nebyla provedeným dokazováním vyvrácena, když výpověď žalovaného je osamocena od ostatních důkazů, především listinných (s výjimkou faktury ze dne 1. 4. 2023, o jejíž věrohodnosti měl soud pochybnosti). Dále s odkazem na § 2593 o. z. poukázal na to, že v rámci smlouvy o dílo žalobkyni jako objednatelce náleželo právo kontroly nad prováděním díla a pokud by zjistila, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, byla oprávněna dožadovat se toho, aby vady vzniklé vadným prováděním byly odstraněny a dílo bylo prováděno řádně. Pokud za žalobkyni v některých případech jednal svědek [jméno FO], a to i při kontrole díla a vytýkaní vad provádění díla, z provedeného dokazování vyplynulo, že jak žalovaný, tak jeho brigádníci, jeho pokyny respektovali, jednali s ním, jako by jednali s žalobkyní a takový význam jeho jednání přikládali. Žalovaný přitom jednak nerespektoval pokyn žalobkyně ve vztahu k provedení kanalizace, především však postupoval při odvodnění a zateplení základů tak, že by uvedené postrádalo základní smysl těchto úkonů, kterými nepochybně bylo odvedení vody od domu a zateplení základů domu, když ze závěrů odborného posouzení vyplývá, že zhotovené odvodnění spíše vodu k domu přivádělo a zadržovalo ji, neboť byla i špatným směrem položena nopová folie, polystyren byl ořezán tak, že prakticky neizoloval, navíc byl nalepen na hlínu, a mezi jeho jednotlivými díly byly takové mezery, které vedly ke vzniku tepelných mostů. Zjištěné důvodné nedostatky při provádění díla byly žalovanému vytknuty ústní formou, žalovaný byl požádán o návrh řešení, přičemž i sama žalobkyně si takový návrh nechala zpracovat odborníkem v oboru. Žalovaný sice v případě zateplení základů navrhl postup, dle kterého by se na nedostatečně zateplené základy přidala ještě další vrstva polystyrenu, kvůli čemuž by se znovu musela odkrýt zemina, která již byla zasypána, k jednání, které však žalobkyně za tímto účelem svolala, se žalovaný nedostavil a přestal komunikovat. Pokud byla žalovanému fakticky poskytnuta lhůta v řádu několika dnů, je na místě tuto délku, s ohledem na chování žalovaného, který odmítl pokračovat v řádném plnění smlouvy, považovat v tomto konkrétním případě za přiměřenou. S ohledem na tuto skutečnost byly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2593 o. z., neboť skutečnost, že dílo je prováděno způsobem, který nepovede k efektivnímu zateplení domu a k jeho odvodnění, a navíc nebudou splněny podmínky pro získání státní dotace, nepochybně představuje podstatné porušení smlouvy, neboť žalobkyně o takovýto způsob provádění díla nemohla mít od počátku zájem, což muselo být zřejmé i žalovanému. Samostatně pak podle okresního soudu stojí skutečnost, že takovéto provádění díla nesplňovalo ani podmínky, za nichž by žalobkyně mohla čerpat dotaci na zateplení ze Státního fondu životního prostřední, kdy s ohledem na výsledky provedeného dokazování žalovaný o tomto zájmu žalobkyně věděl a muselo mu být známo, že pro dotaci platí lhůty, v nichž musí být dílo provedeno a vyúčtováno, včetně dokladování jednotlivých výdajů. Proto i pokud způsob provádění díla vedl k závěru, že by nebyly splněny podmínky získání dotace, dovodil soud podstatné porušení smlouvy a odstoupení v režimu ustanovení § 2002 o. z. Dále konstatoval, že pokud došlo k platnému odstoupení od smlouvy, smlouva byla od samotného počátku zrušena a strany jsou povinny vypořádat se podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně žalovanému uhradila na jeho účet ve dvou platbách celkově částku 427 340 Kč, současně plnění jí poskytnuté žalovaným z pohledu vykonaných prací nemělo pro žalobkyni žádný význam. Vzhledem k tomu, že § 2993 věta druhé o. z. již nezakládá vztah vzájemné podmíněnosti plnění, bylo na žalovaném, aby vznesl námitku vzájemného plnění, současně mu nic nebrání, aby se vydání své části plnění domáhal samostatnou žalobou. Konečně se soud rovněž vyjádřil k námitkám žalovaného ohledně nemožnosti žalobkyně od smlouvy odstoupit mimo jiné i proto, že jí již bylo poskytnuto dílčí plnění. K tomu uvedl, že smlouvou nebylo sjednáno postupné dílčí plnění, dílo nebylo předáváno v jednotlivých fázích ani k žádnému předání části díla nedošlo. Pokud žalovaný do odstoupení zčásti plnil, muselo by mít toto plnění kvalitu částečného plnění vedoucího ke splnění části dluhu, což ale v daném případě nemělo. K námitce žalovaného, že dodaný materiál měl pro žalobkyni význam, soud uvedl, že žalobkyně původně chtěla situaci po odstoupení řešit narovnáním, v rámci něhož by část nepoužitého materiálu odkoupila, ale žalovaný s tímto nesouhlasil. V rámci předžalobní upomínky pak již jednoznačně prezentovala, že ani o tuto část plnění zájem nemá. Pokud se následně situace změnila a z logistických důvodů nový zhotovitel díla využil část materiálu dovezeného žalovaným, tyto skutečnosti nastaly později a nemají vliv na posouzení účinků odstoupení. K námitce vzájemného plnění co do částky 320 000 Kč se soud vyjádřil tak, že tuto nezohlednil, neboť jednak nebyla uplatněna v řízení včas s ohledem na koncentraci a jednak nebylo po provedeném dokazování postaveno na jisto, v jakém rozsahu plnil žalovaný, co do dodání materiálu, v jakém rozsahu byl materiál použit žalovaným na dílo, v jakém rozsahu byl materiál použit dalším zhotovitelem a kolik materiálu je dosud na pozemku žalobkyně. Ze všech těchto důvodů okresní soud žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství, které přiznal od uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce, tj. od 11. 6. 2023.

4. Proti výrokům I a III tohoto rozsudku podal odvolání žalovaný, domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Odvolací argumentací fakticky brojil proti závěru soudu o uzavření jediné ústní smlouvy o dílo. Má za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní stran obsahu jí tvrzené smlouvy o dílo, neboť její tvrzení o tom, že byla uzavřena smlouva o dílo včetně dodání materiálu není podpořeno žádným důkazem. Z provedených důkazů se naopak podává, že žalovaný vyčíslil žalobkyni cenu materiálu (SMS komunikace účastníků), vyzval ji k jeho zaplacení (SMS komunikace účastníků), žalobkyně provedla úhradu (potvrzení o provedení transakce), byla jí předána faktura (svědecká výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO], účastnická výpověď žalovaného, faktura) a materiál byl navezen na pozemek žalobkyně (účastnické výpovědi, výpovědi svědků). Žalobkyně s materiálem nakládala jako vlastním, když jej dále zpracovala, použila na provedení prací k zateplení domu (účastnická výpověď žalobkyně, svědecká výpověď [jméno FO]). Tvrzení žalobkyně, že hodlala spotřebovaný materiál odkoupit a vrátit žalovanému je ryze účelové, neboť z její výpovědi, jakož i z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že jim není ani známo, kolik přesně materiálu bylo na jejich pozemku před započetím prací novým zhotovitelem, kolik materiálu bylo užito; nový zhotovitel rovněž dovezl další materiál, který se smísil s materiálem dodaným žalovaným. Z její strany tak nebyl učiněn žádný faktický krok, který by její tvrzení podpořil. Přitom jim bylo známo, že žalovaný fakt, že materiál se i po odstoupení od smlouvy nachází na pozemku žalobkyně, nevnímal jako bezdůvodné obohacení, neboť vlastnické právo k materiálu svědčilo z výše uvedených důvodů žalobkyni. Žalobkyně až v soudním řízení uváděla, že nevěděla, jaký materiál a jaké množství mělo být zakoupeno, toto její tvrzení je však ryze účelové, neboť při sjednávání obsahu smlouvy a bezprostředně poté, žalobkyně od žalovaného písemnou specifikaci materiálu nepožadovala, a lze tak uzavřít, že obě smluvní strany věděly, co je předmětem nákupu materiálu. Žalovaný zaslal žalobkyni cenovou nabídku, jejímž obsahem byla i specifikace materiálu potřebného pro provedení prací, žalobkyně také disponovala rozpočtem společnosti [právnická osoba], ze kterého mohla získat představu o množství materiálu zakoupeného žalovaným, navíc žalovaný dodaný materiál specifikoval i v průběhu řízení, a to co do druhu i množství. Žalobkyně dne 3. 4. 2024 provedla ze svého účtu úhradu ceny materiálu, kdy do poznámky dle instrukcí žalovaného uvedla „nákup materiálu“. Tyto důkazy přímo potvrzují verzi žalovaného, že mezi ním a žalobkyní byla uzavřena samostatná smlouva kupní na materiál a samostatná smlouva o dílo na provedení prací. Práva a povinnosti stran z kupní smlouvy byly naplněny a provedené dokazování k tomuto tvrzení poskytují soudu ucelený a logicky na sebe navazující celek. Vše výše uvedené vede k závěru, že domněnka dle § 2596 o. z. byla po provedeném dokazování vyvrácena. Soud se navíc ani nevypořádal s obsahem svědecké výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří oba shodně uvedli, že viděli, že žalovaný nesl žalobkyni fakturu, kterou jí musel předat, neboť se k nim vrátil bez této listiny. Ve vztahu k oprávněnosti odstoupení žalobkyně od tvrzené smlouvy o dílo okresní soud nevzal v potaz skutečnost, že na vady vytýkané žalovanému svědkem [jméno FO] žalovaný reagoval návrhem řešení, což vyplývá z účastnické výpovědi žalovaného, jakož i z výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že mu žalovaný na jeho výtky „argumentoval“. Z výpovědi žalobkyně dále vyplývá, že stran vytýkaných vad kanalizace přijala žalobkyně utvrzení žalovaného, že kanalizace se neucpe a dále tuto záležitost neřešila. Soud tedy došel k nesprávnému závěru, že v tomto ohledu žalovaný nerespektoval pokyn žalobkyně, když tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Naopak v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by žalovaný byl vyzván k jednání s [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto tvrdil svědek [jméno FO], který tuto informaci musel zprostředkovat rovněž žalobkyni, neboť při jednání svědka [jméno FO] a žalovaného, při kterém měl být žalovaný vyzván k účasti na jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně přítomna nebyla. Lze se tak důvodně domnívat, že na okolnostech odstoupení od smlouvy byl svědek [jméno FO] a žalobkyně dohodnuti, resp. o věrohodnosti svědka lze mít důvodné pochybnosti, když je žalobkyni osobou blízkou, partnerem její dcery. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný od samého počátku věděl o jejím záměru čerpat na zateplení domu dotaci rovněž nebylo v řízení ničím podloženo, soud jej vzal za prokázané pouze výpovědí žalobkyně a svědků [jméno FO] a [jméno FO] (dcery žalobkyně), tedy osob žalobkyni blízkých, o jejichž věrohodnosti v tomto ohledu lze mít důvodné pochybnosti. Pokud žalobkyně znala podmínky dotace a věděla, že pro její čerpání bude muset vyúčtovat náklady, je s podivem, že nekladla žádný důraz, aby byla uzavřena smlouva písemně s jasnými podmínkami a rozpočtem. Tento liknavý přístup lze klást k tíži pouze žalobkyni, nikoli žalovanému, který o dotaci nevěděl. Podmínky pro odstoupení tedy nebyly dány. Nelze souhlasit ani se závěrem soudu, že v dané situaci nebyly dány podmínky pro postup dle § 2004 odst. 2 o. z., tedy možnost žalobkyně odstoupit pouze od dosud nesplněného zbytku plnění, neboť z provedeného dokazovaní vyšlo najevo, že nový zhotovitel část materiálu dodaného žalovaným použil, zájem žalobkyně na zateplení domu tak byl naplněn, byť novým dodavatelem, avšak z materiálu dodaného žalovaným. I když žalobkyně vyzvala v odstoupení od smlouvy žalovaného k odvozu materiálu, nelze s tímto souběžně uzavřít, že na zateplení domu neměla v daný moment zájem, neboť bezodkladně po ukončení spolupráce se žalovaným poptala služby jiné firmy, se kterou již v květnu 2023 uzavřela smlouvu, a žalovaným navezený materiál měl i nadále pro žalobkyni význam k dosažení jejího cíle. Situace se tedy nezměnila až po odstoupení od smlouvy, jak uvádí soud, záměr žalobkyně dům zateplit trval po celou dobu.

5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. S ohledem na pravidla rozložení důkazního břemene to byl žalovaný, kdo, pokud tvrdil, že se jednalo o dvě smlouvy, měl k tomuto tvrzení důkazní břemeno, které neunesl. Nebylo sporné, že mezi stranami byl smluvní vztah. Podle žalovaného měla uzavření kupní smlouvy dokazovat SMS komunikace účastníků, ve které žalovaný vyzval k zaplacení ceny materiálu. Z SMS komunikace mezi účastníky však naopak vyplývá, že bylo počítáno s celkovou cenou za provedení zateplení. Až poté žalovaný vyzval žalobkyni k zaplacení částky „na materiál, aby jej mohl zaplatit“, aniž by žalobkyně znala bližší specifikaci nakupovaného materiálu. I ve své výpovědi žalovaný uvedl, že na základě svého zaměření provedl návrh a ocenění, které žalobkyni zaslal SMS zprávou. Poznámku k platbě „nákup materiálu fasáda“ uvedla žalobkyně k bezhotovostní platbě na žádost žalovaného a tato poznámka nemůže potvrdit, že mezi stranami byla uzavřena samostatná smlouva kupní na materiál a smlouva o dílo na provedení prací, neboť přímo dokazuje pouze to, že žalobkyně uvedla do poznámky k transakci, co po ní žalovaný chtěl. Stejně tak může daná poznámka u platby sloužit pro orientaci žalovaného, aby věděl, že tyto prostředky jsou určeny k nákupu materiálu pro zhotovení díla jím samotným, jak tomu je i u zálohy. Proti tvrzení žalovaného o uzavření samostatné kupní smlouvy svědčí i to, že by se nejednalo o běžnou praxi (naproti tomu zálohy na dílo jsou ve stavebnictví zcela běžné), ani by to neodpovídalo sofistikovanosti jednání žalovaného, který s žalobkyní jednal velmi neformálně a nechtěl mít nic tzv. na papíře. Důvodem, proč žalobkyně výši záloh blíže nezkoumala, bylo jednoznačně to, že s žalovaným byla domluvena na konečné celkové ceně díla. Za čistě účelová označila tvrzení žalovaného, že jí byla předána faktura č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2023, kterou ve skutečnosti obdržela až v reakci na její předžalobní výzvu. Pokud by jí obdržela již v dubnu 2023, zcela jistě by se ohradila k popisu dodávaného zboží, neboť toto by nemohlo obstát v žádosti o dotaci, navíc při úhradě faktury by v transakci uvedla variabilní symbol podle faktury a nemělo by žádný smysl posílat žalobkyni dne 30. 3. 2023 SMS výzvu k zaplacení 232 000 Kč a dne 2. 4. 2023 jí další SMS zprávou vyzývat k zaplacení dalších 195 340 Kč. Jedinými důkazy k tomuto tvrzení žalovaného je tak „nacvičená“ výpověď žalovaného, jeho strýce a bratrance, kteří shodně uvedli pouze to, že žalovaný na staveniště nesl „nějaký papír“, zatímco oni čekali v autě, přitom žalovaný měl na žalobkyni e-mailový kontakt, pročež zaslání faktury touto formou by bylo daleko lépe prokazatelné. Těžko by pak žalobkyně žalovaného v den ukončení spolupráce vyzývala k předložení daňového dokladu o zakoupeném materiálu, pokud by jím již disponovala. Není jejím účelovým tvrzením, že se chtěla následně s žalovaným dohodnout a odkoupit některý zbývající materiál dovezený na její pozemek. Sama neměla žádnou povinnost vést evidenci tohoto materiálu, stejně tak neměla vědomost o konkrétním množství takto dovezeného materiálu. Čekala, že žalovaný jí sdělí, jaký materiál a v jakém množství zakoupil. K odvozu materiálu z pozemku jej vyzvala v předžalobní výzvě, neboť do té doby nemělo smysl tuto výzvu činit, když žalobkyně měla zájem se s žalovaným dohodnout na narovnání odkupem materiálu, aby se nemusel odvážet a přivážet nový materiál jiného zhotovitele. Celou dobu si byla vědoma toho, že žalovaným navezený materiál nebyl v jejím vlastnictví, proto po neúspěšném pokusu o narovnání nechtěla přebírat další materiál od žalovaného a byla připravena na výzvu žalovaného mu spotřebovaný materiál dokoupit. Jednalo se o krok zcela racionální vzhledem k nutnosti rychle dokončit zateplení domu, jehož základy již byly obnaženy, a další materiál by se na pozemek žalobkyně nevlezl, aniž by zničil zeleň. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně řádně zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z komplexního pohledu na dokazováním zjištěné skutečnosti nelze dojít k jinému závěru, než že byla mezi stranami uzavřena smlouva o dílo, od které žalobkyně platně odstoupila.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zčásti, a to ve výrocích I a III, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky, kterou uhradila žalovanému podle sjednané smlouvy o zateplení a odvodnění jejího rodinného domu, od které před dokončením prací odstoupila, když prováděné práce nebyly činěny řádně a žalovaný v tomto směru nesjednal v přiměřené lhůtě nápravu.

8. Žalovaný procesní obranu staví na argumentu, že se s žalobkyní dohodl samostatně jednak na nákupu materiálu, který jí řádně předal a ona mu za něj uhradila dohodnutou cenu, jednak na provedení prací na jejím domě, které si žalobkyně, aniž by žalovanému poskytla přiměřenou dobu k nápravě řádného provedení prací, nechala zhotovit jinou osobou.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz].

10. Podle § 556 odst. 1, 2 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

11. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

12. Podle § 2596 o. z. opatří-li zhotovitel věc zpracovanou při provádění díla, má stran této věci, pokud se stala součástí díla, postavení prodávajícího. Má se za to, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla.

13. Podle § 2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Odvolací soud předně shodně nejen se skutkovými, ale i s právními závěry soudu prvního stupně má za to, že mezi stranami sporu byla uzavřena toliko jedna smlouva, a to ústní smlouva o dílo, podle které se žalovaný zavázal pro žalobkyni na svůj náklad a nebezpečí provést dílo v podobě zateplení fasády a základů s provedením hydroizolace a napojení kanalizace rodinného domu. Dle § 2596 o. z. je skutečně založena vyvratitelná právní domněnka, že v případě, pokud zhotovitel opatří věci potřebné pro zhotovení díla, které do něj měly být zpracovány, má se za to, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla. Zákon v § 2598 o. z. vymezuje dobu trvání objednatelova nesení nebezpečí škody na věci na dobu trvání jeho vlastnického práva k předané věci. Jeho vlastnické právo k takové věci zanikne zpravidla, pokud není dohodnuto něco jiného, zpracováním takové věci při provádění díla, kdy se věc stane jeho součástí. Soud prvního stupně přitom k námitce žalovaného, že byly dohodnuty dvě vedle sebe samostatně stojící smlouvy o dílo a kupní, provedl rozsáhlé dokazování, které náležitě ve svém rozhodnutí zhodnotil, a i v tomto směru s těmito závěry odvolací soud zcela souhlasí.

16. Odvolací soud nepřistoupil k zopakování či doplnění dokazování zejména z toho důvodu, že neměl za to, že by na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu, bylo možno dospět k jinému skutkovému zjištění a odchýlit se od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1179/2008).

17. Navíc podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, v případě listinných důkazů není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám zopakoval. Povinnost odvolacího soudu zopakovat důkazy provedené soudem prvního stupně má pak své místo zejména v případě, že skutková zjištění vyplývají z výpovědí účastníků nebo svědků. Zde se totiž projevuje zásada přímosti a ústnosti, jíž je občanské soudní řízení ovládáno (§ 122 odst. 1 o. s. ř.), neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání.

18. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že ani samotný žalovaný ve své účastnické výpovědi nevyjádřil jednoznačný úmysl uzavřít dvě samostatné smlouvy, pouze uvedl, že dohoda mezi stranami byla taková, že nejprve vyfakturuje materiál, protože je malou firmou a částka za materiál byla relativně vysoká, potvrdil pak, že po skončení prací měly být vyfakturovány právě tyto práce. Jeho úmysl uzavřít dvě samostatné smlouvy pak nemůže sama o sobě prokazovat ani jím vystavená faktura ze dne 1. 4. 2023, byť o datu jejího vystavení měl pochybnosti již okresní soud, když z této pouze vyplývá, že byla vyúčtována cena za dodávku dohodnutého stavebního materiálu bez jakéhokoliv odkazu na konkrétní smlouvu.

19. Podstatné je však, podle odvolacího soudu, zejména to, že žalovaný ve smyslu § 556 odst. 1 věta prvá o. z. ani netvrdil, že by takový jeho úmysl (uzavřít dvě samostatné smlouvy, jejichž obsah by na sebe navíc navazoval) byl znám žalobkyni při uzavírání smlouvy. Naopak obsah předsmluvní SMS komunikace mezi stranami ze dne 26. 3. 2023 (č. l. 29 spisu), jakož i e-mailová komunikace účastníků obsahující cenovou nabídku ze dne 28. 3. 2023 (č. l. 52 spisu), svědčí pro skutkovou verzi žalobkyně o jedné smlouvě, když v první z nich sám žalovaný prováděl nacenění „včetně materiálu“, v druhé tuto SMS upřesňoval slovy „omlouvám se + lepidlo 38 000 Kč“ a podrobněji rozepisoval cenu za materiál, neboť v SMS zprávě zaslal toliko cenu celkovou za provedení fasády, střechy, oken a dveří, svodů, okapů a háků, drenáže a podbití. Žalobkyně ve své výpovědi pak potvrdila, že měla po celou dobu zato, že je mezi stranami uzavírána pouze jedna smlouva.

20. Smlouvy jsou přitom založeny na konsenzu smluvních stran, pro určení významu každého smluvního ujednání je proto rozhodující, jaký význam tomuto ujednání zamýšlely dát samotné smluvní strany. Význam smluvních ujednání se proto posuzuje podle společného úmyslu smluvních stran, o který jde tehdy, pokud smluvní strany chápou projev vůle či určitý výraz obsažený v projevu vůle shodným způsobem a chtějí mu přiřadit stejný význam (uvedené lze vyjádřit i tak, že smluvní strany takový úmysl společně sdílejí).

21. Jak vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 281/2016, základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

22. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než pokud ve smyslu § 2596 o. z. platí skutková domněnka jedné smlouvy o dílo, zahrnující v sobě i nákup potřebného materiálu dodávaného zhotovitelem, bylo právě na žalovaném, aby tuto skutkovou domněnku vyvrátil, což se mu však v řízení nepodařilo již proto, že absentovalo jeho tvrzení o společném úmyslu ve smyslu § 556 o. z.

23. Navíc vystupoval-li žalovaný v postavení podnikatele, zatímco žalobkyně smlouvu uzavírala jako spotřebitel, což nebylo v řízení jakkoli zpochybněno, je nutno mít na zřeteli rovněž znění § 558 odst. 1 o. z., podle něhož by žalovaný musel současně jednoznačně prokázat, že význam žalovaným použitých výrazů při jednání o smlouvě směřující k uzavření dvou samostatných smluv (kupní a o dílo), byl žalobkyni jako spotřebitelce skutečně znám. Za situace, kdy ani v rámci své obrany taková tvrzení neuplatnil, nebylo na místě přistoupit k poučení o jeho povinnosti důkazní ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.

24. Ve shodě se závěry okresního soudu je pak odvolací soud i v tom, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy o dílo řádně, nerespektoval pokyny žalobkyně ve vztahu k provedení kanalizace (kdy sám žalovaný v rámci své výpovědi uvedl, že byť žalobkyni svůj postup při provádění kanalizace vysvětlil a tímto to považoval za vyřešené s tím, že ji o správnosti svého postupu snad přesvědčil, žalobkyně zřejmě po poradě s někým jiným následně s tímto postupem nesouhlasila) a ve vztahu k provedení zateplení základů porušoval technologické postupy. Pokud žalobkyně sama, nebo následně prostřednictví svědka [jméno FO], vyzvala žalovaného k nápravě, a žalovaný dal svým jednáním jednoznačně najevo, že v pracích nehodlá pokračovat (zahodil nářadí, odešel z pozemku), má odvolací soud za to, že za této situace by nebylo nutné ani žalovanému dávat zákonem předpokládanou přiměřenou lhůtu ke sjednání nápravy, pročež krátká lhůta, shledána soudem prvního stupně, se jeví jako přiměřená a pokud v této lhůtě žalovaný neučinil nápravu, žalobkyně po právu od smlouvy ve smyslu § 2593 o. z. odstoupila, když již v této fázi provádění díla se jednalo o takové vady díla, které by znamenaly podstatné porušení smlouvy, neboť dílo by nemohlo vůbec sloužit svému účelu, navíc za situace, kdy žalovaný ukončil jednání se svědkem [jméno FO] poté, co odmítl podepsat návrh na narovnání, a následně sám ve věci pokračování smlouvy a dokončení díla s žalobkyní již nikdy nejednal a na stavbu se vrátil pouze za účelem vyzvednutí nářadí a dovozu fasádní barvy, což opět vyplývá z obsahu jeho účastnické výpovědi.

25. Odvolací soud má dále za to, že v řízení nebylo rozhodné, zda žalovanému bylo známo, že žalobkyně hodlá žádat o poskytnutí dotace na uvedené dílo, neboť zjištěné nedostatky při provádění díla z jeho strany byly natolik podstatné, že byly samostatným důvodem pro odstoupení žalobkyně od smlouvy dle § 2593 o. z.

26. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. V případě odstoupení od smlouvy o dílo tedy zanikají i povinnosti (a jím odpovídající práva druhé smluvní strany) zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí dílo a objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Smlouva je zrušena s účinky ex tunc a v případě, kdy podle zrušené smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala (§ 2993 o. z.) s tím, že přednost má dohoda účastníků zrušené smlouvy o vypořádání stran takto zrušeného závazku. V daném případě však při absenci opačného tvrzení stran k žádné takové dohodě nedošlo. Pokud vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné (např. bude-li spočívat v provedení výkonů a prací), má ochuzený právo na peněžitou náhradu (§ 2999 odst. 1 o. z.). Při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla. V případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je tak třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo dílo ani dokončeno a předáno (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 390/2022, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020, a ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021). Rozhodující tedy není, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se zvýšil majetek obohaceného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020).

27. Za situace, kdy plnění poskytnuté ze strany žalovaného v podobě provedení kanalizace a zateplení základů nemělo pro žalobkyni žádný majetkový prospěch, neboť bylo provedeno natolik vadně, že nemohlo plnit svůj význam, majetek žalobkyně se nijak nezvýšil, neboť tato část díla musela být a byla odstraněna a provedena znovu a použitý materiál byl zničen a nadále nepoužitelný. Právě z tohoto důvodu je žalovaný povinen vydat žalobkyni vše, co mu plnila, tzn. celou žalovanou částku.

28. K námitce žalovaného, že byly dány podmínky pro postup podle § 2004 odst. 2 o. z., když žalovaný již žalobkyni poskytl částečné plnění, které pro ni mělo význam, odvolací soud uvádí, že okresní soud v bodě 48 odůvodnění rozsudku při vypořádání se s touto námitkou zaměnil částečné plnění s plněním dílčím, kdy možnost odstoupení je upravena v § 2004 odst. 3 o. z., nicméně jeho závěr o tom, že poskytnuté plnění nemělo pro žalobkyni význam, a proto bylo možno odstoupit od celého plnění, je správný (když obdobná premise o nedostatečném významu poskytnutého plnění je vyslovena jak v odstavci druhém, tak třetím § 2004 o. z.). Zákonná úprava § 2004 odst. 2 o. z. směřuje k tomu, aby byly výrazné zásahy zpětných ex tunc účinků odstoupení pokud možno minimální a zrušení závazku se zbytečně netýkalo i těch jeho částí, které mohou odstoupení přetrvat. Proto je stanoveno, že v případě již proběhnuvšího částečného plnění (které je věřitel dle § 1930 odst. 2 o. z. povinen přijmout) může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Účinky odstoupení se tedy mohou týkat pouze té části závazku, která ještě splněním nezanikla a fakticky se tedy o zrušení ex tunc jednat nebude. Uvedený zákonný režim však obsahuje významnou výjimku, která pravidlo prolamuje. Od celého závazku, tedy včetně již splněných částí, je možno odstoupit v případě, že částečné plnění nemá pro věřitele význam. Právě v případě nepeněžitých dluhů, u nichž částečné plnění má většinou omezený, případně mizivý hospodářský význam, je taková možnost obvyklejší. Pakliže provedená či poskytnutá část plnění nemůže uspokojit potřebu věřitele, nenaplňuje zájem, který je sjednáním závazku sledován a nenaplňuje jeho účel, k uskutečněnému částečnému plnění se v souvislosti s možností odstoupit od smlouvy nepřihlíží. Tak tomu bude právě v případech, kdy plnění má smysl pouze jako jednotný celek, případně soubor či komplex více složek, které samy o sobě význam pro věřitele postrádají. Za situace, kdy předmětem smlouvy bylo zhotovení díla, nikoli pouze nákup materiálu, a žalovaným bylo sice částečně plněno tím, že byla provedena kanalizace a zateplení základů domu, avšak takto poskytnuté plnění bylo provedeno natolik nesprávně, že napravení pochybení si vyžádalo jak přeložení kanalizace, tak provedení nového zateplení, nelze vyslovit, že by toto částečné plnění mělo pro žalobkyni jakýkoliv význam, navíc za situace, kdy materiál pro zhotovení díla nakupoval žalobce výlučně podle svých představ a potřeb, do doby jeho zpracování byl, resp. je nadále jeho vlastníkem, a pouze jeho malá část byla využitelná novým zhotovitelem, přičemž tato skutečnost vyšla najevo až po odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, jak správně uvedl okresní soud.

29. Je rovněž namístě souhlasit s názorem soudu prvního stupně o tom, že § 2993 o. z. ve vztahu k podmíněnosti restitučních povinností, již ponechává výlučně na straně, vůči níž je nárok na vydání bezdůvodného obohacení před soudem uplatňován, namítne-li vzájemnost plnění či nikoli. Odvolací soud má přitom, na rozdíl od okresního soudu za to, že žalovaný takto mohl učinit i ve svém závěrečném návrhu před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, ovšem k takové námitce by soud mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by dosavadní tvrzení a důkazy poskytovaly podklad pro rozhodnutí o této námitce. Jak však okresní soud správně uzavřel, v řízení nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno, v jakém rozsahu plnil žalovaný co do dodání materiálu, v jakém rozsahu byl materiál použit na dílo, v jakém rozsahu byl materiál použit dalším zhotovitelem a kolik materiálu je dosud na pozemku žalobkyně, pročež k takové námitce žalovaného přihlédnout za této situace nelze (k tomu blíže srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Podle odvolacího soudu však ani v tomto závěrečném návrhu, ani v jakémkoliv svém dalším projevu vůči soudu, žalovaný žádný takový určitý projev vůle, z něhož by bylo možno jednoznačně dovodit, že vznáší námitku vzájemnosti plnění vůči pohledávce žalobkyně, neučinil.

30. Vzhledem k tomu, že okresní soud nepochybil ani ohledně okamžiku počátku prodlení žalovaného, výše přiznaného úroku z prodlení a lhůty k plnění, na jehož zdůvodnění lze v tomto směru plně odkázat, byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen.

31. Vzhledem ke skutečnosti, že odvoláním žalovaného byl přímo napaden i výrok o nákladech řízení (aniž by ve vztahu k tomuto byla v odvolání učiněna jakákoliv konkrétní argumentace), přezkoumal odvolací soud i tento výrok (blíže srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24-1), přičemž dospěl k závěru, že okresní soud pochybil, když při rozhodování o nákladech řízní postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy zčásti žalobu zamítal (byť pouze ve vztahu k části úroku z prodlení), bylo na místě správně aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a posoudit neúspěch žalobkyně jako zcela nepatrný (toliko do nepatrné části příslušenství pohledávky). Ve výsledku však tato nepřesnost na výši nákladů řízení ničeho nezmění, neboť i přes tento zcela nepatrný úspěch má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů před soudem prvního stupně, které byly okresním soudem zjištěny ve správné výši a pro stručnost odůvodnění lze odkázat na propočet nákladů v bodě 53 odůvodnění rozsudku okresního soudu.

32. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přičemž za tuto fázi sestávají její účelně vynaložené náklady z 20 040 Kč jako odměny právní zástupkyně žalobkyně za 2 úkony právní služby po 10 020 Kč dle § 7 bod. 6, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (tj. 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání ze dne 9. 12. 2024, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 2. 4. 2025), 750 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta za tyto 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (tj. 300 Kč za úkon ze dne 9. 12. 2024 ve znění advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkon ze dne 2. 4. 2025 ve znění účinném od 1. 1. 2025), 900 Kč jako náhrady za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 v souvislosti s cestou zástupkyně žalobkyně k jednání odvolacího soudu dne 2. 4. 2025, a 1 452 Kč jako cestovné za cestu osobním vozidlem zn. [typ vozidla], RZ [SPZ] [adresa] do [adresa] a zpět dne 2. 4. 2025 k jednání odvolacího soudu při ujetí 200 km tam i zpět při kombinované spotřebě vozidla 4,2 km/100 km za použití motorové nafty při vyhláškové ceně 34,70 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy [počítáno dle vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba x cena PHM) + (sazba za km x počet ujetých km)]. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, byly její odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % DPH (4 555 Kč), kterou bude povinna jako plátkyně daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu). Celkové náklady žalobkyně tak představují 27 697 Kč.

33. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení