57 Co 255/2024 - 136

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] o zaplacení 39 905 Kč s příslušenstvím oproti vydání sekčních garážových vrat k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2024, č. j. 17 C 461/2022-100 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 39 905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 34 270 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z 5 635 Kč od 17. 8. 2022 do zaplacení, oproti vydání 1 kusu sekčních garážových vrat Slick design, barva Anthrazit/bílá, včetně 2 kusů ovladače na dálkové ovládání, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit mu náklady řízení zaplacením 29 475,10 Kč (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami sporu byla dne 9. 3. 2021 uzavřena dohoda, podle které se žalovaný zavázal pro žalobce mimo jiné provést zhotovení, dovoz a montáž nových sekčních garážových vrat včetně příslušenství, bez zednických prací na špaletách, výplně stavebních otvorů a začištění, v celkové ceně 34 270 Kč včetně DPH, kterou žalobce uhradil. Dne 27. 4. 2021 bylo dílo předáno žalobci, aniž by byly sepsány jakékoliv vady či nedodělky. Dne 19. 6. 2021 došlo k vytržení torzní pružiny při horní úvrati vrat v důsledku jejich nedostatečného ukotvení pouze do zateplení z polystyrenu a nikoli do pevného stavebního podkladu, pročež došlo k poškození komponentů sekčních vrat, a to horního panelu vrat, vodících rolen (pojezdových koleček), kolejnic a spodního gumového těsnění vrat, díky tomu nebylo možno vrata otevírat a zavírat. Žalobce téhož dne vadu u žalovaného poprvé reklamoval a domáhal se jejího odstranění. Tím, že opakovaně akceptoval návrhy žalovaného na prodlužování lhůty k opravě, žalobce souhlasil s oddalováním opravy až do přípisu ze dne 6. 10. 2021 adresovanému žalovanému. Dne 15. 10. 2021 došlo ze strany žalovaného k částečné opravě vrat. Bylo provedeno jejich řádné ukotvení, namontování hřídele a narovnání vodících kolejnic. Vrata bylo již možno zavírat, nicméně nadále zůstaly poškozeny některé komponenty a zavřená vrata nedoléhala jak k finální podlaze garáže s mezerou na jedné straně cca 5 cm, tak k bočním stěnám. Při jejich vytahování docházelo k odírání panelů vrat o boční stěnu vjezdu do garáže. Nadále zůstalo poškozeno gumové těsnění při spodní straně vrat, vodící rolny na levé straně vrat byly v přepětí vytahovány vodící kolejnicí a takto dále poškozovány a na pravé straně naopak vodící kolejnicí zatlačovány a takto dále odírány. Vodící kolejnice byly nesymetrické a pozohýbané; neopraven zůstal také vytržený profil u pružiny vrat a poškozený (vyboulený) horní panel vrat. Žalovaný následně sdělil žalobci, že zbývající vady budou odstraněny do „cca 30 dnů“ od první opravy, tedy od 15. 10. 2021. Vzhledem k tomu, že k opravě nedošlo, dne 19. 11. 2021 žalobce sepsal listinu označenou jako Odstoupení od smlouvy o dílo, která byla žalovanému následně doručena. Současně byl touto listinou žalovaný vyzván jednak k vrácení ceny díla ve výši 34 270 Kč ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy, jednak k jeho demontáži ve stejné lhůtě s upozorněním, že jinak žalobce dílo nechá demontovat na náklady žalovaného. Dne 9. 8. 2022 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení 5 635 Kč, které zaplatil za odbornou demontáž neopravených vrat jiné firmě.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) jako nárok z vadného plnění dle smlouvy o dílo v režimu spotřebitel – podnikatel s tím, že dne 19. 6. 2021 se projevila podstatná skrytá vada díla, která založila dle § 2617 o. z. povinnosti zhotovitele z vadného plnění. Povinností žalovaného dle § 19 odst. 3 věty 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „ZoS“), bylo reklamaci, včetně odstranění vady, vyřídit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace. Tuto povinnost však neměl po dobu, po kterou docházelo k tzv. konkludentním dohodám na delší lhůtě, tedy do dne 12. 10. 2021, kdy byl žalovanému doručen nesouhlas žalobce s dalším prodlužováním lhůty k opravě. Nejpozději od 15. 10. 2021, kdy se žalovaný na místě samém seznámil s vadou a provedl její částečnou opravu, počala běžet tato 30denní lhůta, která marně uplynula v pondělí dne 15. 11. 2021, když další pokus žalovaného o konkludentní dohodu se žalobcem již nebyl akceptován a žalobce po právu přípisem ze dne 19. 11. 2021, doručeným téhož dne žalovanému, od smlouvy odstoupil, neboť nastolením nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady v důsledku marného uplynutí 30denní lhůty plynoucí nejpozději ode dne 15. 10. 2021 došlo k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2002 o. z., zakládajícímu nárok na odstoupení. Tím, že reklamace byla vyhodnocena jako oprávněná a do 15. 11. 2021 nedošlo podle prvotní volby žalobce k opravě věci, ve smyslu § 19 odst. 3 ZoS nastala nevyvratitelná právní domněnka neodstranitelnosti vady dle § 19 odst. 4 ZoS spojená s právem na odstoupení. V důsledku odstoupení s účinky ex tunc vznikl žalobci dle § 2991 o. z. nárok na vydání toho, co ze smlouvy, která následně v důsledku odstoupení zanikla, plnil žalovanému, tj. na zaplacenou cenu díla ve výši 34 270 Kč, oproti povinnosti žalobce vrátit předmět plnění. Jelikož žalovaný přes předchozí výzvu žalobce po odstoupení od smlouvy k demontáži vadných vrat nepřistoupil, učinil tak žalobce prostřednictvím odborné firmy a má rovněž nárok na náhradu nákladů s tím spojených ve výši 5 635 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl zcela. Odvolací argumentací fakticky brojil proti tomu, že okresní soud posoudil odstoupení žalobce od smlouvy o dílo za platné právní jednání. Má za to, že pokud žalobce konkludentně tím, že akceptoval opakovaně návrhy žalovaného na prodlužování lhůty k opravě, souhlasil s oddalováním opravy, totožným způsobem došlo dne 15. 10. 2021 k prodloužení lhůty opravy na cca 30 dnů. Žalobci bylo totiž vysvětleno, že v té době byly téměř všechny sektory vystaveny nedostatku komponentů a zpoždění dodávek a nebylo tak možno zaručit lhůtu 30 dnů přesně, což žalobce mlčky akceptoval. Žalovaný pak dne 24. 11. 2021 žalobci sdělil, že komponenty má k dispozici a je připraven opravu díla dokončit. Okresní soud se v rozsudku ani nezabýval dalšími námitkami žalovaného k neplatnosti odstoupení, rovněž tak jeho námitkou o šikanózní žalobě, pročež má rozsudek za překvapivý a nepřezkoumatelný.

5. Žalobce se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vrátit mu zaplacenou cenu díla a uhradit náklady na demontáž garážových vrat, oproti povinnosti vydat žalovanému tato vrata s příslušenstvím, když po předání vrat žalobci tyto vykazovaly vady, které žalobce žalovanému včas oznámil a domáhal se jejich opravy, avšak v přiměřené lhůtě vady odstraněny nebyly, pročež žalobce od smlouvy odstoupil. Současně požadoval náhradu nákladů na demontáž vrat, kterou žalovaný neprovedl, ač byl k tomuto žalobcem vyzván.

8. Žalovaný procesní obranu staví na argumentu, že žalobcovo odstoupení od smlouvy o dílo nebylo důvodné a nemohlo se tak jednat o platné právní jednání, smluvní vztah mezi stranami nadále trvá.

9. Skutkové závěry soudu prvního stupně odvolací soud považuje za správné a pro stručnost odůvodnění je možno odkázat na body 3 až 5 a 8 odůvodnění jeho rozsudku [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011)], a to s korekcí ve vztahu k výkladu lhůty „cca 30 dnů“, která byla žalovaným použita dne 15. 10. 2021 po částečné opravě garážových vrat, kdy před odvolacím soudem strany sporu učinily nesporným, že každá ze smluvních stran při použití tohoto slovního spojení dávala tomuto jiný význam (zatímco žalobce přesně 30 dnů, žalovaný 20-40 dnů). Pro určení významu tohoto smluvního ujednání tak mezi nimi nebyl konsens, resp. společný úmysl.

10. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).

11. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Odvolací soud v rámci právního posouzení daného sporu souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., v rámci níž žalobce vystupoval v postavení spotřebitele a žalovaný v postavení podnikatele (blíže srov. § 419 a 420 o. z.). Stejně tak přejímá závěr o tom, že po dokončení a předání díla se na tomto projevily podstatné vady ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z., pro něž vrata nemohla být dále užívána, a tudíž žalobce by, pokud by takové porušení předvídal, smlouvu neuzavřel, protože by o takové plnění neměl žádný zájem, což muselo být žalovanému již při uzavírání smlouvy zřejmé. Současně se jednalo o vadu skrytou, jejíž existenci by musel žalobce jako objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí díla, a která se projevila až po převzetí díla a započetí jeho užívání, nicméně na díle se vyskytovala již při jeho převzetí, neboť vrata byla od počátku špatně uchycena toliko do vrstvy polystyrenového zateplení a nikoli do pevného stavebního podkladu. Žalobce pak tyto vady vůči žalovanému včas bez zbytečného odkladu oznámil v souladu s § 2618 o. z. a současně provedl včas volbu svého práva z vadného plnění tak, že se domáhal odstranění vady (§ 2615 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2106 o. z.). Je možno rovněž souhlasit s tím, že na základě dohody stran byla první prohlídka vadného díla po uplatnění reklamace provedena žalovaným až dne 15. 10. 2021, ve stejný den byla provedena i jeho částečná oprava tak, aby garážová vrata mohla být uzavřena, nicméně celková oprava díla a jeho uvedení do bezvadného stavu nebylo provedeno pro absenci náhradních dílů na straně žalovaného.

13. Odvolací soud však má, na rozdíl od soudu prvního stupně, za to, že na danou věc není možno aplikovat § 19 odst. 3 věta prvá ZoS, podle něhož reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena a spotřebitel o tom musí být informován nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. V řízení totiž nebylo mezi stranami sporu o tom, že dohoda o reklamační lhůtě byla uzavřena, tzn. strany se dohodly jinak (nejprve tedy byla mezi nimi konkludentní dohoda, že reklamační lhůta byla prodloužena do 15. 10. 2021, následně se strany dohodly na další lhůtě „cca 30 dnů“ pro dodání nových komponentů a nahrazení vadných). Za tohoto stavu věci byl tak žalovaný povinen odstranit vady díla ve lhůtě „cca 30 dnů“ od 15. 10. 2021.

14. S ohledem na rozdílná tvrzení účastníků ohledně konkrétní délky této lhůty odvolací soud přistoupil ve smyslu § 556 odst. 1 o. z. k výkladu tohoto právního ujednání mezi stranami tak, aby bylo na jisto postaveno, jaké konkrétní právní následky mělo dané ujednání vyvolat. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporným, že zde nebyl společný úmysl pro určení významu daného smluvního ujednání, odvolací soud přistoupil k objektivní interpretaci daného projevu vůle. Pokud se mezi stranami jednalo o vztah spotřebitelský, bylo nutno aplikovat modifikované pravidlo contra proferentem (k tíži toho, kdo jej při jednání použil jako první) zakotvené v § 557 odst. 2 o. z. tak, jak vyplývá z § 1812 odst. 1 o. z., tzn. že pokud obsah smlouvy připouští různý výklad, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější a tímto je lhůta právě 30 dnů. Odvolací soud je toho názoru, že pokud žalovaný jako podnikatel uvedl ve vztahu k žalobci jako spotřebiteli lhůtu „cca 30 dnů“, aniž by tuto jakkoli blíže specifikoval či upřesnil, vzal na sebe současně riziko, že tato lhůta bude v souladu s výše uvedeným zákonným ustanovením vykládána v jeho neprospěch.

15. Námitka žalovaného, že vycházel z předchozí praxe mezi stranami, je v tomto směru lichá, neboť tvrzení žádného z účastníků nebyla založena na tom, že jejich předchozí ujednání o prohlídce vad bude provedeno v termínu „cca…“, nýbrž na tom, že žalobce opakovaně konkludentně akceptoval návrhy žalovaného na prodloužení termínu opravy díla.

16. Za tohoto stavu, tj. neprovedl-li žalovaný konečnou opravu podstatné vady díla v termínu do 30 dnů od 15. 10. 2021, dostal se do prodlení a odstoupení žalobce realizované dne 19. 11. 2021 bylo ve smyslu § 2615 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2106 odst. 2 věta třetí o. z. po právu.

17. Odstoupení se pak nutně muselo týkat celého díla (dodávky a montáže sekčních garážových vrat s příslušenstvím), neboť vrata bez dodání vadných dílů nemohla plnit svůj účel, jak vyplývá ze skutkových zjištění okresního soudu, když se mimo jiné nedala nadále správně dovírat, protože dokonale nedoléhala jak k podlaze garáže, tak k bočním stěnám, nadále při jejich vytahování docházelo k odírání panelů vrat a vodící rolny byly dále poškozovány. K námitce žalovaného, že žalobce nemohl platně odstoupit od celé smlouvy, protože „některé práce již byly provedeny a opraveny“, odvolací soud uvádí, že podle § 2004 odst. 1, 2 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku jako celek, toto zákonné ustanovení sice nevylučuje možnost částečného odstoupení, nicméně jej připouští toliko v případě, kdy toto částečné plnění má pro věřitele význam. V opačném případě lze odstoupit ohledně celého plnění. Odvolací soud je tohoto názoru, že v daném konkrétním případě mělo toto částečné nepeněžité plnění pro žalobce mizivý hospodářský význam, nemohlo uspokojit jeho potřebu a naplnit jeho zájem, který byl sjednáním závazku sledován, stejně tak nemohlo naplnit účel daného závazku, když garážová vrata nadále nešlo bez jejich dalšího poškozování užívat.

18. Pro úplnost je na místě dodat, že přístup žalobce k reklamaci, k oddalování prohlídky a vyřízení reklamace žalovaným, byl projevem jeho dobré vůle, naopak postoj žalovaného byl v tomto směru velice liknavý a neprofesionální a v žádném případě nelze na straně žalobce shledat v podobě odstoupení od smlouvy a následném podání žaloby šikanózní výkon práva, resp. zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.).

19. Došlo-li k platnému odstoupení od smlouvy, z časového hlediska nastoupily účinky odstoupení zpětně, již od samotného počátku závazku, a strany si jsou povinny vrátit to, co plnily, podle zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jak správně uzavřel soud prvního stupně. V § 2993 o. z. je jako obecný důsledek plnění, aniž by tu byl platný závazek, zakotveno právo každé smluvní strany na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobce tak má právo na vrácení sjednané ceny díla (tj. jak hodnoty dodaného materiálu, tak naúčtovaných prací na instalaci garážových vrat v celkové výši 34 270 Kč, která dle skutkových zjištění okresního soudu vyplývala přímo ze smlouvy o dílo a její nedílné přílohy), a to v situaci, kdy naopak žalovaný může požadovat zpět naturální plnění, neboť jím dodaný materiál je lehce odmontovatelný bez dalšího znehodnocení (kdy znehodnoceným se stal již v důsledku nesprávné montáže) a za stavu, kdy nebyly provedeny další zednické práce, ve své podstatě nebyl zcela spojen s domem žalobce.

20. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalobci vznikl nárok i na zaplacení částky 5 635 Kč, byť dle názoru odvolacího soudu zde nejde o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jak uzavřel okresní soud v bodě 10 odůvodnění rozsudku, nýbrž o nárok na náhradu škody dle § 1925 o. z., který upravuje souběh práva na náhradu škody a práv z vadného plnění obdobně, jako to činil § 440 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný do 31. 12. 2013 (kdy dostupná judikatura k tomuto ustanovení je dle názoru odvolacího soudu použitelná i pro § 1925 o. z.). Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2247/2007, vysvětlil, že z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná, která z odpovědnosti za vady nelze uspokojit. Může se zejména jednat o další škody, které jsou vadným plněním zapříčiněny. Takto vzniklá škoda nemůže být kryta některým nárokem z odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v režimu odpovědnosti za škodu. Uplatněním nároku na náhradu škody se poškozený nehodlá domoci kompenzace hodnoty provedeného díla (opravy vadné věci, slevy z ceny), ale žádá náhradu skutečné škody nebo ušlého zisku, které mu v důsledku vadného plnění vznikly. Porušení povinnosti ze závazkového vztahu jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu spočívá v takovém případě v dodání vadného zboží (díla), v důsledku čehož vznikla uplatňovaná škoda. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je tedy prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Za situace, kdy žalovaný dodal žalobci vadné dílo, žalovaný v přiměřené lhůtě vady díla neodstranil, pročež žalobce využil svého práva a od smlouvy platně odstoupil a současně vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění a k tomu, aby vadná vrata demontoval a odvezl je v přiměřené lhůtě, kterou mu k tomu určil, pak pokud žalovaný na tuto výzvu nereagoval, vrata nedemontoval sám a neodvezl je, a žalobce na své náklady tuto demontáž po uplynutí přiměřené lhůty provedl, má odvolací soud za to, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady pro vznik škody podle tohoto zákonného ustanovení a nárok žalobce na zaplacení částky 5 635 Kč (jako prokázaných nákladů na tuto demontáž - srov. bod 5 odůvodnění rozsudku okresního soudu) je tak po právu.

21. K otázce nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí se Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil, a sice tak, že vysvětlil, že za měřítko toho, zda je či není rozhodnutí soudu přezkoumatelné, je třeba považovat především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít opravných prostředků proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu uplatněného opravného prostředku na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody opravného prostředku, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

22. Lze proto uzavřít, a to i s ohledem na odvolací argumentaci, resp. možnost formulovat důvody opravného prostředku, že napadené rozhodnutí není (nemůže být) nepřezkoumatelné.

23. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve vztahu k přiznanému úroku z prodlení, ani ve výroku o náhradě nákladů řízení a lhůtě k plnění, na jehož zdůvodnění lze v tomto směru odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen.

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přičemž za tuto fázi sestávají jeho účelně vynaložené náklady z 5 400 Kč jako odměny jeho právního zástupce [za 2 úkony právní služby po 2 700 Kč dle § 7 bod 5, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2025 (tj. 1 úkon za vyjádření k odvolání ze dne 27. 9. 2024, 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 2. 2025)], 750 Kč jako náhrady hotových výdajů za tyto 2 úkony právní služby (300 Kč za úkon ze dne 27. 9. 2024 dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkon ze dne 18. 2. 2025 podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), 300 Kč jako náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestou právního zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu dne 18. 2. 2025 z [adresa], 374 Kč jako cestovného za cestu osobním vozidlem zn. [typ vozidla], RZ [SPZ] [adresa] a zpět dne 18. 2. 2025 k jednání odvolacího soudu při ujetí 47,60 km při průměrné spotřebě vozidla 5,9 km/100 km za použití motorové nafty při vyhláškové ceně 34,70 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy [dle vyhl. č. 475/2024 Sb. a při použití vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba x cena PHM) + (sazba za km x počet ujetých km)]. Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly jeho odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o příslušnou náhradu za DPH (1 355 Kč). Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 179 Kč.

25. O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách; ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.

Poučení