57 Co 257/2024 - 305

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozená dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. nezletilá [Jméno nezletilé A], narozená dne [Datum narození nezletilé A] bytem [Adresa nezletilé A] 2. nezletilá [Jméno nezletilé B], narozená dne [Datum narození nezletilé B] bytem [Adresa nezletilé B] zastoupeny zákonnou zástupkyní [Jméno zákoného zástupce] bytem [Adresa zákoného zástupce] zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 4. 2024, č. j. 15 C 153/2022-267 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku na náhradě nákladů řízení 825 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 706 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky B], advokátky se sídlem [adresa], [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud návrh žalobkyně, že z exekuce nařízené exekučním příkazem soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], č. j. 203 Ex 31188/21-24, ze dne 9. 2. 2022, proti povinnému [tituly před jménem] [jméno FO] jsou vyloučeny položky zapsané v protokolu o soupisu ze dne 12. 2. 2022, a to: 8 - housle + bag. hnědé bez Oz/bag Oz hns, 9 - kytara + obal, hnědá clasice guitar, 15 – dýka + obal, nieto spain, 16 - dýka + obal, schrade hnědá, 17 - dýka + obal, kandar, 18 - dýka + obal, kandar šedá rukojeť, 20 - vzduchovka, Slavia hnědá, 25 - svěrák na čištění zbraní + kufr, kme sharpeners, 30 - dýka + obal, schrade černá, 32 - nůž, ruike zelený, 33 - nůž, ruike černý, 34 - nůž, beaver a 62 - nůž, muela, zamítl (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 1, 2 na náhradě nákladů řízení částku 26 812 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech státu částku 2 231 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je bývalou manželkou povinného [tituly před jménem] [jméno FO], vůči němuž je vedena exekuce na základě pověření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 11. 2021 (správně ze dne 15. 12. 2021, pozn. odvolacího soudu), č. j. 29 EXE 3572/2021-15, podle pravomocných a vykonatelných rozhodnutí - rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-215, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 0 P 351/2020-220. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuce je vedena pro dlužné a běžné výživné oprávněných nezletilých dětí povinného. Dne 12. 2. 2022 byl soudním exekutorem proveden soupis movitých věcí v nemovitosti žalobkyně na adrese [adresa]. Žalobkyně s provedením soupisu nesouhlasila a podala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, soudní exekutor jí vyhověl částečně rozhodnutím ze dne 23. 3. 2022, ve zbývajícím rozsahu návrh zamítl. Následně žalobkyně podala u soudu ohledně těchto zamítnutých věcí návrh na jejich vyloučení z výkonu rozhodnutí. Před podání žaloby žalobkyně neučinila vůči žalovaným, potažmo jejich zákonné zástupkyni, výzvu před podáním žaloby. Žaloba byla doručena zákonné zástupkyni žalovaných dne 30. 8. 2022, podáním došlým soudu dne 11. 10. 2022 zákonná zástupkyně žalovaných souhlasila s vyloučením některých položek. Následně na návrh žalobkyně bylo ve věci rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání ze dne 2. 1. 2023, č. j. 15 C 153/2022-69, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2023, a kterým byly z exekuce vyloučeny položky sepsané v protokole o soupisu ze dne 12. 2. 2022, a to: 3 - šatní skříň, 3 přihrádky hnědá, 4 - šatní skříň, 2 přihrádky hnědá, 5 - šatní skříň, bílá, 6 - komoda 4 šuplíky, hnědá, 7 - komoda 2 šuplíky, světle hnědá, 24 - malý luk, cheap shot, 26 - horolezecká výbava na boty, Black Diamond, 27 - horolezecké vybavení+bag, bag Oz sport, 29 - mvt, ecg, 35 - tablet, Samsung, 38 - křovinořez, Royal, 41 - PC sestava, lg černá, 47 - krejčovská figurína, černá, 55 - klávesnice, génius, 59 - starožitný šicí stroj, Lada, 61 - lyžařské brýle, Giro, 63 - lyže+hůlky, Blizzard, 64 - lyžařské boty+bag, Nordic, 65 - křovinořez, riwall, a 72 - nalezená hotovost 18 000 Kč. Předmětem řízení zůstaly toliko položky, ohledně kterých bylo okresním soudem rozhodnuto ve výroku I rozsudku.

3. Dále okresní soud uvedl, že žalobkyní bylo v žalobě tvrzeno, že tyto položky (vyjma položky 25) nabyla darem před sňatkem s povinným. Následně v rámci účastnické výpovědi žalobkyně tvrdila, že si tyto položky zakoupila a že je vlastnila již před sňatkem s povinným. Výpovědi svědků [jméno FO] (svědek neměl přehled, zda žalobkyně měla ve své domácnosti nějaké nože nebo dýky, viděl nějaké housle, kytaru i piano v [adresa]) a [tituly před jménem] [jméno FO] (viděla nějaké pevnější nože v [adresa], v [adresa] si to nevybavuje) však tato tvrzení žalobkyně nepotvrdila, výpovědi těchto svědků jsou nekonkrétní. Výpověď těchto svědků okresní soud doplnil o jimi podepsané čestné prohlášení ze dne 11. 3. 2022, kde svědci prohlásili, že mají nepochybnou vědomost o tom, že výlučným majetkem žalobkyně jsou věci sepsané pod položkami, které byly následně vyškrtnuty se soupisu exekutorem. Položky, které jsou předmětem řízení v čestném prohlášení uvedeny nejsou. Navíc tvrzení žalobkyně, že se jednalo o steakové nože je rovněž nevěrohodné. Předměty označené názvy Miguel Nieto, Schrade, Kandár, Ruike, Muela, Beavet jsou dle zjištění okresního soudu nože do přírody, na lov, turistiku, bojové, taktické nože apod. Ze záznamu z provedení soupisu movitých věcí exekutorem dne 12. 2. 2022 a z fotografií předmětných nožů vyplynulo, že tyto nože byly nalezeny na různých místech ve specifických pouzdrech a krabičkách, rozhodně nebyly umístěné jako steakové nože v kuchyni. K položce 25 (podle žalobkyně brousku na krejčovské nůžky) se dle názoru okresního soudu jedná o předmět na ostření nožů, jedná se o věc ve vlastnictví povinného, který sloužil k ostření jeho nožů a dýk. Tvrzení žalobkyně, že položku 25 zakoupila v rámci svého podnikání nebylo nikterak doloženo. K této položce byl žalobkyní navrhován výslech bývalých zaměstnanců žalobkyně, kteří měli potvrdit existenci brousku na nůžky v dílně žalobkyně, nicméně poté, co okresní soud předvolal dva svědky ze seznamu zaměstnanců společnosti žalobkyně, žalobkyně sdělila, že tito svědci nemají o věci žádné povědomí; následně v podání ze dne 4. 7. 2023 prostřednictví právního zástupce žalobkyně bylo sděleno, že ostatní svědci ze seznamu s položkou 25 nepracovali, snad svědkyně [jméno FO]. Tato však okresním soudem vyslechnuta nebyla s ohledem na její zdravotní stav doložený lékařskou zprávou. Na základě takto provedeného dokazování okresní soud dospěl k závěru, že nože a dýky spolu s ostřičem nožů a vzduchovka, tedy položky 15, 16, 17, 18, 20, 25, 30, 32, 33, 34 a 62 nejsou ve vlastnictví žalobkyně. Tento závěr je podepřen rovněž tvrzením zákonné zástupkyně žalovaných, která žila s povinným od roku 2007 do roku 2018, a která uvedla, že povinný měl velkou zálibu ve zbraních, ve střelných zbraních, zbraně nakupoval, čistil, chodil na střelnici. Poté začal sledovat na YouTube návody na výrobu čepelí a ruček u nožů, byli spolu na kurzu sebeobrany proti napadení nožem. Této výpovědi okresní soud uvěřil s přihlédnutím ke sdělení Policie ČR ze dne 14. 8. 2023, kdy v informačním systému policie bylo evidováno 10 oznámení o nabytí vlastnictví zbraně, převádějící osoba byl [jméno FO], nabývající osoba byla [Jméno žalobce], oznámení byla podána [Jméno žalobce] a zaevidována dne 18. 10. 2021. Pokud jde o položku 8 – housle, 9 – kytara, rovněž zde okresní soud vyšel ze svědecké výpovědi manželů [jméno FO], která vyznívá neurčitě, svědci viděli nástroje v Konicích, nevěděli, kdo na tyto nástroje hrál, nezmínili se o nich v čestném prohlášení sepisovaném k návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu.

4. Okresní soud nepřihlédl k důkazům, a to k prohlášením [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], došlým do spisu 20. 10. 2023 a k prohlášení [jméno FO] došlému do spisu 18. 4. 2024, když tato prohlášení byla adresována soudu ke konkrétní spisové značce čili osoby činící toto prohlášení musely být informovány pod jakou spisovou značkou řízení probíhá a co má být prokazováno. Prohlášení [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou napsána shodným stylem, obě obsahují úředně ověřené podpisy, které ověřila stejná pracovnice [jméno FO]. Za nevěrohodné považuje soud čestné prohlášení [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy oba shodně potvrzují, že žalobkyně měla ve vlastnictví piano, housle, kytaru a akustické bubny, pořadí těchto nástrojů v čestném prohlášení je shodné. Okresní soud neuvěřil tvrzení žalobkyně, že s povinným nevedou společnou domácnost, že povinný nikdy na adrese bydliště žalobkyně v [adresa] nebydlel. Z přehrání záznamu o soupisu ze dne 12. 2. 2022 vyplynulo, že povinný byl na začátku provádění soupisu v nemovitosti přítomen, což je poznačeno i v protokole o soupisu, který žalobkyně a povinný odmítli podepsat. Povinný v době soupisu byl oblečen v županu a volně se pohyboval v nemovitosti, v průběhu exekuce povinný a žalobkyně odešli. Svědek [jméno FO] vypověděl, že povinného v [adresa] viděl, když tam byli s manželkou na návštěvě, za trvání manželství žalobkyně s panem [jméno FO] tam byl asi 10x. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že pokud byla žalobkyně vdaná za pana [jméno FO] a přijeli do [adresa], někdy tam byl a někdy nebyl. Z podání Policie ČR ze dne 6. 2. 2023 vyplývá, že adresu [adresa] jako svůj přechodný pobyt uvedl policii sám povinný.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle § 267 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Žalobkyně podala excindační žalobu proti oprávněným nezletilým dětem povinného [tituly před jménem] [jméno FO] s tvrzením, že bylo zasaženo do jejích práv a došlo k postižení jejího majetku jako třetí osoby. Exekutor je oprávněn sepsat movité věci v bytě (sídle) povinného nebo tam, kde má povinný své věci umístěny. K tomu, aby byly věci vyloučeny se soupisu je třeba, aby třetí osoba, vlastník věcí své vlastnictví k těmto věcem prokázal. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že tato tvrzení žalobkyně o vlastnictví věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, v řízení prokázána nebyla, naopak z provedeného dokazování vyplývá, že povinný měl v nemovitosti žalobkyně umístěny své věci; v nemovitosti se fyzicky zdržoval; sdělil adresu [adresa] jako svoji přechodnou adresu; z jeho podání – návrhu na snížení výživného vyplynulo, že bydlí s manželkou. Žalobkyně se k jednáním, která následovala po datu 27. 4. 2023 nedostavovala. Žalobkyně byla předvolána k jednání dne 5. 2. 2024. Toto jednání bylo na žádost žalobkyně odvoláno, kdy žalobkyně požadovala, aby jednání bylo zrušeno a další jednání již nebylo nařízeno. Takový postup soudu není možný, což bylo žalobkyni sděleno usnesením okresního soudu ze dne 1. 2. 2024. Další jednání bylo nařízeno na den 19. 4. 2024, k tomuto jednání se žalobkyně nedostavila, svoji neúčast nijak neomluvila, soud jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., ačkoliv soud byl připraven ji dle tohoto ustanovení poučit o tom, že v řízení dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení a nemohl ji poučit o následcích nesplnění této výzvy.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Namítala vady dokazování před okresním soudem. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl důvod, pro který žádala, aby soud již nenařizoval další jednání a ve věci rozhodl, který spočíval v nenavyšování nákladů řízení, které již převyšují hodnotu sporu. Okresní soud nařizoval jednání za účelem provádění obsáhlého dokazování, jehož účelem nebylo zjištění podstatných skutečností (např. se obsáhle zabýval zbraněmi, které se při exekuci nacházely v domě žalobkyně, ačkoliv nejsou předmětem tohoto řízení), popř. jeho účelem byla dehonestace žalobkyně (videozáznamy z mobiliární exekuce). Při hodnocení důkazů soud nepostupoval nestranně, když čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] posoudil jako věrohodné, zatímco všechna čestná prohlášení předložená žalobkyní vyhodnotil opačně. Pokud jde o hodnocení výpovědí svědků, tito byli vyslechnuti, ale neměli možnost vyjádřit se k fotografiím předmětů zabavených v domě, neboť tyto byly zástupkyní žalovaných předloženy záměrně až po výslechu svědků. Sdělení zákonné zástupkyně žalovaných o tom, že pan [jméno FO] měl v oblibě nože, neprokazuje skutečnost, že nože zabavené exekutorem v domě žalobkyně vlastnil. Okresní soud nezohlednil výpověď žalobkyně, která u konkrétních nožů sdělila, že tyto zakoupila a účtenka je založena v obalu nože, kam měla ve zvyku ji ukládat. Okresní soud nesprávně z návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] na snížení výživného dovodil z textu „bydlí u své současné manželky“, že se jedná o dům v [adresa], když tento návrh byl podán až poté, co mobiliární exekuce byla provedena a pominul fakt, že žalobkyně na základě darovací smlouvy ze dne 29. 10. 2020 je vlastníkem nemovitostí na adrese [adresa]. Zákonná zástupkyně žalovaných věděla, že [tituly před jménem] [jméno FO] bydlí na adrese [adresa], když na tuto adresu k němu dcery pravidelně docházely. Pokud byl povinný někdy v domě žalobkyně v [adresa] na návštěvě, nelze z toho dovozovat, že měl na této adrese pobyt, neměl zde ani uloženy svoje věci. Dále namítala, že na provádění exekuce se subsidiárně vztahuje § 326 o. s. ř, dle kterého soud sepíše věci povinného, které má u sebe někdo jiný, ale jen tehdy, pokud mu takové věci budou současně odevzdány, k čemuž nedošlo. Rovněž namítala porušení § 36 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. ř.“), když v době exekučního řízení byla žalobkyně jako manželka povinného účastnicí exekučního řízení, nebylo s ní však jednáno, bylo jí bráněno v nahlížení do exekučního spisu. Pořadí exekucí stanoví § 58 ex. ř., když rovněž toto pořadí nebylo dodrženo. Exekutor přikázání pohledávky z účtu povinného provedl až sedm měsíců po provedení mobiliární exekuce u žalobkyně. Okresní soud pochybil rovněž při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Jedná o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, když exekutor návrhu žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu vyhověl pouze částečně. Zákonná zástupkyně žalovaných věděla, které věci byly sepsány a které byly navrženy k vyškrtnutí ze soupisu a nic jí nebránilo v tom, aby souhlas s vyškrtnutím věcí vyslovila již před zahájením řízení o vyloučení věcí z exekuce. Postup při vyškrtnutí věcí ze soupisu je upraven v § 68 odst. 4 ex. ř., kdy povinnost vyzvat oprávněného k vydání věcí zákon nestanoví s ohledem na předpokládanou součinnost exekutora s oprávněným před vydáním rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu. Pokud by zákonná zástupkyně žalovaných s vydáním věcí, které jsou předmětem rozsudku pro uznání souhlasila při podání návrhu na jejich vyškrtnutí ze soupisu, žalobkyně by ohledně zbývajících věcí zanedbatelné hodnoty žalobu nepodala. Okresní soud nepostupoval v souladu se zákonem, pokud žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v podobě rozsudku pro uznání, nepřiznal náhradu nákladů řízení alespoň částečně. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení okresní soud nepostupoval nestranně, když zohlednil pouze skutečnost, že žalované jsou nezletilé, domáhají se placení výživného a byly nuceny podat návrh na výkon rozhodnutí. Okresní soud zcela pominul, že při mobiliární exekuci v domě žalobkyně v [adresa] byly exekutorem zabaveny a odvezeny věci z velké části sloužící k provozování podnikatelské činnosti žalobkyně. Žalobkyně byla zbavena možnosti obživy a byla nucena přihlásit se do evidence uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu. Okresní soud rovněž nezohlednil, že exekutor nepostihl majetek povinného, zejména jeho podíl ve společnosti [právnická osoba]., neprovedl mobiliární exekuci na majetek povinného v místě jeho bydliště v obci [adresa].

8. Žalované ve vyjádření k odvolání navrhovaly potvrzení napadeného rozsudku. Důvodem exekuce vedené proti povinnému [tituly před jménem] [jméno FO] je dlouhodobé neplacení výživného, žalované jsou nezletilé dcery, na které povinný přestal platit výživné od ledna 2021. Žalobkyně nese v řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí povinnost nejen tvrzení, ale též povinnost svá tvrzení prokázat, což se jí nepodařilo. V případě povinného, který má trvalé bydliště na adrese [úřad] se předpokládá, že se zdržuje jinde a své věci bude mít uloženy mimo trvalou adresu. Exekutor provedl soupis movitých věcí, o kterých měl za to, že náleží povinnému, a to v domě jeho manželky na adrese [adresa], kde se povinný také nacházel. Žalobkyně ohledně zabavených věcí neprokázala, že jsou v jejím vlastnictví. Okresní soud správně rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení. Žalované jsou nezletilé, nemajetné a domáhají se úhrady dlouhodobě neplaceného výživného. Nadto před podáním žaloby nebyly žalobkyní vyzvány k vyjádření se k soupisu movitých věcí. O podané žalobě byly informovány až prostřednictvím soudu a v důsledku jejich vyjádření došlo k vydání rozsudku pro uznání ohledně části věcí zahrnutých do soupisu.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání žalobkyně důvodné není.

10. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 4. 2022 domáhala vyloučení 35 věcí ze soupisu movitých věcí v exekuci s tvrzením, že dne 9. 2. 2022 vydal soudní exekutor exekuční příkaz [číslo jednací], kterým nařídil exekuci na majetek povinného [tituly před jménem] [jméno FO]. Povinný je od 26. 1. 2021 manželem žalobkyně, bydlí však odděleně, nevedou společnou domácnost, na adrese bydliště žalobkyně [adresa] nikdy nebydlel. Dne 12. 2. 2022 byl soudním exekutorem v domě žalobkyně, který je v jejím výlučném vlastnictvím, byl sepsán protokol o zabavení movitých věcí pod pol. 1 – 72. Návrhu žalobkyně na vyškrtnutí věcí ze soupisu ze dne 12. 3. 2022 pod pol. 2 – 72 soudní exekutor dne 23. 3. 2022 vyhověl pouze zčásti. Po podání žaloby se žalované vyjádřily k žalobě a souhlasily s vyloučením 22 položek, ohledně kterých bylo následně rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání ze dne 2. 1. 2023, č. j. 15 C 153/2022-69. Předmětem řízení zůstalo nadále 13 movitých věcí, ohledně kterých bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem.

11. Ve vztahu k těmto movitým věcem žalobkyně v žalobě tvrdila, že je získala darem před sňatkem s povinným, vyjma položky 25, kde tvrdila vadnou identifikaci věci exekutorem.

12. Dle § 267 odst. 1 o. s. ř. úspěšnost žaloby o vyloučení věci je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, prokáže, že k ní má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3104/2013).

13. Okresní soud učinil skutková zjištění, že žalobkyně je bývalou manželkou povinného [tituly před jménem] [jméno FO], vůči němuž je vedena exekuce pro dlužné a běžné výživné oprávněných nezletilých dětí povinného, přičemž dne 12. 2. 2022 byl soudním exekutorem proveden soupis movitých věcí v nemovitosti žalobkyně na adrese [adresa]; žalobkyně s provedením soupisu nesouhlasila a podala návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu, když soudní exekutor jí vyhověl částečně rozhodnutím ze dne 23. 3. 2022. Tato skutková zjištění okresního soudu jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a obstojí i pro odvolací řízení. Pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní]. Ostatně vůči těmto skutkovým zjištěním odvolací námitky žalobkyně nesměřovaly.

14. Následně okresní soud k tvrzení žalobkyně, že je výlučnou vlastnicí movitých věcí, provedl dokazování, a učinil závěr o tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tomuto svému tvrzení, a to na základě provedených důkazů, které hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř.

15. Okresní soud učinil zjištění z výslechu žalobkyně, která ve své výpovědi oproti svým tvrzením v žalobě uvedla, že movité věci nezískala darem od povinného, ale pořídila si je ze svých výlučných prostředků ještě před uzavřením manželství s povinným, shodně jako položku 25, když tato věc byla exekutorem nesprávně označena, správně se jedná o brousek na krejčovské nůžky, který si zakoupila asi před 15 lety v souvislosti se svým podnikáním.

16. Je třeba důsledně odlišovat důkaz výslechem účastníka od tvrzení účastníka a jeho přednesu při jednání. Důkaz výslechem účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech (Bureš, Drápal, Mazanec: Občanský soudní řád. Komentář. 1. díl, C.H.BECK: Praha 2003, str. 492, 493).

17. Z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne, že by – v rámci hodnocení důkazů – poznatky výslechem účastníků získané musely vždy nutně (a priori) být pro soud méně spolehlivé, méně významné, nevěrohodné apod. (než poznatky dovozené z jiného důkazního prostředku). Výslech účastníka je dle § 125 o. s. ř. jedním z řady v úvahu přicházejících důkazních prostředků a musí být hodnocen jako důkaz každý jiný ad hoc s tím, že event. závěr o té které míře spolehlivosti, významnosti, věrohodnosti apod. z něj získaných poznatků je až součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř. [soud pak musí vždy uvést, jakými úvahami se při hodnocení důkazu svědeckou výpovědí řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.)]; nelze z logiky věci hodnotit a priori důkaz, který soud ještě neprovedl (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2568/07).

18. Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1171/2014 „I když výslech účastníka jakožto jeden z důkazních prostředků zásadně neslouží k doplňování neúplných či chybějících skutkových tvrzení, doplní-li (v důsledku nesprávného procesního postupu soudu) účastník fakticky svá tvrzení prostřednictvím výslechu, nelze pouze z toho, že účastník rozhodující žalobní skutečnosti doplnil v režimu § 131 o. s. ř. (při výslechu), dovozovat, že k takto zjištěným skutečnostem nelze v dalším průběhu řízení přihlédnout.“ 19. Promítnuto do poměrů této věci však žalobkyně ve své účastnické výpovědi skutková tvrzení uvedená v žalobě nedoplnila. Její skutková tvrzení k právně významné skutečnosti o tom, že vlastnické právo k movitým věcem nabyla darem od povinného před sňatkem (vyjma položky 25) byla úplná. Proto odvolací soud nepovažoval její účastnický výslech za doplnění chybějících skutkových tvrzení, ale za důkazní prostředek dle § 125 o. s. ř., který žalobkyně navrhla k prokázání svého tvrzení uvedeného v žalobě. Tímto důkazem však žalobkyně svá tvrzení uvedená v žalobě neprokázala, oproti svému tvrzení v žalobě ve své výpovědi uváděla zcela jiné skutečnosti ohledně nabytí movitých věci do svého vlastnictví.

20. Dále okresní soud provedl důkaz výslechem svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], z jejichž výpovědi však žádná právně významná skutková zjištění neučinil, což platí rovněž pro zjištění učiněná z písemných čestných prohlášení těchto svědků ze dne 11. 3. 2022 ohledně movitých věcí, které však nejsou předmětem tohoto řízení. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že rovněž tato zjištění učiněná z těchto důkazů nebyla způsobilá neprokázat tvrzení žalobkyně. Nelze rovněž přehlédnout zjištění okresního soudu (bod 34), že v návrhu na vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu ze dne 12. 3. 2022 žalobkyně k položkám 8, 9, 15 až 18, 20, 30 a 62 uvedla, že je nabyla darem před uzavřením manželství s povinným.

21. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

22. Podle § 125 o. s. ř., mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.

23. Ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání jejich tvrzení. Důkazní návrhy, které strana učiní, musí označit natolik určitě a konkrétně, aby bylo zřejmé, jaká skutečnost jimi má být prokázána, a aby soud mohl důkazní prostředek obstarat (např. kterého svědka má předvolat, jaký spis si má u určitého orgánu vyžádat apod.).

24. Ve vztahu k položce 25 žalobkyně k prokázání svého tvrzení řádně neoznačila důkaz (žalobkyně navrhla k důkazu dotaz na příslušnou správu sociálního zabezpečení ohledně zaměstnanců žalobkyně v období let 2006 až 2009 s tím, že navrhuje výslech minimálně dvou zaměstnanců; rozhodnutí o tom, kteří to budou, nechá na zvážení soudu), aniž by následně byla okresním soudem vedena k řádnému označení důkazního návrhu. Okresní soud pochybil, pokud ve vztahu k tomuto důkaznímu návrhu postupoval z vlastní iniciativy tak, že po zjištění zaměstnanců žalobkyně dva z nich předvolal k soudu za účelem jejich výslechu a poté, co žalobkyně soudu sdělila, že „tito svědci s položkou 25 nepracovali, snad svědkyně [jméno FO]“, se okresní soud pokusil o předvolání svědkyně, od čehož následně upustil s ohledem na potvrzení o zdravotním stavu svědkyně. Ze strany žalobkyně se tak nejednalo o řádně označený důkaz k prokázání jejího tvrzení.

25. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení ohledně vlastnictví movitých věcí kromě svého účastnického výslechu, výslechu shora uvedených svědků a jimi sepsaného čestného prohlášení ze dne 11. 3. 2022, navrhla záznam o provedeném soupisu, a to toliko tou částí, která prokáže její tvrzení o tom, že v nemovitosti v [adresa] podnikala (šila). Dále k důkazu navrhla čestné prohlášení [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

26. Okresní soud učinil zjištění z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 27. 4. 2023 (bod 24) a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 4. 2023 (bod 25) a s ohledem na jejich obsah, formu vyhodnotil tyto důkazy za nevěrohodné, s čímž odvolací soud souhlasí.

27. Odvolací soud nadto ve vztahu k důkaznímu návrhu čestným prohlášením zdůrazňuje závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, ze dne 27. 9. 2023, dle kterého „Důkazními prostředky listinné povahy v občanském soudním řízení mohou být (podle okolností projednávané věci) též písemná (čestná) prohlášení fyzických osob, jsou-li způsobilá věrohodně prokázat určitou rozhodnou skutečnost. Je však nutno mít na paměti, že v objektivním smyslu zásada přímosti v procesu dokazování sleduje, aby zjištění sporných skutečností bylo co nejvíce bezprostřední. Znamená, že soud musí použít především takové důkazní prostředky, které představují bezprostřední (přímý) pramen poznání zjišťované (dokazované) skutečnosti. Je-li k dispozici důkaz, který přímo poskytuje informace o zjišťované skutečnosti, má soud takový důkaz provést a nespoléhat pouze na důkaz, který o dokazované skutečnosti podává jen nepřímou zprávu. Soud proto nebude vyslýchat svědky ohledně skutečností, které může zjistit ohledáním nebo přečtením listiny, kterou svědek v minulosti viděl, a může-li vyslechnout svědka, který určitou skutečnost viděl nebo slyšel, nebude vyslýchat svědka, který o ní ví pouze z doslechu (od jiných osob, které ji viděly nebo slyšely). Poměřováno výše uvedenými závěry, není zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení naplněna ani tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka (§ 126 o. s. ř.) nebo výpovědi účastníka řízení (§ 131 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu, kterou se provede důkaz). Není samozřejmě vyloučeno, aby i taková listina sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela), nebo tehdy, přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné). Nepůjde-li však o takové situace (nebo o situace srovnatelné), pak v tom, že se soud spokojí s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti (lhostejno, zda soudem vyžádaným, nebo předloženým soudu z vlastní iniciativy dotčené osoby, případně z iniciativy některé ze sporných stran), lze spatřovat porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení, a tedy i vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je tomu tak zejména proto, že při hodnocení důkazu výpovědí určité osoby (§ 132 o. s. ř.) spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi účastníka řízení nebo svědka i další skutečnosti, které nemohou být zachyceny listinou, jako např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost, nejistota a kolísavost její výpovědi, ochota vypovídat přesně na dané otázky apod.“ 28. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, který nepřihlédl k listinám, a to prohlášení [jméno FO] (bod 28), [tituly před jménem] [jméno FO] (bod 29) a [jméno FO] (bod 30), když důkaz těmito listinami nebyl navržen.

29. Ze shora uvedeného je zřejmé, že po provedení dokazování a zhodnocení důkazů okresním soudem v souladu s § 132 o. s. ř., které byly za řízení provedeny k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně právně významné skutečnosti dle § 267 o. s. ř., není možné učinit závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí tento správný závěr vyjádřil poněkud rozporuplně, když v bodě 55 odůvodnění uvedl, že vlastnictví movitých věcí žalobkyní nebylo v řízení prokázáno a v bodě 25 odůvodnění uvedl, že dospěl k závěru, že movité věci nejsou ve vlastnictví žalobkyně.

30. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinností uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána (SJ, 2002, č. 86 – Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 762/2001).

31. Jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).

32. Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011).

33. Jelikož se žalobkyně k jednání okresního soudu nedostavila, je na ní třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky.

34. Vzhledem ke shora uvedenému okresní soud dospěl ke správnému závěru o tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že má k movitým věcem takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští, tedy, že je vlastníkem těchto movitých věcí, a proto nemohla být se svou žalobou úspěšná. Za této situace odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako správný.

35. Pokud jde o odvolací námitky žalobkyně, pak uvedení důvodu, pro který žalobkyně žádala, aby soud nenařizoval další jednání a ve věci rozhodl, není podstatnou náležitostí odůvodnění rozhodnutí dle § 157 odst. 2 o. s. ř. Je pravdou, že okresní soud prováděl rozsáhlé dokazování, kdy z provedených důkazů činil zjištění, která nebyla právně významná pro posouzení věci, což však nemá vliv na správnost jeho rozhodnutí. Pokud jde o odvolací námitku týkající se nestranného hodnocení důkazů, rovněž tato není důvodná. Předně je třeba zdůraznit, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že okresní soud posoudil jako nevěrohodná čestná prohlášení [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], a to z důvodů, s nimiž odvolací soud souhlasí. K dalším prohlášením ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) okresní soud nepřihlédl, tato nehodnotil. Zjištění učiněná z čestného prohlášení [jméno FO] (bod 32 odůvodnění) se týkala tvrzení žalovaných, které však nebyly zatíženy důkazním břemenem. Pokud jde o zjištění učiněná z čestného prohlášení [jméno FO] [adresa], [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 1. 10. 2022, [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 29. 9. 2022, tato nebyla způsobilá zvrátit závěr okresního soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyní. Jde-li o hodnocení výpovědi slyšených svědků okresním soudem a další v odvolání uvedené námitky, má odvolací soud za to, že tyto rovněž nejsou způsobilé zvrátit správný závěr okresního soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyní, což platí rovněž ohledně námitek týkajících se tvrzených pochybení v rámci provedené exekuce s ohledem na § 326 o. s. ř, či porušení § 36 a § 58 ex. ř.

36. Ve výroku o náhradě nákladů řízení podle názoru odvolacího soudu okresní soud pochybil, pokud aplikoval § 143 o. s. ř. Užití § 143 o. s. ř. je vyloučeno v řízení o vylučovací (excindační) žalobě podle § 267, neboť u žalovaného (oprávněného ve výkonu rozhodnutí, v němž byla žaloba podána) nelze hovořit o tom, že by „svým chováním nezavdal příčinu k podání“ žaloby, jestliže vylučovací (excindační) žalobě nezabránil tím, že nenavrhl vyloučení dotčené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty z výkonu rozhodnutí, popř. zastavení výkonu rozhodnutí ohledně takové věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (srov. Drápal. L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád I. § 143. Komentář. 1. vydání.Praha : C. H. Beck, 2009, s.983).

37. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze základního strukturního principu, který se v civilním sporném procesu uplatňuje, tj. ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v rámci nějž účastníci řízení vystupují jako vzájemní oponenti, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Úspěch jedné procesní strany je tak zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce, přičemž každá strana se v mezích daných civilním řádem soudním snaží pomocí přípustných prostředků docílit vlastního vítězství a prohry protistrany. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které přitom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval. Takové pojetí civilního procesu by bylo v rozporu s požadavkem plné a efektivní soudní ochrany, a tedy i v rozporu s čl. 90 Ústavy.

38. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

39. V řízení před okresním soudem byla žalobkyně úspěšná z 63 % (žaloba byla podána ohledně 35 movitých věcí, když ohledně 22 movitých věci bylo žalobě vyhověno částečným rozsudkem pro uznání), neúspěšná z 37 % (co do 13 movitých věcí, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta), pročež žalovaným vznikla povinnost uhradit jí na náhradě nákladů řízení 26 % těchto nákladů.

40. S ohledem na shora citovaný nález Ústavního soudu však dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě aplikace § 150 o. s. ř. a procesně částečně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat.

41. Ústavní soud již uvedl, že podle ustanovení § 150 o. s. ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat. Úvaha obecného soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi v případě, kdy by úvahy soudu v důsledku naprosté libovůle vybočily z pravidel upravujících řízení nebo jeho část (viz nález sp. zn. III. ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, nález sp. zn. II. ÚS 814/08 ze dne 21. 5. 2008, nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, in http://nalus.usoud.cz).

42. Soud by měl přistupovat k interpretaci a aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., jež umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit zásadu úspěchu ve věci, vždy s vědomím faktu, že tato zásada má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu. Tento požadavek plně platí pro hledání významu citovaného ustanovení, podle něhož nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Citovaný závěr plně koresponduje i s dříve vysloveným názorem k aplikaci § 150 o. s. ř., podle něhož jeho použití neodůvodňuje kupř. jen fakt, že výdělečná a majetková situace je u zvítězivšího účastníka o něco lepší než u odpůrce (Říha, J. in Rubeš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Díl I. Praha: Orbis Praha, 1970, s. 547). Uznávaná literatura v souvislosti s použitím § 150 o. s. ř. uvádí, že „při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další“ (viz Bureš, J., Drápal, L. Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str.673-674).

43. Ustanovení § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude jevit spravedlivým především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení; soud musí důkladně zvážit všechny okolnosti případu a v odůvodnění náležitě vyložit, proč se mu s ohledem na jejich existenci jeví jako spravedlivé nerozhodnout o náhradě nákladů řízení podle zásady úspěchu ve věci (nález sp. zn. I. ÚS 257/05 ze dne 20. 12. 2005, nález sp. zn. I. ÚS 1671/08 ze dne 5. 11. 2008, nález sp. zn. II. ÚS 237/05 ze dne 2. 3. 2006 in http://nalus.usoud.cz).

44. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07 „Řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným sporem, nýbrž specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora), jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná; soud však smí aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. v řízení o tzv. excindační žalobě jen tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil (např. tehdy, jestliže osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, brání svá práva nikoli z příčiny ležící na straně oprávněného, nýbrž v důsledku jednání soudního exekutora). Vykonavatel (soudní exekutor) neuvede do soupisu movitých věcí vhodných k prodeji ty věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány (§ 326 odst. 4 o. s. ř.). Vykonavatel (soudní exekutor) musí ze soupisu vyloučit ty věci, ohledně nichž to oprávněný výslovně prohlásí i poté, co byl soupis pořízen. Užití ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch strany oprávněné (věřitele) je vyloučeno v tom případě, jestliže žalobce (osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí) požádal stranu oprávněnou, aby přikázala vykonavateli (soudnímu exekutorovi) věc ze soupisu vyloučit, a svá tvrzení ohledně tohoto práva podepřel důkazy, s nimiž stranu oprávněnou v dostatečné lhůtě před podáním vylučovací žaloby seznámil, avšak ta jeho požadavek odmítla, přičemž soud mu pak na základě týchž důkazů v řízení o tzv. excindační žalobě vyhověl.“ 45. Užití ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch strany oprávněné (věřitele) je vyloučeno v tom případě, jestliže žalobce (osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí) požádal stranu oprávněnou, aby přikázala vykonavateli (soudnímu exekutorovi) věc ze soupisu vyloučit, a svá tvrzení ohledně tohoto práva podepřel důkazy, s nimiž stranu oprávněnou v dostatečné lhůtě před podáním vylučovací žaloby seznámil, avšak ta jeho požadavek odmítla, přičemž soud mu pak na základě týchž důkazů v řízení o tzv. excindační žalobě vyhověl.

46. Tato situace však v této věci nenastala. Žalobkyně nepožádala žalované ještě před zahájením řízení, aby přikázaly soudnímu exekutorovi movité věci ze soupisu vyloučit. Teprve po zahájení řízení, v reakci na doručení žaloby, žalované ohledně některých movitých věcí souhlasily s jejich vyloučením z exekuce, což sdělily rovněž soudnímu exekutorovi, a ohledně těchto movitých věci byl vydán částečný rozsudek pro uznání. S ohledem na tuto skutečnost má odvolací soud za to, že je spravedlivé, aby žalobkyni, přes její částečný úspěch ve věci, byly náklady řízení odepřeny. Současně dle názoru odvolacího soudu nelze přehlédnout majetkové a osobní poměry žalovaných, které jsou nezletilé a ve výkonu rozhodnutí se domáhají dlouhodobě neplaceného výživného povinným.

47. Odvolací soud proto v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozhodnutí okresního soudu ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení.

48. Procesně částečně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení s odkazem na § 150 o. s. ř. nepřiznal.

49. Pokud jde o výrok ohledně náhrady nákladů řízení státu v podobě svědečného, pak odvolací soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení uložil žalobkyni povinnost uhradit 37 % z částky 2 231 Kč, tj. 825 Kč.

50. Žalované dle názoru odvolacího soudu splňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto jim povinnost uhradit státu náhradu nákladů řízení, a to 63 % z částky 2 231 Kč uložena nebyla, což postačí uvést toliko v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

51. Odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení s tím, že žalované byly plně úspěšné v odvolacím řízení a vzniklo jim právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou za dva úkony právní služby, a to 1. vyjádření k odvolání a 2. účast u jednání soudu dne 28. 1. 2025. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) 2 400 Kč, odměna za 2 úkony právní služby činí 4 800 Kč. Dále byly žalovaným přiznány 2 režijní paušály, a to za vyjádření k odvolání dle § 14 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč a za účast u jednání dle § 14 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase [adresa] a zpět v celkové vzdálenosti 189 km osobním motorovým vozidlem o kombinované spotřebě automobilového benzínu 6,8 l/100 km a jeho vyhláškové ceně činí 1 556 Kč a náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny činí 600 Kč podle § 14 odst. 3 AT ve znění od 1. 1. 2025, celkem 7 706 Kč (po zaokrouhlení). Dalších nákladů odvolacího řízení se zástupkyně žalovaných výslovně vzdala.

52. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaných.

53. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.