57 Co 35/2025 - 88

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a soudkyň Mgr. Michaely Janošcové a Mgr. Daniely Teterové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 10. 2024, č. j. 115 C 24/2023-46 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 381 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. O náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jednak 30 000 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 12. 5. 2023 do zaplacení (výrok I), jednak 20 376 Kč na nákladech řízení k rukám jejího zástupce (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se žalobkyně, zastoupená svým přítelem [jméno FO], a žalovaný, zastoupen svojí matkou [jméno FO], blíže neuvedeného dne ústně dohodli, že žalovaný žalobkyni prodá motorové vozidlo zn. [typ vozidla], RZ: [SPZ], za kupní cenu 70 000 Kč splatnou ve splátkách, kdy první splátka ve výši 20 000 Kč byla uhrazena a vozidlo předáno žalobkyni. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že matce žalovaného byla přítelem žalobkyně zaplacena v hotovosti i druhá splátka 10 000 Kč, když uvěřil výpovědi svědka [jméno FO], který přes prosklené dveře viděl, že přítel žalobkyně [jméno FO] předává nějaké ženě peníze a k tomuto byl informován, že jde právě o 10 000 Kč za auto, ve spojení s projevy žalovaného, který ani v rámci svého písemného vyjádření ze dne 24. 11. 2023 nerozporoval žalovaných 30 000 Kč a jeho obrana spočívala pouze v tom, že vozidlo bylo vráceno poškozené, stejně tak žalovaný nikterak nereagoval na dopisy společnosti [právnická osoba], zastupující žalobkyni před podáním žaloby, v nichž se rovněž pojednávalo o 30 000 Kč, jakož i na předžalobní výzvu, v níž byla tato částka rovněž uvedena. Naopak neuvěřil svědkyni [jméno FO], která měla potvrzovat verzi žalovaného o tom, že obdržela na kupní cenu pouze 20 000 Kč, kterážto částka byla uvedena na listině označené jako „kupní smlouva“ a dalších 10 000 Kč jí zaplaceno nebylo. Dále soud konstatoval, že byť se rozchází tvrzení žalobkyně o předání klíčů formou položení klíčů na kapotu vozu (podporováno výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO]), oproti tvrzení žalovaného, že klíče převzal jeho bratr (podporováno svědeckými výpověďmi [jméno FO] a [jméno FO]), tento rozpor pro rozhodnutí ve věci nemá žádný význam, neboť je mezi účastníky nesporné, že vozidlo bylo žalovanému opět prostřednictvím zmocněnce žalobkyně vráceno a bylo žalovaným převzato, a žalovaný s ním dále nakládal jako vlastník, když jej následně prodal za symbolickou cenu servisu. K obraně žalovaného spočívající v tvrzení, že vozidlo bylo žalobkyní vráceno v poškozeném stavu, pročež mu vznikla škoda za toto poškození, kterou žalovaný započetl v průběhu řízení na kupní cenu, soud prvního stupně uvedl, že žalovaný i přes výzvu soudu ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), které se mu dostalo u jednání dne 7. 5. 2024, nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti pro uplatnění nároku na náhradu škody, když neuvedl, v čem konkrétně spočívalo poškození vozu, jak byla škoda oceněna a kým, co se s vozidlem stalo po vrácení vozu, a k těmto tvrzením neoznačil potřebné důkazy, byť byl rovněž poučen o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Žalovaný však na výzvu soudu nereagoval doplněním skutkových tvrzení, pouze předložením listiny vystavené [jméno FO] a popisující technický stav vozidla před jeho prodejem a po jeho vrácení s vyčíslením předběžné škody ve výši 38 000 Kč, a dále protokolem a technické kontrole a protokolem o měření emisí ze dne 17. 2. 2022. Soud konstatoval, že žalobkyně vozidlo vrátila žalovanému v pojízdném stavu a až následující den se stalo nepojízdným.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela ústní kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo výše specifikované vozidlo, současně na kupní cenu uhradila ve dvou splátkách po 20 000 Kč a 10 000 Kč, celkem 30 000 Kč. Pokud byla mezi stranami sepsána písemná smlouva, tuto soud posoudil jako neplatnou pro její neurčitost, neboť neobsahovala ani řádnou specifikaci předmětu koupě, ani výši kupní ceny, nebyla datována a jako celek trpěla vadami. Dále soud uzavřel, že se smluvní strany následně dohodly na zrušení této kupní smlouvy a za tohoto stavu si byly povinny vrátit poskytnutá plnění, neboť právní důvod, na základě kterého bylo plněno, odpadl. Zatímco žalobkyně předmětný vůz žalovanému předala, žalovaný své povinnosti vrátit žalobkyni finanční prostředky zaplacené na kupní cenu nedostál. Procesní obrana žalovaného založená na tvrzení, že žalobkyně poškozením vozidla způsobila žalovanému škodu, byla vyhodnocena jako nedůvodná, neboť žalovaný v řízení i přes poučení soudu ani dostatečně netvrdil, že byly splněny předpoklady pro uplatnění nároku na náhradu škody, a pro svá tvrzení ani nenavrhl dostatečné důkazy. Návrh na doplnění dokazování v podobě výslechu svědka [jméno FO] byl z jeho strany učiněn až po koncentraci řízení, pročež tento důkaz proveden soudem nebyl. Okresní soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně uplatněného nároku na příslušenství z žalované částky, když počátek prodlení žalovaného s vrácením částky se odvíjí od poslední výzvy před podáním žaloby, v níž byla určena lhůta k plnění do 11. 5. 2023.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek napadl – posuzováno z obsahového hlediska – zcela, domáhal se jeho změny tak, aby žaloba byla zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení (za účelem zkoumání rozsahu jeho nároku na započtení vzniklé škody). Není podstatné, v jaké výši byla sjednána kupní cena, podstatné je, kolik bylo na kupní cenu žalobkyní žalovanému předáno. Žalovaný trvá na tom, že svědkem [jméno FO] bylo matce žalovaného zaplaceno pouze 20 000 Kč, zbývajících 10 000 Kč uhrazeno nikdy nebylo. Žalovaný zpochybnil věrohodnost svědků [jméno FO] a [jméno FO], z nichž vycházel okresní soud, když tyto podle něj byly ve vzájemném rozporu. Pak to byla právě žalobkyně, která v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně 10 000 Kč, jejichž vrácení se nyní domáhá. I v případě, že by soud těmto svědkům uvěřil a měl za prokázáno, že matce žalovaného bylo předáno i 10 000 Kč, pak jeho matka nebyla nikdy zplnomocněna k převzetí těchto finančních prostředků, neboť měla plnou moc pouze k vrácení vozidla. Ve vztahu k nároku na zaplacení 10 000 Kč tak žalovaný ani není pasivně legitimován. Dále namítl, že se soud nezabýval otázkou, zda je žalovaný vůbec s dluhem v prodlení, neboť v dopise ze dne 25. 1. 2023 žalobkyně žádala vrátit dluh ve splátkách po 2 500 Kč počínaje datem prodeje vozidla, v dopisech ze dne 3. 5. 2023 a 14. 3. 2023 určila pevný datum splatnosti, od kterého se pak odvíjel i žalobní požadavek na úroky z prodlení. Žalovaný však má za to, že původní žalobkyní určená splatnost nebyla nikdy zrušena. Konečně poukázal na to, že vozidlo prodal žalobkyni ve stavu způsobilém užívání, v této době byly na vozidle pouze tři závady. Po vrácení vozidla však toto bylo ve špatném technickém stavu, bylo nepoužitelné, přičemž měl za to, že v řízení bude dostačovat, pokud doloží přehled nákladů, kterému by mu vznikly v souvislosti s opravou vozidla.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, který považovala za věcně správný. Má za to, že soud zcela správně přihlédl k tomu, že žalovaný byl již před podáním žaloby opakovaně vyzýván k zaplacení 30 000 Kč, svoji procesní obranu o tom, že mu bylo uhrazeno pouze 20 000 Kč však uplatnil až v řízení a dříve se bránil zaplacení svého dluhu s poukazem na údajné poškození vráceného vozidla. Účelová je i jeho obrana spočívající v tom, že ve vztahu k 10 000 Kč není pasivně legitimován, navíc tuto vznesl až v rámci odvolacího řízení po zákonné koncentraci. Ve vztahu k započtení žalované částky na náhradu škody, která mu měla vzniknout poškozením vozidla žalobkyní, zcela souhlasí se závěrem soudu o tom, že žalovaný v tomto směru neunesl své břemeno tvrzení a důkazní břemeno.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně se domáhala zaplacení 30 000 Kč, které žalovanému uhradila na základě dohodou zrušené kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. [typ vozidla], RZ: [SPZ], které žalovanému vrátila.

8. Nosná procesní obrana žalovaného byla založena na argumentu, že mu bylo žalobkyní na kupní cenu zaplaceno pouze 20 000 Kč, kteroužto částku však není povinen žalobkyni vrátit, neboť mu na vráceném vozidle byla žalobkyní způsobena škoda.

9. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že zákonná koncentrace (§ 118b o. s. ř.) v posuzované věci nenastala, neboť první jednání lze pokládat za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., což se nestalo; soud prvního stupně neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), a protože došlo ke koncentraci v podobě neúplné apelace, postupoval soud v tomto režimu.

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k uzavření a zrušení smlouvy, jejímž předmětem byla koupě osobního vozidla zn. [typ vozidla], RZ: [SPZ], jakož i k předání 20 000 Kč na jeho cenu, přitom může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod č. 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011], když navíc tato zjištění nebyla odvolatelem ani zpochybňována.

11. S ohledem na odvolací námitku žalovaného brojící do skutkového závěru soudu prvního stupně pokud jde o úhradu dalších 10 000 Kč na kupní cenu, odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. přistoupil k zopakování dokazování v podobě výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ve vztahu k okolnostem, za jakých byla hrazena kupní cena a v jaké výši, jakož i k okolnostem vrácení vozidla, když soud prvního stupně vycházel z toho, že svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO] ve spojení s listinami v podobě předprocesních vyjádření žalovaného jednoznačně prokazují skutkovou verzi žalobkyně, a tedy ve vztahu k částce 10 000 Kč rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu.

12. Povinnost odvolacího soudu zopakovat důkazy provedené soudem prvního stupně má své místo právě zejména v případě, že skutková zjištění vyplývají z výpovědí účastníků nebo svědků. Zde se totiž projevuje zásada přímosti a ústnosti, jíž je občanské soudní řízení ovládáno (§ 122 odst. 1 o. s. ř.), neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.), které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí – nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018).

13. Takto znova provedené důkazy hodnotil odvolací soud jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl i k tomu, jak svědci vypovídali před soudem prvního stupně, stejně tak zohlednil i to, co vyšlo najevo v řízení z jiných provedených důkazů, včetně toho, co uvedli samotní účastníci v rámci svých tvrzení. Nepřehlédl, že zatímco svědek [jméno FO] je v druhovském vztahu k žalobkyni a svědek [jméno FO] má k žalobkyni a svědku [jméno FO] vztah po celou dobu dobrý a kamarádský, svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jsou naopak v blízkém příbuzenskému poměru k žalovanému.

14. Přitom má odvolací soud za to, že výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] jsou v naprosté shodě, není možno v nich shledat žádné rozpory (tj. ani ty, které byly namítány žalovaným, ani žádné jiné), jejich výpovědi jsou navíc i shodné s tím, jak tito svědci vypovídali před okresním soudem. Tyto výpovědi tedy do sebe plně navzájem zapadají a poskytují logický a ucelený obraz skutkového děje, jenž je zcela souladný se skutkovými tvrzeními žalobkyně, a to nejen ve vztahu k předání sporných 10 000 Kč svědkem [jméno FO] svědkyni [jméno FO], ale i ve vztahu ke všem dalším skutečnostem. Oba svědci shodně popsali, že k předání 10 000 Kč došlo před posilovnou v Hotelovém domě na [adresa], svědkyně přijela kolem páté až šesté hodiny odpolední k budově posilovny tmavým autem, se kterým zastavila asi 10 – 15 m od vchodu do budovy, ke kterému svědek [jméno FO] došel a přes okénko svědkyni předal 10 000 Kč, přes prosklené dveře toto viděl svědek [jméno FO], který na něj čekal u recepce a byl informován o tom, že této ženě jde svědek [jméno FO] předat daný finanční obnos. Oba svědci rovněž naprosto shodně popsali způsob vrácení vozidla na zahradu svědkyně [jméno FO].

15. Naopak rozpory odvolací soud shledal u výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Zatímco u odvolacího soudu svědkyně [jméno FO] uvedla, že před první jízdou po vrácení vozidla kontrolovala olej, u okresního soudu o kontrole oleje v tomto okamžiku neuvedla ničeho a na výslovný dotaz pak sdělila, že neví přesně, v jakém stavu olej byl. Stejně tak u soudu prvního stupně vypovídala, že důvodem poškození vozidla po jeho vrácení měl být zadřený motor; „chyběla tomu nějaká kapalina“. Mělo jí být řečeno, že „olej se dostal i do chladiče“. Zatímco u soudu odvolacího uvedla, že „prý se motor uvařil, dostal se olej do vody a naopak“. Svědkyně [jméno FO] dále před okresním soudem uvedla, že vozidlo bylo poté, co jí po jeho vrácení přestalo někde v [město] jet, jejím známým odtaženo přímo do servisu, kde ho nechala a později prodala přímo tomuto muži provozujícímu servis. Svědek [jméno FO] u odvolacího jednání přitom vypověděl, že auto bylo odvezeno do servisu už ze zahrady. Rovněž mezi výpověďmi svědka [jméno FO] u řízení před soudem okresním a odvolacím byl shledán nesoulad. Zatímco u okresního soudu vypověděl, že v době, kdy mělo dojít k přebírání klíčů od svědka [jméno FO] „ještě na zahradě lítal pes“ a o přítomnosti svědkyně [jméno FO] na zahradě v tento okamžik se vůbec nezmiňoval, u soudu odvolacího pak uvedl, že psa držela za obojek právě svědkyně [jméno FO], která po odchodu svědka [jméno FO] se jej ptala, jestli je všechno v pořádku a psa pustila. Tato jeho verze je však rozporná s verzí svědkyně [jméno FO], která u odvolacího soudu uvedla, že se v daný okamžik vůbec se svědkem [jméno FO] nebavila, pouze držela psa a jakmile svědek [jméno FO] zavřel za svědkem [jméno FO] bránu, psa pustila a šla domů. Byl shledán rovněž další rozpor mezi výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] o tom, kdy měla svědkyně [jméno FO] jet s vráceným vozidlem poprvé na nákup, zda následující den po jeho vrácení či až později.

16. Byť tedy v těchto svědeckých výpovědích nejde o rozpory týkající se pro řízení podstatných skutečností a tyto jednotlivé rozpory nejsou z pohledu věci samotné natolik výrazné, má odvolací soud za to, že právě nesoulad mezi výpověďmi svědků zpochybňuje věrohodnost jejich výpovědí jako celku, pročež ani odvolací soud těmto svědkům neuvěřil.

17. Na základě výsledků hodnocení provedených důkazů je tak možno i odvolacím soudem přijmout stejný skutkový závěr, jaký učinil soud prvního stupně, a který spočívá v tom, že svědek [jméno FO] předal za žalobkyni prostřednictvím svědkyně [jméno FO] na kupní cenu za vozidlo celkem 30 000 Kč, tj. je možno přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalobkyně o zaplacení částky 30 000 Kč, které bylo předmětem dokazování.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Pokud s ohledem na skutkový závěr bylo v řízení jednoznačně postaveno na jisto, že žalobkyně zaplatila na kupní cenu 30 000 Kč a při zrušení smlouvy mezi stranami nebyla uzavřena žádná dohoda o způsobu vypořádání nároků z takto zrušené smlouvy, je na místě posoudit nárok žalobkyně ve smyslu § 2993 o. z. podle zásad bezdůvodného obohacení, navíc žalobkyně žalovanému již vozidlo, které bylo předmětem zrušené smlouvy, vrátila.

20. K námitce žalovaného spočívající v tom, že pokud by bylo v řízení prokázáno, že jeho matka převzala na kupní cenu i dalších 10 000 Kč, pak k převzetí této částky nebyla zmocněna, pročež se obohatila ona, odvolací soud nepřihlížel, když byla poprvé uplatněna až v rámci odvolacího řízení, které se odehrává v režimu neúplné apelace (k tomu blíže bod 9 odůvodnění rozsudku), jež nedovoluje odvolacímu soudu přihlédnout k novým rozhodným skutečnostem, případně důkazům, pokud nejsou uplatněny za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř. (o takovou situaci v tomto řízení nešlo). Je namístě podotknout, že sám žalovaný v řízení před soudem prvního stupně naopak v rámci svých skutkových tvrzení uvedl, že jeho matka byla zmocněna „ke všem úkonům ohledně auta“.

21. Soud prvního stupně pak správně posoudil i počátek prodlení žalovaného s vrácením plnění poskytnutého zrušenou smlouvou.

22. V rozsudku ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008, Nejvyšší soud dovodil, že „splatnost závazku je určena buď dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj závazek, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (§ 563 obč. zák.). Okamžik splatnosti práva na plnění má rozhodující význam zejména pro posouzení, zda a kdy nastává actio nata, pro počátek běhu obecné promlčecí doby (§ 101 obč. zák.) nebo pro počátek prodlení dlužníka (§ 517 a násl. obč. zák.).“ Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Forma výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v § 34 a násl. obč. zák., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006, a ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vážící se k aplikaci § 563 a § 564 obč. zák. je se zřetelem k obdobnému znění korespondujících ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1960 o. z. použitelná i v poměrech tohoto právního předpisu a bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Nárok ve výzvě přitom není identifikován tím, jak jej věřitel nazve či dokonce právně kvalifikuje, ale tím, jak jej skutkově vymezí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3697/2020).

23. Pokud žalovaný v rámci odvolací argumentace poukazoval na to, že v původní výzvě k plnění ze dne 25. 1. 2023 žalobkyně stanovila splátky po 2 500 Kč a žaloba byla jednak podána předčasně, jednak měl být případně jinak posouzen její nárok na úroky z prodlení, pak odvolací soud k tomuto uvádí, že výzva ze dne 25. 1. 2023, která byla učiněna žalobkyní prostřednictvím pojišťovny [právnická osoba], neurčuje žalovanému plnění ve splátkách, ani nestanoví žádnou lhůtu k plnění peněžité částky, když pouze v textu této výzvy je uvedeno, že dle informací žalobkyně „měla být uzavřena mezi účastníky ústní dohoda o vrácení vozidla a vyplacení částky ve výši 34 000 Kč až 30 000 Kč za splátky“, následuje výzva, aby žalovaný nejpozději do 6. 2. 2023 vrátil žalobkyni vozidlo nebo s ní uzavřel písemnou dohodu o navrácení finančních prostředků. Existence ústní dohody o vrácení kupní ceny za vozidlo (navíc podle obsahu tohoto dopisu nijak určité ani co do částky, která by měla být vrácena, ani co do výše a splatnosti jednotlivých splátek) však v tomto řízení nebyla před okresním soudem vůbec tvrzena žádnou z procesních stran, pročež tato námitka žalovaného byla poprvé uplatněna až v rámci odvolacího řízení a nebylo k ní možno přihlédnout (k tomu blíže bod 20 odůvodnění tohoto rozsudku). Pakliže je žalovaným odkazováno na výzvu ze dne 14. 3. 2023, tato byla určena jeho matce, a pro posouzení splatnosti jeho dluhu tak není podstatná. Z toho lze dovodit závěr, že jedinou řádnou a prokázanou výzvou k plnění nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, který je v tomto řízení uplatněn, byla předžalobní výzva ze dne 3. 5. 2023, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a v níž byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky nejpozději do 11. 5. 2023. Převzetí této výzvy žalovaný v řízení nezpochybňoval. Za tohoto stavu, nesplnil-li žalovaný svůj dluh ve lhůtě k plnění stanovené touto výzvou, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. dnem 12. 5. 2023 do prodlení a žalobkyně má vůči němu podle § 1970 o. z. od tohoto dne i nárok na úrok z prodlení. Soudem prvního stupně přiznaný úrok z prodlení pak svojí výší odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., na nějž § 1970 o. z. odkazuje.

24. Ve vztahu k procesní obraně žalovaného, že na nárok na vrácení kupní ceny započítává svůj nárok na náhradu škody za poškození vráceného vozidla, odvolací soud uvádí, že za situace, kdy žalovaný nereagoval doplněním základních tvrzení k tomuto svému nároku dle výzvy a poučení soudem prvního stupně ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., a z jeho dosavadních tvrzení nebylo možno zjistit ani to, v čem konkrétně měla škoda na jeho vozidle spočívat a v čem mělo spočívat jednání žalobkyně způsobující tuto škodu tak, aby mezi škodou a jednáním škůdce bylo možno shledat příčinnou souvislost jako jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, rovněž žalovaný neučinil žádná konkrétní tvrzení ve vztahu k výši škody a způsobu jejího určení a konečně ani k tomu, zda tento jeho obecně tvrzený nárok je vůbec splatný (tj. zda jím byla žalobkyně vyzvána k úhradě konkrétní náhrady a tuto dobrovolně ve stanovené lhůtě neuhradila), nebylo možno v řízení k jeho námitce započtení ve smyslu § 98 o. s. ř. přihlédnout, neboť v souladu s dostupnou judikaturou (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) je nutno takovou jeho pohledávku posoudit jako nejistou a neurčitou podle § 1987 odst. 2 o. z.

25. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení a lhůtě k plnění, na jehož zdůvodnění lze odkázat, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrzen.

26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tentokrát ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v řízení před soudem odvolacím byla rovněž plně úspěšná žalobkyně, pročež je žalovaný povinen zaplatit jí na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 381 Kč. Tato částka představuje 4 600 Kč za odměnu právního zástupce (za 2 úkony právní služby po 2 300 Kč dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (tj. 1 úkon za sepis vyjádření k odvolání ze dne 29. 1. 2025 a 1 úkon za účast u jednání odvolacího soudu dne 24. 3. 2025), 900 Kč jako náhradu hotových výdajů advokáta za tyto 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, 600 Kč jako náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s cestou právního zástupce žalobkyně k jednání odvolacího soudu dne 24. 3. 2025 z [adresa] a zpět, 476 Kč na cestovném za cestu osobním vozidlem tovární zn. [typ vozidla], RZ [SPZ] [adresa] a zpět dne 24. 3. 2025 k jednání odvolacího soudu při ujetí 50 km při kombinované spotřebě vozidla 9,2 km/100 km za použití benzínu 98 oktanů při vyhláškové ceně 40,50 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy [počítáno dle vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba x cena PHM) + (sazba za km x počet ujetých km)]. Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly jeho odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za ztrátu času navýšeny o 21 % náhradu za daň z přidané hodnoty (1 281 Kč), kterou bude povinen advokát jako plátce daně odvést (na rozdíl od náhrady hotových výdajů v podobě cestovného, u kterého vynaložená cena již navýšení o DPH obsahuje a tato daň byla zaplacena na vstupu).

27. Žalovaný byl zavázán zaplatit náklady řízení před odvolacím soudem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Samostatně bude rozhodnuto o nákladech řízení státu, které vznikly před odvolacím soudem v důsledku proplacení svědečného.