57 CO 82/2022 - 154

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Ilony Lövyové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odpůrčí žalobě k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2022, č. j. 14 C 59/2021-130, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 17. 2. 2022, č. j. 14 C 59/2021-141 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku a výroku o nákladech řízení vzniklých státu, potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení 14.637 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 5.881 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání [jméno] [příjmení], narozeného [datum], jakožto dlužníka, a žalované, spočívající v uzavření dohody uzavřené ve smyslu ust. § 757 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném a účinném znění, která obsahuje úpravu majetkových poměrů, bydlení, výživného na nezletilé děti a péče o nezletilé děti pro dobu po rozvodu manželství, a kterou Okresní soud v Novém Jičíně schválil svým rozsudkem, jímž bylo manželství pana [jméno] [příjmení] a žalované ke dni [datum] pravomocně rozvedeno, není vůči žalobkyni právně účinné, zamítl (odstavec I. výroku). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 14 477,50 Kč, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku a České republice, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně, na nákladech řízení částku 10.120,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec II. výroku a doplňující usnesení).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Pokud se jedná o odvolací důvody, žalobkyně spatřuje nesprávnost rozsudku a nesprávnost předcházejícího postupu soudu prvního stupně v tom, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem (odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) OSŘ), soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) OSŘ), rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) OSŘ). Žalobkyně je přesvědčena o tom, že klíčové okolnosti týkající se ve věci podstatných otázek soud prvního stupně vyhodnotil z hmotněprávního hlediska nesprávně. Žalobkyně má za to, že dohoda žalované a tehdejšího manžela žalované pana [jméno] [příjmení] uzavřená ve smyslu ustanovení § 757 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která obsahuje úpravu majetkových poměrů, bydlení, výživného na nezletilé děti a péče o nezletilé děti pro dobu po rozvodu manželství, představuje značně disparitní rozdělení majetku a závazků náležejících do společného jmění manželů (dále jen dohoda) žalované a tehdejšího manžela žalované pana [jméno] [příjmení] pro dobu po rozvodu. Žalobkyně považuje toto značně disparitní rozdělení majetku a závazků náležejících do společného jmění manželů za účelový krok v rámci procesu vypořádání majetku a závazků náležejících do společného jmění manželů, když právní jednání žalované a tehdejšího manžela žalované jakožto dlužníka žalobkyně spočívající v uzavření shora uvedené dohody zkracuje uspokojení pohledávek žalobkyně jakožto věřitele vyplývajících ze dvou smluv o zápůjčce specifikovaných v žalobě. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozhodnou právní úpravu, a to ustanovení § 589 odst. 1 a 2, § 590 odst. 1 písm. a), b) a c), § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že žalovaná byla v době uvedeného právního jednání [jméno] [příjmení] jakožto dlužníka a žalované ve vztahu k [jméno] [příjmení] osobou blízkou, když [jméno] [příjmení] byl manželem žalované a otcem dětí žalované, s tím, že [jméno] [příjmení] jakožto dlužník toto právní jednání učinil (ve spolupráci se žalovanou) objektivně vzato ve prospěch žalované, a tedy ze zákona se předpokládá, že žalované jakožto osobě dlužníkovi takto jednajícímu blízké byl znám a musel být znám úmysl [jméno] [příjmení] jakožto dlužníka zkrátit svého věřitele, tedy žalobkyni. Žalovaná jakožto tehdejší manželka [jméno] [příjmení] musela vědět o závazcích vyplývajících ze dvou shora specifikovaných smluv o zápůjčce, když o těchto závazcích jakožto tehdejší manželka [jméno] [příjmení] stěží mohla nevědět, přičemž vědomost žalované o těchto závazcích se ostatně podává z textu shora uvedené dohody, kterou Okresní soud v Novém Jičíně schválil svým rozsudkem, s tím, že tato dohoda byla uzavřená ve smyslu ustanovení § 757 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanských zákoník, když účinnost takovéto dohody je vždy podmíněna právě rozsudkem soudu, který takovou dohodu schválí v rámci tzv. nesporného rozvodu manželství, aniž by bylo přezkoumáváno tvrzení o údajném nevedení společné domácnosti od roku 2013. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýká, že se řádně nevypořádal s argumentací žalobkyně ohledně ceny obvyklé nemovitých věcí, které podle předmětné dohody připadly žalované, jak byla tato cena obvyklá stanovena soudním znalcem, když soudní znalec od ceny obvyklé nedůvodně odečetl obvyklou cenu garáže, obvyklou cenu garážového stání, obvyklou cenu zpevněných ploch a plotů, když všechny tyto položky byly - na rozdíl od pozemků - součástí společného jmění manželů, a tedy nebylo namístě, aby tyto ceny byly odečítány pro účely zjištění hodnoty nemovitých věcí náležejících původně do společného jmění manželů. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že samotný soudní znalec u jednání v rámci svého výslechu potvrdil, že cena 41.000 Kč za jeden metr čtvereční průměrně zjištěné ceny užitné plochy je ještě cenou obvyklou, avšak následně ve svých výpočtech vycházel z mnohem nižší peněžní částky, a to z peněžní částky ve výši 33.287 Kč za jeden metr čtvereční průměrně zjištěné ceny užitné plochy, což se následně projevilo v neprospěch žalobkyně v soudním znalcem stanovené výši ceny obvyklé rodinného domu. Žalobkyně rovněž poukázala na nepřezkoumatelný způsob stanovení procentuálního vyjádření právní vady, když soudní znalec na škále od 10 % do 30 % vycházel v neprospěch žalobkyně z procentuálního vyjádření 25 %, i když bylo možné vycházet z nižšího procentuálního vyjádření, což se následně projevilo v neprospěch žalobkyně v soudním znalcem stanovené výši ceny obvyklé rodinného domu. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýká, že vyslovil nesprávné skutkové zjištění, pokud uvedl, že obchodní podíl v [právnická osoba] - [právnická osoba] nebyl součástí společného jmění manželů žalované a [jméno] [příjmení], když skutečnost je taková, že obchodní podíl v [právnická osoba] - [právnická osoba] byl součástí společného jmění manželů žalované a [jméno] [příjmení] s tím, že předmětné zápůjčky se týkaly právě tohoto obchodního podílu. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil charakter závazků z těchto zápůjček, když uvedl, že závazky z těchto zápůjček nebyly součástí společného jmění manželů žalované a [jméno] [příjmení] O tom, že tyto zápůjčky byly součástí společného jmění manželů žalované a [jméno] [příjmení] ostatně svědčí i výpověď svědka [titul] [jméno] [příjmení], který se vyjádřil tak, že původní text dohody o vypořádání společného jmění manželů žalované a [jméno] [příjmení], se kterým jej seznámil [jméno] [příjmení], mezi závazky náležejícími do tohoto společného jmění manželů zahrnoval i závazky vůči žalobkyni s tím, že v tomto původním textu nebylo uvedeno až následně doplněné prohlášení, že žalovaná o těchto závazcích nevěděla a že tyto závazky nejsou součástí společného jmění manželů. Žalobkyně má za to, že dodatečná úprava textu této dohody byla účelovým krokem, jehož smyslem bylo zkrácení žalobkyně. Soud prvního stupně akceptoval tvrzení žalované, že v rámci majetkového vypořádání s [jméno] [příjmení] tomuto měla údajně poskytnout peněžní částku ve výši 300.000 Kč, když v této souvislosti opomenul argumentaci obsaženou v komentáři [titul] [jméno] [příjmení], [titul], podle něhož„ Skutečnost, že dlužník má na místo věci, kterou dříve měl, jen peníze, znamená zhoršení kvality majetku dlužníka, a proto také poškození věřitele, slovy zákona„ zkrácení věřitele“ zhoršením úkojné masy, kterému se věřitel může právně bránit.“ 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Okresní soud správně konstatuje, že nezískala od bývalého manžela, tj. dlužníka žalobkyně, žádný prospěch, ba naopak vyplatila bývalému manželovi na vypořádacím podílu částku 300.000 Kč, byť výše aktiv získaných v rámci vypořádání SJM se zhruba rovná výši jí převzatých pasiv. Správný je závěr soudu, že vzhledem k objektivním okolnostem, které má za prokázané, o eventuálním úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitele nevěděla. Ve sporu nemůže být pasivně věcně legitimována, když v žádném případě nebyla dohoda o vypořádání SJM uzavřena v její prospěch či by ji zvýhodňovala, jak tvrdí žalobkyně.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek dle § 212 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, rozsah provedeného dokazování byl zcela postačující pro zjištění právně významného skutkového stavu. Okresní soud respektoval zásadu danou v § 132 o. s. ř. ohledně hodnocení důkazů, když při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru), také z hlediska jejich věrohodnosti a za této situace odvolací soud přejímá jeho závěr o skutkovém stavu věci. Platí to zejména o tom, že žalobkyně má vykonatelnou pohledávku vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení], která jí byla přiznána vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2020 a vykonatelnosti dne 26. 8. 2020. [jméno] [příjmení] za trvání manželství s žalovanou převzal závazky ze smluv o zápůjčkách uzavřených s žalobkyní dne [datum] v celkové výši 2.464.083,80 Kč, když tato částka byla určena na rozjezd společného podnikání se společníkem a jednatelem žalobkyně [titul] [příjmení] v rámci [právnická osoba] - [právnická osoba] Dlužník se zavázal zaplatit tuto částku spolu s úrokovým navýšením žalobkyni ze zisku [právnická osoba] - [právnická osoba] do 4 let od uzavření smluv. Žalovanou o závazcích neinformoval ani [titul] [příjmení], ani svědek [titul] [příjmení]. Dlužník svůj závazek nesplnil ani částečně. Manželství žalované s [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno dne 6. 2. 2018 podle § 757 občanského zákoníku na základě dohody o vypořádání majetku uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou pro dobu po rozvodu ze dne [datum]. V době uzavření dohody [jméno] [příjmení] a žalovaná již více než tři roky nežili jako manželé a společně nehospodařili. Tyto závazky, stejně jako obchodní podíl [jméno] [příjmení] ve [právnická osoba] - [právnická osoba], nebyly vypořádávány v souvislosti s rozvodem. Dohoda o vypořádání obsahuje nemovité věci - stavby na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalované a movité věci. Manželé provedli vypořádání podle zásad dle § 742 o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném SJM jsou stejné. Žalovaná vyplatila manželovi na vypořádacím podílu částku 300.000 Kč.

6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle § 589 odst. 1 a 2, § 590 odst. 1, § 591, § 593, § 594 odst. 1, § 595 odst. 1, § 599 odst. 1, § 710 a § 737 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, který vyjádřil v odstavci 31. a 33. odůvodnění napadeného rozsudku, který rovněž odvolací soud přejímá jako zcela správný a pro stručnost na něj odkazuje.

7. Platí to zejména o tom, že dohoda ze dne [datum] není neplatná pro obcházení zákona,. Podle § 737 odst. 1 o. z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. Toto zákonné ustanovení nelze aplikovat odděleně od § 589 odst. 1 o. z., podle kterého má věřitel právo se domáhat, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné za podmínek dle ustanovení 590 odst. 1 o. z. Takovým právním jednáním může být i dohoda o vypořádání společného jmění manželů, neboť po jejím uzavření anebo, týká-li se nemovitosti, po její účinnosti, nemůže věřitelka - žalobkyně dosáhnout (bez pomocí odpůrčí žaloby) uspokojení své pohledávky z majetku, který připadl bývalé manželce dlužníka - žalované. Tvrzený zásah do práv věřitelky ve smyslu ustanovení § 737 odst. 1 o. z. nezpůsobuje neplatnost, nýbrž tzv. relativní bezúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů; znamená to, že v právních vztazích obecně dohoda sledované právní následky vyvolává, avšak ve vztahu k osobám, v jejichž prospěch byla bezúčinnost nastolena, se na dohodu hledí tak, jako kdyby její právní účinky nenastaly. Dohoda o vypořádání obsahuje pouze majetek, který byl v SJM, přičemž manželé provedli vypořádání podle zásad dle § 742 o. z. Nejednalo se o dohodu, na základě které by žalovaná získala značný majetek oproti tomu, že by [jméno] [příjmení] nezůstalo nic, co by mohl použít na úhradu svého vysokého dluhu. Takováto dohoda by se příčila dobrým mravům, ani s ohledem na zásadu smluvní volnosti by ji nebylo možno akceptovat, jednalo by se o dohodu absolutně neplatnou (srovnej 22 Cdo 141/2009).

8. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem zdůrazňuje, že třetí osoba může namítat neúčinnost vypořádání tam, kde se vypořádáním mění vlastnická struktura věcí tvořících dosud součást společného jmění manželů. Ustanovení § 737 o. z. je třeba interpretovat nikoli jako úpravu izolovanou (tedy zcela nahrazující § 589 a násl. o. z.), ale jako úpravu doplňkovou, která nevylučuje subsidiární aplikaci obecných ustanovení o relativní neúčinnosti tam, kde to není v rozporu s § 737 o. z. V režimu § 737 je tedy podmínkou dovolání se neúčinnosti vypořádání vykonatelná pohledávka věřitele (věřitel má možnost uplatnit beneficium plynoucí z § 593 o. z.), neúčinnosti se lze dovolávat bez ohledu na to, zda zde existoval zkracující úmysl manželů (či jednoho z nich), nepoužije se proto úprava jednotlivých skutkových podstat v § 590 a § 591 o. z. Požadavek zkrácení („ dotčení“) práva třetí osoby je však nutný i zde.

9. Pokud žalobkyně v odvolání namítala vady znaleckého posudku, není její námitka důvodná. Námitky uvedené v odvolání žalobkyně uváděla již v řízení před okresním soudem, když znalec v rámci svého výslechu se k těmto námitkám vyjádřil, přiléhavě odůvodnil svůj znalecký závěr a lze za této situace z jeho závěrů při posouzení věci vycházet. Okresní soud správně při svých závěrech vyšel z tržní hodnoty stavby rodinného domu ve výši 2.585.000 Kč zjištěnou znaleckým posudkem, když tuto částku následně navýšil o 207.520 Kč představující hodnotu součástí a příslušenství, tj. zejména stavby garáže a parkovacího stání, zpevněných ploch, oplocení, trvalých porostů apod. a učinil správné zjištění ohledně obvyklé ceny předmětného rodinného domu.

10. Pokud snad žalobkyně chtěla namítat, že zkracujícím jednáním byla skutečnost, že nemovité věci připadly do výlučného vlastnictví žalované nikoliv do výlučného vlastnictví [jméno] [příjmení], je nutné zdůraznit, že nemovité věci jí byly přikázány zcela logicky s ohledem na uplatnění superficiální zásady, jak správně uvádí okresní soud, a nadto žalované připadl ke splacení rovněž nesplacený zůstatek hypotečního úvěru, jak správně zdůraznil okresní soud.

11. Pokud žalobkyně namítá, že okresní soud akceptoval tvrzení žalované, že v rámci majetkového vypořádání s [jméno] [příjmení] tomuto měla údajně poskytnout peněžní částku ve výši 300.000 Kč, když v této souvislosti opomenul argumentaci obsaženou v komentáři [titul] [jméno] [příjmení], [titul], podle něhož„ Skutečnost, že dlužník má na místo věci, kterou dříve měl, jen peníze, znamená zhoršení kvality majetku dlužníka, a proto také poškození věřitele, slovy zákona„ zkrácení věřitele“ zhoršením úkojné masy, kterému se věřitel může právně bránit.“, odkazuje odvolací soud na rozsudek NS ČR ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4806/2014, který byl sice vydán v poměrech předchozí právní úpravy, nicméně jeho závěry jsou použitelné i v poměrech nového občanského zákoníku, v němž dovolací soud uvedl:„ Obdržel-li dlužník za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty od nabyvatele jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená náhrada, nejedná se o zkracující právní úkon ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. ani tehdy, jestliže dlužník cenu (náhradu) za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty použil k jinému účelu než k uspokojení pohledávky věřitele.“ V tomto případě tedy [jméno] [příjmení] obdržel od žalované za věci, jichž byl vlastníkem spolu s žalovanou, přiměřenou (adekvátní) finanční náhradu a nejedná se tedy o zkracující úkon ani z pohledu této odvolací námitky žalobkyně.

12. Okresní soud učinil rovněž správný závěr o tom, že předmětné závazky [jméno] [příjmení] plynoucí ze smluv o zápůjčce nebyly součástí SJM žalované a [jméno] [příjmení], a to s odkazem na § 710 písm. b) o. z., dle kterého do společného jmění nepatří dále dluhy, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Závazky ze smluv o zápůjčkách uzavřených dne [datum] (tedy po třech letech odděleného hospodaření) jsou výlučnými závazky [jméno] [příjmení], které převzal k rozjezdu společného podnikání s [titul] [příjmení], tedy nikoli pro obstarání každodenních či běžných potřeb rodiny (§ 710 o. z.) Ani tato odvolací námitka žalobkyně není důvodná.

13. Podle § 709 odst. 3 o. z. součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. I kdyby s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení byla důvodnou odvolací námitka žalobkyně, že obchodní podíl [jméno] [příjmení] ve [právnická osoba] - [právnická osoba] byl součástí společného jmění a tento podíl nebyl zcela nesprávně zahrnut do dohody ohledně vypořádání SJM žalované a [jméno] [příjmení] (aniž by bylo nutné pro tento závěr provádět dokazování ohledně skutkového stavu vedoucímu k tomuto závěru), nemůže to ničeho změnit na správnosti závěru okresního soudu o tom, že předmětná dohoda nebyla právním jednání dlužníka vedoucím ke zkrácení práva věřitele (žalobkyně) na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. I v případě zařazení tohoto obchodního podílu by se opět ve svém důsledku nejednalo o jednání zhoršující potencionální možnost uspokojení pohledávky věřitele (žalobkyně).

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v odstavci I. výroku potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř., včetně výroku o nákladech řízení vzniklých státu.

15. V souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení, které okresní soud správně přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně zcela úspěšné žalované, avšak tyto náklady řízení nesprávně vyčíslil. Žalované byla na nákladech řízení přiznána odměna podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby, a to za 1. přípravu a převzetí zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. účast u jednání dne 4. 5. 2021, 4., 5. účast u jednání dne 19. 10. 2021, které podle protokolu o jednání přesahovalo dvě hodiny a 6. za účast u jednání dne 11. 1. 2022, tj. 6 x 1.500 Kč, 6 x RP po 300 Kč, náhradu za ztrátu času za šest půlhodin po 100 Kč za účast u tří shora uvedených jednání soudu, cestovné za účast u jednání dne 4. 5. 2021 a dne 19. 10. 2021 vždy po 222,17 Kč (při vzdálenosti 37 km, průměrné spotřebě vozidla 5,9 l /100 km, nafty v ceně dle vyhlášky), cestovné za účast u jednání dne 11. 1. 2022 ve výši 252,70 Kč (při vzdálenosti 37 km, průměrné spotřebě vozidla 5,9 l /100 km, nafta v ceně dle vyhlášky), to vše navýšeno o 21% DPH ve výši 2.540,37 Kč, celkem 14.637 Kč (po zaokrouhlení).

16. Pokud žalovaná požadovala odměnu za další poradu s advokátem podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky, nebyla jí odměna přiznána, když žalovaná nedoložila zápis (či jiný doklad) o této poradě.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byla na nákladech odvolacího řízení přiznána odměna za dva úkony právní služby - sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání po 1.500 Kč, 2 x RP po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za čtyři půlhodiny po 100 Kč, cestovné ve výši 860,33 Kč (při vzdálenosti 98 km, průměrné spotřebě vozidla 5,9 l /100 km, nafta v ceně dle vyhlášky), to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 1.020,66 Kč, celkem 5.881 Kč (po zaokrouhlení).

18. Žalobkyni byla uložena povinnost uhradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), jejímu advokátovi (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení