57 Co 85/2025 - 519

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení 852 849 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 11. 2024, č. j. 120 C 28/2015-452 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku IV o náhradě nákladů řízení se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 218 893 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem [adresa advokáta].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 41 318 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem [adresa advokáta].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ostravě na náhradě nákladů státu za odvolací řízení 14 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 823 916 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 823 916 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze 100 443 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do 16. 4. 2018, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I). Žalobu zamítl co do 28 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 28 490 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 823 916 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do 2. 10. 2015 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze 100 433 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do 2. 10. 2015 (výrok II). Uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení zaplacením 272 461 Kč (výrok IV), o nákladech státu rozhodl tak, že žalovaný je povinen státu zaplatit 26 050 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobce je evidován jako vlastník pozemků, které žalovaný užívá bez právního důvodu, a to v dále uvedeném rozsahu - parc. č. st. [hodnota] (1 047 m2), parc. č. st. [hodnota] (1 000 m2), parc. č. [hodnota] (z 974 m2 užívá 910 m2), parc. č. [hodnota] (z 814 m2 užívá 159 m2), parc. č. [hodnota] (z 1 117 m2 užívá 124 m2), parc. č. [hodnota] (558 m2), parc. č. [hodnota] (1 767 m2), parc. č. [hodnota] (z 3 936 m2 užívá 983 m2), parc. č. [hodnota] (z 297 m2 užívá 73 m2), parc. č. [hodnota] (210 m2), parc. č. [hodnota] (124 m2), parc. č. [hodnota] (244 m2), parc. č. [hodnota] (z 223 m2 užívá 87 m2), parc. č. [hodnota] (344 m2) a parc. č. [hodnota] (292 m2), vše v k. ú. [adresa] - celkem 7 922 m2. Pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (celkem 1 193 m2) se nachází za potokem (tzv. východní část), zbývající pozemky (6 729 m2) v tzv. západní části (dále jen „pozemky“). Žalovaný užíval pozemky žalobce v rozsahu 7 922 m2, což učinil žalovaný nesporným v řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 24/2013 (za předcházející období od 15. 4. 2011 do 14. 4. 2013), žalovaný dne 16. 4. 2018 zaplatil žalobci doplatek pachtovného za předmětné pozemky za žalované období (č. l. 349), dne 18. 9. 2019 zaplatil žalobci pachtovné za předmětné pozemky, když v poznámce uvedl „pacht za 2020 za 7 992 m2“, čímž pravděpodobně myslel správně 7 922 m2 (č. l. 416). Ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 34/2020 (vyklizení pozemků) žalovaný žalobci nabízel za předmětné pozemky 2 000 000 Kč. Znalecký ústav [znalecký ústav] považoval veškeré pozemky za zastavěné cizími stavbami (stavbami, přístřeškem, zpevněnou plochou), obvyklou výši nájemného 70 Kč/m2/rok redukoval o 15 %, tj. na 59,50 Kč/m2/rok, u tzv. východních pozemků provedl další redukci o 20 %, tj. na 47,60 Kč/m2/rok, přičemž tuto částku přepočetl podle míry inflace na výsledné částky, a to u tzv. západních pozemků rok 2013 – 59,50 Kč, 2014 – 60,30 Kč, 2015 – 60,50 Kč, u tzv. východních pozemků rok 2013 – 47,60 Kč, 2014 – 48,30 Kč, 2015 – 48,50 Kč, vždy za m2/rok. Závěry tohoto znaleckého posudku shledal okresní soud za správné, bez jakýchkoliv pochybností, zejména s ohledem na přepočet použitých koeficientů k námitkám účastníků, které výši obvyklého nájmu snížily.

3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pod § 451 odst. 1 a 2 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že žalovaný užívá nemovitou věc ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, pročež žalobci svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž žalovaného rovněž i vyzval (výrok I). Žalobu zamítl (výrok II) co do částky 21 345 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, kdy se jednalo o užívání pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v rozsahu 636 m2 za období od 16. 4. 2013 do 31. 12. 2013, a to pro důvodně vznesenou námitku promlčení, jelikož změna žaloby byla žalobcem uplatněna až dne 24. 6. 2016. U tzv. západních pozemků znalec určil obvyklou cenu nájmu vyšší než žalobcem požadovaných 50 Kč/m2/rok, avšak soud za tyto pozemky přiznal toliko žalovaných 50 Kč/m2/rok, u tzv. východních pozemků v rozsahu 1 193 m2 vyšel soud z obvyklé ceny nájemného dle znaleckého posudku a za rok 2013 přiznal 38 117 Kč, za rok 2014 přiznal 57 622 Kč a za rok 2015 přiznal 57 861 Kč, celkem 153 600 Kč. Na základě takto vypočtené celkové obvyklé výše nájemného soud z požadované částky zamítl dalších 7 145 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, celkem [hodnota] Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2015 do zaplacení, kdy současně zamítl úrok z prodlení za den 1. 10. 2015, neboť žalovaný se ocitl v prodlení až dne 2. 10. 2015.

4. Proti tomuto rozsudku do výroků I, III a IV podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Primárně nesouhlasil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaný užívá pozemky žalobce v rozsahu 7 922 m2, když takový závěr nelze učinit z provedených důkazů, přičemž žalobce má důkazní břemeno k tomuto tvrzení. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby žalobci platil za užívání pozemků, když na nich neměl nic uskladněno, neužíval je a byly volně přístupné i žalobci. Navíc v řízení poukazoval na to, že komunikace a panely jsou ve vlastnictví žalovaného, čímž se soud vůbec nezabýval. Nesouhlasil rovněž se závěry revizního znaleckého posudku [znalecký ústav], neboť znalec porovnával nesrovnatelné pozemky a obvyklá cena nájemného by byla jiná, pokud by soud zohlednil, že panely a komunikace jsou ve vlastnictví žalovaného, neboť je rozdílné, zda pronajímá travnatou plochu nebo zpevněnou plochu s panely a komunikacemi. Dále namítal nepřezkoumatelnost výroku o náhradě nákladů řízení, když žalovaný měl ve věci částečný úspěch a z odůvodnění neplyne, za kterých 13 úkonů právní služby si žalobce účtuje odměnu a režijní paušál, včetně DPH.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku v části dotčené odvoláním žalovaného jako správného. Rozsah užívání pozemků žalobce žalovaným v rozhodném období byl jednoznačně prokázán, procesní obrana žalovaného je pouze účelová, popírající jeho předchozí vyjádření a jednání. Rovněž odvolací námitka stran betonových panelů je nedůvodná, když znalec při určení obvyklé ceny nájemného vycházel z toho, že betonové panely jsou ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný nemůže současně tvrdit, že pozemky žalobce neužívá a zároveň, že na pozemku umístěné panely jsou jeho vlastnictvím.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) v části dotčené podaným odvoláním a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do výroků I a III není důvodné, do výroku IV je částečně důvodné.

7. Žalobce učinil předmětem řízení zaplacení 897 276 Kč s úrokovým příslušenstvím jako náhrady za užívání pozemků ve vlastnictví žalobce žalovaným v období od 16. 4. 2013 do 1. 10. 2015 v rozsahu 7 286 m2. V průběhu řízení žalobu rozšířil o náhradu za užívání dalších pozemků žalovaným za shodné období v rozsahu 636 m2, tj. celkem 7 922 m2, a požadoval zaplacení 952 849 Kč s úrokovým příslušenstvím. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět co do 100 443 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím z této částky za dobu od 17. 4. 2018 do zaplacení a požadoval zaplacení 852 406 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 10. 2015 do zaplacení a 8,05 % úrok z prodlení z částky 100 443 Kč od 1. 10. 2015 do 16. 4. 2018. Žalobce se po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty, když výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase.

8. Žalovaný ve své procesní obraně zpochybňoval rozsah užívání pozemků žalobce, výši obvyklé ceny nájemného a vůči bezdůvodnému obohacení požadovanému v rámci rozšířené žaloby vznesl námitku promlčení.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud – vyjma výše obvyklého nájemného v rozhodné době – jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].

10. Před odvolacím soudem učinili účastníci řízení nesporným že z celkové výměry pozemků, kterou žalobce učinil předmětem řízení, je nezastavěno 7 %, přičemž nebylo sporným, že žalovaný je vlastníkem hal, přístřešku a současně žalovaný tvrdil, že je vlastníkem zpevněných ploch na předmětných pozemcích.

11. Pro posouzení věci je významným zjištění, které plyne z důkazů provedených soudem prvního stupně a ze samotných projevů žalovaného, že žalovaný vyloučil v rozhodném období žalobce z užívání předmětných pozemků v rozsahu 7 922 m2. Tuto odvolací námitku žalovaného odvolací soud neshledal důvodnou.

12. Jde-li o výši obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejných nebo obdobných pozemků v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek, doplnil odvolací soud dokazování, a to s ohledem na odvolací námitky žalovaného a za účelem odstranění rozporů v závěrech revizních znaleckých posudků. Jedná se zejména o výrazný rozdíl mezi obvyklou cenou nájemného za užívání totožných pozemků žalobce žalovaným za období od 15. 4. 2011 do 14. 4. 2013, tj. za předcházející období, zjištěnou ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 111 C 24/2013 (zejména z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 368/2018) ve výši 8,61 Kč/m2/rok v roce 2011, 8,78 Kč/m2/rok za rok 2012 a 9,08 Kč/m2/rok za rok 2013 revizním znaleckým posudkem č. [číslo] – [znalecký ústav] (dále jen „[znalecký ústav]“) a obvyklou cenou nájemného zjištěnou v této věci revizním znaleckým posudkem č. [hodnota] - [znalecký ústav] (dále jen „[znalecký ústav]“).

13. Z výslechu osoby pověřené na znalecký ústav [znalecký ústav] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že setrvávají na svých závěrech. Při vypracování revizního znaleckého posudku vyhledali 17 vzorků smluv o nájmu obdobných pozemků, které byly realizovány nebo inzerovány k pronájmu, následně provedli komparaci těchto vzorků s oceňovanými pozemky, aby stanovili výši ceny obvyklého nájemného, poté provedli korekci s ohledem na lokalitu, způsob využití, přístup, zastavěnost a další specifické situace předmětných pozemků a stanovili výši obvyklé ceny nájemného. Při svých závěrech nevycházeli pouze z realizovaných smluv o nájmu pozemků, použití rovněž vzorků smluv s inzerovanými smlouvami o nájmu bylo mnohem přiléhavější. Veškeré posuzované pozemky považovali za zastavěné (halami, přístřeškem, komunikacemi), což následně vedlo ke snížení ceny obvyklého nájemného o 15 %, u tzv. východních pozemků provedli další redukci o 20 %. Posléze k námitkám účastníků provedli korekci vzorků ze 17 na 12 s ohledem na použití vzorků, které se daným podmínkám vymykaly, a dospěli za rok 2013 k výsledné ceně obvyklého nájemného u tzv. západních pozemků 52,70 Kč/m2/rok, u tzv. východních pozemků 42,20 Kč/m2/rok. Jsou-li k dispozici smlouvy o nájmu pozemků, je jimi zvolená metoda porovnávací metodou přímější a adekvátnější než metoda zvolená [znalecký ústav]. Nezastavěnost předmětných pozemků by neměla vliv na jejich závěry o výši obvyklé ceny nájemného, určitě by nedošlo ke snížení obvyklé ceny nájemného za m2.

14. Z výslechu osoby pověřené za znalecký ústav [znalecký ústav] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že při vypracování revizního znaleckého posudku pro stanovení obvyklé ceny nájemného dle metodického pokynu pro výpočet ceny věcného břemene vycházeli z kupních cen realizovaných prodejů obdobných pozemků za dané období. Realizované prodeje obdobných pozemků byly dohledatelné v katastru nemovitostí, poté provedli redukci ceny indexem odlišnosti. Rozdíl v cenách obvyklého nájemného mezi jejich revizním znaleckým posudkem a revizním znaleckým posudkem [znalecký ústav] je dán použitím jiné metody. Smlouvy o nájmu obdobných pozemků nedohledali, když nejsou z regionu, v databázi takové smlouvy neměli. Smlouvy o nájmu pozemků, které byly ve spise založeny účastníky, při vypracování revizního znaleckého posudku nepoužili, neboť tyto byly nedůvěryhodné, obě strany byly motivovány svými záměry. Pokud by měli dostatečný počet použitelných vzorků pro použití porovnávací metody (tj. 5 až 6 vzorků), pak použití porovnávací metody by v tomto případě vedlo ke stanovení přesnější ceny obvyklého nájemného. Postup [znalecký ústav] byl správný, pokud by měli stejné vzorky jako [znalecký ústav] a vzorky byly použitelné, neměli by se ve svých závěrech výrazně lišit.

15. Podle § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).

16. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, a ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13).

17. Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Vždy záleží na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007). Má-li soud při rozhodování k dispozici znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je zpravidla zapotřebí vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 150/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019).

18. Zjišťování výše obvyklého nájemného, jež je v zásadě otázkou skutkovou a nikoliv právní, se obyčejně děje na podkladě znaleckého posudku, neboť jsou zde zpravidla zapotřebí odborné znalosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1704/2023, a v něm citovaná judikatura). Skutkový charakter vykazuje rovněž problematika, zda znalec zpracovávající konkrétní posudek zvolil správnou metodu výpočtu obvyklého nájemného za užívání pozemku v daném místě a čase (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2986/2020). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu přitom znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019). Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, a v něm citovaná rozhodnutí). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti (zde hladiny obvyklého nájemného) pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (k tomu viz kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010).

19. Jelikož odvolací soud měl k dispozici revizní znalecké posudky s výrazně rozdílnými závěry o stejné otázce, přistoupil pro svou úvahu o tom, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí, k výslechu znalců, kterým se podařilo vyjasnit rozpory v závěrech revizních znaleckých posudků. Znalecký ústav [znalecký ústav] připustil, že pokud by měl dostatečný počet použitelných vzorků pro použití porovnávací metody shodně jako znalecký ústav [znalecký ústav], pak použití porovnávací metody, kterou zvolil znalecký ústav [znalecký ústav], by vedlo ke stanovení přesnější ceny obvyklého nájemného a ve svých závěrech by se výrazně nelišili. Odvolací soud po doplnění dokazování považuje postup a závěry revizního znaleckého posudku [znalecký ústav] za správné, a proto z nich při svých úvahách vycházel. Revizní znalecký posudek [znalecký ústav] je přesvědčivý jak co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, tak i logickým odůvodněním jeho závěrů. Zpracovatel znaleckého posudku [znalecký ústav], který byl odvolacím soudem vyslechnut, vysvětlil, z kterých zjištění v posudku vyšel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svým závěrům. Závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem nálezu, přihlédnuto bylo ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (vyjma revizního znaleckého posudku [znalecký ústav]) a odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, včetně výše předestřené metodologie. Znalecký ústav [znalecký ústav] vyšel při svých závěrech z dostatečného počtu vzorků a následně zvolil přiléhavou komparativní metodu, což bylo potvrzeno rovněž znaleckým ústavem [znalecký ústav], který ke shodné komparativní metodě nepřistoupil pro nedostatek srovnávacích vzorků za účelem zjištění obvyklé ceny nájemného, tj. realizovaných a inzerovaných nájemních smluv, neboť není z regionu a přiléhavé vzorky nedohledal, přičemž pokud by měl takové vzorky, zvolil by při výpočtu stejnou metodiku.

20. Odvolací soud vyšel ze závěrů znaleckého ústavu [znalecký ústav], že měsíční obvyklé (tržní) nájemné pozemků v roce 2013 činilo u tzv. západních pozemků (6 729 m2) 52,70 Kč/m2, u tzv. východních pozemků (1 193 m2) 42,20 Kč/m2, aniž by následně zohlednil inflaci pro roky 2014 a 2015 z důvodů dále rozvedených. Rovněž pokud jde o výpočet výše bezdůvodného obohacení, odvolací soud nezohlednil nesporné tvrzení účastníků o rozsahu zastavěnosti předmětných pozemků, a to s ohledem na vyjádření znalce ([znalecký ústav]), který uvedl, že výše obvyklého nájmu by se v případě nezastavěných pozemků výrazně nelišila od zastavěných pozemků.

21. Odvolací soud následně korigoval právní posouzení věci soudem prvního stupně.

22. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3090/2018 „Protože ke vzniku práva na vydání bezdůvodného obohacení mělo dojít částečně před 1. lednem 2014 a částečně od tohoto data, řídí se práva a povinnosti zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), jde-li o bezdůvodné obohacení vzniklé do 31. 12. 2013, a zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jde-li o bezdůvodné obohacení vzniklé od 1. 1. 2014 (srov. část pátou, hlavu II – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).“ 23. Podle ustanovení § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

24. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

25. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

26. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

27. Ustanovení § 451 obč. zák. i ustanovení § 2991 o. z. vyjadřují obecnou zásadu občanského práva, podle které se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a tomu, na jehož úkor k obohacení došlo, právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení.

28. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Plněním bez právního důvodu je i užívání cizí věci (zde nemovitostí) bez platné smlouvy (např. smlouvy o nájmu) či jiného titulu opravňujícího věc užívat, čímž vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 451 obč. zák., § 2991 o. z.). Bezdůvodným obohacením (jde-li o demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení v poměrech nové soukromoprávní úpravy) je výslovně i majetkový prospěch získaný protiprávním užitím cizí hodnoty (srov. § 2991 odst. 2 o. z.).

29. Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 458 odst. 1 obč. zák., § 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018).

30. K námitce promlčení odvolací soud uvádí, že v případech protiprávního užití cizí hodnoty je podstatné povědomí o užití hodnoty a jeho protiprávnosti. Bezdůvodné obohacení zde vzniká každým dnem výkonu užívacího práva k věci bez odpovídajícího titulu, proto je také běh subjektivní promlčecí lhůty namístě posuzovat samostatně ve vztahu k nárokům na vydání majetkového prospěchu za jednotlivé dny (srov. závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1032/2012, ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2116/2014, případně též ze dne 21. 3. 2018, sp. zn 30 Cdo 2191/2017).

31. Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl dozvědět (přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněný pod číslem 91/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, přičemž je bez významu, kdy se pohledávka z bezdůvodného obohacení stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Touto vědomostí se nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Vědomost je třeba odvozovat od okamžiku, kdy mohl bezdůvodně ochuzený reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění.

32. Byla-li žaloba dne 24. 6. 2016 rozšířena o další částku za období od 16. 4. 2013 do 1. 10. 2015, pak v souladu s § 107 obč. zák. je správný závěr soudu prvního stupně, že tento nárok je promlčen za období od 16. 4. 2013 do 31. 12. 2013, a v souladu s § 629 odst. 1 o. z., dle kterého promlčecí lhůta trvá tři roky, je správný závěr o tom, že nárok za období od 1. 1. 2014 do 1. 10. 2015 promlčen není.

33. Žalovaný se v rozhodném období, tj. od 16. 4. 2013 do 1. 10. 2015 obohatil na úkor žalobce, který má nárok na jeho vydání, a to ve výši 892 010 Kč. Tato částka se sestává v roce 2013, tj. za 260 dní (znalec i soud prvního stupně nesprávně pracují s počtem 245 dnů) u tzv. západních pozemků – (6 729 m2 x 52,70 Kč): 365 x 260 = 250 208 Kč, u tzv. východních pozemků – (1 193 m2 x 42,20 Kč): 365 x 260 = 35 862 Kč, celkem 286 070 Kč. V roce 2014 u tzv. západních pozemků 6 729 m2 x 52,70 Kč = 354 618 Kč, u tzv. východních pozemků 1 193 m2 x 42,20 Kč = 50 345 Kč, celkem 404 963 Kč. V roce 2015, tj. za 274 dnů u tzv. západních pozemků – (6 729 m2 x 52,70 Kč): 365 x 274 = 266 207 Kč, u tzv. východních pozemků – (1 193 x 42,20 Kč): 365 x 274 = 37 793 Kč, celkem 304 000 Kč. Celková částka za celé rozhodné období představuje 995 033 Kč, na kterou by žalobce měl nárok. Z této částky již žalobce od žalovaného obdržel 100 443 Kč, takže zbývá 894 590 Kč. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen v rozsahu 636 m2 za období od 16. 4. 2013 do 31. 12. 2013, což představuje 23 875 Kč, nikoliv dle soudu prvního stupně 21 345 Kč (bod 31, 32 odůvodnění). O rozdíl ve výši 2 530 Kč byla částka 894 590 Kč snížena na částku 892 010 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce za rozhodné období a která současně převyšuje částku přiznanou žalobci ve výroku I. Z tohoto důvodu bylo nadbytečné zabývat se inflací obvyklé ceny nájemného v letech 2014 a 2015.

34. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudem prvního stupně o tom, že žalovaný je v prodlení se splněním své povinnosti od 2. 10. 2015 (bod 35 odůvodnění).

35. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a rovněž ve výroku III, kdy soud prvního stupně náklady řízení vzniklé státu vypočetl správně (znalečné celkem 36 050 Kč, zálohu 10 000 Kč platil žalovaný, zbývá k úhradě 26 050 Kč) a správně aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., potvrdil dle § 219 o. s. ř.

36. Výrok IV o náhradě nákladů řízení podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, neboť soud prvního stupně správně aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., ale tyto nesprávně vypočetl.

37. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. soud aplikuje v případě, že účastník řízení měl co do základu věci plný úspěch a jeho neúspěch se projevil jen ve výši plnění, kterou na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015]. O takovou situaci v posuzované věci nejde. Nelze přehlédnout, že žalovaný jednak zpochybňoval rozsah užívání pozemků žalobce, a navíc žaloba nebyla částečně shledána za opodstatněnou pro období od 16. 4. 2013 do 31. 12. 2013 pro důvodně uplatněnou námitku promlčení.

38. Účelně vynaložené náklady žalobce se sestávají z odměny za zastupování advokátem, paušální částky jako náhrady jejích hotových výdajů a soudního poplatku. Zástupce žalobce vykonal ve věci 15 úkonů právní služby spočívající v 1. převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), 2. podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, kdy tarifní hodnota sporu činila částku 897 276 Kč, 3. písemném podání ze dne 22. 2. 2016 (obsahující rozšíření žaloby o 55 573 Kč, když tato částka byla tarifní hodnotou tohoto úkonu), 4. odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne 27. 11. 2021 (kdy odměna za tento úkon se snižuje o jednu polovinu dle § 11 odst. 2 písm. c) AT, 5. účast na jednání soudu dne 7. 10. 2022, 6. podání ze dne 6. 11. 2022 obsahující částečné zpětvzetí žaloby, 7. sdělení na výzvu soudu ze dne 28. 3. 2023, 8. účast na místním šetření dne 4. 9. 2023, 9. porada s klientem 24. 1. 2024 (před vypracováním námitek proti znaleckému posudku), 10. námitky proti znaleckému posudku ze dne 24. 1. 2024, 11., 12., 13., 14. účast na jednání soudu (konaných dne 12. 4. 2024, 12. 7. 2024, 2. 9. 2024 a 25. 10. 2024) a 15. písemný závěrečný návrh na výzvu soudu [tarifní hodnota v těchto případech činila 952 849 Kč]. Podání z 17. 1. 2024 nemá odvolací soud za účelně vynaložený výdaj, když se jednalo o procesně neúspěšný návrh (tzv. procesní apendix, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 628/2015).

39. Odměna za zastupování žalobce advokátem podle § 7 bod 5 AT činí z tarifní hodnoty 897 276 Kč za jeden úkon právní služby 11 900 Kč, což za 2 úkony činí 23 800 Kč, případně dle § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty 55 573 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 3 340 Kč, z tarifní hodnoty 952 849 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 12 140 Kč, což za 11 úkonů činí 133 540 Kč, případně odměna z procesního úkonu ve výši jedné poloviny činí 6 070 Kč, celkem odměna činí 166 750 Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů zástupce činí celkem 4 500 Kč (15 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 AT. Žalobce dále zaplatil soudní poplatek v souhrnné výši 47 643 Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů žalobce činí 218 893 Kč.

40. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl úspěšný i v této fázi řízení. Účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení sestávají z odměny (34 860 Kč) za tři úkony právní služby 1. vyjádření k odvolání, 2., 3. účast u jednání soudu dne 18. 7. 2025 a dne 2. 9. 2025, přičemž za jeden úkon činí z tarifní hodnoty sporu v odvolacím řízení 11 620 Kč, paušální náhrada 1 350 Kč za tyto tři úkony právní služby po 450 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 3 308 Kč (cestovné) k oběma jednání (při celkové vzdálenosti 340 km a náhrada za ztrátu času za obě jednání celkem 12 započatých půlhodin, tj. 1 800 Kč, celkem 41 318 Kč.

41. Odvolací soud nepovažuje za účelný úkon podání ze dne 26. 8. 2025, neboť neobsahovalo žádné právně významné skutečnosti a důkazní návrhy mohly být učiněny u jednání.

42. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalobce.

43. Náhradu nákladů státu vzniklých v odvolacím řízení sestávající ze znalečného, o němž bylo rozhodnuto samostatným usnesením v celkové výši 14 312 Kč je povinen podle § 148 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovaný.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení